Obsah
2
Úvodník
3
První vlčí výšlap pro rok 2014
4
Mosty – Čertův mlýn – Návsí
5
Vlci a tomíci v jednom
6
Gírová - Jak jsme šli nakonec pěšky a hledali kešky
7
Překvapení pro vlky
8
Prašivá – Beskydská hřebenovka
9
Zimní tábor ve Stříbrných horách
10
Jarní výbava
20
Gírová
23
Visalaje – Bílý Kříž – Horní Lomná
24
Česká Lípa 2014 aneb Cimrman by se divil
25
Macův informační koutek
27
číslo 1, ročník 1, 2014, Třinec
[email protected] www.tom1303.org Vydavatel Asociace turistických oddílů mládeže ČR, TOM 1303 Maracaibo Lípová 87 739 61 Třinec
Šéfredaktorka Andrea Podleśná Redakce Kamil Cinkraut Laura Daňová Lukáš Košut Ania Mencnerová Ewa Mencnerová Viktorie Raabová Martin Strnad Matěj Urbaczka Editace Andrea Podleśná Grafika Simona Kováčiková Korekce Andrea Podleśná Fotografie Martin Strnad Vedoucí a účastníci akcí Datum vydání: duben 2014
Je mi ctí vám představit historicky první číslo oddílového časopisu. První myšlenka o oddílovém časopisu tady byla už dávno, ale jak to obvykle bývá, většinou to skončilo pouze u té myšlenky. Po letech jsme se tedy pochlapili a první Přístavní zprávy jsou na světě. Samozřejmě nic není zadarmo. Ačkoliv to z počátku nevypadalo nijak složitě a náročně, nakonec si i toto první číslo vybralo mnoho hodin, dnů a týdnů než mohlo spatřit světlo našeho světa. A kdo za tím teda stojí? Jako první je tady ona myšlenka. A kde jinde by se mohla zrodit než v hlavě našeho oddílového vedoucího Maca. Jednomyslně a s mým souhlasem bylo zvoleno vedení a další přispěvovatelé časopisu. Děkuji tedy všem, kteří se jakkoliv zapojili. Zejména pak Simě, která odvedla opravdu obrovský kus práce a ukázala, že má opravdový talent. V aktuálním čísle se můžete dočíst o tom, jak probíhaly akce první tří měsíců v roce, nevyjímaje ani zimní tábor. Stejně jako každé následující číslo, tak i toto obsahuje nezbytné informace k výbavě a všeobecné informace na závěr. A pokud máte nápad, čím náš časopis doplnit, sem s tím! Veškeré náměty na články, články samotné, obrázky, fotografie – cokoliv co vás napadne, a co by mohlo naše Přístavní zprávy obohatit. Přístavní zprávy však nebudou pouze časopisem. Už delší dobu jsme přemýšleli nad tím, jak vyřešit problematiku oddílové kroniky. Ano, tušíte správně! Přístavní zprávy vyjdou vždy jednou za tři měsíce, tedy čtyřikrát do roka, na konci roku se svážou a na světě bude kronika. Přejme tedy našemu časopisu plno nadšených čtenářů, ještě více nadšených pisatelů a mnoho let fungování. A vězte, že Přístavní zprávy tady budou s námi pekelně dlouho. Jejich zánik nedopustím! Poslední slovíčko na závěr: Hledá se zástupce šéfredaktora! Přece jen se může stát, že mě přejede auto, nebo mě dostanete do blázince, a tak je potřeba, aby tady byl někdo, kdo zastane mou práci, když já nebudu moct. Kdo se hlásí?
Za redakci, Andrea Podleśná šéfredaktorka
Foto: Lucie Nohlová
PRVNÍ VLČÍ VÝŠLAP PRO ROK 2014 Po nudném přežití prvního školního týdne v novém roce jsme se i my, vlci, rozhodli zpestřit si víkend. Naše první akce se konala v sobotu 11. ledna 2014.
Když se mluví o zpestření, vypadá to asi jako vyhrabat se z postele dost brzo na to, aby násvšech dvanáct, Verča, Kamil, Lussy,Kufi, Terka, Katka, Hogan, Miro, Simča, Mates, já a Luky plus náš psí doprovod Rita a Jeny, mohlo v 7:45 vyjet z autobusového stanoviště (resp. Luky od Obecních domů) směrem pod Javorový. V tomto hojném počtu jsme se vykodrcali až k chatě, přičemž nás poháněl fakt, že nemocná Simča, jedoucí lanovkou, už tam na nás čekala. Výstup k chatě byl ale zaskočen psí rvačkou o klacek, z něhož jsme si všichni odnesli šok a Rita krvácející ucho. Z Javorového přes Velký Javorový jsme zamířili bahnitými cestami plnými spadlých stromůna Ostrý, kde jsme si hrdě objednali česnekačky, zelňačky a kofolky, a kde jsme se nakonec rozdělili; já s Kamilem, Verčou a Mirem jsme to vzali přes Kozinec přeplněný kvůli jakési oslavy, doprovodili Verču na nádraží a šli domů. Zbytek (zahrnující oba psí doprovody) sešel do Tyry na autobus. Trasa nebyla moc dlouhá, spíše to byla taková pohodová procházka, ale důležitý byl náš obrovský počet! Snad se nás tolik sejde i příště, uvidíme.
LAURA
Sešli jsme se na vlakovém nádraží Třinec Centrum, odkud jsme jeli vlakem až do Mostů. Sešli se: Maco, Stroužek, Já (Ewa), Wiki, Nikča, Káťa, Lenka, Aňa, Lea, Godzi, Vítek, Vojta, Miky, Chip, Losos, Adam. Akce se konala v neděli 12. ledna 2014. Cesta uběhla tak rychle, jako by to bylo snad jenom pět minut. Vylezli jsme z vlaku a šli po sjezdovce nahoru. U „posedu“ Maco vyhlásil hru, která spočívala v tom, že každý měl papírek se svým jménem a musel se ho zbavit tak, aby si toho nikdo nevšiml. Někteří se papírků zbavovali hned, ale my ostatní jsme je někam strčili těsně před Studeničným. Zjistilo se, že každý se svého papírku řádně zbavil a nikdo žádný cizí papírek nenašel, takže žádné body do bodování… No škoda. Na Studeničném si někteří z nás dali hranolky, moc se nám do toho nechtělo, jelikož se nám ta cena zdála nepřiměřená. No, řekněte, čtyřicet korun? Tak jsme si je dávali ve dvojicích. Po tomto brzkém obědě (bylo sotva deset) jsme pokračovali směrem na Gírovou, na jeskyně Čertův Mlýn, kde jsme si prolezli krátkou jeskyní. Docela se mi to líbílo. No, a po prohlídce jsme se vydali směrem do Návsí, odtamtud nám totiž jel vlak do Třince. Po cestě nám Maco ukazoval Opičí dráhu v areálu Amerika, kde kdysi pracoval. Ještě jsme si zahráli „Sardinky“, ale Mikuláš to zřejmě trochu nepochopil, protože místo toho, aby se schoval, tak před námi zdrhal…Ale on z toho jednou vyroste. Když jsme sešli až do Návsí, tak si tam ještě každý koupil něco v místní hospodě. Většinou to byly křupky. Nakonec nás vlak dovezl domů, a to je konec zápisu.
Ewa
Byla krásná sobota 18. ledna a my jsme se rozhodli spojit výšlap tomíků a vlků. Původní předpoklad, že se sejde více tomíků než vlků nebyl pravdivý a v 8:49 nás z autobusové zastávky Lyžbice konečná odjíždělo celkem osm. A to tři vlci - Kamil, Miro a já, dva tomíci - Gvizdek a Vojta a Maco, Šnek a Pepe. Vystoupili jsme pod Javorovým, kde se k nám přidal ještě Shaun, a v celkovém počtu devíti kusů jsme nasedli na lanovku. Nahoře už jsme si to pěkně trádovali přes Velký Javorový na Kamenitý, kde jsme si koupili kofoly a já s Macem taky polívky. Dále jsme pokračovali na Košařiska, kde se naše vždy poctivá vlčí trojice odtrhla a zamířila domů po svých, na rozdíl od zbytku jedoucího autobusem. A ačkoli nás na panském dohnala smogová mlha, cestu jsme si zpestřili posezením u Černého kohouta nad kofolkou. Zas někdy příště.
LAURA
Na sraz v sobotu 1. února jsem dorazil o trošku později. Čekal tam na mě už Maco spolu s Ewou, Aniou, Wiki, Leou, Adamem a Vojtou. Nakonec dorazil i Míra a ve vlaku se k nám připojil Kufi. Poté, co jsme dorazili do Mostů, Maco rozdal přítomným indicie na vyluštění města TML s komentářem, že přítomné družiny mají značnou výhodu, tak jsem zvědavý, jak ji využijí. Cestou k první kešce (Kostel sv. Hedviky) jsme se rozhodli, že si zajdem do cukrárny, kde se domluvíme kam dál. Kešku jsme po chvilce ulovili a odebrali jsme se do cukrárny, kde jsme si dopřáli trochu sladkého za ta naše dobrá vysvědčení. Maco s Mírou si zde dali své obvyklé ranní kafe. Domluvili jsme se na Multi-cache (Mosty u Jablunkova), která nás nejprve dovedla na přístřešek u sjezdovky, poté k dřevěnce, u které jsme se fotili jako „Gorale“ a nakonec napůl cesty do Bocanovic. Tuto kešku jsme zdárně odlovili a vrátili jsme se na začátek. Odtud jsme vyrazili ulovit další kešku (Jablunkovský průsmyk). Opět naše výprava slavila úspěch, a tudíž jsme si dopřáli zasloužený odpočinek. Naše cesta pokračovala na Studeničný, kde jsme si chtěli dát něco k snědku. Bohužel bylo plno, tak jsme si sedli venku a vydali se hledat další kešku. I tuto jsme s úspěchem a trochou humoru od Míry ulovili. Dále jsme se vydali na Gírovou, kde jsme chtěli ulovit další keš (Sesuv půdy pod Gírovou), ale tu jsme minuli, tak jsme se ji rozhodli ulovit cestou zpátky. Konečně jsme došli na chatu a objednali si svá vysněná jídla. Všichni poobědvali a na chvíli jsme se rozdělili. Já, spolu s Mírem a Kufim jsme se rozhodli vyjít na vrchol a odlovit další keš (Gírová – na vrcholu). Tu jsme znovu po chvilce hledání ulovili. Byla to vtipně pověšená termoska ve staré síťovce. Kufi se s námi následně rozloučil a šel svou cestou domů. My s Mírem jsme šli přes Čertův mlýn najít naše pátrající společníky u sesuvu. No a zbytek se teda z Gírové vydal hledat již zmíněnou keš přímo k sesuvu. Bez GPS hledali na druhé straně sesuvu. Pak jsme je s Mírou vysvobodili a šli jsme na správné místo. Byl to opravdu oříšek ve smrčku na konci. Touto šestou, a zároveň poslední keší jsme se s „keškobraním“ rozloučili a vydali se na vlakové nádraží v Mostech. Vlak jsme stihli a dle rozpisu dorazili do Centra. Stroužek
Tak v plánu nám zbylo jedno volné místo, tak jsem poprosil Smíška, jestli by pro nás neudělala nějakou hru, která by nám zpestřila "dvouměsíčník". Smíšek se odhodlal, a dne 2. 2. jsme se sešli ve skromném počtu (já, Luky, Terka, Kufi) v 8:00 v Loďce, připraveni závodit. Po úvodu do hry a vysvětlení pravidel jsme byli nuceni vyluštit šifry a poté dojít na místa, která jsme po vyluštění dostali. Opravdu, jak stálo v pokynech, jsme se mohli dostat nejdále na Lysou, ale ani tak tam nikdo nešel - toho času tolik nebylo. Po asi hodinovém luštění jsme se všichni vydali hledat a sbírat. I přes nepovolené koalice jsme jednu malou vytvořili, ale tak šli jsme si to užít a odreagovat se. Po dlouhém boji (do 15:00) nakonec vyhrál Luky v těsném závěsu Kufiho s Terkou, a na chvostu jsem se k nim zdálky blížil já. Perliček bylo ten den určitě hodně, ale asi největší byla moje nezapomenutelná Soška Naďa. Nechám vás v tom a sami přijďte na to, co to doopravdy mělo být. S pozdravem a díkem Smíškovi,
Stroužek
Velcí: Maco, Stroužek, Kufi, Pepe a Terka
Malíci a Tomíci: Já (Eva), Wiki, Nikča, Káťa, Aňa, Lenka, Klárka, Lea, Donald, Mikuláš, Gwizd, Čeněk, Rudek, Danda, Chip, Miky, Vojta, Adam, Honza, Losos
Datum: 15. února 2014
Sraz byl trochu později než obvykle. Slezli jsme se kolem devíti na nádraží Třinec – Centrum. Vlakem jsme dojeli do Těšína, kde jsme přestoupili do vlaku, který nás měl dovézt do Dobratic. Ve vagónu bylo místo, ale jelikož všude někdo seděl, tak jsme se rozdělili. Cesta netrvala dlouho. Za chvíli jsme vystoupili a přešli přes koleje. Poté nám Maco vysvětlil pravidla hry. Šlo o to, že každý dostal 10 sirek a nikdo nemohl říkat slůvko „ne“ ani jiné zápory (nevěděl, neříkal, netušil…). Když to někdo řekl, tak si ten, kdo si toho všiml, mohl od něho vzít sirku. Na začátku to docela šlo – všichni se jakš takš uhlídali, ale pak to bylo čím dál horší. Když jsme došli nahoru, byli jsme rádi, protože hra trvala jenom do té doby, než vylezeme k chatě. Nejvíce sirek nasbíral Danda, bylo jich padesát. Druhá byla Wiki, která měla 31 a třetí místo patřilo Honzovi, který jich získal 28. Poté co se vyhlásily výsledky, jsme se vydali do chaty na oběd. Nebylo tam moc míst, ale když jsme se zeptali, tak si jedna paní přesedla jinam a uvolnila nám celý stůl. Většina z nás si objednala kuřecí vývar – něco teplého se vždycky hodí. Musím říct, že vývar byl fakt dobrý. Někteří si dali hranolky. Potom nám Maco dal každému jednu čokoládku Milka … mňam!!! Mezitím na nás Donald, Gwizd a Mikuláš začali házet sníh, tak Maco nacpal Gwizdovi sníh do pusy. A potom je ještě prohnali vlci. Nakonec jsme sestoupili z kopce do Dobratic, a počkali na vlak, který nás odvezl domů …
Ewa
Zúčastnění: Kača, Gvizdek, Honza, Wiki, Alf, Adam, Nikča, Donald, Klárka, Ania, Shaun,Vojta, Eva, Losos, Miky, Smíšek, Maco, Luky, Luss, Kufi, Terka
1. DEN (sobota) Sešli jsme se na nádraží Třinec Centrum a všichni byli připraveni na zimák bez běžek. (Až na mě, protože jsem se nedoslechla o zrušení běžek a tak jsem si je přinesla na sraz.) Když už dorazily i Mencnerovic holky, chyběla už jen Tera, která zaspala a nestíhala. Dorazil vlak, Tera ještě nedorazila, a tak jsme se rozloučili s rodiči a pod dozorem Luss, Kufiho, Lukyho a Smíška jsme nastoupili do vlaku. V Těšíně přistoupila Terka, celá udýchaná, vypadala na právě probuzenou a jeli jsme až do Ostravy. Přestoupili jsme na druhý vlak, který nás vezl přes Opavu až do Rýmařova. V Rýmařově jsme si chvilku počkali na autobus, který nás po deseti minutách jízdy vyhodil na zastávce, odkud jsme se vydali pěšky k chatě. Cesta byla strašně nudná a zdlouhavá, i když to byly jen 2 km. Konečně jsme uviděli průsvítat mezi stromy oranžovou chatu. Jenže když jsme došli dovnitř,
vlci řekli, že si máme odložit batohy a jdeme na procházku. Všichni jsme začali mamrat, ale vylezli jsme, Smíšek s Luckou zavelely, a tak jsme vyšli. Cestou nám řekly, že v chatě musí zbylí vlci trošku poklidit a zatopit. Cestou začalo pršet. Šli jsme přes lehce rozbahněné louky a najednou začaly padat i kroupy. Naštěstí cíl naší procházky opravdu nebyl daleko a dorazili jsme k takovému stolu s lavičkami a stříškou, pod kterou jsme se stejně neschovali, protože jsme se tam nevlezli. A tak jsme šli skoro hned zpátky. V chatě jsme si vybrali ležení, trochu se vybalili a sešli se dole o stolu. Maco nám oznámil skupiny a každá si měla vybrat jméno nějakého státu. Nakonec to dopadlo takto:
Němci: Nikča, Donald a Klárka Francouzi: Ania, Shaun a Vojta Norové: Eva, Losos a Miky Velká Británie: Kača, Gvizdek a Honza Kanada: Wiki, Alf a Adam
Každá skupina dostala práci, abychom tam ten týden vydrželi. Po úklidu nás zavolali do jídelny, kde visela mapa Jižního Pólu. Řekli nám, že zastupujeme naše státy na expedici „Dobytí Jižního Pólu“, a že na takové výpravě musíme znát naše společníky. Rozlosovali jsme se do dvojic, kreslili jsme obraz toho druhého a dělali s ním rozhovor. Tímhle způsobem jsme se zase o všech dozvěděli něco nového a zajímavého. Protože se celá chata jen tak nevytopí, tak jsme první noc trochu vymrzli a myslím, že většina z nás litovala, že sem vůbec jela, ale už za pár dnů jsme poznali, jakou chybu bychom udělali, kdybychom zůstali doma.
2. DEN (neděle)
Hned po probuzení proběhla první rozcvička. Běželi jsme na louku, kde jsme se pořádně protáhli. Wiki začalo být nějak špatně, tak ji Smíšek řekl, ať si lehne na zem a zvedl ji nohy. Po rozcvičce a snídani nám vedoucí sdělili, že se každý stát musí naučit svoji hymnu.
Potom nás informovali, že proběhne turnaj v Abaku. Tři státy si sedly ke stolům a hrály proti sobě. Dvě ostatní skupiny se učily hymnu. Z každého týmu postoupil výherce do dalšího kola. Z Británie postoupili dva, jelikož měli stejný počet bodů. Po obědě se hrálo semifinále Abaku. Byli jsme náhodně rozděleni do dvojic. Wiki byla s Kačou, Eva s Nikčou a Shaun s Gwizdem. Do finále postoupil Shaun, Wiki a Nikča. Jakmile se dohrálo Abaku, následovala další hra – Psí spřežení s vajíčkem. Hra byla o tom, že jeden z trojčlenného týmu byl slepý a musel se držet dalších dvou, kteří měli v ruce vajíčko. Museli spolu oběhnout Lukyho a pak se prostřídat. Ti dva další museli vajíčko nést v hrnku, a v posledním kole na lžičce. Následovala další hra, pro kterou nás rozdělili do jiných skupin. Do rukou jsme dostali šifru a pro její rozluštění jsme v lese museli hledat písmena. Byla to docela náročná hra. Nejprve šifru rozluštila Nikča, pak Wiki, potom já a nakonec Kača. Po dohrání této hry, se odehrálo finále Abaku. Vyhrála Wiki, pak Shaun a třetí příčku obsadila Nikča. Po tomto náročném dni své vítězství oslavilo hymnou Rusko.
3. DEN (pondělí) Někteří už byli probuzení, když se otevřely dveře. Všichni se dívali, co se děje. Ale po chviličce se ozval Macův otravný budíček (hrál na kytaru). Převlíkli jsme se a šli jsme dolů. Pak Maco začal počítat: „Jedna, dva, tři, čtyři…, deset“. A potom byla rozcvička. Po rozcvičce jsme šli na snídani. Byla rybí pomazánka. Všichni dojedli (i když ne všem chutnalo) a Smíšek nám dal vitamín C. Maco nám pak ukázal „čůrací“ tabulku. To kvůli dodržování pitného režimu – po každém vyčurání jsme měli udělat čárku. Služba měla jednu hodinu na to, aby připravila jídlo na túru. Než jsme nakonec dorazili k Rešovským vodopádům, trvalo to nějakou tu hodinku. Ale bylo to úžasné! Občas jsme přeskočili nějaký ten šutrák, přešli dřevěný mostek nebo uklouzli po bahně… U vodopádu jsme poobědvali. Narazili jsme na dvě chaty, ale ani jedna nebyla otevřená. Pak jsme šli kapku dál po cestě a už jsme viděli „naši“ ohradu s koňmi. Bohužel taková vemena jako Gwizdek a Donald začali plivat po koních. Museli jsme obejít celou ohradu, abychom se dostali k naší chatě. Na druhé straně ohrady k nám už koně sami přiběhli a mohli jsme si je pohladit (už na ně nikdo neplival). Potom jsme měli dlouhé volno, po kterém následovala soutěž v dabingu. Vlci s Macem nadabovali Madagaskar 2 a my ostatní jsme měli nadabovat film „Bílá smrt“, který nikdo neznal. U všech jsme se pořádně zasmáli. Skoro všichni dabovali o hygieně (Francouzi běželi jako na záchod a stříhali nehty, Kanaďané nepoužívali mýdlo a nemyli si zuby, Norsko nemělo sprchu…). Tento den vyhráli Norové.
4. DEN (úterý) Dneska hned po snídani jsme se sbalili a vyšli na „túřičku“. Šli jsme na zříceninu, která nebyla moc daleko od chaty. Šli jsme kolem těch koní, co včera a pak jsme podle GPSky zahnuli do lesa. Po asi hodinovém pochodu jsme došli na zříceninu. No ona tam byla jenom cedule „Tady kdysi stával hrad“. Kromě zarostlých, ale přesto viditelných příkopů tam vůbec nic nebylo. Tam jsme si všichni sedli na kládu a služba nám rozdala chleba s paštikou jako oběd. Po obědě jsme šli zpátky a po cestě jsme hráli čísla. V lese to ještě šlo, ale když jsme vyšli zase na louku tak už to bylo těžší. Když jsme se vrátili do chaty, tak jsme hráli hry na body. První hra se jmenovala Dědečkův riskuj, a ta nám zabrala dost času, ale byla to sranda. Kanada vyhrála s nadhledem nad ostatními a následně jsme si zahráli Člověče posaď se (to netrvalo dlouho). A potom ještě hru s hráškem. Do skupin jsme dostali jednu velkou konzervu hrášku, talířek a jednu vidličku. Hrášek jsme si vysypali na talíř a vždycky jenom jeden naďoboval hrášek na vidličku. Po nějakém čase jsme se vystřídali a jedl další. V jakém pořadí jsme dojedli, si už nepamatuju, ale po hře všichni říkali, že hrášku se už ani nedotknou a, že se nejspíš pozvrací. Po tom jsme do sebe ještě nacpali večeři a šli spát. 5. DEN (středa) Poté, co jsme jako každý den absolvovali rozcvičku, nás Smíšek informoval o tom, že se koná tzv. „Biatlon bez běžek“. Už na rozcvičce nám ukazoval, kudy se poběží, a tak se nemohlo stát, že by někdo z nás zabloudil. Trasa byla označená oranžovými fáborky, které byly většinou na stromech. Závod se běžel jako štafeta, ale každý tým zvlášť. Trasa nebyla moc dlouhá, ani náročná. Nejhorší se bylo po tom sprintu vydýchat, abyste nezkazili střelbu. Po biatlonu následovala hra, ve které šlo o to rozluštit šifru a udělat to, co v ní bylo napsáno. Měli jsme v určitém území hledat zlaté kameny a po jednom je nosit do skrýše. Byla to docela fajn hra, až na to, že Miky ze začátku
odmítal hrát. Potom ho ale Smíšek přesvědčil a musím říct, že byl velkým přínosem naší skupiny. Když hra skončila, tak jsme si dali vydatný oběd. Smíšek nám řekl něco o hře „Tučňáčí turnaj“. Byla to házená. Měli jsme si připravit svoje fankluby a fandit ostatním družstvům. Bylo to fajn. Odebrali jsme se do chaty, kde nám řekli, že si vylosujeme, kterou místnost budeme uklízet. Vylosovali jsme předsíň, s čímž jsme byli dost spokojeni.
Po večeři se hrálo Expesso. Bylo to pexeso, které se hrálo trochu jinak, než jsme zvyklí. Bylo v pokoji vedoucích a vždycky tam šel jeden člověk ze skupiny a otočil dvě kartičky. Členové se ale museli střídat! Když jsme dohráli tuto zajímavou hru, tak jsme se ještě koukli na pár dílů Simpsonů a šli spát.
6. DEN (čtvrtek) Dnes jako obvykle budil Maco… Pak byla rozcvička a potom snídaně (chleba se sýrem). Tři čtvrtě hodiny po snídani jsme vyšli, šli jsme k autobusové zastávce, kde jsme chvilku čekali. Autobusem jsme jeli pár zastávek a pak, asi po hodině čekání jsme přestoupili na vlak. Maco se rozhodl, že vystoupíme o zastávku dřív a projdeme se pěšky 7 kilometrů. Šli jsme docela dlouho, někteří se bavili povídáním a někteří (my holky) jsme hodnotily domy, které jsme míjely. První cíl byl kostelíček dva
kilometry od Bruntálu. Cestu jsme si zkrátili přes pole. U kostela jsme pojedli (chleba se salámem). Cestou k druhému cíli (Bruntálu) jsme míjeli ze dřeva vyrobené momenty z života Ježíše. K Bruntálu jsme došli za chviličku… Byl to na první pohled jen panelák za panelákem, staré budovy, v některých místech i stromy. Jen občas nějaký rodinný domek. Když jsme došli na náměstí, Maco nám dal dvě hodiny rozchod. Maco osobně šel rovnou cestou k cukrárně na náměstí (jeho vzpomínka na mládí). Někteří šli do Billy, do drogerie, k vietnamcům nebo taky do cukrárny. Po dvou hodinách jsme se sešli a mířili jsme k vlaku a pak na autobus. Až jsme došli „domů“, všichni odpočívali. Po chvíli jsme hráli hry z Partičky: Reklamace (jen prodavač ví, co reklamuje zákazník a zákazník se na to snaží přijít), Párty (například někdo je Harry Potter a druhý hráč musí otázkami zjistit jeho identitu). Potom byla večeře. Měla to být původně zelňačka, ale vzhledem k tomu, že to dělali vlci, z toho vzešel ostrý překořeněný hnus, který nikdo nechtěl jíst. Po večeři jsme hráli mrkacího vraha, a pak se hrálo a zpívalo na kytaru. 7. DEN (pátek) Dneska jsme hned po probuzení poznali, že dnešní den nebude, tak hezký jako ty ostatní. Venku mrholilo a bylo zataženo, ale i přes to nás hned po snídani Luky s Kufim vytáhli ven. Šli jsme na louku, kde jsme si zahráli pár her například. Okan O, plácanou nebo hututu. I když jsme pořád poskakovali a běhali, byla nám celkem zima, a tak jsme se po hodině vrátili do chaty. Tam jsme dostali sváču a zahráli si pár stolních her. Následoval oběd, po kterém byl odpolední klid, který jsme strávili čtením. Teď ale přišel čas na hlavní hru dnešního dne. Hra se jmenovala „Arctic 100M“. Naštěstí se trochu vyčasilo, a tak to nebylo tak hrozné. Běželi jsme po dvojicích, podle fáborků, ale byl v tom háček. Po cestě jsme narazili na několik rozdvojek, ale jen jedna cesta byla správná. Bylo to „pokus omyl“, takže na výhru měl šanci každý. Nakonec vyhráli Donald s Klárkou, a až doběhli všichni, tak jsme v chatě hráli další hru.
Luky někam schoval svůj mobil, který tikal, a my jsme ho podle toho tikání měli najít. Našel ho Shaun na půdě. Večer po večeři jsme si udělali kino a koukli na pár Simpsonů. A konečně jsme si všichni lehli do postelí a za nedlouho usnuli. Museli jsme nabrat síly na předposlední den, který jak se později ukázalo, byl dost náročný.
8. DEN (sobota) První hra, která se tohoto dne odehrála, bylo tzv. „Dotahování raněného do bezpečí“. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, a každé z nich byl přidělen jeden raněný, kterého jsme měli najít a dotáhnout do chaty. V našem případě to byl Luky. Jelikož si druhá skupina okamžitě přivlastnila kolečko, museli jsme improvizovat. Gwizd našel boby. Zdálo se nám to jako trochu ulítlý nápad, ale nic jiného nám nepřišlo do hlavy. A tak jsme se vydali hledat Lukyho. Našli jsme ho docela rychle, teď ho jenom naložit na boby (byl dost těžký a vypadal jako mrtvola) a dovézt ho do chaty. No musím říct, že jsme se u toho dost napotili, ale byla to jedna z nejlepších her. Následovala hra tzv. „Vaření čaje“. Po jednom jsme běhali po louce a sbírali papírky se surovinami na čaj. Některé byly napsané, jiné byly v morseovce a ty ostatní jako obrázky. Museli jsme sepsat, z čeho bychom uvařili
čaj a z čeho ne. Na tuto hru navazovala další, ve které šlo o to, najít na území 200 metrů širokém a dlouhém až k osamocenému stromu něco spojeného s čajem.Nikdo to nemohl najít, ale když nám Lucka poskytla nápovědu („Pod svícnem je největší tma, ale není to v domě.“), našel Shaun Smíškův hrnek u studánky. Po obědě byla poslední hra. Absolvovali jsme takovou „procházku“, během které jsme plnili různé úkoly. Museli jsme nést v batohu šutry, donést nejlehčího člena k dalšímu stanovišti, potom jeden z nás oslepl a následovně si někdo z nás zlomil nohu. Pokaždé jsme museli postiženého člověka dostat k dalšímu stanovišti. Když jsme došli do chaty, museli jsme rozluštit tři šifry. První byla morseovka, druhá byla převrácené písmo a třetí … Tu nerozluštil nikdo. Pak nás Smíšek vyhnal nahoru, a dal nám za úkol připravit si scénku na téma „Tučňák“. Když jsme konečně přišli dolů, tak nás tam čekalo pohoštění. Prvně se vyhlásily výsledky. Vyhrálo Rusko, druhá byla Kanada, třetí Británie, čtvrté místo obsadili Norové a pátou příčku Francouzi. Po vyhlášení jsme se pořádně nadlábli, posléze následovaly scénky. Byla to sranda. Ještě se zpívalo a hrála elektrika. Pak šla většina spát – teda až na ty co patří do oddílové rady. Museli jsme ještě něco odhlasovat. Dost jsme se pobavili. 9. DEN (neděle) V neděli jsme měli službu (Francie). Tudíž jsme nemuseli na rozcvičku. Po snídani jsme opět jako vždy dostali svou dávku vitamínu C. Rozdělili jsme si uklízení: Norsko chodbičku, Francie kuchyň, jídelnu … Tak se pomalu uklízela celá chata. Pak jsme mohli po družinách odjíždět (Macovým autem na nádraží do Rýmařova). První jelo Rusko s Kufim, druzí odjeli Kanaďané s Lukym, pak
Velká Británie s Lusy, potom Norové a Terka… A nakonec Francouzi se Smíškem. Všichni už byli v Rýmařově, když se čekalo ještě na Nory. Trochu se zdrželi v Lídlu. Vlak už byl připraven, ještě jsme snědli chleba s paštikou. Pak se konečně vlak rozjel. Trvalo to docela dlouho a někteří si i zdřímli. Přestupovali jsme dvakrát a pozdě odpoledne jsme byli na nádraží v Třinci, kde si nás rozebrali rodiče. Jako vždy to byl fajn tábor.
Ewa & Ania & Wiki
A abychom neměli časopis pouze o článcích z akcí, tak z toho důvodu je tady rubrika Výbava. Každé číslo se dozví menší i ti větší něco nového z oblasti výbavy, ať už o oblečení či jiném vybavení. Odkazy v článcích neberte jako reklamu, nýbrž jako doporučení toho, s čím máme dobré zkušenosti. Tak pěkné čtení přeji. Co na sebe? Jaro už nám pomalinku klepe na dveře a po „ vydatné“ zimě to chce trošku změnit šatník. Čím začít? Nejlepší je začít úplně od vrstev nám nejbližším jako je spodní prádlo. Je třeba se nebát vyzkoušet něco jiného, než je bavlna. Já doporučuji funkční prádlo, které drží jak teplotní komfort, tak i komfort nošení. Velká výhoda funkčních věcí je ta, že když se propotí, nezačne nepříjemně studit, a díky antiseptické vrstvě se na horách dá nosit i déle než jen jeden den. Pro holky je určitě důležité mít i funkční podprsenku. Samozřejmě i u těchto věcí se poměřuje cena/výkon, kupř.: Podprsenka od značky Sensor http://www.sensor.cz/cs/spodni-pradlo/267-lissasportovni-podprsenka-cernomodra.html Podprsenka od Kalenji http://www.decathlon.cz/podprsenka-first-cernoruzova-id_8235736.html Nemusíte se vůbec bát, že levnější zboží bude zaručeně horší. Já třeba používám hodně věcí od Kalenji a jsem s nimi náramně spokojen. Od spodního prádla můžeme pokročit na další vrstvu, která je neméně důležitá, a to trička případně podvlíkačky. Ale napřed se zastavíme u triček. Sportovní thermo trika se dělí na mnoho kategorií podle využití a teploty. Nejzákladnější dělení je na trička většinou známé Podprsenka FIRST černo-růžová KALENJI
jako cool a thermo. Klasické thermo tričko je vhodné do jakéhokoliv počasí a na jakoukoliv činnost. Dobře odvádí pot a přitom drží teplo, abychom nenachladli. Cool trička se většinou používají, když už je moc horko a od trička nechceme jenom, aby nám drželo teplotu, ale také trošku chladilo. Cool trička jsou stavěné na principu, čím rychleji se pohybuji, tím více mě chladí. Určitě je dobré mít obojí a nebát se kombinovat. Poslední dobou co chodím po kopcích vidím, že lidé nosí thermo vrstvu a na tom bavlněné tričko. PROČ? Thermo vrstva odvede pot, který se náhle chytne
na klasické bavlněné tričko a to úplně nasákne. Tohle je zbytečné, protože potom na sobě taháme zbytečně mokrou vrstvu, která je těžká a nepříjemná. Abych se ještě trošku vrátil, poslední dobou pozoruji trend merino vlny a bambusového oblečení. Obojí nahrazuje thermo složku. Merino vlna je vhodná do chladnějšího počasí a její přednost je ve vysoké antibakteriální a antiseptické složce. Bambusová trička jsou zase velice pohodlná a nevypadají jako horská, čili jsou vhodné i na běžné nošení po městě. Musím ještě podotknout, že za bambus i merino si trošku připlatíme. Bambus http://www.bambusovatricka.cz/opticke-klamy/562-ucko.html Merino http://www.merinoshop.cz/cs/obchodeshop.html?page=shop.product_details&flypage=vmj_color_plus.tpl&product_ id=2945&category_id=188 Cool http://www.sportisimo.cz/new-balance/impact-short-sleeve/47945/ Klasické http://www.decathlon.cz/bezecky-spodni-dres-12-id_8219797.html U podvlíkaček už to není tak složité. Určitě volit ty thermo anebo z merino vlny. Teď přistoupíme k vrchní části oblečení. Mezi thermo vrstvu a nepromokavou vrstvu patří ještě něco teplého. Pro tuto vrstvu se nejlépe používají fleecové věci, které mají perfektní výhřevnost a jsou příjemné na nošení. Opět vyberte buď hrubý nebo tenký fleece podle vašeho komfortu a teploty, do níž se chystáte. Existuje také microfleece, který má sice menší výhřevnost, ale zase je skladnější a vypadá pánská bunda softshell LOAP PHILIP SMF1302 trošku lépe. Když je dost teplo fleecové ALTISPORT věci můžou nahradit vrchní vrstvy. Microfleece http://www.altisport.cz/fleece-mikiny-panske/panska-mikinafleece-northfinder-mi-3021x3m-cervena-velikostl Klasický fleece http://www.altisport.cz/fleece-mikiny-panske/panskytecnopolar-nordblanc-nbwfm3855-zemite-cervena-velikostxl Po boji se spodními vrstvami se dostáváme úplně nahoru k bundám a kalhotám. U bund je OBROVSKÝ výběr. Vážně velký. Je důležité se dívat na voděodolnost, čili vodní sloupec prodyšnost a vybrat si materiál. Ještě je tu možnost goretexových bund, ale podle mě je goretex tak trošku věc na image než že by úplně fungovala. Goretex je vrstva bundy která by měla být úplně voděodolná, ale stejně, když se dostanete do místa, kde bude náhlá průtrž mračen je jedno, jestli máte na sobě šusťákovou bundu s nebo bez goretexu. Na jaře je možnost uvažovat mezi softshellem anebo klasickým šusťákem. Softshellové bundy jsou fajn a vypadají lépe, ale mají většinou menší vodní sloupec. Teoreticky je to na vás. Obě plní svou práci skvěle. Softshell http://www.altisport.cz/softshellove-bundy-panske/panska-bundasoftshell-loap-philip-sfm1302-cerna-velikosts
Šusťáková větrovka http://www.altisport.cz/softshellove-bundypanske/panska-bunda-softshell-loap-philip-sfm1302-cerna-velikosts U kalhot vybíráme podle těch samých kritérií. A skoro i stejných materiálů. Dají se koupit jak softshellové, tak i plátěné nebo šusťákové kalhoty. Poslední věcí, o které bych se rád zmínil, jsou vhodné doplňky. Nějaké čepice a rukavice se pokaždé najdou. Jedním skvělým doplňkem jsou také multifunkční šátky. Přiznám se, doma jich mám asi 4 kusy a používám je i místo čepic. Multifunkční šátek je skvělý doplněk, který se dá použít, jak na krk, tak na překrytí hlavy. Existuje jich opět mnoho druhů. Šátky, které jsou dělané spíše na léto a jsou z chladícího materiálu, anebo šátky které mají na vnitřní straně fleece, aby vás v nepřízni počasí mohly chránit. Preferuji a doporučuji vám firmu BUFF, která tyhle doplňky vyrábí, a myslím, že jsou absolutní jedničkou na trhu! BUFF http://www.buffzone.cz/ Závěrem bych chtěl říct, že přiložené odkazy na věci jsou pouhé ukázky. Všechno se dá pořídit levně i draze. Z vlastní zkušenosti vím, že zboží na sobě nemusí mít 3 proužky nebo fajfku, aby mohlo být vysoce kvalitní. Mates
Bambusové triko značky AFEKT
Opět po sněhu ani památky, a tak se z klasiky super běžkařské trasy proměnily v zabahněné bahnité koryta. Týdenní předpověď vypadala asi tak, že do pátku bylo léto a najednou přes noc na sobotu zimka a deštík, no có šli jsme si to užít! Ráno, vlakáč v centru, nikde nikdo krom mě a Terky. Chci říct, že to je trošku blbé, aby se z 12i členné vlčí smečky dostavili jen dva na akci. Nějak pak ta akce postrádá svůj smysl. Tak jsme se rozhodli vzít „FÁčko“ a zajet tak pod sjezdovku v Mostech a vyšlapat si to na Gírovou. Tož jsme přijeli a tvrzení po sněhu ani památky tak nebylo úplně pravdivé. Co jsme vystoupili z auta, před námi byla furt šedo – zeleno – černo – bílo něco šmouha sjezdovka, po které jsme si naplánovali zpáteční race na lopatce a talíři, které jsme si „půjčili“. Šlapem si to na Studeničný, docela rychle, tak prý podle Terky ne, ale zase žádné čekání na ostatní. O kousek dál jsme obdivovali místní sesuv, který si vzal s sebou tak půlku Gírové. Nahoře nás zahřívají supr polívečky s odjakživa místní specialitou … hoorkou čokoškou. Na cestu zpátky jsme zakoupili fajné cukrieky. Hlavně byly supr takové ty lítající talířky, které jsou uvnitř úplně kyselé, fakt hodně. Dále ještě máme (ne už nemáme) takové ty žvýkačky s tetovačkou. Žádná tetovačka tam nebyla, jak jsme později měli tu možnost zjistit. Pak jsme ještě koupili lízátka sladké. Jo a největší perla nakonec jsou tzv. ‚zmrzlí hadi‘. Dali nám ty kyselé pásky (hadi) a když jsme je dali do kapsy, tak zmrzli a pak fajně křupali. Když jsme dorazili s lítajícíma talířema v břichu k sjezdovce, čekaly na náš už přichystané sjezdové nástroje, které jsme si zde ukryli. Luky sfičel kousek, ale bolela ho z toho prdel, tak jsme to radši sešli pěcho. Tak a už jedem zase dom v tom super plecháčku nejlepším. Užili jsme si to tam! Kdo nešel, měl velkou smůlečku a to je všechno. L & T (pozn.red. Luky a Tera)
SEŠLI SE: Maco, Já, Wiki, Nikča, Káťa, Aňa, Lenka, Lea, Čeněk, Rudek, Miky, Vojta, Chip, Adam a Alf. V sobotu ráno jsme nastoupili do vlaku, který nás zavezl do Frýdku–Místku. Odtud nás měl autobus dopravit až na Visalaje. Bus jsme sice stihli, ale byl tak plný, že bychom se tam nevešli. A tak Maco rozhodl, že počkáme na ten další. Mezitím jsme se usadili venku při restauraci „Čekanka“. Někdo si koupil kofolu, někdo chipsy a někdo jiný zase tyčinky. Po hodině čekání a tlachání přijel druhý bus. Byl trochu prázdnější než ten předchozí, takže jsme se tam sice vešli, ale museli jsme stát. Byla to docela nepříjemně strávená hodinka, takže když jsme vylezli, tak jsme byli docela šťastní. Každý se napil a někteří šli pro razítko nebo na záchod. Jen Lenka si na to (WC) vzpomněla dvě minuty potom, co jsme vyšli. Chata Sulov na Bílém Kříži nebyla moc daleko, takže nám cesta uběhla příjemně. Na chatě jsme si dali polívku nebo jídlo na půl s někým dalším (120 Kč bylo za každé jídlo trochu moc). Když jsme dojedli, tak jsme se vydali do Horní Lomné. Bylo tak teplo, že většina z nás cestu absolvovala v triku, i když ve stínu to bylo spíš na mikinu. Byla to fajn túra, i když se mi ráno moc nechtělo vstávat.
EWA
J
Jak jsme jeli ukázat své divadelní umění, aneb Cimrman by se divil 2014. Letos už podruhé s naší účastí. Tentokráte 22. – 23. března.
Na poslední chvíli se nás osm, Lussy, Kufi, Verča, Luky, Terka, Stroužek, já a Smíšek, dokázalo domluvit na nazkoušení krátké scénky s názvem Vysvětlím ti to! Trvalo nám jen čtyři dny se to naučit a nazkoušet do detailů, takže jsme v pátek hrdě nakráčeli do loďky, abychom společně v pět sedli na vlak směr Česká Lípa. Jelo se nám pěkně a pohodlně, s přestupem nebyl problém. Ubytování také proběhlo bez problémů, skočili jsme na oběd a na obhlídku Lípy. Pro zkrácení času jsme hráli hry, a když došlo na čas večeře, sezval nás Kufi na menší 'předoslavu' narozenin: připravil pro nás jedinečný ramen (japonská polévka) a sushi. Pak jsme se odebrali do blízké čajovny na ochutnávku čajíků, kde jsme se seznámili s poněkud aktivní brigádnicí, která nám dokonale objasnila rozdíly mezi čajovnami a 'čajovnami'. A pak rychle na kutě, abychom ráno byli čilí.
Vstávání nebylo problematické, ani rychlé balení hromadného harampádí, abychom se cestou z divadla nemuselo zbytečně vracet. Spíše fakt, že jsme vystupovali první, mi trochu kazil idylické představy, ale to bylo tím, že jsem jela poprvé, ostatní v pohodě zkoušeli kulisy a Smíšek osvětlení. Když nastal čas vystupovat, schovaní za oponou jsme si vyslechli představeni poroty a jednoduchý obsah našeho příběhu, a pak - Hurá odehrát hru!
Hrálo se skvěle, ale konkurence byla vysoká, a tak jsme si odnesli diplom alespoň za 'Rytmickou složku hry', kdy se porotě líbil náš hrací autobus. No jo, ale zábava to byla veliká. Zvlášť když jsme měli půlhodinové zpoždění vlaku, ve kterém se nám navíc podařilo vylít pití. Zkrátka, MARACAIBO na výletě. Zas za rok, tentokrát to vyhrajem.
LAURA
Pozn. red.: Za fotografie děkujeme oddílu TOM Chippewa
N
Nový rok jsme zahájili jako spolek. Vše proběhlo hladce a automaticky. Podle nového občanského zákoníku již nejsou občanská sdružení, ale pro nás, co se spolčujeme, daleko přívětivější spolky. V našem případě jsme spolek pobočný - tedy odvozený od spolku hlavního, kterým je naše mateřská Asociace TOM ČR. Opět jsme připomenuli Jacovi, že svatého Dindy se blíží a je tedy čas dokončit web. Neuspěli jsme s žádostí u společnosti ČEZ na podporu nákupu nového softového vybavení. Okamžitě jsme tedy požádali Kofolu a čekáme, zda ta nebude mít více pochopení pro sportovní naplnění volného času dětí a mládeži. Třinecké Železárny, a. s. nám daly několik flashdisků, abychom mohli odměnit některé naše členy. Moc velké díky a usbčka čekají na ty, kteří si splní otisk. Ve společnosti Distribuce tepla Třinec, a. s. jsme našli pochopení pro naši náplň a podpořili naši činnost částkou 5 000 Kč. Děkujeme. V únoru zasedala oddílová rada a odsouhlasila systém proplácení cestovného, nákladů na školení a odměny za některé "oblíbené" činnosti. Také probrala návrh na celoroční hru na příští rok a její včlenění do projektu na environmentální výchovu. Koupili jsme nový plynový vařič pro naše velké hrnce a na zimáku jsme ho otestovali. Je super. Vaří rychle jako na zabijačce. Podali jsme žádost na environmentální výchovu. Koncem června budeme vědět, jak jsme uspěli. Žadatelů je ale mnoho, víc jak 500. Tak uvidíme, kolik jich uspěje, a jestli tam budeme. Na expedici Japurá se přihlásilo z řad malíků a tomíků 20 účastníků, takže jsou ještě nějaká volná místa, ale není je potřeba obsadit. Jen pokud někdo chce, tak může jet. V letošní zimě se nekonala jediná ryze zimní akce. Žádné běžky, žádná koulovačka a bobovačka. Vlci podali projekt na pořízení slacklinového vybavení a posunutí našich dovedností v tomto mladém sportu. Odevzdali jsme daňové přiznání za rok 2013. Jaco vyslyšel naše naléhání a dal k dispozici testovací verzi stránek. Rovnou jsme se dali do testování a úprav tak, abychom mohli během letních prázdnin spustit jejich ostrý provoz.
Maco
