UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Intervenční pohybový program pro redukci dětské obezity Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. Václav Bunc, CSc. Praha, srpen 2014
Vypracoval: Marek Brožík
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne …………………………… podpis diplomanta
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta/katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Děkuji Prof. Ing. Buncovi, CSc. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování diplomové práce.
Abstrakt Název:
Intervenční pohybový program pro redukci dětské obezity
Cíle:
Cílem této diplomové práce je navrhnout a realizovat intervenční pohybový program pro obézní děti v rámci lázeňského pobytu v Léčebně Dr. L.Filipa, Lázně Poděbrady a ověřit si jeho účinnost na testovaných antropometrických parametrech.
Metody:
Program probíhal v období od 26.3. -22. 4. 2014. Intervenovaný soubor se skládal z 12 dětí, z toho 6 chlapců a 6 dívek. Skupina se pohybovala ve věku od 10-12 let. Měření antropometrických ukazatelů jsme prováděli přístrojem na základě bioelektrické impedance. Obvod břicha se měřil krejčovským metrem.
Výsledky:
Intervenční pohybový program měl pozitivní dopad na snížení stupně obezity u dětí. Průměrná hodnota úbytku hmotnosti u intervenované skupiny činila 4,4 kg, průměrná hodnota BMI se snížila o 1,8 kg/m2 , množství tukové tkáně se snížilo o 3,1 %, obvod břicha se snížil o 5,7 cm a aktivní svalová hmota se zvýšila o 1,7 %. Pohybový program se setkal se s kladným ohlasem u dětí a napomohl k vytvoření pozitivnějšího vztahu k pohybové aktivitě.
Klíčová slova: dětská obezita, pohybová aktivita, pohybový program, mladší školní věk, hmotnost, BMI, tělesný tuk
Abstract Title:
A support exercise program for the reduction of children’s obesity
Goals:
The goal of this master thesis is to outline and realize some support exercise program for elementary school children who have diagnosis of overweight and obesity. This program will be held in a medical institution Dr. L. Filipa, Lázně Poděbrady. The effectiveness of the program will be tested by anthropometric parameters.
Methods:
The program was held from 26.3. – 22.4. 2014. The intervened group contained 12 participants, 6 boys and 6 girls, between 10 – 12 years old. The measurement of the anthropometric indicators was made by bioelectrical impedance analysis. The abdomen circumference was measured by a measuring-tape.
Results:
The support exercise program had a positive impact for the reduction of the children’s obesity. The average loss of the weight at the intervened group was 4,4 kg, the BMI was reduced about 1, 8 kg/m2. The body fat was reduced about 3,1 %, the abdomen circumference was reduced about 5, 7 cm and the muscle mass increased about 1,7 %. The program had a positive reply and helped children to create more positive relation toward physical activity.
.
Key words: obesity in children, physical activity, exercise program, elementary school children, weight, BMI, body fat.
Obsah Obsah .................................................................................................... 7 1 Úvod ................................................................................................... 9 2 Teoretická východiska práce ......................................................... 11 2.1 Obezita ........................................................................................................................... 11 2.1.1 Definice obezity ...................................................................................................... 11 2.1.2 Prevalence obezity v ČR a ve světě ........................................................................ 11 2.1.3 Klasifikace a diagnostika obezity u dětí .................................................................. 14 2.2 Příčiny obezity................................................................................................................ 21 2.2.1 Energetická bilance ................................................................................................. 21 2.2.4 Zdravotní rizika spojená s dětskou obezitou ........................................................... 29 2.3 Mladší školní věk ........................................................................................................... 30 2.4 Pohybová aktivita u dětí mladšího školního věku .......................................................... 32 2.4.1 Pohybová aktivita ve škole ...................................................................................... 38 2.4 Role pohybové aktivity v redukčním režimu dětí mladšího školního věku ................... 41 2.4.1 Pohybová aktivita v redukčním režimu ................................................................... 44 2.4.2 Vhodné a nevhodné pohybové aktivity během redukčního režimu ........................ 49 2.4.4 Pohybová zkušenost ................................................................................................ 49 2.6 Lázeňská léčba ............................................................................................................... 50 2.7 Shrnutí teoretické části ................................................................................................... 50
3. Cíle a úkoly práce, hypotézy ......................................................... 53 3.1 Cíle práce........................................................................................................................ 53 3.2 Hypotézy ........................................................................................................................ 53 3.3 Úkoly práce .................................................................................................................... 53
4 Metodika práce ............................................................................... 54 7
4.1 Charakteristika intervenovaného souboru ...................................................................... 54 4.2 Charakteristika kontrolního souboru .............................................................................. 55 4.3 Metodika testování vybraných antropometrických ukazatelů ........................................ 55 4.4 Realizace pohybového programu intervenované skupiny .............................................. 57 4.5 Zpracování antropometrických ukazatelů ...................................................................... 58
5 Výsledky ........................................................................................... 60 5.2 Hmotnost (kg a %) ......................................................................................................... 69 5.3 Body Mass Index (BMI) ................................................................................................ 70 5.4 Tělesný tuk (%) .............................................................................................................. 71 5.5 Obvod břicha (cm) ......................................................................................................... 71 5.6 Svalová hmota (%) ......................................................................................................... 72
6 Diskuze ............................................................................................. 73 Změna hmotnosti a její udržení ............................................................................................ 75 Tělesný tuk a svalová hmota ................................................................................................ 76 Změny v hodnotách Body Mass Index (BMI) ..................................................................... 78 Obvod břicha ........................................................................................................................ 79 Hodnocení intervenčního pohybového programu ................................................................ 80 Doporučení pro další léčbu dětí po absolvování lázeňské léčby .......................................... 82 Limity práce ......................................................................................................................... 83 Zpětná vazba ........................................................................................................................ 83
7 Závěry .............................................................................................. 84 8 Seznam literatury ........................................................................... 86 9 Seznam příloh.................................................................................. 92
8
1 Úvod Nadváha a obezita je závažné onemocnění, které je aktuálním problémem téměř po celém světě. Způsobuje řadu onemocnění, jak fyzických tak psychických. Obezita je problém, který se netýká pouze dospělé populace, ale také populace dětské. Existuje spousta možností prevence a léčby této závažné nemoci. Jedním z nejdůležitějších je správná životospráva a pohybová aktivita. Pohyb patří k základním biologickým projevům lidského života. Jeho rozvíjení pozitivně ovlivňuje zdravotní stav. Bohužel v dnešní době dochází spíše k úbytku pohybové aktivity, a to i u dětí. Jeden z mnoha příčin vzniku obezity je považován úbytek pohybové aktivity. Téma diplomové práce je vymezeno věkovou kategorií mladšího školního věku – tzn. dětí od 6 do 12 let. Na počátku tohoto věkového období dochází k výrazné změně v životě dětí, a to je nástup do školy. Do téhle doby působí na děti hlavně rodina, při nástupu do školy ovšem děti tráví značnou část dne ve škole, takže škola se stává také důležitým vzdělávacím a výchovným faktorem. Proto by měla škola poskytovat žákům základní informace o zdravém životním stylu, s jehož pomocí si vytvoří vztah ke svému vlastnímu zdraví. Zvolené téma je v dnešní době hodně diskutované a mnoho informacích je dostupných v odborných knihách, článcích, internetových databázích apod. Tématem se zabývají lékaři, dietologové a spousta dalších odborníků z různých vědních oborů. Cílem práce je na základě získaných poznatků navrhnout a realizovat pohybový program pro obézní děti mladšího školního věku v rámci lázeňského pobytu v Léčebně Dr. L.Filipa, Lázně Poděbrady. Cílem je zařadit do tradičního programu nové a atraktivní aktivity pro obézní děti mladšího školního věku a tím změnit jejich vztah k pohybové aktivitě. Dílčími úkoly práce bylo tedy aplikovat intervenční pohybový program na skupině dětí v léčebně. V průběhu realizace tohoto programu získat co největší množství poznatků o jeho vhodnosti, či nevhodnosti pro účely pohybové terapie. Dále jsme sledovali antropometrické parametry pro kontrolu účinnosti nově navrženého programu a porovnávali je s výsledky antropometrických ukazatelů dětí, které absolvovaly tradiční program v léčebně. Práce by měla být návodem k využití pohybové aktivity jak při léčbě obezity, tak při její prevenci u dětí. Pohybový program je vytvořen speciálně pro léčebnu v Poděbradech, nicméně je možné ho využívat i na jiných místech. Čerpat z práce můžou i rodiče, kteří jsou 9
nejdůležitější složkou v ovlivnění dětí a jejich motivací k pohybové aktivitě, ale také další osoby, které ovlivňují děti, jako jsou učitelé, trenéři apod.
10
2 Teoretická východiska práce 2.1 Obezita 2.1.1 Definice obezity
Dle Kernové (2010) je obezita závažné chronické metabolické onemocnění, které je charakterizováno zvýšeným podílem tukové tkáně na celkové hmotnosti. Stává se závažným rizikovým faktorem vedoucím k rozvoji metabolických onemocnění (dislipidemie, diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze, ateroskleroza či metabolický syndrom a mnoho dalších). Je to závažné chronické metabolické onemocnění, které je charakterizováno zvýšeným podílem tukové tkáně na celkové hmotnosti dítěte. Obezita je již v dětském věku rizikovým faktorem vedoucím k rozvoji závažných metabolických onemocnění (Kytnarová, 2002).
2.1.2 Prevalence obezity v ČR a ve světě
Dle Kernové (2010) je prevalence nadváhy a obezity u dětí statisticky významně svázána s •
hodnotou BMI rodičů
•
pohlavím dítěte (v neprospěch chlapců)
•
s úrovní vzdělání rodičů: čím vyšší vzdělání, tím nižší prevalence nadváhy a obezity.
Prevalence obezity u sedmiletých dětí v roce 2008 byla 8,2% u chlapců a 5,4% u dívek (v roce 2001 to bylo 7,3% a 7,7%). Dohromady mělo nadváhu či obezitu 15% chlapců a 12,7% dívek (v roce 2001 15,2% a 16,7%). Výsledky naznačují pozitivní trend ve vývoji prevalence nadváhy a obezity u sedmiletých dětí, zejména dívek.
11
Graf 1: Trendy výskytu obezity u dětí (Kernová, 2010)
Graf 2: Výskyt nadváhy a obezity u dětí ve věku 7 – 11 let v ČR, v evropských zemích a v USA (Kytnarová, 2011a)
12
Dle Lisé (2004) se obezita stává pandemií. V naší republice se pro epidemiologické účely porovnávají hodnoty BMI zjištěné v populaci s referenčními údaji BMI z roku 1991. Kytnarová (2011a) uvádí, že podle výsledků 4. a 5. celostátního antropologického výzkumu z roku 1981 a 1991 se výskyt nadváhy a obezity u dětí v České republice významně nelišil. V roce 1981 byla nadváha zjištěna u 6,1 % chlapců a 6,3 % dívek a obezita u 3 % chlapců a 2,8 % dívek. Data z roku 1991 ukázala, že v každé věkové kategorii bylo 7 % dětí s nadváhou a 3 % dětí s obezitou. 97. percentil BMI z roku 1991 byl stanoven jako referenční. Podle výsledků 6. CAV z roku 2001 se u 6–11letých dětí zvýšil podíl chlapců s nadváhou resp. obezitou na 8,9 %, resp. 6,6 %. Nadváhu mělo 8,5 % dívek, obezitu 5,6 %. Podíl obézních činil v roce 2001 6,6 % chlapců a 5,6 % dívek. Varující je, že asi jedna třetina obézních dětí předškolního věku a jedna polovina obézních školáků zůstává obézních i v dospělosti. Zdravotnické noviny (2010) píší, že podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), se počet dětí s diagnózou obezity či přejídání za 15 let víc než zdvojnásobil. Tento nárůst je alarmující, uvádí Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v aktuální zprávě ze statistik diagnóz u pediatrů za loňský rok. Zatímco v roce 1996 bylo v ČR s diagnózou obezity či přejídání asi 10.000 dětí do 15 let, loni jich bylo téměř 27.000. Zdravotnické noviny (2009) uvádí, že podle vydání deníku Dnes (MfD) s odvoláním na aktuální průzkum Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) o zdraví obyvatel 23 členských zemí, že s nadváhou v Česku bojuje 15 procent dětí a každé desáté české dítě je obézní. Vyloženě obézních je 10 až 11 procent dospívajících,“ potvrdil MfD praktický lékař Bohuslav Procházka, který řídil domácí výzkum na toto téma. Podle něj je obézních dětí třikrát více než v roce 1991. Kunešová (2006) poukazuje na studie, které ukázaly významně vyšší výskyt nadváhy a obezity u osob, u kterých se tyto problémy již projevily v rodině. V případě nadměrné hmotnosti u jednoho rodiče je nadváha nebo obezita u dítěte ve věku 6 - 12 let o třetinu častější, v případě její přítomnosti u obou rodičů asi o polovinu. U dětí ve věku 13 - 17 let pravděpodobnost nadváhy stoupá v případě obezity u jednoho rodiče 3x, v případě obezity u obou rodičů dokonce 5x. Přitom téměř čtvrtina dospělé populace svou hmotnost podhodnocuje, tj. sama sebe řadí do nižší váhové kategorie, než ve které skutečně je. Tendenci podhodnocovat svoji hmotnost mají častěji muži než ženy. Všechny dostupné výzkumy a odborníci se shodují, že počet obézních dětí a dětí s nadváhou se rapidně zvyšuje. Není to problém ovšem jen České republiky, ale i ostatních 13
států Evropy i USA jak je vidět v grafu 2. V kapitole, která se zabývá redukčním režimem, se budeme také zabývat vlivem rodiny na zvyšující se výskyt nadváhy a obezity u dětí. Podle Kunešové (2006) má vliv rodiny zásadní význam na zdravotní stav dětí, obezitu nevyjímaje. Do léčby obezity by měla být zahrnuta celá rodina. Je proto důležité se zamyslet nad příčinami tohoto problému a začít ho řešit. Pokud se nám nepodaří předcházet tomuto onemocnění, musíme ho co nejrychleji klasifikovat a zahájit léčbu obezity. V další kapitole si popíšeme, jaké jsou možnosti klasifikace obezity (Brožík, 2011).
2.1.3 Klasifikace a diagnostika obezity u dětí
K diagnostice nadváhy a obezity se v běžné klinické praxi a v epidemiologických studiích používá nejčastěji body mass index (BMI). Jedná se o metodu levnou a jednoduchou. Její nevýhodou je, že neodráží podíl tělesného tuku a svalové hmoty. BMI není tedy vhodný například pro posouzení tělesné hmotnosti sportovců s vysoce vyvinutou svalovou hmotou, u nichž může vést k chybné diagnóze ve smyslu falešné pozitivní diagnózy obezity. V klinické praxi jsou využívány metody umožňující stanovení množství tělesného tuku. Nejméně náročnou metodou je měření tloušťky kožních řas pomocí kaliperu. Existují různé metodiky měření a několik typů kaliperů. U nás hojně využívanou je kaliperace deseti kožních řas metodou podle Pařízkové. Procento tuku se stanovuje pomocí rovnic nebo tabulek, jež byly odvozeny z výsledků referenční metody hydrodenzitometrie u pokusných osob. Nejstarší metodou na výpočet složení těla je metoda podle Matiegky. Ta spočívá v měření tloušťky šesti kožních řas, čtyř obvodových rozměrů a čtyř šířkových kostních parametrů. Podmínkou pro získání kvalitních výsledků u metod založených na kaliperaci je erudice vyšetřujícího. Další metodou, v posledních letech stále častěji využívanou, je metoda bioimpedanční analýzy (BIA). Tato metoda je založena na rozdílném odporu tukové tkáně a svalstva při průchodu elektrického proudu. Pro měření je využíván střídavý proudu o nízké intenzitě 400 až 800 µA a frekvenci 1 až 1000 kHz. Metoda BIA je pro vyšetřovaného i vyšetřujícího nenáročná. Avšak přesnost měření závisí zejména na adekvátní hydrataci organismu a uspořádání elektrod. V České republice jsou používány přístroje s elektrodami s uspořádáním bimanuálním (Omron) – elektrody na madlech pro uchopení rukama – bipedálním (Tanita), při němž vyšetřovaná osoba stojí na váze s vyznačeným umístěním elektrod, nebo tetrapolárním, spočívajícím v kombinaci obou předchozích umístění elektrod (InBody, Tanita). Další 14
možností je využití tetrapolárních přístojů BIA, kdy je měření prováděno vleže a elektrody se nacházejí po dvou na zápěstí a nad hlezenním kloubem pravostranných končetin (Bodystat, Nutriguard M). Výhodou tetrapolární bioimpedanční analýzy je komplexní měření tělesného složení s uvedením zastoupení jednotlivých tělesných tkání (Bužga, 2012). Z hlediska posouzení rizika vzniku tzv. civilizačních onemocnění se klade v současné době velký důraz na sledování distribuce tělesného tuku. Jako vysoce rizikové se jeví zejména zvýšené množství intraabdominální tukové tkáně. Nejjednodušší metodou pro posouzení kardiovaskulárního rizika je měření obvodu pasu. Obvod pasu velmi dobře koreluje s intraabdominálním obsahem tukové tkáně zjišťovaným pomocí CT a se vznikem komplikací obezity (Bužga, 2012). Množství tukové tkáně se mění s věkem. Riegrová, Přidalová a Ulbrichová (2006) říkají, že v raném dětství množství podkožního tuku pozvolna klesá u obou pohlaví. Ve středním dětství se poprvé objevuje rozdíl v množství tělesného tuku mezi chlapci a děvčaty, kdy u dívek je průměrná hodnota podkožního tuku většinou vyšší. Výraznější rozdíl je v období puberty, který přetrvává až do adolescence. Další významnou charakteristikou také distribuce tělesného tuku. Odlišnosti distribuce jsou dány nejen ontogenetickým vývojem jedince, ale také pohlavím a etnickým a rasovým zařazením. Riegrová, Přidalová a Ulbrichová (2006) upozorňují, že sexuální diferenciace v distribuci tuku se projevuje již v období středního dětství, zesiluje se v adolescenci a přetrvává v dospělosti. S věkem se ukládá více tuku na trupu než na končetinách, predikčními místy u mužů jsou záda, hrudník a břicho, u žen oblast pasu a paže. Ve středním dětství se poprvé objevuje rozdíl v distribuci tuku mezi chlapci a děvčaty, kdy u dívek je průměrná hodnota podkožního tuku většinou vyšší. Významnými ukazateli rozložení tělesného tuku jsou somatické indexy, jako je index centrality. Rozložení tukové hmoty dle tohoto indexu může být harmonické, centrifugální, kdy převažuje tuk na trupu, nebo centripetální, kdy převažuje tuk na končetinách. Optimálním rozložením je samozřejmě rozložení harmonické, kdy nenacházíme výrazné rozdíly v rozložení tělesného tuku mezi trupem a končetinami. Rizikovým je rozložení tukové složky centrifugální, při kterém se zvyšuje riziko vzniku abdominální obezity. Tuto abdominální obezitu nazýváme také obezitou „mužského typu“, neboli androidní. Tuk je v tomto případě soustředěn především v oblasti břicha a je převážně tukem viscerálním. Tento typ obezity souvisí většinou se závažnějšími metabolickými poruchami (např. inzulínová rezistence, metabolický Reavenův syndrom). 15
Druhým typem obezity je „ženský typ“, neboli gynoidní. Jak už z názvu vyplývá, typický je především pro ženy a je charakteristický uložením tuku v oblasti boků. Zde se nachází především tuk podkožní, který není tak rizikovým faktorem (Nečas, 2007). S tím souhlasí Kunová (2009), která tvrdí, že gynoidní typ je charakterizován zmnožením podkožního tuku zejména na hýždích a stehnech. Z hlediska zdravotního je sice méně riziková než mužský typ obezity, ale hrozí oslabení žil (výskytu křečových žil, bércových vředů) a potíže s klouby.
2.1.3.1 BMI
Index tělesné hmotnosti - BMI se vypočítá jako poměr mezi hmotnosti (kg) a výškou (m2). BMI = hmotnost / výška2
Tabulka 1. Hodnoty BMI a jejich vztah ke zdravotnímu riziku dle Světové zdravotnické organizace
Hodnota BMI < 18.5
Interpretace nálezu nízká hmotnost
Zdravotní riziko nedefinováno
18,5 - 24,9
"normální" hmotnost
nezvýšeno
25,0 - 29,9
"nadváha"
zvýšeno
30,0 - 34,9
I. stupeň obezity
vysoké
35,0 - 39,9
II. stupeň obezity
velmi vysoké
> 40,0
III.stupeň obezity
kritické
Jelikož se u dětí a dospívajících hodnoty BMI mění s věkem, je nutné k jeho hodnocení používat percentilové grafy. U dětí starších 5 let je nezbytné stanovení hodnoty BMI a zanesení této hodnoty do grafu BMI. Určíme zařazení do percentilového pásma. Pokud se zjištěná hodnota nachází v pásmu mezi 90. a 97. percentilem, mluvíme o nadváze, hodnotu
16
nad 97. percentilem považujeme za obezitu. Percentilové grafy jsou součástí Zdravotního a očkovacího průkazu (Lisá, 2004). Světová zdravotní organizace (2014) publikuje na svých stránkách intervaly kategorizovaného BMI podle věku. V naší práci uvádíme tabulky pro mladší školní věk pro dívky a chlapce. Tabulka 2: Intervaly kategorizovaného BMI podle věku u dívek (dle WHO 2014)
Věk 6
Podváha < 12,7
Normální váha 12,7 – 17,0
Nadváha 17,0 – 19,2
Obezita > 19,2
7
< 12,7
12,7 – 17,3
17,3 – 19,8
> 19,8
8
< 12,9
12,9 – 17,7
9
< 13,1
13,1 – 18,3
18,3 – 21,5
> 21,5
10 11 12
< 13,5 < 13,9 < 14,4
13,5 – 19,0 13,9 – 19,9 14,4 – 20,8
19,0 – 22,6 19,9 – 23,7 20,8 – 25,0
> 22,6 > 23,7 > 25,0
17,7 – 20,6
> 20,6
Tabulka 3: Intervaly kategorizovaného BMI podle věku u chlapců (dle WHO 2014) Věk 6
Podváha < 13,0
Normální váha 13,0 – 16,8
Nadváha 16,8 – 18,5
Obezita > 18,5
7 8 9
< 13,1 < 13,3 < 13,5
13,1 – 17,0 13,3 – 17,4 13,5 – 17,9
17,0 – 19,0 17,4 – 19,7 17,9 – 20,5
> 19,0 > 19,7 > 20,5
10 11 12
< 13,7 < 14,1 < 14,5
13,7 – 18,5 14,1 – 19,2 14,5 – 19,9
18,5 – 21,4 19,2 – 22,5 19,9 – 23,6
> 21,4 > 22,5 > 23,6
V Příloze 24 se nachází percentilové grafy BMI pro dívky dle Pfizer Czech Republic (2009). V Příloze 25 se nachází percentilové grafy BMI pro chlapce dle Pfizer Czech Republic (2009). 17
2.1.3.2 Obvod pasu
Tabulka 4: Hodnoty měření obvodu pasu a jejich vztah ke zdravotním rizikům dle Světové zdravotnické organizace
Hodnota obvodu v pase v Stupeň
Muži
Ženy
zdravotního
cm
rizika
94 - 102 cm
zvýšené riziko
>102
vysoké riziko
80 - 88 cm
zvýšené riziko
>88 cm
vysoké riziko
Využívání všech dostupných způsobů klasifikace obezity je důležitým prostředkem prevence vzniku obezity. Obezita je významný rizikový faktor pro vznik řady onemocnění (hypertenze, diabetes 2. typu, hypokinéza atd.), proto je vhodné snažit se vzniku obezity předejít, nebo ji, pokud již vznikla, nutno léčit. Svoji hmotnost by měli sledovat zvláště lidé, kteří mají obezitu, případně cukrovku v rodině (Kunešová, 2006). S účinností od 1. dubna 2012 má v ČR praktický lékař pro děti a dorost povinnost při preventivních prohlídkách sledovat hodnotit růst a vývoj dítěte za použití růstových grafů (Vyhláška č. 70/2012 Sb., § 3) (Státní zdravotní úřad, 2013). Na závěr této kapitoly uvádím algoritmus v diagnostice a terapie obezity v dětském věku podle Kytnarové (2002).
18
2.1.3.3 Algoritmus v diagnostice obezity v dětském věku První návštěva v ordinaci
Stanovení výšky a hmotnosti
BMI, určení percentilu BMI sestavení křivky BMI
Množství a distribuce tuku
obvod pasu, poměr pas/boky
bioimpedance
tloušťka kožních řas
Vyloučení sekundární obezity
Fyzikální vyšetření,
Laborat. vyšetření (TSH, kortisol)
v indikovaných případech: genetické vyšetření zobrazovací metody psychologické vyšetření
Zhodnocení zdravotních rizik
Osobní a rodinná anamnéza
Měření krevního tlaku
Laboratorní vyšetření
Laboratorní vyšetření
transaminázy, GMT, glykémie, lipidy, urea, kreatinin kyselina močová v indikovaných případech: OGTT, insulin, amyláza
19
2.1.3.4 Terapeutický postup
Ambulantní léčba
redukční dieta pohybová aktivita behaviorální psychoterapie edukace rodiny lékařem a dietní sestrou
Lázeňská léčba
Prázdninové tábory
20
Je mnoho způsobů jak klasifikovat obezitu. Pokud mají rodiče pochybnosti o tom, jestli jejich dítě trpí obezitou či nikoliv, měli by navštívit pediatra. Pediatr navrhne postup klasifikace obezity a diagnostikuje a případně navrhne řešení. Musí ovšem zohlednit i rodinnou anamnézu a genetické zatížení. Příčiny nemusí být jenom nedostatek pohybu či přejídání se. Více o příčinách obezity v následující kapitole (Brožík, 2011).
2.2 Příčiny obezity 2.2.1 Energetická bilance Základem všech režimových opatření, která mají za cíl změnu hmotnosti daného jedince, je energetická bilance ∆E, tedy rozdíl energie, kterou přijímá (Epřij) minus energie, kterou vydává (Evyd). ∆E = Epřij - Evyd Je-li ∆E kladné, pak se tělesná hmotnost zpravidla zvyšuje, při ∆E záporném, lze očekávat snižování. Základní příčinou vzrůstajícího počtu dětí s nadváhou nebo obezitou je neadekvátní příjem energie vzhledem k výdeji – pohybovým aktivitám. Průměrný celkový denní energetický objem pohybových aktivit včetně školní TV se jak u mladších dětí, tak i u dětí starších pohybuje zhruba na 60-70% doporučovaného objemu – tedy objem pohybových aktivit je na úrovni 60-70% potřebného objemu. Energetický výdej je přímo úměrný množství absolvovaných pohybových aktivit. Z pohledu příjmu energie se setkáváme se dvěma extrémy: 1. přijímáme více energie než je nutné – většinou problém rozvinutých zemí – nadváha a obezita – cca 1,1 mld. lidí, 2. příjem energie je nižší, než je nezbytné – většinou rozvojové země – malnutricepodvýživa - problém cca 1 mld. lidí. Základním problémem současnosti je nepřizpůsobení příjmu energie jejímu výdeji. Základem návrhu intervenčních programů u „netrénovaných“ jedinců je energetická bilance. Cíl intervence určuje většinou celkový objem realizovaných aktivit, kterému je třeba přizpůsobit příjem. Vydávaná energie je tvořena energií pro zachování základních životních funkcí (bazální metabolismu) a energií potřebnou k zajištění potřebných aktivit. Energie obsažená ve stravě musí zajistit alespoň bazální potřebu (Bunc, 2014).
21
Energetický výdej při fyzické aktivitě závisí na její intenzitě, době trvání aktivity a celkové fyzické zdatnosti (Svačinová, 2002).
2.2.2 Faktory způsobující obezitu Faktory způsobující obezitu můžeme rozdělit na ty, které můžeme ovlivnit svým chováním, a na ty, které ovlivnit nemůžeme.
Faktory neovlivnitelné: • Genetická dispozice – minimálně z 50 %. Pokud jsou oba rodiče obézní, pravděpodobnost výskytu stejného problému u jejich potomka je 80 %. • Chronické onemocnění – velmi nízký podíl na vzniku obezity – cca 1 % (především snížená funkce štítné žlázy, tzv. hypotyreóza, nebo zvýšená hladina hormonů kůry nadledvin. • Léky – některé mohou zvyšovat chuť k jídlu a přispívat k rozvoji nadváhy. Jedná se především o některá antidepresiva, léky na uklidnění a léky určené k hormonální léčbě. • Metabolické vlivy – energetické nároky organismu jsou dané pohlavím, tělesnou hmotností a mírou fyzické aktivity, ale mohou být ovlivněné i individuálními faktory převážně geneticky kódovanými, které energetickou rovnováhu ovlivňují (patří sem i individuální zkušenosti s dietami a výše základního metabolismu). Tudíž obezita se může objevit i u osoby, která opravdu nekonzumuje více než ostatní lidé, ale má pravděpodobně menší fyzickou aktivitu. • Psychogenní faktory – např. deprese, frustrace, osamělost.
Faktory ovlivnitelné: • Nedostatečný výdej energie – nedostatek pohybové aktivity / sedavý způsob života. • Nadměrný příjem energie – nestřídmost v jídle / přejídání se. • Nepravidelné stravování – chybí pravidelné malé porce (5–6 denně). • Absence plánování stravování – opomíjení přípravy pokrmů, svačin s sebou. • Nedostatek času na příjem jídla – rychlá konzumace jídla ve spěchu. • Stres, nedostatek spánku – při velkém zatížení stresem (hlavně chronickým) se v organismu spalují svaly místo tuků. • Hladovění / nedostatečný příjem energie – tzv. „metabolická past“, jejímž důsledkem je zpomalení metabolismu a vyšší ukládání tuků, „jo-jo efekt“. • Nadbytek příjmu jednoduchých sacharidů – vysoká konzumace sladkých pekárenských, cukrářských výrobků a ostatních pochutin. 22
• Vysoký příjem alkoholu – alkohol se v těle metabolizuje přednostně v játrech, přičemž brzdí jak spalování tuků, tak i po zátěžovou regeneraci; představuje značný zdroj energie. • Vysoký příjem živočišných tuků (bohatých na nasycené mastné kyseliny) v podobě uzenin, tučného masa, plnotučných výrobků, sádla, másla atd.) – tuky obsahují 2x více energie než sacharidy a bílkoviny. • Nedostatečná konzumace mořských ryb – mají vysoký obsah zdraví prospěšných nenasycených mastných kyselin. • Konzumace potravin s vysokým glykemickým indexem (GI) – ten udává schopnost sacharidové potraviny zvýšit hladinu cukru v krvi (glykemie). Vychází se zde z hodnoty glykemického indexu glukózy, který je roven hodnotě 100. Čím více po jídle stoupne glykemie, tím více se musí vyplavit inzulinu, tj. hormonu slinivky břišní. S nárůstem hodnoty inzulinu stoupá také tendence ukládání tuku v organismu. • Nadbytek soli - jejím důsledkem je zvýšení GI potravin. • Konzumace přeslazených nápojů – zvýšený příjem ovocných šťáv, džusů, Coca–coly. • Nedostatečný příjem zeleniny, ovoce, vlákniny – vláknina navozuje rychlejší a hlubší pocit sytosti, zpomaluje vstřebávání jednoduchých cukrů a tuků, čímž pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Ovlivňuje příznivě peristaltiku střev, působí jako prevence kolorektálního karcinomu (Hamerská, 2014). Hainer (2004) dělí dále faktory, které ovlivňují obezitu na faktory genetické a faktory zevního prostředí. Jednotlivé faktory se samozřejmě navzájem ovlivňují, např. negativně působící faktory zevního prostředí mohou zvětšit i menší genetickou zátěž a naopak. Podílu genetických faktorů na vznik obezity se přikládá 40 %, faktorům zevním je přisuzováno 60 %. Obezita se obecně řadí do onemocnění, v jejichž patogenezi hraje nejdůležitější roli životní styl a genetická stránka je podceňována. Je ale důležité si uvědomit, že genetický podíl vzniku obezity je srovnatelný s působením genetických faktorů v etiologii některých nádorových onemocnění, proto by genetický vliv neměl být podceňován. (Hainer, 2004). Kytnarová (2011b) na druhou stranu říká, že nepříznivý vývoj nemůžeme zjednodušit jen na problém genetiky či změny zevního prostředí. Rychlý vzestup výskytu obezity v posledních desetiletích, zejména v některých státech, naznačuje, že důležitou úlohu hrají právě změny životního stylu, protože ke změnám genetické výbavy by nemohlo dojít v tak krátkém období, které představuje méně než jednu generaci. Kytnarová (2011b) souhlasí s tvrzením Hainera (2004) s tím, že genetický podíl vzniku obezity by neměl být podceňován, na druhou stranu je důležité si uvědomit, že rodina 23
funguje jako důležitý příklad, který dítě v mnoha směrech následuje. Právě v rodině získává dítě model životního stylu, stravovacího režimu, výběru jídel i postoje k pohybové aktivitě. Podle Státního zdravotního úřadu (2013) patří mezi hlavní příčiny obezity pozitivní energetická bilance v důsledku nezdravého životního stylu. Příčinou obezity u 95 % dětí je to, že příjem energie je vyšší než výdej v průměru o 20 % anebo nutričně nevhodná skladba stravy a nedostatečná pohybová aktivita. 76 % českých školáků uvádí, že pravidelně sleduje TV a jen 20% pravidelně sportuje. Větší podíl obézních se také vyskytuje mezi nekojenými dětmi.
Genetické faktory
Dělení genetických faktorů uplatňujících se ve vývoji dětské obezity podle Hainera (2004). A. Faktory související se základními živinami: • regulace příjmu potravy v hypothalamických regulačních centrech • výběr a preference potravin • složení kosterního svalu ve vztahu k charakteru vláken a k oxidaci substrátů • schopnost spalovat tuky a sacharidy dána výší respiračního kvocientu • hormon senzitivní lipáza • lipoproteinová lipáza • exprese beta – receptorů v tukové tkáni B. Faktory související s energetickým výdejem: • klidový energetický výdej • postprandiální energetický výdej • spontánní pohybová aktivita C. Hormonální faktory: • inzulin a citlivost k inzulinu • leptin a citlivost k leptinu 24
• pro-opiomelanokortin a melanokortinový receptor 4 • inzulínu podobné růstové faktory (např. IGF 1) • pohlavní hormony • glukokortikoidy • růstový hormon Cirmanová (2010) mluví o širším rozpětí obézních, jejichž obezita je dána genetickými faktory. Píše, že asi u 40 až 70 % obézních je vznik obezity dán genetickými faktory většinou polygenního charakteru. Hainer (2004) mluví o 40%. Málková (2008) tvrdí, že obezita má silnou genetickou složku, ale neví se, jak je tato dědičná dispozice k tučnosti ovlivňována vnějšími faktory. V extrémních podmínkách, např. za hladomoru, bude i dítě náchylné k obezitě hubené a naopak dítě stále se přejídající bez pohybové aktivity se může stát obézním i bez genetických vloh. Dědí se tedy určité dispozice, ale jen sám člověk a vlivy vnějšího prostředí (tj. jak se stravujeme a jak se hýbeme) rozhodnou, zda se obezita vyvine nebo ne. Důležité je, abychom s těmito vnějšími vlivy uměli zacházet, neboť vznik obezity může jedinec ovlivnit svým životním stylem, tj. způsobem výživy a pohybovým režimem. Obezitu nelze tedy svádět na to, že se podědila po rodičích, nebo na to, že nás matka naučila nevhodně se stravovat, ale je nutné si uvědomit, jaké nejrůznější vlivy se na vzniku a udržení obezity podílejí. Navíc vliv jednotlivých faktorů se může měnit v různém prostředí, za různých podmínek, a u každého člověka se mohou tyto faktory uplatňovat různě (Málková, 2008). Nemusíme se tedy příliš zabývat, jaké genetické dispozice k obezitě máme, ale je potřeba se soustředit na faktory, které můžeme sami ovlivnit. A to je především strava a pohybová aktivita. Bunc (2014) říká, že „čistá“ genetická dispozice je lehce pod 50%, ale příkladová je až 75 %. Jedním z důležitých regulačních faktorů obezity je tzv. leptin. Je to hormon vytvářený v tukové tkáni, který působí v centru sytosti a hladu v mozku. Pro vznik nadváhy v dětství je důležitá úroveň citlivosti řídích center v mozku k leptinu. Je-li leptinu z „tuků“ hodně vypne se touha po jídle, klesá-li množství leptinu, zvyšuje se chuť k jídlu. Někomu vypne„touhu jíst“ leptin záhy, u někoho téměř nefunguje. Tento „energetický termostat“ se nastavuje již v časném dětství a to na celý život. Určitá hladina leptinu v útlém dětství nastavuje citlivost na jeho účinky v pozdějším věku. Je prokázané, že mléko matky obsahuje leptinu dostatek. Tím 25
se zřejmě nastaví tento citlivý „energetický termostat“ a dítě dokáže snáze v životě poslouchat povelům svého těla ve smyslu potřeby příjmu energie. Proto také WHO definuje kojení jako vzorovou a jedinou přirozenou výživu pro lidské mládě a v dokumentech WHO se přímo praví, že kojení je programováním celoživotního zdraví dítěte (Weberová, 2014). Jak zjistil Taheri (2004) ve svém výzkumu, délka spánku má vliv na tvorbu leptinu. Nedostatek spánku způsobuje snížení hladiny leptinu.
Faktory zevního prostředí
Faktory zevního prostředí jsou nadměrný přívod energie, nedostatečná pohybová aktivita, nevhodný životní styl (Brožík, 2011). S fyzickou zdatností na tom děti také nejsou nejlépe. Ve skutečnosti jsou pro řadu z nich jedinou pohybovou aktivitou dvě hodiny školní tělesné výchovy za týden (Kytnarová, 2011b). Fořt (2004) se zmiňuje o nedostatečném energetickém výdeji u dětské populace. Uvádí, že velký počet domácností je vybavených osobním počítačem, a proto, že právě děti mají kladný vztah k technice, je riziko nedostatků pravidelné pohybové aktivity mimořádně vysoké. Čím dál více složitější bude připravit dětem denní rozvrh tak, aby zůstal prostor na dostatečnou pohybovou aktivitu, a ještě složitějším úkolem bude přesvědčit děti ke sportování. Podle European Food Information Council (EUFIC)(2008) stojí za sníženou pohybovou aktivitu u dětí především nedostatek sportovních zařízení, netolerantní sousedi, bydlení bez zahrady, kde by se děti mohly proběhnout nebo si něco zahrát. Další překážkou jsou špatné podmínky ve školách, jako jsou krátké přestávky a málo prostoru, kde si hrát. Také nízký příjem některých rodin je velkou překážkou, protože si nemůžou dovolit sportování dětí ve sportovních klubech. Možností, jak překonat tyto překážky, je podle EUFIC (2008) několik: vytvořením pěších zón, bezpečných silnic s chodníky a cyklistickými stezkami. Důležité je také organizování pohybových aktivit, které si můžou dovolit všechny děti. Švédské školy nabízejí pohybové aktivity před i po vyučování a v Maďarsku školy otvírají své sportoviště po škole pro rodiny s dětmi.
26
Redukcí pasivních činností přes den a zvyšováním denní tělesné aktivity se snižuje riziko vzniku nadváhy a obezity. Těmito opatřeními se zvyšuje efektivita terapie obezity a podíl aktivní tělesné hmoty. Je ověřené, že zvýšením pasivních činností spojených se sledováním televize, videa, hrami na PC, elektronickými hračkami apod. na 2 hodiny denně stoupá riziko vzniku nadváhy o 40 % a při více než 2 hodinách denně o 70 % v porovnání s dětmi, které tak často nevyužívají tato média (Nadváha a obezita u dětí). Podle Matoulka (2011) je nejlepší prevencí pohyb. Bylo zjištěno, že hlavní roli v udržení nižší hmotnosti v dospělosti hraje pravidelná pohybová aktivita v mládí. I to by mělo být jedním z důvodů, proč bychom se měli za každou cenu snažit, aby se děti věnovaly pohybové aktivitě pravidelně. Je nanejvýš důležité, aby děti byly osvobozovány z tělesné výchovy jen ve zcela výjimečných případech a také abychom jim uměly pohybovou aktivitu upravit vzhledem k jakýmkoliv případným omezením. Dále Matoulek (2011) zdůrazňuje to, že nejlepší prevencí je pohyb a ne držení diet. Zvláště u dětí, které nemají dokončený růst, by přísnější diety mohly nadělat spoustu škody kvůli nejrůznějším omezením, jako např. vitaminů. Navíc, přísné redukční diety mohou vést k psychickým problémům kdykoliv, i po dokončení růstu, a dále se objevovat i v budoucnosti. Samozřejmě to platí pro děti, které nejsou fyzicky handicapované. U dětí fyzicky handicapovaných musíme přihlížet k míře postižení, je zde nutná další speciální a individuální péče. Myslíme si, že možnost neomezeného internetu ve většině domácností a existence internetových sociálních sítí je pro snižující se frekvenci pohybové aktivity dětí v dnešní době stěžejní. Místo, aby si děti hrály a scházely se s kamarády venku při různých hrách a ostatních aktivitách, tráví většinu volného času doma u počítače, kde se schází se svými kamarády virtuálně (Brožík, 2011). Zvyšující se prevalence obezity dětí a dospívajících je způsobena zejména snížením pohybové aktivity. Zatímco v 50. a 60. letech děti trávily volný čas převážně venku, stává se náplní volného času sledování televize (Kytnarová, 2002). Ve většině případu se příčiny obezity prolínají. Na vině jsou jak genetické faktory, tak faktory zevního prostředí (Brožík, 2011). Cirmanová (2010) dále potvrzuje, že obezita má multifaktoriální etiopatogenezi. Genetické predispozice se mohou uplatnit v přítomnosti určitých zevních faktorů, např. nerovnováha mezi příjmem vysoce energetických potravin a nedostatečným výdejem energie při snížené pohybové aktivitě. Jde především o stravu o vysoké energetické denzitě, vysokou 27
spotřebu tučných jídel, slazených nápojů a džusů. Obsah tuku v dietě je hlavním nutričním faktorem, který ovlivňuje zvyšování hmotnosti a rozvoj obezity pro svou vysokou energetickou denzitu. Obezita může mít i monogenní příčinu nebo může být projevem geneticky podmíněných syndromů, např. syndromu Praderova-Williho, LawrencovaMoonova, Cohenova, Bardetova-Bieblova a dalších. Obezita může být spojena s hypothyreosou, nadměrnou sekrecí glukokortikoidů, nedostatečnou sekrecí růstového hormonu nebo může být léky navozená - kortikoidy, sedativy, antidepresivy, antipsychotiky, antihistaminiky atd. (Cirmanová, 2010). Pouze méně než 5% obezit vzniká v důsledku různých endokrinopatií (hypotyreosa, nadbytek glukokortikoidů, hypopituitarismus atd.), v rámci některých genetických syndromů spojených s obezitou či v důsledku užívání některých léků. U více než 95% obézních je nadměrná hmotnost způsobena pozitivní energetickou bilancí v důsledku nepoměru mezi příjmem a výdejem energie. Energetický příjem i energetický výdej jsou ovlivňovány řadou exogenních a endogenních (převážně genetických faktorů). Problém obezity proto nelze zjednodušovat na nekázeň v jídle, nadměrný přívod energie a nedostatek pohybu. Krátkodobě působící pozitivní energetická bilance obvykle aktivuje u zdravých jedinců fyziologické regulační mechanismy, které zabrání vzestupu hmotnosti. U jedinců náchylných ke vzniku obezity bývají tyto regulační mechanismy porušeny. Dlouhodobá pozitivní energetická bilance však vede k hromadění tukových zásob a vzestupu hmotnosti i u jedinců, kteří nemají predispozice pro rozvoj obezity (Kytnarová, 2002). Tkáčová (2010) stejně jako ostatní odborníci rozděluje příčiny nadváhy a obezity u dětí dvou skupin:
1) do první skupiny patří méně než 5 % případů obezity vznikající v důsledku hormonálních a jiných
onemocnění
anebo
při
dlouhodobém
užívání
některých
léků,
2) do druhé skupiny patří více než 95 % obézních dětí, jejichž nadměrná hmotnost je způsobena nepoměrem mezi příjmem a výdejem energie, tedy nadbytkem energeticky bohaté potravy. Jinými slovy, přejídáním se a nesprávnou skladbou jídel. Podle Tkáčové (2010) je obezita u 95% obézních dětí způsobena nepoměrem mezi příjmem a výdejem energie. Kytnarová (2002) ovšem dopodrobna vysvětluje, že nejde pouze o chybu rodičů či dětí, ale že porucha příjmu potravy nemusí být pouze vnějšího, ale i vnitřního, převážně genetického faktoru.
28
Lidovky.cz (2012) tvrdí, že až 30 procent českých dětí má nadváhu a hlavní vinu za to nese jejich rodina, shodly se pediatrička Dana Nedělková a obezitoložka Radka Jedličková. Jen dvě procenta dětské obezity podle nich způsobuje nemoc. Většina dětí má problém s nadbytečnými kilogramy proto, že s kily navíc mají problém také jejich rodiče. Velký vliv má i reklama, které děti snadno podléhají, řekly. "Dítě se učí životnímu stylu od svých rodičů, a pokud je nezdravý, nemá šanci se to naučit jinak," vysvětlila Jedličková.
2.2.4 Zdravotní rizika spojená s dětskou obezitou
Obezita v dětské populaci má za následek velké množství zdravotních problémů. Vysoká hmotnost vede k výrazně většímu zatížení kostního i svalového aparátu. U obézních pacientů se velmi často setkáváme se skoliózou, špatným postavením kloubů kolenních a problémy s plochou nohou. Tyto problémy mohou mít za následek pozdější artrózu. Již v dětském věku se objevují pacienti s varixy na dolních končetinách, které jsou způsobené vysokým zatížením cévního systému (Hainer 2004). Kytnarová (2002), Hainer (2004) a Tkáčová (2010) upozorňují na rizika pozdějších chronických onemocnění, hypertenze, ischemické choroby srdeční,
hyperlipidémie,
hyperinsulinismu a diabetu mellitu 2. typu, hyperurikémie (metabolický syndrom X, Reavanův syndrom), dále chorob gastrointestinálního ústrojí (gastroesofageální refulus, hiátová hernie), cholelithiázy a hepatopatií. Dále také Pickwickův syndrom s projevy kardiální a respirační insuficience. Může vést k časnému rozvoji aterosklerózy. U chlapců bývá hypogenitalismus, někdy je nález malého vnějšího genitálu zvýrazněn zanořením do tukové vrstvy na mons pubis. U děvčat s nadměrnou obezitou bývá nepravidelný menstruační cyklus. Při menším stupni obezity dochází naopak k urychlenému dozrávání, které si lze vysvětlit změnou regulačních mechanismů v prepubertě. Obézní děvčata s nepravidelnou menstruací je nutné podrobně vyšetřit, protože mají zvýšené riziko rozvoje syndromu polycystických ovarií. Častým nálezem u obézních dětí obou pohlaví (zhruba u 50 %) je zvýšený krevní tlak, který může způsobit kardiovaskulární onemocnění. Bláha (2001) zjistil, na základě výzkumu 8 tisíc obézních dětí, vysoký systolický tlak u 22,9 % a diastolický u 9,6 % obézních chlapců a zvýšený systolický tlak u 20,2 % a diastolický u 11,3 % obézních dívek ve věku 6 až 18 let. 29
Zvyšuje se však i riziko dalších onemocnění, např. některých nádorových a kloubních onemocnění, narůstají psychosociální problémy. Komplikace obezity se mohou rozvíjet již v dětském věku a významně ovlivňují kvalitu i délku života obézního jedince. Tkáčová (2010) a Lisá (2004) se shodují v tom, že obezita nepříznivě ovlivňuje nejen fyzický, ale i sociální a psychický vývoj dítěte a představuje nežádoucí handicap pro budoucí společenské uplatnění. Obézní děti jsou neobratné, nepohyblivé, nepřitažlivé, často nešťastné, mají sklon sociálně se izolovat, tendenci být závislé, deprimované, úzkostlivé. Ačkoli se stydí za svůj vzhled, současně jsou neschopné udělat cokoli pro jeho zlepšení. Svou deprivaci často řeší zvýšenou konzumací potravy. U těchto jedinců je vedle terapeutické dietní léčby vhodná i psychoterapie. Stoupající trend onemocnění komplikujících obezitu s vývojem do metabolického syndromu si žádá v dětském věku zvýšenou pozornost i proto, že dietetické návyky, které určují zdravotní stav dospělé populace, se utvářejí právě v tomto období života. Na rozdíl od dospělých je u dětí obezita spojená s menším výskytem přidružených onemocnění, ale na druhé straně je u dětí prokázán vyšší výskyt kritických komplikací než u dospělých (Brožík, 2011). Současný životní styl stejně jako alarmující statistiky ukazují na nezbytnost vytvoření opatření k prevenci a léčbě obezity u dětí a dospívajících. Opatření pak musí být celospolečensky přijata, neboť nespočívají jen ve změně životního stylu, ale vyžadují také změnu současného „obezigenního“ prostředí (Hlavatý et al., 2010). Výše zmíněné údaje o nebezpečí obezity by měly být alarmující zejména pro rodiče všech dětí, zejména pro rodiče dětí se zvýšenou inklinací k této nemoci. Obezita může poškodit dítě nenávratně jak po fyzické, tak i psychické a sociální stránce (Brožík, 2011).
2.3 Mladší školní věk Se vstupem do školy, dochází k závažné změně v životě každého z nás. Do téhle doby mají na děti většinu času vliv rodiče, po nástupu do školy se velká část zodpovědnosti přesouvá na učitele ve školách. Toto období je senzitivním obdobím pro získání „kladného“ vztahu k pohybovým aktivitám (Bunc, 2012). Je tedy velmi důležité, aby se v tomto období setkávalo dítě s různými druhy pohybové aktivity a bylo motivováno a podporováno v pohybové činnosti. Tato podpora by měla vycházet jak od rodičů, tak také od učitelů. 30
Mladší školní věk je charakterizován tím, že končí první období vzestupu tvořivosti. Jsme žáky, volnější předškolní denní režim je vystřídán striktním členěním na hodiny a přestávky. Ve škole se zvyšují požadavky na pozornost, soustředěnost, kázeň a podobně. Prudce se sníží délka i kvalita pohybového zatížení. Během 4 až 6 hodin sezení ve školních lavicích dochází k podstatnému zhoršení úrovně i kvality držení těla. Na druhé straně dítě kolem šesti let snadno a efektivně vytváří nové pohybové dynamické stereotypy. Zvyšuje se obecně rychlost a koordinace. Dovednosti, herní zkušenosti i znalosti získané a upevňované v pohybových hrách jsou velmi výhodně transferovány do her sportovních. Období snadného motorického učení trvá do nástupu puberty (Mazal, 2000). Období mladšího školního věku bývá nazýváno „věkem rozumu, aktivity a energie“ nebo také „věkem střízlivého realismu“. Učení totiž probíhá na základě realistického chápání skutečnosti. Období je charakteristické nejen rozvojem logického myšlení, ale také přechodem ze světa fantazie do světa reality. S nástupem do první třídy se děti začínají více vědomě a aktivně začleňovat do sociálního prostředí mimo domov a rozvíjí vztah vůči vrstevníkům i autoritám ve škole i mimo ni. Vlivy prostředí se ve vývoji osobnosti dítěte významně uplatňují. Přestože dítě mladšího školního věku je na rodičích ještě naprosto závislé, jedním z jeho úkolů ve vývoji je právě postupné odpoutání od rodičů. Školák se zařazuje do společnosti jako jeden z jejích členů. Postupně se v procesu individuace stává osobností – sám sebou. Dítě si nově nabytou svobodu mohou užívat za podmínky, že cítí bezpečí a jistotu rodičů po svém boku. Dysfunkční rodina, která neuspokojuje základní potřeby dítěte, neposkytuje mu ani možnost zdravého odpoutání. Děti v tomto věku také stále potřebují nějakou smysluplnou činnost. Pokud jim není v rodině umožněn dostatečný přísun podnětů a motivujících činností, děti zaostávají ve svém vývoji a nemohou přejít na vyšší vývojový stupeň. Chtějí být úspěšné a tuto potřebu si buď kompenzují jiným způsobem (nevhodným chováním, předváděním), nebo se stahují do ústraní a nenavazují sociální vztahy (Langmeier, 1998).
Tělesný vývoj
Vývoj tělesných a pohybových schopností dítěte závisí na jeho tělesném růstu. Ten je po celý školní věk velmi individuální, mezi dětmi jsou značné rozdíly, a proto jejich výkony nelze srovnávat. To, co je jim společné, je velká potřeba a obliba jakéhokoli pohybu. Pro děti 31
samotné je však srovnávání příznačné, proto slabší jedinci, růstově malí nebo tělesně postižení, trpí pocity méněcennosti a nepřijetí. V mladším školním věku se děti ještě rychle unaví, nesmí být proto přetěžovány jednostrannou činností. Potřebují často změnu a pohyb. Tělesné aktivity dítěte podporují jeho kognitivní proces učení. Duševní činnosti v tomto období tedy nesmí být rozvíjeny na úkor činností tělesných. Děti se stále ještě učí hrou (Langmeier, 1998). Pohyby dítěte v období první vytáhlosti a bezprostředně po něm se vyznačují určitou neobratností, dítě se svým tělem jakoby musí nejprve sžít. Později, během celého období mladšího školního věku, se dítě stává obratnějším a pohyby koordinovanější. V této době se velmi snadno učí novým pohybovým dovednostem, při hrách a cvičeních využívá více síly a obratnosti. Nyní by se mělo začít s výukou plavání, jízdy na kole a sportovních her. Dětem do deseti let se nedoporučuje začínat s vrcholovým tréninkem (Machová, 2002). Podle mého názoru je období mladšího školního věku období, kdy si děti začínají uvědomovat rozdíly mezi sebou, zvláště pak rozdíly fyzické. Navzájem se srovnávají a děti s obezitou se proto můžou cítit méněcenně a trpět tím, že nezapadnou do kolektivu (Brožík, 2011).
2.4 Pohybová aktivita u dětí mladšího školního věku Pojem pohybová aktivita patří mezi základní koncepty kinantropologie. Pohybová aktivita představuje chování člověka, které má komplexní charakter determinovaný vzájemnými vazbami biologickými, psychickými, psychomotorickými a sociálními. Vyznačuje se znaky, jako je cílevědomost, sociální determinovanost a je spojena s procesem komunikace mezi lidmi (Frőmel at. al., 1999). Důležité je posouzení biologické věku, který nemusí být shodný s věkem kalendářním. Křiváková (2006) definuje biologický věk jako fyziologický, biochemický, mentální a anatomický proces. Můžeme ho také charakterizovat jako celkový stav organismu, který určuje stupeň vývoje dítěte a zároveň ho řadí do jednoho ze tří hlavních vývojových pásem akcelerace, průměrnosti a retardace. V určitých věkových obdobích se mezi nimi může vyskytovat značná disproporce, a to dva i více let. Znalost biologického věku je důležitou informací, umožňující objektivně posoudit morfologickou, fyzickou a výkonnostní vyspělost jedince.
32
Interaktivní pohybový program musíme přizpůsobit také věku biologickému a také k úrovni dovedností každého jedince. Zjištění úrovně dovedností nám pomůže při výběru vhodných pohybových aktivit a jejich modifikací. Corbin, Pangrazi (2003) ve svém průvodci uvádějí jak využívat pohybové aktivity u dětí mladšího školního věku, aby se zlepšilo jejich zdraví, zdatnost a jak podpořit celoživotní provádění pohybové aktivity u dětí. Popisují, že pohybová aktivita má své zdravotní benefity. Upozorňují na skutečnost, že se mezi děti vkrádají chronické onemocnění, která se objevovala pouze u dospělých. Důkazy ukazují, že mnohem více dětí trpí nadváhou než před 20 lety, zčásti díky snížení pohybové aktivity. Inaktivita mezi dětmi se spojuje se sedavým způsobem života dospělých. Práce obsahuje 4 základní doporučení pro děti mladšího školního věku: 1. doporučení: První doporučení je, že by děti měly vykonávat nejméně 60 minut až několik hodin pohybových aktivit denně podle věku dětí. Nejlépe by měly děti toto doporučení dodržovat každý den v týdnu. Jestliže ne, tak alespoň většinu týdne. Tyto denní pohybové aktivity by měly být provozovány jak mírnou intenzitou, tak intenzitou vyšší. Nedoporučuje se, využívat pohybovou aktivitu vyšší intenzitou po delší dobu. 2. doporučení: Děti by měly provádět pohybovou aktivitu v několika periodách trvajících 15 a více minut každý den. Příklady takových pohybových aktivit jsou během přestávek, během tělocviku a různých sportovních kroužků. 3. doporučení: Děti by se měly účastnit různých, věkově přiměřených aktivit, které napomáhají dosažení optimálního zdraví a zdatnosti, každý den. Tři různé úrovně pohybové aktivity jsou popsány v Pyramidě pohybových aktivit. Je doporučováno, aby si děti vybraly ze všech úrovní pyramidy pohybovou aktivitu každý den. Úroveň 4 obsahuje radu, aby se děti vyhýbaly dlouhým intervalům pohybové inaktivity a sedavému způsobu života. V úrovni 3 jsou zařazeny strečinkové cviky, cviky na ohebnost, lezení, šplhání, skoky a posilovací cviky. Posilovací cviky se nedoporučují pětiletým až devítiletým dětem. Ostatní výše zmíněné cviky a činnosti se doporučují provádět nejméně třikrát týdně. Úroveň 2 obsahuje aerobní pohybové aktivity, jimiž jsou např. sportovní a další rekreační pohybové aktivity. Tyto aktivity zvyšují srdeční frekvenci a jsou zároveň aktivitami, při kterých se jedinec zapotí (např. běhání, skákání, jízda na kole, plavání apod.). Doporučuje se denně provádět alespoň 33
jednu pohybovou aktivitu z 2. úrovně pyramidy. V úrovni 1 můžeme najít základní denní pohybové aktivity jako je chůze do školy a zpět, hraní venku, procházka s rodiči, se psem, práce na zahradě a na dvoře, domácí práce aj. Je nutné vykonávat denně nejméně 60 minut těchto pohybových aktivit 4. doporučení: Delší pauzy (2 a více hodin) inaktivity během dne nejsou doporučovány. Výzkum (Gordon-Larsen, McMurray, & Popkin, 2000) říká, že lidé, včetně dětí, kteří tráví příliš času díváním se na televizi, hraním počítačových her, či jiným nízko energetickým aktivitám pravděpodobně nesplní doporučení 1,2 a 3. Je důležité, aby děti byly aktivní, pokud mají možnost být aktivní jako je před a po škole, ve vhodných chvílích během školy a o víkendech.
Obrázek 1: Pyramida pohybové aktivity podle Wilenberg (2008)
34
Pyramida pohybové aktivity pro děti ukazuje, jak často by se měly děti věnovat určitým činnostem a pohybovým aktivitám. Na základně pyramidy se nachází činnosti, které by se měly provádět každý den (např. hraní venku, procházky, domácí činnosti atd.). Ve vyšší části pyramidy se nachází činnosti, které by se měly dělat 3-5 krát týdně nejméně 20 min (např. jízda na kole, plavání, volejbal, lyžování apod. V další části pyramidy se nachází činnosti, které je dobré vykonávat 2-3 týdně (např. tanec, posilování, horolezectví atd.). V nejvyšší části pyramidy se nachází činnosti, které bychom měli omezit na minimum (např. sledování televize, hraní počítačových her atd.).
Tabulka 5: Jak pracovat s pyramidou pohybu Pokud děláš pohybovou
Pokud děláš pohybovou
Pokud děláš pohybovou
aktivitu zřídkakdy
aktivitu někdy
aktivitu často
Začni s aktivitami na základně
Snaž se dělat více aktivity ze
Vyber si směs aktivit
pyramidy.
středu pohybové pyramidy.
aerobních, protahovacích i posilovacích.
•
Choď kdykoliv můžeš
•
Dělej pohybovou aktivitu během svého
•
aktivitu během dne. •
volného času. •
Naplánuj si pohybovou
•
•
kamarádem či
vypracovat do středu
rodinným členem
Zkus nové pohybové aktivity
Spolupracuj se svým
cíle, a zkus se
Měň aktivity, aby to bylo stále zábavné
Stanov si týdenní a měsíční cíle.
Stanov si realistické
•
•
Stanovuj si stále nové cíle
pohybové pyramidy
Zdroj: Toolbox for Community Educators (2008)
US. Department health and human services (2008) dělí pohybovou aktivitu dětí a dospívajících na pohybovou aktivitu: 1) aerobní: např. skákání, běhání, plavání, tancování a jízda na kole, tyto aktivity zvyšují kardiovaskulární zdatnost 2) posilovací: tyto cviky zapojují více svaly do činnosti než u aktivit běžného života, zesilují svaly, posilování může být volné, např. součástí hry, lezení na stromy, přetahování lana, nebo může být uspořádané, jako je zvedání činek 35
3) zesilující kosti: při nich se produkuje tlak na kosti, a tím podporuje jejich růst a sílu, např.: běhání, skákání přes švihadlo, basketbal, tenis, všechny tyto aktivity jsou samozřejmě i aerobní a posilovací
Děti by měly využívat doporučení vhodně podle jejich věku. Děti pochopitelně více využívají přerušovaných aktivit, především při neorganizované hře. Využívají především základní aerobní aktivity a aktivity zesilující kosti jako je běhání, skákání. Střídají krátké úseky vyšší intenzity a krátkého odpočinku. Děti také obvykle zvyšují svoji sílu skrz neorganizované aktivity, které zahrnují zvedání a pohybování svým tělem nebo pohybem proti odporu. Děti obvykle nepotřebují organizované posilovací programy (Brožík, 2011).
Tabulka 6: Typy pohybové aktivity vhodné pro děti mladšího školního věku
Typ pohybové
Dítě
aktivity Aerobní cvičení
Aktivní rekreace jako je turistika, in-line bruslení, rychlá chůze, skateboarding,
střední intenzity
jízda na kole
Aerobní cvičení
Aktivní činnosti jako je běhání, hra na honěnou, jízda na kole, skákání přes
vysoké intenzity
švihadlo, bojové hry jako je karate, sporty jako je fotbal, lední i pozemní hokej, basketbal, plavání, tenis a běh na lyžích
Posilovací aktivity Přetahování lana, modifikované kliky s koleny na zemi, odporová cvičení využívající váhu svého těla, šplhání po laně i po stromech, houpání na hrazdě Aktivity posilují kosti
Skákání, přeskakování, skákání přes švihadlo, běhání, sporty jako je gymnastika, basketbal, volejbal, tenis
Zdroj: 2008 US. Department health and human services (upraveno)
Stackeová (2009a) ve svém příspěvku Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající v časopisu Tělesná výchova a sport mládeže říká, že mezi nejdůležitější zdravotní benefity patří lepší kardiovaskulární zdatnost a vyšší svalová síla, menší množství tělesného tuku, vyšší kvalitu kostní tkáně a nižší hladinu úzkosti a depresivity. Podle ní mají děti a dospívající s vyšší pohybovou aktivitou větší šanci zůstat zdravými i v dospělém věku. Dle 36
Stackeové (2009a) je pohybová nedostatečnost v dětství a dospívání rizikovým faktorem pro vznik civilizačních onemocnění (srdeční choroby, diabetes mellitus 2. typu či osteoporóza se většinou u dětí nevyskytuje) v dospělosti. Dále se zabývá podporou duševního zdraví prostřednictvím pohybových aktivit, které působí pozitivně na celkovou osobnost jedince. Fyzická i psychická odolnost je zvyšována provozováním pohybové aktivity. Obě složky se vzájemně ovlivňují (Stackeová, 2009a) Stackeová (2009b) tvrdí, že je podstatné dětem nabídnout velké množství a různé formy pohybových aktivit. Tím jim umožnit volbu z široké nabídky a zvýšit tak jejich zájem o pohybové aktivity. Podle výzkumu, který uvádí US. Department health and human services (2008) může být obezita redukována pravidelnou pohybovou aktivitou střední a vysoké intenzity 3-5krát týdně 30-60min. Pohybové aktivity aerobního charakteru denně kumulativně 60 minut (a více) střední (50– 60 % TF max.) až intenzivní (60–80 %) intenzity. Intenzitu i délku jednotlivé cvičební jednotky postupně zvyšujeme. Silová svalová cvičení a cvičení podporující zdravý vývoj kostí. Minimálně 3x týdně. Silovou aktivitu pak doporučujeme provádět u dětí před pubertou pouze při cvicích se zátěží vlastní váhou, maximálně se závažím do 10 % váhy, u adolescentů se závažím do maximálně 1/3 hmotnosti dítěte (Státní zdravotní ústav, 2013).
Při cvičení by se měly dodržovat některé obecné zásady: Důležitá je vhodná volba základní výchozí polohy. Upřednostňují se cviky jednoduché, v nízkých polohách, které nevyžadují mnoho vědomé kontroly. Pohyb provádět pomalu a vědomě, což umožňuje potřebnou korekci a kontrolu přesnosti prováděného pohybu. Cvičení korigovat s dýcháním, dýchat v souladu s pohybem. Většinou extenční postavení je spojeno s nádechem, flekční postavení napomáhá výdechu. Nejprve protahovat svaly s tendencí ke zkrácení, následně posilovat svaly se sklonem k ochabování. K protažení nepoužívat hmitání, které vyvolává ve svalech a kloubních pouzdrech reflexní obranné kontrakce s možností vzniku svalových mikrotraumat, ale použít techniku strečinku. Pomalé protažení s výdrží prohlubuje uvolnění. 37
Jednotlivé cviky opakovat za stále aktivní účasti dětí. Vyrovnávací cvičení je nutné doplnit uvolněním svalstva prostřednictvím relaxačních technik. (www.vychovakezdravi.cz, 2009)
2.4.1 Pohybová aktivita ve škole Jak již bylo řečeno, začátek mladšího školního věku je velkým mezníkem v našem životě a to především díky nástupu do školy. Děti jsou většinu dne mimo domov a velký vliv na ně má školní systém. Je proto důležité, aby škola byla zodpovědná za řádné vzdělání dětí také v otázkách zdravého životního stylu. Měla by dětem umožňovat přístup ke zdravému jídlu a zajistit dostatek možností pro pohybovou aktivitu, jak řízenou, tak spontánní. Za velmi důležité považujeme zrušení různých automatů na slazené nápoje a sladké pochutiny ve školách. Energie by se měla spíše věnovat přizpůsobení jednotlivých částí školy k různým pohybovým aktivitám a volný přístup dětí na zahradu či hřiště během přestávek. Od 1. 9. 2005 začal platit Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Dokument je závazný pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Je určený všem základním školám, včetně těch, které vzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením, ale i víceletým gymnáziím. RVP ZV obsahuje 9 vzdělávacích oblastí. Pro nás jsou důležité oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a zdraví. V roce 2013 došlo k upravení RVP ZV.
2.4.1.1 Člověk a jeho svět Tato vzdělávací oblast je pro nás zajímavá tím, že se věnuje kromě jiného také výchově ke zdraví. V jejím rámci by se měli učitelé a žáci věnovat zásadám zdravého životního stylu a vhodné pohybové aktivitě. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je členěna do pěti tematických okruhů. Jedním z nich je Člověk a jeho zdraví. (RVP ZV, 2013).
2.4.1.2 Člověk a zdraví Obsahem tohoto okruhu je to, že žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Seznamují se s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Žáci si 38
postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je důležitá hodnota v životě člověka. Tato vzdělávací oblast směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Neméně důležité je odhalování zdravotních oslabení žáků a jejich korekce v běžných i specifických formách pohybového učení – v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně využívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny žáky nebo jsou zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení. Školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit žáků III. (příp. II.) zdravotní skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného či volitelného předmětu, jehož obsah vychází z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova (jako adekvátní náhradu povinné tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky). Účast ve zdravotní tělesné výchově vede žáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního režimu žáků (RVP ZV, 2013). V dnešní době tráví děti ve škole často více času než s rodiči. Je proto nutné edukovat učitele a vychovatele ve školách také ohledně dostatku pohybové aktivity mimo povinné tělesné výchovy. Na stránkách www.vychovakezdravi.cz (2009) jsou popsány možnosti pohybové aktivity ve škole.
39
2.4.1.3 Tělovýchovné chvilky Tělovýchovné chvilky se využívají pro odstranění psychické a fyzické únavy žáků. Cvičení mohou být charakteru povzbuzujícího, po kterém dochází k odstranění únavy žáků a opět se zvyšuje jejich pozornost. Nebo mohou mít po náročnějším učivu zpestřující charakter. Výběr cvičení za určitým účelem je na pedagogovi. Jedná se o krátkou pohybovou aktivitu, která může být součástí všech vyučovacích předmětů. V rámci těchto chvilek lze využít relaxačních a dechových či protahovacích a posilovacích cvičení Mužík (2007). Při zařazování pohybových chvilek je třeba vystihnout z biologického hlediska nejvhodnější okamžik pro změnu činnosti. Schopnost koncentrace dětí mladšího školního věku je 15 až 20 minut, přičemž první dvě až tři vyučovací hodiny jsou děti schopné se soustředit delší dobu. V těchto vyučovacích hodinách stačí zařadit pohybovou chvilku jednou. Čtvrtou a pátou vyučovací hodinu se koncentrace úměrně zkracuje, a proto je vhodné změnit činnost, které vyžaduje menší soustředění, popřípadě dvakrát zařadit protažení nebo jiné aktivní
cvičení,
případně
relaxaci.
Důležité je také, aby se během přestávek mohly děti pohybovat zcela přirozeně ve vhodně vybavených prostorách školy s nápaditými možnostmi, motivujícími k pohybu a k psychickému uvolnění (chodby, hřiště, atria a jiná prostranství). Tím lze zabezpečit dětem tolik potřebnou spontánní aktivitu a nové pohybové zkušenosti (www.vychovakezdravi.cz (a), 2009). Další možnosti pohybové aktivity během pobytu dětí ve škole popisuje Mužík (2007).
2.4.1.4 Pohybová činnost před výukou
Lehká fyzická zátěž jako rozcvičení protažením, i při hudbě, jógová cvičení, psychomotorické a jiné hry připraví organismus na zátěž učebního procesu. Organismus se zahřeje a připraví se na učení. Učení v pohybu – je to způsob vyučování, který se opírá o propojení pohybu s učební látkou, zpestřuje výuku a aktivizuje děti. Používají se pohybové hry a soutěže v jednotlivých vyučovacích předmětech, kdy hra je součástí vyučované látky.
40
2.4.1.5 Pohyb o přestávkách
Součástí rámcového vzdělávacího programu je vytvoření podmínek pro pohybově rekreační chvilky a přestávky žáků. Většina škol k tomu využívá chodby, sportoviště, školní hřiště, dvůr či tělocvičny. Na chodbách jsou instalována různá nářadí. Důležité je nezapomenout na zdůraznění bezpečnostních pravidel. Děti v mladším školním věku mají velikou potřebu pohybu, je tedy důležité jim připravit bezpečné a vhodné prostředí pro jejich potřeby spontánní aktivity. Ve školách bychom doporučili kromě povinných hodin tělocviku krátké denní rozcvičky nebo protahování v hodinách. V neposlední řadě bychom přivítali větší množství kroužků, kde by se i děti s nadměrnou hmotností mohly zapojit do sportovních aktivit bez strachu, že nebudou svým vrstevníkům stačit. Obáváme se totiž, že kdyby se ve školách jen zvýšil počet hodin povinného tělocviku, situace by se tím nevyřešila. Ani ze strany učitelů není mnohdy dostatečná vůle obézní děti stimulovat a umožnit jim druh pohybu či aktivitu, které budou stačit. "Tlusté" děti proto zůstávají sedět na lavičkách a dostávají se do slepé uličky (Lambusová, 2008).
2.4 Role pohybové aktivity v redukčním režimu dětí mladšího školního věku V období mladšího školního věku dítě potřebuje věnovat pohybu stejný čas, jaký stráví ve škole. Pohyb se má skládat zejména z her, které se ovšem více zaměřují na rozvoj koordinace pohybů a spolupráce v kolektivu (skupinové hry) – přihrávky, kombinace atd. V tomto období je možné postupně začínat se sportovním tréninkem, rozvíjí se mrštnost a obratnost.
Děti
přikládají
fyzické
zdatnosti
velký
význam,
navzájem
se podle
tohoto hlediska srovnávají. Může se začít s posilováním svalstva, ale rozhodně není vhodné posilovat jinak než s vlastní vahou těla - naučit se kliky, sedy – lehy, dřepy, slalomové běhy, kotouly atd. Nejdůležitější je rozmanitost, rychlé střídání různých pohybů, děti se už dokážou motivovat k vytrvalostním sportům, ale vše musí mít stále formu hry. V tomto věku je také potřeba věnovat zvýšenou pozornost tělesné hmotnosti dětí. Pokud začnou přibírat, případně již mají nadváhu, prvním krokem k úpravě hmotnosti by mělo být právě větší množství pohybu. V tomto období se velmi silně začíná projevovat sklon k sedavé a pasivní zábavě 41
jako je sledování televize, počítačové hry, případně potřeba více se učit, proto by rodiče měli dohlédnout na to, aby dítě mělo dostatečnou sportovní a pohybovou aktivitu, která kompenzuje sezení ve škole, u počítače atd. (www.vyzivadeti.cz, 2009). Vliv pohybu na dětský organismus je mnohostranný. Dětský organismus reaguje na vhodný, účelný a přiměřený pohyb. Důležité je zvláště do 10 let věku, aby pohybová aktivita měla především všeobecně rozvíjející charakter, zatěžovala symetricky všechny svalové skupiny, přispívá k harmonickému vývinu dítěte, a především budovala v dítěti pozitivní vztah ke sportu. Většině obézních dětí chybějí základní pohybové dovednosti a návyky, které by jim měly být známé z povinné školní tělesné výchovy. Při svalové činnosti se unaví dříve než děti s normální tělesnou váhou. Jednou z příčin tohoto jevu je kromě nadměrné váhy a určité chabosti mezenchymálních tkání (vyskytující se u části otylých dětí) také nesprávné dýchání, neznalost koordinace dechu s pohybem. K získání určité pohybové dovednosti je u obézních dětí obvykle třeba mnohem více opakování než u dětí s normální tělesnou hmotností. Při dobrém vedení jsou však obézní děti schopné doplnit si v poměrně krátké době chybějící pohybové znalosti a je možno potom provádět s nimi tytéž cviky, sporty a hry jako s dětmi neobézními, téhož věku a pohlaví. Pro děti s vyšším stupněm obezity zůstává ovšem nadměrná hmotnost stálou mechanickou zátěží a snížení váhy je proto nezbytným předpokladem dobrých výkonů. Převážná většina obézních dětí je tedy schopna věnovat se tělesným cvičením a sportům a podávat dobré výkony právě tak jako většina dětí neotylých − je však třeba věnovat jim zvýšenou péči a pomoc a pěstovat v nich vytrvalost (Vamberová, 1964). Pohybová aktivita je nezbytnou součástí redukčního režimu. Je to jediná součást energetického výdeje, kterou můžeme ovlivnit svým chováním. Závisí na věku, na stupni nadváhy nebo obezity a na přítomnosti zdravotních komplikací (např. kardiovaskulární metabolické či ortopedické). Hlavním cílem je naučit jedince zvýšit fyzický výdej v průběhu dne pomocí pravidelných pohybových aktivit. Je nutné vzít v úvahu řadu pozitivních vlivů, které s sebou přináší zvýšení pohybové aktivity. Při redukci váhy klademe důraz zejména na to, aby se organismus zbavoval nadměrné tukové tkáně a ne tkáně svalové (Kunešová, 2001).
Jaká jsou úskalí v terapii dětské obezity?
1) Obézní rodiče bohužel většinou nevidí obezitu dítěte (ani svoji) jako problém, nevidí nutnost obezitu dítěte léčit, pokud je jim doporučeno odborníkem, aby dítě redukovalo 42
nadváhu, nemá rodič většinou zájem se aktivně účastnit programu společně s dítětem, není ochoten investovat do terapie obezity dítěte finance. 2) Pokud jsou rodiče či prarodiče obézní, jsou jejich časté nevhodné stravovací a pohybové návyky pro dítě nevhodný modelem. Podle Bunce (2014), je příkladová genetika až 75%, což znamená, že při ovlivňování pohybového režimu dětí, je třeba vycházet z toho, že v rodinách kde jsou oba rodiče pohybově neaktivní, je pravděpodobnost, že bude neaktivní 75%. 3) Motivace samotného dítěte zejména v mladším školním věku je malá. 4) Nedostatek možností dlouhodobého odborného vedení (Málková, 2005). 5) Léčba obezity v dětském věku je odlišná od dospělých. Především se do ní musí zapojit opravdu všichni členové rodiny. Nelze totiž spoléhat na to, že dítěti předložíme určitý návod a dispozice s tím, že si poradí samo. Rodič musí v první řadě jít dobrým příkladem, být pomocníkem, rádcem a povzbuzovatelem (Kytnarová, 2011b). 6) Bylo již publikováno mnoho prací, které uvádějí pohybovou aktivitu a dietní stravováni jako úspěšné metody bránící vzniku obezity u prepubertálních děti. Ale skutečnost ukazuje, že tyto metody po krátké době selhávají a obezita se neovlivní nebo se vrací. Podrobnější studie především intervenčního charakteru ukazuji, že pouze přesně definovaná intenzivní zátěž aplikovaná delší dobu může vést k opravdovému trvalejšímu úspěchu (Puklová, 2012).
Dle Bajzové (2010) má pohybová aktivita efekt: •
zlepšení zdatnosti
•
redukce hmotnosti
•
optimalizace lipidogramu
•
snížení TK
•
zlepšení inzulínové resistence
•
psychická pohoda
•
kostní denzita
43
Pro redukci hmotnosti je nejvhodnější aerobní trénink. Řada odborníků se shoduje v názoru na prokazatelná pozitiva pohybové aktivity. Pohybová aktivita především nižší a střední intenzity přináší například následující: •
příznivě ovlivňuje energetickou bilanci (vyrovnání poměru příjem – výdej),
•
zlepšuje poměr mezi tukem a aktivní tělesnou hmotou (snižuje množství tělesného tuku, zvyšuje aktivní tělesnou hmotu – svaly),
•
působí tlumivě na centrum hladu a tím přísun potravy,
•
snižuje preferenci tučných jídel a zvyšuje preferenci jídel s vyšším obsahem bílkovin a cukrů,
•
zabraňuje poklesu aktivní tělesné hmoty při dietní léčbě obezity,
•
pozitivně ovlivňuje psychickou pohodu a sebevědomí,
•
pozitivně působí na snižování dalších rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob (krevní tlak, hladina tuků v krvi apod.) (Brožík, 2011).
2.4.1 Pohybová aktivita v redukčním režimu Hainer (1997) ve své práci vyjmenovává body, na kterých je energetický výdej při pohybové aktivitě závislý: •
intenzitě pohybové aktivity
•
době trvání pohybové aktivity
•
tělesné hmotnosti jedince
•
trénovanosti jedince
Podle Bunce (2014) intenzita zatížení rozhoduje přednostně o způsobu úhrady energetických požadavků. Při převažujícím využití cukrů lze dosáhnou 100 i více procent maximální intenzity. Při převažujícím využití tuků se intenzita pohybové aktivity pohybuje okolo 50% maxima. Podstatná část dlouhodobých pohybových aktivit by měla být realizována s významným podílem aerobního hrazení energie. Pohybovou aktivitou se zvyšuje energetický výdej. Abychom docílili pozitivního účinku, je vhodné cvičit minimálně 3-4x týdně vždy alespoň 30-45 minut v intenzitě odpovídající 50-70% maximální funkční kapacity (tepová frekvence 140/min). Vzestup zátěže musí být pozvolný podle individuální tolerance obézního dítěte (Kytnarová 2002). 44
Aerobní cvičení, při kterém dochází k zužitkování tuků, představuje cvičení o intenzitě 50 – 60 % maximální tepové frekvence po dobu minimálně 20 minut. Hodnoty TF v rozpětí 50-60 % TFmax jsou přijatelné pro jedince s nadváhou a obezitou, i pro dlouhodobě neaktivní osoby, které jsou schopné vytrvat ve cvičení dostatečně dlouhou dobu, během níž dochází k žádaným změnám spalování tuků. Při aerobní aktivitě by měla srdeční frekvence u mladších lidí přesáhnout 140 tepů/min, u osob středního věku 130 tepů/min a u starších osob 110 tepů/min (Hainer 1997). Kytnarová (2011) doporučuje pohybové aktivity aerobního charakteru denně kumulativně 60 minut (a více) střední (50–60 % TF max) až intenzivní (60–80 %) intenzity. Intenzitu i délku jednotlivé cvičební jednotky postupně zvyšujeme. Intenzita zatížení je z pohledu efektivity a rizik spojených se cvičením nejdůležitějším faktorem cvičebního programu. Příliš vysoká intenzita zatížení je dle Stejskala (2004) spojena se zvýšeným rizikem zranění, nebo jiným zdravotním poškozením. Nízká intenzita zatížení vede ke snížení efektivity pohybového programu a cvičení ztrácí pozitivní dopady na zdravotní stav. Obecně se dá říci, že čím je vyšší intenzita a frekvence cvičení, tím může být cvičení kratší. Doba trvání ale nesmí překročit dolní mez, pod kterou se efekt cvičení prudce snižuje. Pří optimální intenzitě zatížení je tato hranice 30min, pří nízké intenzitě zatížení je dolní hranice posunuta na 45 min (Mastná 1999). Důležité je vědět, že trvání delší než 60 min již výrazně nezvyšuje zdravotní efekt cvičení. Nejvyšší zdravotní efekt má cvičení v tzv. setrvalém stavu, kdy se již výrazně nemění odpověď organizmu na zatížení. Z tohoto důvodu do aerobního cvičení nezapočítáváme ani dobu nezbytnou k dosáhnutí setrvalého stavu (5-10 minut) a ani dobu, kterou věnujeme rozcvičení, závěrečnému protažení a relaxaci (cca 20 minut). V těchto fázích cvičebního programu je intenzita podstatně nižší (Stejskal 2004). Optimální úroveň energetické spotřeby lze dle Stejskala (2004) dosáhnout různými kombinacemi hodnot frekvence, intenzity a trvání cvičení. Tzn., cvičíme-li nižší intenzitou zatížení, musíme prodloužit délku cvičení, abychom dosáhli stejného pozitivního zdravotního efektu jako u cvičení při vyšší intenzitě zatížení. Z tohoto vyplývá, že je možno do jisté míry cvičební program uzpůsobit dle objektivních možností každého člověka. Silová svalová cvičení a cvičení podporující zdravý vývoj kostí. Minimálně 3x týdně. Silovou aktivitu pak doporučujeme provádět u dětí před pubertou pouze při cvicích se zátěží
45
vlastní vahou, maximálně se závažím do 10 % hmotnosti, u adolescentů se závažím do maximálně 1/3 hmotnosti dítěte (Kytnarová, 2011). U dětí s obezitou je vhodné, aby pohybová aktivita byla také zaměřena na rozvoj a udržování správného držení těla – posílení „svalového korzetu“ trupu silovými cvičeními, a dosažení symetrické a stabilní chůze a držení těla při chůzi. Pohybová aktivita napomáhá nápravě potenciálních funkčních poruch pohybového aparátu (předsun hlavy, protrakce ramen a jejich nerovnost, přehnaně zvýšená lordóza a kyfóza páteře, oslabená břišní stěna, anteverze pánve, valgózní postavení kolen, vnitřní rotace kyčlí, příčně nebo podélně plochá klenba nožní atd.) a vyrovnává počínající svalové dysbalance. Vhodné je kompenzační cvičení, dechové cvičení a cvičení zaměřené na posílení určitých částí těla a korekci nesprávného držení těla. Vzhledem k riziku poškození nosných kloubů dolních končetin přetížením jsou vhodné aktivity s odlehčením těžiště. U dětí s vysokým stupněm obezity je vhodné začít se cvičeními v bazénu a využít možnosti odlehčení vlastní hmotnosti cviky pod vodou. Dále je možno pokračovat se cviky vleže a vsedě nebo v kleku. Jestliže některé cviky dělají obézním zpočátku potíže, mohou je provádět z méně náročných základních poloh (vleže, vsedě). Nejjednodušší polohou je leh na zádech, kdy je váha těla rozložena na větší ploše. Při rozpisu pohybové aktivity je zapotřebí vždy respektovat limity vycházející ze specifik dětského věku a samotného onemocnění obezitou. Maximálně omezovat možnost zranění a jakéhokoliv poškození, a vždy pokud možno pochválit a povzbuzovat v dalším cvičení, i když není dosaženo viditelného pokroku. Tabulka ukazuje možnost stupňování zátěže u dětí dle závažnosti obezity. Vždy je zapotřebí zohlednit nejen hodnotu BMI (event. BMI percentil), ale také podíl aktivní tělesné hmoty a tukové hmoty, aktuální stav pohybového aparátu event. počínající funkční poruchy (např. svalové dysbalance), fyzickou kondici dítěte a jeho dosavadní pohybovou aktivitu (Kytnarová, 2011). Vlastní cvičení by mělo mít zejména aerobní charakter střední intenzity nezatěžující příliš dolní končetiny. Je vhodné ho doplnit některými posilovacími a protahovacími cviky. Při kolektivních míčových hrách je nutné omezit poskoky a vzít též v úvahu možné důsledky vzájemných střetů a kolizí při horší pohybové koordinaci obézních. Pokud ale dítě projeví samo zájem o nějaký konkrétní sport, který nemusí být úplně nejvhodnější, volíme kompromis, neboť dobré je dělat alespoň nějakou pohybovou činnost a dítě od ní neodrazovat (Pařízková et al., 2002).
46
Tabulka 7: Druh pohybové aktivity dle závažnosti obezity u dětí
TĚŽKÁ OBEZITA
Cvičení ve vodě Cvičení v lehu Cvičení vsedě, kleku
STŘEDNÍ OBEZITA
Cvičení ve stoje Rotoped 10-15min, cvičení připravující na participaci ve sportu Chůze, tanec, strečink Cvičení ve všech pozicích, použití všech částí těla a všech svalových skupin, chůze a běh s nárůstem vzdáleností a trvání, přiměřená participace v týmových hrách a sportu
MÍRNÁ OBEZITA
(Kytnarová, 2011)
Lisá (2008) jmenuje základní zásady pohybové aktivity v redukčním režimu:
1. adekvátní pohybový režim by měl začít v nejranějším věku v rodině, pohyb v příjemné atmosféře má zásadní význam pro budoucí vývoj 2. rodiče dávají ten nejlepší příklad v pohybové aktivitě, především u dětí předškolního věku, využít napodobování činnosti 3. pravidelné procházky a pohybové činnosti dětí venku by měly být nejméně 1 hodinu denně (ideálně spojeno s určitým cílem) 4. trávení víkendů by mělo zahrnovat výlety, procházky, další vhodné sportovní činnosti s důrazem na zábavu a spokojenost dětí 5. dovolené s rodinou by měly mít aktivní charakter nebo zajistit pro děti pobyt např. v letním táboře se sportovním charakterem 6. ve školním věku je třeba dbát na účast dětí ve sportovních kroužcích, klubech, Sokolu apod. podle zájmu a předpokladů dítěte 7. pohybový režim a účast ve sportu udržovat trvale a systematicky, dbát na pravidelnost i při neúspěších a ochabování zájmu, hlavně v prepubertálním a pubertálním věku s využitím spojení pohybu a pozitivních emocí 8. především u jedinců se zvyšujícím se BMI věnovat zvláštní pozornost při výběru a udržování systematické účasti ve vhodných tělovýchovných programech, nevyřazovat děti z kolektivu při nadváze a obezitě! 47
9. vliv rodiny, sourozenců, kamarádů i dalších blízkých osob hraje význačnou úlohu při udržování žádoucího režimu a sportovní činnosti v průběhu dětství a dospívání vhodným způsobem usměrňovat – ne zakazovat – sedavou činnost – jako např. sledování televize, videohry, činnosti s počítačem apod.
Kytnarová (2O11) souhlasí s Lisou (2008) v tom, že určitý pohybový režim by měl probíhat od raného dětství, protože potřeba pohybové aktivity je v dětském věku fyziologicky vyšší než u dospělých a je nejfyziologičtějším přístupem v prevenci i léčení obezity. Nejvhodnějším postupem pro prevenci obezity je přiměřená pohybová výchova od nejútlejšího věku v rodině a v mateřské škole. Obezita se v současné době začíná rozvíjet již v předškolním věku. Adekvátní rozvoj pohybových schopností a dovedností přispívá u dítěte k potřebné spontánní pohybové aktivitě, k jeho zájmu o tělovýchovné činnosti a eventuálně k účasti ve vhodném sportu i v průběhu dalšího rozvoje. Důležité období k utváření vztahu k pohybu jsou senzitivní období na pohyb. První senzitivní období pro pohyb začíná sedem. Člověk má zájem zdokonalit svůj pohyb rukou, nohou, celého těla, protože teprve pak má možnost svobodně poznávat svět. Dítě nad svým tělem postupně získává lepší kontrolu a učí se společenským normám ve vnímání prostoru, zdokonaluje rovnováhu, skákání, nošení věcí, uchopení, a tím pochopení světa. Vrchol této senzitivní fáze je mezi 2. a 3. rokem, ve 4 letech začíná ustupovat, základní pohyby jsou dokonalé a dále se učíme speciální pohyby, jako je jízda na kole, bruslích, lyžování. Pohybovat se a být aktivní je základní lidskou tendencí a provází nás po celý život. V pohybu děti podporujeme také různými hrami a cvičením s cílem kontroly nad svým tělem (Bílská, 2014). Dalším senzitivním obdobím na pohyb je začátek mladšího školního věku, první a druhá třída. Toto období je charakteristické rovnoměrným somatickým vývojem a vysokou docilitou (motorická učenlivost) a proto je toto období také nazýváno „zlatým věkem motoriky“, kdy se snažíme o maximální rozvoj obratnosti a získání co největšího počtu pohybových dovedností. Z hlediska pohybového vývoje je tato věková kategorie charakterizována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou (Perič, 2004). Bunc (2013) ve své přednášce Bioenergetika pohybových činností tvrdí, že za rozhodný věk pro získání „kladného“ vztahu k pohybovým aktivitám, tedy vztahu který má dlouhodobý charakter a přetrvává i do dospělosti je věk 1-3 roky a mladší školní věk 6-7 let. 48
2.4.2 Vhodné a nevhodné pohybové aktivity během redukčního režimu
Podle Suchomela (2006) je při redukci nadváhy a léčbě obezity vhodné zařazovat následující sporty: plavání, hry ve vodě, chůze rychlostí 5 až 6 km/h, jízda na kole, bruslení na ledě, nebo kolečkových bruslích, stolní tenis, badminton, tenis a tanec. Kytnarová (2002) z pohybových aktivit doporučuje aerobní cvičení, např. jízda na kole, chůze, plavání, jazz gymnastika, kalanetická cvičení, veslování, běh na lyžích. Varuje proti silovým, izometrickým cvikům (vzpírání, kulturistika), která nejsou pro obézní vhodná. Mohou sice zabránit nepřiměřenému úbytku svalové hmoty, protože však probíhají za anaerobních podmínek, neuplatňují se při lipomobilizaci. Navíc mohou vést k nepřiměřenému přetěžování kloubů a k narušení svalových pouzder. U dětí s těžkou obezitou je vhodné vyloučit doskoky. Vhodné jsou především aktivity v přírodě. Nejčastěji se doporučují: chůze, plavání, cyklistika, tanec, modifikovaný aerobic (bez výskoků), kondiční tělocvik, dále kondiční turistika a v posledních letech velmi oblíbená chůze s holemi, tzv. nordic walking. Později lze pak zařadit i míčové hry, stolní tenis, badminton, tenis, squash a další. Vhodné je využití tzv. 3D tréninku aktivujícího hluboký stabilizační systém např. TRX trénink (cvičení pouze se zátěží váhou vlastního těla) nebo BOSU (balanční, stabilizační tréninkové zařízení). Po určitém snížení hmotnosti je možno zařadit běh na lyžích, bruslení. Vždy je třeba omezit možnost nesprávného vykonávání cviků, které může vést k poškození i zranění (Kytnarová, 2011).
2.4.4 Pohybová zkušenost Pro sestavení správného intervenčního programu musíme znát předešlou pohybovou zkušenost dětí. Obezita je brzdivým činitelem tělesné zdatnosti a základní motorické výkonnosti (Suchomel, 2006). Obézní děti jsou většinou neobratné, snadněji se zraní, proto je nutné na začátek intervenčního programu zařadit méně náročné pohybové aktivity na obratnost a jiné aktivity náročné na motorickou zdatnost dětí. Pozor se musí dát na rychlejší nástup únavy. Většina dětí, i během tělesné výchovy ve školách, se nezapojuje do cvičení a prosedí většinu času na lavičkách. Učitelé mají během tělesné výchovy na starost spousty dětí a čas na individuální přístup k obézním dětem je nedostatečný. Obézní děti tedy nezvládají při nástupu do léčebny základní motorické dovednosti a jejich tělesná zdatnost je velmi nízká. Při
49
vytváření intervenčního pohybového programu musíme tyto handicapy brát v úvahu a pohybové aktivity obézním dětem přizpůsobit.
2.6 Lázeňská léčba Lázeňská léčba obézních dětí má historii velmi mladou. Dětská obezita se léčí od roku 1959 v Bludově, od roku 1988 v Karlových Varech, od roku 1993 v Luhačovicích a od roku 1999 v Lázních Dolní Lipová. Od roku 1969 se léčila dětská obezita rovněž v Sadské. Celý projekt tehdy vznikl na základě žádosti klinických pracovišť. Pro děti zde byl vypracován a postupně upravován dietní a pohybový režim. Cílem bylo ve spolupráci dětských klinik s léčebnou v Sadské vytvořit pro obézní děti vhodný léčebný režim a klinicky zhodnotit jeho efekt včetně odezvy v dětském organismu. Na základě ověřených pozitivních výsledků byla pak po dvou letech zařazena lázeňská léčba obézních dětí v Sadské oficiálně do „Indikačního seznamu pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost“. V roce 1978 nastoupila do léčebny prim. MUDr. V. Drozdová, která nejenže celý režim dále propracovala, ale hlavně se podílela na vypracování dietního systému pro obézní děti a pro děti s poruchou lipidového metabolismu podle nejnovějších vědeckých poznatků. Tento dietní systém platí dodnes. V roce 1990 byla budova léčebny v Sadské restituována a léčba obézních dětí byla soustředěna do Léčebny Dr. L. Filipa v nedalekých Poděbradech (Gojová, 2002). Ve světovém měřítku je v ČR unikátní síť ozdravoven s 3 týdenní režimovou léčbou dětské obezity a lázeňských pracovišť s 4 týdenní intenzivní léčbou dětské obezity. Tato pobytová pracoviště dosahují vynikajících krátkodobých výsledků, ale pro dlouhodobý efekt je nutná vazba na obezitologického terapeuta v řádu roků (Marinová, 2013).
2.7 Shrnutí teoretické části Obezita je závažné onemocnění rozšířené po celém světě. Důležitá je včasná klasifikace obezity a navrhnutí způsobu řešení problému. Obezita je způsobena jak genetickými faktory, tak faktory zevního prostředí. Jistě není vhodné podceňovat genetické predispozice k obezitě, je nutné se ovšem zaměřit na faktory vnějšího prostředí, hlavně tedy na faktory ovlivnitelné naším chováním. Mezi ty patří především nedostatek pohybové aktivity, nadměrný příjem energie, nevhodný životní styl. Pro léčbu obezity je nezbytná 50
edukace rodiny a ambulantní léčba dítěte. Dalším krokem je léčba lázeňská, která má v České republice dlouholetou tradici. Při plánování pohybového programu musíme respektovat jak zákonitosti vycházející ze specifik dětí mladšího školního věku, tak i limity vycházející ze samostatného onemocnění obezitou. Díky nástupu do školy se sníží celková délka pohybové aktivity, proto je nutné dítě motivovat a umožnit mu dostatečnou pohybovou aktivitu. Podle Machové (2002) se děti ještě rychle unaví, proto se musí činnosti často měnit. Důležitá je také pohybová aktivita formou hry. Obezita spojená s vysokým množstvím tělesného tuku je brzdivým činitelem tělesné zdatnosti a základní motorické výkonnosti. Snížená úroveň tělesné zdatnosti se neprojevuje u obézních dětí stejně ve všech jejich složkách. Nejvíce jsou postiženy motorické výkony související s přenosem vlastní tělesné hmotnosti po určité dráze. Aerobní kapacita ve vztahu k tělesné hmotnosti je nižší a tělesná práce je prováděna s nižší mechanickou účinností (Suchomel, 2006). Co se týče frekvence a intenzity, děti mladšího školního věku, podle Corbin, Pangrazi (2003) by děti měly věnovat nejméně 60min denně pohybových aktivit provozovaných jak mírnou tak vyšší intenzitou v 15min periodách, což splňuje podmínku pohybovou aktivitu často měnit. Dále doporučují zařazovat strečinkové cviky, cviky na ohebnost, lezení, šplhání, skoky a posilovací cviky nejméně třikrát týdně. Musíme ovšem zdůraznit, že pro děti s obezitou nejsou vhodné žádné dopady, skoky a poskoky. Dále doporučují zařadit alespoň jednou týdně aerobní aktivitu – jízda na kole, plavání, běh na lyžích apod. Podle nich je také nutné věnovat alespoň 60min denně základním denním pohybovým aktivitám jako je cesta do školy a zpět, venčení psa, práce na zahradě apod. Physical Activity Guidelies for Americans (2008) souhlasí s Corbin, Pangrazi (2003), že by děti měly zařazovat jak cviky aerobní, posilovací, tak i cviky zesilující kost. Pro děti s obezitou jsou ovšem cviky zesilující kosti nevhodné, protože produkují tlak na kosti. Podle výzkumu je obezita redukována pravidelnou pohybovou aktivitou střední a vysoké intenzity 3-5krát týdně 30-60min. Podle Kytnarové (2002) má pohybová aktivita pozitivní účinek pokud se vykonává 34 týdně alespoň 30-45min v intenzitě 50-70% maximální funkční kapacity. Stejně jako Corbin, Pangrazi (2003) doporučuje zařadit silové cvičení alespoň 3x týdně. Pařízková et al. (2002) doporučuje cvičení zejména aerobního charakteru střední intenzity nezatěžující příliš
51
dolní končetiny. Doporučuje provádět pohybovou aktivitu 3-5 týdně intenzitou kolem 5060%, což je intenzita, při které účast tuků stoupá na 80-90%. Intenzita zatížení rozhoduje o způsobu úhrady energetických požadavků. Pro převážné využití tuků je vhodné cvičení aerobního charakteru kolem 50% maximální tepové frekvence. Podle Pařízkové et al. (2002) nesmíme také zapomenout na rozvoj a udržování správného držení těla – posílení „svalového korzetu“ trupu silovými cvičeními, a dosažení symetrické a stabilní chůze. Do programu nesmíme zapomenout tedy zahrnout i cviky kompenzační, dechové cvičení a cvičení zaměřené na posílení určitých částí těla a korekci nesprávného držení těla. Děti potřebují co nejpestřejší náplň činnosti a potřebují, aby se většina pohybové aktivity prováděla hrou. Pohybová zátěž se u obézních dětí musí zvyšovat postupně, aby docházelo k náležité adaptaci organismu. U obézních dětí by nemělo docházet ke stavu dušnosti a k anaerobním procesům (Suchomel, 2006). Je důležité, aby každá činnost obsahovala úvodní zahřátí a závěrečnou relaxaci. Zdůrazňujeme správné dýchání. Při pohybech směrem ven od těla je nádech, při pohybem směrem do těla je výdech. Optimálně zvolená fyzická aktivita pozitivně ovlivňuje psychický stav a sebevědomí. Svým centrálním působením potlačuje úzkost a depresi, tlumivě ovlivňuje chuť k jídlu a příjem potravy (Svačinová, 2002). Pro sestavení intervenčního pohybového programu je dobré znát pohybovou zkušenost dětí.
52
3. Cíle a úkoly práce, hypotézy
3.1 Cíle práce Cílem diplomové práce je navrhnutí a realizování pohybového programu pro obézní děti mladšího školního věku v rámci lázeňského pobytu v Léčebně Dr. L.Filipa, Lázně Poděbrady. Cílem je zařadit do tradičního programu nové a atraktivní aktivity pro obézní děti mladšího školního věku a tím změnit jejich vztah k pohybové aktivitě.
3.2 Hypotézy Pro tuto diplomovou práci jsme stanovili následující hypotézy: H1 – Během léčebného pobytu v době trvání aplikovaného programu dojde k úbytku hmotnosti u intervenované skupiny o 2 kg a ke snížení hodnot BMI o 1 kg/m2. H2 – Během léčebného pobytu v době trvání aplikovaného programu dojde u intervenované skupiny ke snížení množství tukové tkáně o 2 % a k nárůstu množství aktivní svalové hmoty o 1%. H3 – Během léčebného pobytu v době trvání aplikovaného programu dojde u intervenované skupiny ke zmenšení obvodu břicha o 3 cm.
3.3 Úkoly práce 1) Zpracovat, utřídit a kriticky zanalyzovat poznatky týkající se problematiky obezity dětí mladšího školního věku a její léčby. 2) Zpracovat intervenční pohybový program na základě získaných poznatků. 3) Aplikovat pohybový program na skupině dětí v léčebně. 4) Sledovat antropometrické parametry, které nám poslouží ke kontrole účinnosti nově navrženého programu. 5) Porovnat výsledky antropometrického měření s výsledky kontrolní skupiny, která absolvovala tradiční program nabízený dětskou léčebnou.
53
4 Metodika práce
4.1 Charakteristika intervenovaného souboru Soubor tvořili děti, účastnící se pobytu v Léčebně Dr. L.Filipa, Lázně Poděbrady. Program probíhal v období od 26.3. -22. 4. 2014. Intervenovaný soubor se skládal z 12 dětí, z toho 6 chlapců a 6 dívek. Skupina se pohybovala ve věku od 10-12 let. Ze základních antropometrických ukazatelů jsme hodnotili hmotnost, výšku, dále jsme vypočítávali BMI, měřili obvod břicha a % tělesného tuku, vody a svalů. Základní antropometrické charakteristiky souboru jsou uvedeny v tabulce.
Tabulka 8: Antropometrické ukazatel intervenovaného souboru Proband Věk (roky)
Hmotnost
Výška
BMI
TT (%)
(kg)
(cm)
(kg/m2)
Voda
Svaly
(%)
(%)
Obvod břicha (cm)
1
12
72,7
164
27
18,8
55,8
39
99
2
11
49,9
144
24,1
16,9
61,3
42,8
88
3
11
99,8
155
41,5
52
46
33
132
4
10
41,6
139
21,5
23,4
59,8
40,3
80
5
12
88,7
160
34,6
29,7
50,1
35
97
6
10
61,3
155
25,5
31,8
50,4
33,6
95
7
11
63,3
146
29,7
23,6
54,9
38,3
97
8
12
55,3
148
25,2
26,9
54,7
36,7
90
9
11
49,7
140
25,4
30
53,7
36
88
10
11
92,7
161
35,8
45,8
43
28,5
121
11
12
86,5
166
31,4
22,7
53,7
37,5
107
12
10
58,3
144
28,1
23,2
55,7
38,9
95
X
11,1
68,3
151,8
29,2
28,7
53,3
36,6
99
SD
0,8
18,5
9,1
5,5
10
5
3,6
14
Vysvětlivky: X=aritmetický průměr, SD=směrodatná odchylka
54
4.2 Charakteristika kontrolního souboru Kontrolní skupina se skládala s dětí, které se zúčastnily lázeňského pobytu v období 25.9 – 22. 10. 2013. Kontrolní soubor je tvořen z 12 probandů, z toho 8 dívek a 4 chlapci. Kontrolní skupina se pohybovala ve věkovém rozmezí mezi 9-11 lety.
Tabulka 9: Antropometrické ukazatele kontrolního souboru Proband Věk (roky)
Hmotnost
Výška
BMI
TT (%)
(kg)
(cm)
(kg/m2)
Voda
Svaly
(%)
(%)
Obvod břicha (cm)
1
10
58,4
158
23,4
10,7
64
44,7
86
2
10
76,2
162
29
29,8
51,8
34,7
105
3
10
52,3
142
25,9
28,8
54,3
36,4
90
4
10
73,4
150
32,6
27,7
52
36,3
111
5
10
67,4
154
28,4
31,2
51,1
34,2
99
6
9
46,3
135
25,4
28,2
55,9
37,5
83
7
10
75,4
148
34,4
28,1
52,7
36,8
100
8
10
79,7
146
37,4
45,3
45,4
30,2
101
9
10
46,2
138
24,3
15,1
64
44,7
85
10
10
60
150
26,7
31,8
51
34,1
90
11
9
48,4
140
24,7
25
57,6
38,7
85
12
11
73,3
157
29,7
32,3
50,4
33,7
105
X
9,9
63
148,3
28,5
27,8
54,2
36,8
95
SD
0,5
12,1
8,1
4,2
8,3
5,3
4
9,2
Vysvětlivky: X=aritmetický průměr, SD=směrodatná odchylka
4.3 Metodika testování vybraných antropometrických ukazatelů
Všechna měření, kromě měření obvodu břicha, jsme prováděli na základě bioelektrické impedance pomocí přístroje FITNESS SCALE SOEHNLE PROFESSIONAL. 55
Jedná se o tzv. bipolární přístroj, bývá také označován jako ruční a jedná se o přístroj, kdy elektrický proud prochází pouze horní částí těla. Elektrody jsou umístěny na madlech.
Obrázek 1: Přístroj Fitness Scale Soehnle Professional
Analýza tělesného složení na základě bioelektrické impedance představuje analýzu hmotnosti ve smyslu: tukové složky, aktivní tělesné hmoty, obsahu celkové vody, obsahu extracelulární a intracelulární vody, stupně bazálního metabolismu. Metoda BIA je velmi citlivá na stav hydratace organismu, což může být výhodou i nevýhodou. Dále záleží na termoregulaci a povrchové teplotě kůže. Stav hydratace organismu může způsobit podle Bunce (2004) chybu měření 2 - 4%. Aktuální hodnoty tělesného složení získané metodou BIA jsou ovlivněny také množstvím svalového glykogenu, vliv hraje předchozí zatížení především anaerobního charakteru. Pokud nedojde ke kontrole stavu hydratace, doby odstupu od pohybové činnosti či příjmu potravy, může dojít k podhodnocení procentuálního zastoupení podkožního tuku (Riegrová et al., 2006). Bunc a kol. (2001) tvrdí, že chyba způsobená obsluhou je maximálně na úrovni 3 %. Chyby způsobené použitím neadekvátních predikčních rovnic mohou v krajním případě dosahovat až 80 % z naměřené hodnoty (Riegrová et al., 2006). K možným chybám při použití metody BIA dochází i v důsledku předpokladů válcového modelu a homogenní hustoty lidského těla (Bunc, 2004). 56
Pro eliminaci chyb při měření je potřeba dodržovat základní pravidla týkající se měření probandů: 1) Nejíst a nepít po dobu alespoň 4-5 hodin před testem, 2) Necvičit po dobu alespoň 12 hodin před testem, 3) Vyprázdnit močový měchýř 30 minut před testem a organismus opět zavodnit neslazenou tekutinou 4) Zajistit běžnou teplotu místnosti
Nejprve proběhlo měření hmotnosti (kg). Měření je nutné provádět ve stoje. Měření probíhá ve spodním prádle. Pro měření procenta tukové tkáně pomocí bioelektrické impedance bylo nutné nastavit tyto parametry: výška, věk, pohlaví, frekvence pohybové aktivity. Proband uchopí přístroj oběma rukama v místě elektrod, setrvá, dokud se neobjeví výsledky (cca 20 s). Měření na začátku programu by mělo mít stejné podmínky jako na konci programu. Obvod břicha měříme vestoje, do půli těla vysvlečení a metr přiložíme v polovině vzdálenosti mezi dolním žebrem a horním okrajem pánve, na nejširší místo obvodu břicha. Nesmíme se nechat zmást úrovní pupíku, protože ten se u lidí s krátkým trupem může nacházet kousek níže. Při měření lehce vdechneme a obtočíme metr vodorovně kolem těla. Poté odečteme naměřenou hodnotu.
4.4 Realizace pohybového programu intervenované skupiny Při tvorbě intervenčního čtyřtýdenního pohybového programu pro sledovanou skupinu, bylo našim hlavním cílem zařadit nové druhy aktivity, které by dětem zatraktivnily pobyt v léčebně. Pohybový program jsem částečně realizoval sám za doprovodu zdravotního personálu. Z větší části byl mnou navrhnutý program realizován bez mé účasti. Zdravotní personál pečlivě zaznamenával průběh programu, co se dalo realizovat, na druhé straně co se realizovat nepovedlo. Podrobný realizovaný program jak sledované, tak kontrolní skupiny je v Příloze.
Do programu jsme zařadili tyto aktivity: 1) Plavání a hry ve vodním prostředí 2) Orientační běh 57
3) Zdravotní tělesná výchova 4) Zumba 5) Nordic Walking 6) Pohybové hry na hřišti (vybíjená, přehazovaná) 7) Pěší turistika 8) Jóga 9) Socializační hry 10) Rotoped, stepper, točna
Podrobný popis složek pohybového programu je v příloze 28.
4.5 Zpracování antropometrických ukazatelů Z jednotlivých naměřených hodnot u každého probanda v intervenované i kontrolní skupině jsme vypočítali celkový průměr dané skupiny. Dále jsme vypočítali u všech naměřených hodnot směrodatné odchylky. Tento postup jsme dělali na začátku a na konci lázeňského pobytu. Dále jsme si stanovili věcnou významnost u naměřených hodnot intervenované skupiny. Pro každý antropometrický ukazatel jsme si určili hodnotu, jejíž změna je významná pro snížení obezity u dětí. U hodnoty hmotnosti jsme si určili jako významný úbytek 2 kg. U hodnoty BMI bychom považovali za významný úbytek o 1 kg/m2. Významné by bylo snížení množství tukové tkáně o 2% a zvýšení množství aktivní svalové hmoty o 1%. Zmenšení obvodu břicha o 3 cm bychom považovali za úspěch. Hodnoty jsme poté poměřili s výsledky a vyhodnotili jako významné či nevýznamné. Zpracování výsledků pro srovnání intervenční a kontrolní skupiny bylo provedeno pomocí programu MS Excel. Nejdříve jsme vypočítali základní statistické charakteristiky: průměry, směrodatné odchylky, minimální a maximální hodnoty jednotlivých ukazatelů a rozdíly naměřených hodnot mezi začátkem a koncem pobytu. K hodnocení statistické významnosti rozdílů naměřených na začátku a na konci léčebného pobytu mezi skupinami jsme použili nepárový T-test. Před použitím nepárového Ttestu jsme použili F-test, jehož nulová hypotéza je, že mezi rozptyly daných souborů nejsou rozdíly. Během F-testu testovací kritérium nepřekročilo kritickou hodnotu, tudíž jsme přijali 58
nulovou hypotézu. Mezi rozptyly není statisticky významný rozdíl. Hladinu významnosti jsme zvolili p = 0,05. Na základě tohoto výsledku jsme pro zhodnocení výsledků využili dvouvýběrový T-test s rovností rozptylů.
59
5 Výsledky Tabulka 10: Změny testovaných parametrů u intervenované skupiny na konci lázeňského pobytu Hmotnost BMI(kg/m2)
Proband Věk (roky)
(kg)
TT (%)
VODY
SVALY
OBVOD
ÚBYTEK
ÚBYTEK
(%)
(%)
BŘICHA
HMOTNOSTI HMOTNOSTI
(cm)
(kg)
(%)
1
12
68,4
25,4
16
57,8
40,4
93
4,3
5,9
2
11
46,5
22,4
16,1
62,5
43,6
82
3,4
6,8
3
11
95,4
39,7
48,8
43,7
29
123
4,4
4,4
4
10
39,6
22,5
21,2
62,3
42
75
2
4,8
5
12
84,2
32,9
27,4
51
35,6
94
4,5
5
6
10
56,8
22,6
27
54
36,2
89
4,5
7,3
7
11
58,4
27,4
19,3
57,8
40,4
91
4,9
7,7
8
12
52,7
24,1
26,1
55,1
36,9
87
2,6
4,7
9
11
45,4
23,2
25,5
57,2
38,4
80
4,3
8,7
10
11
84,1
32,4
39,3
46
30,6
110
8,6
9,3
11
12
79,1
28,7
19,7
55,1
38,5
102
7,4
8,6
12
10
56,1
27
20,9
57,4
40,1
93
2,2
3,8
X
11,1
63,9
27,4
25,6
55
37,6
93,3
4,4
6,4
SD
0,8
18,5
5,1
9,3
5,5
4,2
12,8
1,9
1,8
60
Proband R BMI (kg/m2)
R tuk
R
(%)
Obvod břicha (cm)
1
1,6
2,8
6
2
1,7
0,8
6
3
1,8
3,2
9
4
0,3
2,2
5
5
1,7
2,3
3
6
2,9
4,8
6
7
2,3
4,3
6
8
1,1
0,8
3
9
2,2
4,5
8
10
3,4
6,5
11
11
2,7
3
5
12
1,1
2,3
2
X
1,9
3,1
5,8
SD
0,8
1,6
2,5
Vysvětlivky: R = rozdíl
X= aritmetický průměr SD = směrodatná odchylka
61
Tabulka 11: Hodnoty testovaných parametrů na začátku a na konci lázeňského pobytu u intervenované skupiny a jejich rozdíly
N
X
SD
Minimum Maximum
platných hmotnost -p
12
68,3
18,5
41,6
99,8
hmotnost- k
12
63,9
17,2
39,6
95,4
R hmotnost (kg)
12
4,4
1,9
2
8,6
BMI-p (kg/m2)
12
29,2
5,5
21,5
41,5
BMI-k (kg/m2)
12
27,4
5,1
20,5
30,7
R BMI (kg/m2)
12
1,8
0,8
0,3
3,4
tuk - p (%)
12
28,7
10
16,9
52
tuk- k (%)
12
25,6
9,3
16
48,8
R tuk (%)
12
3,1
1,6
0,8
6,5
Obvod břicha-p
12
99
14
80
132
12
93,3
12,6
75
123
12
5,7
2,5
2
11
12
6,4
1,8
3,8
9,3
svaly - p (%)
12
36,2
4,2
28
42,8
svaly- k (%)
12
37,6
4,2
29
43,6
R svaly (%)
12
1,4
0,7
0,2
2,6
(cm) Obvod břicha-k (cm) R Obvod břicha (cm) Úbytek hmotnosti (%)
Vysvětlivky: N= počet probandů R = rozdíl X= aritmetický průměr Index p = hodnoty testovaného parametru na počátku lázeňského pobytu Index k = hodnoty testovaného parametru na konci lázeňského pobytu SD = směrodatná odchylka
62
Tabulka 12: Změny testovaných parametrů u kontrolní skupiny na konci lázeňského pobytu Proband Věk
Hmotnost BMI
(roky)
(kg)
TT (%)
(kg/m2)
VODY
SVALY
OBVOD
Úbytek
Úbytek
(%)
(%)
BŘICHA
hmotnosti hmotnosti
(cm)
(kg)
(%)
1
10
54,2
21,7
8,3
66,9
46,7
81
4,2
7,1
2
10
70,2
26,7
26,4
58,3
36,1
98
6
7,8
3
10
48,4
24
26,2
56,4
37,9
86
3,9
7,4
4
10
66,6
29,6
23,2
54,6
38,1
104
6,8
9,2
5
10
62,2
26,2
27,2
54
36,2
92
5,2
7,7
6
9
42,4
23,4
23,2
60,3
40,6
79
3,7
8,6
7
10
69
31,5
24,7
54,2
37,8
96
6,4
8,4
8
10
75
35,2
44,7
44,8
29
95
4,7
5,8
9
10
43
22,6
14,6
65,3
45,6
80
3,2
6,9
10
10
55,8
24,8
27,1
54,4
36,5
86
4,2
7,4
11
9
44,7
22,8
22
60,6
40,8
80
3,7
7,6
12
11
68,4
27,7
30,7
51
34,1
102
4,9
6,6
X
9,9
58,3
26,4
24,9
56,7
38,3
89,9
4,7
7,5
SD
0,5
11,2
3,9
8,3
5,8
4,6
8,7
1,1
0,9
63
Proband R BMI (kg/m2)
R tuk
R
(%)
Obvod břicha (cm)
1
1,7
2,4
5
2
2,3
3,4
7
3
1,9
2,6
4
4
3
4,5
7
5
2,2
4
7
6
2
5
4
7
2,9
3,4
4
8
2,2
0,6
6
9
1,7
0,5
5
10
1,9
4,7
4
11
1,9
3
5
12
2
1,6
3
X
2,1
3
5
SD
0,4
1,4
1,3
Vysvětlivky: R = rozdíl
X= aritmetický průměr SD = směrodatná odchylka
64
Tabulka 13: Hodnoty testovaných parametrů na začátku a na konci lázeňského pobytu u kontrolní skupiny a jejich rozdíly
N
X
SD
Minimum Maximum
platných hmotnost -p
12
63
12,1
46,2
79,7
hmotnost- k
12
58,3
11,2
42,4
75
R hmotnost (kg)
12
4,7
1,1
3,2
6,8
BMI-p (kg/m2)
12
28,5
4,2
23,4
37,4
BMI-k (kg/m2)
12
26,4
3,9
21,7
35,2
R BMI (kg/m2)
12
2,1
0,4
1,7
2,9
tuk - p (%)
12
27,8
8,3
10,7
45,3
tuk- k (%)
12
24,9
8,3
8,3
44,7
R tuk (%)
12
2,9
1,4
0,5
4,7
Obvod břicha-p
12
95
9,2
83
111
12
89,9
8,7
79
104
12
5
1,3
3
7
12
7,5
0,9
5,8
9,2
svaly - p (%)
12
36,8
4
30,2
44,7
svaly- k (%)
12
38,5
4,3
31
46,7
R svaly (%)
12
1,7
0,8
0,4
3,1
(cm) Obvod břicha-k (cm) R Obvod břicha (cm) Úbytek hmotnosti (%)
Vysvětlivky: N= počet probandů R = rozdíl X= aritmetický průměr Index p = hodnoty testovaného parametru na počátku lázeňského pobytu Index k = hodnoty testovaného parametru na konci lázeňského pobytu SD = směrodatná odchylka 65
Tabulka 14: Významnost rozdílů dvou rozptylů podle F-testu
Úbytek
Úbytek
R BMI
hmotnosti
hmotnosti
(kg)
(%)
R tuk (%)
2
(kg/m )
R Obvod
R svaly
břicha
(%)
(cm)
F
0,1
0,02
0,03
0,74
0,05
0,9
Kritická
3,5
3,5
3,5
3,5
3,5
3,5
hodnota
Tabulka 15: Statistická významnost rozdílu úbytku hmotnosti v kg mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů
Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
4,4
4,7
Rozptyl
3,8
1,3
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
2,6
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
-0,5
P(T<=t) (1)
0,3
t krit (1)
1,7
P(T<=t) (2)
0,6
t krit (2)
2
66
Tabulka 16: Statistická významnost rozdílu úbytku hmotnosti v % mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů
Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
6,4
7,5
Rozptyl
3,6
0,8
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
2,2
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
-1,8
P(T<=t) (1)
0,04
t krit (1) P(T<=t) (2)
1,7 0,08
t krit (2)
2
Tabulka 17: Statistická významnost rozdílu BMI mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů
Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
1,9
2,1
Rozptyl
0,7
0,2
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
0,5
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
-0,9
P(T<=t) (1)
0,2
t krit (1)
1,7
P(T<=t) (2)
0,4
t krit (2)
2
67
Tabulka 18: Statistická významnost rozdílu obsahu tuku mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů
Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
3,1
3
Rozptyl
2,8
2,3
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
2,5
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
0,2
P(T<=t) (1)
0,4
t krit (1)
1,7
P(T<=t) (2)
0,8
t krit (2)
2
Tabulka 19: Statistická významnost rozdílu obvodu břicha mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů
Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
5,8
5
Rozptyl
6,7
1,9
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
4,3
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
0,9
P(T<=t) (1)
0,2
t krit (1)
1,7
P(T<=t) (2)
0,4
t krit (2)
2
68
Tabulka 20: Statistická významnost rozdílu obsahu aktivní svalové hmoty mezi intervenovanou a kontrolní skupinou dle statistického dvouvýběrového t-testu s rovností rozptylů Dvouvýběrový t-test s rovností rozptylů Soubor 1
Soubor 2
Stř. hodnota
1,4
1,7
Rozptyl
0,6
0,6
Pozorování
12
12
Společný rozptyl
0,6
Hyp. rozdíl stř. hodnot
0
Rozdíl
22
t Stat
-0,8
P(T<=t) (1)
0,2
t krit (1)
1,7
P(T<=t) (2)
0,4
t krit (2)
2
5.2 Hmotnost (kg a %) Změny hmotnosti u intervenované skupiny
Průměrná hmotnost probandů v intervenované skupině na počátku pobytu byla 68,3 kg. Po absolvování čtyřtýdenního pobytu se průměrná hmotnost intervenované skupiny snížila na 63,9 kg. Průměrná hodnota úbytku hmotnosti činila 4,4 kg, což považujeme dle věcné významnosti za významné. Průměrný úbytek hmotnosti v procentech činil 6,4 %. Minimální hodnota úbytku hmotnosti byla 2 kg a maximální 8,6 kg.
Změny hmotnosti u kontrolní skupiny
Průměrná hmotnost probandů u kontrolní skupiny na počátku pobytu byla 63 kg. Po absolvování čtyřtýdenního pobytu se průměrná hmotnost kontrolní skupiny snížila na 58,3 kg.
69
Průměrná hodnota úbytku hmotnosti činila 4,7 kg. Průměrný úbytek hmotnosti v procentech činil 7,5 %. Minimální hodnota úbytku hmotnosti byla 3,2 kg a maximální 6,8 kg.
Srovnání hodnot hmotnosti u intervenované a kontrolní skupiny na začátku a konci programu
U obou skupin došlo během pobytu k poklesu hmotnosti. V porovnání intervenované a kontrolní skupiny nebyly hodnoty hmotnosti na začátku a na konci programu statisticky významné.
5.3 Body Mass Index (BMI) Změny hodnot BMI u intervenované skupiny Průměrná hodnota BMI na začátku programu u intervenované skupiny byla 29,2 kg/m2. Na konci pobytu se snížila na 27,4 kg/m2. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou BMI na počátku a na konci pobytu činil 1,8 kg/m2, což považujeme dle věcné významnosti za významné. Minimální hodnota rozdílu BMI činila 0,3 kg/m2 a maximální 3,4 kg/m2.
Změny hodnot BMI u kontrolní skupiny Průměrná hodnota BMI na začátku programu u kontrolní skupiny byla 28,5 kg/m2. Na konci pobytu se snížila na 26,4 kg/m2. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou BMI na počátku a na konci pobytu činil 2,1 kg/m2. Minimální hodnota rozdílu BMI činila 1,7 kg/m2 a maximální 2,9 kg/m2.
Srovnání hodnot BMI u intervenované a kontrolní skupiny na začátku a konci programu
U obou skupin došlo k poklesu BMI. V porovnání intervenované a kontrolní skupiny nebyly hodnoty BMI na začátku a na konci programu statisticky významné. 70
5.4 Tělesný tuk (%) Změny tělesného tuku u intervenované skupiny Průměrná hodnota % tuku na začátku programu u intervenované skupiny byla 28,7%. Na konci pobytu se snížila na 25,6 %. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou % tukové tkáně na počátku a na konci pobytu činil 3,1 %, což považujeme dle věcné významnosti za významné. Minimální hodnota rozdílu % tukové tkáně činila 0,8% a maximální 6,5%.
Změny tělesného tuku u kontrolní skupiny
Průměrná hodnota % tuku na začátku programu u kontrolní skupiny byla 27,8%. Na konci pobytu se snížila na 24,9 %. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou % tukové tkáně na počátku a na konci pobytu činil 2,9 %. Minimální hodnota rozdílu % tukové tkáně činila 0,5% a maximální 4,7%.
Srovnání hodnot obsahu tělesného tuku u intervenované a kontrolní skupiny na začátku a konci programu
U obou skupin došlo k poklesu tělesného tuku. V porovnání intervenované a kontrolní skupiny nebyly hodnoty tukové tkáně na začátku a na konci programu statisticky významné.
5.5 Obvod břicha (cm) Změny hodnot obvodu břicha u intervenované skupiny
Průměrná hodnota obvodu břicha na začátku programu u intervenované skupiny byla 99 cm. Na konci pobytu se snížila na 93,3 cm. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou obvodu břicha na počátku a na konci pobytu byl 5,7 cm, což považujeme dle věcné významnosti za významné. Minimální hodnota rozdílu obvodu břicha byla 2 cm a maximální 11 cm. Změny hodnot obvodu břicha u kontrolní skupiny
71
Průměrná hodnota obvodu břicha na začátku programu u kontrolní skupiny byla 95 cm. Na konci pobytu se snížila na 89,9 cm. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou obvodu břicha na počátku a na konci pobytu činil 5,1 cm. Minimální hodnota rozdílu obvodu břicha činila 3 cm a maximální 7 cm.
Srovnání hodnot obvodu břicha u intervenované a kontrolní skupiny na začátku a konci programu.
U obou skupin došlo ke snížení obvodu břicha. V porovnání intervenované a kontrolní skupiny nebyly hodnoty obvodu břicha na začátku a na konci programu statisticky významné.
5.6 Svalová hmota (%) Změny svalové hmoty u intervenované skupiny
Průměrná hodnota % svalové hmoty na začátku programu u intervenované skupiny byla 36,8 %. Na konci pobytu se zvýšila na 38,5 %. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou % svalové hmoty na počátku a na konci pobytu činil 1,7 %, což považujeme dle věcné významnosti za významné. Minimální hodnota rozdílu % svalové hmoty činila 0,4% a maximální 3,1%.
Změny svalové hmoty u kontrolní skupiny
Průměrná hodnota % svalové hmoty na začátku programu u kontrolní skupiny byla 36,2%. Na konci pobytu se zvýšila na 37,6 %. Rozdíl mezi průměrnou hodnotou % svalové hmoty na počátku a na konci pobytu činil 1,4 %. Minimální hodnota rozdílu % svalové hmoty činila 0,2% a maximální 2,6%.
Srovnání hodnot obsahu svalové hmoty u intervenované a kontrolní skupiny na začátku a konci programu
U obou skupin došlo k nárůstu svalové hmoty. V porovnání intervenované a kontrolní skupiny nebyly hodnoty svalové hmoty na začátku a na konci programu statisticky významné.
72
6 Diskuze Pohybová aktivita je nezbytnou součástí redukčního režimu. Je to jediná součást energetického výdeje, kterou můžeme ovlivnit svým chováním. Hlavním cílem je naučit jedince zvýšit fyzický výdej v průběhu dne pomocí pravidelných pohybových aktivit. Je nutné vzít v úvahu řadu pozitivních vlivů, které s sebou přináší zvýšení pohybové aktivity. Při redukci váhy klademe důraz zejména na to, aby se organismus zbavoval nadměrné tukové tkáně a ne tkáně svalové (Kunešová, 2001). S tím souhlasí Stackeová (2009a), která také říká, že mezi nejdůležitější zdravotní benefity pohybové aktivity patří lepší kardiovaskulární zdatnost a vyšší svalová síla, menší množství tělesného tuku, vyšší kvalitu kostní tkáně a nižší hladinu úzkosti a depresivity. Jak fyzická tak psychická odolnost je zvyšována provozováním pohybové aktivity a tyto složky se vzájemně ovlivňují. Ke konci lázeňského pobytu jsme mohli vidět u dětí lepší fyzickou i psychickou odolnost. Změna ze sedavého způsobu života k aktivnímu přinesla očividnou pozitivní změnu u dětí. Obezita je významný rizikový faktor pro vznik řady onemocnění, proto je vhodné snažit se vzniku obezity předejít, nebo ji, pokud již vznikla, nutno léčit (Kunešová, 2006). Náš intervenční pohybový program měl snížit stupeň obezity u dětí a tím snížit rizikový faktor pro vznik dalších onemocnění. Nejen během lázeňského pobytu, ale i v následné péči o obézní děti je nutné se soustředit na faktory, které můžeme svým chováním ovlivnit. Pro účinnou léčbu je nezbytná komplexní změna životního stylu. Jedná se o ovlivnitelné faktory, které zmiňuje Hamerská (2014). Kytnarová (2011) pro léčbu obezitu pokládá za důležité naučit obézní dítě dodržovat stravovací návyky, které mu vyhovují a kterému poskytují buď hmotnostní úbytky, či – vzhledem k růstu – udržení dosažené hmotnostní redukce při zachování patřičného přísunu živin, důležitých pro jeho růst a zdravý vývoj. Dále vytvořit u dítěte potřebu pravidelné pohybové aktivity, která jej baví, je snadno realizovatelná, a přitom podporuje žádoucí energetický výdej. O to jsme se v našem programu snažili. Nabídli jsme dětem množství zajímavých pohybových aktivit, což dětem může pomoci při hledání pohybové aktivity, která je baví.
73
V intervenčním pohybovém programu jsme vycházely z doporučení Corbin, Pangrazi (2003), kteří říkají, že by děti měly vykonávat nejméně 60 minut až několik hodin pohybových aktivit denně podle věku dětí. S tím souhlasí Department health and human services (2008), kteří taktéž doporučují pro redukci obezity pohybové aktivity aerobního charakteru denně kumulativně 60 minut (a více) střední (50– 60 % TF max.) až intenzivní (60–80 %) intenzity. Stejskal (2004) ovšem nedoporučuje delší trvání pohybové aktivity více než 60 min, jelikož již výrazně nezvyšuje zdravotní efekt cvičení. S tím se dá také souhlasit, jelikož do těchto 60 minut nespadá protažení, rozcvičení a závěrečná relaxace. Nejlépe by měly děti toto doporučení dodržovat každý den v týdnu. Tyto denní pohybové aktivity by měly být provozovány jak mírnou intenzitou, tak intenzitou vyšší. Nedoporučuje se využívat pohybovou aktivitu vyšší intenzitou po delší dobu. Intenzitu i délku jednotlivé cvičební jednotky postupně zvyšujeme. Je dobré postupovat individuálně, aby se některé děti nepohybovaly příliš nízkou intenzitou a některé příliš vysokou. To nám potvrzuje Stejskal (2004), který říká, že příliš vysoká intenzita zatížení je spojena se zvýšeným rizikem zranění, nebo jiným zdravotním poškozením. Nízká intenzita zatížení vede ke snížení efektivity pohybového programu a cvičení ztrácí pozitivní dopady na zdravotní stav. Výhodou malé intervenované skupiny bylo především to, že jsme se mohli individuálně věnovat potřebám dětí a přizpůsobovat program dle potřeb jednotlivých dětí. Dále Corbin, Pangrazi (2003) doporučují, aby se pohybová aktivita prováděla v 15 min intervalech. Obézní děti se často unaví a je dobré různé pohybové aktivitu často střídat, což se nám při realizaci programu potvrdilo. Pokud jedna aktivita trvala delší dobu, děti začínaly být unavené a jejich motivace značně klesala. Častější střídání aktivit a pestřejší program děti tolik fyzicky ani psychicky neunavil, a jejich snaha o správné vykonání nepolevovala. Do intervenčního programu bylo nezbytně nutné zařadit relaxační techniky a zaměřit se na správnost dýchání u dětí. Děti neumí správně pracovat s dechem, což vede k brzkému unavení a zakyselení organismu. Každá činnost tedy zahrnovala úvodní zahřátí a závěrečné protažení či relaxaci. Vše bylo doprovázeno korekcí správného dýchání.
74
Změna hmotnosti a její udržení Během léčebného pobytu došlo ke snížení hmotnosti u všech probandu jak intervenované, tak kontrolní skupiny. Hlavním cílem léčebného pobytu není ovšem maximální redukce hmotnosti, ale změna v přístupu dětí k pohybové aktivitě. Děti by si měly z pobytu v lázních především odvézt pozitivnější vztah k pohybové aktivitě. Podle Gregora (2004) není cílem léčby obezity u dětí rychlé a krátkodobé snížení hmotnosti. Za bezpečný je považován hmotnostní úbytek přibližně 0,5 kg za týden, maximální hmotnostní úbytek by se měl pohybovat v rozmezí 0,5-2 kg za měsíc. Děti z intervenované skupiny zhubly v průměru o 4,4 kg za měsíc. Musíme potvrdit hypotézu H1, která říká, že se u intervenované skupiny sníží průměrná hmotnost alespoň o 2 kg během lázeňského pobytu. Děti z kontrolní skupiny zhubly o 4,7 kg. V obou skupinách došlo k významnému poklesu hmotnosti. Je ovšem nutné poznamenat, že rychlý úbytek hmotnosti není hlavním cílem léčebného pobytu. Z toho vyplývá, že by se v lázních nemělo usilovat o vyšší hmotnostní úbytek, ale spíše usilovat o různorodost a atraktivitu daných pohybových aktivit, které by děti zaujaly. Ztotožňujeme se s názorem Tkáčové (2010), že pro úspěšnou redukci nadváhy je velmi důležité najít vhodnou formu tělesné aktivity, která by činila dětem radost, a tím jim přinášela příjemné zážitky. Gregor (2004) považuje za maximální úbytek hmotnosti 2 kg za měsíc. U probandů došlo k úbytku více jak o 4 kg. Myslíme si, že je to způsobené tím, že děti v důsledku radikální změny životního stylu v léčebně ubírali více. Pokud by podobná léčba probíhala po delší období, úbytek hmotnosti by nepokračoval tak razantně. Kytnarová (2011) tvrdí, že lázeňská léčba obezity by měla následovat až po edukaci celé rodiny. Udržení redukce hmotnosti docílené v lázních je třeba podpořit adekvátní následnou obezitologickou péčí v místě bydliště dítěte za nezbytné spolupráce rodičů. Bez následné změny chování dítěte v každodenním životě se bohužel dostavuje tzv. jo-jo efekt, kdy vzestup hmotnosti překročí hmotnost před jejím poklesem. Důležitá je edukace celé rodiny, co se týče stravování a pohybové aktivity. Dítě by mělo být podporováno ve výběru pohybových kroužků a motivováno v aktivní účasti. Dále je nutné upravit stravovací zvyky. Není dobré dítě omezovat v jídle, ale je nutné omezit, lépe vyloučit jídla a nápoje, které obsahují pouze prázdné kalorie a zapříčiňují nárůst hmotnosti. Proto je velmi důležité nabídnout dětem během pobytu v léčebně pestrou škálu zajímavých pohybových aktivit, které by je mohly nalákat na pokračování v dané pohybové 75
aktivitě v domácím prostředí po odchodu z lázní. Děti můžou pokračovat v dané aktivitě v různých pohybových kroužcích. Tkáčová (2010) říká, že pobyty ve speciálních zařízeních jsou, i přes dobrou efektivitu při redukci hmotnosti, z dlouhodobého hlediska málo efektivní. Předpokladem pro nasazení takovéto léčby je zabezpečení následující intenzivní ambulantní péče o obézní dítě po propuštění ze specializovaného zařízení. Musíme se také zamyslet nad tím, zdali jsou hodnoty úbytku hmotnosti tak podstatné, jak se často tvrdí. Měli bychom si připomenout, že nárůst aktivní svalové hmoty a snížení tělesného tuku jsou hodnoty důležitější než samotný úbytek hmotnosti. To nám potvrzuje Barochová (2010b), která tvrdí, že podle odborníků rizikem rychlého hubnutí je jojo efekt, odvodnění organismu a snižování svalové hmoty. Uvádí se, že při redukci váhy samotnou přísnou dietou je až 25 % hmotnostního úbytku na úkor netukové hmoty. Bez pohybové aktivity je hubnutí nezdravé a málo efektivní. Je tudíž nutné zapojit do redukčního programu nejen úpravu stravy, ale i pohybovou aktivitu, při které redukujeme množství tukové tkáně a zvyšujeme množství aktivní svalové hmoty. Nižší úbytek hmotnosti může znamenat zvýšení aktivní svalové hmoty, což z hlediska zdravotního hodnotíme pozitivně.
Tělesný tuk a svalová hmota Jak již bylo řečeno, úbytek hmotnosti a index tělesné hmotnosti BMI jsou uznávanými ukazateli diagnostiky obezity, ale pro posouzení správné diagnózy je zapotřebí dalších metod. My jsme využili metodu bioelektrické impedance a posuzovali jsme množství tělesného tuku a aktivní svalové hmoty. Barochová (2010) tvrdí, že podle odborníků je úbytek kilogramů důležitý, ale není to jediné měřítko úspěchu v hubnutí. Důležité je také to, zda kila ubývají ze svalů, nebo z tuku. Jediným způsobem, jak zabránit ubývání hmotnosti ze svalů, je cvičení. Správně zvolenými cviky můžete navíc podíl svalové složky navýšit na úkor tuku. Podle Gabriely Knosové z brněnského Institutu kompliment je cílem redukce hmotnosti snížit zastoupení tukové tkáně. Jestliže je cvičební plán správně nastavený, současně narůstá podíl svalů. Zvýšení procenta svalů a snížení podílu tuku je důležité pro naše zdraví i pro hubnutí. Svalová tkáň totiž pro svou činnost spotřebuje poměrně hodně energie. Navýšení jejího zastoupení s sebou tedy nese zvýšení klidového metabolismu, což podporuje rychlost redukce váhy (Barochová,(a) 2010). Obezita spojená s vysokým množstvím tělesného tuku je brzdivým činitelem tělesné zdatnosti a základní motorické výkonnosti. Snížená úroveň tělesné zdatnosti se neprojevuje u 76
obézních dětí stejně ve všech jejich složkách. Nejvíce jsou postiženy motorické výkony související s přenosem vlastní tělesné hmotnosti po určité dráze. Aerobní kapacita ve vztahu k tělesné hmotnosti je nižší a tělesná práce je prováděna s nižší mechanickou účinností (Suchomel, 2006). Pro zvýšení aktivní svalové hmoty je nezbytně nutné zařazovat posilovací cvičení, které může být pro děti nezáživné a náročné. V našem modifikovaném programu jsme se snažili dětem tuto aktivitu zatraktivnit zařazováním posilovacích cviků během her či různých výletů do přírody apod. Dalším možným zatraktivněním této aktivity je pouštění hudby. US. Department health and human services (2008) dělí posilovací cviky, které zapojují více svaly do činnosti než u aktivit běžného života a zesilují svaly, dělíme je na tzv. uspořádané, jako zvedání činek, nebo aktivity volné: např. součástí hry, lezení na stromy, přetahování lana. Do našeho modifikovaného programu jsme se snažili zařadit volné posilování, jako je lezení po překážkách, překážkové dráhy, přetahování lana apod. Na začátku intervenčního pohybového programu u intervenované skupiny byla zjištěna průměrná hodnota 28,7 % tukové tkáně. Během programu se tenhle ukazatel snížil a na konci byla zjištěna hodnota na 25,6 %. Průměrný úbytek tukové tkáně tedy činil 3,1 %. To nám potvrzuje hypotézu H2, která tvrdí, že dojde ke snížení množství tukové tkáně u intervenované skupiny během pobytu o 2 %. U kontrolní skupiny byla na začátku léčebného pobytu zjištěna průměrná hodnota 27,8 % a na konci 24,9 %. Průměrný úbytek tedy činil 2,9 %. U obou skupin došlo k poklesu tukové tkáně. Co se týče nárůstu aktivní svalové hmoty, na začátku intervenčního pohybového programu u intervenované skupiny byla zjištěna průměrná hodnota svalové hmoty 36,8 %. Na konci pobytu jsme naměřili 38,5 %. Průměrně se množství svalové hmoty zvýšilo o 1,6 %. To nám potvrzuje hypotézu H2, která říká, že dojde k nárůstu aktivní svalové hmoty u intervenované skupiny během lázeňského pobytu o 1%. U kontrolní skupiny byla zjištěna průměrná hodnota svalové hmoty 36,2 %. Na konci došlo k zvýšení na 37,6 %. Průměrně se množství svalové hmoty u kontrolní skupiny zvýšilo o 1,4 %. U obou skupin došlo k navýšení aktivní svalové hmoty. Díky pohybovému programu děti významně snížili množství svého tělesného tuku a zvýšili množství aktivní svalové hmoty. To má za následek to, že děti jsou obratnější, pohyblivější, ale co je hlavní, viditelné výsledky je utvrzují v tom, že změna životního stylu má opravdu smysl a dá se proti obezitě bojovat.
77
Zvýšení aktivní svalové hmoty a snížení tukové tkáně zvyšuje úroveň bazálního metabolismu, což znamená, že čím bude vyšší podíl aktivní svalové hmoty, tím se bude tuk lépe spalovat. Dokonce se díky tomu spaluje více energie i v klidovém stavu. Pro zachování růstu svalové hmoty a snižování tukové tkáně je nezbytně nutné pokračovat v určitém pohybovém režimu i po příjezdu dětí domů.
Změny v hodnotách Body Mass Index (BMI) Dalším uznávaným ukazatelem v diagnostice obezity je index tělesné hmotnosti BMI. V průběhu dětství se BMI složitě mění. Na základě národních studií byly sestaveny percentilové grafy BMI (V. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže, 1991, vydány SZU, program Růst2). Hranice obezity nejsou jednoznačně stanoveny, podle různých autorů je za hraniční hodnotu BMI považován 90., 91., 95., nebo 97. percentil. Obdobně za hranici nadváhy je považován 85. -90. percentil (Epidemie Obezity). BMI je celosvětově používanou metodou k hodnocení obezity. Jeho oblíbenost plyne z jednoduchosti výpočtu, možnosti měření bez pomůcek či lékařského dohledu, protože k určení BMI stačí pouze váha a tělesná výška. Z jeho jednoduchosti ovšem vyplývají i nepřesnosti a nevýhody, o kterých bude pojednáno dále (Poděbradská, 2011).
BMI neodráží zastoupení tuku v organizmu, tedy poměr tuku a bez tukové tělesné hmoty. Může tak být špatně interpretován výsledek. Například sportovec s velkým podílem svalové hmoty nemá zmnožení tukové tkáně, a proto nemůžeme mluvit o obezitě nebo nadváze, přestože jeho BMI je vyšší než fyziologické rozmezí. Zastoupení tuku v těle lze v běžné praxi stanovit pomocí antropometrických ukazatelů nebo bioelektrické impedance (Epidemie Obezity, 2014). . U hodnocení podle grafů je rozlišováno pohlaví dítěte, protože tělesný vývoj se liší u
chlapců a dívek. Během lázeňského pobytu došlo u sledované skupiny ke snížení průměrné BMI o 1,9 kg/m2. Potvrzuje se nám hypotéza H1, která tvrdí, že u dětí dojde ke snížení BMI během léčebného pobytu o 1 kg/m2. Jelikož jsou hodnoty percentilových grafů rozdílné pro chlapce a dívky, musíme intervenovanou skupinu rozdělit dle pohlaví. Průměrný věk dívek u intervenované skupiny byl 10,8 roků a průměrná hodnota BMI byla 29,2 kg/m2. Na konci programu byla průměrná hodnota BMI u dívek 27 kg/m2. Dle percentilových grafů se BMI u dívek na začátku léčebného pobytu pohyboval velmi vysoko 78
nad hranicí 97. percentilu, což znamená obezitu spojenou s řadou dalších zdravotních rizik spojených s obezitou. Po absolvování programu průměrná hodnota BMI klesla, ale zůstala stále nad hranicí 97. percentilu. Průměrný věk chlapců u intervenované skupiny byl 11,3 roky. Průměrná hodnota BMI na počátku programu byla 29,2 kg/m2 a na konci programu 27,1 kg/m2. Podobně jako u dívek, dle percentilových grafů se hodnota BMI na začátku léčebného pobytu pohyboval velmi vysoko nad hranicí 97. percentilů. Po absolvování pobytu se hodnota BMI u chlapců snížila, ale zůstala stále v kategorii obezity. U dívek zařazených do kontrolní skupiny byl průměrný věk 9,9 roků. Průměrná hodnota BMI na počátku lázeňského pobytu byla 28,4 kg/m2 a na konci pobytu 26,4 kg/m2. U chlapců byl průměrný věk 10 roků. Průměrná hodnota BMI na počátku lázeňského pobytu byla 28,7 kg/m2 a na konci pobytu 26,4 kg/m2. Jak u chlapců, tak u dívek byla průměrná hodnota BMI vysoko nad 97. percentilem. Po absolvování lázeňské léčby se hodnota BMI snížila, ale stále zůstala na 97. percentilem, v kategorii obézních. I přesto, že děti zůstaly stále na hranicí 97. percentilu, tedy v kategorii obézních, došlo k významnému snížení k hranici 97. percentilu. Každé snížení BMI má za následek snížení komplikací spojených s obezitou.
Obvod břicha Dalším antropometrickým ukazatelem zastoupení tuku v organismu jsou tělesné obvody. My jsme využili hodnot obvodu břicha, protože je nebezpečné hlavně hromadění tuku v oblasti břicha. Kytnarová (2011) říká, že metabolické komplikace obezity jsou spojeny zejména s nadměrným hromaděním viscerálního tuku. Množství viscerálního tuku dobře odrážejí antropometrické ukazatele, jakými jsou např. obvod pasu a obvod břicha. Státní zdravotní úřad publikoval graf obvodu břicha vzhledem k tělesné výšce, který by měl být doplňkem pro posuzování tělesných proporcí dítěte pomocí BMI. Sledování těchto rozměrů z části nahrazuje měření tloušťky kožních řas, které je náročnější jak z hlediska metodického, tak z hlediska přístrojového vybavení. Při hodnocení obvodu břicha je účinnější využívat graf vzhledem k tělesné výšce nikoliv věku. Musíme zdůraznit, že obvod břicha není stejným rozměrem jako obvod pasu. U obou skupin došlo během lázeňského pobytu k významnému zmenšení obvodu břicha. U intervenované skupiny jsme na začátku intervenčního programu naměřili průměrný obvod břicha 99 cm. Na konci programu se snížila na 93,3 cm. Rozdíl mezi hodnotami činil 79
tedy 5,8 cm. Dochází tedy k potvrzení hypotézy H3, která říká, že u sledované skupiny dojde ke zmenšení obvodu břicha o 3 cm. Percentilové grafy jsou různé pro chlapce a dívky. Je nutné tedy zhodnotit každé pohlaví zvlášť. Dívky z intervenované skupiny měly průměrnou výšku 149,7 cm. Průměrná hodnota obvodu břicha byla na začátku modifikovaného programu 101 cm. Dle percentilových grafů se hodnoty pohybovali velmi vysoko nad 97. percentilem. Na konci programu byla průměrná hodnota 94 cm, což se stále vyskytuje v kategorii obezity. U chlapců byla průměrná výška 154 cm. Průměrná hodnota obvodu břicha na počátku programy byla 97,2 cm. Na konci programu klesla na hodnotu 92,5 cm. Dle percentilových grafů se chlapci pohybovali vysoko na hranicí 97. percentilu, po absolvování modifikovaného programu se hodnota rapidně snížila a přiblížila se k hranici 97. percentilu. U kontrolní skupiny jsme na začátku lázeňského pobytu naměřili průměrný obvod břicha 95 cm. Na konci se snížil obvod břicha na 89,9 cm. Rozdíl mezi hodnotami činil 5,08 cm. Dívky z kontrolní skupiny měly průměrnou výšku 148,3 cm. Průměrná hodnota obvodu břicha byla na začátku modifikovaného programu 94,8 cm. Dle percentilových grafů se hodnoty pohybovali velmi vysoko nad 97. percentilem. Na konci programu byla průměrná hodnota 89 cm, což se stále vyskytuje v kategorii obezity. U chlapců byla průměrná výška 148,5 cm. Průměrná hodnota obvodu břicha na počátku programy byla 95,5 cm. Na konci programu klesla na hodnotu 90,3 cm. Dle percentilových grafů se chlapci pohybovali vysoko nad hranicí 97. percentilu, po absolvování programu se hodnota snížila, ale stále zůstala v kategorii obézních.
Hodnocení intervenčního pohybového programu Jak je patrné z výsledků došlo u intervenované skupiny k významnému zlepšení antropometrických hodnot během léčebného pobytu. Ve srovnání intervenované a kontrolní skupiny, které absolvovaly čtyřtýdenní pobyt v lázních, modifikovaný program se svými výsledky významně nelišil od výsledků skupiny, která absolvovala klasický program léčebny. Musíme říci, že klasický program léčebny je velmi pestrý a atraktivní pro děti. Při tvorbě modifikovaného pohybového programu jsme si určili hlavní cíl zařazení nových aktivit a celkové zatraktivnění pohybového programu. Tento cíl se nám podařilo splnit. Děti měly možnost poznat další druhy pohybových aktivit. Stackeová (2009b) tvrdí, že je podstatné dětem nabídnout velké množství a různé formy pohybových aktivit. Tím jim umožnit volbu z široké nabídky a zvýšit tak jejich zájem o pohybové aktivity. Několik aktivit se nám 80
nepodařilo v léčebně využít pro vysoký stupeň obezity děti. Vysoký stupeň obezity se vyznačuje nedostatečnou motorickou obratnostní, proto by využití různých kolektivních her (např. kopaná) mohlo vést ke zranění. Ke konci pobytu se obratnost u dětí zlepšila. Při tvorbě programu jsme se snažili různé činnosti střídat nebo delší činnost prokládat přestávkami s jinou aktivitou. V mladším školním věku se děti ještě rychle unaví, nesmí být proto přetěžovány jednostrannou činností. Potřebují často změnu a pohyb (Langmeier 1998). Jak modifikovaný program, tak klasický lázeňský program vedl ke snížení všech antropometrických ukazatelů a stupeň úrovně obezity se snížil. Snížení úrovně obezity může snížit dopad komplikací, které můžou nastat díky obezitě. Tkáčová (2010) tvrdí, že obezita v každém věku nepříznivě ovlivňuje fyzický, sociální a psychický vývoj dítěte a představuje nežádoucí handicap pro budoucí společenské uplatnění. Obézní děti jsou neobratné, nepohyblivé, nepřitažlivé, často nešťastné, mají sklon sociálně se izolovat, tendenci být závislé, deprimované, úzkostlivé. Ačkoli se stydí se za svůj vzhled, současně jsou neschopné udělat cokoli pro jeho zlepšení. Myslíme si, že lázeňská léčba a její viditelné výsledky mohou dítě motivovat k dalším pohybovým aktivitám v domácím prostředí s cílem dalšího snižování obezity. Během mého působení v lázních jsem se dozvěděl, že mnoho dětí se do lázní vrací opět se zvýšeným stupněm obezity. Myslíme si, že je to způsobeno neschopností rodiny udržet určité zásady zdravého životního stylu. Děti si během měsíce v léčebně navyknou na určitý režim jak v pohybové aktivitě, tak ve stravě. Je ovšem nezbytné, aby v tom pokračovaly i po ukončení lázeňského pobytu. Málková (2005) říká, že obézní rodiče bohužel většinou nevidí obezitu dítěte (ani svoji) jako problém, nevidí nutnost obezitu dítěte léčit, pokud je jim doporučeno odborníkem, aby dítě redukovalo nadváhu, nemá rodič většinou zájem se aktivně účastnit programu společně s dítětem. Motivace dětí v mladším školním věku je nízká a bez podpory rodičů nemají šanci si sníženou hmotnost alespoň udržet. S tím se ztotožňuje Kytnarová (2011b), která říká, že nelze spoléhat na to, že dítěti předložíme určitý návod a dispozice s tím, že si poradí samo. Rodič musí v první řadě jít dobrým příkladem, být pomocníkem, rádcem a povzbuzovatelem. Myslíme si, že jakékoliv snížení obezity zlepší kvalitu života daného jedince. Puklová (2012) tvrdí, že pouze přesně definovaná intenzivní zátěž aplikovaná delší dobu může vest k opravdovému trvalejšímu úspěchu. To nám potvrzuje náš intervenční program aplikovaný na dětech v léčebně, který významně snížil antropometrické ukazatele obezity. Pokud se ovšem děti po návratu domů vrátí do zaběhlého životního stylu beze 81
změny, není možné si získané návyky udržet. Lázeňská léčba by se tedy měla pokusit o aktivní působení a hlavně získání dobrých návyků pro změnu životního stylu. Jak říká Kytnarová (2011) je důležité podchytit vnější či vnitřní podněty, které ovlivňují pacientovy nevhodné stravovací návyky. Snaha o postupnou změnu chování a myšlení dětí a jejich rodin, naučit dítě a rodinu dávat si reálná předsevzetí a vést jej k nalezení přiměřené cesty ke zdravému životnímu stylu. Důležité také je vést dítě k tomu, aby se vyvarovalo nereálných cílů, které ve svých důsledcích vedou k selhání a ztrátě sebevědomí.
Doporučení pro další léčbu dětí po absolvování lázeňské léčby Jak již bylo řečeno, lázeňská léčba nepodpořená další péčí v domácím prostředí je neefektivní. Do péče o obézní dítě by se měli zapojit jak pediatr, odborník na snižování obezity, rodiče tak i učitelé. Mladší školní věk je ovlivněn nástupem do školy, kdy děti většinou jen nečinně sedí po dobu několika hodin. Podle Corbin, Pangrazi (2003) nejsou delší pauzy (2 a více hodin) inaktivity během dne doporučovány. Je důležité, aby děti byly aktivní, pokud mají možnost být aktivní jako je před a po škole, ve vhodných chvílích během školy a o víkendech. Pomohlo by zavedení tělovýchovných chvilek, pohybových aktivit před výukou a zařazení pohybových činnosti do různorodých výukových předmětů. Podle Langmeiera (1998) nesmí být duševní činnosti v tomto období rozvíjeny na úkor činností tělesných. Tělesné aktivity dítěte podporují jeho kognitivní proces učení. V dnešní době je zvykem děti s omezením omlouvat s hodin tělesné výchovy. Děti se bojí, že budou zahanbeni a raději prosedí hodiny na lavičce. Souhlasíme s názorem Vamberové (1964), že převážná většina obézních dětí je tedy schopna věnovat se tělesným cvičením a sportům a podávat dobré výkony právě tak jako většina dětí ne otylých − je však třeba věnovat jim zvýšenou péči a pomoc a pěstovat v nich vytrvalost. V rámci čtyřtýdenního pobytu jsme viděli zlepšení dovedností a schopností podávat určitý pohybový výkon u všech dětí. Je jenom třeba dětem poskytnout individuální péči. Dobrou formou je také zavedení zdravotní tělesné výchovy do škol, kde se pohybové aktivity více přizpůsobují jedincům s různými handicapy. Bunc (2013) říká, že se opakovaně potvrzuje, že mládež spíše preferuje mimoškolní tělesnou výchovu a sport před jinými zájmovými činnostmi pokud k tomu má odpovídající podmínky a je vhodným způsobem informována a motivována.
82
Limity práce V práci se ukazuje několik limitujících faktorů, které mohly ovlivnit nebo vést ke zkresleným závěrům. Mezi tyto faktory se řadí především nízký počet probandů. Programu se účastnilo více dětí, stanovenou dobu, kterou náš program trval, absolvovalo ovšem pouze 12 probandů. Dalším limitujícím faktorem je rozdíl v stupních obezity jednotlivých probandů. Občas se program musel přizpůsobit vážnějším případům dětí s obezitou. Další faktorem, který nám komplikoval výzkum, byla nemožnost posoudit funkční parametry probandů. V plánu jsme měli absolvovat s dětmi test na jednu míli. Bohužel některé děti nebyly schopny pro vysoký stupeň obezity tenhle test zvládnout. Posledním faktorem, který mohl ovlivnit výsledky je stres dětí spojený se čtyřtýdenním pobytem. U některých dětí byla pohybová aktivita ovlivněna steskem po rodině. U některých dětí byl problém s nízkou motivací k vykonávání pohybové aktivity.
Zpětná vazba Myslíme si, že se nám většina naplánovaného programu podařila realizovat především díky pozitivnímu přístupu hlavní sestry a ostatního personálu léčebny. Důležitá byla ochota pomoci a zájem o zařazení dalších pohybových činností do programu léčebny. Nebyl problém se domluvit na jakékoliv změně v denním režimu léčebny, pokud to intervenční program vyžadoval. Vhodné podmínky, jako je vybavená tělocvična, hřiště, zahrada, městský park, nám umožnili realizovat různorodé pohybové aktivity. Příznivé počasí nám také realizování intervenční programu usnadnilo.
83
7 Závěry Hlavním cílem diplomové práce bylo vytvoření intervenčního pohybového programu pro obézní děti mladšího školního věku v Léčebně Dr. L.Filipa, Lázně Poděbrady. Pohybový program byl vytvořen na základě dostupných poznatků v odborné literatuře. Důležitým aspektem bylo také to, aby byl pohybový program pro děti atraktivní a tím byl u dětí vytvořen pozitivní vztah k pohybové aktivitě. Pohybová aktivita je jedinou součástí redukčního režimu, kde můžeme ovlivnit náš energetický výdej. Pohybová aktivita pomáhá snižovat riziko onemocnění s obezitou spojených. Z průběhu navrhování, realizování pohybového programu a zpracovávání výsledků vyvozujeme následující závěry: •
Navrhnout intervenční pohybový program je nutné na základě odborných
publikací. •
Aby měla pohybová aktivita správný účinek (redukci hmotnosti, úbytek
tělesného tuku a zvýšení množství aktivní svalové hmoty, apod.) a byla bezpečná, musí splňovat určitá kritéria, která se řídí věkem, mírou obezity, správnou volbou pohybové aktivity. Musíme také zohlednit rodinou anamnézu dítěte a anamnézu samotného dítěte. Zohlednit jsme také museli podmínky, které nám zajišťovala samotná léčebna. •
Nezbytnou součástí léčebného pobytu je úvodní a závěrečné testování
antropometrických ukazatelů, bez jejichž kontroly bychom nemohli zhodnotit účinnost intervenčního pohybového programu na zdravotní stav dětí. •
Musíme konstatovat, že intervenční pohybový program způsobil významný
úbytek hmotnosti, snížení BMI, snížení množství tukové tkáně, zvýšení množství aktivní svalové hmoty a snížení obvodu břicha. Zlepšení těchto antropometrických ukazatelů má za následek snížení obezity a tím snížení zdravotních rizik s obezitou spojených. •
Zlepšení antropometrických ukazatelů je pozitivní výsledek, ale není zdaleka
tím nejdůležitějším kritériem úspěšnosti programu. Mnohem důležitější je vybudovat v dětech pozitivní vztah k pohybové aktivitě a aktivnímu trávení volného času. Můžeme s jistotou tvrdit, že změny v programu, zejména zařazení nových aktivit se setkalo s kladným ohlasem u dětí. •
Důležité je přistupovat k dětem individuálně a zohlednit jejich psychické i
fyzické možnosti. 84
•
Zařazení pohybových aktivit z intervenčního pohybového programu do řádu
léčebny se nám povedlo a tím jsme přispěli k zatraktivnění pobytu pro děti v léčebně.
Intervenční pohybový program by měl přispět ke změně životního stylu dětí tím, že by se pohybová aktivita stala nedílnou součástí jejich života. Problém vidíme v tom, že samotné děti nemohou změnit svůj životní styl samy, protože jsou v tomto věku plně závislé na svých rodičích. Je tedy nezbytná edukace celé rodiny a následná ambulantní péče dětí po absolvování léčebného pobytu. Děti potřebují být motivovány a nezbytné je udržovat pohybový systematicky, i když u dětí zájem ochabuje. Rodiče musí pevně, zároveň ale laskavě trvat na provádění pohybové aktivity. Sedavou činnost jako je sledování televize, práce na počítači apod. je nutné usměrňovat, ale ne zakazovat. Je to velmi citlivé téma a udržení redukčního režimu je velmi náročná na vůli a motivaci především samotného dítěte, ale i rodičů, učitelů, vychovatelů apod. Věnovat pozornost se musí i dalšímu důležitému aspektu, který můžeme ovlivnit svým chováním, a to je jídlo. Důležité je sestavení vhodného jídelníčku pro děti v redukčním režimu na základě odborných poznatků. Vhodně prováděná pohybová aktivita a vhodný jídelníček jsou jediné ovlivnitelné faktory, které můžou snížit stupeň obezity a tím zlepšit zdraví.
85
8 Seznam literatury BAJZOVÁ, M. Pohybová aktivita v prevenci civilizačních onemocnění. [online]. 2010 [citováno 2011-08-10]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zivotni_styl/kampane/seminar_8sept10/Pohybova _aktivita_v_prevenci_civilizacnich_chorob.pdf. BAROCHOVÁ, P. Jak zeštíhlit natrvalo? Naberte svaly. [online]. 2010a [citováno 2014-0803]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/jak-zestihlit-natrvalo-naberte-svaly-dw5/dieta.aspx?c=A101109_095440_dieta_pet. BAROCHOVÁ, P. Nehubněte příliš rychle, může to poškodit vaše zdraví. [online]. 2010b [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/nehubnete-prilis-rychle-muze-toposkodit-vase-zdravi-pdj-/dieta.aspx?c=A101019_101721_dieta_pet. BARTOŠOVÁ, J. Jóga pro děti.. [online]. 2012 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.jogaprodeti.cz/index.php/sestavy/pozdrav-slunci
BROŽÍK, M. Režimová opatření pro ovlivnění nadváhy a obezity dětí mladšího školního věku. Praha, 2011. Bakalářská práce na UK FTVS. Vedoucí bakalářské práce Václav Bunc. BUNC, L. Bioenergetika pohybových činností. [citováno 2013-01-04]. BUNC, V. Hypokinéza a její důsledky v dětském a dospělém věku. [online]. 2012 [citováno 2014-05-07].
Dostupné
z:
http://kin-ball.cz/hypokineza-a-jeji-dusledky-v-detskem-a-
dospelem-veku. BUNC, V. Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou. Časopis lékařů českých, 2007, svaz. 146, č.5, 492-6. BUŽGA, M. a kol. Porovnání výsledků různých metod stanovení tělesného tuku. [online]. 2012 [citováno 2014-05-07]. Dostupné z: http://apps.szu.cz/svi/hygiena/archiv/h2012-3-06full.pdf. CIRMANOVÁ, V. Globální epidemie dětské obezity a český pediatr. [online]. 2010 [citováno 2011-08-10]. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/17031. CORBIN, CH., PANGRAZI, R. Guidelines for Appropriate Physical Activity for Elementary School Children. [online]. 2003 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.afterschoolresources.org/kernel/images/copec.pdf. Epidemie obezity. Metody určování optimální tělesné hmotnosti. [online]. 2014 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.epidemieobezity.upol.cz/index.php/verejnost/18metody-urcovani-optimalni-telesne-hmotnosti. 86
European Food Information Council. Breaking barriers to healthy food choice and physical activity in young children. [online]. 2008 [citováno 2014-08-05]. Dostupné z: http://www.eufic.org/article/en/artid/Breaking-barriers-to-healthy-food-choice-physicalactivity-in-young-children/. FÁROVÁ, H. et al. Cvičení pro děti při vadném držení těla. [online]. 2003 [citováno 201405-01]. Dostupné z: http://navlne.net/App/Data/Download/SZU-CviceniZada.pdf. FOŘT, P. Stop dětské obezitě. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0418-7. FRŐMEL, K., NOVOSAD, J., SVOZIL, Z. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta Tělesné kultury, 1999. ISBN 80-7067-945-X. GÓJOVÁ, M. Lázeňská léčba obezity – historie, současnost a perspektivy. [online]. 2002 [citováno 2014-05-01]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualnimedicina/lazenska-lecba-obezity-historie-soucasnost-a-perspektivy-145826. GREGORA, M. Výživa malých dětí. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN: 80-247-9022-X. HAINER, V., KUNEŠOVÁ, M. et al. Obezita. Praha: Galén, 1997. ISBN 80-85824-67-4. HAINER, V. Základy klinické obezitologie. Praha:Grada, 2004. ISBN 80-247-0233-9. HAMERSKÁ, P. Nadváha, obezita. [online]. 2014 [citováno 2014-05-07]. Dostupné z: http://www.energy.sk/files/5_zdravi/tp/prospekt_nadvaha_obezita.pdf. HLAVATÝ, P., ZAMRAZILOVÁ, H. DUŠÁTKOVÁ, L., KALICHOVÁ, B., KUNEŠOVÁ, M. & HAINER, V. Projekt COPAT – současné možnosti léčby obezity v ambulanci praktického lékaře pro děti a dorost. Praktický lékař. 2010, roč. 90, č. 2, s. 86-89. KERNOVÁ, V. Nadváha a obezita u populace ČR. [online]. 2010 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/zivotni_styl/kampane/seminar_8sept10/Nadvada_ a_obezita_populace_CR.pdf. KŘIVÁKOVÁ, M. Biologický věk – celkový stav organismu. [online]. 2006 [citováno 201408-01]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/biologicky-vek-celkovy-stavorganismu-273178 KYTNAROVÁ, J. a kol. Obezita u dětí. [online]. 2011a [citováno 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.obesitas.cz/download/doporuceny_postup_prevence_a_lecby_detske_obezity.pdf. KYTNAROVÁ, J. Obezita v dětském věku. [online]. 2011b [citováno 2014-05-02]. Dostupné z: http://obesity-news.cz/?pg=clanek&id=322 KYTNAROVÁ, J. Prostá obezita u dětí. [online]. 2002 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.cls.cz/dokumenty2/os/t172.rtf. 87
KUNEŠOVÁ, M. Nadváha. Praha.: Vasut, 2001. ISBN 80-7236-180-5. KUNEŠOVÁ, M. Životní styl a obezita v České republice-hlavní zjištění studie. Praha: Tisková konference. [online]. 2006 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.stemmark.cz/download/press_release_obezita_Kunesova.pdf. KUNOVÁ, V. Obezita. Dieta pro zdravé hubnutí. Olomouc: Fontána, 2009. ISBN 978-808725-004-4. LAMBUSOVÁ, E. Obezita v dětství zakládá na problémy v dospělosti. [online]. 2008 [citováno 2014-08-02]. Dostupné z: http://www.evalabusova.cz/rozhovory/u_barackovou.php. LANGMEIER, J., KREJČIŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. ISBN 807169-195-X. Lidovky.cz. Za dětskou obezitu mohou zejména rodiče, tvrdí lékaři. [online]. 2012 [citováno 2014-05-01]. Dostupné z: http://relax.lidovky.cz/za-nadvahu-deti-muze-jejich-rodina-drm/zdravi.aspx?c=A120817_163524_ln-zdravi_Pta. LISÁ, L., KYTNAROVÁ, J., STOŽICKÝ, F., PROCHÁZKA, B., VIGNEROVÁ, J. Doporučený postup prevence a léčby dětské obezity. Obezitologie [online]. 2008, č. 2 [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/zdravi/doporucene-lekarskepostupy/doporuceny-postup-prevence-a-lecby-detskeobezity/Contents/0/4EB62DC26F27FC8B991EA4F6C4AE8F37/resource.pdf. LISÁ, L. Obezita v dětském věku. In HAINER et al. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0233-9. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-7184-867-0. MÁLKOVÁ, I. Genetické faktory vzniku obezity. [online]. 2008 [citováno 2014-05-02]. Dostupné z: http://www.hravezijzdrave.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=101&Itemid=6 9. MÁLKOVÁ, I. Terapie dětské obezity v rámci rodinných kurzů založená na kognitivně behaviorálním přístupu. [online]. 2005 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/stob.pdf . MARINOVÁ, C. Pracoviště dětské obezitologie. [online]. 2013 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://sdetmiprotiobezite.cz/?page_id=453. MASTNÁ, B. Nadváha, obezita, výživa. Vyd. 1.Praha: Triton, 2000. ISBN: 80-7254-143-9. MATOULEK, M. Aerobní trénink. [online]. 2009 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.zijzdrave.cz/nas-pohyb/aerobni-trenink/. 88
MATOULEK, M. S hmotností je potřeba bojovat už od dětství. [online]. 2011 [citováno 2014-05-02]. Dostupné z: http://obesity-news.cz/?pg=clanek&id=346. MAZAL, F. Pohybové hry a hraní. Olomouc: Hanex, 2000. ISBN 80-85783-29-0. MUŽÍK, V. ed. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-156-0. NEČAS, E. Obecná patologická fyziologie. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-16889. NEUMAN, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál, 1998. ISNB 80-7178-218-1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. 2013 [cit. 2014-10-03]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovyvzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani. PAŘÍZKOVÁ, J., LISÁ, L. et al. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. Praha: Galén, Karolinum, 2007. ISBN 97880-7262-466-9. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0683-0. Pfizer Czech Republic. Percentilové hmotnostní grafy. [online]. 2009 [cit. 2014-10-01]. Dostupné z: http://www.rustovyhormon.cz/percentilove-grafy-k-tisku. PODĚBRADSKÁ, R. Pohybová intervence jako součást léčení nadváhy a obezity. Rehabilitace a fyzikální lékařství. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2011, č. 2, s. 50 – 58. PREISLEROVÁ, T. Plavání v pohybovém režimu zdravotně oslabených. Skripta FTVS UK. Praha: UK, 1984. RIEGEROVÁ, J., PŘIDALOVÁ, M., ULBRICHOVÁ, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). Olomouc: Hanex, 2006. ISBN 80-85783-52-5. STACKEOVÁ, D. 2009b. Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající. Tělesná výchova a sport mládeže. 2009, roč. 75, č. 2, s. 2-6. STACKEOVÁ, D. 2009a. Zdravotní benefity pohybové aktivnosti u dětí a dospívajících: podpora duševního zdraví. Tělesná výchova a sport mládeže. 2009, roč. 75, č. 4, s. 2-4. Státní zdravotní ústav. Nadváha a obezita. Pandemie 21. století. [online]. 2013 [citováno 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.cyklokonference.cz/cms_soubory/rubriky/90.pdf. STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat. Praha: Presstempus, 2004. ISBN: 80-903350-2-0.
89
SVAČINOVÁ, H. Obezita a pohybová aktivita. [online]. 2002 [citováno 2014-05-03]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/obezita-a-pohybova-aktivita146075. SUCHOMEL, A. Tělesně nezdatné dětí školního věku (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy). Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN 80-7372-1406.
ŠLENCOVÁ BÍLSKÁ, P. Senzitivní období 0-6 let. [online]. 2014 [citováno 2014-05-04]. Dostupné z: http://www.strollering.cz/senzitivni-obdobi-0-6-let/. TAHERI, S. et al. Short Sleep Duration Is Associated with Reduced Leptin, Elevated Ghrelin, and Increased Body Mass Index. [online]. 2004 [citováno 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC535701. TKÁČOVÁ, L., WICZMANDYOVÁ, D. Nadváha a obezita u dětí. [online]. 2010 [citováno 2014-08-01]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/sestra/nadvaha-a-obezita-u-deti-449169. Toolbox for Community Educators: Physical Activity Pyramid. [online]. 2008 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.network-toolbox.net/en/HandPAPyramid.asp. US. Department health and human services (HHS). Physical activity guidelines for Americans. [online]. 2008 [citováno 2014-08-03]. Dostupnéz: http://www.health.gov/paguidelines/guidelines/chapter3.aspx. VAMBEROVÁ, M. Otylé dítě. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1964. VŠETULOVÁ, E., BUNC, V. Využití bioimpedanční metody pro stanovení procenta tělesného tuku obézních žen. Časopis lékařů českých, 2004, svaz. 143, č.8, 528-32. Výchova ke zdraví (b). Doporučené metodiky. [online]. 2009 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/vyziva/doporucene-metodiky.html. Výchova ke zdraví (a). Prevence poruch pohybového aparátu. [online]. 2009 [citováno 201408-03]. Dostupné z: http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/pohyb.html. Výživa dětí. Sportovní aktivity podle věku. [online]. 2011 [citováno 2013-08-03]. Dostupné z: http://www.vyzivadeti.cz/pohyb/sportovni-aktivity-podle-veku/#mladsi_skol. WEBEROVÁ, M. Ch. Nemocnice přátelská dětem. [online]. 2014 [citováno 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.onhb.cz/Data/files/aktuality/NAPSALI%20O%20N%C3%81S/2009/mamincin%2 0poradce%209.6.09%20CV.pdf. WILLENBERG, B. Children's Activity Pyramid. [online]. 2008 [citováno 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.classbrain.com/artread/publish/article_31.shtml. 90
World Health Organization. Growth reference 5-19 years - BMI-for-age. [online]. 2014 [citováno 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.who.int/growthref/sft_bmifa_girls_z_5_19years.pdf. World Health Organization. Growth reference 5-19 years - BMI-for-age. [online]. 2014 [citováno 2014-05-03]. Dostupné z: http://www.who.int/growthref/sft_bmifa_boys_z_5_19years.pdf Zdravotnické noviny. Každé desáté české dítě je obézní. [online]. 2009 [citováno 2014-0803]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/kazde-desate-ceske-dite-jeobezni-448749. Zdravotnické noviny. ÚZIS: Nárust počtu dětí s obezitou je alarmující. [online]. 2010 [citováno 2014-08-03]. Dostupné z: http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/uzis-narustpoctu-deti-s-obezitou-je-alarmujici-453057.
91
9 Seznam příloh Příloha 1. Podrobný pohybový program kontrolní skupiny Příloha 2. Podrobný intervenční program intervenované skupiny Příloha 3. Hodina zdravotní tělesné výchovy Příloha 4. Bazén Příloha 5. Pohybové hry Příloha 6. TV s prvky jógy Příloha 7. Hry se zavázanýma očima Příloha 8. Hry v parku Příloha 9. Pohybové hry Příloha 10. Hry za pochodu Příloha 11. Stezka zdravého životního stylu Příloha 12. Vybíjená Příloha 13. Hry a překážková dráha Příloha 14. Zdravotní tělesná výchova – cvičení na gymballech Příloha 15. Bazén Příloha 16. Soutěže družstev Příloha 17. Pohybové hry s míčem Příloha 18. Hry s použitím lan Příloha 19. Hry na hřišti Příloha 20. Hodina tělesné výchovy Příloha 21. Hodina zdravotní TV Příloha 22. Bazén Příloha 23. Zdravotní tělesná výchova – gymball Příloha 24. Percentilové grafy BMI pro dívky Příloha 25. Percentilové grafy BMI pro chlapce Příloha 26. Percentilové grafy obvodu břicha k tělesné výšce pro dívky Příloha 27. Percentilové grafy obvodu břicha k tělesné výšce pro chlapce Příloha 28. Podrobný popis složek intervenčního pohybového programu
92
Příloha 1: Pohybový program kontrolní skupiny (25. 9. – 22. 10. 2013) St 25. 9. Příjezd do léčebny Čt 26. 9. DOPOLEDNE – vstupní vyšetření, antropometrické měření ODPOLEDNE - vycházka do okolí léčebny 60 min NAVEČER - rotopedy, stepper, točna 10-15 min Pá 27. 9. DOPOLEDNE – Zdravotní tělesná výchova (ZTV) - rozcvičení s pomocí pomůcek gymballů, relaxace) 60 min ODPOLEDNE - bazén 60 min NAVEČER - pohybové hry 60 min So 28.9. DOPOLEDNE – ZTV – terapie plochonozí 30min, sportovní hry 60min ODPOLEDNE – vycházka do okolí léčebny 60 min NAVEČER – rotopedy, stepper, točna 15 min Ne 29.9. DOPOLEDNE – Zumba 60min, sportovní hry na hřišti 60 min ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER - rotopedy, stepper, točna 15 min Po 30.9. DOPOLEDNE – aerobic + posilování v posilovně 60 min (kruhový trénink) ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – pohybové hry na hřišti (florbal, stolní tenis) Út 1.10. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min, volná hra na hřišti 60 min ODPOLEDNE – pozemní hokej 60 min NAVEČER - rotopedy, stepper, točna 15 min St 2.10. DOPOLEDNE – cvičení na gymballech 60 min ODPOLEDNE – bazén 60 min NAVEČER – hry na hřišti Čt 3.10. 93
DOPOLEDNE – aerobic + posilování 60 min ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – hry na hřišti Pá 4.10. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – bazén 60 min NAVEČER – hry na hřišti So 5.10. DOPOLEDNE – volno – návštěva rodičů ODPOLEDNE – vycházka s rodiči NAVEČER- pobyt na zahradě Ne 6.10. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOLEDNE – hry na hřišti + vycházka 90 min NAVEČER – sportovní hry Po 7.10. DOPOLEDNE – aerobic + cvičení na vadné držení těla 60 min ODPOLEDNE – posilovna (kruhový trénink) 60 min + vycházka 60 min NAVEČER – volná hra na zahradě 60 min Út 8.10. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – ZTV – cvičení na vadné držení těla + terapie plochonozí 60 min, vycházka 60 min NAVEČER – zahrada (vybíjená, stolní tenis, florbal, badminton) St 9.10. DOPOLEDNE – aerobic + posilování 60 min ODPOLEDNE – bazén 60 min NAVEČER – rotoped, stepper, točna + pobyt na zahradě Čt 10.10. DOPOLEDNE – ZTV – cvičení na gymballech 60 min ODPOLEDNE – míčové hry na hřišti 60 min NAVEČER – pozemní hokej 60 min Pá 11.10. 94
DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – míčové hry na hřišti 60 min NAVEČER – zumba 60 min
So 12.10. DOPOLEDNE – aerobic + posilování 60 min, vycházka 60 min ODPOLEDNE – míčové hry na hřišti 60 min NAVEČER – rotopedy, steppery, točna 15 min Ne 13.10. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOLEDNE – vycházka 30 min + sportovní hry na hřišti 60 min NAVEČER – volno Po 14.10. DOPOLEDNE – aerobic 25 min, posilovna 60 min ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – sportovní hry 60 min Út 15.10. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – rotopedy + vycházka NAVEČER – pozemní hokej St 16.10. DOPOLEDNE – aerobic + posilování ODPOLEDNE – bazén 60 min NAVEČER – hřiště Čt 17.10. DOPOLEDNE – ZTV-cvičení na gymballech 60 min ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – volná hra na hřišti Pá 18.10. DOPOLEDNE – bazén 60 min ODPOLEDNE – výlet do Přerova nad Labem, návštěva skanzenu NAVEČER – volno So 19.10. 95
DOPOLEDNE – aeraci + posilování 60 min ODPOLEDNE – sportovní hry na hřišti 60 min + vycházka 60 min NAVEČER – pobyt na zahradě (stolní tenis, badminton, vybíjená, florbal) Ne 20.10. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOEDNE – vycházka 60 min + hry na hřišti 60 min NAVEČER – volno Po 21.10. DOPOLEDNE – vycházka 60 min ODPOLEDNE – aerobic 25 min + posilovna 45 min NAVEČER – hry na hřišti Út 22.10. DOPOLEDNE – výstupní vyšetření + sportovní hry na hřišti ODPOLEDNE – odjezd domů
96
Příloha 2: Podrobný intervenční pohybový program intervenované skupiny (26. 3. – 22. 4. 2014) St 26.3. Příjezd do léčebny Čt 27.3. DOPOLEDNE – vstupní vyšetření, antropometrické měření ODPOLEDNE - vycházka do okolí léčebny 60 min NAVEČER - rotopedy, stepper, točna 15 min Pá 28.3. DOPOLEDNE – Zdravotní tělesná výchova (ZTV) – viz Příloha 3 ODPOLEDNE - bazén 45 min – viz Příloha 4 NAVEČER - pohybové hry 60 min – viz Příloha 5 So 29.3. DOPOLEDNE – jóga (60min) – viz Příloha 6 + terapie plochonozí ODPOLEDNE – hry se zavázanýma očima - viz Příloha 7 NAVEČER – vycházka, cestou hry v parku – viz Příloha 8 Ne 30.3. DOPOLEDNE – zumba 60 min + pohybové hry na hřišti 60 min – viz Příloha 9 ODPOLEDNE – vycházka, cestou hry a úkoly – viz Příloha 10 NAVEČER – rotopedy, steppery, točna 15 min Po 31.3. DOPOLEDNE – aerobic + posilování v posilovně 60 min (kruhový trénink) ODPOLEDNE – stezka zdravého životního stylu 60 min – viz Příloha 11 NAVEČER – pohybové hry na hřišti (vybíjená) 60 min – viz Příloha 12 Út 1.4. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min, volná hra na hřišti 60 min ODPOLEDNE – pozemní hokej 60 min, hry a překážková dráha – viz Příloha 13 NAVEČER - rotopedy, stepper, točna 15 min St 2.4. DOPOLEDNE – cvičení na gymballech, nácvik správného dýchání, relaxace 60 min – viz Příloha 14 ODPOLEDNE – bazén 60 min – Příloha 15 NAVEČER – soutěže družstev na hřišti – Příloha 16 97
Čt 3.4. DOPOLEDNE – aerobic + posilování 60 min ODPOLEDNE – vycházka po Poděbradech s mapou 60 min NAVEČER – pohybové hry s míčem 60 min – Příloha 17
Pá 4.4. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – bazén 60 min – Příloha 4 NAVEČER – hry na hřišti za použití lan a švihadel 60 min – Příloha 18 So 5.4. DOPOLEDNE – volno – návštěva rodičů ODPOLEDNE – vycházka s rodiči NAVEČER- pobyt na zahradě, hry 60 min – Příloha 19 Ne 6.4. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOLEDNE – závod orientačního běhu po dvojicích 60 min NAVEČER – hry na hřišti se zavázanýma očima 60 min – Příloha 7 Po 7.4. DOPOLEDNE – hodina tělesné výchovy 60 min – Příloha 20 ODPOLEDNE – výlet Vlakem do Nymburka, zpět pěšky cca 150min NAVEČER – volná hra na zahradě 60 min Út 8.4. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – ZTV – Příloha 21 + terapie plochonoží 60 min, vycházka s mapou po Poděbradech 60 min NAVEČER – zahrada (stolní tenis, florbal, badminton) St 9.4. DOPOLEDNE – aerobic + posilování 60 min ODPOLEDNE – bazén 60 min – Příloha 22 NAVEČER – rotoped, stepper, točna 15min + pobyt na zahradě Čt 10.4. DOPOLEDNE – ZTV – cvičení na gymballech 60 min – Příloha 23 ODPOLEDNE – míčové hry na hřišti 60 min – Příloha 12 98
NAVEČER – pozemní hokej 60 min Pá 11.4. DOPOLEDNE – hry s lanem 60 min – Příloha 18 ODPOLEDNE – vycházka 30 min + pohybové hry na hřišti 60 min – Příloha 5 NAVEČER – zumba 60 min
So 12.4. DOPOLEDNE – aerobic + posilovna 60 min, vycházka s mapou 60 min ODPOLEDNE – míčové hry na hřišti 60 min – Příloha 17 NAVEČER – rotopedy, steppery, točna 15 min Ne 13.4. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOLEDNE - půldenní výlet vlakem do Libice, zpět přes Hradiště, kde proběhla návštěva záchranné stanice handicapovaných živočichů., délka asi 120min. NAVEČER – volno Po 14.4. DOPOLEDNE – aerobic 25 min, posilovna 60 min ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – hry na zahradě 60 min - Příloha 19 Út 15.4. DOPOLEDNE – nordic walking 60 min ODPOLEDNE – rotopedy + vycházka – hry v parku – Příloha 8 NAVEČER – pozemní hokej St 16.4. DOPOLEDNE – hodina TV – Příloha 20 ODPOLEDNE – bazén 60 min – Příloha 4 NAVEČER – hřiště – Příloha 5 Čt 17.4. DOPOLEDNE – ZTV-cvičení na gymballech 60 min – Příloha 23 ODPOLEDNE – vycházka 60 min NAVEČER – volná hra na hřišti Pá 18.4. DOPOLEDNE – bazén 60 min – Příloha 22 99
ODPOLEDNE – výlet do Přerova nad Labem, návštěva skanzenu NAVEČER – volno So 19.4. DOPOLEDNE – aerobic + posilovna 60 min ODPOLEDNE – soutěže družstev 60 min – Příloha 17 + vycházka 60 min NAVEČER – pobyt na zahradě (stolní tenis, badminton, florbal) Ne 20.4. DOPOLEDNE – zumba 60 min ODPOEDNE – vycházka 60 min + hry v parku 60 min – Příloha 8 NAVEČER – volno Po 21.4. DOPOLEDNE – ZTV – Příloha 21 ODPOLEDNE – pohybové hry s míčem 60min – Příloha 21 NAVEČER – volné hry na zahradě (badminton, florbal, stolní tenis) Út 22.4. DOPOLEDNE – výstupní vyšetření + sportovní hry na hřišti ODPOLEDNE – odjezd domů
100
Příloha 3: Hodina zdravotní tělesné výchovy
Rušná část hodiny (10min)
1. Na molekuly. Hráči, atomy se volně rozestaví a libovolně nebo podle pokynů vedoucího hry se pohybují. Na vyslovení čísla se hráči co nejrychleji shluknou do hloučků-molekul v počtu odpovídajícímu tomuto číslu. Vedoucí hry zkontroluje, zda počet atomů v molekule souhlasí, přebyteční dostanou trestné body. Všichni hráči pokračují ve hře. 2. Žáci jsou rozděleni na 2 družstva. Ve hře je jeden míč. Úkolem každého družstva je dosažení co největšího počtu přihrávek v týmu bez ztráty míče. Žáci se mohou pohybovat pouze bez míče, s míčem jen přihrávky.
Hlavní část (40min) Rozvičení dle Fárové (2003). 1. Rozcvička (15min) 1. Položíme se na záda, ruce podél těla, dlaně dolů, nohy mírně od sebe, kolena pokrčená, chodidla opřená o zem, nádech do břicha. S prodlouženým výdechem stáhneme zadek a břicho a současně nadzvedáváme pánev nad podložku. Pomalu vracíme zpět do výchozí polohy a po té povolíme zadek a břicho.
101
2. Položíme se na záda, ruce podél těla, kolena pokrčená, mírně od sebe, chodidla rovnoběžně opřená o zem. Zvedneme pravou paži a opřeme ji dlaní o koleno levé nohy, která je přibližně v 90 stupňovém postavení v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu. Nyní zatlačíme dlaní proti kolenu a kolenem proti dlani. Vydržíme 7 vteřin, pak povolíme a vrátíme do výchozí polohy. Totéž provedeme i na opačnou stranu.
3. Položíme se na záda, paže v upažení, dlaně opřené o podložku, kolena pokrčená. Nyní se současným, pomalým pokládáním kolen vpravo otáčíme hlavu vlevo. Při návratu do výchozí polohy začínáme pohybem trupu, pak teprve následují pokrčené nohy a hlava. Cvik provedeme i na druhou stranu.
102
4. Položíme se na záda, paže ve vzpažení, nohy natažené. Nyní s nádechem protáhneme paže a nohy do dálky a s maximálním výdechem přitiskneme bederní páteř k podložce, nohy a ruce necháme v protažení. Povolíme a prodýcháme se.
5. Položíme se na břicho, hlava opřená o čelo, paže ve vzpažení, dlaněmi na zemi, nohy natažené. Provedeme hluboký nádech do břicha a při výdechu stáhneme břišní a hýžďové svaly. Nyní ruce otáčíme dlaněmi vzhůru, lokty stále položené na zemi ohýbáme do 45º. Výdrž. Pomalu se vracíme zpět a dlaně přetáčíme dolů a uvolníme všechny svaly.
103
6. Položíme se na břicho, hlava opřená o čelo, paže v upažení, dlaně na zemi, nohy natažené. Provedeme hluboký nádech a při výdechu stáhneme břišní a hýžďové svaly. Nyní zvedáme paže 2 cm nad podložku a dlaně přetáčíme dopředu, hlava zůstává opřená čelem o podložku. Vrátíme se zpět do výchozí polohy.
7. Posadíme se do tureckého sedu, sedíme vzpřímeně, hlava v ose páteře, ruce v týl, prsty sepnuté, dlaně vytočené dozadu, hřbety rukou opřené o hlavu. (Pro lepší kontrolu správného postavení trupu je výhodnější sed u zdi, ale neopírat se, pohyb provádět v rovině zdi). Nyní provedeme úklon trupu vpravo s výdrží, vrátíme se zpět, ukloníme se vlevo a vrátíme se do výchozí polohy. Paže protáhneme do vzpažení, přes svícen se vrátíme do připažení.
104
.
8. Klekneme si a opřeme dlaně o zem ve vzdálenosti větší, než je šířka ramen. Kolena jsou od sebe vzdálena více, než je šířka pánve, špičky k sobě. Hlavu máme v prodloužení páteře, díváme se na podložku, bříško lehce zpevněné. Nyní zvedneme pravou paži a levou nohu a protáhneme do dálky. Vydržíme asi 7 vteřin a pak vyměníme končetiny. Pokud je tato poloha pro děti stabilní, můžeme provádět lehké postrky na všechny části těla.
9. Stoj na jedné noze, druhá končetina pokrčena, koleno vytočené zevně a chodidlo opřené ve výšce kolena stojné nohy. Paže vzpažíme a spojíme nad hlavou. Díváme se vpřed. Vydržíme 5 - 10 vteřin.
105
2) Nácvik správného dýchání (5min) Nejlepší je provádět nácvik vleže. Na tři doby klidný výdech, ústa připravit jako k písknutí a vydechovat pomalu na slabiku „s“, asi na dvě doby výdrž, zavřít ústa. Na další 2 doby vdech nosem. Opakovat v různých tempech, ale výdech musí být vždy delší než vdech. 3) Závěrečná část (5min) a) Leh na zádech, úplné uvolnění, dýchání do břicha. Ve vzpažení vytahování do dálky za levou rukou a pravou nohou, výměna. b) Ze vzporu dřepmo obratel po obratli do stoje. c) Stoj rozkročný, vzpažením hluboký nádech, s hlubokým výdechem uvolnění, ruce co nejníže.
106
Příloha 4: Bazén Rušná část 1) Vymezené území, voda po ramena. Určí se jeden či dva honiči. Klasická honěná, hráči musí skákat snožmo, po levé, pravé noze apod. 2) Na rybáře a rybičky – můžeme zkusit hrát v hluboké vodě, podle zdatnosti hráčů. Hlavní část (30min) 1) Nácvik dýchání do vody – žáci se postaví k okraji bazénu, lehnou si na břicho, chytnou se okraje bazénu a vydechují do vody – jako bublající potůček 2) Lezení po čtyřech, poté napnout nohy a ručkovat po dně jako „krokodýl“, hledat „ryby“ pod vodou, kopat nohama. 3) Děti se posadí a za tělem se opřou dlaněmi o dno, prsty směřují vzad. Pak zvolna napínají nohy a současně vytlačují břicho k hadině. Když dostanou nohy k hladině začnou kopat. 4) Splývání na břiše a na zádech a) žák se po nádechu volně položí na hladinu obličejem dolů, končetiny volně visí (zvolna vydechne) b) dva žáci otáčejí třetího / ve splývavé poloze na znaku (jako střelku kompasu) 5) Nácvik ponoření - učitel nahází puky na dno bazénu, děti se potápí a snaží se vylovit puky. 6) Nácvik kraulových nohou a) nácvik kraulových nohou na souši b) nácvik v sedu na kraji bazénu c) nácvik s deskou ve splývavé poloze na břiše 7) Nácvik znakových nohou 8) Soutěže družstev – podle zdatnosti dětí zvolíme hloubku bazénu, zvolíme trasu, na okraj bazénu a zpět apod. • Děti plavou s deskou, kraulové nohy • děti na zádech, deska pod hlavou, znakové nohy 9) Děti se rozdělí do družstev, instruktor nahází puky do bazénu, které družstvo vyloví nejvíce puků. Závěrečná část: Skoky do vody. 107
Příloha 5: Pohybové hry Rušná část (10min) 1) Záchranný míč – ve vymezeném území je rozmístěno několik barevných míčků (ringokroužků). Hráči pohybující se v tomto území jsou chytání dvěma honiči, kteří babu předávají dotekem. Honěný může být zachráněn tím, že mu jiný hráč přihraje míček. Kdo má míček, nemůže dostat babu. 2) Chytaná do kruhu – tři (pro ulehčení čtyři) chytači se drží za ruce a snaží se někoho chytit tím, že ho uzavřou do kruhu. Pokud se jim to podaří, je chycený. Ten se pak k nim připojí do řetězu a všichni pokračují v chytání dalších, dokud nejsou všichni pochytáni.
Hlavní část (40min)
1) Rozcvičení – každý žák vymyslí cvik na protažení, instruktor dohlíží na správné provedení a na to, zda jsou žáci řádně rozcvičeni. 2) Běh o život: vytvoříme družstva, vytvoříme trasu - start, cíl, mezi nimi 3 mety (např. kolíky, vzdálené cca 3m), hráč vyráží, doběhne k první metě, chytne se jí rukou a pětkrát jí dokola oběhne. Pak běží k druhé a nakonec k třetí a opět obíhá. Pak běží do cíle, kde má za úkol navléknout nit na jehlu. Poté vyráží další závodník. 3) Gordický uzel - Žáci vytvoří kruh tak, aby se dotýkali rameny. Potom každý předpaží levou ruku a uchopí ruku svého spoluhráče. Nesmí chytit za ruku svého souseda. Totéž s pravou rukou. Cílem hry je rozplést uzel, který vznikl. Selžou-li všechny pokusy o rozpletení, může vedoucí uvolnit jedno spojení, o kterém si skupina myslí, že je klíčové. 4) Nosiči brambor – na každý podnos dáme po třech bramborech. První z družstva vezmou podnos s bramborami a běží s ním k určenému místu, kde brambory vysypou, vracejí se zpět ke svému družstvu, odevzdávají podnos dalšímu, ten s podnosem běží k místu s bramborami, nabere je polévkovou lžící na podnos, běží zpět a předá podnos dalšímu, který na určeném místě brambory vysype atd. 5) Na Červenou karkulku – dvě stejně početná a vyspělá družstva stojí (leží, sedí, klečí apod.) proti sobě ve vzdálenosti 1,5 až 2m. Jedno družstvo je označené jako červení, druhá jako bílí. Vedoucí hry vykládá pohádku o Červené karkulce. Podle toho, kterou barvu (červená, bílá) vysloví, to družstvo začne honit. Chycení hráči se přidají na stranu chytačů.
108
Závěrečná část (10min)
1) Liška a zajíc – Vždy trojice hráčů se drží za ruce a vytvoří kroužek, uvnitř kterého je v dřepu další hráč jako zajíc. Mimo kroužky jsou dva hráči, zajíc a liška. Liška na pokyn k začátku hry honí zajíce. Ten se může zachránit vběhnutím do doupěte. V něm však může být pouze jeden zajíc, původní musí vyběhnout. Až liška některého zajíce chytí, vymění si funkce. Zajíc, který vběhl do kroužku – doupěte, se vymění se stojícím hráčem. Doupě lze tvořit dvěma až čtyřmi hráči. 2) Kuba řekl – hráči stojí na značkách, vedoucí hry popisuje cvik a současně předcvičuje. Hráči cvičí pouze tehdy, řekne-li před popisem činnosti vedoucí hry „Kuba řekl“. Nejsou-li tato slova řečena a hráč přesto provádí podle vedoucího cvik, udělá chybu. Kdo udělá chybu, obdrží trestný bod a cvičí dále (Mazal, 2000).
109
Příloha 6: TV s prvky jógy
Rušná část (10min)
1. Děti běhají po tělocvičně, vybraný žák vymyslí cvik (točení paží, běh bokem, pozadu apod.), ostatní opakují, dětí se střídají. 2. Hmota - Všichni hráči si zavážou oči a pohybují se ve vymezeném území. Vedoucí vybere jednoho z nich – ten bude jádro hmoty. Hráči se včetně hmoty pohybují, nemluví a snaží se hmotu dotykem objevit. Dotkne-li se hráč hráče, zeptá se: „Hmota?“ Není-li to hledaná síla, odpoví dotyčný také slovem „Hmota“. Hráč, který představuje jádro Hmoty neodpovídá. Pokud se ho někdo dotkne, připojí se k němu a stává se také hmotou. Hra končí, když se všichni drží za ruce a jsou součástí Hmoty. a) Vymezené území provazy, závěsem apod. b) Pomalý pohyb s rukama před sebou. c) Zákaz běhání. (Neuman, 1998)
Hlavní část – cvičební program na rozvoj pozornosti „Pozornost v nás“
1. Krátké relaxační cvičení – Hadrový panáček ZP: mírný stoj rozkročný. Vše provádíme pomalu a uvolněně.
110
Výdech: uvolníme hlavu, ramena, celé ruce a přecházíme obratel po obratli do hlubokého ohnutého předklonu, až se ruce dotknou podložky před chodidly. Celé naše tělo je uvolněné. Volně zakýváme hlavou i pažemi. Dolní končetiny máme propnuté v kolenou. Nádech: pomalu se zvedáme obratel po obratli až do stoje rozkročného (základní postavení). Účinky: zvyšuje pohyblivost páteře, uvolňuje, protahuje a tonizuje svaly na zádech a na zadní straně nohou. Působí příznivě na mozek a na smyslové orgány uložené v hlavě.
2. Jógová a dechová cvičení – plný jógový dech Dýcháme zvolna, pravidelně, v jedné nádechové vlně je spojeno břišní (brániční), hrudní a podklíčkové dýchání. ZP: leh na zádech, ruce podél těla, dlaně vzhůru (ŠAVÁSANA) Pokrčíme nohy v kolenou, chodidla leží na podložce. Dýcháme zvolna, uvolněně a pravidelně, v jedné nádechové vlně spojíme břišní, hrudní a podklíčkové dýchání (plný jógový dech). Pro kontrolu správného dýchání si můžeme položit dlaně na břišní stěnu, ze stran hrudníku nebo na klíční kosti a vnímat zvedání při nádechu i klesání při výdechu těchto částí.
111
3. Přitahování kolena k hlavě ZP: leh na zádech, ruce podél těla, dlaně vzhůru (ŠAVÁSANA) Nádech: pokrčíme pravou nohu Výdech: obejmeme koleno u pokrčené nohy rukama, přitáhneme co nejblíže k trupu a současně zvedneme hlavu. Pokusíme se přiblížit nos a koleno co nejblíže k sobě. Nádech: vrátíme hlavu zpět na podložku. Výdech: vrátíme se do výchozí pozice. Zacvičíme i na druhou stranu. Účinky cvičení: toto cvičení harmonizuje trávicí systém, působí proti zácpě a nadýmání. Dochází k posilování břišních a zádových svalů. Odstraňuje únavu.
4. Kolébka ZP: leh na zádech, ruce podél těla, dlaně vzhůru (ŠAVÁSANA) Přednožíme nohy skrčmo (pokrčíme nohy v kolenou). Rukama obejmeme kolena a přitáhneme je co nejblíže k trupu. Začneme se kolébat z boku na bok. Hlavu nezdviháme z podložky. Ve stejné poloze, ale tentokrát se zvednutou hlavou se kolébáme vpřed a vzad. Nekolébáme se až na krční páteř. S výdechem se pomalu vracíme do základního postavení (leh na zádech). Opakujeme 3 krát až 5 krát. Účinky cvičení: harmonizuje funkce břišních orgánů, posiluje břišní a zádové svalstvo a současně je účinnou masáží zad.
112
5. Asány
a) Zajíc (Šašankásana) ZP: klek sedmo (vadžrásana). Nádech: vzpažíme. Výdech: zvolna se předkláníme, až se čelem opřeme o podložku a uvolníme celé tělo. V této poloze zůstaneme tak dlouho, jak je nám to příjemné a po tu dobu normálně dýcháme. Nádech: vzpažíme a pomalu se vrátíme do základního postavení.
b) Srnka (Mrágásana) ZP: leh na břiše, lokty opřené o podložku a hlava je v dlaních. Uvolníme celé tělo a pohled nám směřuje vpřed. Po chvilce střídavě zanožujeme skrčmo levou a pravou nohu.
113
c) Hora (Sumeruásana) ZP: klek sedmo (vadžrásana). Nádech: přejdeme do vzporu klečmo. Výdech: pomalu zvedáme hýždě vzhůru, propneme kolena, pokud možno necháme celá chodidla na podložce. Zároveň vtáhneme hlavu mezi ramena a svěsíme ji (uvolníme). V této poloze chvilku vydržíme s normálním dechem. Vrátíme se do základního postavení – klek sedmo.
d) Pluh (Halásana) ZP: leh na zádech, ruce podél těla. Nádech: zvedneme nohy, pánev a trup vzhůru jako při stoji na lopatkách. Výdech: napneme nohy a dáme je za hlavu, až se špičkami prstů dotkneme podložky. Paže zůstanou na zemi dlaněmi dolů, bradou se dotýkáme hrudníku. V této poloze zůstaneme tak dlouho, jak je nám to příjemné a po tu dobu normálně dýcháme. Nádech: pomalu se vrátíme do základního postavení. Varianta: Rukama si můžeme podepřít záda.
e) Strom (Vrikšásana) ZP: stoj spatný. Pomalu přeneseme váhu na pravou nohu, levou nohu pokrčíme a chodidlem se opřeme o vnitřní stranu pravé nohy. Rukama přes upažení přejdeme do vzpažení, kde spojíme dlaně. Pomalinku spouštíme spojené ruce před hrudník.
114
V této pozici chvilku vydržíme. Vrátíme se do základního postavení - stoj spatný, kde se uvolníme. Zacvičíme i na druhou stranu.
f) Labuť (Hansaásana) ZP stoj spojný. Přeneseme váhu na pravou nohu, zanožíme skrčmo levou nohu. Nádech: levou rukou si chytneme prsty na levé noze a pomalu vytahujeme nohu vzhůru. Zároveň předpažíme pravou ruku a mírně se předkloníme. V této poloze chvilku vydržíme se zadrženým dechem. Výdech: vrátíme se do základního postavení - stoj spojný. Zacvičíme i na druhou stranu.
115
g) Pozdrav slunci
Základní pozicí je stoj spojný, ruce volně podél těla. • S výdechem spojíme dlaně před hrudníkem. • S nádechem vzpažíme ruce a zakloníme se. • S výdechem se ohneme do hlubokého předklonu, prsty nebo dlaně položíme vedle chodidel na podložku. • S nádechem přejdeme do vzporu dřepmo levou nohou: zanožíme levou nohu a pravou nohu posuneme mezi ruce (na plném chodidle), zakloníme hlavu. • S výdechem přejdeme do pozice HORY: zanožíme pravou nohu k levé noze, zvedneme pánev.
116
• Chvilku zadržíme dech. S výdechem přejdeme do polohy HOUSENKY: přes klik se přesuneme do vzporu ležmo - bradu a hrudník máme na podložce, pánev vysazenou vzhůru, kolena a prsty na nohou jsou opřeny o podložku, ruce jsou na podložce pod rameny. • S nádechem plynule přejdeme do lehu na břiše a po té do polohy KOBRY: zakloníme hlavu a pohledem směřujeme vzhůru, nohy zůstávají na podložce uvolněné. • S výdechem přejdeme do pozice HORY: ruce a nohy se opírají o podložku, zvednutá pánev. • S nádechem přejdeme do vzporu dřepmo pravou nohou: zanožíme pravou nohu a levou nohu posuneme mezi ruce (na plném chodidle), zakloníme hlavu. •S výdechem přinožíme pravou nohu a přejdeme do hlubokého předklonu, prsty nebo dlaně položíme vedle chodidel na podložku. • S nádechem vzpažíme ruce a zakloníme se. • S výdechem spojíme dlaně před hrudníkem. •Končíme základní pozicí: stoj spojný, ruce volně podél těla (Bartošová, 2012).
Závěrečná část:
1) Uvolnění pomocí dlaní (tření rukou) ZP: Zavřeme oči, uvolníme se, zklidníme dech. Představujeme si, jak ležíme na trávě, nebo na pláži. Začínáme vnímat paprsky slunce, které si s námi začíná hrát. Nejdříve nám teplými paprsky hladí chodidla, nohy, postupuje ke kolenům, trupu. Hladí a prohřívá nám i dlaně, paže, ramena. Teď nás hladí po tvářích, nose i čele. Nakonec nám svými teplými prstíky sluníčko pročesává vlasy. Prociťujeme, jak nám sluníčko zahřálo a uvolnilo celé tělo. Se zavřenýma očima ukončíme relaxaci protažením, uvědoměním si svého těla a prohloubením dechu. Protřeme dlaně a přiložíme je na zavřené oči. V této chvíli pomalu otevřeme oči, zvolna zamrkáme a nakonec sundáme dlaně z očí. 117
Varianta: dlaně můžeme přiložit na jakoukoliv část těla (na místo, které nás bolí nebo kam chceme poslat energii na povzbuzení nebo je přiložíme jen tak intuičně na nějaké místo). 2. Relaxace rybička - vyzveme děti, aby si pohodlně lehly na záda. Proměníme je v malinkou rybičku, která objevuje svět a vesele si plave v průzračném potoku. Představíme si, že se naše ruce proměňují v ploutve, ústa jsou němá. Naše tělo je kluzké a poseté hladkými šupinami. Rybička plave lehounce, pohybuje ploutvemi a vnímá klid, který vládne v podvodním světě. Voda je příjemně teplá. Rybka proplouvá kolem staré vrby, v jejímž stínu si na chvíli odpočine, aby načerpala drahocennou energii. Vnímá hřejivé sluneční paprsky, které se k ní dostávají skrz vodní hladinu. Po krátkém odpočinku zavrtí ploutvičkami, které se promění v naše končetiny, šupinky nahrazuje kůže, rybička mizí a my vnímáme opět své tělo. Po chvíli otevřeme oči.
118
Příloha 7: Hry se zavázanýma očima 1) Děti jsou rozděleny do dvou družstev. Družstva stojí na čáře naproti sobě. Čáry jsou od sebe 12-16 metrů. Hráči jednotlivých družstev by si měly stoupnout naproti sobě, aby byli podobně fyzicky zdatní. Učitel stojí uprostřed mezi družstvy a drží šátek. Dětem jsou přidělena čísla, v každém družstvu stejná. Učitel vyvolává náhodně čísla. Žáci s daným číslem vybíhají a snaží se získat šátek. Úkolem je sebrat šátek od učitele a doběhnout s ním zpátky za čáru, z které vybíhal. Pokud se mu to podaří, získává bod pro své družstvo. Ale...!!! V případě, že hráč drží šátek a mezitím se ho soupeřící hráč dotkne, získává bod druhé družstvo. V této hře nejde jenom o rychlost, ale též o taktiku, kterou hráč zvolí. Družstvo, které získá 20 bodů, vyhrává. 2) Děti jsou rozděleny do dvou družstev. Děti si zavážou oči šátky, aby neviděly. Učitel jim poté řekne instrukce, aby se postavily do řady od nejmenšího po největšího. Družstvo, které zvládne daný úkol rychleji, vyhrává. Za každé chybně postavené dítě v družstvu se přidává dvacet trestných vteřin. 3) Děti zůstávají ve stejných družstvech. Opět si zavážou oči šátky, aby neviděly. Nyní je úkolem seřadit se do řady co nejrychleji, ale řadí se abecedně za sebou, kdy rozhodují písmena křestních jmen. Družstvo, které zvládne daný úkol rychleji, vyhrává. Za každé chybně postavené dítě v družstvu se přidává dvacet trestných vteřin. 4) Děti si vytvoří dvojice. Jeden z dvojice si zaváže oči šátkem, aby neviděl, a druhý ho vede. Děti soutěží, která dvojice nejrychleji oběhne budovu ozdravovny. Vodič nesmí mluvit a vede nevidomého pouze za ruku. Poté se dvojice prostřídají a musí oběhnout budovu ozdravovny opačným směrem. 5) Jeden z dvojice si znovu zaváže oči. Nyní se změní trasa. Například se musí oběhnout nějaký strom, nebo se pomocí kuželů vytvoří slalom. Je dobré říci dětem trasu, až když mají zavázané oči, aby neměly tušení, kudy půjdou. Toto opatření zvýší vzrušení ze hry. Děti mají opět za úkol proběhnout trasu co nejrychleji, ale vodič navádí nevidomého pouze slovně. Vodič se nevidomého nesmí dotknout. Poté si role vymění a opět je dobré změnit trasu.
119
Příloha 8: Hry v parku
Chůze po slepu
1) Zvolte si dvojice. Nejprve si jeden člen dvojice zaváže oči, druhý si zvolí nějakou krátkou trasu, ideálně mimo cestu, a za ruku opatrně svého partnera vede. Je důležité zdůraznit, aby si všichni pomáhali, upozorňovali na případné překážky (kameny, větvičky, …) a zážitky z cesty po slepu byly tedy příjemné. 2) Po ujití úseku nejprve „slepý“ se zavázanýma očima popíše, jakou si o trase vytvořil představu (kudy šel, po čem, co bylo okolo), poté si rozváže šátek a pokusí se jít zpět stejnou cestou. Pak se role vymění.
Les dvojitě 1. Nasbíráme v terénu cca 10 přírodních předmětů, poskládáme je na šátek na zem a přikryjeme dalším šátkem. Necháme děti, ať se shromáždí kolem. 2. Poté řekneme, že pod šátkem je deset objektů, které mohou nalézt v okolí. Na 25 vteřin odkryjeme šátek a děti mají za úkol si co nejvíce předmětů zapamatovat. Poté sbírku objektů opět zakryjeme a děti mají za úkol v okolí nasbírat ke každému předmětu dvojici (stejný nebo co nejpodobnější objekt). 3. Po uplynutí času na hledání (5–10 min) se všichni opět shromáždí u šátku. Vytahujeme jeden objekt po druhém a u každého z nich se nejprve zeptáme, čím je důležitý pro les a jak s lesem souvisí. Pokud to nezaznělo, řekneme nějakou zajímavost (cílem aktivity není podat výklad, jen zmínit, co jsme to vlastně našli). Děti si kontrolují, jestli našly správnou dvojici.
120
Balancování
1. Vytyčíme 2 mety ve vzdálenosti 10 – 15 m od sebe. Jedna meta je současně startovní i cílová, druhá slouží k obíhání. 2.
Hráč musí co nejrychleji proběhnout vytyčenou trať; obě ruce má předpažené nebo upažené dlaněmi vzhůru a na každé dlani má položené lehčí předměty (např. šišky, malé kameny, suché listy, větvičky, stébla apod.). Můžeme náročnost zvýšit balancováním předmětu na hlavě.
3. Komu předmět spadne, musí jej sebrat, vrátit se na start a pokusit se znovu.
Boj o trůn (ve dvojicích) 1) Položte na zem větší kámen, který bude představovat královský trůn. Jako trůn může také sloužit třeba pařez nebo kanál. 2) Krok 2 Jeden hráč – král – se na něj postaví, druhý hráč – útočník – proti němu podnikne nájezd na jedné noze. Smí krále vytrčit nebo vytlačit, ale musí mít jednu nohu stále ve vzduchu. 3. Opustí-li král oběma nohama kámen (pařez, kanál …), ztratil trůn. Útočník je poražen, stoupne –li si na obě nohy. Hledání ztracených Pomůcky: obrázky Úkolem družstev je v co nejkratším čase najít a vyhrabat členy družiny, které zasypala lavina. Papírků s obrázkem je v terénu rozmístěno o polovinu více, než je účastníků hry. Některé jsou zasypány zcela, jiných kousek vykukuje. Hra se může hrát i bez sněhu. Obrázky se schovají někde v lese apod.
121
Příloha 9: Pohybové hry 1) Zajíc, vlk, hlávky zelí Děti jsou po jednom rozmístěny na louce asi s metrovými (a většími) rozestupy od sebe, sednou si „na bobek“ a představují hlávky zelí. Jedno dítě, které stojí je zajíc a utíká před druhým dítětem, které je vlk. Zajíc se může zachránit tak, že se dotkne nějaké hlávky. V tom okamžiku se hlávka stává zajícem a musí rychle utíkat před vlkem. Zajíc se stal hlávkou a nehrozí mu už nebezpečí. Chytí-li vlk zajíce, ihned si vymění úlohy, tzn. vlk se stává zajícem a zajíc vlkem a honí se dál. 2) Čísla na zádech – každý hráč si připevní na záda dvojciferné číslo. Poté se všichni rozptýlí v označeném území a na daný signál začne hra. Úkolem každého hráče je uchovat v tajnosti svoje číslo a zároveň zjistit co nejvíce čísel ostatních. Je zakázáno číslo jakkoliv zakrývat, jakož to i stát „přilepeni“ ke stromu. Zjištěná čísla si zapisují na papír. Je daný časový limit. 3) Veverčí ocásky – hráči jsou rozdělení na veverky a psy. Veverky dostanou barevné papírové proužky, které si připevní jako ocásky a jdou se schovat na předem smluvené území. Po 5-10min se vydávají na lov zbylí hráči (psi). Mají najít a ulovit veverky. Veverka je ulovena tehdy, když přijde o ocásek.
122
Příloha 10: Hry za pochodu Hrají se po cestě, slouží pro zpestření. Bomba - při výkřiku „bomba“ si všichni lehnou na zem a nohy natočí směrem k ohnisku (tomu, kdo vykřikl) Odhady - každému hráči dejte list papíru. Během dlouhého pochodu se občas zastavte a položte všem otázku: "Kolik kroků je odtud k mostu?" Každý napíše na papír svůj odhad. Porovnáváme své odhady.
Můžeme provádět i různé úkoly: střídat rychlou a pomalou chůzi, měnit délku kroků, na povel se schovat za strom nebo keř, slalomová chůze nebo běh mezi stromy, strefovat se šiškami na určitý cíl apod.
123
Příloha 11: Stezka zdravého životního stylu Stezka má asi 3 km. Pomůcky: obrázky jídla V parku je připravena stezka zdravé výživy. Stezka je vyznačena fáborky, šipkami nebo na každém stanovišti je popsána poloha dalšího stanoviště. Na stromě je papír s různými druhy potravin, děti mají za úkol vybrat zdravější verzi (např. celozrnný x bílý rohlík apod.). Plus další témata zdravého životního stylu.
124
Příloha 12: Vybíjená Rušná část (10min)
1) Přihrávaná - Žáci jsou rozděleni na 2 družstva. Ve hře je jeden míč. Úkolem každého družstva je dosažení co největšího počtu přihrávek v týmu bez ztráty míče. Žáci se mohou pohybovat pouze bez míče, s míčem jen přihrávky. 2) Honička s míčem - dva určení honiči mají k dispozici jeden míč a ve vymezeném prostoru honí ostatní hráče. Honiči si míč přihrávají podle potřeby tak, aby se míčem, který drží jednou nebo oběma rukama, dotkli některého z honěných hráčů. Pokud se jim to podaří, chycený hráč se stává dalším honičem. V dalším je honičem hráč, který byl chycen jako poslední. Honič s míčem v ruce smí udělat maximálně jeden krok (tři kroky). Honění hráči nesmějí chytat míč, kopat do něj apod. Variantou může být to, že „babu“ předává honič ve vymezeném prostoru zásahem míče, lze vymezit část těla, kam zásah neplatí. Hlavní část (40min) 1) Rozcvičení s míčem 1. Stoj spatný – připažit, míč uchopit oběma rukama: vzpažit s míčem a hrudní záklon, pak předklon, při předklonu dotyk míče země 2. Stoj rozkročný, vzpažit s míčem: úklony vlevo, pak vpravo 3. Stoje rozkročný, vzpažit s míčem: velký kruh dolů až do hlubokého předklonu a zpět 4. S míčem upažit vlevo a čelným obloukem dolů upažit vpravo 5. Stoj u stěny zády ke stěně, overball mezi stěnou a bederní páteří, pomalu provést dřep, overball se sune po stěně, pomalu zpět. 6. Míč držíme oběma rukama před hrudníkem, stlačujeme míč. 7. Ve dvojicích, zády k sobě, rozkročmo, jeden míč do dvojice, dvojice si podává míč vrchem a spodem, poté obráceně. 8. Ve dvojicích, zády k sobě, stoj spatný. Jeden z dvojice má míč. Otočením trupu (nohy se nehýbou) předává míč. Poté si předají míč druhou stranou. Cvik provedeme i na opačnou stranu. 2) Průpravné hry na vybíjenou
1) Zaháněná s medicinbalem - do středu hřiště dáme medicinbal. Hráči je rozděleni na
125
poloviny, které stojí za čarami čelem proti sobě (i medicinbalu). (Vzdálenost čáry od medicinbalu – asi tak 3-7 metrů, družstva by tedy neměla být blíž než 6 metrů). Každý hráč má míč a na startovní pokyn se každý hráč snaží zasáhnout medicinbal tak, aby střelil-odrazil medicinbal co nejblíže k soupeřově čáře. 2) Na třetího - dva hráči (dvě družstva) hrají proti třetímu, který je uprostřed hracího pole. Krajní (družstva nebo hráči) si přihrávají a snaží se vybít prostřední. Ten z prostředních, kdo byl vybit si vymění místo s tím, kdo ho zasáhl. 3) Mrazík - je vybíjená hraná volně v prostoru. Každý může vybíjet každého. Vybitý je “zmražen” na určitou dobu = nesmí se pohybovat. Vysvobozuje se například po napočítání do padesáti nebo učitelovým občasným osvobozovacím signálem.
126
Příloha 13: Hry a překážková dráha Rušná část hodiny (10min) 1. Rybáři a rybičky – Určíme rybáře (honič), ostatní jsou honěni, rybář a rybičky se postaví proti sobě na koncové čáry herní plochy. Hráči po říkance, případně bez ní, přebíhají z jednoho konce herní plochy na druhý. Proti nim postupuje rybář, který honěné dotykem mění ve své pomocníky, kteří v dalším přeběhu chytají spolu s ním další žáky. Honiči mohou utíkat pouze vpřed či do strany, nikdy ne zpět. 2. Honička čertovská – čert má oháňku (zezadu za pasem zastrčený šátek nebo šerpu. Koho se dotkne, ten zkamení a provádí předem určený cvik. Ti, kteří nejsou chyceni, se snaží čertovi oháňku vytrhnout, Komu se to podaří, stává se čertem, zkamenělí oživnou a hraje se od začátku. Pokud zkamení všichni hráči, vítězí čert, když ne, vítězí ten, kdo je nejčastěji čertem, a ten, kdo mám minimum chycení (Mazal, 2000).
Hlavní část hodiny (40min)
1. Rozcvičení (5min) 2. Překážková dráha s využitím dětského hřiště u léčebny, které umožňuje různé ručkování, lezení apod., dále slalom mezi předměty, obíhání stromů, přelézání lavičky apod. Důležitá je názorná ukázka instruktora. První trasu vytyčí instruktor, děti po něm opakují. Poté můžou být vedoucí určené děti. Dobré je vytyčení více tras, aby se zamezilo dlouhým prodlevám. (20min) 3. Zápas draků: Hráči obou družstev se postaví do zástupu za sebe a každý přitom drží za pas hráče před sebou. Obě družstva stojí asi 10 m od sebe. Na povel se snaží hlava draka (první v zástupu) chytit ocas (posledního v zástupu) druhého draka. Komu je dříve ukousnut ocas, nebo se rozpojí, prohrává.
127
4) Meteor: Rozházíme na louce asi 40 šišek tak, aby byly ve vzdálenosti 10-40metrů. Pak řekněte: „Dnes v noci přeletěl nad naším krajem meteor. Těsně před dopadem vybuchl a rozpadl se na drobné úlomky. Hledejte je. Je to ovšem hra a místo meteoritů leží na louce šišky. Zůstala po nich na povrchu viditelná stopa. Kdo jich nasbírá nejvíc. Závěrečná část hodiny (10min): závěrečné protažení.
128
Příloha 14: Zdravotní tělesná výchova – cvičení na gymballech
Rušná část (20min)
1. Honička přátelská – dvě i více žíněnek (podle počtu hráčů) rozmístíme po herní ploše. Určíme a označíme jednoho či dva honiče – podle počtu hráčů. Honič honí a zajme honěné. Chyceného hráče dovede k žíněnce. Honič jde chytat další hráče. Chycený hráč vymyslí cvik a po přivedení dalšího chyceného hráče honičem mu tento cvik předvede. Po předvedení je volný a jde zpět do herního prostoru. Chycený hráč, který viděl cvik, jej zopakuje a vymyslí další. U žíněnky nesmí stát více než dva další hráči, proto máme ve hře minimálně dvě žíněnky. 2. Podlézaná – družstva stojí v zástupech ve stoji rozkročném. Na signál se poslední položí na zem a co nejrychleji podlézá pod ostatními dopředu. Jakmile podleze předposledního, začíná i ten podlézat dopředu, kde se také řadí do čela ve stoji rozkročném. Vítězí družstvo, které se vystřídalo celé a první stojí opět v čele družstva. 3. Housenka – dvojice, druhý hráč stojí za prvním, ohnutý dopředu a uchopí kotníky svého partnera. Na povel se všechny dvojice pohybují ve tvaru podobném housence. Když učitel zavolá „čtyři“, dvě dvojice se spojí a pohybují se stejně jako housenka, navzájem se drží všichni čtyři. Pokračuje se do „osmi“ nebo „deseti“, pak začneme znovu. Můžeme hrát ve dřepu.
Hlavní část – protažení a posilování na velkých míčích (30min)
1) Cíl: Protažení vzpřimovače trupu, zejména v oblasti krku a hlavy. ZP: Sed na míči roznožmo, ruce volně položené podél těla.
129
•
Pomalu zhluboka nadechneme, narovnáme se, s výdechem pomalu obloukovitě předkloníme hlavu. V této pozici chvilku setrváme. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy.
•
Předklon provádíme pomalu „obratel po obratli.“ Nezadržujeme dech, dýcháme pomalu. Můžeme cvičit se zavřenýma očima.
•
Sed na míči roznožmo, ruce dáme volně, pomalu předkláníme a vztyčujeme hlavu.
2) Cíl: Protažení trapézových svalů. •
ZP: Sed na míči roznožmo, ruce volně položené vedle sebe nebo na kolenou. Zhluboka nadechneme, s výdechem ukláníme na jednu stranu. Opačné rameno táhneme současně dolů. V pozici chvíli setrváme. S nádechem se vrátíme zpět do původní polohy.
•
V ZP cvičíme předklon a vzpřim hlavy.
•
Při úklonu ucho směřuje k rameni, úklon provádí jen hlava, neukláníme trup. 3) Cíl:Protažení bederních svalů
•
ZP: Klek sedmo – na patách, míč máme vlevo nebo vpravo od těla. Dlaň položíme shora na míč.
•
S výdechem kutálíme míč stranou od těla a současně ukláníme hlavu a trup. Vydržíme. S nádechem se vrátíme do ZP.
•
Při pohybu stranou nezvedáme hýždě. 4) Cíl: Protažení bederních svalů
•
ZP: Sed na míči roznožmo. Široce vzpažíme.
•
Zhluboka nadechneme a s výdechem ukloníme trup. Setrváme. S nádechem zpět.
•
Nepředkláníme se. Hlava je v prodloužení trupu, temenem vzhůru. 5) Cíl: Protažení bederních svalů
•
ZP: Stoj roznožný, široce vzpažíme, míč držíme nad hlavou.
•
Provádíme totéž jako u předchozího cvičení. 6) Cíl: Protažení svalů kolem hrudní kosti a krční
páteře. 130
ZP: Sed zkřižmo, současně položíme hlavu na míč a tlačíme jej k hrudníku.
7) Cíl: Protažení vzpřimovače trupu, zadní a vnitřní strany stehen. ZP: Sed roznožný, míč uprostřed před tělem. •
Zhluboka nadechneme a s výdechem předkláníme trup. Současně kutálíme míč až do napjatých paží. Špičky nohou přitáhneme (fajfky). Setrváme a s výdechem se vrátíme zpět do základní polohy.
•
Totéž můžeme provádět v tureckém sedu.
8) Cíl: Protažení vzpřimovače trupu a prsních svalů. Posílení zádových svalů. ZP: Klek sedmo (na patách), předpažíme,opřeme se shora o míč. •
S nádechem koulíme míč vpřed. V poloze chvilku setrváme. S výdechem koulíme zpět.
•
Pohyb provedeme až do hlubokého předklonu
•
Totéž můžeme cvičit v kleku sedmo rozkročném.
9) Cíl: Protažení vzpřimovače trupu ZP: Sed na míči, kolena široce od sebe. •
Zhluboka nadechneme, s výdechem předkloníme trup stranou k pravé nebo levé noze. V poloze chvíli vydržíme. S nádechem se vrátíme zpět do základní polohy.
•
Nezadržujeme dech. Pohyb provádíme plynule, spíše tahem.
10) Cíl: Protažení vzpřimovače trupu, posílení zádových svalů. ZP: Sed na míči roznožmo, ruce v týl. •
Zhluboka nadechneme, s výdechem předkloníme trup. S nádechem se pomalu narovnáme.
•
Při předklonu natáčíme trup a dotkneme se loktem levé paže pravého kolena a opačně. 131
•
Provedeme střídavě úkony vlevo a vpravo.
•
Otáčíme trup vlevo a vpravo.
•
Předklon provádíme od krční páteře, obratel po obratli.
11) Cíl:Uvolnění celé páteře ZP: Dřep, míč je před tělem a ruce objímají míč. •
Odrazem nohou se na míči zhoupneme, až se dotkneme rukama podložky vpředu. Odrazem rukama zpět do ZP.
•
Pohyb je plynulý, volný.
Posilování 1) Cíl: Posílení ramenního a mezilopatkového svalstva. Protažení svalstva kolem ramenního kloubu. ZP: Sed na míči, vzpažit dovnitř, tlesknout. •
Tleskáme ve všech směrech.
2) Cíl: Posílení fixátorů lopatek a svalstva kolem ramenního kloubu. ZP: Sed na míči, upažit. •
Vztyčíme zápěstí, paže tlačíme vzad, děláme malé kroužky celými pažemi střídavě vpřed i vzad.
•
Napjatými pažemi hmitáme vzad.
3) Cíl: Posílení mezilopatkového svalstva a svalstva kolem ramenního kloubu, uvolnění svalstva kolem ramenního kloubu. ZP: Sed na míči, skrčíme upažmo (malá křídla), ruce nad rameny. •
Pokrčenýma rukama kroužíme vpřed a vzad.
•
Cvičíme nejprve pomalu, potom zrychlujeme. 4) Cíl: Posílení svalstva trupu a nácvik svalové koordinace. 132
ZP: Leh břichem na míč. Nohy se opírají špičkami o zem, jedna paže se opírá o podložku, druhá vzpaží. •
Upažíme a podíváme se za napjatou paží. Pak zpět do ZP. Totéž vpravo.
•
Cvičíme tahem.
5) Cíl: Posílení hýžďového a zádového svalstva. ZP:Vzpor klečmo, míč pod břichem. •
Střídavě zanožujeme levou a pravou nohu
•
Další varianta – střídavě zanožujeme pokrčené nohy (úhel 90 st. v koleně)
•
V ZP zanožíme levou nohu a pravou ruku předpažíme. A opačně.
•
Totéž s pokrčenýma nohama.
6) Cíl: Posílení svalstva trupu a paží. ZP: Klek u míče •
Z kleku pohybem na míči vpřed se posuneme do vzporu ležmo, míč je v oblasti pánve nebo stehen.
•
Ve vzporu ležmo uděláme klik.
•
Zpět do ZP.
•
Neprohýbáme se v bedrech a nezakláníme hlavu.
•
Nezapomeneme na správné dýchání. Při pohybu do kliku vydechneme,
•
Při pohybu zpět nadechneme.
7) Cíl: Posílení svalstva trupu a nohou, nácvik svalové koordinace. ZP: Vzpor vzadu sedmo, pokrčené nohy, míč na břiše. •
Zvedneme pánev a drobnými krůčky se posouváme vpřed a vzad.
•
Nezakláníme hlavu.
8) Cíl: Posílení břišního svalstva. ZP: Leh na zádech na podložce, ruce podél těla nebo v týl, lýtka jsou položena shora na míč.
•
Tahem lýtek koulíme míč směrem od hýždí a zpět. 133
•
Ve stejné poloze opřeme o míč paty. S výdechem pokrčíme kolena a koulíme míč směrem k hýždím.
•
S nádechem zpět.
•
Jiná varianta – míč koulíme po kruhu doprava a doleva.
9) Cíl: Posílení břišních svalů. ZP: Leh na zádech na zemi, roznožené nohy pokrčíme a míč držíme mezi kotníky. •
S výdechem přitlačíme bedra k podložce, pokrčené nohy položíme na bříško. Přednožíme i s míčem.
•
Bedra stále na podložce.
•
Pomalu spustíme natažené nohy i s míčem zpět na podložku.
•
V lehu na zádech pohybujeme se zvednutým míčem vpřed a vzad (cvik vyžaduje dostatečně silné břišní svalstvo)
Závěrečná část (10min) 1) Nácvik správného dýchání (5min) Nejlepší je provádět nácvik v leže. Na tři doby klidný výdech, ústa připravit jako k písknutí a vydechovat pomalu na slabiku „s“, asi na dvě doby výdrž, zavřít ústa. Na další 2 doby vdech nosem. Opakovat v různých tempech, ale výdech musí být vždy delší než vdech. 2) Masáž Cíl: Uvolnění celého těla ZP: Dítě leží na podložce na břiše, je zcela uvolněné. Druhé dítě pomalu a lehce koulí míč po dítěti od hlavy k patě a zpět. Celé tělo je uvolněné, dýcháme pomalu, klidně.
134
Příloha 15: Bazén Rozplavání (25min)
1) Hra na vodníka Podle počtu žáků se určí jeden nebo dva honiči, kteří jsou označeni zeleným míčkem nebo deskou. Honič – vodník zvolává: „Dušičky sbírám do bílých hrníčků, utíkej rychle, uteč mi z rybníčku!“ Tímto zahajuje lov na dušičky. Chycená dušička stojí na místě a volá o pomoc: „Pomozte dušičky, pomozte!“ Ostatní volné dušičky mohou pomoci tak, že chycenou dušičku podplavou. Vodníky je vhodné po určité době střídat. Hra končí chycením všech dušiček. 2) Hra na rybáře a rybičky Určíme rybáře (honič), ostatní jsou honěni, rybář a rybičky se postaví proti sobě na koncové čáry herní plochy. Hráči po říkance, případně bez ní, přebíhají z jednoho konce herní plochy na druhý. Proti nim postupuje rybář, který honěné dotykem mění ve své pomocníky, kteří v dalším přeběhu chytají spolu s ním další žáky. Honiči mohou utíkat pouze vpřed či do strany, nikdy ne zpět. 3) Na měsíci Co největšími kroky, jako kosmonauti na měsíci, se snažíme přejít na druhou stranu bazénu. Dobré je počítat si kroky. Kdo jich měl nejmíň? Nejvíc? Kdo byl nejrychlejší? Nejsrandovnější? 4) Plavčík káže Plavčík káže, že se musíte dotknout dna, postavit se na hlavu, ponořit hlavu. A teď všichni potopte hlavu. Děti dělají pouze to, co plavčík opravdu nakáže. Pokud ten, kdo vyvolává, neřekne „plavčík káže“ tak nikdo nesmí nic udělat. Ten kdo to pokazí udělá domluvený cvik apod. 5) Spadla lžička do kafíčka 6) Přetahování o žížalu – ve dvojicích přetahování o žížalu, lepší v hluboké vodě (nebo voda po ramena). 7) Jízda na žížale – sed rozkročmo na žížalu, udržení rovnováhy. Hlavní část (30min)
1) Nácvik dýchání do vody – žáci se postaví k okraji bazénu, lehnou si na břicho, chytnou se okraje bazénu a vydechují do vody – jako bublající potůček. 135
Lezení po čtyřech, poté napnout nohy a ručkovat po dně jako „krokodýl“, hledat „ryby“ pod vodou, kopat nohama. 2) Děti se posadí a za tělem se opřou dlaněmi o dno, prsty směřují vzad. Pak zvolna napínají nohy a současně vytlačují břicho k hadině. Když dostanou nohy k hladině, začnou kopat. 3) Splývání na břiše a na zádech a) žák se po nádechu volně položí na hladinu obličejem dolů, končetiny volně visí (zvolna vydechne) b) dva žáci otáčejí třetího / ve splývavé poloze na znaku (jako střelku kompasu) 4) Nácvik ponoření - učitel nahází puky na dno bazénu, děti se potápí a snaží se vylovit puky. 5) Nácvik kraulových nohou a) nácvik kraulových nohou na souši b) nácvik v sedu na kraji bazénu c) nácvik s deskou ve splývavé poloze na břiše 6) Nácvik znakových nohou - Tenhle nácvik je komplikovanější, proto ho děti budou dělat s dopomocí. Desku si přidržují pod krkem. Závěrečná část (5min) 1) Skoky do vody - u skoku nohama vpřed začneme z nejnižšího schodu, poté z vyšších stupňů, z okraje bazénu a na úplný závěr ze startovního bloku. Skoky do vody s připojenými pohyby Děti během skoku můžou malovat jednoduché tvary nebo dělat pohyby nohama.
136
Příloha 16: Soutěže družstev a) Válej míč a dones k cíli – družstvo je v zástupu, mezi hráči jsou asi 1,5m mezery. Před družstvem leží nejméně dva míče (medicinbální). Na znamení uchopí první hráč míč a rychle jej válí mezi svýma nohama dozadu druhému, ten třetímu atd. Jakmile první hráč poslal první míč dozadu, posílá tam stejným způsobem také druhý míč. Poslední hráč první míč uchopí a utíká zprava k metě před družstvem, kde položí míč. Každý hráč, jakmile kolem něho poslední přeběhl, ustoupí o jedno místo vzad. Poslední hráč doběhne k čáře před prvním a zaujme místo prvního. Odtud posílá míč vzad. Každý takto běží a vítězí družstvo, jehož první hráč je na svém místě po vystřídání všech nejdříve. b) Hoď a běž – Družstva stojí v zástupech. Na signál vybíhá první hráč – házeč družstva – k míči, který je položen asi 5-10metrů před družstvem. Uchopí jej, obrátí se ke svému družstvu a hodí míč druhému hráči (je na první pozici). Ten jej chytí a hodí zpět prvnímu-házeči. Po odhodu míče utíká druhý hráč vpřed kolem házejícího až ke stěně (čáre) před ním, dotkne se jí a běží zpět do svého družstva, a to dozadu. Mezitím hází házeč dalším. Každý z nich po odhodu míče zpět běží vpřed až ke stěně. Jakmile hodil poslední, házeč položí míč tam, kde jej vzal, a běží se postavit na první pozici v družstvu. Vítězí to družstvo, které se jako první kompletně vystřídá. Můžeme měnit způsob běhu, bokem, pozpátku, po čtyřech. c) Běh stonožek- hráči se postupně připojují do řetězu. Například na znamení hráč vybíhá, oběhne metu, zezadu oběhne družstvo a připojí se, za jeho ruce se chytnou další dva hráči. Tři hráči oběhnou metu a družstvo, připojí se další tři, a potom zbytek nebo končí. Řetěz se nesmí přetrhnout. Vítězi nejrychlejší družstvo, tedy to, jehož hráči stojí ve stejném postavení jako před zahájením hry. d) Honěná míčů o závod – družstva stojí v zástupu. První hráč drží míč či jiný předmět ve své pravé ruce. Na signál se otáčí a podává jej vlevo druhému, ten levou rukou dále třetímu apod. Až se dostane míč dozadu, zpět se vrací po pravé straně. Měníme způsob podávání. Můžeme soutěžit i s dvěma míči. Závěrečná část (10min): a) Uvolnění pomocí dlaní ZP: turecký sed s rovnými zády, ruce volně na kolenou. Oči máme zavřené, tělo uvolněné, záda, krk i hlavu máme v jedné rovině. Ruce máme volně položené na kolenou dlaněmi vzhůru. Spojíme dlaně a třeme je, dokud neucítíme v dlaních teplo, energii. V tomto okamžiku je jemně přiložíme na oči a v této poloze setrváme, dokud je
137
nám to příjemné. Zvolna otevřeme oči do dlaní a párkrát zamrkáme. Dlaněmi sjedeme po tvářích dolu a položíme je zpět na kolena dlaněmi vzhůru. Varianta: dlaně můžeme přiložit na jakoukoliv část těla (na místo, které nás bolí nebo kam chceme poslat energii na povzbuzení nebo je přiložíme jen tak intuičně na nějaké místo). b) Relaxace a uvolnění celé páteře – leh, vzpažit. Trup vytahovat do dálky (horní a dolní končetiny protahovat na opačnou stranu). Pravidelné dýchání. c) Relaxace - závěrečné prodýchání - leh, uvolnění a vnímání svého těla, svého dechu, nadechujeme se břichem, vnímáme, jak se břicho zvedá.
138
Příloha 17: Pohybové hry s míčem Rušná část (10min)
1) Běh okolo hřiště, určený žák vykonává cvik (zvednout levou ruku, cval stranou, běh pozadu apod.), ostatní ho sledují a napodobují cvik. 2) Přihrávaná - Žáci jsou rozděleni na 2 družstva. Ve hře je jeden míč. Úkolem každého družstva je dosažení co největšího počtu přihrávek v týmu bez ztráty míče. Žáci se mohou pohybovat pouze bez míče, s míčem jen přihrávky.
Hlavní část (45min) 1) Rozcvičení s míčem 1. Stoj spatný – připažit, míč uchopit oběma rukama: vzpažit s míčem a hrudní záklon, pak předklon, při předklonu dotyk míče země 2. Stoj rozkročný, vzpažit s míčem: úklony vlevo, pak vpravo 3. Stoj rozkročný, vzpažit s míčem: velký kruh dolů až do hlubokého předklonu a zpět 4. S míčem upažit vlevo a čelným obloukem dolů upažit vpravo 5. Stoj u stěny zády ke stěně, overball mezi stěnou a bederní páteří, pomalu provést dřep, overball se sune po stěně, pomalu zpět. 6. Míč držíme oběma rukama před hrudníkem, stlačujeme míč. 7. Ve dvojicích, zády k sobě, rozkročmo, jeden míč do dvojice, dvojice si podává míč vrchem a spodem, poté obráceně. 8. Ve dvojicích, zády k sobě, stoj spatný. Jeden z dvojice má míč. Otočením trupu (nohy se nehýbou) předává míč. Poté si předají míč druhou stranou. Cvik provedeme i na opačnou stranu. 2. Všichni proti všem se dvěma míči – hraje každý sám proti všem. Do určeného prostoru jsou vhozeny 2 míče, kdo se míče zmocní, může zásahem od prsou dolů vybít 139
soupeře. Vybitý zvedne ruku a (chráněn tak před zásahy) odejde na určené místo. Zde zacvičí předem stanovený počet cviků a vrací se do hry. Pokud hráč míč chytí, není vybit. Zásah od země či od stěny neplatí. Kdo má nejméně zásahů, vyhrává. Hráč může s každým drženým míčem udělat 3 kroky. Dobrou obměnou je, pokud určíme místo, kam vyřazení hráči se zvednutou rukou odchází. Zpět do hry mohou až tehdy, kdy je vyřazen ten, kdo je vybil 3. Vybíjená dvou družstev v kruhu – podle počtu hráčů nakreslíme kruh. Jedno družstvo stojí na obvodu kruhu, druhé je rozmístěno uprostřed. Družstvo na obvodu si přihrává míč, a kdo jej chytne, vybíjí členy druhého družstva. Kdo je zasažen, opustí ihned kruh. Odrazí-li se míč od jednoho hráče a zasáhne také druhého, je vybit i ten. Hraje se na stejný čas a vítězí družstvo, které vybilo více soupeřů. 4. Obrácená vybíjená – hrají dvě stejně početná družstva. Každé družstvo se rozestaví ze tří stran kolem poloviny hřiště, ve kterém stojí soupeřův kapitán (můžeme dát 3 až 4 kapitány). Ve hře se hráči stojící mimo hřiště pokoušejí zasáhnout míčem kteréhokoliv soupeřova hráče uvnitř hřiště. Musí mít ovšem nabito, tedy nevzít míč ze země, ale musí obdržet přihrávku nebo zachytit míč soupeře. Určí se předem, co není platný zásah. Hráč, který stojí vně hřiště a zasáhl soupeře, přechází do své poloviny hřiště, míč, kterým zasáhl soupeře, obdrží ihned soupeř. Zasažený zůstává v hřišti a hraje dál. Vítězí družstvo, jehož hráči se dříve přemístí do své poloviny hřiště. Není omezen počet kroků s míčem. Při porušení hranice hřiště nebo zasažením soupeře ztrácí družstvo míč. Doporučují se molitanové míče. Obměna: po zvládnutí lze hrát současně i se dvěma míči.
Závěrečná část (5min) Závěrečné protažení.
140
Příloha 18: Hry s použitím lan Rušná část (10min) 1. Honička s lanem – vymezíme prostor a necháme v něm hráče rozptýlit. Určený žák se ujme lana a na pokyn začíná honit ostatní. Ten koho se dotkne se chytí lana a pokračují spolu v pronásledování volných hráčů. Hlavní část (40min) 1. Rozcvičení (10min) 2. Podbíhání lana – dvojice roztočí lano, podbíhají po jednom, poté po dvojicích, po skupinkách apod., děti běhají do kola 3. Přetahování lana čelem k sobě – děti, rozdělené do dvou skupin, se postaví čelem proti sobě. Každý má partnera přibližně stejně vysokého a těžkého. Všichni drží lano, které je mezi nimi. Na povel „táhnou“ a snaží se přetlačit partnera. Vyhrává to družstvo, které se dostane za vymezený prostor. 4. Přetahování lana zády k sobě – Situace a vymezení prostoru je obdobné jako v předchozím případě. Děti se nacházejí uprostřed mezi dvěma cílovými prostory (vzdálené 2-3m od nich). Sedí zády k sobě a drží lano. Na pokyn „táhnout“ se zvedají a snaží se přetáhnout svého partnera do vymezeného prostoru. Vyhrává to družstvo, které se dostalo do svého prostoru. 5. Klasická přetahovaná – žáci jsou rozděleni do dvou stejně početných družstev. První družstvo se rozestaví na jednom konci lana v přesně vymezeném území, druhé družstvo na druhém konci. Oznámíme hráčům, kde je prostor, za kterým prohrávají, jestliže se první z družstva do něho dostane. Tento prostor se nachází mezi konci lana a je 2-3m dlouhý. Na pokyn „táhnout“ družstva začínají soupeřit. Závěrečná část: 1) Prolézání pod brankou – děti jsou ve dvou skupinách seřazení za sebou. Každá skupina má jeden provaz, hráči stojí za sebou a každý se drží lana. Smyslem hry je dostat celé družstvo za branku a zpět.
141
Příloha 19: Hry na hřišti
Pomůcky: pexeso s jídlem, roztříhané pohlednice (puzzle). 1. Pexesová štafeta: rozdělíme děti do dvojic, každá dvojice dostane např. 5 párů pexesa. Vyznačíme trasu, kterou budou děti běhat. Na startu má každá dvojice pexeso. První vybíhá (druhý stojí stranou, aby neviděl, co bude první otáčet), oběhne stanovený úsek, doběhne k pexesu, otočí dvě kartičky, pokud jsou stejné, dá je stranou, hraje dál. Pokud je každá jiná, nechá je otočené a předá štafetu. Druhý obíhá okruh k pexesu, podívá se na otočené kartičky, obrátí je zpět a snaží se najít dvě stejné karty atd. Je dobré, když druhý z dvojice stojí dál, aby nemohl radit. 2. Puzzle štafeta: děti jsou opět ve dvojicích, každá dvojice dostane rozstříhanou pohlednici, na obrázek není vidět. Pohlednice je položena asi 50-100m daleko. Vybíhá první z dvojice a obrátí jeden obrázek, běží předat štafetu, druhý z dvojice přidá pouze jeden další dílek ze skládačky. Vítězí ten, kdo má pohlednici složenou a je zpět na startovní čáře. 3. Kdo je vedoucí?: Skupina dětí stojí v kruhu, jeden dobrovolní odejde mimo dohled. Potom si skupina zvolí vedoucího, který je povede v různých pohybech, např. tleskání rukama, klepání nohou, skákání, kývání hlavou. Hráči napodobují vše, co u vedoucího vidí. Poté se dobrovolník vrátí, postaví se doprostřed kruhu a pokouší se vedoucího odhalit. Ten musí měnit pohyby pravidelně a hráči v kruhu se na něj nesmějí utkvěle dívat, aby ho neprozradili. 4. Roboti – trojice dětí, jeden je inženýr, dva roboti. Dotekem na pravé rameno je inženýr rozhýbe, roboti se pohybují jen krok po kroku na povel – dotyk a jen do pravého úhlu. Stojí zády k sobě a inženýr je musí dostat obličejem k sobě. Dotek na levé rameno obrat vlevo v bok, na hlavu krok vpřed, na pravé rameno vpravo v bok, na temeno krok vzad. Pozice jsou různé, zástup, řada apod. 5. Na závěr protažení.
142
Příloha 20: Hodina tělesné výchovy Pomůcky: šátek, overball (míč), kužel či papírová trubička (od toaletního papíru), nářadí na překážkovou dráhu, gymball, pivní tácky Rušná část hodiny (15min) 1) Rybáři a rybičky – Určíme rybáře (honič), ostatní jsou honěni, rybář a rybičky se postaví proti sobě na koncové čáry herní plochy. Hráči po říkance, případně bez ní, přebíhají z jednoho konce herní plochy na druhý. Proti nim postupuje rybář, který honěné dotykem mění ve své pomocníky, kteří v dalším přeběhu chytají spolu s ním další žáky. Honiči mohou utíkat pouze vpřed či do strany, nikdy ne zpět. 2) Honička čertovská – čert má oháňku (zezadu za pasem zastrčený šátek nebo šerpu. Koho se dotkne, ten zkamení a provádí předem určený cvik. Ti, kteří nejsou chyceni, se snaží čertovi oháňku vytrhnout, Komu se to podaří, stává se čertem, zkamenělí oživnou a hraje se od začátku. Pokud zkamení všichni hráči, vítězí čert, když ne, vítězí ten, kdo je nejčastěji čertem, a ten, kdo mám minimum chycení (Mazal, 2000). 3) Belhavá honička – určíme honiče, když někoho chytne, musí se chycený hráč chytnout tam, kam dostal babu, po určité době vystřídáme honiče. 4) Stříhání – dvě družstva, vytvoříme dvojice, které se skládají ze soupeřů, provádí kámen, nůžky, papír, kdo vyhraje, přihlásí se, které družstvo má nejvíce přihlášených, honí 2.družstvo. Hlavní část hodiny (30min) 1) Rozcvičení – cvičení s overballem (míčem) a) Stoj spatný – připažit, míč uchopit oběma rukama: vzpažit s míčem a hrudní záklon, pak předklon, při předklonu dotyk míče země b) Stoj rozkročný, vzpažit s míčem: úklony vlevo, pak vpravo c) Stoje rozkročný, vzpažit s míčem: velký kruh dolů až do hlubokého předklonu a zpět d) S míčem upažit vlevo a čelným obloukem dolů upažit vpravo e) Sed roznožný, vzpažit s míčem a hluboký předklon k pravé, pak k levé noze f) Rovný sed, kutálet míč kolem těla, nohy napjaté (Šimsová, 1972) g) Stoj u stěny zády ke stěně, overball mezi stěnou a bederní páteří, pomalu provést dřep, overball se sune po stěně, pomalu zpět. h) Dvojice sedí zády k sobě, paže jsou po celou dobu nácviku natažené, overball na kolenou jednoho cvičence, ten s nádechem předá ve vzpažení overball druhému, oba s výdechem ruce zpět na kolena (Hnízdilová, 2006) 143
2) Chraň si svůj kužel – hráči jsou rozmístěni po ploše. Každý hráč má svůj kužel či papírovou trubičku (od toaletního papíru) a tenisový míček. Na signál si každý hráč postaví svůj kužel (trubičku) a hází míčky na stojící kužele spoluhráčů. Chrání si přitom tělem a končetinami svůj kužel před míčky jiných. Hráči mohou míčky ležící na zemi sbírat a srážet jimi jiné kužele. Po pádu svého kužele hráči přestávají hrát, zacvičí si na místě dohodnuté doplňkové cvičení a hrají dál. Počet spadlých kuželů si každý počítá. 3) Překážková dráha a) Přechod (přeběh lavičky) b) Kotoul na žíněnce c) Přelezení švédské bedny d) Vylezení na žebřiny, přechod na další žebřinu slezení dolů e) Slalom mezi kuželkami f) Prolézání okýnky (části švédské bedny) Závěrečná část hodiny (5min) Relaxace na gymballu a) leh na záda, vzpažit, celkové protažení b) leh na břicho, celkové uvolnění těla Na úplný závěr udělají žáci dvojice. Každá dvojice dostane 8 pivních tácků, jeden cvičenec lehne na břicho, ruce podél těla, celkové uvolnění, zavřené oči. Druhý cvičenec pomalu pokládá pivní tácky na různá místa kamarádova těla. Cílem ležícího žáka je soustředění se pouze sám na sebe a určení polohy pivních tácků na vlastním těle.
144
Příloha 21: Hodina zdravotní TV Rušná část (10min) 1) Na černokněžníka a čarodějnici – každý, kdo dostane babu se musí proměnit v nehybnou sochu, zůstane v širokém stoji rozkročném a jsou osvobozeni volným hráčem, který podleze pod jejich nohama. 2) Řetězová honička - Na začátku má vždy jeden babu a začíná honit. Kdo dostane babu, stává se pomocníkem honiče. Chytí se s ním za ruku a dál běhají společně. Zpočátku se zdá, že je pomocník honiči nepříjemnou přítěží, která ho zdržuje v pohybu, ale jak postupně pomocníků přibývá, vytváří se stále delší řetěz, který snadno zažene prchající hráče do kouta. Tam ho obklíčí a chytí. Babu předávají volnou rukou jen první a poslední v řadě. (Neuman, 1998) 3) Housenka – děti rozdělíme na družstva alespoň po pěti do zástupu. První dítě jde rychlou chůzí (poklusem) kdekoli po tělocvičně, ostatní kopírují jeho trasu i všechny jeho pohyby (dřep, vzpažení, ale třeba i poškrábání). Děti prostřídáme, aby si každé vyzkoušelo vést skupinku a vytvářet pohyby. Hlavní část (40min) Rozvičení dle Fárové (2003). 2. Rozcvička (15min) 1. Položíme se na záda, ruce podél těla, dlaně dolů, nohy mírně od sebe, kolena pokrčená, chodidla opřená o zem, nádech do břicha. S prodlouženým výdechem stáhneme zadek a břicho a současně nadzvedáváme pánev nad podložku. Pomalu vracíme zpět do výchozí polohy a po té povolíme zadek a břicho.
145
3. Položíme se na záda, ruce podél těla, kolena pokrčená, mírně od sebe, chodidla rovnoběžně opřená o zem. Zvedneme pravou paži a opřeme ji dlaní o koleno levé nohy, která je přibližně v 90 stupňovém postavení v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu. Nyní zatlačíme dlaní proti kolenu a kolenem proti dlani. Vydržíme 7 vteřin, pak povolíme a vrátíme do výchozí polohy. Totéž provedeme i na opačnou stranu.
4. Položíme se na záda, paže v upažení, dlaně opřené o podložku, kolena pokrčená. Nyní se současným, pomalým pokládáním kolen vpravo otáčíme hlavu vlevo. Při návratu do výchozí polohy začínáme pohybem trupu, pak teprve následují pokrčené nohy a hlava. Cvik provedeme i na druhou stranu.
146
5. Položíme se na záda, paže ve vzpažení, nohy natažené. Nyní s nádechem protáhneme paže a nohy do dálky a s maximálním výdechem přitiskneme bederní páteř k podložce, nohy a ruce necháme v protažení. Povolíme a prodýcháme se.
6. Položíme se na břicho, hlava opřená o čelo, paže ve vzpažení, dlaněmi na zemi, nohy natažené. Provedeme hluboký nádech do břicha a při výdechu stáhneme břišní a hýžďové svaly. Nyní ruce otáčíme dlaněmi vzhůru, lokty stále položené na zemi ohýbáme do 45º. Výdrž. Pomalu se vracíme zpět a dlaně přetáčíme dolů a uvolníme všechny svaly.
147
7. Položíme se na břicho, hlava opřená o čelo, paže v upažení, dlaně na zemi, nohy natažené. Provedeme hluboký nádech a při výdechu stáhneme břišní a hýžďové svaly. Nyní zvedáme paže 2 cm nad podložku a dlaně přetáčíme dopředu, hlava zůstává opřená čelem o podložku. Vrátíme se zpět do výchozí polohy.
8. Posadíme se do tureckého sedu, sedíme vzpřímeně, hlava v ose páteře, ruce v týl, prsty sepnuté, dlaně vytočené dozadu, hřbety rukou opřené o hlavu. (Pro lepší kontrolu správného postavení trupu je výhodnější sed u zdi, ale neopírat se, pohyb provádět v rovině zdi). Nyní provedeme úklon trupu vpravo s výdrží, vrátíme se zpět, ukloníme se vlevo a vrátíme se do výchozí polohy. Paže protáhneme do vzpažení, přes svícen se vrátíme do připažení.
148
9. Klekneme si a opřeme dlaně o zem ve vzdálenosti větší, než je šířka ramen. Kolena jsou od sebe vzdálena více, než je šířka pánve, špičky k sobě. Hlavu máme v prodloužení páteře, díváme se na podložku, bříško lehce zpevněné. Nyní zvedneme pravou paži a levou nohu a protáhneme do dálky. Vydržíme asi 7 vteřin a pak vyměníme končetiny. Pokud je tato poloha pro děti stabilní, můžeme provádět lehké postrky na všechny části těla.
10. Stoj na jedné noze, druhá končetina pokrčena, koleno vytočené zevně a chodidlo opřené ve výšce kolena stojné nohy. Paže vzpažíme a spojíme nad hlavou. Díváme se vpřed. Vydržíme 5 - 10 vteřin.
149
2) Posilovací a kondiční část na gymballech: a) děti se stále pohupují na velkých míčích v rytmu muziky a poslouchají instrukce, např. v upažení vysazujeme, podsazujeme pánev, vykláníme se doprava, doleva, kroutíme pánví na míči, zvedáme střídavě pravou a levou nohu, střídáme poskoky na celé chodidlo, špičku, patu. Dbáme na správné držení těla a rovná záda b) molekuly s míči – děti skáčou na velkých míčích, podsouvají je pod sebou. Pohybují se volně po prostoru a cvičitel dává povely pro tvorbu skupinek podle počtu, barvy triček, barvy vlasů, pohlaví apod. c) Slalom na míči – cvičitel vytvoří slalom a děti jej pomocí poskoků na velkém míči absolvují. d) posilovací cvičení
•
Zádové svalstvo
Sed vzpřímený na míči, upažit pokrčmo. Pomalu tlačit lokty směrem dolů a pomalu zpět. Posilování mezilopatkových svalů.
150
Sed vzpřímený na míči, paže pokrčené v loktech a co nejtěsněji u těla. Pomalu se vytáčejí dlaně směrem ven, ale lokty by měly být udrženy u těla. Posilování mezilopatkových svalů.
Klek na zemi, opřít se břichem o míč. Paže sepnuty za hlavou a mírně povolený trup dolů a lehkým tahem se snažit znovu narovnat. Posilování vzpřimovačů páteře a svalů bederní části zad. . •
Břišní svalstvo
151
Položit se spodní částí zad na míč. Zapřeny chodidla o zem pro lepší stabilitu. Paže sepnuty za hlavou a zatnutím břišních svalů se zvedá horní část trupu. Pro obměnu je možné při zvedání trupu přidat menší vytočení trupu do boku, a tím se více posílí šikmé břišní svaly.
Holeně jsou opřeny o míč a paže ve vzporu. Pohled směřuje do země. Pomalu se nohama posouvá míč pod tělo, pokrčením dolních končetin a zase se vrací zpět. Pro obměnu při posouvání míče je možné se vytáčet do boku. Tím se posilují šikmé břišní svaly.
Leh na zádech, míč sevřený mezi pokrčenými dolními končetinami. Pohybem v kyčelním kloubu se míč spouští těsně nad zem a zpět. Tento cvik je zaměřen na spodní část břišních svalů. Pozor, aby bederní část zad zůstala během cvičení v kontaktu s podložkou.
•
Svaly hrudníku a paží
152
Klasický klik, dolní končetiny podepřeny míčem. Pozor na prohýbání se v bederní části zad.
Závěrečná část (10min)
a) Promasírování zad - hra na opičky - sed na míčích v kruhu, čelem po obvodu kruhu. Každé dítě se rukama dotýká zad dítěte před sebou. Cvičitel dává instrukce: hladíme opičku před námi po celých zádech, vybíráme blešky (jemné štípání), škrábeme drápky, masáž pěstmi, poplácáme, pročešeme srst (sjíždíme prsty po zádech), umýváme dlaněmi. Dbáme na správné držení těla. b) Relaxace a uvolnění celé páteře – leh, vzpažit. Trup vytahovat do dálky (horní a dolní končetiny protahovat na opačnou stranu). Pravidelné dýchání. c) Relaxace - závěrečné prodýchání - leh, uvolnění a vnímání svého těla, svého dechu, nadechujeme se břichem, vnímáme, jak se břicho zvedá.
153
Příloha 22: Bazén Rušná část (10min) 1. Závody trakařů - hra se hraje v mělké vodě. Děti udělají dvojice. Jeden z dvojice udělá " trakař "tak, že se opře rukama o dno a druhý z dvojice ho chytne za nohy. " Trakař " se nesmí tlačit příliš rychle kupředu. 2. Pronajatý míč - Úkolem každého družstva je přihrát si mezi sebou co možná nejvíce krát míč, aniž by ho sebral protivník. Každá přihrávka se počítá. Pokud druhé družstvo se zmocní míče, počítá vlastní přihrávky vždy od začátku. Přihrávky si družstva průběžně přičítají. Při přestupku následuje ztráta míče. Hráč, který drží míč, nesmí být napaden. Míč nesmí držet hráč déle jak 3 vteřiny Obměna: Úkolem není si jen přihrávat, ale také se přemístit k nějakému cíli, který je předem určen.(např. okraj bazénu) Hlavní část (40min) 1. Nácvik dýchání do vody – žáci se postaví k okraji bazénu, lehnou si na břicho, chytnou se okraje bazénu a vydechují do vody – jako bublající potůček 2. Lezení po čtyřech, poté napnout nohy a ručkovat po dně jako „krokodýl“, hledat „ryby“ pod vodou, kopat nohama. 3. Děti se posadí a za tělem se opřou dlaněmi o dno, prsty směřují vzad. Pak zvolna napínají nohy a současně vytlačují břicho k hladině. Když dostanou nohy k hladině, začnou kopat. 4. Splývání na břiše a na zádech a) žák se po nádechu volně položí na hladinu obličejem dolů, končetiny volně visí (zvolna vydechne) b) dva žáci otáčejí třetího / ve splývavé poloze na znaku (jako střelku kompasu) c) Nácvik ponoření - učitel nahází puky na dno bazénu, děti se potápí a snaží se vylovit puky. d) Nácvik kraulových nohou. I. nácvik kraulových nohou na souši 154
II. nácvik v sedu na kraji bazénu III. nácvik s deskou ve splývavé poloze na břiše
5) Nácvik znakových nohou Tenhle nácvik je komplikovanější, proto ho děti budou dělat s dopomocí. Desku si přidržují pod krkem. Hry: 1) Podplouvání Jeden žák se postaví do stoje rozkročného, druhý, který stojí za ním odrazem ode dna podplouvá. V tom okamžiku stojící žák se předkloní a uchopením v podpaží postaví žáka, který podplouval, před sebe. Podplouvání v družstvech lze provádět jako závod. Družstva stojí v zástupu ve stoji rozkročném. Mají mezi sebou mezery, aby se dítě mohlo vynořit a nadechnout. 2) Vodní pólo - branky tvoří prádelní koše na obou stranách bazénu. Hráči jsou rozděleni do dvou družstev. Hraje se po určitou dobu, po domluvě s hráči. Úkolem hráčů je co nejvíce krát zasáhnout míčem branku protihráče. Hráč se s míčem nesmí pohybovat, pouze přihrávat svému spoluhráči nebo přímo házet do branky. Míč nesmí být brán násilím z rukou jiného hráče. Pokud padne branka, učitel vhazuje míč do hry.
Závěr (10min) Hry pro orientaci ve vodě
• •
Seskoky - ze sedu Skoky – do vody ze dřepu a podřepu, ze stoje, ze stupínku
•
Skoky – přímé, vpřed do dálky (přes tyč, míč, desku) 155
- přímé, vpřed do výšky (přes tyč) - přímé vpřed do obruče, proskočit obručí • • •
Kufr - ve vzduchu skrčit přednožmo, uchopit kolena, v této poloze dopadnout do vody Pád vzad – ze stoje zády k vodě, hluboký předklon, uchopit za kotníky Lezení přes podušky
156
Příloha 23: Zdravotní tělesná výchova - gymball
Rušná část hodiny (10min) 1. Krysí ocásek Hráči se rozptýlí po ploše a zavřou oči. Mezitím vedoucí hry tiše dotykem označí jednoho hráče jako krysu. Na signál otevřou oči a začnou se rytmicky pohybovat v intencích hudby. Náhle hráč-krysa začne předvádět odlišné pohyby od ostatních, např. poskoky snožmo s rukama v týl a podobně. Ti hráči, kteří krysu uvidí, se ihned zařadí za představitele do zástupu-ocásku a kopírují jeho pohyby. Když má zástup za krysou více jak 4 hráče, zastaví se, rozkročí nohy a totéž udělá jeho „ocásek“. Ostatní hráči prolézají mezi jejich nohama zezadu dopředu. 2. Honička přátelská Honič honí a zajme honěné, ti dále neutíkají. Chyceného hráče vezme za ruku a doprovodí jej k žíněnce. Honič jde chytat další hráče. Chycený hráč vymyslí cvik a po přivedení dalšího chyceného hráče honičem mu tento cvik předvede. Po předvedení je volný a jde zpět do herního prostoru. Chycený hráč, který viděl cvik, jej zopakuje a vymyslí další (Mazal, 2000)
Hlavní část hodiny (30min)
1) Rozcvička pomocí gymballů
1. Nácvik správného sedu na míči: vzpřímená záda, hlava v prodloužení páteře, pánev sklopena vpřed (bederní lordóza), dolní končetiny mírně od sebe, špičky nohou směřují vpřed, úhel stehen a lýtek je 90-110 stupňů
157
2. Uvolnění bederní páteře - vzpřímený sed, kolena mírně od sebe, ruce na kolena, s nádechem vysadíme pánev, s výdechem podsadíme pánev. 3. Posílení vzpřimovače trupu a svalů dolních končetin – oběma rukama přitáhnout jedno koleno k břichu, výdrž, zpět, vystřídat. 4. Uvolnění bederní páteře – vzpřímený sed, kolena mírně od sebe, ruce na kolena, s co nejmenším možným pohybem trupu kroužit pánví. 5. Uvolnění krční páteře, šíjových svalů – vzpřímený sed, pomalu předklon hlavy, záklon s vytaženou bradou vzhůru, úklon hlavy vlevo, úklon hlavy vpravo
6. Napřímení hrudní páteře, uvolnění hrudní páteře do rotace – upažit zevnitř pokrčmo (do svícnu), natočit trup vpravo, nádech, zpět, výdech, vystřídat strany. 7. Posílení svalstva trupu – při správném sedu na míči pohupovat tělem, paže volně visí podél těla, volně dýchat, držet vyrovnanou páteř. 8. Napřímení hrudní páteře, nácvik koordinace pohybů – vzpřímený sed, pohupovat se na míči, vzpažit, upažit, připažit.
158
9. Nácvik koordinace pohybů těla – vzpřímený sed, mírně roznožit, střídáme různé polohy natažených paží 10. Protažení hrudní páteře, uvolnění svalů oblasti pletenců ramenních – spojit ruce před tělem, předpažit, ohnout hrudní páteř, předklonit hlavu, zhluboka nadechnout, s výdechem ruce na kolena, uvolnit hrudní páteř. 11. Uvolnění pletenců ramenních a celé páteře – vzpřímený sed na míči, pomalu koulet overball po těle asi ve výši pupku zleva doprava, zpět (Hnízdilová, 2006)
2) Přehazovaná – hráče rozdělíme do dvou družstev. Každé družstvo stojí na polovině herní plochy. Každé družstvo má stejný počet míčů (3-10). Na signál vedoucího hry odhazují hráči všechny míče na stranu soupeře tak, aby na jejich polovině bylo míčů co nejméně. Vedoucí hry za určitou dobu zastaví hru hlasitým signálem. V tuto chvíli hráči zkamení, míče dokončí pohyb. Vedoucí hry spočítá míče.
Závěrečná část hodiny – použití gymballů (10min) 1. Posílení mezilopatkových svalů, napřímení hrudní páteře, uvolnění celé páteře, celková relaxace – vzpřímený sed, ruce v týl, tlačit lokty vzad, nádech, s výdechem hluboký předklon, ruce volně visí k zemi, v hlubokém předklonu několik vteřin setrvat, volně dýchat. 2. Vzpřímený sed na míči, s nádechem upažením vzpažit, záklon hlavy s vytaženou hlavou vzhůru, s výdechem předpažením připažit, uvolněný předklon hlavy. Leh na zádech na podložce, uvolněné dýchání do břicha, zavřené oči. S pomocí relaxační hudby uvolnění všech částí těla postupně z jednoho konce na druhý.
159
Příloha 24: Percentilové grafy BMI pro dívky Zdroj: Pfizer Czech Republic (2009).
160
Příloha 25: Percentilové grafy BMI pro chlapce Zdroj: Pfizer Czech Republic (2009).
161
Příloha 26: Percentilové grafy obvodu břicha k tělesné výšce pro dívky
162
Příloha 27: Percentilové grafy obvodu břicha k tělesné výšce pro chlapce
163
Příloha 28: Podrobný popis složek intervenčního pohybového programu Plavání a hry ve vodním prostředí
Plavání patří mezi tradiční aktivity v lázních. Děti dojíždějí 2x týdně do závodního bazénu v Nymburku a 1x týdně chodí do bazénu v Poděbradech. Podle Preislerové (1984) patří mezi vhodné pohybové aktivity plavání, protože odlehčuje páteři a dolním končetinám při nadměrné hmotnosti. Umožňuje pohyb bez zatěžování kloubů, napomáhá správnému držení těla a je prevencí k vytvoření plochých nohou. Matoulek (2009) souhlasí s Preislerovou (1984), že plavání je fyziologicky nejvhodnějším cvičením. Plavání je vhodné od kojeneckého věku do stáří, nezpůsobuje prudké nárazy, otřesy a nadměrné namáhání šlach a kloubů. Je vynikajícím prostředkem rehabilitace, podporuje celkovou vytrvalost a odolnost organismu. Plavání je vhodnou aktivitou také pro lidi s nadváhou a obezitou. Negativa plavání a pobytu ve vodním prostředí Pobyt v bazénu je organizačně náročný, k udržení bezpečnosti dětí je zapotřebí nejméně dvou instruktorů. Pomalé plavání v chladnější vodě může mít za následek opačný efekt, tedy spíše vytváření tukových rezerv, než jejich redukce. Pro návštěvu bazénu v Nymburce je potřeba delší doby na tuto aktivitu. Orientační běh Orientační běh měl v našem programu dvě části. V první části se děti seznámily s mapou a naučili se s mapou pracovat. Každé dítě dostalo mapu Poděbrad. Následovala společná chůze po Poděbradech, děti si podle mapy kontrolovaly, kde se nachází. Instruktor zastavoval, děti ukazovaly na mapě. Druhou částí byl samotný závod dětí v orientačním běhu, který se konal v městském parku v Poděbradech. Děti startovaly po dvojicích, každý měl svoji mapu. Na každé kontrole byl fix, kterým potvrdily, že na kontrole byly. Po nálezu každé kontroly se děti vracely zpět na start, poté vybíhaly (vycházely) na další kontrolu. Orientační běh měl velmi pozitivní ohlas u dětí a i my jsme mohli pozorovat zájem a snahu o co nejrychlejší splnění úkolu. Závod trval asi 25 minut. Před, i po závodě proběhlo rozcvičení a strečink.
164
Tahle aktivita byla relativně náročná na přípravu. Nejnáročnější ovšem bylo získání a namnožení map. Ty jsme v léčebně zanechaly, takže se můžou využívat pro další skupiny dětí.
Zdravotní tělesná výchova
Zdravotní tělesná výchova je v léčebně pravidelně praktikovaná. V léčebně je zdravotní tělesná výchova zaměřená na správné držení těla a terapii plochonoží. V léčebně je možnost využití gymballů, overalů. Pro terapii plochých noh využívají bedýnku s oblázky, dřevěný chodníček, chodidlo s body, gumovou čočku a balanční podložku Bosa. Děti také navštěvují posilovnu. Podle Pařízkové et al. (2002) nesmíme také zapomenout na rozvoj a udržování správného držení těla – posílení „svalového korzetu“ trupu silovými cvičeními, a dosažení symetrické a stabilní chůze. My jsme v našem programu využili jak gymballů, tak overballů. Zaměřili jsme se v závěrečných částech hodin na nácvik různých relaxačních metod a na nácvik správného dýchání. Myslíme si, že posilování a protahování za pomocí pomůcek vede k větší motivaci dětí ke cvičení. Zumba
Zumba je součástí běžného programu dětí v léčebně. Hodina zumby se koná každou neděli a díky doprovodu moderní hudby je velmi oblíbená mezi dětmi. Zumba je dynamický fitness program, který v sobě spojuje prvky aerobního cvičení a latinsko-amerických tanců. Tenhle program je v léčebně zajišťován kvalifikovanými instruktory. Nordic Walking
Nordic walking (severská chůze) je chůze se speciálními holemi. Tato aktivita je součástí běžného programu léčebny. Díky opoře je vhodná pro všechny věkové kategorie i zdravotně oslabené jedince, osoby v rekonvalescenci, osoby s nadváhou a obezitou a je stále více doporučována lékaři a fyzioterapeuty. Nordic walking pomůže snížit hmotnost, zlepšit kondici a držení těla (a tedy zároveň ulevit od bolesti zad). Na rozdíl od normální chůze dochází při nordic walkingu k zapojení svalů horních končetin a trupu. Do pohybu je tak zařazeno až 90 % svalů celého těla. Při opoře holí se současně mění 165
nastavení paží a hrudníku, což má za následek snadnější aktivaci bránice. V neposlední řadě zmiňme skutečnost, že energetický výdej při chůzi s holemi je o cca 22 % vyšší než u běžné chůze. Možná rizika pří zařazení NW do pohybového programu:
•
Pří nesprávné technice hrozí nebezpečí přetížení ramenního pletence a krční páteře.
•
Přetížení kolen při úplném natažení dolní končetiny v kolenním kloubu.
•
Přetížení hrudní a bederní páteře při nadměrné rotaci pánve.
Pohybové hry na hřišti
Mezi pohybové hry jsme zařadili různé modifikace vybíjené a přehazované, při kterých stále hrají všechny děti. Mezi oblíbené aktivity patřilo podbíhání a přeskakování lana. Pro děti byly nejdříve velmi obtížné, ale ke konci pobytu se motorika výrazně zlepšila. Motoricky náročnější aktivity je lepší zařazovat v druhé půlce pobytu, kdy je motorika lepší. V našem programu jsme měli zařazenou i kopanou. Tenhle druh pohybové aktivity je ovšem pro děti s obezitou nevhodný, zdravotní personál léčebny má špatnou zkušenost se zařazením téhle aktivity do programu. Je zde veliké nebezpečí úrazu. Pěší turistika
Chůze je nejpřirozenější způsob pohybu, a pokud se nenecháme odradit počasím, lze ji provádět téměř kdykoli a kdekoli. Dokonce Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučila chůzi jako nejlepší prostředek k redukci tělesné hmotnosti (Matoulek, 2009). Abychom dětem zvýšili motivaci k tomuto programu, využili jsme u výletů dopravy vlakem a návštěvu atraktivních míst. Pěší turistika není pro děti příliš atraktivní pohybová aktivita. Aby tedy nedocházelo k psychické únavě, doplnili jsme samotnou chůzi jednoduchými herními úkoly. Do programu jsme zařadili 2 půldenní pěší výlety. Trasy výletů: 1) Vlakem do Nymburka, zpět pěšky cca 150min 2) Vlakem do Libice, zpět přes Hradiště, kde proběhla návštěva záchranné stanice handicapovaných živočichů., délka asi 120min. Jóga V rozmanitosti jednotlivých jógových ásan si každé dítě (bez ohledu na věk a zdraví) najde, co potřebuje - podporu sebevědomí, zklidnění, posílení a protažení svalů, atd. Zdravým dětem 166
pomáhá jóga upevnit dobré návyky a oslabeným dětem pomůže k úpravě drobných nevyvážeností tělesných i psychických (neklid, nesoustředění). Jóga je všestranná pomůcka utužující zdraví dětí i dospělých, vede ke zdravému způsobu života, probouzí v dětech radost a lásku nejen k sobě, ale i k okolí, protože harmonicky rozvíjí všechny jeho složky – zdraví tělesné, duševní, duchovní i sociální. Dalším pozitivem je to, že jóga dětem napomáhá objevit v každodenním životě to co je zásadní a to jsou: hodnoty morálního charakteru. Jak už bylo několikrát řečeno - jóga vede ke sjednocení a harmonii osobnosti, což se dá vnímat jako stav určité vyváženosti a spokojenosti (Bartošová, 2012). Do programu jsme zařadili dvě hodiny tělesné výchovy s prvky jógy. Hodina se skládala z úvodní hodiny, dále krátké relaxační cvičení, nácvik plného jógového dechu, cvičení na harmonizaci různých orgánů, posílení a protažení svalů. Část hodiny se věnovala nácviku známé jógové sestavy Pozdrav slunci. Závěrečná část byla věnována relaxaci. Většina cviků byla vhodně zvolená pro děti s obezitou. Jeden cvik „Labuť“ byl obtížný na stabilitu dětí. Sestava „Pozdrav slunci“ se setkala s pozitivním ohlasem. Zařazení téhle sestavy do každodenního programu dětí nejen v léčebně by byl velkým přínosem do jejich redukčního režimu. Socializační a naučné hry
Na začátku programu jsme zařadily tzv. seznamovací hry, které měly za úkol pomoci dětem seznámit se v nové skupině. Zvolili jsme hry se zavázanýma očima. Další aktivitou byla stezka zdravého životního stylu. Pro děti jsme připravili v městském parku různá stanoviště s úkoly, které děti řešili ve skupinách (na téma zdravý životní styl). Různé hry jsme zařazovali jako součást pěších výletů a procházek do přírody. Rotoped, stepper, točna
Pravidelnou součástí programu v lázních je cvičení na rotopedu, stepperu a točně. Tyto aktivity jsou zařazeny do programu v průměru čtyřikrát týdně v podvečer. Děti šlapou 15 minut na rotopedu, stepperu, nebo cvičí na točně. Před jízdou na rotopedu je nutné dětem správně nastavit výšku sedla, abychom se vyvarovali bolestem kolen, kyčlí a zad. Je potřeba vysvětlit správnou techniku jízdy a zkontrolovat zatížení nastavené na rotopedu. To samé provádíme i na ostatních zařízeních. Nutná je stálá korekce chyb. Je dobré cvičení doplnit hudbou, která působí motivačně. Na začátku i konci cvičení zařazujeme krátké protažení. 167