BRNO – KOUNICOVA 30. 9. 2007
26. NEDĚLE „C“
CTIHODNÝ BOHÁČ A ZAVRŽENÍHODNÝ CHUDÁK Život očima obrazu pekla Introit: Liturgické čtení: Text kázání:
Ž 146 1 Tm 6, 11-16 L 16, 19-31
BOHÁČ A LAZAR Hlavním tématem podobenství Pána Ježíše, které máme před sebou dnes, se zdá být opět tematika majetku (bohatství a chudoby). Minulou neděli jsme sledovali podobenství o nepoctivém správci, který byl pochválen za svou prozíravost, s níž si snažil – opět prostřednictvím majetku – získat obstojné živobytí v budoucnosti až ztratí pozici správce. Zdá se, že evangelista Lukáš připomíná téměř vzápětí záměrně další podobenství Pána Ježíše s podobnou tematikou. Tentokrát je zde boháč, jehož jméno neznáme. Někteří se domnívají, že zde může být obraz celého Izraele, anebo farizeů samotných (byli bohatí, skvěle se oblékali, hodovali). To ovšem nyní ponechme stranou. To, co se o boháčovi dovídáme, je jeho naprostá neprozíravost. Na budoucnost nepomyslel vůbec. Byl to pán, který žil, jakoby se nikomu neměl zpovídat. V příběhu plném kontrastů je proti němu postaven chudák se jménem: L A Z A R. Uvedení jeho jména není bezvýznamné. Jedná se o řeckou podobu hebrejského jména Elíazar (Eliezer, Eleazar), jehož význam je: „Hospodin je moje pomoc (záchrana).“ Tím, že Pán Ježíš tomuto člověku dává jméno, činí víc než jenom věcné rozlišení. Je to trpící chudák, ale spoléhá na Hospodina. V tomto chudákovi se mohou nalézt všichni Lazarové – ani ne tak ve smyslu „chudí a nemocní žebráci“, jako ve smyslu chudí či nemocní, kteří ve své bídě spoléhají na Hospodina, vyhlížejí Jeho a očekávají na jeho pomoc. Podobenství, které vypráví příběh těchto dvou mužů, je mezi ostatními docela unikátní. [Vlastně ani neexistuje úplná shoda o tom, zda-li se jedná o podobenství (ilustraci) anebo o skutečný příběh, který vypravoval Pán Ježíš. Mnozí se ovšem přiklání ke skutečnosti, že se jedná o podobenství. Na význam to však nemá vliv.] Unikátní zde je to, že Pán Ježíš nepřipodobňuje nějaký aspekt Božího království k tomu, s čím se jeho posluchači dennodenně setkávali (růst zasetého zrna, práce rozsévače). Pán Ježíš tentokrát uvádí příběh z prostředí, se kterým jeho posluchači naopak vůbec nemohli mít zkušenost. Otevírá se před nimi i námi pekelná scéna. [Otázkou přitom pořád zůstává, zda-li to v pekle bude přesně tak, jak je to v příběhu naznačeno. Zdá se, že toto není záměr ani Pána Ježíše ani Lukáše – bude např. v pekle rozhovor těch, kdo trpí mukami s těmi, kdo jsou blaženi?]. Příběh z pekla (které ovšem v příběhu je velice blízko místu blaženosti) má: 1.
svůj pozemský úvod
2007_073 Boháč a Lazar-web.doc
Písně:
strana 1
2.
popis událostí v posmrtné realitě
3.
nevyřčený, leč jasně míněný cíl v pozemském životě
Podívejme se tedy na toto Boží slovo v tomto pořadí.
1. REALITA ŽIVOTA 1.1. BOHATÝ ČLOVĚK Na scéně se objevuje bohatý člověk. Svobodný člověk. Žádný sluha. Dobře jí a pije, dobře se obléká a hoduje. Proč ne, když na to má. Nic víc o něm není řečeno.
1.2. LAZAR V docela těsné blízkosti bohatého muže – u vrat jeho domu – leží chudák nemocný a bezmocný Lazar. Neměl co jíst a byl velice nemocen.
2. REALITA PEKLA Po úvodní pozemské scéně, která je pro nás až příliš stručná, se dostáváme do posmrtné reality, kde se odehrává většina děje.
2.1. I BOHÁČ SE MŮŽE SMAŽIT V PEKLE Oba dva – boháč i Lazar umírají. A v pekle je všechno přesně opačně, než na zemi. Boháč je v pekle a Lazar v náruči Abrahama. Už tato skutečnost musela být pro posluchače Pána Ježíše něčím, co je zarazilo. Majetek a bohatství bylo totiž docela samozřejmě považováno za jisté znamení Boží přízně a Božího požehnání. Byl to Boží slib, že zachová-li Izrael smlouvu s Hospodinem, pozná se to na úrodě. A teď to je jinak. I boháč se může smažit v pekle. To byla ona převratná zvěst Pána Ježíše. Pozemské bohatství není zárukou nebeské blaženosti. Na rozdíl od nás, kteří jsme posluchači podobenství dnes, to s těmi tehdejšími muselo docela zatřást a znejistět je.
2.2. CO NENÍ MOŽNÉ V PEKLE V pekle se pak odehrává rozhovor, který ukazuje na možnosti – vlastně nemožnosti – cosi změnit na údělu vlastním, ale i druhých. Lazar vysílá směrem k Abrahamovi dvě prosby:
2007_073 Boháč a Lazar-web.doc
Písně:
strana 2
2.2.1. PROSBA O ULEHČENÍ MUK První prosba se týká ulehčení jeho vlastního údělu. Všimněme si, že nežádá změnu (nediví se, že je tam, kde je), ale žádá ulehčení: „ Ot če Ab r a h a me, p o šl i La za ra , a ť o mo čí a sp o ň šp ičku p r s t u ve vo d ě a sv la ž í mé rt y…“ Odpověď je dvojí. Jednak jako bychom zde slyšeli: „Nediv se, ty už sis všechno vybral. Už pro tebe nezbylo nic. Žádná milost.“ A pak i kdyby byla ochota posloužit milosrdenstvím, nejde to, protože v pekle propast mezi věčnými mukami a věčnou blažeností nelze nelze přemostit. Přejít na stranu blaženosti je potřeba a možno jenom za života. V pozemském životě most, přes který lze přejít, je! To je jedno z velikých ponaučení tohoto podobenství Pána Ježíše. Peklo má své limity. To, co nejde v pekle, ale jde na zemi.
Když tato slova vážná slova slyší boháč, vyslovuje druhou prosbu. 2.2.2. PROSBA O VAROVÁNÍ BLÍZKÝCH Není-li možné, aby byl změněn jeho úděl, není-li možné,aby byl ulehčen, a tedy situace je opravdu vážná, pak si vzpomíná, že má příbuzné – pět bratrů na cestě do stejné mizérie. „Po šl i La za ra d o méh o d o mu , má m p ě t b ra t rů , a ť j e va ru j e, a b y i o n i n ep ři š li d o to h o to m ís ta mu k. “ Ani to ovšem nejde. Neznamená to ovšem, že bych oněch pět bratrů nemělo možnost jednat prozíravě vzhledem ke své věčné budoucnosti: „ Ma j í Mo j ž íš e a p ro ro ky – ta m to v še ch n o je, a ť je p o slo u ch a j í.“ A to je druhé velké poučení z pohledu do posmrtné reality v obraze Pána Ježíše: Nejsme ponecháni napospas. Máme už ne jenom Mojžíše a proroky, ale Pána Ježíše – ty poslouchejme!
Jenže boháč odtušil (jistě na základě vlastních vzpomínek), že to se zdá být málo. Proto zdůrazňuje prosbu: „Pa n e, to je má lo , p o t řeb u jí p o vzb u d it n ěja kým zá zra kem – kd yb y k n im p ři še l n ě kd o m r tvý …“ Odpověď je stejně příznačná jako otázka: „ Nep o s lo u ch a j í- li p ro ro ky , n ed a jí se p ř es věd či t, a n i kd yb y v s ta l n ěkd o z m r tvý ch .“ A Pán Ježíš věděl, o čem v danou chvíli hovoří. Kolik mocných činů vykonal, a přece to bylo zpochybňováno a bylo to málo. Podobenství Pána Ježíše z prostředí pekla nás vede k tomu vzít vážně to, co máme k dispozici, co nám bylo zjeveno. To stačí, jenom je potřeba to vzít vážně! A co to je? A tady se vracíme z pekla zpět do reality i našeho života.
2007_073 Boháč a Lazar-web.doc
Písně:
strana 3
3. ZPĚT DO ŽIVOTA – JÁDRO PROZÍRAVOSTI Co bylo potřeba a dodnes je potřeba vzít vážně? Co bylo vlastně onou osudovou chybou a omylem váženého, bohatého a ctihodného Žida? Určitě to nebylo to, že měl majetek, bohatství. Jeho chybou nebylo, že se dobře oblékal, když na to měl. A hody na denním pořádku, ani to nakonec není to, co ho dostalo do pekelných muk. Majetek, oblečení ani jídlo nejsou tím, co by nás vedlo do pekla. Odpověď na otázku, co se stalo špatně v životě bohatého člověka, je obsažena v jeho prosbě, když myslel na své bratry: „kd y ž k n i m p ři jd e n ě kd o z m r tvýc h , budou činit pokání.“ Boháč najednou velice dobře věděl, co jej diskvalifikovalo z věčné blaženosti. To, že se nepokořil před Pánem Bohem. Jeho bohatství dalo zrod pýše a klamné sebejistotě. To je napořád nebezpečí zajištěnosti: dává zrod falešné sebejistotě, v níž si myslíme, že nikoho nepotřebujeme. Ani Pána Boha. Je to nebezpečí svobodných a zajištěných lidí 21.století: nepotřebují nikoho. Kdyby bylo to, co Pán Ježíš vyprávěl, skutečným příběhem, pak k oněm pěti bratrům bohatého muže varování z pekla nedošlo. K nám ovšem díky Pánu Ježíši ano. Vzkaz z pekla do života je jasný: Skrze pokání (pokoření se před Pánem Bohem) se přechází propast mezi věčnou blažeností a věčnými mukami. Nepřemístitelnou oblast v pekle na zemi přemostil Pán Ježíš svým křížem. Jádro pozemské prozíravosti ve vztahu k budoucnosti je přijetí Boží zvěsti, že věčnou spásu a blaženost si nelze koupit za peníze, nýbrž skrze pokání. Tehdy poznáváme, že byť můžeme být bohatí, bez něho jsme chudí. Poznáváme, že naše bohatství před ním je nic. Poznáváme, že je darem k hospodaření. V pokání se my lidé otevíráme Pánu Bohu, on naplňuje naše srdce svým duchem a otevírá náš zrak, abychom jasně uviděl, kdo leží u našich vrat.
2007_073 Boháč a Lazar-web.doc
Písně:
strana 4
BIBLICKÉ TEXTY Lukáš 16, 19-31 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. 20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, 21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. 22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. 23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. 24 Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ 25 Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. 26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´ 27 Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, 28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ 29 Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´ 30 On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´ 31 Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´" 1 Timoteovi 6, 11-16 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. 12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. 13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, 14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. 16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. Ámos 6, 1.4-7 Běda bezstarostným na Sijónu i těm, kdo doufají v Samařskou horu, běda vůdcům nejpřednějšího pronároda, k nimž přichází dům izraelský! 4 Běda těm, kdo lehají na ložích ze slonoviny, povalují se na pohovkách, jídají jehňata ze stáda a telata z chléva, 5 blábolí za zvuku harfy, vymýšlejí si hudební nástroje jako David, 6 pijí víno z obětních misek, nejlepšími oleji se maží, ale nad Josefovou těžkou ranou se netrápí. 7 Proto nyní budou přestěhováni v čele přesídlenců, ustane hodokvas povalečů. Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 (Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.) Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. Odp. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce. Odp. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení. Odp
2007_073 Boháč a Lazar-web.doc
Písně:
strana 5
