ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 04 ročník 10
Vyšlo 1. 4. 2012
VELIKONOCE Pojem, který je poměrně známý. Avšak různě chápaný. Židé slaví o Velikonocích připomínku vyvedení z egyptského otroctví. Křesťané (někteří) slaví připomínku Kristova vítězství nad hříchem a smrtí. Píšu „někteří“, protože mnozí – ač jménem křesťané – vůbec netuší, co vlastně slaví. Nebudu zde vyjmenovávat mylné pohledy na Velikonoce. Chci zaměřit náš pohled na několik důležitých bodů skutečného slavení církve. Prvně jsou Velikonoce skutečně slavností církve. V praxi to znamená, že mají být tím nejdůležitějším bodem našeho života. Je tedy třeba si udělat na slavení Velikonoc čas. Děláme si tím vlastně čas pro Krista, který žije ve své církvi. Dále jsou Velikonoce dobou velikého poznání. Ten, kdo žije s Kristem, ho poznává v jiném světle. Nejen jako schopného a šikovného člověka. Nejen jako dobrého učitele či trpícího Služebníka Božího, ale hlavně ho poznává jako vzkříšeného Pána. Církev nám tím ukazuje to, k čemu směřujeme a co máme prožívat již nyní. Jedná se o život vzkříšeného. Dále jsou Velikonoce dobou „zázraku“. Nemyslím tím v tomto případě nějaký mimořádný čin. Spíše jde o pohled za-zrak. Velikonoční slavení je plné symbolů, do kterých máme proniknout a vidět v nich hlubší význam a smysl. V neposlední řadě jsou Velikonoce dobou „příjemné radosti“. Příjemnost této radosti vychází z jistoty vztahu k tomu, který je neměnný a který to má „jisté“. On už nemůže prohrát. My pro spojení s ním jsme se již stali vítězi. To poslední, co chci zmínit, je to, že Velikonoce mají být velkým vzedmutím touhy hovořit o tom, co jsme zažili a viděli s Kristem. Touhy nést radostnou zprávu druhým. Nebát se a nestydět se za ni. Touhy říci druhým, že známe řešení lidských bolestí, těžkostí, utrpení a tužeb, že tímto řešením je Kristovo zmrtvýchvstání. Touhy oznámit recept na elixír života. Že to je věčný život v Kristu. P. Miroslav Šudoma
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 2
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 06. 05. 26. 05. 27. 05. 01. 06. 09. 06. 24. 06. 29. 07. 12. 08. 19. 08. 30. 09. 05. 11. 01. 12. 10. 12. 15. 12.
První sv. přijímání v Boskovicích. Farní pouť do Křtin. Pouť ve Skalici nad Svitavou. Noc kostelů – pokud budou spolupracovníci, zkusí se do této akce zapojit i naše farnosti. Farní pouť do Sloupu. Pouť ve Svitávce. Pouť v Boskovicích. Pouť ve Lhotě Rapotině. Pouť ve Vratíkově. Farní den v Boskovicích. Slavnost posvěcení kostela v Boskovicích. Adventní tvoření v Boskovicích (výroba adventních věnců). Adorační den v Boskovicích. Adorační den ve Svitávecké farnosti.
SVÁTOST SMÍŘENÍ PŘED VELIKONOCEMI 2012 02. 04 04. 04. 05. 04. 06. 04.
Pondělí svatého týdne Středa svatého týdne Zelený čtvrtek Velký pátek
Boskovice 15.00 – 18.00 15.00 – 18.00 15.00 – 18.00 15.00 – 18.00
Svitávka 15.00 – 16.00
BOHOSLUŽBY O VELIKONOCÍCH 2012 05. 04. 06. 04. 07. 04. 08. 04. 09. 04. • • •
• • • • •
Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Neděle Zmrtvýchvstání Pondělí velikonoční
Boskovice 18.00 18.00 21.30 7.00; 9.00 7.00; 9.00
Svitávka 16.30 16.30 19.45 11.00 11.00
Pátek je den přísného postu a újmy. Ve čtvrtek bude v katedrále v 9.00 hod. mše svatá, při níž otec biskup posvětí oleje a kněží obnoví své kněžské závazky. Ve čtvrtek a v pátek bude po skončení obřadů příležitost k adoraci. Protože čtvrteční bdění v tzv. Getsemanské zahradě je „vlastním bděním církve na modlitbách“, bude v Boskovicích možnost adorace přes celou noc. V pátek a v sobotu budou v Boskovicích vždy v 7.00 hod. ráno slaveny společné ranní chvály. V pátek v 10.00 hod. bude v Boskovicích křížová cesta dětí. V sobotu bude v Boskovicích příležitost k návštěvě kostela přes celý den – do 18.00 hod. Slavnost velikonoční vigilie – sobota večer – začíná venku. V neděli po mši svaté budou žehnány pokrmy.
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 3
FARNÍ CHALOUPKA 2012 Jako každý rok i letos zveme děti, které chtějí prožít týden s kamarády mimo dosah rodičů, zažít dobrodružství a naučit se novým dovednostem, na Farní chaloupku, která se koná od 12. do 19. srpna 2012 na faře v Netíně. Cena 1500 Kč. Kontakt: Pavel Zvěřina – 608 374 290.
• • •
Je ti 14 a více? (Jsi školák, středoškolák, vysokoškolák či mladý pracující…?) = 1 bod Máš čas o prázdninách v termínu 14.-19.8.2012 ? = 1bod Chtěl/a bys prožít týden jinak než obvykle? Nechceš se nudit? Chceš udělat něco pro sebe? Poznat další mladé lidi? Chceš se v životě posunout ? Dozvědět se nové informace, nabrat zkušenosti z oblasti víry, kultury, psychologie…? Vytáhnout paty z domu? atd….? = 1 bod
Pokud jsi odpověděl/a alespoň na první dvě otázky ano, získáváš 2 body a rozhodně se nezapomeň podívat na https://zdar2012.signaly.cz/ a přihlásit se na
5. CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE VE ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU Něco málo z toho, co se bude dít během setkání: mše svaté, koncerty a kulturní vystoupení, sportovní program, přednášky, workshopy, zábava, setkání s přáteli, rozhovory s lidmi i Bohem… Pozor - pokud chceš šetřit svoji kapsu (či úspory rodičů…), zaregistruj se nejpozději do 31. 5. 2012. Za setkání dáš 950 Kč, později budeš platit plnou částku, a to 1 100 Kč. To se mi líbí . Přidat komentář . Sdílet Toto se líbí uživateli Liduška Zvěřinová a dalším (přidej se i ty)
POZVÁNÍ KE SPOLUPRÁCI na přípravě noci kostelů v Boskovicích Pokud byste chtěli nějakým dílem přispět k přípravě akce pod názvem „Noc kostelů“ (probíhá již několik let na různých místech naší diecéze – více www.nockostelu.cz), pak jste zváni na setkání v neděli 15. dubna 2012 v 18.30 hod. na faru do Boskovic. M. Šudoma
„PRÁCE JAK NA KOSTELE ...“ Toto úsloví asi všichni známe. Přesto pokud člověk nikdy nevstoupil se svou kůží na trh „oprav kostelů“, tak nemá příliš velkou představu o tom, jak velice pravdivé toto úsloví je.
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 4
Někdy v historii – blízké či vzdálené – naši předkové postavili kostel. Jak? Kdo to financoval? Kdo to rozhodl? A proč právě na tomto místě a v tomto stylu? Toto všechno v současnosti není a přitom je podstatné. Protože od toho se odvíjí jakási údržba celé stavby. Je prakticky jasné, že oprava každého kostela začíná dnem jeho dostavění. Stavba v tom okamžiku začíná chátrat a začínají se také projevovat nedostatky, které vznikly ať už při projektování stavby, nebo při vlastní stavbě. My jsme dnes postaveni do situace, kdy se staráme o kostely někdy v historii postavené a mnohokrát již opravované. A s tím souvisí to, co by se dalo nazvat tajemství nedokonalosti. Co tím myslím? Uvedu příklad: je zima (roční období) a na kostele se vlivem mrazů atd. projeví nějaká závada, zjistíme, že nám někudy zatéká do zdiva a omítka opadává. Hledá se tedy příčina. A ta se najde. Odstraní se a kostel se opraví. Ale ejhle! Neuplyne nijak dlouhá doba a objeví se na první pohled stejný problém. První, co člověka napadne, je to, že oprava byla špatně provedena. A tak se zkoumá a zkoumá a zjistí se, že se objevil zcela jiný problém, že příčina vnějších škod je zase někde jinde. A tak odstraníme i tuto příčinu a naivně si myslíme, že už jsme to tzv. vychytali. Pokud ano, je to dobrá zpráva. Ale vězme, že naše kostely jsou velké a staré. Proto lze předpokládat, že žádné naše úsilí není konečné. Takže pokud bude stát kostel, budeme ho opravovat a budeme ho udržovat. Bude nás to něco stát. Bude často v ohláškách zaznívat: Tato sbírka je obětována na opravu kostela. A pokud se budeme vnitřně zlobit, že se věci neudělají jednou provždy tak, aby nepotřebovaly další lidský zásah, vzpomeňme si na svůj vlastní život. Možná najdeme určité paralely. Možná jsme už ve svém životě také něco opravili s přesvědčením, že už je to vyřešeno – no a ono jaksi nebylo. Možná, že zjistíme, že i v našem životě je stále práce „jak na kostele“. Tento článek píši i proto, že jsme v minulých měsících opravovali v Boskovicích roh kostela, kde byla vlivem zatékání a mrazu opadaná omítka. Oprava byla řádně provedena, přesto se najednou na téměř stejném místě objevil podobný problém. Bohužel je tento problém způsoben zcela novým zatékáním do klenby kostela během letošní zimy, které přichází ze zcela jiných míst, než bylo předchozí zatékání. Prosím tedy o trpělivost a spolupráci. Děkuji. M. Šudoma
MILOST PŘEDPOKLÁDÁ PŘIROZENOST Staré teologické pravidlo zní: „Milost předpokládá přirozenost.“ V praxi to znamená, že např. pokřtěn může být pouze živý člověk, protože pouze živý člověk je tím, který z tvorů tady na zemi může být partnerem milujícího Boha. Nemůže to být třeba pes, protože nemá nesmrtelnou rozumovou duši. Toto pravidlo bývá aplikováno také například v rozhodování, zda ten či onen muž může být vysvěcen na kněze. Je-li to člověk, který díky svým přirozeným vlastnostem není schopen vykonávat službu kněze, nemůže být na kněze vysvěcen. Pokud by si někdo myslel, že svátostná milost kněžství doplní to, co mu přirozeně chybí, pak by to bylo podobné, jako kdyby si myslel, že když bude nalévat vodu do prasklé nádoby, že ta voda tu díru zaplní a voda v nádobě zůstane. Byla by to nerozumná víra.
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 5
Tak je to podobně také s ostatními svátostmi. Velice silně se to dá pozorovat u manželství. Jsou lidé, kteří si říkají: „Ten můj partner chodí do kostela, modlí se, a tedy naše manželství bude proto šťastné.“ A přitom si nechtějí přiznat, že ten druhý není schopen dodržet slovo, je sobecký a na svého partnera se dívá jako na svůj majetek. Pak samozřejmě takové manželství bude mít veliké problémy. A to ne proto, že by se tito lidé vzali v kostele. Ale proto, že milost Boží, která jim byla dána ve svátosti, nemůže působit, tak jako nemůže růst pšeničné zrno zaseté na špatnou půdu. Je tedy třeba, aby člověk ve svém lidství, které nám bylo dáno jako předpoklad pro přijetí milosti, rostl. Potom bude milost v nás růst a my budeme vydávat dobré plody. Lidé, kteří v církvi nežijí, si často stěžují, že „ti, kteří chodí do kostela, jsou horší než ti, kteří tam nechodí“. Z velké části je toto tvrzení obyčejná fráze a lidská výmluva, nebo dokonce obhajoba svého způsobu života. Ale část pravdy v tom někdy je. Opravdu se mi někdy zdá, že my křesťané příliš spoléháme na to, že Bůh v našem životě doplní to, co my svojí neschopností a leností zanedbáváme. Jak jsem již výše uvedl na příkladu kněžství a manželství, tak to platí obecně o křtu. Mám-li být dobrým křesťanem a žít ze svého křtu – tedy z milosti, kterou jsem přijal, pak tu musí být také přirozená snaha být jako člověk dobrý. Křestní milost mi v tom bude jistě pomocí, ale nebude nic platná, jestliže se nebudu snažit. M. Šudoma
SLOVNÍČEK POJMŮ •
Paškál – velikonoční svíce, kterou zapalujeme od požehnaného velikonočního ohně při slavení velikonoční vigilie. Tato velká svíce symbolizuje Krista jako vzkříšeného Pána, který přemohl tmu hříchu. o Při vnášení do kostela v průvodu věřících zároveň připomíná přítomnost Boha uprostřed svého lidu při východu z egyptského otroctví (ohnivý sloup). o Symboly na paškálu: letopočet – Kristus je Pán všech věků o Alfa a omega (počáteční a konečné písmeno řecké alfabety) – Kristus je počátek a konec všeho. o Kříž ukazuje na způsob Kristovy vlády a moci. o Pět kadidlových zrn naznačuje Kristovo utrpení.
•
Iniciační svátosti – tři svátosti, které uvádějí křesťana do plného společenství církve. Je to křest, biřmování a eucharistie. Pokud je křtěn dospělý člověk, přijímá všechny iniciační svátosti v jednom liturgickém slavení. Každý křesťan by měl všechny iniciační svátosti bez podmínky přijmout.
•
Pesachová večeře – židovská velikonoční večeře. Je slavena na památku vyvedení izraelského národa z egyptského otroctví. Jí se při ní jehně nebo kůzle spolu s nekvašenými chleby, hořkými bylinami, zeleninou... jednotlivé poháry vína symbolicky představují (podobně jako různé druhy jídla) různé události nebo prožitky či očekávání Božího lidu. Texty bible, které jsou čteny, připomínají hlavní událost vyvedení z Egypta. Tuto večeři slavil Ježíš se svými učedníky na Zelený čtvrtek a při ní ustanovil svátost oltářní a kněžství.
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 6
PŘEDNÁŠKA MUDR. VIOLY SVOBODOVÉ NA TÉMA PALIATIVNÍ A HOSPICOVÉ PÉČE Postní období je pro nás křesťany obdobím zastavení se a zamyšlení. Přehodnocujeme své názory a postoje k životu, jeho smyslu, smyslu bolesti, utrpení a smrti. Říkáme, že nahlížíme na život optikou kříže, Ježíšova kříže, ale i obyčejného lidského kříže. Jedním z takových nahlédnutí byla i přednáška MUDr. Violy Svobodové, která proběhla v neděli 18. března 2012 odpoledne v Knínicích. Paní Viola Svobodová je ředitelkou hospicu v Brně. Je to menší drobná žena, no duchem energická a přitom vlídná. Alespoň na mě tak působila. Důležitější však je to, co dělá a jak působí na lidi, kterým pomáhá. Než začala paní Svobodová přednášet, zaplnil se knínický kulturní dům do posledního místa Není se co divit, vždyť každý z nás má doma babičku nebo dědečka, maminku, tatínka, o které se jednou chce s láskou postarat nebo se už stará. Každý z nás bude starý a je dobré dovědět se o této tématice něco víc. Nechci zde rozebírat všechny části přednášky. Chci se spíše zaměřit na ty myšlenky, které mě zaujaly a vystihují podstatu hospicové péče. Paní doktorka Svobodova začala přednášku historií vzniku hospiců u nás. První hospic založila v r. 1995 paní MUDr. Svatošová v Červeném Kostelci. Dnes, kromě dvou krajů, jsou lůžkové hospice ve všech krajích. Nynější potřeba je spíš v budování stacionářů a v podpoře domácí mobilní péče. Základní cíle hospicové péče shrnula paní doktorka do těchto bodů: 1/ Podporuje život a umírání považuje za normální proces. Smrt je součástí života. 2/ Neurychluje ani neoddaluje smrt. 3/ Do péče o nemocné začleňuje psychické a duševní aspekty a vytváří podpůrný systém, který pomáhá rodině vyrovnat se s pacientovou nemocí. (Stálý psycholog pro pacienta, rodinu, zaměstnance.) 4/ Poskytuje úlevu od bolesti a jiných svízelných příznaků nemoci. 5/ Pomáhá rodině i po smrti blízké osoby. 6/ Služby jsou zajišťovány týmem profesionálů a dobrovolníků. 7/ Je zde snaha dosáhnout co nejlepší kvality života nemocného. Další myšlenky, které mě zaujaly: • Respektování práva nemocného na informovanost, ale i na neinformovanost ohledně nemoci. Zde milosrdné lhaní od příbuzných může být špatné. Člověk potřebuje o svém stavu s někým mluvit, pomáhá mu to dostat se ze strachu. V první řadě pokládá paní doktorka otázku: „Co o sobě víte?“ • Po rozhovoru s lékařem je člověku lépe, mizí poruchy spánku, deprese, úzkosti. Lékař mu slíbí, co může pro něj udělat. (Léčba opiáty, odbourání bolesti). • Hospicová péče zahrnuje i léčbu duchovní bolesti – provádí duchovní nebo laik. Dopomáhá nemocnému smířit se s novou situací, nalézt novou životní roli a ve změněné situaci i nějaký smysl. Duchovní oblast je i oblastí vztahů. Zde hospicová péče pomáhá rodině i nemocnému vyjasnit si nedorozumění, všechno, co by jim bránilo vyjevit svou lásku. Člověk potom může i ke konci života znovu zažít radost odpuštění a pocit štěstí.
Zpravodaj •
1. 4. 2012 - strana 7
Hospic zaručuje zachování důstojnosti člověka, atmosféru úcty a lásky. Každý jsme originál po biologické i duchovní stránce. Někdo je třeba i v této fázi života agresivní. Většinou i tomu se dá pomoct po trpělivých rozhovorech a zjištění potřeb tohoto člověka.
Paní doktorka prokládala svou přednášku četnými příklady, přidala se k ní i pracovnice charitní pečovatelské služby z Blanska. Potom byla diskuse a možnost popovídat si s paní doktorkou osobně. Ráda bych touto cestou poděkovala všem organizátorům z knínické farnosti a připojila se k výzvě paní doktorky Svobodové za větší úctu k životu a uspořádání vztahů i nás mladších a zdravých. Jana Horáková
DUCHOVNÍ OBNOVA PRO SENIORY V BOSKOVICÍCH Mariánské poutní místo i farnost Sloup jsou spojeny s milostnou sochou Panny Marie Bolestné, za kterou přicházejí již více než 250 let zástupy poutníků, kteří zde předkládají své prosby, bolesti, poděkování, nacházejí smíření s Bohem i lidmi a hledají odpovědi na otázky po smyslu a směru svého života - tak uvádí na webových stránkách sloupské farnosti P. Karel Chylík. V odpoledních hodinách v pondělí 12. března 2012 nám všem, kteří jsme přišli do Farní kavárny, velmi působivě, poutavě a více k zamyšlení přiblížil vzácný host jednotlivé věty Otčenáše, byly nám zodpovězeny i různé dotazy. Také jsme se dozvěděli něco víc i o jeho cestě ke kněžské službě. Duchovní obnova je vždy určena široké veřejnosti a určitě byli všichni, co se jí zúčastnili, velmi obohaceni a závěrem sloupskému kazateli poděkovali velikým potleskem. V naší farnosti se mnoho seniorů v první pondělky v měsíci zatím neschází, od P. Chylíka jsme se dozvěděli, že u nich se senioři schází pravidelně - jejich seniorský klub má název Klas - při pravidelných schůzkách tam chodí jak věřící, tak i ostatní, je zde místo pro duchovní slovo, pro cvičení paměti, pro procvičení těla i popovídání - je hodně starších, kteří se cítí osamoceni a v takovém společenství nachází více prostoru k setkávání... V sobotu 17. března 2012 uspořádala Unie katolických žen v Brně ve farnosti sv. Augustýna /odtud se často vysílají přenosy bohoslužeb na Proglasu/ Duchovní obnovu pro ženy. Jejich předsedkyně JUDr. Ivona Malířová i její pomocnice vždy dobře připraví toto setkání a zvou na ně i nás z UKŽ z Boskovic. Kazatelem byl P. František Z. Horák z Poutního kostela Panny Marie Karmelské. Od července 1990 byla předána správa poutního místa, farnosti i kláštera znovu karmelitánům. Od r. 1991 je Kostelní Vydří určeno generálem řádu také jako noviciátní dům, v němž se novým zájemcům o řeholní život dostává základní přípravy. Karmelitáni působí také v duchovní správě několika farností v okolí i v Dačicích. Každá duchovní obnova je velikým zamyšlením a obohacením, tak tomu bylo i zde.
1. 4. 2012 - strana 8
Zpravodaj
Jak prožívat postní dobu? ... K tomu je třeba nejprve vzít vážně Boha, bližního i sebe. Opustit mnohá zaběhnutá schémata a lépe pochopit, kdo je Bůh, kdo je bližní, kdo jsem já... Máme se tedy skrze Krista znovu "správně vidět", "správně" - to znamená tak jako Bůh - s láskou. S láskou vůči člověku i Bohu... Myšlenky karmelitánského kazatele byly pro všechny velikým povzbuzením, pochopitelně také novým obohacením a naše díky byly vyjádřeny také vřelým potleskem. Na závěr jsme měli možnost se zúčastnit v kostele sv. Augustýna závěrečné bohoslužby. Naše veliké poděkování určitě patří všem, kteří se o setkání v Brně zasloužili a nabídli i chutné občerstvení. Co mne zaujalo nejvíce, že v kostele sv. Augustýna je veliká nástěnka, na které je možno umístit i dost fotografií z akcí UKŽ. Tato sobota v Brně nám přála i krásným počasím a nádherné prostředí i okolí této farnosti nás přímo vybízelo děkovat Pánu Bohu za možnost se tak setkávat. Marie Ženatová
Z FARNÍ KNIHOVNY Marek Vácha: MÍSTO, NA NĚMŽ STOJÍŠ, JE POSVÁTNÁ ZEMĚ O kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru Mgr. Marek Vácha, Ph.D. , katolický kněz, vystudoval obor molekulární biologie a genetika na MU v Brně, teologii v Olomouci a Bruselu. Tato kniha vznikla na základě přednášek a seminářů z etiky pro středoškolské i vysokoškolské studenty. "Studovat etiku má smysl, neboť se zde učíme nejdůležitějšímu umění ze všech umění správně žít. Otázka tedy není ani tak položena ve smyslu, co mám dělat, nýbrž spíše jaký mám být..." píše v úvodu autor. Vydalo nakladatelství Cesta v roce 2008 Carlo Maria Martini: VYDÁN LIDEM DO RUKOU C. M. Martini (narozen v roce 1927) - člen řádu Tovaryšstva Ježíšova, se stal v roce 1952 knězem, v roce 1979 milánským arcibiskupem a v roce 1983 kardinálem. Známý je hlavně jako kazatel, exercitátor a spisovatel zabývající se převážně biblickými tématy. Kniha Vydán lidem do rukou nám může pomoci (díky svému klidnému a rozjímavému stylu) přemýšlet nad pašijovým vyprávěním všech čtyř evangelistů. Díky souvislostem i odlišnostem, (protože každý evangelista klade důraz na něco jiného), se můžeme ztotožnit s osobami, které se různým způsobem kvůli svému jednání staly původci Ježíšova umučení a smrti. A můžeme plněji zahlédnout Boha – absolutní Lásku. Vydalo nakladatelství Paulínky v roce 2000 Připravila Marie Zvěřinová
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 9
ROZHOVOR „Potřebujeme chudé, abychom se naučili rozdělit se s nimi, abychom se naučili Krista milovat právě v těchto nejchudších z chudých.“ Matka Tereza z Kalkaty, MC Během jedné cesty vlakem do Brna jsem si povídal s panem Holíkem z Mladkova. Vyprávěl mi o zajímavé činnosti, na které se podílí. Zaujalo mě to natolik, že jsem se rozhodl pozvat pana Holíka k rozhovoru. Můžete nám blíže vysvětlit, o jakou činnost se jedná? V roce 1995 mě oslovila paní Brejchová z Nadace Ignáce z Loyoly z Prahy, zda-li neznám v našem regionu pletařky, které by byly ochotné plést obvazy pro misie. Přislíbil jsem pomoc a našel ženy ochotné se do toho pustit. Z nadace mi poslali peníze, za které jsem nakoupil přízi a tu jsem roznášel pletařkám do Černé Hory, Šebetova, Letovic, Boskovic, Kunštátu a Olešnice. Od nich jsem pak vybíral hotové obvazy a vozil je do sběrného místa nejprve v Praze a potom v Brně. V této činnosti pokračuji dodnes. Proč jste se rozhodl takto pomáhat? Inspirací mi byl můj strýc, bratr maminky, který v Indii začal pracovat jako nákupčí kaučuku pro Baťovy závody. V Indii nakonec zůstal 57 let a je tam i pochován. Podle jeho vzoru rozhodl jsem se také pomáhat lidem v této zemi, jejichž chudoba je pro nás mnohdy nepředstavitelná. Pro koho jsou obvazy určeny? Jsou určeny pro malomocné v Indii a Africe. Například adresátem jsou sestry Misionářky lásky blahoslavené Matky Terezy v Kalkatě, které se postarají o jejich rozvážení do jednotlivých leprosních center v jižní Indii. Jak se dostávají na místo určení? Obvazy jsou odesílány poštou ze sběrných středisek v Praze, Kyjově a Olomouci. Ze sběrného centra v Kyjově bylo v roce 2011 odesláno 104 balíků s 335 ks obvazů v každém, na 35 adres leprosálií v Africe a Indii. Kdo se o tuto akci stará po organizační stránce? V Kyjově je to Občanské sdružení Omega plus a v Olomouci Arcidiecézní Charita. Z Brna se už balíky neodesílají? Z Brna se vypravují od roku 1999 velkoobjemové kontejnery, o které se stará Nadace sv. Františka z Assisi v Brně. Před několika dny (26.3.) jsem pomáhal s nakládáním již 27. kontejneru s 12,9t zdravotnického materiálu pro Misionářky lásky blahoslavené Matky Terezy v Kalkatě. Kontejner byl vypraven kamionem do Hamburku a odtud poluje lodí do kalkatského přístavu.
1. 4. 2012 - strana 10
Zpravodaj
Kdo plete obvazy? Jsou to většinou ženy z ústavů, domovů důchodců nebo penzionů v Kunštátě, Šebetově, Letovicích, Boskovicích, Černé Hoře, Olešnici, Moravské Třebové a Blansku. Proč musí být obvazy ručně pletené, nestačily by ty běžné? Je to z několika důvodů. V prvé řadě jsou příjemnější pro nemocné, rány se pod nimi lépe hojí. Jsou trvanlivější, dají se použít i po vyprání a také ekonomické důvody nesmíme opomenout. Jaký materiál se používá na pletení a jaké požadavky musí obvazy splňovat? Musí být pletené z přírodní bavlněné příze bez příměsí světlých odstínů. Při pletení se musí dodržovat síla jehlic a také rozměry obvazů. Děkuji za rozhovor. Antonín Klíč
ZDOBILI JSME VELIKONOČNÍ SVÍCE Letos jsme opět - už potřetí - měli možnost nazdobit si velikonoční svíci a jsme tomu rádi. Na uvítanou se nám dostalo rady i inspirace od naší pastorační asistentky Lenky. Dostatečný výběr svíček, materiálu ke zdobení i vzorně připravená místa s podložkami a nožíky svědčil o výborně zvládnuté akci. Zpovzdálí nás ujišťoval o své přízni pan farář. Ženy a dívky byly pochopitelně v silné převaze. Na své si přišly ale i děti, a to buď při vytváření vesele barevných svíček, nebo při dovádění na farním dvoře, čemuž nahrávalo i příjemné jarní počasí. Výtvarníci plynule přicházeli a odcházeli, fronty se netvořily. Panovala dobrá nálada, kterou jsme si mohli ještě zvýšit nabízeným občerstvením (čaj, káva, buchta). Ale zpět ke svícím. Proč si vlastně zdobit svíci? Nemusí jít nutně o dekoraci lapající prach. Pohled na vlastnoručně nazdobenou svíci nám přinese potěšení, že jsme se účastnili „dělného procesu“. Co projde rukama, snáz se dostane do hlavy a snad i do srdce; vytvoří se vztah. Možná i modlitby u naší svíčky se mohou stát upřímnějšími. Dítka budou jednoznačně nadšená, že se celá rodina schází ke chvále Pána právě u jejich výtvoru. Dopřejme jim tyto vzácné chvíle. A co kdyby zrovna taková maličkost jako pěkně nazdobená svíčka na Velikonoční vigilii změnila naše zachmuřené tváře v lehký úsměv? Bety Klusáčková Zaujalo nás v KT:
Mít peníze dává možnost být štědrými a konat ve světě dobro, ale samo o sobě nečiní člověka šťastným. Být bohatě obdařeni určitými schopnostmi nebo profesí je dobrá věc, ale nikdy nás to neuspokojí, dokud se nezaměříme na něco ještě většího. Může nás to proslavit, ale neučiní nás to šťastnými. Po štěstí všichni toužíme, ale jednou z největších tragédií tohoto světa je, že ho mnozí nikdy nenajdou, protože ho hledají na špatných místech. Řešení je velmi prosté: pravé štěstí je třeba hledat v Bohu. Pouze on může uspokojit nejhlubší potřebu našeho srdce.
Zpravodaj
1. 4. 2012 - strana 11
PRO ZVÍDAVÉ Připoj ke každému dni, co se při bohoslužbě děje: 1. mytí nohou A. KVĚTNÁ NEDĚLE 2. čtení pašijí 3. žehnání ohně 4. uctívání kříže B. ZELENÝ ČTVRTEK 5. čte se až devět čtení z Písma sv. 6. není mše, pouze obřady 7. zpívá se velikonoční chvalozpěv C. VELKÝ PÁTEK 8. přestanou hrát varhany a zvonit zvony 9. začnou hrát varhany a zvonit zvony 10. žehnání ratolestí D. ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ Odpověz na otázky 1. Co vylila žena Ježíšovi na hlavu? 2. Jak se modlil Ježíš k Otci v Getsemanské zahradě? 3. Co dělali učedníci, když se Ježíš modlil? 4. Kdo zradil Ježíše? 5. Jakým způsobem Jidáš označil Ježíše při zradě? 6. Když Ježíše zatkli, co učedníci udělali? 7. Co říkal Ježíš Petrovi o zapření? 8. Koho Pilát propustil z vězení? 9. Co zvolal Ježíš na kříži? 10. Kdo si vyžádal Ježíšovo tělo a uložil ho do hrobky? Když vypíšeš z řady písmen každé sudé, zjistíš, které slovo se používá často o Velikonocích: KAMLOESLIURJVAH Řešení: 2,10 A; 1,8 B; 2,4,6 C; 3,5,7,9 D 1. olej, 2. Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty chceš. 3. spali, 4. Jidáš, 5. polibkem, 6. utekli, 7. Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš. 8. Barabáše, 9. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? 10. Josef z Arimatie
Připravila Alena Kubínová Zaujalo nás Jako by nám Ježíš chtěl říct: “Hele, fakt si vážím toho, že chceš být nejlepší, všechno stihnout a předvést mi, jaký jsi borec. Ale rozumím ti, v KT: že občas nestíháš. Poradím ti. Zaměř se na to, co je fakt důležité, a to ostatní nech plavat. Uvidíš, když si věci pořádně seřadíš podle důležitosti a přizveš mne do party, jak nám to spolu půjde od ruky. Třeba taky zjistíš, že když ti někdo nabízí, že se staneš královským synem, už tě tolik nerozhází, když ti ujede autobus nebo když soused má lepší auto a zelenější trávník u domu.“
Zpravodaj
1. 4. 2012 – poslední strana
VTÍPEK PRO ZASMÁNÍ Je pořádán výzkum, za jak dlouho jsou studenti různých Vysokých škol schopni naučit se čínštinu. Vyberou si Oxford, Harvard a brněnské VUT. Na Oxfordu se ptají studentky a ta říká, že tak za dva semestry, ale že by to bylo těžké. Na Harvardu se ptají studenta a ten říká, že tak za semestr, ale že by to bylo opravdu krušné. Přijdou na VUT, potkají borce a ptají se ho. A on: "Máte skripta?" "Máme, dodáme, není problém." On: "Ach, to bude zase krušná noc!" Přijde hluchý na koncert a řekne: „Tady něco nehraje.“ Žijeme v době elektrické... Do práce chodíme s odporem, pro výplatu s napětím, a když se dotkneme vedení, tak nás kopne. Sebevrah skáče z 10 patra, skočil a počítá patra. "10,9,8,7,6,5,6,5,6,5.........blbý kšandy!" Přijede muž s Hummerem H2 na benzinku a začne tankovat, hodinu dvě, vedoucímu už je to divné, tak vyleze ven a řekne: „Chlape, co kdybyste už vypnul ten motor...“ Jak se stahuje kůže?..........................downloadkuze.exe Chuck Norris je první člověk, který porazil betonovou zeď v tenise. Chuck Norris rozbrečí i cibuli. Chuck Norris objel zeměkouli na rotopedu. Chuck Norris vymyslel značku Konec kruhového objezdu. Chuck Norris vydržel v non-stop baru do zavíračky. Vybral Martin Klusáček ml. UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA FARNÍHO ZPRAVODAJE JE 30.4.2012 Svoje příspěvky (připomínky, poděkování, nápady, dotazy aj.) zasílejte na e-mail. Příspěvek musí být podepsaný. Neotiskujeme – až na výjimky - to, co již bylo publikováno jinde. Všem, kteří přispíváte do Zpravodaje, děkujeme. ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice, tel.: 608755273; e-mail:
[email protected]