Intra-industry trade v rozvojových zemích

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Intra-industry trade v rozvojových zemích Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Tomáš Krištofóry

Kristián Lambert

Brno 2014

Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Tomáši Krištofórymu za věnovaný čas, ochotu, odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování mé bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem práci Intra-industry trade v rozvojových zemích vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne 26. května 2014

_______________________

Abstract Lambert, K. Intra-industry trade in developing countries. Brno: Mendel University in Brno, 2014. The thesis is focused on the examination of intra-industry trade in developing countries as a new pattern of trade behaviour and on the process of export diversification in the context of adjustment to relative prices. The study presents the review of literature on the subject of foreign trade of developing countries and different approaches are examined based on their attitudes to the theory of relative prices. The study also provide a literature review of the modern theory of international trade - intra-industry trade (IIT) as a higher stage of development than the theory of comparative advantage. The magnitude of IIT is then measured in the context of developing countries. Keywords Intra-industry trade, export diversification, relative prices, developing countries

Abstrakt Lambert, K. Intra-industry trade v rozvojových zemích. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. Bakalářská práce je zaměřena na zkoumání intra-industry trade v rozvojových zemích jako nového vzorce obchodního jednání a na proces exportní diverzifikace v rámci přizpůsobení se relativním cenám. V práci je proveden přehled literatury na téma zahraničního obchodu rozvojových zemí a různé přístupy jsou zhodnoceny na základě jejich postoje k teorii relativních cen. Dále je v práci proveden přehled literatury moderní teorie mezinárodního obchodu - intra-industry trade (IIT) jakožto vyššího stádia vývoje, než je teorie komparativních výhod. Rozsah IIT je v práci měřen v kontextu rozvojových zemí. Klíčová slova Intra-industry trade, exportní diverzifikace, relativní ceny, rozvojové země

Obsah

5

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce

7

1.1

Úvod ................................................................................................................... 7

1.2

Cíl práce .............................................................................................................. 8

Význam relativních cen pro růst intra-industry trade v rozvojových zemích 9 2.1

Význam relativních cen ...................................................................................... 9

2.2

Problémy zapojení rozvojových zemí do mezinárodního obchodu a proces

adjustace...................................................................................................................... 12

3

2.2.1

Holandská nemoc ..................................................................................... 12

2.2.2

Prebisch-Singerova hypotéza ................................................................... 14

2.2.3

Elasticita poptávky a nestabilní exportní příjmy ...................................... 16

2.2.4

Námitky a ochranná opatření ze strany rozvinutých zemí ....................... 18

Intra-industry trade 3.1

Představení konceptu ........................................................................................ 21

3.1.1

Úvod ......................................................................................................... 21

3.1.2

Horizontální x vertikální intra-industry trade .......................................... 22

3.1.3

Kritika ...................................................................................................... 23

3.2

4

21

Měření intra-industry trade ............................................................................... 24

3.2.1

Grubel-Lloyd index .................................................................................. 25

3.2.2

Mezní IIT ................................................................................................. 25

3.2.3

Horizontální x vertikální IIT .................................................................... 26

3.2.4

Data .......................................................................................................... 29

3.2.5

Problémy spojené s měřením IIT ............................................................. 30

Exportní diverzifikace 4.1

32

Exportní diverzifikace a subsaharská Afrika .................................................... 32

Obsah

6

4.2

Měření exportní diverzifikace .......................................................................... 35

5

Analýza intra-industry v subsaharské Africe

36

5.1

Metodologie ...................................................................................................... 36

5.2

Regionální rozdíly v intra-industry trade a exportní diverzifikaci ................... 37

5.2.1

Intra-industry trade ................................................................................... 37

5.2.2

Exportní diverzifikace .............................................................................. 40

5.2.3

Vztah intra-industry trade a exportní diverzifikace ................................. 41

5.3

Intra-industry trade a exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky ..... 42

5.3.1

Intra-industry trade ................................................................................... 43

5.3.2

Exportní diverzifikace .............................................................................. 46

5.3.3

Vztah intra-industry trade a exportní diverzifikace ................................. 50

6

Závěr

52

7

Seznam použité literatury

55

Seznam použitých tabulek a grafů

68

Seznam použitých zkratek

69

Přílohy

73

Úvod a cíl práce

7

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Za několik posledních dekád prošel mezinárodní obchod společně s obchodními praktikami jednotlivých zemí dynamickým vývojem a několika proměnami. Objevily se tak nové vzorce obchodního chování zemí a koncepty, které je v teoretické rovině vysvětlují a často nabízí nový pohled, odlišný od konceptů založených převážně na teorii komparativních výhod. Jedním z nich je intra-industry trade, tedy existence simultánního exportu a importu v rámci stejného odvětví. Tento fenomén se v odborné literatuře začal objevovat v šedesátých letech, kdy bylo podniknuto mnoho studií zjišťujících efekt založení Evropského hospodářského společenství na vzorce obchodního chování zemí, a výsledkem byl právě velký podíl intra-industry trade. Ten je na základě mnoha studií obecně očekáván právě ve vyspělých západních ekonomikách. V této práci je koncept intra-industry trade zkoumán v kontextu rozvojových zemí, v praktické části pak především v regionu subsaharské Afriky. Téma intra-industry trade se v kontextu tohoto regionálního prostoru v odborné literatuře objevuje jen velmi málo, což bylo hlavním motivem zaměření práce právě tímto směrem. Základní tezí této práce je pak prohlubování intra-industry trade v rozvojových zemích (subsaharské Africe). Souvisejícím procesem je také exportní diverzifikace, jejíž důsledkem může být právě rostoucí intra-industry trade. Studie ověřuje tento vztah, stejně tak jako formuluje teoretické základy exportní diverzifikace a argumenty pro zvyšování její míry.

Úvod a cíl práce

8

1.2 Cíl práce Jedním z cílů práce je za pomocí mechanismu přizpůsobování se relativním cenám vyvrátit některé z hypotéz hovořících o problémech se zapojením rozvojových zemí do mezinárodního obchodu a dále položit argumenty pro růst exportní diverzifikace a intraindustry trade. Hlavním cílem potom bude představit teoretickou základnu konceptu intra-industry trade a examinovat jeho míru a vývoj v rozvojových zemích, především pak v sub-saharské Africe, a to v souvislosti s procesem exportní diverzifikace.

Význam relativních cen pro růst intra-industry trade v rozvojových zemích

9

2 Význam relativních cen pro růst intra-industry trade v rozvojových zemích 2.1 Význam relativních cen Jelikož ve své práci budu k vysvětlení různých jevů hojně využívat relativních cen, je nutno na začátek tento termín definovat a vysvětlit jeho význam. Relativní cenu lze jednoduše vysvětlit jako cenu zboží či služeb vyjádřenou v poměru k ostatním cenám v ekonomice (Mankiw, 2000, s. 667). Ve vzorci by se pak relativní cena dala vyjádřit následovně: 𝑃𝑟 =

𝑃𝑥 𝑃𝑦

, kde Px a Py představují dva různé statky. Na mikroekonomické

úrovni lze relativní ceny chápat jako náklady obětované příležitosti. Společenská důležitost relativních cen se váže k efektivní alokaci zdrojů (Ranis, 1972). Pro racionálně uvažující subjekt bude právě velikost či změna relativních cen znamenat vodítko k co nejvhodnější alokaci zdrojů. Tento proces adjustace je kontinuální a automatický. Právě na základech relativních tržních cen funguje cenový mechanismus. Hlavní úlohou ekonomie, tvrdil Hayek, je vysvětlit „jak spontánní interakce velkého množství lidí, z nichž každý má pouze kusé znalosti a informace, dohromady vytvářejí takový stav, kdy ceny odpovídají nákladům atd., a který by mohl být vědomým řízením vytvořen pouze někým, kdo má k dispozici veškeré znalosti a informace všech těchto jednotlivců“ (Boettke, 2011, s. 35). Trefný příklad fungování cenového mechanismu uvádí Friedrich August von Hayek ve svém článku The use of knowledge in society z roku 1945: „Představme si, že se někde ve světě objevila nová příležitost využít určitou surovinu, např. cín, nebo že jeden ze zdrojů dodávek cínu zmizel. Z našeho hlediska nezáleží na tom – a je velmi signifikantní, že na tom nezáleží –, která z těchto příčin způsobila, že cín je vzácnější. Spotřebitelé cínu potřebují vědět pouze to, že určitá část cínu, kterou spotřebovávali, se


10

nyní výhodněji využívá jinde, a že v důsledku toho je s cínem potřeba šetrně hospodařit. Naprostá většina spotřebitelů cínu ani nepotřebuje vědět, kde se objevila ona naléhavější potřeba cínu, resp. ve prospěch jakých jiných potřeb musí začít šetřit s dodávkami. Jestliže pouze někteří z nich přímo znají nový požadavek a navedou zdroj jiným směrem, přičemž ti, kteří vědí o takto vzniklém nedostatku, jej zacelí z jiných zdrojů, dopad těchto činů se rychle rozšíří celým ekonomickým systémem a ovlivní nejenom všechny spotřebitele cínu, ale i spotřebitele jeho náhražek a náhražek těchto náhražek, nabídku všech věcí z cínu a jejich náhražek atd.; a to vše, aniž by naprostá většina dodavatelů těchto náhražek cokoli věděla o původní příčině těchto změn. Celek jedná jako jeden trh, a to nikoli proto, že by někdo z jeho členů zkoumal celé pole, nýbrž proto, že jejich jednotlivá a omezená pole vidění se dostatečně překrývají, takže skrze množství prostředkujících členů je relevantní informace zprostředkována všem“ (Hayek, 1945). Ke koordinační funkci cenového mechanismu se vyjadřuje ve své knize Boettke (2011, s. 36). Dle něho systém peněžních cen fungující v institucionálním prostředí dobře definovaných a vynucovaných vlastnických práv, vykonává tuto koordinační funkci několika způsoby. „Za prvé ex ante, ceny poskytují jednotlivým tržním účastníkům informace o relativní vzácnosti zboží, takže mohou v souladu s tím své jednání přizpůsobit. Jestliže cena zboží vzroste, informuje tak ekonomické aktéry o tom, že se dotyčné zboží stalo relativně vzácnějším a že s ním musí nakládat hospodárněji a úsporněji. Z toho důvodu mají tržní účastnící motivaci k tomu, aby informace obsažené v cenách uplatňovali při svém jednání v průběhu času. Za druhé cenový systém slouží i k tomu, že ex post odhaluje výslednou ziskovost či neziskovost hospodářského jednání. Předvídavé podnikání (v širokém slova smyslu) je odměněno ziskem; omyly jsou potrestány ztrátou. Tržní ceny tudíž nejen motivují budoucí jednání tím, že poskytují informace o měnících se tržních podmínkách, ale rovněž pomáhají tržním účastníkům posoudit správnost jejich minulých ekonomických rozhodnutí a napravit chyby, jichž se dopustili“.


11

O základním problému alokace zdrojů pak Hayek tvrdí, že „mnohá vylepšení ekonomické teorie z poslední doby a zejména pak ta, využívající matematiku, tento problém spíše zamlžily, než osvětlily“ (Hayek, 1945). Z existence mechanismů kolem změn relativních cen tedy vyplývá, že racionální subjekty spotřebovávají/produkují právě to, co je pro ně nejvýhodnější, a tato adjustace se děje přirozeně. O tento fakt se opírám při následující kritické analýze hypotéz týkajících se pozic rozvojových zemí v mezinárodním obchodu. Známou námitkou vůči trh čistícím cenám je existence cenových rigidit (price rigidities). Cenová rigidita vzniká, když ceny nereagují či reagují opožděně na vnější impulsy. Cenové rigidity mohou být nominální či reálné. Obecně lze o cenových rigiditách hovořit jako o nákladových či psychologických překážkách cenových změn (Andersen, 2004). Častější výskyt rigidit může být spojen například se státními firmami. Argument cenových rigidit je často skloňován novými keynesiánci (neplést si s neokeynesiánci), kteří tak ospravedlňují intervencionistické politiky. Jejich častým vysvětlením existence cenových rigidit je přítomnost „nákladů jídelníčku“ (menu costs), což jsou náklady vznikající firmám v důsledku změn cen jejich produktů (Mankiw, 1985). Přestože tyto náklady mohou být malé, nový keynesiánci popisují, jak mohou zesilovat krátkodobé fluktuace. Nejen, že firmy musí platit za změnu ceny, ale také, jak uvádí Mankiw, změna ceny s sebou nese externality. Jak Mankiw dále popisuje, firma, která sníží své ceny z důvodu poklesu peněžní nabídky, zároveň zvýší reálný důchod spotřebitelů určitého produktu. Dovolí tedy nakupujícím koupit více, ti však nemusí nakupovat u firmy, která snížila své ceny. Jakmile firma nedostává plné benefity za snížení svých cen, proces adjustace na makroekonomické události je redukován. Golosov a Lucas (2007) teorém nákladů jídelníčku napadají a tvrdí, že velikost nákladů potřebná k tomu, aby odpovídala mikrodatům cenové adjustace a hospodářskému cyklu, je nedostatečná. Tento model tak postrádá „reálnou rigiditu“.


12

Dalšími překážkami, které můžou bránit procesu adjustace v mezinárodním obchodě, by mohla být ochranná patření (např. cla a subvence). Ty však v principu adjustaci nebrání. Jen adjustace bude jiná než přirozená — sub-optimální (této problematice se věnuji v jedné z následujících podkapitol). V zásadě však platí teorém o trh čistících cenách.

2.2 Problémy

zapojení

rozvojových

zemí

do

mezinárodního obchodu a proces adjustace V následujících podkapitolách se pomocí logiky relativních cen pokusím vyvrátit některé z hypotéz hovořících o problémech vyskytujících se v souvislosti se zapojením rozvojových zemí do mezinárodního obchodu. Následující teze jsou spojené především s obchodem s primárními komoditami, jelikož právě tento druh obchodu je pro rozvojové země typický. Cílem podkapitoly je identifikovat argumenty pro diverzifikaci exportů rozvojových zemí a růst intra-industry trade.

2.2.1 Holandská nemoc Fenomén holandské nemoci vzbudil pozornost v sedmdesátých letech 20. století v Nizozemí, kde objevení ložisek zemního plynu bylo následováno prudkou deindustrializací (Cherif, 2012, s. 248). Samotný termín pak byl vytvořen deníkem The Economist (The Economist, 1977). Hypotéza o holandské nemoci tak hovořila proti liberálním teoriím Adama Smithe a Davida Ricarda, kteří považovali hojné nerostné bohatství státu za „požehnání“ (Same, 2008, s. 3). Paul Collier vznik holandské nemoci popisuje následovně — vývoz přírodních zdrojů způsobuje, že měna dané země se ve srovnání s jinými měnami zhodnocuje. V důsledku toho ztrácejí ostatní vývozní produkty svou konkurenceschopnost, přestože by mohly být nejvhodnějším nositelem technologického pokroku (Collier, 2007, s. 56). Většinou se termín holandská nemoc používá v souvislosti s exportem přírodních zdrojů, může však být použit pro jakýkoliv vývoj vedoucí k mohutně zvýšenému toku zahraniční


13

měny, který může způsobit například rozvojová pomoc či přímé zahraniční investice (Ebrahim-zadeh, 2003). Mechanismus tvorby holandské nemoci pak ve své studii (1982) dále vysvětlují Michael Bruno a Jeffrey Sachs. Ti tvrdí, že vzrůst bohatství na určitou obchodovatelnou surovinu vede ke zvýšené poptávce po všech běžných statcích obsahujících jak obchodovatelné, tak i neobchodovatelné komodity. Dle předpokladu, poptávka po neobchodovatelných statcích může být uspokojena pouze na domácím trhu, zatímco poptávka po obchodovatelných statcích může být uspokojena zvýšenými importy. Jak roste poptávka po obou typech statků, relativní cena neobchodovatelných statků musí vzrůst k zajištění rovnováhy na domácím trhu. Výrobní faktory tak budou soustředěny na neobchodovatelné statky na úkor obchodovatelných. Část ze zvýšené poptávky po neobchodovatelných statcích bude uspokojena zvýšenou produkcí, zbytek bude eliminován zvýšenou relativní cenou neobchodovatelných statků. Zvýšená poptávka po obchodovatelných statcích bude uspokojena zvýšenými importy, které více než vykompenzují pokles v domácí produkci (Bruno a Sachs, 1982, s. 4). V souvislosti s Holandskou nemocí je hojně citován článek W. M. Cordena a Petera Nearyho Booming Sector and De-Industrialization in a Small Open Economy z roku 1982. Tito autoři rozdělují ekonomiku zažívající exportní boom na tři sektory: vzkvétající exportní sektor

(booming

sector);

zaostávající

exportní

sektor;

a

třetím

je

sektor

neobchodovatelných statků, který v podstatě zásobuje domácí trh a tvoří ho např. maloobchod, služby a stavebnictví. V případě „nákazy holandskou nemocí“ pak je tradiční exportní sektor vytlačen zbývajícími sektory. Je však toto vytlačování upadajícího sektoru opravdu problémem? Jak tvrdí mnozí ekonomové, tak jím být nemusí, pokud lze očekávat, že příjem zahraniční měny bude stálý. V těchto případech bude holandská nemoc jednoduše představovat adaptaci na nově

nalezené

bohatství.

Přesun

v

produkci

od

obchodovatelného

k

neobchodovatelnému sektoru je prostým samo opravným mechanismem a cestou k adaptaci ekonomiky na zvýšenou domácí poptávku (Ebrahim-zadeh, 2003). Navíc kdyby bylo čím dál méně statků neobchodovatelných, tak by jako řešení holandské nemoci stačilo přeorientovat se z jednoho druhu exportu (kde se relativní


14

cena snížila) na ten druh exportu (protože vznikne další odvětví obchodovatelné), kde se relativní cena zvýšila (Tintin, 2014). Což podporuje tezi o prohlubování intra-industry trade. Při analýze dopadů holandské nemoci v rozvojových zemích najdeme případy, kdy skutečně dochází k určité infekci holandskou nemocí se svými negativními důsledky (Venezuela, Nigérie), avšak také případy, kdy byl efekt opačný (Botswana, Indonésie). Za rozdílový faktor zde lze považovat fungující instituce a případně vhodné státní zásahy (Robinson et al., 2006). Těmi může být v krátkodobém přílivu zahraniční měny ochrana zranitelných odvětví (Stiglitz, 2004) či devízová intervence, v dlouhém období potom řízení strukturálních změn, z dostupných prostředků investice do lidského kapitálu a technologického transferu a tím pádem vytvoření podmínek pro diverzifikaci a vytvoření nových konkurenceschopných exportních odvětví. V praxi tento příklad představuje například výše zmíněná Indonésie, která dle mnoha autorů měla prožít holandskou nemoc a v současnosti disponuje značně diverzifikovaným exportním průmyslem založeným na manufakturách. Holandská nemoc tedy nemusí být nemocí.

2.2.2 Prebisch-Singerova hypotéza V roce 1950 vyšly dva významné články – The Economic development of Latin America and its principal problems argentinského ekonoma Raúla Prebische a The distribution of gains between borrowing and investing countries od německo-britského ekonoma Hanse W. Singera. Tyto články se staly základem pro formulaci Prebisch-Singerovy hypotézy. Jejím zásadním argumentem je fakt, že dochází k dlouhodobému poklesu směnných relací exportérů primárních komodit (rozvojové země) při jejich obchodování s industrializovanými zeměmi (Bloch a Sapsford, 1997). Tento pokles pak má vést k neustálému transferu příjmů z chudých do bohatých zemí, proti kterému lze bojovat pouze snahami ochránit domácí zpracovatelské odvětví procesem importní substituce (Todaro a Smith, 2012, s. 573).


15

Teze o poklesu směnných relací stojí proti tvrzení klasických ekonomů, kteří tvrdí, že směnné relace primárních komodit by se časem měly zlepšovat, a to z důvodu neelastické nabídky půdy a přírodních zdrojů (Hadass a Williamson, 2003). Nabídka však také může reagovat na změnu cen (Bond, 1987), například pokud je zdroj různě daleko od trhů či různě hluboko uložený. Prebisch-Singerova hypotéza se opírá především o dlouhodobý pokles cen primárních komodit a nízkou příjmovou elasticitu poptávky po primárních komoditách. Co se týče dlouhodobého poklesu cen, vzniklo mnoho studií, které tento trend analyzovaly a mnohé z nich také potvrzovaly. Lze zmínit například robustní studii od Davida Harveyho a kolektivu The Prebisch-Singer hypothesis: Four centuries of evidence. V ní autoři doslova tvrdí, že „jednoduše neexistuje žádný důkaz o tom, že by ve velmi dlouhém období ceny komodit někdy rostly“ (Harvey et al., 2010, s. 375). I kdybychom uznali fakt, že směnné relace primárních komodit skutečně klesají, nelze Prebisch-Singerovu hypotézu jako celek uznat, a to na základě výše zmíněného principu změn relativních cen a procesu adjustace. Vraťme se nyní k definici hypotézy, konkrétně k větě o tom, že „pokles (relativních cen, pozn. autora) pak má vést k neustálému transferu příjmů z chudých do bohatých zemí, proti kterému lze bojovat pouze snahami ochránit domácí zpracovatelské odvětví procesem importní substituce. Toto tvrzení hovořící proti volnému obchodu tedy lze označit jako non sequitir. Jedná se o proces změn v relativních cenách, a pokud se dosud provozované odvětví (vývoz primárních komodit) stává méně výnosným a kompetitivním vůči ostatním, je zcela racionální, aby země svůj export diverzifikovala a přizpůsobila, například směrem k exportu manufaktur (a vyššímu intra-industry trade). Možnost takového přizpůsobení je zpochybňována mnoha North-South trade modely (Chui et al., 2002). Realita však ukazuje něco jiného, a například v rámci holandské nemoci zmiňovaná Indonésie či další státy jihovýchodní Asie se staly významnými vývozci manufaktur. A nestalo se tak díky znalosti Prebisch-Singerovy hypotézy, ale díky přirozené reakci na změnu relativních cen. A nestalo se tak ani plným následováním teorému importní substituce, i když v rámci objektivity je nutno přiznat, že exportní diverzifikace zemí jihovýchodní


16

Asie není ani příkladem důsledného následování neoklasického modelu (i když kolem determinantů „asijského zázraku“ panuje plno rozepří) — mnoho autorů naopak zmiňuje promyšlené vládní intervence a industriální strategie (Rodrik, 1995; Krugman 1994). Ty mohou například zahrnovat ochranu některých odvětví či firem (zde např. Chang (1999) zmiňuje strategii „picking winners“ namísto „protecting losers“), kontrolu zahraničních investic či vytvoření exportních kartelů (Wade, 1985). Tyto industriální „export promotion“ strategie však zapadají do teorému o relativních cenách a procesu adjustace, jelikož vlády se v případě zásahů soustředily na odvětví s příznivými relativními cenami. Pokud stát přímo vlastní firmy (zpracovávající prvotní komodity), nemusí k procesu adjustace hypoteticky dojít. Řešením je buďto přesvědčit tyto vlády k realokaci zdrojů (např. od uhlí k něčemu jinému), anebo zprivatizovat státní podniky. Soukromé firmy by totiž měly důvod dospět k adjustaci.

2.2.3 Elasticita poptávky a nestabilní exportní příjmy Vzhledem k charakteru exportů mnoha rozvojových zemí, které jsou často založeny převážně na primárních komoditách, představuje problém příjmová elasticita poptávky po těchto komoditách a také jejich cenová volatilita, která vede k nestabilitě příjmů z vývozů. Na straně poptávky lze najít několik faktorů, které působí proti rapidní expanzi exportů primárních komodit, především pak zemědělské produkce. Za prvé důchodová elasticita poptávky po zemědělské produkci a surovinách je relativně nízká ve srovnání s palivy, určitými minerály a manufakturami. Například hodnota důchodové elasticity poptávky po cukru, kakau, čaji, kávě a banánech se odhaduje v rozmezí 0,3-0,6. Neelastická poptávka znamená, že pouze trvalý vysoký růst důchodů v rozvinutých zemí může vést alespoň k mírné exportní expanzi těchto komodit. Za druhé růst populace v rozvinutých zemích je nízký, takže zlepšení nelze očekávat ani z tohoto zdroje. Za třetí cenová elasticita poptávky po primárních komoditách je rovněž nízká, takže pokud budou ceny


17

zemědělských produktů klesat tak jako v posledních dekádách, znamená to menší příjmy pro rozvojové země (Todaro a Smith, 2012, s. 595-596). Dalšími faktory, hovořícími proti expanzi exportů primárních komodit, pak dle Todara a Smithe (2012) můžou být rozvoj syntetických substitutů těchto komodit a také protekční politika ze strany rozvinutých zemí. Co se týče otázky cen primárních komodit, jejich klesající trend byl zmíněn v předchozí podkapitole. Jejich fluktuace v rámci reakce na změny v poptávce či nabídce jsou však vyšší než u ostatních cen, což vede k vyšším nákladům výrobců z držení zásob či pracovního kapitálu, zatímco některé ceny jsou také ovlivněny nepředvídatelnými změnami v počasí a také novými objevy. Producenti tak čelí dvojímu problému menších výnosů a vyšších rizik. Snižování závislosti na komoditách prostřednictvím diverzifikace a posunem k manufakturám, službám či netradičním komoditám se pak zdá být nejlepším řešením k ochraně rozvojových zemí před cenovou nestabilitou (Page a Hewitt, 2001). Jak elasticita poptávky, tak cenová volatilita primárních komodit implikují význam expanze intra-industry trade v rozvojových zemích. Bezesporu důležitým faktem je, že v čase se mění zdroje, které potřebujeme. Simon (1996) například tvrdí, že v otázce přírodních zdrojů platí teorém nekonečné substituovatelnosti. Problematiku dále rozvádí Hampl (2004, s. 55), který tvrdí, že „právě to, že člověk využívá jen zdroje, které mají ekonomickou hodnotu, způsobuje, že pro ně platí stejné ekonomické zákony, jako pro jiné statky. Spotřebováváme jen ty zdroje, které za nejnižší cenu přinášejí nejvyšší užitek. Pokud daný užitek poskytne levněji jiný zdroj, člověk takový zdroj ekonomickým zdrojem učiní. Přechody od jednoho zdroje ke druhému jsou tak zcela hladké a vůbec je nevnímáme“. Tato tvrzení lze ilustrovat na grafu č. 1, který ukazuje, jak se ve velmi dlouhém období změnil význam jednotlivých zdrojů energie.


18

Graf 1: Měnící se význam jednotlivých energetických zdrojů

Zdroj: Hampl (2004)

K tomu ještě Hampl (2004, s. 56) dodává, že „přirozené samoregulující tržní síly tedy pochopitelně fungují i v oblasti přírodních zdrojů a je naivní namlouvat si cokoliv jiného“. Pro nás z toho vyplývá, že pokles relativních cen jedné suroviny, na exportu které je v současnosti nějaká země závislá, umožní vzrůst relativní ceny další suroviny, a tím umožní zvýšení jejích exportů. Tedy pokud je nová surovina v dané zemi k dispozici.

2.2.4 Námitky a ochranná opatření ze strany rozvinutých zemí Faktorem, který může působit proti optimální adjustaci, a tím pádem proti expanzi intraindustry trade (a exportní expanzi obecně), jsou externí obchodní bariéry působící na rozvojové země. Ty tvoří tarifní a netarifní omezení. Mezi tarifní patří především cla, mezi netarifní potom kvóty, technická omezení či vývozní subvence. OSN ve své studii z roku 2001 odhaduje, že obchodní restrikce stojí rozvojové země minimálně 2% jejich HDP ročně (UNCTAD, 2001).


19

Jak uvádí Todaro a Smith (2012), růst protekcionismu ze strany rozvinutých zemí je odpovědí na úspěch rostoucího počtu rozvojových zemí v produkci primárních i sekundárních produktů při velice konkurenceschopných cenách, což přirozeně vede například k obavám o zvýšené nezaměstnanosti mezi pracovníky (především s nízkou kvalifikací) v domácích odvětvích z důvodu nižší kompetitivnosti. O

probíhajícím

zhoršení

podmínek

pracovníků

v rozvinutých

krajinách

(nezaměstnanost, nižší mzdy) v důsledku zvýšeného obchodu s rozvojovými zeměmi píše například Batra (1993), který volá po dalším zvyšování cel za účelem ochrany domácích odvětví. V opozici stojí například Krugman a Lawrence (1994), kteří považují vliv vzájemného obchodu na situaci pracovníků (i zhoršenou ekonomickou výkonnost) za marginální. Sachs a Schatz (1994) zase hovoří o malých efektech v krátkém období, které však časem významně rostou. I zde je však prostor pro adjustaci. Jak dále uvádí Sachs a Schatz (1994), lze jasně pozorovat sníženou zaměstnanost v odvětvích vyžadující nízkou kvalifikaci pracovníků, avšak na druhé straně zvýšení zaměstnanosti v odvětvích, které naopak vyžadují kvalifikaci vyšší. Problémem je, že dochází také ke zvýšené nerovnosti příjmů, a tím pádem zhoršení situace pracovníků s nižší kvalifikací. Tato záležitost potom vyžaduje (politické) řešení. K této problematice se vyjadřuje např. Wood (1995, s. 23). Ten tvrdí, že při existenci mezinárodního obchodu vždy budou existovat „vítězové“ a „poražení“, ale protekcionistická opatření jsou nejhorším způsobem, jak pomoci „poraženým“. Lepším způsobem je pokus redukci poptávky po pracovnících s nižší kvalifikací kompenzovat redukcí v jejich nabídce. To se, do určité míry, stane automaticky (proces adjustace). Tento proces může být urychlen i akcemi vlády, a to například skrz vzdělávání a odbornou přípravu. Oblastí, která je díky obchodním bariérám znatelně zasažena, je zemědělská produkce. Zde, více než kde jinde, je pro farmáře v rozvojových zemích škodlivá subvencovaná produkce z rozvinutých zemí. Dotovaná produkce pochází nejčastěji z USA (Todaro a Smith, 2012) či z EU, v rámci Společné zemědělské politiky EU. Zemědělci z chudých zemí jednoduše nejsou schopni konkurovat těmto levným evropským vývozům. Jejich vývozy navíc nemají být jak dotované. Vzniklé přebytky rovněž snižují světové ceny,


20

díky čemuž klesají příjmy exportérů z rozvojových zemí (Hokrová, 2011). Watkins a Braun (2003, s. 9) potom doslova dodávají, že jsme svědky systému, kdy „úspěch nezáleží na komparativní výhodě, ale na komparativní výhodě v přístupu k subvencím“. Poznatek zajímavý v rámci našeho tématu lze najít u Todara a Smithe (2012). Ti tvrdí, že výše většiny cel uvalených jak na zemědělské, tak na nezemědělské produkty roste se stupněm jejich zpracování: to znamená, že budou vyšší například u arašídového oleje než u arašídů či u triček než bavlny. Tyto vysoce efektivní cla, jak uvádí autoři, znemožnily mnoha nízkopříjmovým zemím rozvoj a diverzifikaci jejich sekundárních exportních odvětví a celkově znemožnily jejich industriální expanzi. I přes výše zmíněné překážky nelze tvrdit, že by v rozvojových zemích nemohlo dojít k procesu přizpůsobení se. Hůře se pravděpodobně bude dařit zemědělskému sektoru, což opět implikuje proces diverzifikace a přechod k simple, či semi-factured goods. Zde, díky zmiňovaným bariérám, nebude proces adjustace optimální. Adjustace však bude probíhat, pouze bude jiná, sub-optimální. Z toho vyplývá menší rychlost růstu intra-industry trade.

Intra-industry trade

21

3 Intra-industry trade Tato kapitola se věnuje samotnému konceptu intra-industry trade. V první části je koncept blíže představen a v druhé části jsou nastíněny možnosti jeho měření.

3.1 Představení konceptu 3.1.1 Úvod V tradičních modelech mezinárodního obchodu, založených na komparativní výhodě či na vybavenosti zdroji, se předpokládá, že se země budou specializovat jen na několik málo sektorů a bilaterální obchod bude většinou jednosměrný. Toto tvrzení je však v rozporu s obchodními daty a praktikami rozvinutých ekonomik (van Biesebroeck, 2011). V rozvinutých zemích vznikl nový obchodní model — zvýšený intra-industry trade — který nemůže být plně vysvětlen klasickými teoriemi Smithe, Ricarda a Heckshera a Ohlina. Navíc tyto teorie zdůrazňují homogenní produktivitu firem, a tím pádem je předpokládán obchod se zbožím podobné kvality, což dnes neplatí (Ofa et al., 2012, s. 11). Jak uvádí Amador a Cabral (2009, s. 101), intra-industry trade (dále IIT) může být definován jako existence simultánních exportů a importů v rámci jednoho odvětví. Tyto simultánní obchodní toky můžou být asociovány jak se specializací v rozsahu kvality (intra-industry trade s vertikálně diferenciovanými produkty), tak se specializací v rozmanitosti (intra-industry trade se stejnými, horizontálně diferenciovanými produkty). Vertikální produktová diferenciace souvisí více s tradičními teoriemi mezinárodního obchodu, zatímco horizontální produktová diferenciace souvisí s novými teoriemi mezinárodního obchodu, které horizontální diferenciaci předpokládají (Černoša, 2007, s. 159).


22

Falvey a Kierzkowski (1989) vyvinuli model, ve kterém se pokusili spojit intra-industry trade s Heckscher-Ohlinovým teorémem. Základem tohoto modelu byl předpoklad, že různé druhy statků jsou exportovány zeměmi s odlišnou relativní faktorovou vybaveností. Za předpokladu, že kvalitnější statky vyžadují kapitálově náročnější techniky, jsou kvalitnější statky exportovány zeměmi s lepší kapitálovou vybaveností, a naopak. V související práci Jones, Beladi a Marjit (1999) tuto hypotézu vyvrátili a předpokládali, že krajina lépe vybavená prací může exportovat kapitálově náročnější statky do zemí s vysokými příjmy, a udržet statky náročnější na práci na domácím trhu.

Jak tvrdí Havrylyshyn a Kunzel (1997), IIT je výsledkem zvýšené specializace a adaptace na měnící se podmínky v mezinárodním obchodě (proces adjustace založený na relativních cenách). Autoři také poznamenávají, že důležité výhody ve specializaci existují v kontextu liberalizace obchodu. Adjustace založená na specializaci v rámci stejného odvětví pak může být méně nákladná než investice do nového odvětví a redukcí potřeby mobility práce představuje menší sociální náklady. Zvýšená specializace navíc posiluje konkurenceschopnost a působí jako katalyzátor pro inovace, nové technologie a růst. Je také nutno důsledně rozlišovat pojmy intra-industry trade a inter-industry trade. Na rozdíl od intra-industry trade, inter-industry trade označuje obchod s produkty patřících do rozdílných odvětví (Dudovskyi, 2012). Salvatore (1995, s. 163) dodává, že “interindustry trade reflektuje spíše přirozenou komparativní výhodu, zatímco intra-industry trade odráží získanou komparativní výhodu“.

3.1.2 Horizontální x vertikální intra-industry trade Jak bylo zmíněno výše, na základě produktové diferenciace je možné rozlišovat horizontální a vertikální intra-industry trade. Horizontální IIT vzniká, pokud existuje obousměrný obchod s produkty podobné kvality, ale jinými charakteristikami či atributy (Aturupane, Djankov, Hoekman, 1997, s. 3). Teoretickou základnu pro tento druh obchodu ve svých publikacích rozvinuli


23

například Lancaster (1980), Krugman (1981) či Bergstrand (1990). Tyto modely předpokládají, že čím více jsou si země podobné v jejich vybavenosti zdroji (či v příjmech), a) tím bude větší podíl jejich horizontálního IIT, který je poháněn produktovou diferenciací a úsporami z rozsahu; b) tím menší bude minimální efektivní rozsah výroby (minimum efficient scale of production); c) tím větší bude počet firem v odvětví a konečně d) tím větší bude celkový rozsah IIT. Příkladem může být Jižní Korea a její simultánní export a import mobilních telefonů. Tyto telefony používají podobnou technologii a poskytují podobné funkce, jsou tedy zahrnuty do stejného sektoru. Nicméně exportované telefony Samsung se mírně liší vzhledem a charakteristikou od importovaných Nokií, což umožňuje splnit různé požadavky zákazníků (van Marrewijk, 2008, s. 2). Vertikální IIT zahrnuje simultánní export a import produktů lišících se v kvalitě (Aturupane, Djankov, Hoekman, 1997, s. 4). Teoretickou základnu pro tento druh obchodu vytvořil Falvey (1981), který dokázal, že vertikální IIT může vzniknout v situacích, kdy velké firmy produkují produkty různé kvality, ale nejsou zde žádné rostoucí výnosy z produkce. Model vertikálního IIT následuje tradiční modely založené na vybavenosti zdroji, kde země relativně bohatá na kapitál vyváží produkty vyšší kvality, kdežto země relativně bohatá na práci (labor abundant) vyváží produkty nižší kvality. Shaked a Sutton (1983) potom ve své studii ukazují, že vertikální IIT může vzniknout také v tržní struktuře s malým počtem firem a zvyšujícími se výnosy. Příkladem vertikálního IIT pak může být Čína, která importuje na technologie náročné počítačové komponenty a používá svoji hojnou pracovní sílu k sestavení těchto komponentů v na práci náročné finální fázi produkce a zpětně potom tyto komponenty (ve formě počítačů) exportuje do Evropy či USA (van Marrewijk, 2008, s. 2).

3.1.3 Kritika Časní kritikové teorie IIT tvrdili, že IIT je pouhý statistický artefakt, představující agregaci Hecksher-Ohlinova modelu mezinárodního obchodu. To by implikovalo fakt,


24

že pokud by např. produktové kategorie SITC (Jednotný mezinárodní třídník zboží) byly disagregovány, veškerý výsledný obchod by jednoduše reflektoval obchod s originálními produkty založený na unikátních poměrech výrobních faktorů (Havrylyshyn, Kunzel, 1997, s. 5). Tento úhel pohledu byl napaden teoreticky i empiricky. Například Bhagwati a Davis (1994), začínající od Hecksher-Ohlinova modelu, posuzovali IIT z produkční pozice jako obousměrný obchod s komoditami, které jsou si podobné v intenzitě výrobních faktorů (factor intensity). Vysvětlení pro tuto novou teorii se opírá o úspory z rozsahu na úrovni firem a nedokonalou konkurenci, na rozdíl od teorie vybavenosti zdroji. Bhagwati a Davis (1994) demonstrují, že je vždy možné najít „vlohy“ (endowments), pro které 100 % obchodu bude IIT, takže velké podíly IIT nemusí být v rozporu s teorií vybavenosti zdroji.

Mimoto může být

dokázáno, že obchod s lišícími se produkty může být zároveň obchodem s komoditami se stejnou intenzitou výrobních faktorů, a tím pádem se nejedná o Hecksher-Ohlinův typ obchodu. Co se týče empirických studií, Gray (1979) ukazuje, že přestože kalkulace více disagregovaných IIT dat ukazují klesající hodnotu, fenomén IIT zcela nevymizí. Problémy s agregací dat jsou rozvedeny níže.

3.2 Měření intra-industry trade Otázka měření je v otázce intra-industry trade velmi důležitá, a to také z důvodu, že veškerá raná literatura zabývající se IIT začala s „měřením“. Výzkum IIT byl iniciován několika studiemi zjišťujícími efekt založení Evropského hospodářského společenství na vzorce obchodního chování zemí (Greenaway a Milner, 2003). Zmínit lze například studie Verdoorna (1960) a Balassy (1965). Standartní teorie celní unie formulována Vinerem (1950) předpokládá zvýšenou inter-industry trade specializaci a významné frikce v počáteční adjustaci. Ve skutečnosti se však ukázala významná intra-industry trade specializace. Toto překvapivé zjištění mělo následující efekty. Jednak vedlo k predikci, že adjustace směrem k evropské integraci bude hladší, než se předpokládalo, a to díky tomu, že frikce spojené s realokací zdrojů v rámci odvětví budou menší než mezi odvětvími —


25

jinak také „smooth adjustment hypothesis“ (Balassa, 1965). Dalším efektem byl stimul k dalšímu výzkumu intra-industry trade, což také podpořilo výzkum jeho měření.

3.2.1 Grubel-Lloyd index Klasickou a nejvíce známou metodu měření IIT představili Grubel a Lloyd (1975). Tato metoda, dnes známá jako Grubel-Lloyd (GL) index, je jednoduchá na výpočet a je intuitivní. GL index je založen na intenzitě překrývání obchodu (trade overlap) každého produktu (Amador, 2009). Vzorec pro výpočet GL indexu lze zapsat následovně: 𝐺𝐿𝑖𝑗 =

(𝑋𝑖𝑗 + 𝑀𝑖𝑗 ) − |𝑋𝑖𝑗 − 𝑀𝑖𝑗 | |𝑋𝑖𝑗 − 𝑀𝑖𝑗 | =1− 𝑋𝑖𝑗 + 𝑀𝑖𝑗 𝑋𝑖𝑗 + 𝑀𝑖𝑗

kde Xij jsou exporty produktu i do země j v čase t a Mij jsou importy produktu i ze země j v čase t. Pokud země pouze importuje či exportuje v rámci jednoho sektoru se stejným partnerem, to je buďto Xij = 0, nebo Mij = 0, v takovém případě neexistuje žádný IIT a celý výraz bude mít hodnotu nula. Obdobně, pokud se hodnota exportu daného produktu v rámci bilaterálního obchodu bude přesně rovnat hodnotě jeho importu, to je Xij = Mij, celý výraz bude mít hodnotu 1. Tím pádem se GL index pohybuje mezi hodnotami 0 (všechen obchod je inter-industry) a 1 (všechen obchod je intra-industry). Vyjádření pro celou ekonomiku bude následující: 𝐺𝐿 =

∑𝑖𝑗 (𝑋𝑖𝑗 + 𝑀𝑖𝑗 ) − ∑𝑖𝑗 |𝑋𝑖𝑗 − 𝑀𝑖𝑗 | ∑𝑖𝑗 (𝑋𝑖𝑗 + 𝑀𝑖𝑗 )

které je ekvivalentní k váženému průměru 𝐺𝐿𝑖𝑗 , s váhami určenými dle podílu celkového obchodu produktu i, s obchodním partnerem j na celkovém obchodu.

3.2.2 Mezní IIT Hamilton a Kniest (1991, s. 360) odhalili konceptuální problém v porovnávání GrubelLloydova indexu v různých obdobích. Autoři tvrdí, že „nárůst v IIT obchodních tocích se ukáže jako nárůst GL indexu, když nárůst IIT působí na redukci obchodní


26

nerovnováhy v měřeném sektoru“. Od této doby byl vyvinut koncept měření mezního intra-industry trade (Marginal Intra-industry Trade — MIIT) k zachycení proporce v nárůstu importů a exportů v určitém odvětví, který se rovná nárůstu exportů a importu ve stejném odvětví. Jako dynamický indikátor také poskytuje vhled do procesu exportní diverzifikace (Ofa, et al., 2012). Často používaný způsob měření MIIT navrhl Brülhart (1994) a lze ho zapsat následovným vzorcem: 𝑀𝐼𝐼𝑇𝑖𝑗𝑡 = 1 −

∑𝑁 𝑖=1 |∆𝑡 𝑥𝑖𝑗 − ∆𝑡 𝑚𝑖𝑗 | 𝑁 ∑𝑖=1(|∆𝑡 𝑥𝑖𝑗 | + |∆𝑡 𝑚𝑖𝑗 |)

který může být agregován napříč odvětvími následovně: 𝑁

𝑀𝐼𝐼𝑇𝑗𝑡 = ∑ 𝑤𝑖𝑗𝑡 𝑀𝐼𝐼𝑇𝑖𝑗𝑡 𝑖=1

kde wijt je váhou exportů a importů každého odvětví v celkovém obchodě, a je vyjádřeno následujícím způsobem: 𝑤𝑖𝑗𝑡 =

|∆𝑡 𝑥𝑖𝑗 | + |∆𝑡 𝑚𝑖𝑗 | 𝑁 ∑𝑖=1(|∆𝑡 𝑥𝑖𝑗 | + |∆𝑡 𝑚𝑖𝑗 |)

dále ∆t xij představuje změnu v exportech mezi dvěma časovými body v čase t pro zemi j a produkt i; a N je celkový počet produktových linií. Obdobně, ∆t mij reprezentuje změnu v importech mezi dvěma časovými body v čase t pro zemi j a produkt i. Stejně jako u Grubel-Lloydova indexu hodnota 0 představuje neexistenci mezního IIT, zatímco hodnota 1 říká, že všechen pozorovaný růst obchodu je svou povahou IIT.

3.2.3 Horizontální x vertikální IIT Dle metody, kterou představil Greenaway, Hein a Miller (1994; 1995), produkt je horizontálně diferenciován, pokud jednotková hodnota (unit value) exportu v porovnání s jednotkovou hodnotou importu leží v rozmezí maximálně 15 % na úrovni pěticiferného SITC. Pokud tomu tak není, GHM metoda hovoří o vertikálně


27

diferenciovaných produktech. Pro bilaterální obchod s horizontálně diferenciovanými produkty to lze vyjádřit následovně: 1−𝛼 ≤

𝑈𝑉𝑖𝑋 ≤1+𝛼 𝑈𝑉𝑖𝑀

kde UV představuje jednotkovou hodnotu, X je export, M je import produktú i a α = 0,15. Pokud tato rovnice neplatí, jedná se obchod s vertikálně diferenciovanými produkty. Mimoto Greenaway Hein a Miller (1994; 1995) dodávají, že výsledky vycházející z rozmezí 15 % se výrazně nezmění, pokud bude toto rozmezí rozšířeno na 25 %. Blanes a Martín (2000) dále tento model rozvinuli a definovali vysoký a nízký VIIT. Dle jejich poznatků nízký VIIT znamená, že relativní jednotková hodnota zboží je pod limitem 0,85, zatímco jednotková hodnota nad 1,15 indikuje vysoký VIIT. Na základě výše uvedené logiky lze GHM index zapsat následovně:

𝐺𝐻𝑀𝑘𝑝

=

𝑝 𝑝 𝑝 𝑝 ∑𝑗 |(𝑋𝑗,𝑘 + 𝑀𝑗,𝑘 ) − |𝑋𝑗,𝑘 − 𝑀𝑗,𝑘 ||

∑𝑗(𝑋𝑗,𝑘 + 𝑀𝑗,𝑘 )

kde X a M představuje export a import, zatímco p rozlišuje horizontální a vertikální IIT, j je počet skupin produktů a k je počet obchodních partnerů (j,k= 1,…n). Černoša ve své studii (2005) ukázal, že GHM metoda je schopna zachytit také náklady na přizpůsobení (adjustment cost). Ve zkratce, toto je možné díky tomu, že měření horizontálního a vertikálního IIT je založeno na indexu jednotkové hodnoty (unit value — UV). V literatuře lze najít i další metody k rozlišení horizontálního a vertikálního IIT. Fontagné a Freudenberg (1997) představili metodu (FF metoda), která kategorizuje obchodní toky a počítá podíl každé kategorie na celkovém obchodě. Obchod lze potom


28

definovat jako obousměrný, když hodnota minoritního toku reprezentuje alespoň 10% majoritního toku. Formálně: 𝑀𝑖𝑛(𝑋𝑖, 𝑀𝑖) ≥ 10% 𝑀𝑎𝑥(𝑋𝑖, 𝑀𝑖) Pokud je hodnota menšího toku pod 10 %, obchod bude klasifikován jako inter-industry trade. Pokud je opak pravdou, FF index lze zapsat následovně: 𝐹𝐹𝑘𝑝

=

𝑝 𝑝 ∑𝑗(𝑋𝑗,𝑘 + 𝑀𝑗,𝑘 )

∑𝑗(𝑋𝑗,𝑘 + 𝑀𝑗,𝑘 )

Po vypočtení FF indexu klasifikujeme obchodní toky následovně:: horizontální obousměrný obchod, vertikální obousměrný obchod a jednosměrný obchod. Dle Fontagného a Fraudenberga (1997), FF index by měl být spíše komplementem než substitutem ukazatelů Gruber-Lloydova typu. Autoři dále dodávají, že hodnota GHM indexu obvykle leží mezi GL a FF indexem. Klasifikace obchodních toků dle výše zmíněných indexů je shrnuta v tabulce č. 1. V tabulce je použito možné, výše zmíněné rozmezí 25%.

Tabulka 1: Klasifikace obchodních toků

Zdroj: Fukao et al. (2003)


29

Všechny výše zmíněné ukazatele měřily podíl intra-industry trade, namísto jeho úrovně, což by dle Nilssona (1997) bylo užitečnější. Dle autora, IIT by měl být vydělen počtem skupin produktů v celkovém obchodu, z čehož vyjde průměrný IIT dle produktové skupiny. Aplikací této logiky na horizontální a vertikální IIT, Nilssonův index je vyjádřen následovně: 𝑝 𝑁𝑘

=

𝑝 𝑝 𝑝 𝑝 ∑𝑗 |(𝑋𝑗,𝑘 + 𝑀𝑗,𝑘 ) − |𝑋𝑗,𝑘 − 𝑀𝑗,𝑘 ||

𝑛𝑝

kde je čitatel stejný jako v případě GHM indexu, zatímco n označuje počet skupin produktů v celkovém obchodě. Nilsson argumentuje, že jeho způsob měření poskytuje lepší indikaci rozsahu a objemu IIT, než ukazatelé GL-typu a je více vhodný ke crosscountry IIT analýze.

3.2.4 Data Data k výpočtu IIT jsou poměrně dobře dostupná, zdrojem může být například databáze INTRACEN či UN Comtrade, která obsahuje podrobné informace pro téměř všechny země, či databáze International Trade Centre. Data jsou dostupná a tříděna například dle Harmonizovaného systému (Harmonized System — HS), či Jednotného mezinárodního třídníku zboží (Standard International Trade Classification — SITC). Při použití Jednotného mezinárodního třídníku zboží (SITC) můžeme rozlišovat deset rozsáhlých tříd (jednociferná úroveň). V zásadě každá z těchto tříd může být dále rozdělena do dalších deseti, více detailnějších tříd (dvouciferná úroveň). Tento princip platí i pro další úrovně. Například jak uvádí van Marrewijk (2008), třída 6 na jednociferné úrovni hovoří o „výrobcích zpracovatelského průmyslu“, zatímco dvouciferná úroveň 63 označuje „výrobky ze dřeva/korku“. Při analýze IIT na jednociferné úrovni tedy bude jako IIT klasifikován například export kožených výrobků a import výrobků ze dřeva, což může vypadat jako neopodstatněné. K další redukci dochází, pokud se zaměříme na ještě nižší úrovně agregace. Trojciferná úroveň například už rozlišuje výrobky z korku (třída 633) a z dřeva (třídy 634 a 635).


30

Princip Harmonizovaného systému je podobný, jen rozdělení do kategorií je provedeno jiným způsobem. Zde existuje 16 kategorií, které jsou rozčleněny do dalších 97 subkategorií, které jsou označeny čísly 01-99 — jedná se tedy o dvoucifernou úroveň (která bude použita v této studii). Dále se zboží dle Harmonizovaného systému klasifikuje až na šesticifernou úroveň, která obsahuje 5300 dílčích kategorií (viz World Customs Organization).

3.2.5 Problémy spojené s měřením IIT Jak bylo výše popsáno, IIT existuje, pokud země simultánně importuje a exportuje podobné zboží. Nicméně podobnost je identifikována empiricky zařazením zboží do stejného sektoru či produktové kategorie, a to dle industriální klasifikace. V důsledku toho bylo měření IIT objektem několika kritik a kontroverzí (Amador, 2009). Jedním z největších empirických nedostatků je fakt, že měření IIT zásadním způsobem závisí na produktovém či geografickém rozčlenění. Analýza může být aplikována na různém stupni členění, což je základem takzvaného agregačního problému (Gullstrand, 2002). Z odvětvového hlediska, nedostatečná disagregace vede k vyšší naměřené hodnotě IIT: čím méně detailní bude klasifikace, tím více produktů bude zahrnuto ve stejném odvětví. Může se například stát, že na dvouciferné úrovni dané obchodní statistiky se IIT jeví jako horizontální, ale za to na čtyřciferné úrovni je IIT vertikální (Gabrisch, 2003). Tento problém lze dle Gabrische řešit správně zvolenou metodologií podle toho, na jaký sektor se chceme při měření zaměřit. Například pro sektor průmyslu se lépe hodí čtyřciferná úroveň, zato například na zemědělské produkty může být bez problémů být použita úroveň dvouciferná. Podobně jako u datového zkreslení, zeměpisné zkreslení vzniká nedostatečnou disagregací partnerských obchodních zemích (Amador, 2009). Nicméně, jak ukazuje Greenaway a Milner (1983) za použití dat z Velké Británie, existují relativně prosté úpravy, které lze aplikovat na GL index k zajištění jistoty, že je


31

pozorován obchod s podobnými produkty, spíše než rozmary určitých agregátních systémů. Navíc to, že je GL index běžně používán i po více než jedné generaci od svého představení, mluví za vše. Dalším problémem může být také situace, kdy je obchod nevyrovnaný. IIT potom může být zkreslený směrem dolů. Jak uvádí Havrylyshyn a Kunzel (1997), na zřetel musí být brán i fakt, že IIT může obsahovat re-exporty (re-exports). Tyto produkty pak nejsou výsledkem zvýšené specializace, ale pouze proplouvají zemí. Ačkoliv re-exporty pro většinu zemí netvoří významnou část IIT, můžou hrát důležitou roli v typicky tranzitních zemích či dopravních křižovatkách, jako je například Hong Kong či Singapur.

Exportní diverzifikace

32

4 Exportní diverzifikace Jelikož je v této práci jak v teoretické, tak v praktické části dáván intra-industry trade do souvislosti s exportní diverzifikací, je v této kapitole proveden stručný přehled literatury na toto téma zejména v kontextu subsaharské Afriky a také nastíněn způsob měření, který je v souvislosti s exportní diverzifikací použit v následující kapitole.

4.1 Exportní diverzifikace a subsaharská Afrika Důvody k větší exportní diverzifikaci rozvojových zemí byly již zmíněny v druhé kapitole, avšak znovu lze zmínit, že exportní diverzifikace — a ekonomická diverzifikace obecně — buduje odolnost vůči externím ekonomickým šokům. Pro Afriku, s její vysokou závislostí na primárních komoditách a existencí fluktuujících světových cen těchto komodit, je tedy dle Ofy et al. (2012) potřebná implementace rozvojových strategií podporujících exportní diverzifikaci.

V literatuře zabývající se rozvojovou ekonomií panuje shoda, že ekonomický růst vyžaduje strukturální transformaci (primární komodity — výrobky zpracovatelského průmyslu — služby). Rozvojové ekonomiky by tedy měly diverzifikovat svou produkční základnu směrem k produktům s vyšší přidanou hodnotou. Exportní diverzifikace je tudíž vnímána jako pozitivní obchodní strategie ve vztahu k udržitelnému ekonomickému růstu (Brenton, Newfarmer, Walkenhorst 2007). Exportní expanze obecně může mít buďto extenzivní charakter (nové produkty, nové trhy), či intenzivní (více stávajících produktů). Dle Ofy et al. (2012) by exportní diverzifikace měla být chápána jako expanze exportů skrz nové trhy či nové produkty. O extenzivní exportní expanzi rozvojových zemí hovoří ve své vlivné práci např. Krugman (1980). Naopak Armington (1969) či aktuálněji Brenton, Newfarmer a Walkenhorst (2007) uvádějí, že rozvojové země se spíše zaměřují na větší diferenciaci


33

v rámci existujících produktů než na diverzifikaci směrem k novým exportním kategoriím (intenzivní expanze).

Dle „Nové strukturální ekonomie“ (Lin, 2010) je exportní diverzifikace nejlépe dosahována

zaměřením

se

na

existující

komparativní

výhody,

tedy

na

konkurenceschopné odvětví, což povede k zachycení ekonomických rent k reinvesticím a následnému vylepšování původních struktur. Zatímco toto tvrzení podněcuje upřednostňování intenzivní expanze skrz větší diferenciaci, Cadot, Carrére a Strauss-Kahn (2011) ukazují, že proces diverzifikace (na rozdíl od exportního růstu) v nízkopříjmových zemích je poháněn inovacemi (emulacemi) a extenzivní expanzí, což naznačuje, že africké země by měly podnikat nové aktivity, pokud chtějí uspět v diverzifikování svých exportů, ale mělo by to být v odvětvích, v kterých již existuje odborná znalost. Nicméně Hummels a Klenow (2005) tvrdí, že ani „intensive margin“ hypotéza vyslovena Armingtonem, stejně tak jako Krugmanova „extensive margin“ hypotéza, plně nevysvětlují praktiky rozvojových zemí v mezinárodním obchodě. Autoři tvrdí, že obchodní expanze je jak intenzivní, tak extenzivní. Dále uvádějí, že spotřebitelská preference rozmanitých produktů roste společně s ekonomickým rozvojem, a poskytuje tak impuls k exportní expanzi extenzivní měrou. Z jejich studie vyplývá, že větší ekonomiky vyváží větší množství každého zboží (intensive margin), vyváží více diferenciované a nové produkty (extensive margin), a konečně vyváží více kvalitní produkty. V praxi má skutečně tato dichotomie mezi extenzivní a intenzivní expanzí malý preskriptivní užitek, jelikož exportní růst vyžaduje jak vylepšení produkce existujících exportů, tak uskutečnění nových exportních aktivit. To implikuje, že africké ekonomiky musí při podněcování diverzifikace najít dynamickou komparativní výhodu. Ta leží mimo sektory primárních komodit, kde leží hlavní africká komparativní výhoda. Role rozvoje zpracovatelského sektoru má tedy zásadní význam. Strukturální přizpůsobení


34

může být nákladné, je tedy přirozeně nutné správně identifikovat potencionálně úspěšné sektory (Ofa et al., 2012). Imbs a Wacziarg (2003) ve své studii přišli na fakt, že exportní diverzifikace je doprovázena dvoufázovým procesem (U-křivka), kdy ekonomický růst v rané fázi rozvoje je provázen diverzifikací až do bodu zvratu, kdy se trend obrací směrem k zvyšující se specializaci. Tento fakt byl později ověřen pro rozvojové ekonomiky ve studii, kterou uskutečnili Cadot, Carrére a Strauss-Kahn (2008). Tato studie tvrdí, že růst na příjmové úrovni většiny afrických ekonomik by měl být provázen diverzifikací. Jak rozvojové ekonomiky rostou, spotřebitelské vzorce se budou měnit dle Engelových efektů, což znamená vyšší poptávku po rozmanitosti zboží s rostoucím příjmem. Zajímavý poznatek přináší nedávná studie Spence a Karingiho (2011) která tvrdí, že mnoho afrických zemí praktikuje exportní aktivity neadekvátní k jejich stádiu rozvoje, a tudíž nesou podstatné náklady obětované příležitosti. S procesem diverzifikace také souvisí kvalita institucí. Rauch (2010) prezentuje model, ve kterém institucionální reformy vedou k umožnění firmám vstoupit do produkčních odvětví s vyšší hodnotou. Tybout (2000) ukazuje, že relativní rozdíly ve výrobní efektivitě firem v rozvojových a rozvinutých zemích jsou poháněny nízkými příjmy na cílových trzích, špatnou hospodářskou politikou, vysokými transportními náklady, byrokracií a slabou „vládou práva“ (rule of law). Vzhledem k rostoucím příjmům a zlepšené makrostabilitě mnoha afrických ekonomik, snižování transportních nákladů a zvyšování „vlády práva“ by pak měly být prioritními politikami. Posilování práv duševního vlastnictví zase může pomoci privatizovat některé z pozitivních externalit generovaných novými vývozci, což povede k sub-optimálním inovacím (Hausmann a Rodrik, 2003).


35

4.2 Měření exportní diverzifikace K měření hodnoty exportní diverzifikace se používá mnoho indexů, které jsou často založeny na známém Herfindahlově indexu pro měření koncentrace. Jelikož cílem této práce je především problematika intra-industry trade, je zde uveden pouze v této práci použitý Normovaný Hirschman-Herfindahlův index (viz Hirschman, 1964 a La, 2011), který je dán následujícím vzorcem: 𝑁

𝐻=

𝑥𝑖

√∑𝑖=1(∑𝑁

𝑖=1 𝑥𝑖

1

)2 − √ 𝑁 1

1 − √𝑁 kde xi představuje exporty produktu i a N je počet uvažovaných produktů. Hodnota indexu H se pohybuje v rozmezí 0 až 1. Hodnota blížící se k číslu 1 znamená extrémní koncentraci (nízkou exportní diverzifikaci), a naopak hodnota blížící se k nule značí vysokou exportní diverzifikaci.


36

5 Analýza intra-industry v subsaharské Africe V této kapitole je ekonometricky prozkoumána míra a vývoj intra-industry trade a exportní diverzifikace v kontextu subsaharské Afriky. Postupuji tímto způsobem, i když jsem si vědom metodologické nekompatibility, jelikož v úvodní kapitole se opírám o argumentaci rakouské školy a ta v zásadě odmítá ekonometrické testování, pouze testování verbální. Rozhodl jsem se pro tento postup z vůle empiricky otestovat tezi o prohlubujícím se intra-industry trade. V první části kapitoly je porovnána agregovaná velikost intra-industry a exportní diverzifikace v subsaharské Africe s ostatními světovými regiony a v části druhé se již zaměřuji na jednotlivé státy subsaharské Afriky.

5.1 Metodologie Obchodní data, použitá v analýze, pocházejí z databází International Trade Centre (ITC) a UN Comtrade. Ke klasifikaci obchodních odvětví je použit Harmonizovaný systém (HS) a jeho dvouciferná úroveň. Na této úrovni je zboží rozděleno do 97 kategorií, což považuji za dostatečnou míru disagregace k eliminaci zkreslení dat o intra-industry trade a exportní diverzifikaci. Data ohledně výše HDP v jednotlivých zemích pochází z databáze Světové banky. Pro výpočet hodnoty intra-industry trade je použit výše popsaný Grubel-Lloydův index (GL), a k výpočtu hodnoty exportní diverzifikace zmiňovaný Normovaný HirschmanHerfindahlův index (H). Jako jednotku hodnoty exportu a importu potřebnou pro výpočet těchto indexů jsem použil americký dolar. V analýze je použit multilaterální přístup se zahraničním obchodem agregovaným napříč všemi obchodními partnery a s intra-industry trade klasifikovaným jako


37

simultánní export a import daného produktu. Exportní diverzifikace je tedy vnímána jako diverzifikace produktů (nikoliv partnerů).

5.2 Regionální rozdíly v intra-industry trade a exportní diverzifikaci Regionální rozdíly v intra-industry jsou zde porovnány na dvou agregačních úrovních. První kategorií je porovnání velkých integračních seskupení a skupin národů, kterými jsou OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development), ASEAN (Association of South East Asian Nations), Greater China (Čína, Hong Kong, Taiwan, Macao), LAIA (Latin American Integration Association), Blízký východ, ACP (African, Caribbean and Pacific Group of States) a CIS (Commonwealth of Independent States/Společenství nezávislých států). Druhou kategorií jsou menší skupiny států a jedná se především o rozvojové regiony. Těmito skupinami jsou opět ASEAN (z důvodu porovnání regionu jihovýchodní Asie s jinými

rozvojovými

regiony),

dále

MERCOSUR

(Mercado

Común

del

Sur/Jihoamerické sdružení volného obchodu), CARICOM (Caribbean Community), COMESA (Common Market for Eastern and Southern Africa), CACM (Central American Common Market), Andské společenství národů (Comunidad Andina), Maghreb, EAC (East African Community), CAR (Středoasijské republiky), GCC (Cooperation Council for the Arab States of the Gulf), UDEAC (Economic Community of Central African States) a ECOWAS (Economic Community of West African States). Kompletní přehled členských států jednotlivých uskupení lze najít v příloze.

5.2.1 Intra-industry trade Na grafu č. 2 lze vidět porovnání hodnot Grubel-Lloydova indexu, a tedy míry intraindustry trade mezi agregátně velkými bloky států. Největší hodnota indexu (0,863) byla, dle očekávání, naměřena u vyspělých států OECD. Zde se pravděpodobně jedná především o horizontální IIT, tedy obchod s výrobky podobné kvality (např. Gabrisch


38

2003). Možná až překvapivě vysoká míra IIT (0,821) byla naměřena také u integračního uskupení ASEAN. To však jen odráží proces exportní diverzifikace a exportní boom posledních dekád ze strany asijských tygrů (např. Ariff a Hill, 2011 či Lal, 2013). U těchto zemí však lze očekávat spíše IIT vertikálního charakteru, tedy obchod s výrobky rozdílné kvality (Hurley, 2003). Může se jednat například o dovoz kapitálově a technologicky náročných součástek a vývoz na práci náročných (hotových) výrobků. Subsaharská Afrika (zde obohacena o státy Karibské oblasti a Tichomoří v rámci skupiny ACP) s hodnotou GL indexu 0,412 zaostává za ostatními regiony. To potvrzuje výsledky z dřívějších studií (Brülhart, 2009; UNCTAD, 2010). Obdobná míra IIT byla zaznamenána také u zemí Blízkého východu a Společenství nezávislých států. To lze odůvodnit jednak relativně menším počtem států zahrnutých do těchto skupin, především pak ale signifikantním vývozem ropy a zemního plynu.

Graf 2: Intra-industry trade dle skupin států I

GL INDEX 2012 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 OECD

ASEAN

G. China

LAIA

M. East

ACP

CIS

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z International Trade Centre a UN COMTRADE

Na grafu č. 3 je znázorněno porovnání hodnot GL indexu mezi menšími regionálními uskupeními především rozvojových zemí. Opět jsem do výběru zařadil ASEAN, jehož


39

míra IIT (0,82) naprosto vybočuje z řad ostatních rozvojových regionů. Skupinu s podobnými hodnotami GL indexu (0,49 až 0,43) tvoří MERCOSUR, CARICOM, COMESA a CACM. Jedná se tedy o latinskoamerické integrační skupiny s výjimkou COMESy, kde však velkou roli hraje členství Jihoafrické republiky, která vykazuje výrazně odlišné hodnoty intra-industry trade v porovnání s většinou ostatních subsaharských zemí (viz níže). Třetí poměrně homogenní skupinu (s hodnotou GL indexu 0,25 až 0,17) tvoří EAC, CAR, GCC, UDEAC a ECOWAS. S výjimkou Středoasijských republik (CAR) a arabských států z oblasti Perského zálivu (GCC), tedy vývozců ropy a zemního plynu, se jedná o integrační uskupení subsaharské Afriky. Výsledky zachycené v tomto grafu tak ukazují na rozdíly ve velikosti intra-industry trade mezi rozvojovým regionem jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky, Střední Asie a subsaharské Afriky.

Graf 3: Intra-industry trade dle skupin států II

GL INDEX 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0



40

5.2.2 Exportní diverzifikace Disparity mezi mírou exportní diverzifikace jsou u velkých regionálních celků podobné, jako tomu je u míry intra-industry trade. Na grafu č. 4 je vidět, že Africká, Karibská a Pacifická skupina států s H indexem o hodnotě 0,144 výrazně zaostává za Latinskou Amerikou a Asií. Menší míru exportní diverzifikace vykazují pouze Společenství nezávislých států (CIS) a státy Blízkého východu (0,193 a 0,245), a to vzhledem k jejich významnému bohatství na přírodní zdroje žádané na světových trzích. Největší míru diverzifikace (0,024) pak dle očekávání vykazují státy OECD a podobnou hodnotu H indexu (0,038 až 0,054) mají LAIA, ASEAN a Greater China.

Graf 4: Exportní diverzifikace dle skupin států I

H INDEX 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 OECD

LAIA

ASEAN

G. China

ACP

CIS

M. East


Nejvyšší míru diverzifikace (0,02 až 0,047) vykazují z menších integračních uskupení rozvojových zemí CACM, EAC, ASEAN a MERCOSUR (graf č. 5). Zde je obzvlášť překvapující vysoká hodnota exportní diverzifikace Východoafrické komunity (EAC), která se přitom vyznačuje relativně nízkou hodnotou GL indexu. Vysvětlit to lze tím, že jejími členy jsou mimo jiné Uganda a Keňa, které patří mezi nejvíce exportně


41

diverzifikované země subsaharské Afriky. Další skupinu s podobnou exportní diverzifikací (0,11 až 0,15) tvoří Andské společenství, CARICOM a COMESA a nejméně diverzifikovaní jsou CAR, ECOWAS, země Maghrebu, GCC a UDEAC. Opět tedy převážně integrační skupiny subsaharské Afriky. V porovnání s hodnotami intraindustry trade lze v datech ohledně exportní diverzifikace vypozorovat větší heterogenitu.

Graf 5: Exportní diverzifikace dle skupin států II

H INDEX 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0


5.2.3 Vztah intra-industry trade a exportní diverzifikace Empirická literatura zabývající se fenoménem intra-industry trade hovoří o silném vztahu s exportní diverzifikací. Například De Ferranti (2012) našel významný pozitivní vztah mezi intra-industry trade a exportní diverzifikací v Latinské Americe, a o pozitivním vztahu hovoří také Ofa et al. (2012). Je intuitivní, že exportní diverzifikace může zvyšovat intra-industry trade, když nově zavedené produktové linie umožňují vzájemný obchod mezi obchodními partnery. Diverzifikace také může umožnit pohyb


42

kapitálu směrem k odvětvím, kde doposud nebyly realizovány úspory z rozsahu, a tím rozšiřovat možnosti pro intra-industry trade (Ofa et al., 2012). Graf č. 6 ukazuje pozitivní korelaci mezi intra-industry trade a exportní diverzifikací. S trendu významněji vybočují jen Východoafrická komunita (EAC) a integrační seskupení Středoamerických států (CACM).

Graf 6: Závislost IIT a exportní diverzifikace dle skupin států

0

0,1

0,2

0,3

0,4

GL index 2012 0,5 0,6

0,7

0,8

0,9

1

0 0,05

CACM MERCOSUR

EAC

LAIA G. China

H index 2012

0,1

OECD ASEAN

Andes

0,15

CARICOM ACP COMESA

0,2 CIS 0,25

CAR ECOWAS

M. East

0,3 0,35 0,4

GCC

Maghreb

UDEAC


5.3 Intra-industry

trade

a

exportní

diverzifikace

v zemích subsaharské Afriky V této podkapitole je ukázána míra a vývoj intra-industry trade a exportní diverzifikace v jednotlivých zemích subsaharské Afriky. Ve statistickém souboru jsou zahrnuty všechny země subsaharské Afriky kromě Kapverd, Komorského svazu, Republiky Kongo, Džibutska, Guinei-Bissau, Lesotha, Libérie, Mauretánie, Mauricijské republiky,


43

Svatého Tomáše a Princova ostrovu, Seychelské republiky, Svazijska a Tanzanie. Tyto země nebyly do analýzy zahrnuty buďto z důvodu jejich velmi malé rozlohy, či existenci zkreslených a neúplných dat. Soubor tak obsahuje data o intra-industry trade a exportní diverzifikaci třiceti pěti subsaharských ekonomik.

5.3.1 Intra-industry trade V grafu č. 7 jsou znázorněny hodnoty Grubel-Lloydova indexu, a tedy míry intraindustry trade v jednotlivých subsaharských zemích. Je patrné, že míry IIT jsou relativně nízké, s průměrnou hodnotou 0,18 (18 procent obchodu je IIT). 22 z 35 zkoumaných států však průměru nedosahuje a u 8 států je hodnota dokonce menší než 0,05. Těmito státy jsou Burundi, Nigérie, Angola, Etiopie, Burkina Faso, Rovníková Guinea, Eritrea a Čad.

Graf 7: IIT v zemích subsaharské Afriky

GL INDEX GL 2001

GL 2012

Průměr

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1

JAR TGO CAM MOZ BOT NAM UGA SEN NGR CdI KEN MAL BEN MAD RWA ZAM SOM GUI ZIM DRC SRL SUD GHA MWI GAB CAR GMB BUR NIG ANG ETH BFA EQG ERI CHA

0



44

Důvody pro nízkou míru intra-industry trade u těchto zemí je nutno hledat jak u exportů, tak i u importů. Na straně exportu je to u Burundi, stejně jako u Eritrey a Burkiny Faso, způsobeno především významným jednostranným obchodem s drahými kovy, u Etiopie významným exportem kávy, a v případě Čadu, Nigérie, Angoly a Rovníkové Guiney se jedná o ropné exportéry. Na straně importu se obecně jedná o dovoz kapitálově náročných výrobků. Bez zajímavosti není ani fakt, že tyto země, s výjimkou Burkiny Faso a Burundi, se v kontextu subsaharské Afriky vyznačují taktéž relativně nízkou hodnotou Indexu obchodní svobody1. Zemí s nejvyšší mírou IIT v subsaharské Africe je její nejvyspělejší země, tedy Jihoafrická republika. I tak se však se svou hodnotou GL indexu z roku 2012 (0,471) nemůže srovnávat například s vyspělými státy OECD. Významnou roli zde hraje především těžba drahých kovů a dalších rud, která míru agregátního intra-industry trade snižuje. Velice podobnou, relativně vysokou míru IIT jako JAR, vykazují státy Togo a Kamerun (0,469 a 0,464). Na rozdíl od JAR se však v kontextu HDP jedná o výrazně méně vyspělé státy, což implikuje jen velmi slabou závislost mezi IIT a HDP. Dalšími zeměmi s vysokou hodnotou GL indexu (0,4) jsou Mosambik a Botswana. U Botswany může být vysoká míra IIT poněkud překvapující, vzhledem k obrovskému významu exportů minerálů a drahých kovů. Při pohledu na její obchodní statistiky však lze pozorovat, že v onom sektoru drahých kovů panuje také velký dovoz a míra IIT pro tento sektor dosahuje hodnoty až 0,6. Navíc struktura importu hovoří o významných dovozech z Namibie a Jihoafrické republiky, což naznačuje podstatný (a rostoucí) intraafrický obchod v tomto sektoru. Je nutno také zmínit, že všechny země vykazující vysokou míru IIT se taktéž vyznačují nadprůměrnými hodnotami Indexu obchodní svobody. V grafu č. 8 je znázorněno porovnáni hodnot GL indexu v zemích subsaharské Afriky v letech 2001 a 2012. Graf je proložen 45° přímkou, která jej rozděluje na dvě poloviny. jeden z komponentů Indexu ekonomické svobody, který každoročně sestavuje The Heritage Foundation ve spolupráci s The Wall Street Journal. Jeho hodnota se pohybuje mezi 0 (absolutní nesvoboda a 100 (absolutní svoboda). Průměrná hodnota Indexu obchodní svobody v sub-saharské Africe za rok 2014 je 67,2. 1


45

U zemí, které se nachází vpravo od přímky, se míra IIT zvýšila, a naopak u zemí nacházejících se vlevo od přímky, podíl IIT klesl. Důležitým poznatkem této analýzy je fakt, že u 24 z 35 zkoumaných ekonomik se podíl IIT oproti roku 2001 zvýšil. Z grafu je dále také jasně čitelné, že u zemí, u kterých byla míra IIT v roce 2012 nižší než v roce 2001, byl tento pokles relativně malý oproti zvýšení IIT v ostatních zemích.

Graf 8: Vývoj IIT v zemích subsaharské Afriky 0,6

0,5

JAR

GL index 2001

0,4 TGO

CdI 0,3

0,2

0,1

SEN NGR SRL

CAM MAD RWA

BEN

NAM MOZ

KEN

MWI SOM DRC BFA GUIZAM ZIM MAL GMB GAB GHA C AR BUR SUD EQG 0 CHA ANG ETH ERI NIG 0 0,1 0,2

UGA

0,3

BOT

0,4

0,5

0,6

GL index 2012


Zemí, kde byl nárůst IIT nejmarkantnější (z 0,1 na 0,4), je Botswana. Zde je dle čísel důvodem především několikanásobný nárůst importu drahých kovů, které tvoří nejvýznamnější obchodní odvětví této země (GL index tohoto odvětví 0,6 v roce 2012 oproti 0,03 v roce 2001). Dalšími zeměmi, kde výrazně narostl IIT, byly Uganda, Mali, Mosambik, Namibie a Kamerun. Je to způsobeno především rostoucí exportní diverzifikací (viz níže), ale například v Mali za růstem IIT stojí spíš než co jiného úbytek v objemu exportu drahých kovů. K významnějšímu poklesu v míře IIT došlo pouze v Sierra Leone. Zde obecně nejvíce snižuje hodnotu IIT export diamantů, avšak


46

za změnou stojí vývoz rud. Jedná se však pravděpodobně o chybu v datech, jelikož ta ukazují pro rok 2001 téměř nulovou hodnotu vývozu rud, což je v naprostém rozporu s daty a obchodními praktikami za ostatní roky. Při porovnávání hodnot IIT v různých obdobích by k detailnější analýze změny míry IIT bylo také možno použít studii mezního IIT, ta však zde vzhledem k rozsahu a povaze této práce nebude učiněna.

5.3.2 Exportní diverzifikace V grafu č. 9 jsou znázorněny hodnoty Normovaného Herfindahl-Hirschmanova indexu a tedy míry exportní diverzifikace pro 35 vybraných subsaharských ekonomik za roky 2001 a 2012. Z grafu lze na první pohled vypozorovat značnou heterogenitu v koncentraci exportních odvětví. Tato heterogenita by mohla být intuitivně vysvětlena neschopností exportovat velkou škálu zboží při malé velikosti ekonomik, avšak mezi hodnotou HDP a exportní diverzifikací nepanuje žádná významná závislost, což je zachyceno na grafu č. 10. V rámci heterogenity exportní diverzifikace však lze poukázat na výše zmíněnou hypotézu vyslovenou Imbsem a Wacziargem (2003) o dvoufázovém procesu exportní diverzifikace, která tuto heterogenitu může do určité míry vysvětlovat. Průměrná hodnota H indexu ve zkoumaném statistickém souboru za rok 2012 je 0,187. Alespoň takovou míru exportní diverzifikace vykazovalo v tomto roce až 21 z 35 subsaharských ekonomik.


47

Graf 9: Exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky

H INDEX H 2001

H 2012

Průměr

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1

UGA MAD SEN KEN TGO JAR GMB NAM ETH BEN RWA MOZ ZIM GHA CdI NGR BUR MWI MAL DRC CAM CAR SRL GUI ZAM BFA SOM GAB BOT SUD NIG ERI EQG ANG CHA

0


Skupinu států s nejvyšší mírou exportní diverzifikace (0,03 až 0,06) tvoří Uganda, Madagaskar, Senegal, Keňa, Togo, JAR, Gambie a Namibie. Je nutno zmínit, že ani jedna z těchto není významným vývozcem ropy, a s výjimkou JAR a Namibie zde neexistuje ani jiné exportní odvětví založené na přírodních zdrojích, které by svou hodnotou vývozu výrazně převyšovalo ostatní odvětví. V JAR a v Namibii je tímto odvětvím především těžba drahých kovů, ale i tak se zde podařilo export relativně diverzifikovat. Za tím může stát relativně vyšší stádium ekonomického rozvoje těchto dvou zemí (což by bylo v rozporu s Imbs-Wacziargovým teorémem). Dále je nutno uvést, že zmíněné země (s výjimkou Toga a Gambie) vykazují výrazně nadprůměrné hodnoty Indexu obchodní svobody. Zeměmi s výrazně nejnižší mírou exportní diverzifikace (0,43 až 0,47) jsou Eritrea, Rovníková Guinea, Angola a Čad. Ještě v roce 2001 byla suverénně nejméně exportně diverzifikovanou zemí Nigérie, zde však došlo k určitému pokroku. S výjimkou Eritrey, jejíž export je ovládán sektorem drahých kovů, se jedná o významné ropné exportéry. V


48

otázce obchodní svobody se Rovníková Guinea a Čad pohybují ve vysoce podprůměrných hodnotách (53,8 a 55,2) a Eritrea a Angola přibližně reflektují subsaharský průměr (67,2).

Graf 10: Závislost velikosti HDP a exportní diverzifikace 500

NIG

400 350 300 250 200

ANG

150 SUD GAB BOT

CHAGABERI

BFA

100

GHA ETH KEN CAM CdI MOZ NAMSEN ZAM UGA DRC MAL MAD ZIM BEN GMB RWA NGR GUI SRL CAR MWI TGO BUR

HDP 2012 (miliardy, current USD)

450 JAR

50 0

0,5

0,45

0,4

0,35

0,3

0,25

0,2

0,15

0,1

0,05

0

H index 2012


Graf č. 11 zachycuje vývoj v procesu exportní diverzifikace studovaných subsaharských ekonomik. Jsou zde porovnány hodnoty H indexu z let 2001 a 2012. Země nacházející se vpravo od 45° přímky svou exportní diverzifikaci zvýšily, a naopak země nalevo od přímky vykazují větší koncentraci odvětví. Na první pohled je patrné, že vývoj v exportní diverzifikaci nebyl stejný, jako tomu bylo u míry intra-industry trade. K prohloubení exportní diverzifikace došlo u 20 z 35 ekonomik. Avšak je patrné, že u mnoha zemí tento progres nebyl zrovna nejvýznamnější, a naopak u některých zemí, u kterých se diverzifikace snížila, bylo toto snížení markantní.


49

Graf 11: Vývoj exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky

0,6

0,5

0,4

H INDEX 2012 0,3

0,2

0,1

0

ERI

SOM

BFA

0,3

CHA SUD GAB BOT EQG ANG

H INDEX 2001

0 JAR MAD SEN UGA SRL KEN CdI NAM NGR GMB 0,1 ETH TGO GHA ZIM ZAM CAM MOZ GUI MWI BEN 0,2 BUR DRC CAR MAL RWA

0,4

NIG

0,6

0,5

0,6


Zeměmi, které dosáhly největšího pokroku, jsou Nigérie, Rwanda nebo také Benin. V Nigérii za tím stojí expanze „neropných“ odvětví, kterými byly především vývoz kaučuku a kakaa. Ve Rwandě expandujícími odvětvími byl export kávy, čaje, kůží a cínu. V Beninu se zase významně zvýšil podíl exportů ovoce a železné rudy. K diverzifikaci tedy došlo, avšak opět směrem k primárním komoditám. Exportní diverzifikace se proti roku 2001 nejvíce snížila v Eritrey, Somálsku (zde je nutné jakákoliv data brát s rezervou) a v Čadu. V případě Eritrei je příčinou boom těžby drahých kovů (Williams, 2013) a v Čadu zase rapidní rozvoj těžby ropy a zemního plynu (Fortin, 2013). Konečně, z grafu je patrné, že u zemí, které již dosahují relativně vysoké exportní diverzifikace, nelze očekávat další výrazný posun v diverzifikaci.


50

5.3.3 Vztah intra-industry trade a exportní diverzifikace Obecný vztah mezi intra-industry trade a exportní diverzifikací byl nastíněn v předchozí kapitole. Graf č. 12 ukazuje významnou pozitivní korelaci mezi IIT a exportní diverzifikací. Zároveň je v datech možno pozorovat logaritmický trend.

Graf 12: Závislost IIT a exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky

0

0,05

0,1

0,15

0,2

GL index 2012 0,25 0,3

0,35

0,4

0

ETH

H index 2012

GHA BUR

0,35 0,4 0,45 0,5

ZIM RWA

MWI DRC

KEN

UGA SEN

BEN

JAR

NAM MOZ

MAL

CdI NGR

CAM

CAR

0,25 0,3

MAD

GMB

0,15 0,2

0,5

TGO

0,05 0,1

0,45

SRL BFA GAB NIG

GUIZAM SOM

SUD

BOT

ERI EQG CHA ANG


Nachází se zde však bod (země), který je výrazně vzdálen od trendové přímky a působí tak jako určitá anomálie. Touto zemí je Botswana. Ta vykazuje signifikantní míru IIT, zároveň však nízkou diverzifikaci svých exportů. Nízká diverzifikace vyplývá z naprosto výsostného postavení sektoru drahých kovů ve vývozech země. Vysoká míra IIT pak plyne z faktu, že v tomto sektoru zároveň panuje významný import, jak již bylo zmíněno výše. Zajímavé bude sledovat, jak bude proces exportní diverzifikace v Botswaně (jednom z nejvyspělejších států subsaharské Afriky) probíhat v letech


51

následujících, a zda se přiblíží například Jihoafrické republice, státu v subsaharské Africe nejvyspělejšímu.

Závěr

52

6 Závěr V této práci byly prezentovány hypotézy hovořící o problémech spojených se zapojením rozvojových zemí do mezinárodního obchodu. Tyto teze byly v určitých případech za pomocí mechanismu relativních cen a s využitím poznatků rakouské ekonomické školy vyvráceny (Holandská nemoc, Prebisch-Singerova hypotéza) a vzhledem k faktu, že dané hypotézy hovoří především o problémech spojených s primárními komoditami, byly také použity k identifikaci argumentů pro proces exportní diverzifikace a formulování teze o prohlubování intra-industry trade v rozvojových zemích. Koncept intra-industry trade byl v této práci za pomocí rešerše odborné literatury představen, stejně tak jak jeho formy (horizontální x vertikální IIT) a způsoby jeho měření. Intra-industry trade, jako určitý vzorec obchodního chování zemí, je velmi významný především v kontextu západních vyspělých ekonomik. Právě při studii těchto ekonomik byl objeven a definován. Mým cílem bylo tento vzorec chování společně s procesem exportní diverzifikace zanalyzovat v kontextu rozvojových zemí, především pak subsaharské Afriky. Studie rozdílných integračních uskupení a pětatřiceti subsaharských ekonomik přinesla několik poznatků. Prvním byly regionální rozdíly v míře intra-industry trade. Dle očekávání, nejvyšších hodnot dosáhly vyspělé ekonomiky OECD. Jen o něco menších hodnot, možná až překvapivě vysokých, pak dosáhly země ASEANu. Jak bylo výše zmíněno, v jejich případě, na rozdíl od OECD, se v převážné míře jedná o vertikální IIT. Afrika v tomto ohledu zaostává a dosahuje relativně nízkých hodnot. V otázce exportní diverzifikace je na tom potom úplně stejně a vykazuje velkou koncentraci odvětví, a soustředění se tak na svou přirozenou komparativní výhodu ležící v přírodních zdrojích. Studium menších integračních celků tyto závěry potvrdilo a poskytlo porovnání rozvojových regionů, kdy nejvyšších hodnot IIT dosahuje region

Závěr

53

jihovýchodní Asie, následován Latinskou Amerikou a subsaharskou Afrikou zaostávající jak v IIT, tak v exportní diverzifikaci. Data pro jednotlivé ekonomiky subsaharské Afriky však vykazují značnou heterogenitu. V otázce IIT je tento vzorec obchodního chování nejvíce prohlouben v relativně vyspělých ekonomikách jako je JAR, Botswana či Namibie, ale také v méně vyspělých jako Togo či Kamerun. Nejméně prohlouben je pak IIT u některých ropných těžařů (Čad, Angola, Nigérie, Rovníková Guinea) či u zemí významně závislých na některé zemědělské komoditě (např. Etiopie — čaj, káva). Důležitým poznatkem plynoucím z mé studie je, že zde existuje určitý vztah mezi obchodní svobodou a mírou IIT. Země s větším podílem IIT na celkovém obchodě jsou z většiny ty, které vykazují nadprůměrné hodnoty Indexu obchodní svobody. Jednou z klíčových částí mé analýzy byla examinace vývoje IIT. Výsledky pak potvrdily na začátku práce formulovanou tezi o jeho prohlubování, když 24 z 35 subsaharských ekonomik vykázalo jeho růst, navíc růst to byl významný. U ekonomik, kde IIT klesal, byl tento posun většinou marginální. V otázce exportní diverzifikace vykazovaly subsaharské ekonomiky taktéž značnou heterogenitu. Nejmenší diverzifikaci vykázaly exporty Čadu, Angoly, Rovníkové Guiney a Nigérie, tedy významných ropných exportérů, a také Eritrey, jejíž vývoz spočívá především v sektoru drahých kovů. Naopak nejvíce diverzifikované exporty bylo možné pozorovat u států sice bohatých na přírodní zdroje (drahé kovy), ale zároveň relativně vyspělých — Namibie a JAR, a dále u Ugandy, Madagaskaru, Keni či Senegalu, které nenesou významnou komparativní výhodu ve vybavenosti některým s cenných přírodních zdrojů. Ze zemí, které vykazují vysokou diverzifikaci, ani jedna není ropným exportérem a zároveň se jedná o země vykazující výrazně nadprůměrné hodnoty Indexu ekonomické svobody. Dalším zjištěním plynoucím z mé studie byl fakt, že míra exportní diverzifikace není nijak závislá na velikosti HDP, respektive velikosti ekonomik. Ze srovnání velikosti exportní diverzifikace za roky 2001 a 2012 pak vyplývá, že posun směrem k vyšší diverzifikaci exportů vykázalo 20 z 35 ekonomik. Většinou se však nejednalo o nijak

Závěr

54

výrazný nárůst a agregátně se míra exportní diverzifikace příliš nezměnila. Avšak našly se také země, kde posun směrem k diverzifikaci byl značný. Těmito zeměmi byly například Nigérie a Rwanda. Při bližším studiu těchto zemí lze však pozorovat, že exporty byly diverzifikovány opět směrem k primárním komoditám, a ne k odvětvím s větší přidanou hodnotou, která jsou dle mnoha autorů jedním z klíčových faktorů ekonomického rozvoje. Ve zkoumaném souboru se objevily i země, kde došlo k výraznému poklesu exportní diverzifikace a zvýšení koncentrace na jedno odvětví, a to vzhledem k objevení nových surovinových nalezišť (Eritrea — drahé kovy, Čad — ropa a zemní plyn) a také relativně příznivým cenám těchto komodit na světových trzích. Z výsledků studie také vychází významná pozitivní korelace mezi mírou intra-industry trade a mírou exportní diverzifikace, což potvrzuje tezi o IIT jako důsledku vyšší exportní diverzifikace. Tento trend byl potvrzen jak u zkoumání regionálních bloků, tak i u jednotlivých zemí. Jedinou zemí, která tuto závislost nepodporovala a výrazně se lišila od zemí ostatních je Botswana, vykazující relativně vysokou míru IIT a zároveň nízkou míru exportní diverzifikace. Problematika exportní diverzifikace a intra-industry v kontextu rozvojových zemích a především pak sub-aharské Afriky nabízí značný prostor pro další výzkum. Konkrétně se může jednat o výzkum charakteru IIT (vertikální x horizontální) v těchto zemích a také větší zaměření se na fenomén intra-afrického obchodu, který může posilovat jak růst exportní diverzifikace, tak růst intra-industry trade.


55

7 Seznam použité literatury

1. AMADOR, Joao a Sonia CABRAL. Intra-Industry Trade in the Portuguese Economy: Products and Partners. Economic Bulletin and Financial Stability Report Articles. 2009, s. 101-117. Dostupné z: http://www.bportugal.pt/enUS/BdP%20Publications%20Research/AB200908_e.pdf 2. ANDERSEN, Torben M. Price rigidity: causes and macroeconomic implications. New York: Oxford University Press, 1994, 186 p. ISBN 01-9828760-7. 3. ARIFF, Mohammed a Hal HILL. Export-oriented industrialisation: the ASEAN experience. London: Routledge, 2011. ISBN 04-155-9370-0. 4. ARMINGTON, Paul S. A Theory of Demand for Products Distinguished by Place of Production. Staff Papers - International Monetary Fund. 1969, roč. 16, č. 1, s. 159-178. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/3866403?uid=3737856&uid=2&uid=4&s id=21104108569763 5. ATURUPANE, Chonira, Simeon DJANKOV a Bernard HOEKMAN. Determinants of Intra-Industry Trade between East and West Europe. CEPR Discussion Papers. 1997, č. 10. Dostupné z: http://econpapers.repec.org/paper/cprceprdp/1721.htm 6. BALASSA, Bela. Trade Liberalisation and "Revealed" Comparative Advantage. The Manchester School. 1965, vol. 33, issue 2, s. 99-123. DOI: 10.1111/j.14679957.1965.tb00050.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.14679957.1965.tb00050.x 7. BATRA, Raveendra N. The myth of free trade: the pooring of America. New York: Touchstone Book, 1994, 274 s. ISBN 06-848-3355-7.


56

8. BERGSTRAND, Jeffrey H. The Hecksher-Ohlin-Samuelson Model, the Linder Hypothesis and the Determinants of Bilateral Intra-Industry Trade. The Economic Journal. 1990, roč. 100, č. 403, s. 1216-1229. Dostupné z: http://ideas.repec.org/a/ecj/econjl/v100y1990i403p1216-29.html 9. BHAGWATI, Jagdish a Donald R. DAVIS. Intraindustry Trade: Issues and theory. Harvard Institute of Economic Research working paper. 1994, č. 1695. Dostupné z: http://www.columbia.edu/~drd28/Chipbhag.pdf 10. BLANES, José V. a Carmela MARTÍN. The nature and causes of intra-industry trade: Back to the comparative advantage explanation? The case of Spain. Weltwirtschaftliches Archiv. 2000, vol. 136, issue 3, s. 423-441. DOI: 10.1007/BF02707288. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF02707288 11. BLOCH, Harry a David SAPSFORD. Some Estimates of Prebisch and Singer Effects on the Terms of Trade between Primary Producers and Manufacturers. World Development. 1997, roč. 25, č. 13, s. 1873-1894. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0305750X97000764 12. BOETTKE, Peter J. Robustní politická ekonomie pro 21. století. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 346 s. ISBN 978-80-7357-619-6. 13. BOND, Marian E. An Econometric Study of Primary Commodity Exports from Developing Country Regions to the World. Staff Papers - International Monetary Fund. 1987, roč. 37, č. 2, s. 191-227. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/3867134?uid=3737856&uid=2&uid=4&s id=21103650885861 14. BRENTON, Paul, Richard NEWFARMER a Peter WALKENHORST. Export Diversification: A Policy Portfolio Framework. Paper Presented to the Growth Commission Conference on Development. 2007. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/EXTPREMNET/Resources/4899601338997241035/Growth_Commission_Workshops_Global_Trends_Brenton_He sse_Paper.pdf


57

15. BRÜLHART, Marius. An Account of Global Intra-industry Trade, 1962-2006. World Economy. 2009, vol. 32, issue 3, s. 401-459. DOI: 10.1111/j.14679701.2009.01164.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.14679701.2009.01164.x 16. BRÜLHART, Marius. Marginal Intra-Industry Trade: Measurement and Relevance for the Pattern of Industrial Adjustment. N Weltwirtschaftliches Archiv. 1994, č. 130, s. 600-613. Dostupné z: http://www3.hec.unil.ch/mbrulhar/papers/wwa94.pdf 17. BRUNO, Michael a Jeffrey SACHS. Energy and resource allocation: Dynamic model of the Dutch disease. NBER Working Paper Series [online]. 1982, č. 952 [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w0852 18. CADOT, Olivier, Céline CARRÈRE a Vanessa STRAUSS-KAHN. Export Diversification: What's behind the Hump?. Review of Economics and Statistics. 2011, vol. 93, issue 2, s. 590-605. DOI: 10.1162/REST_a_00078. Dostupné z: http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/REST_a_00078 19. COLLIER, Paul. Miliarda nejchudších: proč se některým zemím nedaří a co s tím. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009, 217 s. Moderní dějiny (Vyšehrad). ISBN 978-80-7429-010-7. 20. CORDEN, W. Max a J. Peter NEARY. Booming Sector and DeIndustrialisation in a Small Open Economy. The Economic Journal. 1982, č. 368, s. 825-848. Dostupné z: http://www.sublettewyo.com/ArchiveCenter/ViewFile/Item/79 21. ČERNOŠA, Stanislav. Horizontal and Vertical Intra-Industry Trade between the Former cefta Countries and the European Union. Managing Global Transitions. 2007, č. 2, s. 157-178. Dostupné z: http://www.fm-kp.si/zalozba/ISSN/15816311/5_157-178.pdf


58

22. DE FERRANTI, David M. From natural resources to the knowledge economy: trade and job quality. Washington, DC: World Bank, 2002, xii, 186 p. ISBN 08213-5009-9. Dostupné z: http://ideas.repec.org/b/wbk/wbpubs/14040.html 23. DI JOHN, Jonathan. The ‘Resource Curse’: Theory and Evidence. Real Instituto Elcano. 2010, č. 172. Dostupné z: http://www.realinstitutoelcano.org/wps/wcm/connect/8719a780450e2d74a5dea7 f55cb546a4/ARI172010_DiJohn_Resource_Course_Theory_Evidence_Africa_ LatinAmerica.pdf 24. DUDOVSKYI, John. Inter-industry and intra-industry trade: Heckscher-Ohlin Model. In: ResearchMethodology [online]. 2012 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://research-methesearchodology.net/inter-industry-intra-industry-tradeheckscher-ohlin-model/ 25. EBRAHIM-ZADEH, Christine. Back to basics. Finance and development. 2003, roč. 40, č. 1. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/fandd/2003/03/ebra.htm 26. FALVEY, Rodney. Commercial policy and intra-industry trade. Journal of International Economics. 1981, vol. 11, issue 4, s. 495-511. DOI: 10.1016/00221996(81)90031-3. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0022199681900313 27. FALVEY, Rodney a Henryk KIERZKOWSKI. Product quality, Intra-industry trade and Perfect competition. KIERZKOWSKI, Henryk. Monopolistic competition and international trade. Oxford: Clarendon Press, 1989. ISBN 9780198287261. 28. FONTAGNÉ, Lionel a Michel FREUDENBERG. Intra-Industry Trade: Methodological Issues Reconsidered. CEPII. document de travail. 1997, č. 97. Dostupné z: http://www.cepii.fr/ANGLAISGRAPH/workpap/pdf/1997/wp9701.pdf


59

29. FORTIN, Jacey. Another Big Oil Producer For Africa? Chad Hopes To Triple Crude Output By 2015. International Business Time [online]. 2013, č. 9 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.ibtimes.com/another-big-oil-producerafrica-chad-hopes-triple-crude-output-2015-1412108 30. FUKAO, Kyoji, Hikari ISHIDO a Keiko ITO. Vertical intra-industry trade and foreign direct investment in East Asia. Journal of the Japanese and International Economies. 2003, č. 17, s. 468-506. Dostupné z: http://cesruc.org/uploads/soft/130221/1-130221154400.pdf 31. GABRISCH, Hubert a Maria Luigia SEGNANA. Vertical and horizontal patterns of intra-industry trade between EU and candidate countries. Halle (Saale): Inst. für Wirtschaftsforschung, 2003. ISBN 39-309-6373-6. Dostupné z: www.researchgate.net%2Fpublication%2F242290436_Vertical_and_horizontal_ patterns_of_intra-industry_trade_between_EU_and_candidate_countries 32. GOLOSOV, Mikhail a Robert E. LUCAS JR. Menu Costs and Phillips Curves. Journal of Political Economy. 2007, vol. 115, č. 2, s. 171-199. DOI: 10.1086/512625. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.1086/512625 33. GRAY, Peter. Intra-industry trade: the effects of different levels of data aggregation. In: GIERSCH, Herbert. On the economics of intra-industry trade: Symposium 1978. Tübingen: Mohr, 1979, s. 87-110. ISBN 3163422411. 34. GREENAWAY, David a Chris MILNER. On the Measurement of Intra-Industry Trade. The Economic Journal. 1983, roč. 93, č. 372, s. 900-908. Dostupné z: http://links.jstor.org/sici?sici=00130133%28198312%2993%3A372%3C900%3AOTMOIT%3E2.0.CO%3B2N&origin=bc 35. GREENAWAY, David a Chris MILNER. What Have We Learned from a Generation’s Research on Intra-Industry Trade?. University of Nottingham Research Paper series. 2003, č. 44.


60

36. GREENAWAY, David, Robert HINE a Chris MILNER. Country-specific factors and the pattern of horizontal and vertical intra-industry trade in the UK. Weltwirtschaftliches Archiv. 1994, vol. 130, issue 1, s. 77-100. DOI: 10.1007/BF02706010. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF02706010 37. GREENAWAY, David, Robert HINE a Chris MILNER. Vertical and Horizontal Intra-industry Trade: A Cross Industry Analysis for the United Kingdom. The Economic Journal. 1995, roč. 105, č. 433. Dostupné z: http://links.jstor.org/sici?sici=00130133%28199511%29105%3A433%3C1505 %3AVAHITA%3E2.0.CO%3B2-X&origin=bc 38. GRUBEL, Herbert G. a Peter J. LLOYD. Intra-industry trade: the theory and measurement of international trade in differentiated products. New York: Wiley, 1975, xiv, 205 p. ISBN 04-703-3000-7. 39. GULLSTRAND, Joakim. Does the measurement of intra-industry trade matter?. Weltwirtschaftliches Archiv. 2002, vol. 138, issue 2, s. 317-339. DOI: 10.1007/BF02707747. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF02707747 40. HADASS, Yael S. a Jeffrey G. WILLIAMSON. Terms‐of‐Trade Shocks and Economic Performance, 1870–1940: Prebisch and Singer Revisited. Economic Development and Cultural Change. 2003, roč. 51, č. 3, s. 629-656. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.1086/375259 . 41. HAMILTON, Clive a Paul KNIEST. Trade Liberalisation, Structural Adjustment, and Intra-Industry Trade: A Note. Weltwirtschaftliches. 1991, č. 127, s. 356-367. 42. HAMPL, Mojmír. Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus. Vyd. 1. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, 67 s. ISBN 80-865-4728-0. 43. HARVEY, David I., Neil M. KELLARD, Jakob M. MADSEN a Mark E. WOHAR. The Prebisch-Singer Hypothesis: Four Centuries of Evidence. Review of Economics and Statistics. 2010, roč. 92, č. 2, s. 367-377. Dostupné z: http://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/rest.2010.12184#.Uzrov_l_vzs


61

44. HAUSMANN, Ricardo a Dani RODRIK. Economic Development as SelfDiscovery. Journal of Development Economics. 2003, roč. 72, č. 12, s. 603-633. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w8952.pdf?new_window=1 45. HAVRYLYSHYN, Oleh a Peter KUNZEL. Intra-Industry Trade of Arab Countries: An Indicator of Potential Compoetitiveness. IMF Working Papers. 1997, č. 47. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=56200 46. HAYEK, Friedrich August. The use of knowledge in society. American Economic Review. 1945, č. 35, s. 518-535. Dostupné z: http://kie.vse.cz/wpcontent/uploads/Hayek-19451.pdf 47. HIRSCHMAN, Albert O. The Paternity of an Index. The American Economic Review. 1964, roč. 54, č. 5, s. 761. DOI: 10.2307/1818582. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/1818582?searchUri=%2Faction%2FdoBa sicSearch%3FQuery%3Dpaternity%2Bof%2Ban%2Bindex 48. HOKROVÁ, Marie. Mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami – dopady na rozvojové země. In: Rozvojovka.cz [online]. 2011 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/analyzy/28-mezinarodni-obchod-sezemedelskymi-komoditami-dopady-na-rozvojove-zeme.htm 49. HUMMELS, David a Peter J KLENOW. The Variety and Quality of a Nation's Exports. American Economic Review. 2005, vol. 95, issue 3, s. 704-723. DOI: 10.1257/0002828054201396. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/0002828054201396 50. HURLEY, Dene T. Horizontal and Vertical Intra-Industry Trade: The Case of Asean Trade in Manufactures. International Economic Journal. 2003, vol. 17, issue 4, s. 1-14. DOI: 10.1080/10168730300080023. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10168730300080023


62

51. CHANG, Ha-Joon. Industrial Policy and East Asia - The Miracle, the Crisis, and the Future. Paper presented at the World Bank workshop on “Re-thinking East Asian Miracle”. 1999. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.24.3820&rep=rep1&t ype=pdf 52. CHERIF, Reda. The Dutch disease and the technological gap. Journal of Development Economics. 2013, č. 101, s. 248-255. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304387812000946 53. CHUI, Michael, Paul LEVINE, Mansoob MURSHED a Josep PEARLMAN. North–South Models of Growth and Trade. Journal of Economic Surveys. 2002, roč. 16, č. 2, s. 123-165. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1467-6419.00162/abstract 54. IMBS, Jean a Romain WACZIARG. Stages of Diversification. American Economic Review. 2003, vol. 93, issue 1, s. 63-86. DOI: 10.1257/000282803321455160. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/000282803321455160 55. INTERNATIONAL TRADE CENTRE. INTRACEN [online]. 2014 [cit. 201405-06]. Dostupné z: http://www.intracen.org/ 56. JONES, Ronald W, Hamid BELADI a Sugata MARJIT. The three faces of factor intensities. Journal of International Economics. 1999, vol. 48, issue 2, s. 413-420. DOI: 10.1016/S0022-1996(98)00038-5. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0022199698000385 57. KRUGMAN, Paul a Robert LAWRENCE. Trade, Jobs, and Wages. National Bureau of Economic Research. 1993, č. 4478. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w4478.pdf?new_window=1 58. KRUGMAN, Paul. Intra-Industry Specialization and the Gains from Trade. Journal of Political Economy. 1981, roč. 89, č. 5, s. 959-973. Dostupné z: http://www2.econ.iastate.edu/classes/econ655/lapan/Readings/Intraindustry%20 Specialization%20and%20the%20Gains%20from%20Trade%20Krugman.pdf


63

59. KRUGMAN, Paul. Scale Economies, Product Differentiation, and the Pattern of Trade. The American Economic Review. 1980, roč. 70, č. 5. Dostupné z: http://www.princeton.edu/~pkrugman/scale_econ.pdf 60. KRUGMAN, Paul. The myth of Asia’s miracle. Foreign Affairs. 1994, č. 72, s. 62-78. Dostupné z: http://www.pairault.fr/documents/lecture3s2009.pdf 61. LA, Jung Joo. Correlations-Adjusted Export Market Diversification. Journal of East Asian Economic Integration. 2011, roč. 15, č. 1, s. 33-51. Dostupné z: http://www10.iadb.org/intal/intalcdi/PE/2011/08701.pdf 62. LAL, Deepak. Poverty and progress: realities and myths about global poverty. Washington, D.C.: Cato Institute, 2013, xi, 248 p. ISBN 978-193-8048-852. 63. LANCASTER, Kelvin. Intra-Industry Trade Under Perfect Monopolistic Competition. Journal of International Economics. 1980, roč. 2, č. 10, s. 151-175. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0022199680900525 64. LIN, Jusitn Y. New Structural Economics. A Framework for Rethinking Development and Policy. Journal of International Development. 2010, vol. 25, issue 5, s. 760-763. DOI: 10.1093/wbro/lkr007. Dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/pdf/10.1596/1813-9450-5197 65. MANKIW, N. Gregory. Small Menu Costs and Large Business Cycles: A Macroeconomic Model of Monopoly. The Quarterly Journal of Economics. 1985, vol. 100, č. 2, s. 529-. DOI: 10.2307/1885395. Dostupné z: http://qje.oxfordjournals.org/lookup/doi/10.2307/1885395 66. MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 80716-9891-1. 67. NILSSON, Lars. The measurement of intra-industry trade between unequal partners. Weltwirtschaftliches Archiv. 1997, vol. 133, issue 3, s. 554-565. DOI: 10.1007/BF02707503. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/BF02707503


64

68. OFA, Siope V., Malcolm SPENCE, Simon MEVEL a Stephen KARINGI. Export Diversification and Intra-Industry Trade in Africa. United Nations Economic Commission for Africa. 2012. Dostupné z: http://www.afdb.org/fileadmin/uploads/afdb/Documents/Knowledge/Export%20 Diversification%20and%20Intra-Industry%20Trade%20in%20Africa.pdf 69. PAGE, Sheila a Adrian HEWITT. World commodity prices: Still a problem for developing countries?. London: Overseas Development Institute, 2001. ISBN 085003-521-X. 70. RANIS, Gustav. Relative Prices in Planning for Economic Development. In: DALY, D. International comparisons of prices and output. New York: National Bureau of Economic Research; distributed by Columbia University Press, 1972, s. 287-332. Studies in income and wealth, v. 37. ISBN 0870142445. 71. RAUCH, James E. Development through synergistic reforms. Journal of Development Economics. 2010, vol. 93, issue 2, s. 153-161. DOI: 10.1016/j.jdeveco.2009.10.003. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0304387809001059 72. ROBINSON, James, Ragnar TORVIK a Thierry VERDIER. Political foundations of the resource curse. Journal of Development Economics. 2006, č. 79, s. 447-468. Dostupné z: http://www.feemweb.it/ess/ess07/files/bulte6_ln.pdf 73. RODRIK, Dani. Getting interventions right: how South Korea and Taiwan grew rich. Economic Policy. 1995, č. 20, s. 53-97. Dostupné z: http://isites.harvard.edu/fs/docs/icb.topic442978.files/Rodrik%20-%20How%20Korea%20and%20Taiwan%20grew%20rich.pdf 74. SACHS, Jeffrey D. a Howard J. SCHATZ. Trade and Jobs in U.S. Manufacturing. Brookings Papers on Economic Activity. 1994, č. 1, s. 1-84. Dostupné z: http://www.earthinstitute.columbia.edu/sitefiles/file/Sachs%20Writing/1994/Eco nomicPolicy_1994_TradeandJobsinUSManufacturing_1994.PDF


65

75. SALVATORE, Dominick. International economics. 6th ed. New York: McGraw-Hill, 1995, viii, 276 p. ISBN 00-705-4950-8. 76. SAME, Achille Toto. Mineral-Rich Countries and Dutch Disease: Understanding the Macroeconomic Implications of Windfalls and the Development Prospects. Policy Research Working Paper [online]. 2008, č. 4595 [cit. 2014-03-30]. Dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/book/10.1596/1813-9450-4595 77. SHAKED, Avner a John SUTTON. Natural Oligopolies. Econometrica. 1983, roč. 51, č. 5, s. 1469-1484. Dostupné z: http://www.wiwi.unibonn.de/shaked/papers/older/NaturalOlig.pdf 78. SIMON, Julian L. The ultimate resource 2. Rev. ed. Princeton, N.J: Princeton University Press, 1996. ISBN 9780691003818. 79. SPENCE, Malcolm D. a Stephen N. KARINGI. Impact of Trade Facilitation Mechanisms on Export Competitiveness in Africa. African Trade Policy Centre. 2011, č. 85. Dostupné z: http://www.uneca.org/sites/default/files/publications/atpcworkinprogress85.pdf 80. STIGLITZ, Joseph. We can now cure Dutch disease. The Guardian. 2004. Dostupné z: http://www.theguardian.com/business/2004/aug/18/comment.oilandpetrol 81. THE ECONOMIST. London: Economist Newspaper Ltd., 2014. ISSN 00130613. 82. TINTIN, Cem. Does the Balassa-Samuelson hypothesis still work? Evidence from OECD countries. International Journal of Sustainable Economy. 2014, vol. 6, issue 1, s. 1-18. DOI: 10.1504/IJSE.2014.058515. Dostupné z: http://www.inderscience.com/link.php?id=58515 83. TODARO, Michael P a Stephen C SMITH. Economic development. 11th ed. Boston, Mass.: Addison-Wesley, 2012, xxvii, 801 p. ISBN 978-013-8013-882.


66

84. TYBOUT, James R. Manufacturing Firms in Developing Countries: How Well Do They Do, and Why?. Journal of Economic Literature. 2000, vol. 38, issue 1, s. 11-44. DOI: 10.1257/jel.38.1.11. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/jel.38.1.11 85. UNCTAD. Economic Development in Africa Report 2010. Geneva: United Nations, 2010. ISBN 978-92-1-112795-9. Dostupné z: http://unctad.org/en/docs/aldcafrica2010_en.pdf 86. UNCTAD. Trade And Development Report. New York: United Nations, 2001. ISBN 92-111-2520-0. 87. UNITED NATIONS COMTRADE. UN COMTRADE [online]. 2014 [cit. 201405-06]. Dostupné z: http://comtrade.un.org/ 88. VAN BIESEBROECK, Johannes. Dissecting intra-industry trade. Economics Letters. 2011, roč. 110, č. 2, s. 71-75. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0165176510003423 89. VAN MARREWIJK, Charles. Intra-industry Trade. Erasmus University working papers. 2008. Dostupné z: http://www2.econ.uu.nl/users/marrewijk/pdf/marrewijk/Intra%20Industry%20Tr ade.pdf 90. VERDOORN, Petrus J. The Intra-Block Trade of Benelux. In: ROBINSON, Edward A. G. Economic consequences of the size of nations. London: Macmillan, 1960, s. 53. ISBN 0333406354. 91. VINER, Jacob. The Customs Union Issue. New York: Oxford University Press, 1950. ISBN 2013010509. 92. WADE, Robert a Gordon WHITE. State intervention in outward-looking development: Neoclassical theory and Taiwanese practice in Developmental states in East Asia: a research report to the Gatsby Charitable Foundation. Brighton: Institute of Development Studies, 1985, s. 23-61. ISBN 0903354764. 93. WATKINS, Kevin a Joachim VON BRAUN. Time to stop dumping on the world's poor. International Food Policy Research Institute (IFPRI). 2003. Dostupné z: http://www.ifpri.org/publication/time-stop-dumping-worlds-poor


67

94. WILLIAMS, Lionel. Eritrea: newcomer to global mining. Raimoq [online]. 2013, č. 10 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.raimoq.com/eritreanewcomer-to-global-mining/ 95. WOOD, Adrian. How Trade Hurt Unskilled Workers. The Journal of Economic Perspectives. 1995, roč. 9, č. 3, s. 57-80. Dostupné z: http://links.jstor.org/sici?sici=08953309%28199522%299%3A3%3C57%3AHTHUW%3E2.0.CO%3B2-A 96. WORLD BANK. World Bank Open Data [online]. 2014 [cit. 2014-0515]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/ 97. WORLD CUSTOMS ORGANIZATION. WCO [online]. 2014 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/

Seznam použitých tabulek a grafů

68

Seznam použitých tabulek a grafů Tabulka 1: Klasifikace obchodních toků ........................................................................ 28

Graf 1: Měnící se význam jednotlivých energetických zdrojů ....................................... 18 Graf 2: Intra-industry trade dle skupin států I................................................................. 38 Graf 3: Intra-industry trade dle skupin států II ............................................................... 39 Graf 4: Exportní diverzifikace dle skupin států I ............................................................ 40 Graf 5: Exportní diverzifikace dle skupin států II .......................................................... 41 Graf 6: Závislost IIT a exportní diverzifikace dle skupin států ...................................... 42 Graf 7: IIT v zemích subsaharské Afriky ....................................................................... 43 Graf 8: Vývoj IIT v zemích subsaharské Afriky ............................................................ 45 Graf 9: Exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky......................................... 47 Graf 10: Závislost velikosti HDP a exportní diverzifikace............................................. 48 Graf 11: Vývoj exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky ............................ 49 Graf 12: Závislost IIT a exportní diverzifikace v zemích subsaharské Afriky ............... 50


Seznam použitých zkratek Zkratka

Význam

ACP

African, Caribbean and Pacific Group of States

Andes

Andské společenství

ANG

Angola

ASEAN

Association of South East Asian Nations

BEN

Benin

BFA

Burkina Faso

BOT

Botswana

BUR

Burundi

CACM

Central American Common Market

CAM

Kamerun

CAR

Středoasijské republiky

CAR

Středoafrická republika

CARICOM

Caribbean Community

CdI

Pobřeží slonoviny

CIS

Společenství nezávislých států

COMESA

Common Market for Eastern and Southern Africa

69


DRC

Demokratická republika Kongo

EAC

East African Community

ECOWAS

Economic Community of West African States

EQG

Rovníková Guinea

ERI

Eritrea

ETH

Etiopie

EU

Evropská unie

FF index

Fontagné-Freudenbergův index

GAB

Gabon

GCC

Cooperation Council for the Arab States of the Gulf

GHA

Ghana

GHM index

Greenaway-Hein-Millerův index

GL index

Grubel-Lloydův index

GMB

Gambie

GUI

Guinea

H index

Normovaný Hirschman-Herfindahlův index

HDP

Hrubý domácí produkt

HIIT

Horizontální intra-industry trade

HS

Harmonizovaný systém

70


CHA

Čad

IIT


JAR

Jihoafrická republika

KEN

Keňa

LAIA

Latin American Integration Association

MAD

Madagaskar

MAL

Mali

MERCOSUR Jihoamerické sdružení volného obchodu MOZ

Mosambik

MWI

Malawi

NAM

Namibie

NGR

Nigérie

NIG

Nigérie

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development

OSN

Organizace spojených národů

RWA

Rwanda

SEN

Senegal

SITC

Jednotný mezinárodní třídník zboží

SOM

Somálsko

71


SRL

Sierra Leone

SUD

Sudán

TGO

Togo

UDEAC

Economic Community of Central African States

UGA

Uganda

USA

Spojené státy americké

USD

Americký dolar

VIIT

Vertikální intra-industry trade

ZAM

Zambie

ZIM

Zimbabwe

72

Přílohy

73

Přílohy

Příloha 1: Členské země agregovaných skupin států ...................................................... 74 Příloha 2: Hodnoty Grubel-Lloydova indexu pro skupiny zemí .................................... 76 Příloha 3: Hodnoty Normovaného Hirschman-Herfindahlova indexu pro skupiny zemí ........................................................................................................................................ 77 Příloha 4: Hodnoty Grubel-Lloydova indexu zemí sub-saharské Afriky ....................... 78 Příloha 5: Hodnoty Normovaného Hirschman-Herfindahlova indexu zemí sub-saharské Afriky .............................................................................................................................. 79 Příloha 6: HDP v roku 2012 (miliardy, current USD) sub-saharských zemí ................. 80

Přílohy

74

Příloha 1: Členské země agregovaných skupin států

Název

Členské země

ACP

South Africa, Nigeria, Angola, Dominican Republic, Liberia Kenya Ghana,

Ethiopia, United Republic of Tanzania,

Marshall Islands, Zambia, Côte d'Ivoire Papua New Guinea, Botswana, Congo, Sudan, Zimbabwe, Namibia, Jamaica, Cameroon, Trinidad and Tobago, Senegal, Cuba, Mozambique, Uganda, Mauritius, Democratic Republic of the Congo, Bahamas, Gabon, Burkina Faso, Haiti, Djibouti, Mauritania, Madagascar, Malawi, Niger, Mali, Fiji, Benin, Equatorial Guinea, Guinea, Saint Lucia, Guyana, Barbados, Togo, Rwanda, Suriname, Sierra Leone, Somalia, Burundi, Gambia, Belize, Chad, Cabo Verde, Seychelles, Timor-Leste, Vanuatu, Solomon Islands, Saint Vincent and the Grenadines, Eritrea, Samoa, Swaziland, Antigua and Barbuda, Guinea-Bissau, esotho, Saint Kitts and Nevis, Tuvalu, Central African Republic, Dominica, Tonga, Comoros, Grenada, Sao Tome and Principe, Cook Islands, Micronesia (Federated States of), Kiribati, Palau, Nauru, Niue Andes

Colombia, Peru, Ecuador, Bolivia

ASEAN

Singapore,

Thailand,

Malaysia,

Indonesia,

Viet

Nam,

Philippines, Myanmar, Cambodia, Lao People's Democratic Republic, Brunei Darussalam Blízký východ

Turkey, United Arab Emirates, Saudi Arabia, Israel, Egypt, Iran (Islamic Republic of), Iraq, Oman, Lebanon Qatar,Kuwait, Jordan, Yemen, Bahrain, Syrian Arab Republic, Palestine

CACM

Costa Rica, Guatemala, El Salvador, Honduras, Nicaragua

CAR

Kazakhstan, Uzbekistan, Turkmenistan, Kyrgyzstan, Tajikistan

CARICOM

Jamaica, Trinidad and Tobago, Bahamas, Haiti, Saint Lucia, Guyana, Barbados, Suriname, Belize, Saint Vincent and the Grenadines, Antigua and Barbuda, Saint Kitts and Nevis Dominica, Grenada, Montserrat

CIS

Russian Federation, Ukraine, Belarus, Kazakhstan, Uzbekistan, Azerbaijan, Georgia, Turkmenistan, Kyrgyzstan, Republic of Moldova, Armenia, Tajikistan

Přílohy

COMESA

75

Egypt, Libya, Kenya, Ethiopia, Zambia, Sudan, Zimbabwe, Uganda, Mauritius, Democratic Republic of the Congo, Djibouti, Madagascar, Malawi, Rwanda, Burundi, Seychelles, Eritrea, Swaziland, Comoros

EAC

Kenya, United Republic of Tanzania, Uganda, Rwanda, Burundi

ECOWAS

Nigeria, Liberia, Ghana, Côte d'Ivoire, Senegal, Burkina Faso, Niger, Mali, Benin, Guinea, Togo, Sierra Leone, Gambia, Cabo Verde, Guinea-Bissau

GCC

United Arab Emirates, Saudi Arabia, Oman, Qatar, Kuwait, Bahrain

Greater China

China, Hong Kong, Taipei, Macao

LAIA

Mexico,

Brazil,

Chile,

Panama,

Argentina,

Venezuela,

Colombia, Peru, Ecuador, Uruguay, Paraguay, Bolivia, Cuba Maghreb

Algeria, Morocco, Tunisia, Libya, Mauritania

MERCOSUR

Brazil, Argentina, Venezuela, Uruguay, Paraguay

OECD

United States of America, Germany, Japan, United Kingdom, France, Korea, Republic of Netherlands, Italy, Canada, Belgium, Mexico, Spain, Australia, Turkey, Switzerland, Poland, Austria, Sweden, Czech Republic, Hungary, Denmark, Norway, Chile, Slovakia, Finland, Israel, Portugal, Ireland, Greece, New Zealand, Slovenia, Luxembourg, Estonia, Iceland

UDEAC

Congo, Cameroon, Gabon, Equatorial Guinea, Chad, Central African Republic

Přílohy

76

Příloha 2: Hodnoty Grubel-Lloydova indexu pro skupiny zemí

Skupina

GL index

Skupina

ACP

0,412133705 EAC

0,251504

Andes

0,326024203 ECOWAS

0,16568

ASEAN

0,821441976 G. China

0,663374

BRICS

0,763969817 GCC

0,205817

CACM

0,433226309 LAIA

0,643742

CAR

0,219481157 M. East

0,414073

CARICOM 0,457272346 Maghreb

GL index

0,314594

CEE

0,813378395 MERCOSUR 0,491435

CIS

0,339194348 OECD

0,862737

COMESA

0,437777737 UDEAC

0,19233

Přílohy

77

Příloha 3: Hodnoty Normovaného Hirschman-Herfindahlova indexu pro skupiny zemí

Skupina

H index

Skupina

ACP

0,144084245 EAC

0,027835

Andes

0,113395762 ECOWAS

0,242317

ASEAN

0,044679085 G. China

0,054447

BRICS

0,032733077 GCC

0,304317

CACM

0,019698639 LAIA

0,03794

CAR

0,230225118 M. East

0,245202

CARICOM 0,134853599 Maghreb

H index

0,301129

CEE

0,028544364 MERCOSUR 0,046598

CIS

0,193737565 OECD

0,02449

COMESA

0,153252347 UDEAC

0,350751

Přílohy

78

Příloha 4: Hodnoty Grubel-Lloydova indexu zemí subsaharské Afriky

Země

GL 2001

GL 2012

Země

GL 2001

GL 2012

ANG

0,030424

0,044003

KEN

0,1572203

0,2454704

BEN

0,176615

0,2031

MAD

0,217512

0,1749331

BFA

0,099824

0,032398

MAL

0,0781846

0,2319706

BOT

0,098859

0,401238

MOZ

0,1635354

0,4032005

BUR

0,043686

0,048102

MWI

0,1279822

0,0941207

CAM

0,24521

0,464955

NAM

0,1911675

0,3698695

CAR

0,045048

0,064288

NGR

0,2831854

0,3109423

CdI

0,365392

0,296431

NIG

0,0182904

0,0454988

DRC

0,106777

0,110929

RWA

0,2004022

0,1625813

EQG

0,041064

0,029086

SEN

0,318757

0,3232278

ERI

0,018741

0,023766

SOM

0,1231636

0,1542651

ETH

0,029873

0,034712

SRL

0,2256929

0,1061961

GAB

0,067109

0,065902

SUD

0,0436178

0,1058981

GHA

0,072877

0,099928

TGO

0,3666538

0,4699738

GMB

0,074485

0,058272

UGA

0,1196971

0,3362102

GUI

0,084641

0,142237

ZAM

0,0836775

0,1621847

CHA

0,024395

0,017088

ZIM

0,0800472

0,133657

JAR

0,525633

0,471488

Přílohy

79

Příloha 5: Hodnoty Normovaného Hirschman-Herfindahlova indexu zemí subsaharské Afriky

Země

H 2001

H 2012

Země

H 2001

H 2012

ANG

0,411007

0,4561

KEN

0,0726412

0,0394047

BEN

0,185057

0,084062

MAD

0,0635457

0,0358168

BFA

0,198784

0,287858

MAL

0,2391877

0,1556955

BOT

0,359914

0,325677

MOZ

0,1597475

0,0909614

BUR

0,201287

0,148434

MWI

0,1823967

0,1553548

CAM

0,151997

0,164016

NAM

0,0870878

0,0599877

CAR

0,231133

0,196091

NGR

0,0908775

0,1462041

CdI

0,078584

0,122027

NIG

0,4939655

0,3528214

DRC

0,212997

0,156449

RWA

0,2458737

0,0894984

EQG

0,39861

0,445159

SEN

0,0655399

0,0365599

ERI

0,046376

0,430595

SOM

0,0608894

0,2949648

ETH

0,099626

0,082601

SRL

0,0688529

0,2235753

GAB

0,349447

0,321749

SUD

0,3341077

0,3384677

GHA

0,132881

0,117128

TGO

0,1306639

0,0449739

GMB

0,092569

0,047572

UGA

0,0656932

0,0284071

GUI

0,177398

0,230173

ZAM

0,1483695

0,2309025

CHA

0,306002

0,467582

ZIM

0,1355524

0,0982609

JAR

0,035507

0,046191

Přílohy

80

Příloha 6: HDP v roku 2012 (miliardy, current USD) sub-saharských zemí

Země

HDP

Země

2012

HDP 2012

ANG

114,1

JAR

384,3

BEN

7,557

KEN

40,7

BFA

10,73

MAD

9,975

BOT

14,5

MAL

10,39

BUR

2,472

MOZ

14,24

CAM

25,32

MWI

4,264

CAR

2,184

NAM

13,07

CdI

24,68

NGR

6,773

DRC

17,2

NIG

459,6

EQG

17,7

RWA

7,103

ERI

3,092

SEN

14,05

ETH

41,72

SRL

3,796

GAB

18,38

SUD

58,77

GHA

40,71

TGO

3,814

GMB

0,907

UGA

20,03

GUI

5,632

ZAM

20,59

CHA

12,89

ZIM

9,802

Přílohy

81

Intra-industry trade v rozvojových zemích

Recommend Documents