INTERNETOVÝ MAGAZÍN Česká unie bojových umění
ČESKÉ KARATE GOJU RYU NA MS V JAR POVEDENÉ SETKÁNÍ TRENÉRU NA JIHU SPARING CAMP II (KATA+KUMITE) PRAHA SMETLA PLZEŇ! V BOXU A BEZ HELEM HISTORICKÝ ÚSPĚCH KARATISTŮ SPORT RELAX NA MS ROZHOVOR SE SENSEI RAJEEVEM SINHOU, 7 DAN PATRIK KLIMENT VYHRÁL GP SLOVAKIA V BOXU
ČESKÉ KARATE GOJU RYU NA MS V JAR Minulý víkend byl pro Český svaz karate Goju Ryu svátkem. V Jihoafrické Republice se konalo pro naše závodníky dlouho očekávané Mistrovství světa v karate Goju Ryu. Předcházející šampionát v portugalském Cascais měl vynikající sportovní úroveň a stoupající úroveň světového Goju Ryu karate dávala jasně najevo, že mistrovství v Africe bude velice kvalitně obsazené. Naše očekávání se začala potvrzovat již při mezipřistání v Dubaji, kde se naše výprava setkala s mnoha reprezentacemi z různých koutů světa. Ty se následně společně sešly při prezentaci všech teamů. Mezi nejpočetnější samozřejmě patřily reprezentace z JAR, Indie, ze států Oceánie, Singapuru, Německa, Ruska, Itálie apod. Velikost a významnost takového šampionátu se neobejde bez kongresu, kde nás reprezentoval Ing. Jiří Boček, který zastává i funkci generálního sekretáře WKGF. Aby mohlo vše zdárně proběhnout, musí všemu samozřejmě někdo velet. V případě karate soutěží tuto „oblíbenou“ roli na sebe berou rozhodčí. Tito se školili náročným několika stupňovým způsobem, tři dny před samotným začátkem soutěže, za účasti českého zástupce Jaromíra Musila, který vystupuje jako sekretář a člen komise rozhodčích WGKF. Šampionát byl oficiálně zahájen ve čtvrtek 12. 9. 2013 v podvečer. Celé slavností zahájení se neslo v rytmu africké hudby a tonů afrických bubnů. Velice zajímavé bylo taktéž scénické zpracování okupace ostrova Okinawa Japonci a mnoho dalších pro nás netypických ukázek africké kultury. Samotné mistrovství začalo v pátek. Celý páteční program se nesl v duchu sportovní disciplíny kata. Zde nás reprezentovali Matteo Tamborlani, Karel Imríšek, Vladimír Míček, Veronika Ištvánková, Veronika Mišková, Miroslava Vašeková a Michal Hrubý. Jako první začala kategorie dorostenců. Již v prvním
kole proti Indovi Bhaderovi dal Matteo jasně najevo, s kým mají tu čest. Dalšími koly prošel bez ztráty jediného praporku a svoji kategorii suverénně vyhrál. Dalšími kategoriemi v pořadí byly Masters a Veteráni. Mezi veterány nastoupil Michal Hrubý, toho zastavil až před branami finále domácí borec Biagioni. V repasáži stačilo Michalovi porazit závodníka z Fiji Maniho. Michal vyhrál a získal tak bronz. Na tatami číslo 3 a 4 následovaly ženy. Zde Českou republiku mohly reprezentovat tři závodnice, protože Veronika Ištvánková byla obhájkyní titulu z portugalského Cascais. Konkurence v kategorii byla veliká. Celé kategorii dominovala závodnice Tan ze Singapuru. Velkou neznámou byly i závodnice z Venezuely, Austrálie apod. Naše děvčata ale nezklamala. Do finále se sice neprobojovala, ale dvě třetí místa Mirky Vašekové a Veroniky Miškové svědčí o vysoké technické úrovni našich závodnic. Nejvíce obsazenou kategorií byla listina seniorů. Dvě tatami plná zvučných jmen z mnoha států dávala tušit řadě atraktivních bojů o titul mistra světa karate Goju ryu. Vladimír Míček na jedné straně „pavouka“ se po pěti kolech propracoval do finále. Bohužel Karel Imríšek narazil na silného Itala Stoppu. Ital nedal Karlovi moc šancí. Naštěstí Stoppa nedal šanci i velice dynamickému Němci Gheduhovi a postoupil do finále. V boji o třetí místo Karel podlehl právě německému reprezentantovi. Ve večerním finále nastoupil Vláďa proti
Stoppovi. Jejich souboj měl vysokou úroveň a jeho výsledek nebyl jasný do posledního „cuki“. Po hvizdu na píšťalky a řadě praporků, které vylétly nad hlavu rozhodčích, bylo jasné, že Vladimír Míček se stal mistrem světa. Následovaly soutěže v kata družstev. V této disciplíně dominujeme dlouhou dobu. Naši závodníci předvádí kvalitně technicky provedené souborné cvičení kata a taktéž nápadité a bojové bunkai. V ženách naše družstvo ve složení Veronika Ištvánková, Veronika MIšková a Mirka Vašeková porazilo teamy z JAR, Německa, Rakouska a skončilo na prvním místě. V mužích startovalo mnoho teamů, zajímavými soupeři pro naše kluky Michala Hrubého, Vladimíra Míčka a Karla Imríška bylo mužstvo z Namibie, Austrálie, ale i Rakouska a Německa. Muži nenechali nikoho na pochybách, že patří ke špičce v dané disciplíně a rovněž vyhráli. Po prvním dnu panovala veliká spokojenost. Naši „katisté“ opět prokázali vynikající technickou a sportovní úroveň. Celý sobotní program byl vyhrazen pro soutěžní disciplínu kumite. Jako první opět nastoupily mladší kategorie. V dorostencích do 52 kg Matteo Tamborlani postupně porazil všechny soupeře a ve finále i Inda Wadwhu a získal tak pro sebe druhý cenný titul mistra světa. V ženách do 61 kg za nás nastoupily Lucie Veithová a Vladimíra Račáková. Ta v eliminacích narazila na pozdější vítězku kategorie Rakušanku Buchner. V repasážích se neztratila a skončila na vynikajícím třetím místě. Ve finále z druhé strany pavouka postoupila po těžkých bojích Lucka. Buchner však byla nad její síly. Druhé místo Lucky však je vynikajícím výsledkem. V kategorii nad 68 kg, byla mezi ostatními ženami nalosována zkušená Radka Krejčová. Ta opět potvrdila svoji dlouhodobou výkonnost, soupeřkám moc šancí nedala a kategorii vyhrála. V mužích nad 84 kg nás reprezentovali Lubomír Vaverka a Jiří Panáček. Jiří Panáček postoupil do večerního finále. Lubomír Vaverka nestačil na Mosse z
JARu. V repasáži pak narazil na Iránce Hashemhadana. Velice vypjatý a takticky složitý zápas, který Luboš bohužel prohrál a skončil tak na pátém místě. Mossa ve finále porazil Jiřiho Panáčka. Jirkovi však můžeme gratulovat ke stříbru. Kategorie do 75 kg, kde nás reprezentovali Vojta Kočí a Samuel Kubina slibovala mnoho zajímavých zápasů. Celá kategorie byla rozdělena na dvě zápasiště, jelikož počet závodníků v ní byl opravdu velký. Vojta i Sam na své soupeře nestačili a do finále nepostoupili. Vojta však zabojoval v repasáži a získal velice cenný bronz. Dalším bojovníkem, který hájil barvy české výpravy, byl v kategorii veteránů David Dvořák. Všechny své eliminační zápasy vyhrál. Ukrajinec Morozov, který s ním svedl krásný souboj, byl však nad jeho síly. David se stal více mistrem světa. Poslední soutěžní den byl ve znamení družstev. Ženy ve složení Krejčová, Veithová a Račáková nestačily na Ukrajinu a skončily po bojích v repasáži na krásném třetím místě. V kumite družstev mužů od začátku dominovali domácí, kteří nedali šanci ani dynamickým Rusům resp. Ukrajincům a vyhráli. Naše mužstvo ve složení Dvořák, Vaverka, Panáček, Kočí a Kubina skončilo na třetím místě, když v boji o bronz porazilo Namibii. Celé mistrovství světa se neslo ve velice přátelském a společenském duchu. Česká výprava se ve velkém počtu zemí neztratila a skončila v popředí tabulky hodnocení států. Celkový dojem z Jihoafrické republiky je pro všechny členy výpravy vynikající. Cape Town je město sportu hor a moře. Děkujeme našim reprezentantům za vzornou reprezentaci a doufejme, že jejich výkony budou nadále tak brilantní a průzračné jako jihoafrické víno.
POVEDENÉ SETKÁNÍ TRENÉRU NA JIHU Měsíc září se pomalu přehoupl do své druhé poloviny, když se u Lipna konalo trenérské setkání. Účastníci z většiny českých oddílů na akci dorazili v průběhu pátečního odpoledne. První trénink s velmistrem Hwangem celé setkání uvedl. Zopakovali jsme především základní techniky, tuly a zkoušeli jsme si také jejich aplikace. Tento trénink byl, jak se říká „pro zahřátí“. Vzápětí nastoupili v rolích trenérů Honzové Mraček a Klaška, kteří společně vedli cyklus zaměřený na matsogi. Oba reprezentační trenéři vzali své role velmi vážně. To pro nás cvičící znamenalo dvouhodinový maraton kombinací a technik, které byly proloženy posilováním snad úplně všeho (ruce, nohy, břicho). Kluci nám zároveň (v těch vzácných chvílích oddechu) ukazovali triky, jak kterou techniku trénovat, a nebáli se ani odpovídat na vtíravé dotazy. Sportovním bojem však páteční program ani zdaleka nekončil. Po bohaté večeři byla na programu beseda s trenéry reprezentace, která posléze přerostla ve všeobecnou diskuzi o metodách a formách tréninků. Nakonec vytáhl Luboš kytaru, velešínští bardi se k němu přidali a přátelská atmosféra pokračovala s písní na rtech do pozdních nočních hodin. Dvouhodinovým tréninkem s velmistrem Hwangem začal druhý den setkání. Trénink byl zaměřen na tuly (10. – 1. kup) a důraz byl kladen hlavně na pomalé techniky jako Nachuo so sonbadak noollo makgi či moa so kiokja jirugi, díky kterým jsme si procvičili nejen samotnou techniku, ale také více zapojili svalovou soustavu. Na
oříšek jsme narazili při Hwa-Rang tulu, kde největší vášně vyvolala přípravná technika na yop chagi. O tom, na jaké noze je váha a která je v technice pokrčená, se vedly diskuze ještě při večerním programu. Tím jsme úspěšně zdolali sobotní dopoledne. Odpoledne začalo přednáškou velmistra Hwanga zaměřenou především na trenérské funkce a povinnosti. Dále pak na rozdělení trenérských tříd, správné oslovování (asistentů, instruktorů, mistrů) nebo simulaci zkoušek na 5. kup. Mimo jiné jsme měli možnost slyšet Taekwon-do hymnu v originále. Zde předávám slovo Martinovi… s přáním, aby se trenérská setkání konala častěji, protože vždy půjde o podnětné a inspirující akce, které obohatí všechny zúčastněné! Děkuji organizátorům za krásné prostředí i program. (Lenka Žalmanová, 1. kup, Narama Plzeň) Druhý zářijový víkend se blízko Lipna konalo setkání trenérů se záměrem potkat se, zacvičit si spolu a rozšířit si obzory. Já jsem kvůli svatbě jednoho z nejlepších kamarádů (kterého znám taky díky taekwondu) dorazil až po sobotním obědě. Velmistr Hwang právě dokončoval přednášku o obecné teorii taekwonda, která je popsána v prvních kapitolách Encyklopedie. Rád jsem viděl jedny z nejseniornějších taekwondistů, co máme, z oddílů jako je Silla, Velešín, Toi-gye, Nomo, Namu, Třeboň, Karviná a další. Hned poté se vedení tréninku ujali Honzové Mraček a Klaška, trenéři repre a pro mě ti z top trenérů sportovních aspektů taekwonda, které máme a od kterých se můžeme pravidelně učit. Stihl jsem jen jeden trénink, nemá smysl do detailu ho popisovat, ale co musím vyzdvihnout, je smysluplnost každého cvičení, kterým nám Honzové mučili svaly, hlavy i plíce. Vždy se současně učili oba ve dvojici, pracovalo se v jednom okamžiku na pohybu, technice, kondici, časování. Doufám, že se toto stane brzy standardem ve sportovním tréninku (a jistě v mnoha oddílech už je) v českém taekwondu, protože doba pasivního
držení lap a bezduchého dření snad už skončila. Kluci měli radost, že někteří trenéři (i staršího data výroby) makali na sto procent bez výmluv. Jen Milan Prokeš už cvičit nechtěl, tak si vymyslel, že jsem ho kolenem nakopl do žeber (klasická sportovní technika) a sípal vleže. Protože spravedlnost musí být, tak já mám zase z dalšího kola horní ret, jak kdyby mě píchla včela (a přitom mě píchlo severomoravské bandae, příště si ty chrániče na zuby nezapomenu). Protože odpočívat budeme až v hrobě, tak se všichni rychle převlékli, a slovo jsem dostal já. Mluvil jsem o fyziologii dechu (co je pro naše těla přirozené, jak to použít v tréninku a hlavně, co necvičit, abychom se nerozbíjeli). Není na místě, abych hodnotil svůj výkon. Upřímně musím říct, že jsem se bavil, a že bych pokračoval klidně další hodiny, protože všichni projevovali zájem, i ti, kteří byli technicky, páskově i sportovním výkonem nade mnou už v dobách, kdy jsem si poprvé oblékl tobok. Před večeří byla ještě snad hodina času, tak Jana Hoňková mluvila o osobnostní typologii v tréninku dětí. Upřímně se přiznám, že jsem očekával opakování už mnohokrát vyřčeného a hromadu nudné teorie, a musím uznat, že opak byl pravdou. Vážně jsme se bavili, něco dozvěděli a myslím, že takové znalosti jsou další věcí, která učitelům (nejen) taekwonda často chybí. Také si každý prošel testem osobnosti (aneb jakým zvířátkem je tvoje osobnost), který vážně fungoval. Některým skoro narostla žraločí ploutev.
I večer se vydařil, po jó dobré večeři vytáhli plzeňáci kytary, velešínští i housle a harmoniky, a hrálo se a zpívalo. Někteří navštívili diskotéku obleženou zumbistkami (a zumbovali), povídalo se, no a někteří vydrželi až do brzkého rána, a zakončili setkání studenou koupelí (viz "způsoby posilování disciplíny při budování morální kultury" v Encyklopedii) v Lipně. Ráno už nás čekal jen jeden trénink s Mistrem, v tulech jsme došli bohužel jen do Juche (ale protože nakonec nebylo setkání jen pro III. Dany a vyšší, tak to je logické) a pak se Mistr na vyžádání věnoval sebeobraně (Hanka Císařová ukázala, že jí nemá cenu přepadávat a Aleš Vyzrál zase, že na všechny páky vyzraje), boji na zemi a bal matsogi. Protože zvláště boj na zemi (a také židli) byl pro většinu novým nebo skoro novým tématem, tak se všichni velmi bavili a aspoň lidi v mém okolí mrzelo, že jsme se tomuto tématu nevěnovali více do hloubky. Napadá mě, že na příštím setkání by téma hosinsoolu a různých praktických nácviků a drilů mohl vést někdo ze zkušených trenérů, kterých máme ve svazu hromadu, že nemusíme všechno nechávat alibisticky jen na Mistrovi. Dobrý oběd, upřímně vřelé loučení a odjezd domů. Lidi vypadali, že by ještě pár dni pobyli. Věřím a doufám, že trenérský víkend nebyla ojedinělá akce, a že se bude pravidelně opakovat. Jistě bude výzvou v programu pokračovat dál, obměňovat ho a neusnout na vavřínech. Myslím, že takové akce by měly odměňovat naplněním nejen ty, co přijeli poprvé, ale hlavně ty, co různé kempy, semináře a školení objíždějí už dlouhé roky. Trenérský víkend ukázal, že věta "stále je, co se učit" nemusí být jen prázdné klišé. Děkuji Milanu Prokešovi a velešínské škole za výbornou organizaci akce a věřím, že příště to bude akce svazová. Svazovou původně být měla, ale zřejmě nedopatřením v komunikaci nakonec nebyla. Věřím, že se povolaní v duchu první zásady taekwonda příště domluví dříve, a
že řadoví taekwondisté jako já příště z trenérského víkendu vytěží ještě víc (na svazové akci bude ještě více těch nejzkušenějších a nebude kolidovat s jinými akcemi). (Martin Svitek, IV. Dan, Sonkal Praha)
SPARING CAMP II (KATA+KUMITE)
Dovolte nám, abychom vás pozvali na v pořadí druhou akci pod názvem Sparing camp II., který se bude konat ve dnech 18. – 20. října v Českých Budějovicích. V prvním ročníku jsme představili v Čechách nový koncept tréninku kumite. Tohoto trendu se budeme držet i nadále, ale Sparing camp II. bude nově rozšířen také o tréninky kata. Tréninky kata budou probíhat pod vedením reprezentačních trenérů ČR a úspěšných reprezentantů ČR. První Sparing camp navštívilo 10 klubů z Čech a celkem 112 závodníků. Velkým přínosem byla účast slovenského závodníka a reprezentanta Klaudia Farmadina (medailista z ME a MS WKF) a maďarského závodníka Adama Kovacse (medailista z ME a MS), kteří se sami zúčastnili tréninků. V současné době máme přislíbenou účast německého týmu od známého trenéra a závodníka Christiana Grunnera, v jednání jsme také s kluby ze Slovenska a ze zahraničí. Druhý díl Sparing campu bude probíhat pod záštitou TJ Karate České Budějovice a Czech National Youth Karate Teamu.
PRAHA SMETLA PLZEŇ! V BOXU A BEZ HELEM BC BigBoard Praha – BC Chimera Plzeň 12:4 Boxerská extraliga opět v Praze? Jedním slovem paráda! Příjemné prostředí hotelu Olšanka na Žižkově, nabitý kongresový sál, natěšení a féroví fanoušci, nástupy rozhodčích a borců obou celků. Hned úvodem byla vyhlášena minuta ticha, jako vzpomínka na počest zesnulé legendy československého boxu, zasloužilého mistra sportu, bronzového z OH 1960 v Římě a mistra Evropy Josefa Němce. Za mikrofonem tento slavnostní boxerský podvečer komentoval Marek Šimák, který divákům sdělil, jaká to „pražská srdíčka" navrátila extraligový box do Prahy. Ta Ládi Kutila a zástupců společnosti BigBoard! Gratuluji, děkuji a smekám! Pochvalu a poděkování si zaslouží i vedoucí pražského mužstva a neúnavný organizátor Pavel Hynek! Chlapi fakt dost dobrý! Olympijský box (dříve amatérský), zaznamenal mnoho změn, které se odrazily i v naši extralize a musím předem podotknout, že ku prospěchu věci. Opět jsme mohli vidět klasický box na 3x3 minuty bez helem a směšných mašinek (asi jim ještě úplně neodzvonilo, ale to uvidíme asi až na mistrovství světa). Že se boxuje ve větších rukavicích, tedy do velteru v 10uncových a od střední výše ve 12uncových, nebylo ani poznat.
Rozhodování a hodnocení boxu se pak přiblížilo tomu profesionálnímu, kde platí tzv. „10-point must systém", což ve stručnosti znamená, že bodový rozhodčí musí dát v kole 10 bodů tomu lepšímu boxerovi a 9 tomu horšímu. Tak jako v profiringu byla zřízena funkce supervizora (dohližitele), který dostává bodovací lístky od jednotlivých bodových rozhodčích, kontroluje je, doplňuje odečet bodů za veřejné napomínání (v profi to dělají bodoví sudí sami) a sděluje ringovému rozhodčímu vítěze zápasu. V extralize mohou startovat jen borci ve věku od 19 do 40 let. A týmy pro ročník 2013-2014? BC Big Board Praha, BC Chimera Plzeň, BC DTJ Prostějov a BC Dubnica. Aby nechybělo trochu toho českého guláše, tak extraligoví boxeři (až na vybrané reprezentanty) mohou startovat i v první lize, ovšem v helmách! Ale o tom až příště po duelech této soutěže. Jako supervizor se v premiéře představil Jaroslav Novotný, v ringu a na bodech se střídali rozhodčí Tomáš Šmíd, Jaroslav Morbitzer a Milan Kachnič, body potom doplnil Josef Chalupa, jako náhradník za nepřítomného Josefa Duraje. Podle mého názoru byla všechna utkání rozhodnuta spravedlivě, podle reálného průběhu jednotlivých bojů. Hostující trenér Justin Klocháň a domácí Míťa Soukup přivedli do ringu své borce a na slavnostním nástupu se ukázalo , že hosté neobsazují váhu do 60 kg a domácí tak mají dva body předem. A jak šla jednotlivá kola? (první vždy domácí borec) Váha do 56 kg: Erik Huliev (22 let, 165 utkání, 140 vítězných, MČR 2008-2012) a nebezpečný pravogarďák Ruslan Šakhaldajev (25 let, 100/70) předvedli bojovný výkon plný výměn a přestřelek, který diváky od počátku chytil. Uvolněný Huliev v dobrém pohybu úspěšně kontroval útočícího Šakhaldajeva, byl tím přesnějším
a ve výměnách končícím boxerem. Nástupem ve třetím kole se Šakhaldajev ještě pokusil o zvrat v utkání, ale Huliev vše uhlídal a zaslouženě zvítězil na body – 2:0. Váha do 60 kg: Štěpán Pitra neměl soupeře a zvítězil bez boje – 4:0. Váha do 64 kg: Erik Alojan (19 let, 52/41, MČR kadetů a jun.) nastoupil proti Zdeňkovi Chládkovi (305/271, 14x MČR, 3. MSJ a MEJ) bez „bázně a hany" a snažil se o překvapivý výsledek. Alojan byl tím útočnějším a rychlejším. Chládek zase tím zkušenějším, silnějším a přesnějším. První kolo začal Alojan útokem, ale Chládek dobře pracoval tělem a útokům Alojana se vyhnul a zakontroval. V závěru kola s gongem padly ještě dva údery a kluci se po sobě zle podívali. V kole druhém Alojan až bezhlavě útočil, ale bez přesných zásahů, Chládek kontroval a šel po spodku soupeře. Až v kole třetím jsem viděl přesný zvedák Alojana, ale bojovné utkání skončilo zaslouženým vítězstvím Chládka na body – 4:2. Váha do 69 kg: Patrik Kliment (19 let, 35/28, II. MČR) a Jan Štádler (21 let) předvedli aktivní a bojovné utkání. Chybou na kráse jen bylo, že boxovali stylem „postaru" ve dvojce. Štádler byl úderově roztažený, Kliment rovnější, což se v součtu ukázalo jako rozhodující. Kliment přímými údery probíjel dvojku soupeře a bodoval. Štádler se ve třetím kole snažil soupeře přeboxovat, ale přesnější Kliment již zvrat nepřipustil a zvítězil na body – 6:2. Váha do 75 kg: Michal Vodárek (26 let, 171/129, 4x MČR, účastník ME, 5. MS akademiků) měl za soupeře odváženého Jiřího Kordu (28 let, 20/15), ten však do samotného utkání kvůli zlomenému nosu nenastoupil a Vodárek zvítězil bez boje – 8:2.
Váha do 81 kg: David Hunanyan (19 let, 12/8, II.MČR) a Standa Stárek (34 let, 100/70, 2x MČR) to měli před sobotou 1:1 na zápasy. V tomto duelu začal Hunanyan aktivně na distanc a direkty. Stárek boxoval v ústupu od spodku soupeře a byl úderově rozmanitější. Ve druhém kole chtěl Hunanyan nabodovat, ale chybně opustil direkty a jeho série švihů byla roztažená a míjel tak cíl. Hunanyan předvedl bojovnost a touhu po vítězství, ale zkušený Stárek mazácky povoloval, kontroval a zvítězil zaslouženě na body – 8:4. Váha do 91 kg: David Hošek (20 let, 47/33, II. MČR jun. III. MČR) byl o skoro o hlavu menší, než Daniel Táborský (20 let, 103/74, MČR jun. i MČR), ale o to rychlejší a výbušnější. Že má kopanec ve švihu je známo, otázkou jen bylo, zda a kdy ho v tomto boji uplatní. Táborský začal dobře na distanc levým direktem, Hošek pracoval tělem, ale švihy míjel. Až v konci kola se Táborský zastavil u provazů a Hošek ho načapal dvěma těžkými švihy. Táborský evidentně hulil, ale gong ukončil první kolo před jeho případným počítáním. V počátku kola druhého dal Táborský levý direkt a jakoby tam hodil pomalý pravý a Hošek mu přes něj máznul dva ostré švihy, které způsobily silný otok oka a lékař další boj zastavil. Jsem přesvědčen, že tím zachránil Táborského před případným počítáním... TKO ve 2. kole zvítězil David Hošek – 10:4. Váha nad 91 kg: Jan Eliáš (27 let, 28/21) a Jakub Mencl (27 let, 25/20) nastoupili k závěrečnému boji večera a odměnili diváky svým výkonem, protože co jim chybělo na zkušenostech, to nahradili bojovností a nezměrnou touhou po vítězství. Po prvním zaměřovacím kole, kdy Mencl platonicky tlačil a Eliáš v obraně míjel, to už v kole druhém byla řežba. Eliáš zpřesnil kontry, ale Mencl to ustával a jako Ilja Muromec chtěl soupeře převálcovat. To samé se odehrálo v kole třetím a Eliáš začal na konci odpadat, ale celkově byl v tom vyrovnaném boji tím šikovnějším a přesnějším právě pražský borec, který zvítězil na body – 12:4.
HISTORICKÝ ÚSPĚCH KARATISTŮ SPORT RELAX NA MS Dne 19. 9. 2013 odcestovala devítičlenná výprava reprezentantů na mistrovství světa FSKA , které se konalo ve vzdáleném městě Gdaňsk – Žukowo. Patnácté mistrovství světa ve své historii a druhé v pořadí uspořádal polský svaz. Slavnostní zahájení šampionátu se ujal osobně – Shihan Kenneth Funakoshi a ministryně sportu a cestovního ruchu Joanna Mucha . Turnaj se vydařil s více než 700 závodníky z celého světa, včetně zemí tak vzdálených, jako Jižní Afrika, Indie a USA . Na šampionátu nechyběla výprava z České republiky pod vedením trenéra Pavla Znamenáčka , který měl výborně připravené závodníky , kteří to prokázali svým umístěním. Jmenovitě : Pavel Znamenáček
trenér
Božena Pavlasová
2. místo
Tereza Zlatohlávková
1. místo
Sára Ješetová
1 a 3. místo
Barbora Znamenáčková
1. místo
Dora Blechová
1 a 2. místo
Adéla Šinerová
1. místo
Milan Zítko
1. místo
Kryštof Zlatohlávek
1. místo
V celkovém hodnocení zemí reprezentanti České republiky vybojovali šesté místo.
ROZHOVOR SE SENSEI RAJEEVEM SINHOU, 7 DAN Rozhovor se sensei Rajeevem Sinhou, 7 Dan, prezidentem Indické federace tradičního karate, u příležitosti jeho nadcházejícího semináře karate v Praze a České Lípě ve dnech 13.-14.října 2012 Kdy jste poprvé přijel do ČR a co bylo hlavním impulsem pro návštěvu naší země? Poprve jsem přijel do České republiky v roce 1994 na soutěž Prague Open Cup. Sensei Rachmy Soebajo mě pozval, abych krátce trénoval v jeho dojo. Zaujal mě potenciál studentů i přirozená krása země a jejich obyvatel. Proto jsem se do České republiky znovu vrátil během února a března v roce 1995. Co bude hlavním zaměřením vašeho semináře karate v Praze 13.10. a České Lípě 14.10? Program semináře bude zaměřen na principy tělesné dynamiky a velmi rychlé přesuny v kihon, kata a kumite. Dle podrobné analýzy budou principy směřující k nepřemožitelnosti užívány v různých aplikacích s danými technikami. Letos v květnu jste se zúčastnil společně s naší reprezentací Mistrovství Evropy v Polsku. Bylo to vlastně završení vašeho měsíčního pobytu v ČR, kdy jste u nás vedl semináře karate i jogy. Jak na vás působila atmosféra v českém reprezentačním týmu a byl jste spokojen s výkonem našich reprezentantů na Mistrovství Evropy? Vždy je úspěchem dosáhnout na medailová umístění. Nicméně pro dosažení top medailové úrovně je třeba, aby tým intenzivně trénoval. Navíc nikdy nejsem spokojen, i kdybych dosáhl vrcholu, protože vždy je zde otázka, co dále? V momentě, kdy se člověk cítí spokojen, zastaví se pokrok. Tento fakt lze aplikovat v každém aspektu tréninku karate, při účasti na závodech, v obecném materiálním i ve spirituálním životě.
Jaké jsou z vašeho pohledu nejdůležitější zásady v přípravě enbu? Dokonalost ve všech součástech tréninku je základním principem v přípravě v rámci jakékoliv kategorie karate včetně enbu. Také umělecký přístup k životu je jeden z nejdůležitějších nástrojů při improvizaci enbu.
PATRIK KLIMENT VYHRÁL GP SLOVAKIA V BOXU Kdo všechno v české výpravě startoval na GP Slovakia s tebou a jaké měli kluci výsledky? Ve váze do 56 kg startoval Erik Huliev, ten v prvním zápase vyhrál nad Maďarem a ve finále mu soupeř nenastoupil, takže také zlato jako já. Jan Korec boxoval až finále a prohrál 3-0, Honza Mužík vypadl v prvním kole se Slovákem na body. Měli jsme obsazenou ještě supertíhu, ale nestihnul jsem výsledek. Kolik zápasů jsi musel vyhrát na celkové vítězství? Dva, první byl proti dvojnásobnému mistru Slovenska, kterého znám z extraligy Tomáši Zoldovi, vyhrál jsem na body. V druhém zápase jsem potkal mistra Maďarska, měl strašně silný úder, zápas byl hodně vyrovnaný a já nakonec 2-1 vyhrál. Jak jsi přijel do Nitry připravený, vše bylo ok? Měl jsem fantastické soustředění v Tatrách s Míťou Soukupem z Pražského rohovníka, cítil jsem se skvěle. Jak ti vyhovuje nové bodování? Moc jsem se o něj nezajímal…
Jaké jsou tvoje plány na letošní sezonu, za koho budeš boxovat extraligu a umožnuje ti práce - studium plně se věnovat letos boxu? Letos bych chtěl vyhrát MČR a pár podobných turnajů jako byl tento, tréninku se mohu věnovat na sto procent, letos ještě pořád budu chodit do školy. Extraligu budu boxovat za nový pražský klub Big Board Praha.
Č.U.B.U. elektronický časopis vydává pro své členy. Časopis je neprodejný a to jak v elektronické tak i v tištěné formě. Příspěvky do elektronického časopisu můžete posílat na adresu
[email protected], termín uzávěrky pro příspěvky je do 20 dne předchozího měsíce.
