Číslo 11 ročník 5 Vyšlo UČEDNÍCI

ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE, SVITÁVKA A KNÍNICE U BOSKOVIC Číslo 11 ročník 5

Vyšlo 4. 11. 2007

UČEDNÍCI Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Tento úryvek evangelia je jakýmsi programem vyslanců Ježíše Krista – tedy apoštolů. Současně je výpovědí o tom, co to znamená „stát se učedníkem Ježíšovým“ – tím, kdo „věří v Ježíše Krista“. Učedník je ten, kdo se „učí“. Je tím, kdo přijímá vědomosti od svého učitele. Být učedníkem Ježíše znamená poznávat ho a také poznávat to, co nám přikázal. To všechno, co tady píši, je z jednoho prostého důvodu. Vychází ze zkušenosti kněze setkávajícího se s lidmi, kteří se označují jako „věřící“, nebo dokonce „hodně věřící“. V rozhovoru s těmito lidmi docházím často k tragickému poznání. Nezřídka totiž vůbec nevědí, čemu věří. Myslí si, že jsou křesťané, ale o Kristu nevědí, kdo to je a co nám přikázal a jak má vypadat život jeho učedníka. A tak ani nevím, jakou tito lidé mají víru. K víře přece patří vztah. (Nemohu důvěřovat někomu, ke komu nemám dobrý vztah.) Pokud mám k někomu pozitivní vztah – pokud někoho dokonce miluji, pak ho toužím poznat. Jestliže ho netoužím poznat, nemohu mluvit o tom, že ho miluji. A tak se stává velice často, že je někdo pokřtěn, přestože není Kristův učedník. Je to dítě, které se tím učedníkem má teprve stát. Ale ono se jím nestane, protože není nikdo, kdo by mu poznání Ježíše Krista zprostředkoval. A tak se tvoří skupina pokřtěných, kteří tomu nerozumí a nevědí proč. Pak je tu další skupina těch, kdo se už stali učedníky, ale jenom na chvilku. Jenom jako děti zahlédli Krista svýma dětskýma očima. Ale protože jim jejich okolí dalo najevo, že pro jejich život v tomto světě je mnoho důležitějšího poznání než učení Kristovo, zůstali u svých dětských vědomostí. A teď je tu výzva, abychom se my všichni snažili zařadit do jiné skupiny. Do skupiny dospělých věřících, kteří mají hluboký vztah ke Kristu, protože ho poznávají stále více a více. Jsou jeho odhodlanými učedníky, kteří mu naslouchají a to, co slyší, vykládají dál. Miroslav Šudoma, farář

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 2

Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 4. 11. 7. 11. 25. 11. 1. 12. 2. 12.

Dušičkové pobožnosti na hřbitovech našich farností Slavnost „Výročí posvěcení kostela“ v Boskovicích Slavnost Ježíše Krista Krále Adventní duchovní obnova pro mládež Vychází další číslo farního Zpravodaje 12/07

MATRIKY VYPRAVUJÍ KŘTY

Aleš Odehnal z Boskovic

14. 10. 2007 SVATBY

Petr Roupa z Cetkovic a Kateřina Veselá z Boskovic

6. 10. 2007

POHŘBY

Alois Ševčík z Chornice Vlasta Čížková z Vanovic Josef Matuška z Boskovic Jiřinka Hájková z Letovic Anežka Elisková z Knínic u Boskovic Marta Bařinková z Boskovic

*1911 *1937 *1934 *1910 *1924 *1929

3. 10. 2007 4. 10. 2007 4. 10. 2007 6. 10. 2007 27. 10. 2007 31. 10. 2007

MODLITBY MAMINEK Všichni víme, jak důležitá je modlitba – zvláště v rodinách, kde jsou děti jakkoliv nemocné, postižené, kde děti dospívají a hledají svou životní cestu, partnery či se připravují na své povolání. Také děti malé, „živé“ potřebují modlitbu pro svůj život. A tak vznikla skupina maminek, která se schází každý týden. Modlíme se za svoje děti a za ty děti, o kterých víme, že modlitbu potřebují, i za ty, které se ještě nenarodily. Modlitby jsou předepsané, prokládané písněmi a čtením z Bible. Na konec vkládáme lístky se jmény dětí do Boží ochrany a prosíme za ně. Všechny maminky věří, že jejich modlitby a prosby budou vyslyšeny a budou mít radost z dětí, které jim Pán Bůh svěřil. Za maminky Blanka Ševčíková

VÝSTAVA O KARDINÁLU TROCHTOVI se bude konat 19. - 30. listopadu 2007 v kostele sv. Jakuba. Výstavu můžete zhlédnout vždy půl hodiny přede mší svatou a půl hodiny po ní, dále v sobotu 24. a v neděli 25. listopadu od 14,00 do 18,00, tedy do začátku mše svaté. V sobotu 17. listopadu po mši svaté v 18,45 se bude ve farní školičce promítat dokument Pavučina o životě kardinála Trochty. Dominik Oujeský SDB

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 3

10. LISTOPADU PAMÁTKA SV. LVA VELIKÉHO, PAPEŽE A UČITELE CÍRKVE Abychom pochopili význam tohoto papeže - světce, musíme si alespoň stručně připomenout dobu jeho působení - tedy 5. století. Evropa v té době procházela složitým obdobím, které známe jako tzv. stěhování národů. Je to doba 4. - 6. století, kdy pod tlakem kočovných Hunů ze střední Asie došlo k pohybu germánských, slovanských a dalších kmenů směrem na západ. Po pádu západořímské říše roku 476 začaly na jejím území vznikat tzv. barbarské státy. Z hlediska historického skončil starověk a začal středověk. A právě v tomto neklidném období se objevuje papež, jehož osobní vlastnosti byly tak mimořádné, že dovedl splnit i nejobtížnější úkoly, před něž jej postavily nepříznivé poměry. Nevíme přesně, kdy se budoucí papež Lev I. narodil, bylo to koncem 4. století. Pocházel z Toskánska, v době papeže Celestina I. (422 - 432) už byl v Římě jáhnem. Když se v roce 440 stal papežem, důsledně vystupoval proti všem bludným učením té doby (např. pelagianismus, manicheismus). Lev I. nejúčinněji prohloubil a formuloval papežský primát. Zdůrazňoval poslání římského biskupa jako nástupce na Petrově stolci a význam jeho postavení pro jednotu církve. Vlastní křest ohněm prodělal při jednáních s východními církvemi. Zasáhl zde do teologických sporů o Kristovu přirozenost speciálním poselstvím konstantinopolskému patriarchovi Flavianovi. S mistrnou jasností v něm vyložil teorii o dvojí přirozenosti v osobě Kristově. Na všeobecný koncil do Chalcedonu roku 451 poslal své zástupce. V dopise, který se tam četl, bylo odsouzeno bludné učení monofyzitů (ti neuznávají, že Kristus je pravý Bůh a pravý člověk). Shromáždění povstalo a dalo najevo jednoznačný souhlas s papežovým výkladem proslulými slovy: „Toto je víra otců, apoštolů … svatý Petr promluvil Lvovými ústy.“ Dalšího triumfu Lev I. dosáhl, když do severní Itálie vtrhly vraždící a plenící hunské hordy a on se jim vydal odvážně vstříc. K jeho setkání s hunským vůdcem Attilou došlo roku 452 nedaleko Mantovy; zachránil za vysoké výkupné věčné město Řím před jistou záhubou. Svou odvahou a diplomatickou obratností si papež zajistil nehynoucí díky lidstva a nesmrtelnost. Převzetím ochrany nad lidskou kulturou se projevil Lev a s ním celé papežství jako nástupce císaře a impéria. Roku 455 se mu sice nepodařilo uchránit Řím před pustošivým nájezdem vandalského krále Geisericha, ale dosáhl alespoň toho, že město nebylo vypáleno a obyvatelstvo povražděno. Lev I. zemřel 10. 11. 461; brzy po smrti dostal za své zásluhy čestný titul Veliký. Hodnost církevního učitele mu udělil Benedikt XIV. roku 1754. PhDr. Zdena Türková

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 4

SOUTĚŽ: ZNÁTE SVĚTCE ZE ZPRAVODAJE? (PRAVIDLA VIZ ZPRAVODAJ Č. 9, 2007.)

Otázka č. 3 Sv. Albert Jeruzalémský udělil v roce 1209 přísná pravidla řeholníkům kterého řádu? Odpovědi zasílejte následujícími způsoby: 1) na e-mailovou adresu: [email protected]; 2) do poštovní schránky fary; 3) do košíku při sbírce během mše svaté. Uzávěrka odpovědí je předposlední neděli v měsíci. Na Vaše odpovědi se těší redakční rada. Správná odpověď na otázku č. 2 z minulého Zpravodaje zní: sv. Patrik. Vylosovaným výhercem se stává Alžběta Klusáčková. Blahopřejeme!

CIMBÁLOVÁ MUZIKA HRADIŠŤAN V BOSKOVICÍCH 13.10. 2007 KOSTEL SV. JAKUBA STARŠÍHO Je to tak, do Boskovic, malého a hezkého městečka přijela cimbálová muzika HRADIŠŤAN. Přišly se na tuto skupinu podívat skoro celé Boskovice. A co vůbec hráli? Začali písněmi o lásce, následovaly písně lidové. V závěru programu zazněly nejhranější a nejznámější melodie této cimbálové muziky (např. Modlitba za vodu…). Myslím si, že tato skupina pod vedením primáše Jiřího Pavlici jen vzkvétá. Základní složení je sedm osob, ale při větších událostech (např. vánoční koncerty) Hradišťan spolupracuje s více lidmi, popř. dětskými pěveckými sbory. S touto skupinou si měl čest zazpívat i sboreček JAKUBÁČEK pod vedením p. Martiny Oujeské. Písničkou, která uzavírala naše vystoupení, byla písnička s názvem HALELUJA ŠABALABA LABAMBAM, zpívaná za doprovodu cimbálové muziky Hradišťan. Poté vybraní jedinci předali vzácný dar členům skupiny. Jednalo se o malé knížečky s poděkováním za to, že si Jakubáček mohl s Hradišťanem zazpívat společně. V knížečkách jsou připojeny i podpisy všech členů dětského pěveckého sboru JAKUBÁČEK. Jako členka tohoto sboru musím říci, že jsme se všichni na společné vystoupení velmi těšili. Přípravy na setkání s Hradišťanem způsobily naše časté setkávání - kvůli zkouškám zpěvu a písniček…☺ Doufám, že budeme mít možnost si s nimi ještě někdy zazpívat… Zpracovala: Eliška Hrochová

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 5

TRPASLIČÍ DRAKIÁDA Zlá čarodějnice se rozhodla vyrobit si draka, a protože byla velice pyšná, byla přesvědčená, že krásnějšího draka nikdo mít nemůže. Raději se však zeptala zrcadla: „Zrcadlo, řekni mi, kdo na světě má nejkrásnějšího draka?“ Zrcadlo odpovědělo: „Nejkrásnějšího draka na světě má Sněhurka.“ Čarodějnice se rozzlobila a Sněhurku vyhnala. Nešťastná Sněhurka se rozplakala, když vtom šlo okolo sedm trpaslíků. Uviděli Sněhurku, jak pláče, a zeptali se jí: „Copak se ti stalo, Sněhurko?“ Sněhurka si otřela slzy a řekla: „Zlá čarodějnice mě vyhnala a já teď nevím co dál.“ „Tak pojď s námi na náš kopec,“ jednohlasně zvolali trpaslíci. Sněhurka radostně vyskočila a připojila se k trpaslíkům a za ní i všechny děti s rodiči. Za zpěvu „Hej hou, hej hou a trpaslíci jdou“ všichni došli až na kopec Vinohrádky. Pod kopcem se každý musel změřit, aby se zjistilo, jestli je „trpasličí trpaslík“ jako třeba Anežka, „trpaslík tak akorát“ – Verunka, nebo „přerostlý trpaslík“ jako například pan farář s panem kaplanem. Ti, kteří vyhovovali trpasličím rozměrům, dostali trpasličí čepičku a ti ostatní o ni později museli bojovat. Na kopci pak děti pouštěly draky, plnily různé úkoly a získávaly podpisy trpaslíků na své čepičky. Když vtom se zase objevila zlá čarodějnice a ptala se zrcadla: „Zrcadlo, řekni mi, kdo na světě má nejkrásnějšího draka?“ Zrcadlo odpovědělo: „Nejkrásnějšího draka na světě má Sněhurka.“ To čarodějnici rozzlobilo: „Vždyť jsem ji přece vyhnala! Už to mám! Dám jí otrávenou oplatku!“ Tak také udělala. Sněhurka ji snědla a upadla ... na karimatku. Ale nebojte se, přišel princ a spolu s dětmi natrhal spoustu kytiček a tím Sněhurku zachránili. Sněhurka potom děti odměnila obrázky s trpaslíkem, kterého si doma mohly vymalovat. A jestli neodešli, tak tam šťastně všichni pouštějí draky dodnes... Za všechny organizátory Sněhurka

MŠE SVATÁ ZA NENAROZENÉ DĚTI Chceme vás pozvat na mši svatou za děti, které se z jakéhokoliv důvodu nemohly narodit (spontánní nebo umělý potrat). Mše svatá bude v úterý 6. listopadu v 7 hodin ráno. Zveme všechny, kterým tato věc leží na srdci. Kdo má s tímto osobní bolestnou zkušenost, dejte svým nenarozeným dětem jméno a během obětního průvodu je v tichosti odevzdejte Bohu. Doporučujeme vám knížku od Kenneth Mc Alla „Uzdravení rodových kořenů“ s předmluvou otce Vojtěcha Kodeta. Vydalo Karmelitánské nakladatelství. Za spolčo rodin Jana Klíčová

Zpravodaj

4. 3. 2007-strana 6

Z FARNÍ KNIHOVNY Vojtěch Kodet : MARTA A MARIE TROCHU JINAK Kniha má podtitul „Jak žít s Bohem v bezbožném světě“. Autor v ní hledá na známém příběhu sester Marie a Marty odpovědi na otázky: Není duchovní život luxusem, který si mohou dovolit pouze řeholníci a řeholnice? Jak a kde najít Boha uprostřed tohoto světa ? Jak žít vnitřně spojen s Bohem v hlučném městě nebo v malém bytě plném lidí, obklopen tolika lidmi na pracovišti, zatížen tolika povinnostmi? Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007 Jim Forest : E- MAILY Z PEKLA Autor, americký novinář a spisovatel žijící v Nizozemí, touto útlou knížkou navazuje na svého velkého předchůdce C. S. Lewise s jeho Radami zkušeného ďábla. Pracuje se stejným východiskem: je velkou chybou popírat existenci ďábla, ale stejně mylné je přeceňovat přítomnost zla ve světě. Jim Forest vtipně a zajímavě zpracovává řadu aktuálních témat. 30 dopisů Tasemníka jeho učedníku Umaštěnkovi na téma pokušení tohoto času je napsáno ve formě elektronické pošty. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2007 Připravila Marie Zvěřinová

RŮŽENEC SVĚTLA Modlitbou růžence blíž k Panně Marii. Touto modlitbou se chceme víc přiblížit k naší mamince Panně Marii a prosit za ochranu na naší životní pouti. Knínická mládež pod vedením katechetky Blanky Ševčíkové uskutečnila společné růžencové setkání farníků v našem kostele sv. Marka v sobotu 6. října 2007. Prožili jsme krásný večer plný modlitby, rozjímání a zpěvu. Atmosféra působila na všechny přítomné tak, že se farníkům nechtělo odcházet. Všichni byli obdarováni knížečkou „Růženec“ a svíčkou, která znázorňovala desátky růžence. Jaroslava Hauptová Přijměte pozvání na

MŠI SVATOU PŘI SVÍČKÁCH, která se uskuteční 9. listopadu 2007 ve 22 hodin v kostelíku Všech svatých.

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 7

POUTNÍ ZÁJEZD V neděli 21. října 2007 ráno vyjel z Boskovic autobus farníků na pouť. První zastávkou byl Vranov u Brna – je zde Duchovní centrum sv. Františka z Pauly. Paulánští řeholníci zde společnými silami vytváří místo přijetí pro všechny, kdo touží po ztišení, zastavení se a po setkání s Bohem. Paulánští řeholníci se postí a nejedí maso jako vnější znamení neustálého pokání. Kongregace školských sester sv. Františka – tento řád vyznává chudý a jednoduchý život v radostné službě - pomáhají zde vytvořit příjemné prostředí k přijetí všech, kdo sem přicházejí. U bočního vchodu do kostela čteme: Dům tento v středu světa stojí a souhvězdí všech hvězd svítí k tomuto prahu. Kdo nevěří, ať si to jen změří. Zde nastup poutníče svou poklidnější dráhu… Ano, určitě se nám to zde všem podařilo, prosili jsme při bohoslužbě o pokoj a zdraví v rodinách a děkovali za všechny duchovní dary, které jsme během roku obdrželi. Další zastávkou byly Žarošice na Slovácku – toto slavné poutní místo právě v tento den mělo velkou slavnost – výročí posvěcení kostela. Velký krojovaný průvod malých dětí, krojovaná mládež, která nesla dary, průvod hasičů s dechovou hudbou, tak vcházeli všichni do zcela zaplněného chrámu na bohoslužbu. … Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko… Krásné fanfáry a zpěvy za doprovodu dechové hudby nás přímo povznášely a po skončení mše svaté se hned všechna krojovaná mládež s dětmi za zvuků hudby roztančila před kostelem a pak pokračovali všichni tancem až na malé náměstíčko… Odjížděli jsme odtud rozveseleni, cestou jsme viděli někde kvést i jiřiny, které nám u nás už zmrzly – byli jsme v teplejších oblastech, které byly i tak překrásně podzimně vymalovány. Poslední zastávkou byly Křtiny, kde jsme se zúčastnili odpoledního požehnání – tento den zde byla Dušičková pouť. Dechová hudba doprovázela celý obřad a závěrečná píseň Bože, chválíme Tebe, zpívaná celým chrámem zaplněným věřícími, byla velmi radostná… Poslední poutí zde bude 4. listopadu v 10,30 Svatohubertská mše, kde zazní lesní rohy a kostel zavoní lesní výzdobou. Zpěv a hudbu zajistí brněnská konzervatoř. Na všech poutních místech jsme byli všichni obohaceni jak duchovním slovem, tak všemi přijatými svátostmi. Při cestě autobusem jsme se od p. Stanislava Trnečky dozvěděli hodně zajímavostí o těchto poutních místech, zazpívali jsme si písně mariánské i světské, modlili se, povídali si i pozorovali krásnou krajinu, kterou jsme projížděli. Někteří z nás nemají mnohdy ani jinou možnost navštívit tato krásná místa, a proto je tato pouť pro nás velmi lákavá. Přesto jsme měli v autobuse tři místa volná, je to škoda - takový zájezd je vhodný i pro mladší… Děkujeme všichni za uspořádání poutního zájezdu Unii katolických žen – p. Marii Kosatíkové. Tato neděle byla nedělí Misijní, všude v republice byly finanční sbírky, jejichž výtěžek bude směřovat k těm nejpotřebnějším. My starší děkujme ale i za to, že máme ruku, kterou si můžeme sami sobě mnohé udělat, a že máme ještě druhou, kterou můžeme, pokud ještě máme sílu, pomáhat těm slabším kolem nás… Marie Ženatová

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 8

OHLÉDNUTÍ ZA FARNÍM DNEM 23. září 2007 se v Boskovicích uskutečnil v pořadí 3. farní den. Jelikož v minulém čísle farního Zpravodaje nebyla zmínka o této akci, rády bychom o tom informovaly nyní. Určitě každý z Vás, kdo se farního dne zúčastnil, má své dojmy ještě v živé paměti. Program dne začal mší svatou. Zvláštností této mše bylo už tradiční nesení darů, kterého se zúčastnili zástupci všech generací. Po tomto slavnostním zahájení se velká část přítomných odebrala na farní dvůr, na faru, do farní školičky nebo na farní zahradu. Každý účastník při vstupu na farní dvůr dostal perníkovou rybičku. Podle počtu rozdaných rybiček počet hostů určitě převyšoval číslo 600. Kdybychom měly dál pokračovat v číslech, mohly bychom napsat, kolik lidí vystoupilo na věž kostela, kolik dětí se svezlo na koních ve farní zahradě, kolik kšiltovek si děti vymalovaly v tvůrčích dílnách, kolik písniček zaznělo v muzikálu o Karkulce, kolik maňásků vystupovalo v maňáskovém divadle, kolik „vzduchovek“ drželi v rukách skauti při své komediální hře, kolik cen bylo rozdáno v tombole, kolik barevných pásků dostaly děti za splněné úkoly v soutěžích, kolik hodin hrála harmonika a kytary a kolik lidí si u nich zpívalo atd., atd. Tohle všechno se spočítat dá. Je tady však mnoho toho, co se spočítat nedá. To množství přátelských setkání a rozhovorů, ten pytel smíchu dětí i dospělých, ta hromada radosti a společné pohody, co farní den přinesl. No samozřejmě, aby vše proběhlo hladce, je tu ještě hromada starostí, plánování, zabezpečování všeho potřebného, což je také neměřitelné. Všichni ti, co se organizování farního dne zúčastnili, to určitě vědí tak jako my, kteří jsme pomáhali s přípravou jídla. Je pravdou, že u toho může být napětí, no i legrace. Také to může být zábavné, někdy i dobrodružné. Slovo dobrodružný však v sobě skrývá dvě slova - a to „dobrý“ a „druh“. A o to snad ve společné práci jde. Býti dobrými přáteli. Proto bychom rády pozvaly k přípravě dalších farních akcí i ostatní. Hlavně ty, kteří se takových dobrodružství nebojí. Jana Klíčová a Jana Horáková

POZVÁNÍ K TELEVIZNÍ OBRAZOVCE Ráda bych na konkrétním příkladu ukázala, že i veřejnoprávní televize, kromě spousty pořadů různé úrovně, z nichž mnohé jsou diváky zatracovány, vysílá i takové, které mohou zaujmout a prohloubit znalosti o Bohu. Když jsem byla nedávno nemocná, prostudovala jsem si televizní program a zjistila, že každou sobotu pravidelně v 17,25 na ČT 2 jsou uváděny „Biblické příběhy“. Po zhlédnutí jednoho dílu jsem byla velmi mile překvapena a od té doby se snažím čas organizovat tak, abych viděla další příběh. Doporučuji ke zhlédnutí také ostatním. Myslím, že zpracování je vhodné pro nejrůznější věkové kategorie, a tak mohou společně trávit sobotní podvečer celé rodiny. K vysílání je ještě připraveno 11 dílů, máte ještě šanci alespoň část jich stihnout. Přeji Vám příjemný zážitek. Ludmila Kohoutková

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 9

ROZHOVOR S JIŘÍM PAVLICOU Můžete nám krátce představit svoji kapelu, vaše počátky až do dnešní podoby? Současná podoba Hradišťanu je taková, v jaké jsme dnes účinkovali zde v Boskovicích, tedy 6 muzikantů a jedna zpěvačka. Hradišťan byl však založen již v roce 1950, v té době nikdo z členů současného Hradišťanu nebyl ještě na světě, a vystřídalo se v něm za ta léta několik generací. Já jsem vedoucím a primášem od roku 1978. Posledních dvacet let se v dramaturgii snažím o sbližování hudebních žánrů a muzikantů, proto jsme dnes často zařazováni do takzvaného „cross-overu“. Nakonec i dnes jsme si zahráli se sborečkem Jakubáčkem a byla to pro nás nesmírná radost a oživení, byl to pro nás skutečný zážitek. Doufám, že i pro vás posluchače. Původně jste tedy byli tradiční lidová cimbálová skupina. Takže trochu podrobněji. Když v roce 1950 založili naši předchůdci Jaroslav Staněk, Jaroslav Čech, Otakar Horký a další Hradišťan, byl to folklórní soubor, který čerpal z tradic takzvaného uhersko-hradišťského Dolňácka, tedy Uherského Hradiště a okolí. Postupně však hledali inspiraci i jinde, na moravsko-slovenském pomezí, na Kopanicích, v Maďarsku i Rumunsku. Takové inspirace byly cenné především pro cimbalisty, protože maďarští a rumunští cimbalisté byli a jsou vynikající. Když jsem přišel do muziky v roce 1975, tak jsem ještě tři roky hrával s Jaroslavem Staňkem - až do jeho smrti v roce 1978. Když jsem pak převzal kapelu, snažil jsem se, /a nebylo to jednoduché, byl jsem nejmladší z nich/ o širší pojetí a především jsem lidovou tradici chtěl vnímat v historických posloupnostech a souvislostech. Proto moje první deska, tenkrát ještě gramofonová, byla výletem do historie, a to do časů napoleonských válek. A pochopitelně, když jdete proti proudu času a odkrýváte historické vrstvy, tak zjišťujete, že i lidová tradice se velmi proměňovala. Diplomku jsem psal o hudebních nástrojích a vím, proč, kdy a v které době ten který nástroj existoval. A to, co je dnes považováno za tradiční cimbálovou muziku, to je historicky vzato vývoj posledních devadesáti let. Dřív tam cimbál uherského typu nebyl. V případě písní z napoleonských válek a bitvy u Slavkova v roce 1805 jsem se víc a víc osvobozoval od obvyklého repertoáru písní Když sem šel z Hradišťa a podobně, což ovšem neznamená, že jsem to popíral. Vůbec ne. Občas se stalo, že mi to někdo vyčítal, bylo to nepochopení. Občas také říkají, že bořím hranice, já to ani tak nenazývám. Pro mě je důležitější, že stavím mosty. Jestli mi rozumíte, v tom výchozím filozofickém náboji je pro mě stavět mosty víc než bořit hranice. Chci stavět, dávat lidi dohromady, a ne bourat. To je terminologicky okrajová záležitost, ale pro mě dost důležitá. Takové stavění mostů je vlastně dialog. A dialogy můžeme vést nejrůznější – s minulostí, s jinými hudebními žánry, s jinými etniky… Proto jsem dělal nejrůznější projekty, za všechny bych jmenoval alespoň některá CD – „Byla vojna u Slavkova“ s historickou tématikou, vánoční písně pro Komorní orchestr L. Janáčka a Hradišťan z oblasti žánrové spolupráce s vážnou

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 10

hudbou s názvem „Pokoj vám…“, CD „Prší déšť“ jako výsledek spolupráce s Emilem Viklickým a jazzem, CD s Vlastou Redlem a folkrockem a další. Z etnických spoluprací bych rád zmínil CD „Mys Dobré naděje“ s Afričanem Dizu Plaatjiesem nebo „Svítání“ s Japoncem Yaz-Kazem. A úplně nejaktuálněji je to „Suita dialogů Chvění“, kterou jsem psal pro symfonický orchestr, Hradišťan, Altajskou skupinu Altai Kai a skupinu Jumping Drums. Kam chodíte na náměty pro své skladby? Inspirace chodí kolem nás a je na nás, jak ji dovedeme uchopit. Vždycky jsem rád, když je to námět, který nějakým způsobem rezonuje se současností, může jí nějak prospět a podobně. Teď momentálně pracuji na dalším albu pro děti, protože mám pocit, že je třeba je vést ke zpěvnosti víc než kdy jindy. Co vás vedlo ke zhudebnění modlitby Anděle Boží? Co mě k tomu vede? Už jsem zmínil, že mě inspirují témata, která jsou tomuto světu a době potřebná. K nim patří také duchovní rozměry našeho života. Anděle Boží jsem psal původně do divadelní hry, do inscenace Babička v Divadle na provázku. A protože tam byla vánoční scéna a režisér tam chtěl něco vánočního, nabídl jsem mu zhudebnění této modlitby. Nešlo však jen o Vánoce, daleko více šlo o modlitbu. V Modlitbě máte slova Písně písní. Je to pro vás vnitřní postoj, nebo je to jenom nějaká inspirace, hlubší pohled? Podívejte, mě ze všeho nejvíc na hudbě zajímá její výsledné sdělení, to bychom měli nadřadit nad to vše, o čem se teď bavíme. Sdělení, o která já usiluji, se dají velmi jednoduše shrnout do takového sloganu „tři P“ Pohlazení, Poznání, Poselství. Pohlazení probíhá v rovině emotivního vnímání, Poznání v rovině racionálního vnímání a Poselství, které chápu jako svorník všeho, je vlastně duchovním sdělením. V tomto smyslu jsem vnímán jako autor křesťanských skladeb, proto jsem napsal „Missu brevis“, proto proto má jsem napsal „Oratorium smíru“ na nejrůznější duchovní texty, „Chvění“ podtitul Suita dialogů, když v samotné podstatě dialogu je zakódováno, že člověk má naslouchat a také pomáhat jeden druhému. Dovolte osobní otázku, vím, že vás pojí přátelství k otci Leoši Ryškovi z televize Noe a k otci Martinu Holíkovi z radia Proglas. Přátelství přetrvává a třeba jak otec Leoš, tak i otec Martin nám křtili obě děti. Prostě si tu chvíli udělali. Je pravda, že byly časy, kdy ani Leoš nebyl ředitelem Telepace, ani Martin nebyl ředitelem Proglasu, a nebyli tak zaneprázdnění jako dnes a já jsem taky nebyl tak vytížený. Takže na ta častější setkání, neformální, nepracovní a přátelská bylo víc času. Dneska jsme všichni velmi zaměstnáni, ale to neznamená, že o sobě nevíme. Víme

Zpravodaj

4. 11. 2007-strana 11

o sobě, a když by se i stalo, že se půl roku nevidíme, tak když se sejdeme, je to jako bychom se viděli včera. Spoustu věcí jsem s nimi také konzultoval, když jsem dělal Slunovrat, tak Leoš Ryška ho celý natáčel, dělal záznam na DVD. Jeho první hodnocení, které mě dodnes těší a utkvělo mi v paměti, bylo: „Jirko, já mám velkou radost, já ti moc gratuluji. To celé představení bylo o Pánu Bohu, aniž by se tam slovo Bůh vyslovilo.“ To je prostě nádherné hodnocení. Když jsem psal Oratorium smíru, tak jsem celou koncepci i latinské duchovní texty konzultoval s Martinem Holíkem. Tam byly části, které byly věnovány různým denominacím, různým konfesím. Je tam starozákonní úryvek v hebrejštině, je tam starořecký a latinský text, zazní tam také staroslověnština jako symbol cyrilometodějské tradice. Myslím, že je dobré a potřebné stále připomínat kořeny a duchovní zakotvení, když dnešní doba přináší tolik citové okoralosti a historické i duchovní vykořeněnosti. Ono všechno souvisí se vším. Děkuji Pánu Bohu, že mám tu možnost v tomto smyslu na lidi působit, promlouvat k nim jen tak volně a neformálně hudbou i slovem. Když mi někdo řekne, že je to jistý druh preevangelizace, jsem za to rád. Děkujeme za rozhovor. Ptal se Antonín Klíč a Petr Nečas

ADVENTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE Sobota 1. 12. 2007 Program: 08,30 – 09,00 prezence 09,00 – 12,00 práce ve skupinkách
Živý adventní věnec – společně tvoříme adventní věnec
Adventní naladění – obrazová meditace
Narodil se Ježíš v Betlémě ?
Chcete být biblionářem ? 12,00 – 13,30 teplý oběd 13,00 – 17,00 adventní putování 17,00 – 18,00 odpolední čaj a příprava liturgie 18,00 – 18,45 mše s žehnáním adventních věnců 19,00 rozjezd Náklady na jednoho účastníka – 50,- Kč

Zpravodaj

4. 11. 2007-poslední strana

PRO ZASMÁNÍ





Letadlo rolovalo na startovací dráhu. Najednou se zastavilo a bylo zpět odtaženo letištní technikou. Po hodinovém čekání konečně odstartovalo. Znepokojený cestující se zeptal letušky, co se stalo. Letuška na to odpoví: „Pilotovi se nějak nelíbil zvuk motoru a trvalo nám skoro hodinu, než jsme sehnali jiného pilota.“ V hlavní skupině cyklistů, asi pět kilometrů před cílem, jede na dětském kole osmiletý kluk. „Co je to za kluka?“ ptá se jeden závodník druhého. „Já nevím, ale plete se mi tady už od startu.“

TAJENKA Fotograf jednoho významného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu na letištní ploše stála malá Cessna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!“ Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.“ „Proč?“ ptá se nervózně pilot. „Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.“ Po krátké pauze pilot povídá: „Chcete snad říct, že nejste můj … (viz tajenka)??“ 1. eskymácké obydlí 2. kapitán nebo i pruhovaná ryba 3. suchá tráva 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

4. 5. 6. 7. 8.

fyzikální veličina, značka „P“ rybář chytá … ambulák, dračák … jsou domácí zvíře, které mečí opak „hlasitě“        9. hlavní město Norska 10. když jsem nachlazený, tak mám kašel a …

ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti

Boskovice, Svitávka a Knínice u Boskovic Vychází vždy první neděli v měsíci (mimo měsíce srpna). Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice tel.: 608755273; http://rkfboskovice.mtw.cz; e-mail: [email protected] NEPRODEJNÉ!