Integrace zrakově postižených do společnosti prostřednictvím kompenzačních pomůcek

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Integrace zrakově postižených do společnosti prostřednictvím kompenzačních pomůcek Sociální práce

Vedoucí práce: PhDr.Martina Muknšnáblová

Čelákovice 2015

Vypracovala: Jana Šmejkalová

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

Čelákovice, 15.5.2015

Jana Šmejkalová

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat pracovníkům a především klientům z Pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního zařízení pro nevidomé v Praze a především PhDr. Martině Muknšnáblové za její trpělivost a pomoc, kterou mi poskytla během zpracování mé absolventské práce.

3

Obsah Úvod...................................................................................................................................5 1 Cíl absolventské práce.....................................................................................................6 1.1 Hlavní cíl.............................................................................................................6 1.2 Dílčí cíl................................................................................................................6 2 Teoretická část................................................................................................................7 2.1 Zrakové postižení.....................................................................................................7 2.1.1 Kdo je zrakově postižený.................................................................................7 2.1.2 Klasifikace zrakových vad................................................................................8 2.1.3 Dělení zrakových vad.......................................................................................9 2.1.4 Etiologie zrakových vad.................................................................................12 2.2 Kompenzační pomůcky.........................................................................................14 2.2.1 Druhy a typy kompenzačních pomůcek........................................................14 2.2.2 Způsob získávání kompenzačních pomůcek..................................................21 2.3 Integrace...............................................................................................................23 2.3.1 Definice integrace..........................................................................................23 2.3.2 Podmínky úspěšné integrace........................................................................23 2.3.3 Integrace zdravotně postižených...................................................................24 2.3.4 Integrace zrakově postižených......................................................................25 2.3.5 Školní integrace.............................................................................................26 2.3.6 Bydlení zrakově postižených..........................................................................27 2.4 Legislativa týkající se zrakově postižených............................................................29 3 Praktická část................................................................................................................32 3.1 Úvod......................................................................................................................32 3.2 Kazuistika č.1.........................................................................................................34 3.3 Kazuistika č.2.........................................................................................................37 3.4 Kazuistika č.3.........................................................................................................40 3.5 Kazuistika č.4.........................................................................................................42 3.6 Shrnutí...................................................................................................................44 4 Diskuse..........................................................................................................................45 Závěr................................................................................................................................48 Zusammenfassung...........................................................................................................49 Bibliografie.......................................................................................................................50 Seznam příloh..................................................................................................................52 Přílohy..............................................................................................................................53

4

Úvod Práce bude pojednávat o integraci zrakově postižených do společnosti. Tato problematika mne zajímá, neboť si myslím, že zrakově postiženým není věnována taková pozornost, jako např. mentálně postiženým, týraným, zanedbávaným a opuštěným dětem či seniorům. V teoretické části se zaměřím na pojetí termínu zrakové postižení, na charakteristiku a etiologii zrakových vad, dále na klasifikaci zrakového postižení dle jeho druhů a typů a v neposlední řadě se budu věnovat též druhům a typům kompenzačních pomůcek, na které stát přispívá a na způsob jejich získávání. Samostatná kapitola bude věnována integraci zrakově postižených, zejména pak podmínkám úspěšné integrace. Výstupem práce v praktické části budou kazuistiky vybraných klientů, ve kterých vždy popíši, jaké má klient postižení, zda je vrozené či získané, zda navštěvuje speciální centra pro zrakově postižené, ale především jaké kompenzační pomůcky používá, kde se o nich dozvěděl, jakou důležitost hrají v jeho životě a jak mu pomáhají v běžných situacích. Těžištěm mé práce bude dozvědět se, jak se zrakově postiženým lidem v dnešním světě žije, co jim ztěžuje život a co naopak ulehčuje, co by jim mohlo pomoci zlepšit kvalitu jejich života. Jakou roli v jejich životě vlastně začlenění se mezi zdravé lidi a komunikace s nimi hraje. Hlavními zdroji, ze kterých budu čerpat potřebné informace, bude především odborná literatura zabývající se problematikou zrakového postižení a integrace, dále též internetové zdroje, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, kde je obsažen seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžce sluchově postiženým osobám, těžce zrakově postiženým osobám a osobám s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku.

5

1 Cíl absolventské práce 1.1 Hlavní cíl: ◦ Popsat integraci zrakově postižených do společnosti prostřednictvím kompenzačních pomůcek. 1.2 Dílčí cíl: ◦ Zjistit nejčastěji používané kompenzační pomůcky.

6

2 Teoretická část 2.1 Zrakové postižení 2.1.1 Kdo je zrakově postižený Zrak je dominantním smyslem, pomocí kterého člověk přijímá většinu informací z okolního světa. Jeho úplná nefunkčnost nebo značné omezení je provázeno ztrátou nebo určitým omezením mnoha základních schopností, které člověk ke svému životu potřebuje (orientace a pohyb v prostoru, činnosti týkající se péče o sebe, svou domácnost a blízké, čtení, psaní, zpracování informací, komunikace, studium, záliby, zaměstnání). [BUBENÍČKOVÁ, KARÁSEK, PAVLÍČEK, 2012] Zrakový orgán je složen ze 3 částí: receptor (zevní oko), dráha spojující oko s centrem (oční nerv), zrakové centrum v mozku. V každé z těchto 3 částí může dojít k poškození. Zrakově postižení, neboli osoby se zrakovým postižením, jsou lidé s různými druhy a stupni snížení zrakových schopností. Zrakově postižení jsou lidé, jimž při poškození zraku nepostačuje běžná optická korekce. Mezi zrakově postižené nezahrnujeme člověka, který nosí běžné dioptrické brýle. Takový člověk má zrakovou vadu lehčího stupně a s brýlemi bez obtíží zvládá běžné každodenní činnosti. Nemá omezení v přístupu k informacím, v prostorové orientaci a samostatném pohybu, v pracovním uplatnění. Zrakově postižené, jejichž zraková vada vážně zasahuje do běžného života, a jimž běžná korekce brýlemi nepostačuje, označujeme jako těžce zrakově postižené. Těžce zrakově postižené dále dělíme na nevidomé a slabozraké. Při očním vyšetření se zkoumá zraková ostrost, která je vyjádřena tzv. vizem, který je udáván ve zlomku, kde první číslo označuje vzdálenost v metrech, ze které dotyčný čte, a druhé číslo označuje vzdálenost, ze které čte tu samou velikost písmene člověk s nepostiženým zrakem. Vizus zdravého oka tedy je 6/6. Vyšetření zrakové ostrosti se provádí Snellenovým optotypem. Jedná se o tabulky s řadami postupně se zmenšujících znaků. Dále se zkoumá velikost zorného pole, které může být v důsledku zrakové vady zúženo, omezeno, nebo v něm může docházet k výpadkům. [SCHINDLER, PEŠÁK, 2015]

7

Podle výsledků oftalmologického vyšetření je možné zrakově postiženého člověka zařadit do některé z 5 kategorií zrakového postižení: Klasifikace zrakově postiženého podle WHO: 1.střední slabozrakost – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí maximum menší než 6/18, minimum rovno nebo lepší než 6/60. 2.silná slabozrakost – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí maximum menší než 6/60, minimum rovné nebo lepší než 3/60. 3.těžce slabý zrak – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí maximum menší než 3/60, minimum rovné nebo lepší než 1/60. 4.praktická slepota – zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 až světlocit nebo omezení zorného pole. 5.úplná slepota – ztráta zraku, která zahrnuje stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí. [SJEDNOCENNÁ ORGANIZACE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH ČR, 2015] 2.1.2 Klasifikace zrakových vad Zraková vada znamená nedostatek zrakové percepce různé etiologie a rozsahu. Rozlišuje se 5 stupňů zrakových vad: ztráta zrakové ostrosti, postižení šíře zorného pole, okulomotorické problémy, obtíže se zpracováním zrakových informací a poruchy barvocitu. Zrakově postižený mívá problémy současně v několika z těchto oblastí. 1.ztráta zrakové ostrosti – jedinec nevidí zřetelně. Má potíže s rozlišováním detailů, nemusí však mít potíže s identifikací velkých předmětů. 2.postižení šíře zorného pole – jde o omezení prostoru, který jedinec vidí. Může se zde, ale také nemusí, projevit omezení zrakové ostrosti. 3.okulomotorické problémy – nastávají při vadné koordinaci pohybu očí. Jedinec může mít potíže při používání obou očí, při sledování pohybujícího se předmětu, nebo při jeho prohlížení, kdy předmět sleduje nejprve jedním okem, pak druhým. Při této poruše se objevují potíže při uchopování předmětu. Při pohledu na blízký předmět se jedno oko může stáčet dovnitř, druhé zevně, anebo se obě asymetricky stáčejí dovnitř. 4.obtíže se zpracováním zrakových informací – vznikají u jedinců s poškozením zrakových center v kůře mozku. Objevují se problémy s interpretací zrakové informace a jejím spojením s ostatními smyslovými vjemy při vytváření zrakového obrazu. 8

5.poruchy barvocitu – neboli barvoslepost (daltonismus - název je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou sám trpěl a vědecky jí popsal), jde o poruchu rozeznávání barev. Ne všichni jedinci mají potíže se stejnými barvami. Většina neumí rozlišit červenou od zelené v šeru. Jiní nerozpoznají modrou od žluté. Jen velmi malá skupina má vadu monochromatismus, kdy vidí jen černobíle. [KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, 2000] 2.1.3 Dělení zrakových vad Mezi základní kritéria dělení zrakových vad patří doba vzniku a příčina vzniku (etiologie). Na základě tohoto se zrakové vady dále dělí na vrozené a získané. Zraková vada získaná během života představuje pro jedince větší zátěž, působí jako trauma, které situaci mění k horší variantě. Naproti tomu vada vrozená pro jedince neznamená sice žádnou ztrátu, nicméně představuje větší zátěž pro psychický vývoj dítěte. Dítěti totiž mohou chybět určité zkušenosti, jeho rozvoj je pak pomalejší. Z hlediska příčiny vzniku můžeme zrakové vady rozdělit na orgánové a funkční. Znamená to, že zraková vada zasahuje zrakový orgán buď jako celek, anebo jen jeho jednotlivé části (orgánová vada), či oslabuje jeho výkon (funkční vada). Nejčastějším kritériem rozdělení zrakových vad, je dělení dle stupně zrakové vady. Při rozdělení dle stupně zrakové vady se vychází z vizuálních potenciálů člověka, především ze stavu jeho vizu (zrakové ostrosti) a zachovaného rozsahu zorného pole. Zrakové vady: Afakie - Vyskytuje se po chirurgickém zákroku, při kterém se odstraňuje čočka, např. při šedém zákalu. Mezi symptomy patří ztráta schopnosti akomodace, světloplachost. Jedná se o silnou refrakční vadu. Albinismus - Jedná se o dědičnou poruchu (týkající se lidí se světlu pletí, světlými vlasy, s nedostatkem pigmentu, narůžovělým odstínem světle modré duhovky), kdy duhovka propouští světlo. Existuje i forma albinismu, kdy se porucha pigmentace dotýká pouze očí (člověk může mít i tmavé oči). Mezi symptomy patří nystagmus, snížená zraková ostrost, silná refrakční vada spojená s astigmatismem. Amauróza - Jde o slepotu. Míní se tím trvalá, úplná, nevyléčitelná ztráta zraku bez světlocitu. 9

Aniridie - Jde o dědičnou, vrozenou vadu. Jedná se o absenci či anomálii duhovky. Mezi symptomy patří extrémní světloplachost, špatná schopnost adaptace na světelné podmínky. Binokulární vidění - neboli vidění oběma očima. Poruchy binokulárního vidění mají za následek šilhavost, změny ve zrakovém vnímání. Dochází ke snížení zrakové ostrosti a k poruchám ve vnímání prostoru. Je-li jedno oko slabší, nebo úplně chybí, je omezeno i zorné pole. Degenerace sítnice (pigmentová degenerace sítnice, degenerace žluté skvrny) Jde o řadu degenerativních onemocnění nezánětlivého původu, které mají společné poškození nervových elementů sítnice. Dle zasažené části je lez rozdělit na centrální a periferní. Mezi symptomy patří šeroslepost, ztráta centrálního vidění, zužování zorného pole, světloplachost. Glaukom (zelený zákal) - Jde o jedno z nejzávažnějších onemocnění, kterým trpí 1-2 % lidí starších 40 let, 10% případů končí slepotou. Existují 2 hlavní typy, glaukom otevřeného úhlu a glaukom zavřeného úhlu. Glaukom otevřeného úhlu je nebezpečnější, neboť probíhá nenápadně a může skončit nenávratnými úbytky v zorném poli. Glaukom zavřeného úhlu je charakterizován zvýšeným nitroočním tlakem, bolestí. Mezi symptomy patří úbytky zorného pole (kdy centrální vidění bývá postiženo až ve finálním stadiu), světloplachost (dělají se kruhy okolo světlených zdrojů), snížená zraková ostrost (vidění jako v mlze), bolest hlavy. Katarakta (šedý zákal) - Jde o zakalení čočky. Dle doby vzniku hovoříme o vrozené, poúrazové nebo spojené se stářím. Mezi symptomy patří především snížená zraková ostrost, problémy s oslněním, vidění jako přes špinavé sklo. Léčí se chirurgickým odstraněním zakalené čočky a brýlemi či kontaktními čočkami. Keratokonus - Jedná se o vyklenutí, zašpičatění duhovky, kdy ztenčení duhovky může vést k prasknutí. Mezi symptomy patří změny refrakce oka, kruhy kolem světelných zdrojů. Kolobom - Jedná se o vrozenou vadu živnatky (uvea), kdy chybí část duhovky nebo sítnice. Je-li postižena pouze duhovka, nedochází k výpadkům zorného pole, je-li zasažena sítnice, pak je zasažená oblast slepá. Mezi symptomy patří nepravidelný tvar duhovky, světloplachost, oslnění, nystagmus.

10

Mikroftalmie - Jde o nevyvinuté, malé oko, které bývá obvykle krátkozraké, neboť rohovka je více zakřivená a lomí tak více paprsky. Často se objevuje jako sekundární postižení, kdy nejsou specifikovány žádné symptomy. Nystagmus - Jde o bezděčné rytmické pohyby většinou obou očí zároveň v několika nebo ve všech pohledových směrech. Může být vrozený i získaný. Bývá průvodním jevem řady onemocnění např. při hrubé poruše centrálního vidění v raném dětství. Nystagmus zhoršuje zrakovou ostrost, ztěžuje fixaci. Odchlípení sítnice - Jde o to, že se sítnice odchlípne od podpůrných vrstev, následkem úrazu, výlevem tekutiny pod sítnici, vysokou myopií, afakií, degenerativními změnami sítnice při diabetu, a odchlípená část postupně odumírá pro nedostatek živin. Mezi symptomy patří světelné záblesky, snížená zraková ostrost, výpadky zorného pole, sklivcový zákal. Poruchy barvocitu - Jde o neschopnost vidění barev v celém spektru. Jedná se o dědičnou poruchu. Dochází k porušení čípků a jejich funkcí (čípky, kromě vnímání barev, zajišťují také zrakovou ostrost). Mezi anomálie poruchy barvocitu patří: •

úplná barvoslepost (monochromazie) – velmi řídká, jde o neschopnost vidění barev v celém spektru

•

protanomálie – hůře je vnímána červená barva

•

deuteranomálie – hůře je vnímána zelená barva

•

dichromazie – zcela chybí jedna skupina pigmentů ◦ protanopie – nevidí červenou barvu ◦ deuteranopie – nevidí zelenou barvu ◦ tritanopie – nevidí modrou barvu

Mezi symptomy patří snížená zraková ostrost, světloplachost, nystagmus. Refrakční vady (myopie, hypermetropie, astigmatismus) - Myopie, neboli krátkozrakost, jedna z nejvíce zastoupených zrakových vad. Mezi symptomy patří neostré vidění do dálky, problémy s vnímáním hloubky, problémy s oslněním, výpadky zorného pole až slepota. Opakem myopie je hypermetropie (dalekozrakost), kdy oko samo koriguje akomodaci zvýšením optické mohutnosti oka. Astigmatismus vzniká nepravidelným zakřivením rohovky, může vyvolat rozostřený obraz (jako zadní strana čajové lžičky). Kompenzace cylindrickými skly v brýlích.

11

Retinopatie - Jedná se o patologické změny sítnice a jejích cév. Mezi nejčastější příčiny vzniku patří oběhové poruchy, cukrovka, koncentrace kyslíku v inkubátorech (retinopatie nedonošených). Mezi symptomy patří citlivost na oslnění, zúžení zorného pole, snížení zrakové ostrosti až slepota, postupné zhoršování zraku, proměnlivé vidění. Slabozrakost - Jedná se o výrazné snížení zrakových schopností (snížení rychlosti a přesnosti vnímání), rozostření či zúžení zrakového pole. Tupozrakost - Jedná se o poruchu, která postihuje i mozek, kdy obraz není vnímán ostře, ale často jen u jednoho oka. Záněty sítnice - Často se objevují jako průvodní jev některých onemocnění. Mohou mít celou řadu příčin (zanesení infekce do sítnice krví, infekce virem, infekce způsobená parazity). Mezi symptomy patří zkalení sítnice, žlutobělavá zánětlivá ložiska na sítnici. Zvláštní skupinu tvoří záněty způsobené parazity – toxokaróza (člověk je mezihostitelem psí tasemnice) a onchocercosis (příčina slepoty v Africe, larvy parazita se přenášejí bodnutím mouchy). Změny terče zrakového nervu - Jedná se o výpadky zorného pole až slepotu. Některé formy jsou dědičné, jiné jsou spojené s diabetem, mohou být způsobeny jedy (metylalkohol), poraněním. Hodnocení vizu - Vizus = zraková ostrost. Jde o schopnost oka akomodovat dva co nejblíže ležící body jako dva oddělené objekty. Vizus do dálky se vyšetřuje pomocí Snellenových optotypů. Vizus do blízka se testuje z cca 30cm pomocí Jaegerových tabulek. [SCHINDLER, 1999] 2.1.4 Etiologie zrakových vad Příčiny zrakových vad lze rozdělit dle prenatálních, perinatálních a postnatálních vlivů. Další skupinu pak tvoří zrakové vady získané během života. U prenatálních příčin výskytu zrakového postižení hraje velkou roli dědičnost, a to např. u diagnóz degenerativního onemocnění sítnice, vrozeného šedého a zeleného zákalu, těžké krátkozrakosti nebo při zákalu rohovky. Působením různých vnějších příčin, a to jak v průběhu těhotenství, při porodu, nebo v časném období po něm, může u nedonošených dětí dojít ke vzniku retinopatie nedonošených (ROP). V případě získaných zrakových vad jsou uváděny příčiny v celkových chorobách, jakými jsou např. 12

revmatická onemocnění, anginy, tuberkulóza. Zhoršování zraku může být zapříčiněno též onemocněním diabetu, kde se hovoří o diabetické retinopatii. Po 45. roce věku začíná klesat zraková ostrost, jejíž příčinou bývá skleróza oční čočky, hovoříme o presbyopii. Během života jsme pak vystaveni nebezpečí různých úrazů, které mohou vést ke ztrátě zraku. [PIPEKOVÁ, 2006]

13

2.2 Kompenzační pomůcky Kompenzační pomůcky představují v životě lidí s těžkým zrakovým postižením velmi významnou roli a bez mnoha z nich se v dnešní době neobejdou. Především díky rozvoji informačních a komunikačních technologií zaznamenává oblast kompenzačních pomůcek rozvoj. Kompenzační pomůckou pro těžce zrakově postižené se rozumí nástroj, přístroj, nebo zařízení, které je speciálně vyrobené či upravené tak, aby svými vlastnostmi a možnostmi použití alespoň částečně kompenzovalo nedostatečnost, která je způsobena těžkým zrakovým postižením. Oblastmi, ve kterých se negativně projevují důsledky těžkého zrakového postižení, jsou všechny oblasti života člověka (oblast uspokojování základních životních potřeb, oblast orientace a schopnost samostatného pohybu v prostoru, oblast získávání a zpracování informací). Všechna tato omezení způsobují neschopnost nebo omezenou schopnost získat potřebnou informaci. Proto všechny kompenzační pomůcky určené pro těžce zrakově postižené slouží ke zpřístupnění nebo poskytnutí informace. Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené mají umožňovat zvětšení předlohy, zlepšení kontrastu, nastavení barev. Mají poskytovat požadované informace alternativním způsobem s využitím dalších smyslů – hmatu a sluchu. Pomůcky

pro

zrakově

postižené

lze

rozdělit

na

pomůcky

optické,

optoelektronické, pomůcky poskytující hmatový, hlasový, zvukový, akustický vjem. Dle konstrukce je dělíme na mechanické a elektronické. Dle způsobu použití rozlišujeme pomůcky samostatné či přídavné, přenosné a nepřenosné, jednoúčelové, víceúčelové. Kompenzační pomůcky však samy o sobě nemohou dobře sloužit, pokud se jejich uživatelé nenaučí plně využívat všechny funkce, které pomůcky nabízejí a umožňují. [BUBENÍČKOVÁ, KARÁSEK, PAVLÍČEK, 2012] 2.2.1 Druhy a typy kompenzačních pomůcek Kompenzační pomůcka je pomůcka, která podporuje či nahrazuje ztracenou funkci. Přispívá k podpoře funkčních schopností, zmírnění či kompenzaci postižení a zapojení postiženého jedince do běžného denního života. Kompenzační pomůcka slouží 14

jako prevence úrazů, k zjednodušení každodenních úkonů (mobilita, výkon fyziologické potřeby, hygiena apod.). Kompenzační pomůcky jsou nejčastěji vybírány podle určitých kritérií, především z hlediska uživatele dané pomůcky (věk, mentální úroveň, mobilita, samostatnost, dopomoc), a z hlediska samotné kompenzační pomůcky. Při výběru vhodné kompenzační pomůcky je důležité mít na paměti, že výběr kompenzační pomůcky se vždy musí přizpůsobit potřebám a možnostem postiženého jedince, nikoliv naopak. Při výběru kompenzační pomůcky je tedy nutné zohlednit následující kritéria: funkčnost pomůcky, zda je volně prodejná či na zakázku, cena pomůcky (hrazená, nehrazená, částečně hrazená), vzhled pomůcky, snadnost údržby pomůcky, dostupnost pomůcky a její servis. V současné době je na trhu velmi široký sortiment kompenzačních pomůcek a firem, které tyto pomůcky vyrábějí a prodávají. Důležité však je, aby si postižený jedinec vybranou pomůcku před jejím pořízením vždy sám vyzkoušel a ověřil si její dostupnost, servis a náhradu. Mnoho firem umožňuje vyzkoušení si kompenzační pomůcky v místě sídla firmy či na sjednaném místě (nejčastěji doma u klienta). Doporučuje se, aby si klient vyzkoušel více typů pomůcek, od různých firem, na základě čehož si vybere tu pomůcku, která mu bude nejvíce vyhovovat. Vhodné je též poradit se se svým odborným lékařem, popř. pracovníkem ve specializovaných prodejnách. Výběru vhodné kompenzační pomůcky je zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost a čas i z toho důvodu, že vybraná pomůcka má tzv. užitnou dobu, po kterou bude klientovi sloužit a ne vždy lze kompenzační pomůcku vyměnit či vrátit. [KOCOUROVÁ, 2014] Dle vyhlášky č. 388/2011 Sb., se kompenzační pomůcky dělí dle typu postižení na pomůcky určené osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, osobám s těžkým zrakovým postižením a osobám těžkým sluchovým postiženým. Zvláštní pomůcky určené těžce zrakově postiženým osobám: Kalkulátor s hlasovým výstupem - Samostatný kalkulátor má význam jen pro občany, kteří potřebují kalkulátor osazený složitějšími matematickými operacemi. Pomůcka je určena zrakově postiženým bez ohledu na věk, zejména dětem na ZŠ, studentům, pracujícím. Princip ovládání: integrovaný hlasový výstup, displej s velkými znaky a číslicemi, velká tlačítka. 15

Digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem - Jde o náročnou elektronickou pomůcku na bázi výpočetní techniky určenou k psaní, editaci a čtení textů, ke zpracování, třídění a uchovávání informací, k písemné i digitální komunikaci s nejširší i odbornou veřejností, ke zpřístupnění informací na internetu. Pomůcka je určena pro nevidomé a prakticky nevidomé, kteří nejsou schopní na obrazovce monitoru rozpoznat jednotlivá písmena jakkoli zvětšená nebo barevně přizpůsobená. Jedná se o vhodnou pomůcku i pro tzv. později osleplé, kteří se již nenaučí dostatečně rychle číst slepecké bodové písmo a kteří jsou odkázáni jen na hlasový výstup. Na pomůcku má nárok také člověk slabozraký. Slabozrakým lidem umožní hlasový výstup čtení rozsáhlejších textů (čtení zrakem je pro ně namáhavé, zdlouhavé, brzy dochází ke zrakové únavě, ve zvětšeném písmu mohou číst jen stručnější informace, zrak jim pomáhá zorientovat se zejména ve struktuře textu – najít si příslušnou kapitolu, podkapitolu, odstavec apod.). Nedílnou součástí pomůcky může být stolní počítač, případně další komponenty. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní znalost psaní bez zrakové kontroly na PC klávesnici. Digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem - Pomůcka je důležitá tam, kde se musí pracovat pohotovostně s informacemi. Umožňuje jednoduchým způsobem zaznamenávat data, zpracovávat texty, provádět matematické výpočty, ve spojení s tiskárnou tisknout dopisy, díky připojení na internet umožňuje vyhledávání informací, zpřístupňuje e-komunikaci, eslovníky, jízdní řády a další e-služby. Pomůcka je určena těžce zrakově postiženým. Pomůcka je vhodná pro žáky a studenty všech typů škol, dnes najde uplatnění při výkonu většiny zaměstnání, na cestách, má význam i pro volný čas. Pomůcka je vždy v přenosné verzi, je vybavena hlasovým výstupem, programovým vybavením pro zpracování a uchovávání informací, v odůvodněných případech i braillským displejem. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní znalost čtení a psaní slepeckého Braillova písma, a aktivní znalost psaní bez zrakové kontroly na PC klávesnici. Speciální programové vybavení pro zrakově postižené - Jde o náročnou pomůcku, která je určena ke čtení, prohlížení a zpracovávání informací. Pomůcka je určena pouze zrakově postiženým občanům, kteří jsou vybaveni digitálním čtecím 16

přístrojem pro nevidomé, digitální zvětšovací lupou nebo digitálním zápisníkem pro zrakově postižené, případně jinými pomůckami, které lze pomocí speciálního programového vybavení dále zdokonalovat a funkčně rozšiřovat jejich výbavu. Do této kategorie řadíme všechny pomůcky pro snímání a zpracovávání informací, které jsou vybaveny speciálním programovým vybavením pro čtení, zvětšování nebo prohlížení textu a obrazu nevidomými a slabozrakými. V případě potřeby je možné zvýšit instalací nového speciálního programového vybavení využitelnost stávající pomůcky a případně ji doplnit o další přídavná zařízení. Tím se rozšiřuje funkční výbava, avšak při nižších dodatečných nákladech, než by se pořizovala pomůcka nová. Základní skupiny programů jsou mluvící programy, čtecí programy, odečítače obrazovky, prohlížecí programy, zvětšovací programy, speciální programové komplety pro zrakově postižené, uživatelské programové vybavení v úpravě pro nevidomé a slabozraké, konverzní programy pro nevidomé, speciální programy pro pozemní a satelitní navigaci. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní ovládání některé z náročných pomůcek a aktivní znalost psaní bez zrakové kontroly na PC klávesnici. Vodicí pes - Vodicí pes výrazným způsobem přispívá k usnadnění samostatného pohybu nevidomých a prakticky nevidomých osob. Vodicí pes je určen osobám nevidomým a prakticky nevidomým občanům starších 15 let. Dovednosti vodicího psa, které musí splňovat, uvádí příloha č. 2 vyhlášky MPSV č. 388/2011 Sb. Středisko pro výcvik vodicích psů SONS (SVVP) nabízí služby soudního znalce. Je vhodné, aby postižený člověk zvládl základy prostorové orientace a samostatného pohybu bez zrakové kontroly a chůze s bílou holí. Slepecký psací stroj - Slepecký psací stroj je zcela základní pomůckou pro rozvíjení a uchování úplné gramotnosti nevidomých občanů. Usnadňuje komunikaci a možnost psaní textu v reliéfním slepeckém Braillově písmu. Pomůcka je určena všem nevidomým a prakticky nevidomým občanům, kteří jsou schopni číst a psát slepecké Braillovo písmo, též pro slabozraké občany s progresivní zrakovou vadou. DYMO kleště - Pomůcka přispívá k rozvíjení gramotnosti a samostatnosti nevidomých občanů. Je určena pro každodenní používání v domácnosti a v zaměstnání. Umožňuje pomocí krátkých hmatových poznámek popsat a následně rozpoznat či odlišit předměty každodenního použití (nejrůznější potraviny, dokumenty, CD a další). 17

Pomůcka je určena všem nevidomým a prakticky nevidomým občanům, kteří jsou schopni číst slepecké Braillovo písmo. Pomocí kleští jsou na dymopásku vytlačeny krátké poznámky ve slepeckém Braillově písmu, které se nalepují na různé předměty. Klasické Dymokleště jsou spíše pomůckou pro blízké okolí nevidomých lidí a další pečovatele, kteří pomocí nich pro ně vytvářejí bezbariérové prostředí dle popisu výše. Elektronická orientační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé - Elektronické orientační pomůcky výrazným způsobem přispívají k usnadnění orientace a samostatného pohybu nevidomých a hluchoslepých osob. Akustické orientační majáky jsou dnes rozšířeny v dopravě, na veřejných budovách, v místech větší koncentrace zrakově postižených a v soukromí. Pro aktivaci majáků však musí být zrakově postižení vybaveni příslušným dálkovým ovladačem. Vedle toho nabývají na významu pozemní a satelitní navigační pomůcky. Pro určitou skupinu nevidomých mají význam i pomůcky, které pomocí vibrace signalizují tzv. "vysoké překážky". Pomůcka má význam pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb nevidomých a hluchoslepých osob. Může se jednat o vhodný doplněk bílé slepecké hole nebo vodicího psa. Principy ovládání: mechanický, digitální, akustický. Způsoby signalizace: zvuková, hlasová, vibrační. Elektronická komunikační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé - Tato pomůcka usnadňuje běžnou komunikaci nevidomých a hluchoslepých osob s nejširším okolím. Pomůcka je určena všem nevidomým, prakticky nevidomým a hluchoslepým, kteří prokáží schopnost ovládání takto složité pomůcky. Mobilní telefony pomáhají v orientaci a navázání kontaktu, když je postižený sám, resp. se ocitne v neznámém prostředí. Jsou nezbytným pomocníkem pro vyřizování běžných záležitostí. Speciální komunikační pomůcka pro hluchoslepé je zpravidla vybavena dvojí klávesnicí (braillskou a PC, resp. klávesnicí mobilního telefonu) a dvojím displejem (braillským a vizuálním). Nejrozšířenější jsou dnes mobilní telefony s hlasovým výstupem v kombinaci s bezdrátovou braillskou klávesnicí s integrovaným braillským displejem. Indikátor barev pro nevidomé - Pomůcka významným způsobem snižuje informační deficit. Je určena pro každodenní použití, nevidomým, prakticky nevidomým občanům. Měřící přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem Pomůcky umožňují samostatné měření (času, hmotnosti, vzdálenosti, tělesných funkcí apod.) v domácnosti. Pomůcka je určena všem nevidomým a prakticky nevidomým 18

občanům bez jakéhokoli omezení. Základní typy a provedení: kuchyňské a osobní váhy, vodováha, pásmo, rýsovací souprava, hodinky a tonometr. Braillský displej pro nevidomé - Tato náročná pomůcka pracuje jako terminál digitálního čtecího přístroje pro nevidomé nebo digitálního zápisníku pro zrakově postižené. Pomůcka je založena na využití přirozeného a většinou značně rozvinutého smyslu nevidomých - hmatu. S jeho pomocí čte nevidomý na braillském displeji (= braillském řádku, = braillském zobrazovači) informace zobrazené na monitoru osobního počítače. Pomůcka je určena nevidomým občanům a prakticky nevidomým občanům, kteří aktivně čtou slepecké Braillovo písmo. Pomůcka je nepostradatelná jednak pro ty, kteří pracují s cizojazyčnými, odbornými nebo rozsáhlými texty (studenti, intelektuálně pracující, právníci, překladatelé apod.), jednak pro nevidomé děti a studenty, kteří samostatně zvládají práci s náročnými elektronickými pomůckami na bázi výpočetní techniky (přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem, digitální zápisník s hlasovým výstupem). Nutnou podmínkou je aktivní znalost čtení slepeckého Braillova písma. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní znalost čtení slepeckého Braillova písma. Tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé - Pomůcka je určena k tisku slepeckého Braillova písma, zhotovování reliéfních obrázků, grafů a schémat. Je to důležitý pomocník pro rozvíjení a uchovávání gramotnosti a pro zvyšování grafického cítění nevidomých. Pomůcka pracuje v kombinaci se čtecím přístrojem či zápisníkem, ale i bez něj. V tomto případě se může jednat např. o Fuser nebo jinou podobu zařízení, které tiskne reliéfně. Pomůcka je určena jen nevidomým a prakticky nevidomým občanům, kteří jsou schopni aktivně číst slepecké Braillovo písmo. Má značný význam pro nevidomé děti a studenty v integraci, učitele hudby, překladatele, právníky, spisovatele apod. Pro využití fuseru a podobných zařízení není nezbytně nutné aktivně číst Braillovo písmo. Zařízení pracuje na mechanickém nebo reliéfním tepelném principu. Používá se speciální kusový nebo perforovaný papír, termopapír nebo plastové fólie. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní znalost čtení slepeckého Braillova písma. Hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé - Jedná se o pomůcky pro každodenní používání v domácnosti a v zaměstnání, které umožňují pomocí krátkých hlasových frází ozvučeného čárového kódu popsat a následně rozpoznat či odlišit 19

předměty každodenního použití (nejrůznější zboží, potraviny, různobarevné oblečení, dokumenty, CD a další). Pomůcka je určena všem nevidomým a prakticky nevidomým občanům bez jakéhokoli omezení, zrakově postiženým občanům s poškozeným barvocitem a hluchoslepým občanům s dostatečnou sluchovou adaptací. Pomůcka je vybavena hlasovým průvodcem a elektronickou pamětí pro mnohačetné hlasové záznamy nebo hlasovým výstupem pro zpřístupnění čárových kódů. Srovnatelnou pomůckou je čtečka čárových kódů s hlasovým výstupem. Diktafon - Diktafon patří mezi základní pomůcky těžce zrakově postižených občanů. Pomůcka je určena k překonávání informačního deficitu, pro studium, práci i běžný život. Slouží k zaznamenání informací pomocí hlasu, umožňují ale také stahovat z počítače texty převedené do formátu MP3, třídit je ve složkách a poslouchat je. Je to nezbytný pomocník pro poslech zvukových knih. Pomůcka je určena všem zrakově postiženým občanům bez ohledu na věk, vzdělání či jejich aktivitu. Srovnatelnou pomůckou je digitální záznamník. Mezi základní příslušenství těchto přístrojů patří mikrofon a sluchátka. Kamerová zvětšovací lupa - Zcela základní pomůcka k odstranění informačního deficitu umožňující číst nejrůznější texty a prohlížet obrázky. Děti a studenti mohou díky přídavné kameře sledovat na monitoru kamerové lupy i tabuli a výklad učitele. Pomůcka je určena pro slabozraké a některé skupiny prakticky nevidomých, kteří jsou schopni číst pouze velmi zvětšené písmo v černobílé nebo barevné kombinaci (popředí, pozadí). Pro výběr konkrétního typu a provedení pomůcky jsou rozhodující zrakové schopnosti žadatele, jeho věk, vzdělání či aktivity. Pomůcka se skládá z monitoru, pevné nebo ručně vedené kamery, kamery na dálku (jen některé typy), čtecího stolku (jen některé typy) a elektronické části. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí odborné předvedení a stanovisko odborného konzultanta. Digitální zvětšovací lupa - Jde o náročnou elektronickou pomůcku umožňující číst, psát, zpracovávat a uchovávat informace. Pomůcka je vhodná pro slabozraké a prakticky nevidomé, kteří jsou schopni v reálném čase číst zvětšené písmo a kteří dokáží pomocí zvětšovacího softwaru se dobře orientovat po textu či obrazu. Protože se jedná o náročnou elektronickou pomůcku s vyšší pořizovací cenou, je žádoucí aktivní znalost psaní bez zrakové kontroly na PC klávesnici (není nutné u slabozrakých občanů, 20

kteří se dokáží orientovat na klávesnici PC zrakem). [MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2011] 2.2.2 Způsob získávání kompenzačních pomůcek Kompenzační pomůcky lze získat několika způsoby. Kompenzační pomůcku lze zakoupit, dostat darem (kdy se jedná o finanční dar na zakoupení samotné pomůcky), či prostřednictvím zdravotní pojišťovny, kdy se jedná o plnou nebo částečnou úhradu kompenzační pomůcky. Většina

pomůcek

je

hrazena

zdravotní

pojišťovnou.

Předepisování

zdravotnických pomůcek se řídí platnými pravidly, která jsou stanovena v Metodice k Číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny. Číselník VZP je závazný pro všechny zdravotní pojišťovny, a řídí se jím též všichni předepisující lékaři. Číselník VZP uvádí u každého typu zdravotnické pomůcky konkrétní odbornost lékaře, který smí pomůcku předepsat. Konkrétní pomůcku tedy může předepsat praktický lékař (PRL), nebo lékař odborný, např. neurolog (NEU), rehabilitační lékař (RHB), ortoped (ORT), internista (INT), chirurg (CHI). U některých typů pomůcek může pomůcku předepsat více lékařů. Pomůcka se předepisuje na „Poukaz na léčebnou a ortopedickou pomůcku“. Je-li nutný souhlas revizního lékaře, je nutné vyplnit „Žádanku o zvýšení úhrady“. K získání elektrického vozíku je nutno vyplnit ještě „Formulář k přidělení elektrického vozíku“, kde jsou uvedeny odborné výsledky neurologického vyšetření, rehabilitačního vyšetření, ortopedického vyšetření, psychologického vyšetření a očního vyšetření, a dále ještě podrobná specifikace vozíku. Předepsanou pomůcku pak klient obdrží ve zdravotnických pomůckách nebo v lékárnách. V Číselníku VZP jsou uvedeny zdravotnické pomůcky, které pojišťovna hradí za účelem buď pokračování léčebného procesu, nebo podpoření stabilizace zdravotního stavu, jeho výrazného zlepšení či vyloučení jeho zhoršení, anebo kompenzace či zmírnění následků zdravotní vady. Pojišťovna vždy hradí zdravotnickou pomůcku v základním provedení nejméně ekonomicky náročném, a to v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení. Úhrada pomůcek, které nejsou uvedeny v Číselníku VZP, spadá do sociální sféry, kdy je možné o pomůcku požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce České republiky. O pomůcku lze požádat vyplněním tiskopisu „Žádost o zvláštní 21

pomůcku“. Na základě vyplněné a podané žádosti je zahájeno správní řízení, v němž o přiznání či nepřiznání požadované pomůcky rozhoduje zdravotní stav žadatele, který posuzuje posudkový lékař na příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení (v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení, přičemž vždy záleží na místě trvalého bydliště). [KOCOUROVÁ, 2014] V případě, že i po využití možnosti příspěvku od státu nebo od zdravotní pojišťovny žadateli stále chybí peníze na pomůcku, může se obrátit se žádostí na některou z nadací. Tato žádost musí obsahovat základní údaje žadatele, stručný popis jeho životní situace, zdravotního stavu, na jakou pomůcku příspěvek žádá a co mu případný příspěvek může v jeho životě zlepšit či vyřešit. Další možností, jak získat příspěvek na požadovanou pomůcku, je vyhledání sponzora mezi podnikateli a firmami. Hodnotu sponzorského daru je možné dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, odečíst ze základu daně z příjmu, a to v případě, jedná-li se o fyzickou osobu s bydlištěm na území České republiky, která je poživatelem invalidního důchodu, nebo byla poživatelem invalidního důchodu ke dni přiznání starobního důchodu, anebo se jedná o nezletilé dítě závislé na péči jiné osoby (tzn. dítě, které pobírá příspěvek na péči). Sponzorský dar může být poskytnut na zdravotnické pomůcky, nejvýše do částky nehrazené zdravotní pojišťovnou, dále na zvláštní pomůcky dle zákona č. 329/2011 Sb., upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nejvýše do částky nehrazené příspěvkem ze státního rozpočtu, a dále též na majetek usnadňující postiženým osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání. Minimální hodnota daru, kterou je možné odečíst od základu daně, činí 2% ze základu daně, anebo alespoň 1 000 Kč. [LIGA VOZÍČKÁŘŮ, 2006]

22

2.3 Integrace 2.3.1 Definice integrace Integrace je nejvyšším stupněm socializace jedince. Bývá definována jako schopnost zapojit se do společnosti, akceptovat její normy a pravidla a vytvářet a formovat pozitivní vztahy a postoje. Jsou rozlišovány dva přístupy k integraci – asimilační a adaptační. Asimilační přístup definuje integraci jako splynutí menšin s hlavním proudem, kdy je považována především za problém minorit. Ty se přizpůsobují s identitou majorit určujících pravidla soužití. Adaptační přístup definuje integraci jako partnerský vztah a společný problém jak majorit, tak i minorit. Obě skupiny se musí vzájemně přizpůsobovat. [JESENSKÝ, 1998] 2.3.2 Podmínky úspěšné integrace Základní podmínkou integrace je co nejvčasnější stanovení diagnózy, kdy by diagnóza měla obsahovat zdravotní, psychologickou, pedagogickou a sociální stránku. Všechny mají stejný význam, je však důležité, aby na sebe vzájemně navazovaly. Lékařská diagnóza stanovuje zdravotní stav postiženého jedince a předpokládaný vývoj jeho stavu. Psychologická diagnóza stanovuje rozumové předpoklady postiženého jedince a jeho možnosti výchovy a vzdělávání. Pedagogická diagnóza zjišťuje, do jaké míry je možné rozvinout dané schopnosti k nabytí rozumových, vyjadřovacích či pohybových vědomostí. Předpokladem úspěšné integrace je vzájemná znalost a informovanost, pracovníků v jednotlivých složkách ucelené rehabilitační péče, ucelené diagnózy postiženého jedince. Zdravotně postižený jedinec a jeho rodina procházejí různými fázemi sebeobviňování a hledání příčin vzniku postižení, kdy jsou uváděny 4 fáze: 1.fáze zhroucení ideálů – prvotní šok, který je obrannou reakcí organismu 2.fáze zavržení – jde o popření diagnózy 3.fáze pochopení situace – ne však smíření 4.fáze přijetí – jde o vyrovnání se situací, aktivní přístup k problému Zásadní roli hraje též rozsah daného postižení, stupeň narušené funkce. Vyrovnání se s postižením a přijetím postiženého jedince takový, jaký je, může přispět 23

poradenská péče, nebo také setkání s rodinou jedince s podobným postižením, kdy je možné sdělit si vzájemně své zkušenosti. Dále je důležitá též orientace zrakově postižených osob, kdy je možné ji usnadnit pomocí barev, osvětlením, zvukovým signálem, či změnou struktury povrchu. Snazší identifikaci např. dveří, schodů, ramp, průjezdů, chodeb apod. zajistí užití kontrastní barvy. Změna struktury povrchu může označit např. průjezdy nebo změnu směru. Pro určení místa, kde se zrovna zrakově postižený jedinec nachází, může jako orientační bod sloužit zábradlí. Aby se snížilo riziko zranění, je nutné odstranit z půdorysu komunikace sloupy, výčnělky, výstupky apod. Nebezpečné místo pak musí být zdůrazněno vhodným osvětlením, použitím kontrastních barev či materiálů. Zrakově postižené osoby bývají často citlivé na oslunění. Je proto nutná instalace stínícího a clonícího zařízení. Tištěné informace působí zrakově postiženým potíže, je proto nutné tyto informace doplnit informacemi akustickými. [PODEŠVA, 2007] 2.3.3 Integrace zdravotně postižených Možnosti integrace jsou různé, nicméně její míra je podmíněna mírou samostatnosti a nezávislosti postiženého jedince. Integrace se však netýká jen postiženého jedince, nýbrž též jeho rodiny a nejbližšího okolí. Mezi hlavní prostředky integrace patří sociální rehabilitace, speciální výchova a vzdělávání, psychologické působení a pracovní uplatnění. Integraci zdravotně postižených výrazně podporují též rehabilitační, reedukační a především kompenzační pomůcky. Dále je též důležité odstranění všech bariér (technických, organizačních apod.). Integraci lze definovat jako stav spolusoužití postižených jedinců s nepostiženými. Důležité je definovat handicap postiženého, jenž klade vysoké nároky na veřejné i soukromé organizátory, kteří by měli zajistit, aby aktivity, které organizují, byly přístupné všem. Na handicap by tedy nemělo být nahlíženo jako na charakteristiku člověka, nýbrž jako na něco, co se objeví, když je životní prostředí nepřístupno v konfrontaci s postiženým jedincem. Harmonické rodinné prostředí má psychoterapeutické a motivační účinky. Rodina s postiženými dětmi je společensky nedoceněna. Jsou zde vysoké nároky na 24

osobnost obou rodičů, na jejich psychickou stabilitu. Tyto rodiny jsou často izolovány a osamoceny. Je nutné rodiny s postiženými dětmi podpořit, a to nejen ekonomicky, jde především o odbornou lékařskou a metodickou pomoc, psychologický servis, který je směřován jak k rodičům, tak též k postiženému dítěti samotnému. Péče o postižené dítě může vést k narušení stability rodiny či osobnosti rodičů, neboť taková péče představuje vysokou míru psychické a fyzické zátěže. To znamená, že by s rodinou měli pravidelně spolupracovat speciální odborníci (odborný lékař, pediatr, rehabilitační pracovník, metodik, speciální pedagog, sociální pracovník, psychoterapeut). Spolupráce s uvedenými odborníky je závislá na míře stupně a druhu postižení dítěte. Důležité je též působit na postoje v rodině, jež by neměly podněcovat ani závislost jedince na rodině, ani bezmeznou víru rodiny v pomoc státu či humanitárních organizací. V současné době existuje v ČR řada sdružení a organizací, jež sdružují zdravotně postižené jedince s určitým typem handicapu, existují též organizace pro rodiče postižených dětí, a dále řada nadací, které jsou zaměřeny na pomoc lidem s postižením. [BABOUČKOVÁ, 2015] 2.3.4 Integrace zrakově postižených Integrace zrakově postižených má svá specifika oproti jiným druhům zdravotního postižení. Specifika integrace zrakového postižení jsou vymezeny v 5-ti různých oblastech: Utváření osobnosti zrakově postižených - Zrakové postižení má negativní vliv na snížení výkonnosti zraku jako prostředku poznávání okolního světa. Jedinec může na poškození zraku reagovat až agresivitou nebo depresí (ovlivňuje utváření osobnosti a socializaci). Projevuje se ve schopnosti akceptovat vadu, snižuje se asertivita, identita a integrace osobnosti zrakově postiženého. Toto pak představuje obtíže v oblasti komunikace a adaptace. Socializace zrakově postižených - Snížení výkonnosti vyvolané zrakovou vadou může způsobit přeceňování schopností vidomých, zdravých osob a následně k úniku před kontaktem s prostředím vidících. Toto pak často vede k omezení procesu integrace a k jeho ukončení na nižších stupních. Enkulturace zrakově postižených - Specifickým problémem je ztížení kontaktu s předmětným světem (bývá poznáván vizuální cestou). Je důležitá speciální úprava 25

předmětů (haptická, akustická aj.), která není ve všech případech možná. Tyto skutečnosti se promítají též do integrace, kdy na jednu stranu působí pozitivně, na druhou stranu negativně. Vzdělávání zrakově postižených - Do popředí se dostávají specifika procesu učení, reedukace a kompenzace zraku. Je nutné využívat specifické metody, formy, techniky a postupy vzdělávání s širokou paletou kompenzačních pomůcek. Tyto okolnosti sice nevylučují integrované vzdělávání, vyžadují však individuální působení vzdělaného učitele. Pracovní uplatňování zrakově postižených - Souvisí s řešením otázek kompenzace a reedukace zraku. Výběr vhodných pracovních činností pro zrakově postižené osoby je značně omezeno. O složitosti a náročnosti řešení v této oblasti svědčí též rozsáhlá legislativa, která usiluje o podporu pracovního uplatňování zrakově postižených. Z důvodu nedostatku příležitostí pro integrované zaměstnání je možná i práce v chráněných podmínkách. [JESENSKÝ, 1998] 2.3.5 Školní integrace Pojem integrace je často spojován s obdobím školního vzdělávání a profesní přípravy. V pedagogické terminologii je integrace chápána jako zařazení zdravotně postiženého dítěte do běžné třídy, a to mateřské, základní a střední. Je však nutné chápat integraci též jako integraci společenskou, tedy jako schopnost zdravotně postiženého jedince žít ve společnosti plnohodnotným životem, kdy je jedinec schopen aktivně se zařadit do trhu práce. Tato integrace se může uskutečňovat i jistým omezením jedince, kdy je nutná pomoc a podpora druhého člověka a společnosti. Takto pojatá integrace se stává cílem veškeré snahy rodičů, učitelů, lékařů. Integraci je možné rozdělit do 4 časových etap: raná podpora, předškolní období, období povinné školní docházky, období profesní přípravy, adolescence. Raná podpora (0-3 roky) – je nutná včasná diagnostika, která vede k cílené léčbě a terapii, a to v oblasti zdravotní, pedagogické a psychologické. Předškolní období (3-6 let) – v tomto období je možnost volit mezi rodinou a institucionální výchovou, tato volba je na rodičích. Období povinné školní docházky (6-15 let) – rodič volí mezi integrovaným 26

vzděláváním v běžné škole, anebo zařazení do speciální školy. Při integraci do běžné školy je možné vypracovat individuální vzdělávací plán. Při plné integraci se postižené dítě setkává s různými problémy, jejichž prožití mu může v pozdějším životě přinést mnoho užitečného. Naproti tomu segregace ve speciální škole, kdy je dítě v kontaktu pouze s podobně postiženými, může jeho pozdější integraci ztížit tím, že nebude schopné žít ve společnosti nepostižených jedinců. Období profesní přípravy, adolescence (15-20 let) – druhý stupeň ZŠ, především SŠ, nenabízí již tak vhodné podmínky k integraci, což je dáno především tím, že se během výuky vystřídá větší počet vyučujících, a je tak těžší dodržet jakousi kontinuitu výuky integrovaného žáka. Je zde nezbytná asistence speciálního pedagoga. Výhody integrovaného vzdělávání •

dítě zůstává v místě bydliště

•

zůstává ve společnosti zdravých spolužáků

•

získává životní zkušenosti v kontaktu s okolím

•

zdraví spolužáci se učí jednat se zdravotně postiženým

Nevýhody integrovaného vzdělávání •

nedostatečná podpora v oblasti legislativy

•

nepřipravenost společnosti, pedagogů, rodičů a žáků na integraci

•

prostorové a technické vybavení škol neodpovídá potřebám integrovaného žáka

[VOCILKA, 1997] 2.3.6 Bydlení zrakově postižených Možnosti samostatného bydlení pro osoby se zrakovým postižením jsou buď formou podporovaného bydlení nebo chráněného bydlení. Mezi další formy bydlení patří zařízení typu internátního pobytu (domovy určené osobám s těžkým zrakovým postižením či ústavy sociální péče). V těchto zařízeních je však nižší míra samostatnosti. Podporované bydlení Podporované bydlení je charakterizováno jako terénní služba. Tato služba je poskytována osobám, které mají sníženou soběstačnost, a to z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Tato služba zahrnuje následující činnosti:

27

pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně-terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů, obstarávání osobních záležitostí. Prostřednictvím této služby jsou osoby se zrakovým postižením více podporovány v oblasti samostatného bydlení. Podporované bydlení se věnuje již konkrétním potřebám zrakově postižených osob. Služba je poskytována v domácím prostředí, tedy takovém, které klient dobře zná a orientuje se v něm. Pro zrakově postiženého člověka je tedy snazší učit se rozvíjet a zdokonalovat úkony týkající se péče o vlastní osobu a o domácnost. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je charakterizováno jako pobytová služba pro osoby, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení můžeme rozdělit na individuální a skupinové bydlení. Tato služba zahrnuje následující činnosti: poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně-terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů, obstarávání osobních záležitostí. [MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2015]

28

2.4 Legislativa týkající se zrakově postižených Problematika zdravotně postižených je zakotvena v jednotlivých právních předpisech, z nichž nejdůležitějšími jsou zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, kde je obsažen výčet druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžce sluchově postiženým osobám, těžce zrakově postiženým osobám a osobám s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje dávky příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a průkaz osoby se zdravotním postižením. Kompetence k rozhodování o přiznání či nepřiznání dávky mají Úřad práce České republiky – krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu a Ministerstvo práce a sociálních věcí jako odvolací orgán. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, nebo těžké sluchové postižení, anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok. Okruh zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku dále je, že se musí jednat o osobu starší 3 let (motorové vozidlo, úprava bytu), 15 let (vodicí pes), 1 roku (v případě ostatních pomůcek). Dále platí, že zvláštní pomůcka musí umožnit osobě sebeobsluhu nebo je potřebná k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím. Osoba je schopna zvláštní pomůcku využívat. Zvláštní pomůcka není zdravotnickým prostředkem, který je hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Také nesmí jít o zdravotnický prostředek, který nebyl osobě uhrazen z veřejného zdravotního pojištění nebo zapůjčen zdravotní pojišťovnou z důvodu nedostatečné zdravotní indikace.

29

Mezi další důležité právní předpisy patří zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který upravuje poskytování sociálních služeb na základě svobodné volby uživatele. Dále je nutné zmínit zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Dle tohoto zákona mají žáci se zdravotním postižením právo na vzdělání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich potřebám a možnostem. Délka středního a vyššího odborného vzdělávání může být prodloužena až o 2 roky. Zdravotně postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné speciální učebnice, didaktické a kompenzační pomůcky. Zrakově postižení žáci a studenti mají právo na bezplatné vzdělávání pomocí Braillova písma. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti stanovuje povinnost zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, zaměstnat nejméně 4% osob se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců. Zaměstnavatelé s méně než 25 zaměstnanci tuto povinnost nemají. K zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou motivováni slevou na dani. V tomto zákoně je zakotvena zvýšená ochrana osob se zdravotním postižením, upravuje chráněná pracovní místa a pracovní dílny, pracovní rehabilitace a rekvalifikace. V neposlední řadě je nutné zmínit také Listinu základních práv a svobod č.2/1993, Sb., článek 29, který říká, že osoby se zdravotním postižením mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní podmínky, na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. Zákoník práce č. 262/2006 Sb., stanovuje povinnost zaměstnavatele oznámit ukončení pracovního poměru s osobou se zdravotním postižením příslušnému úřadu práce. Dále stanovuje povinnost zaměstnavateli upravit pracoviště tak, aby bylo vhodné pro osoby se zdravotním postižením, v případě potřeby zřídit chráněné pracovní místo, zajistit zaškolení a další vzdělávání těchto osob. Obecně stanovuje povinnost zaměstnavatele zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a vytvářet podmínky pro jejich zaměstnávání. Nezbytným předpokladem je vlastní zájem osoby se zdravotním postižením a vlastní aktivita. Obrátit se mohou na nestátní organizace a na úřady práce. Úřady práce 30

jsou povinny poskytovat osobám se zdravotním postižením služby dle zákona o zaměstnanosti. Jejich součástí jsou informace o rekvalifikačních programech apod. Na úřadu práce jsou tyto osoby zaevidovány v běžném procesu, následné informace jim má poskytnout úřad práce v rámci individuálního plánu a v informačních a poradenských střediscích pro volbu povolání, zřízených na úřadu práce. [NÁRODNÍ RADA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ČR, 2011]

31

3 Praktická část 3.1 Úvod Pro vypracování praktické části jsem se rozhodla použít metodu kazuistiky. Kazuistiky jsem vypracovala na základě sesbíraných dat a informací z pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé, které se nachází v Praze, kde jsem absolvovala souvislou praxi. Toto středisko umožňuje zrakově postiženým lidem absolvování nejrůznějších kurzů, např. sociální rehabilitace, sociálně terapeutické dílny, pracovní rehabilitace a rekvalifikace. Služby, které toto středisko nabízí, mají pomoci zrakově postiženým lidem naučit se žít a pracovat v běžné společnosti. Hlavním cílem je samostatný a plnohodnotný život pro zrakově postižené. Původně bylo domluveno, že potřebné informace budu moci studovat z osobních složek klientů. Nakonec jsem však do osobních složek nesměla ani nahlédnout s odůvodněním, že nejsem zaměstnancem zmíněného střediska. Z tohoto jednání jsem byla velmi zklamaná, neboť to pro mne znamenalo nejen jakýsi projev nedůvěry, ale především velké potíže při vypracování celé praktické části práce. Potřebné materiály k vypracování kazuistik jsem tedy získávala pouze od samotných klientů, které jsem si vybrala. Vedla jsem s nimi neřízené rozhovory a používala jsem též metodu pozorování, kdy jsem si zapisovala poznámky. Zajímalo mne, jak se klienti chovají a komunikují mezi sebou, s vedoucími kurzů a jak reagují na různé nastalé situace při výuce. Zajímalo mne rovněž i to, jak se chovají a komunikují mimo výuku, kdy mají volno, nebo když se musí spolehnout sami na sebe. Klienti zde navštěvují intenzivní kurzy, mezi které patří výuka prostorové orientace a samostatný pohyb s bílou holí, nácvik sebeobslužných činností, nácvik čtení a psaní Braillova bodového písma, nácvik psaní na klávesnici PC, reedukační a kompenzační výcvik, výuka anglického jazyka, nácvik vlastnoručního podpisu a zdravotní tělocvik, dále kartonážní, košíkářská, tkalcovská a keramická dílna, dílna drátování a práce s PC. Klienti mají pevně stanovený rozvrh. Někteří z klientů do střediska denně dochází, jiní jsou zde ubytováni a o víkendu buď jezdí domů, anebo zde zůstávají. O víkendech do střediska dochází pracovník, který funguje jako služba. Klienti, kteří se rozhodnou o víkendu zůstat, se o sebe musí postarat sami a musí si sami poradit a pomoci, např. uvařit si. Naopak během týdne vaří kuchařky, klienti mají 32

možnost se s případným problémem obrátit na sociální pracovnici. Během své praxe jsem měla možnost navštívit všechny zmíněné kurzy a seznámit se se všemi klienty. Některé klienty jsem doprovázela domů nebo na autobusovou zastávku či do metra, s některými jsem chodila na kuželky v rámci jejich volnočasové aktivity. Tuto volnočasovou aktivitu vedl jeden z pracovníků z výše zmíněného střediska. Na základě těchto svých zkušeností a zážitků, které jsem postupně získávala, jsem si vybrala, resp. vytipovala klienty pro svou práci. Vybrala jsem si tedy 4 klienty, se kterými jsem navázala intenzivnější vztah a kteří byli schopni a ochotni se mnou spolupracovat. Jejich jména jsem z důvodu ochrany osobních údajů pozměnila a data narození vynechala.

33

3.2 Kazuistika č.1 V první kazuistice se budu věnovat Aničce. Aničce je 31 let a je to jediná mnou vybraná žena, zbylé kazuistiky se týkají mužů. Anička žije v Praze v bytě se svou matkou, její nevlastní sourozenci již doma nebydlí. Prarodiče bydlí nedaleko, ale denně je navštěvuje, je schopna za nimi docházet sama za pomoci bílé slepecké hole. Anička pochází z velké rodiny, pravidelně se scházejí. Svou rodinu má ráda, ale sdělila mi, že ji velmi znervózňuje a irituje to, že jí někteří členové rodiny sledují např. při obědě, zda se strefí vidličkou do úst apod. Anička je předčasně narozená, má vrozené postižení – praktickou slepotu (nevidomost), která je způsobena pobytem v inkubátoru, kdy jí kyslíkem spálili sítnice. Dále trpí dalšími nemocemi. Má sníženou funkci štítné žlázy a epilepsii. Právě epilepsie jí ztěžuje život nejvíce, neboť má velmi silnou formu. Mívá velmi časté záchvaty, které způsobují výpadky paměti. Stává se, že naučenou cestu z domova do pobytového střediska po prodělaném záchvatu zapomene. V dětství navštěvovala běžnou mateřskou školu. Měla odklad školní docházky v trvání 1 roku. Úspěšně absolvovala střední školu – konzervatoř, kde studovala hru na flétnu a kytaru. V tomto oboru však nezískala zaměstnání, neboť je nedostatek volných pracovních míst. V současné době Anička pobírá příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, invalidní důchod III. stupně, je držitelkou průkazu ZTP/P. Po absolvování střední školy začala Anička navštěvovat pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé. Zde absolvovala všechny intenzivní kurzy v programu sociální rehabilitace a sociálně terapeutické dílny a pracovní rehabilitace, které zde probíhají. V současné době v tomto středisku Anička navštěvuje výuku prostorové orientace a samostatný pohyb s bílou holí, nácvik sebeobslužných činností, výuku anglického jazyka a zdravotní tělocvik. Jelikož Anička používá bílou hůl již od dětství, může se při výuce prostorové orientace soustředit pouze na učení tras. Každou hodinu výuky prostorové orientace si Anička již naučené trasy znovu prochází, její učitel jí trasu podrobně nadiktuje na diktafon. Anička si doma takto nadiktovanou trasu přepíše na Pichtově psacím stroji, takže do zápisků může kdykoli nahlédnout a trasu si připomenout. Ze sociálně terapeutických dílen tkalcovskou, kartonážní a keramickou dílnu (zde pouze pomáhá), dílnu drátování a práci s PC, kde se učí používat i mobilní telefon. Kvůli epilepsii má větší potíže při výuce na notebooku a mobilního telefonu. I v 34

tomto případě si postup práce na mobilním telefonu a notebooku zapíše pomocí Pichtova psacího stroje a kdykoli potřebuje, vše potřebné si rychle připomene. Anička se snaží být samostatná, pohybuje se s pomocí bílé slepecké hole. Doma i ve středisku se pohybuje bez hole, neboť jsou to pro ni známá prostředí. Problém nastává tehdy, zapomene-li její matka např. zasunout židli, pak hrozí pád. Kromě střediska dochází i za svými prarodiči, jak již bylo zmíněno. Pokud Anička potřebuje pomoci, nebojí se oslovit cizí lidi. Někteří jí nabízí pomoc sami. Aničce to nevadí, o pomoc stojí, zároveň ale dokáže pomoc také odmítnout, pokud cítí, že ji nepotřebuje. Občas se jí stává, že ji lidé bez jakéhokoli slova chytí za ruku a chtějí ji převést přes ulici. Toto chování je jí velice nepříjemné, dokáže pomoc odmítnout. Pokud potřebuje vyřídit nějakou úřední záležitost, nebo potřebuje-li k lékaři, doprovází ji matka nebo dědeček, vše potřebné si pak zařídí sama. Úkony v oblasti osobní hygieny zvládá bez problémů sama. Léky užívá též sama, krabičky s léky jsou mimo jiné popsány Braillovým písmem. Anička tak pozná, který lék má zrovna v ruce, pozná to však i dle tvaru krabičky. Je schopna rozpůlit pilulku v ruce. Anička se snaží být samostatná, nečiní jí problém krájet, škrábat zeleninu škrabkou, nožem však ne. S dohledem si zvládne uvařit jednoduché jídlo, sama si nalije pití. Je schopna po sobě umýt nádobí, nebo jej vložit do myčky. Dále je schopna si povléknout povlečení, vyžehlit oblečení, zvládne si i přišít knoflík či zašít malou dírku. Co se týče uklízení, zvládne vytřít podlahu, vyluxovat, utřít prach, prát v pračce. Umyje i vanu, WC však ne. S Aničkou jsem trávila nejvíce času, pozorovala jsem, jak se chová v kolektivu ostatních klientů, jak řeší případné problémy. Anička je velmi milá, citlivá, obětavá mladá žena, ochotná každému pomoci. Rychle jsme se spřátelily, v kontaktu jsem doposud. Anička používá kompenzační pomůcky, jedná se o Pichtův psací stroj, ozvučený počítač – notebook a ozvučený mobilní telefon, vysílačku VPN, hladinku, hmatové hodinky a hůl. Na všechny kompenzační pomůcky si žádala o příspěvek od státu, na hladinku a mobilní telefon jí stát nepřispěl. Dále by z kompenzačních pomůcek chtěla Colortest. Pichtův psací stroj a hůl používá od dětství, ozvučený notebook a mobilní telefon má krátkou dobu, stále se učí tyto pomůcky používat, a to v rámci intenzivního kurzu v pobytovém středisku. 35

Myslím si, že výše uvedené kompenzační pomůcky Aničce velmi ulehčují život, staly se nedílnou součástí jejího každodenního života. Cítí se s nimi sebejistě, zrakové postižení si nepřipouští. Kdyby netrpěla silnými epileptickými záchvaty, mohla by bydlet v samostatném bytě. Epilepsie jí život velmi ztěžuje, záchvaty přichází neočekávaně.

36

3.3 Kazuistika č.2 Druhá kazuistika je věnována Petrovi. Petr pochází z východní části Čech, domů jezdí na pravidelné návštěvy. Většinu času tráví v pobytovém středisku. Bydlí sám v soukromém bytě, z něhož denně dojíždí do střediska. Petr trpí praktickou slepotou. Toto zrakové postižení získal během života. Vývoj tohoto postižení trval asi 15 let. Sám uvedl, že to pro něho nebyl takový šok, jako kdyby oslepl náhle, např. po nějakém úrazu. Postupně se vyrovnával s faktem, že přestává vidět a že oslepne. V tomto směru pro něho byla velkou oporou rodina, která jej podporovala a pomáhala. Petr navštěvoval běžnou základní školu, vystudoval gymnázium a vysokou školu pedagogickou, obor dějepis a pedagogika. Jako učitel pracoval několik roků, se vzrůstajícími zdravotními problémy však musel ze školy odejít. V současné době pracuje v chráněné dílně pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé. Pracuje konkrétně v košíkářské dílně. Jedná se o chráněnou dílnu, kde se výrobky prodávají a tato práce pro něho znamená jistou formu přivýdělku k sociálním dávkám, které pobírá. Jedná se o příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a plný invalidní důchod. Dále je též držitelem průkazu ZTP/P. Práce v dílně jej baví. Pobytové středisko začal Petr navštěvovat po propuknutí zrakového postižení. O středisku se dozvěděl z rozhlasu, kde si poslechl rozhovor s ředitelkou tohoto střediska. Petr je aktivní člověk, který nechtěl zůstat doma, kde by byl odkázán na pomoc rodiny. Chtěl se navíc naučit psát na klávesnici všema deseti a osamostatnit se, naučit se s postižením žít. V pobytovém středisku jej naučili, jak řešit běžné problémy, které však jsou pro nevidomého člověka složitější. Postupně se učil zvládat běžné denní úkony týkající se nejen sebeobsluhy, ale také domácnosti. Ve středisku absolvoval všechny intenzivní kurzy, které nabízí program sociální rehabilitace, sociálně terapeutické dílny a pracovní rehabilitace. Nejvíce jej bavila práce v chráněné košíkářské dílně, proto se rozhodl, že zde podstoupí rekvalifikaci, aby se mohl košíkářskou prací živit. V současné době je Petr již velmi samostatný. Úkony týkající se domácnosti zvládá bez větších problémů. Je schopen si vyprat, je schopen uklidit pokoj (vyluxovat, utřít prach). Co se týče úkonů sebeobsluhy, i zde je velmi samostatný. Pohybuje se s pomocí bílé slepecké hole. Doma i v pobytovém středisku ji v podstatě nepotřebuje, neboť byt i pobytové středisko jsou pro něho známá prostředí. Slepeckou hůl využívá 37

spíše mimo domov a středisko, když se přemisťuje. Hygienu provádí sám, ví, kde má v koupelně uložené předměty osobní hygieny. Sám se též oholí. Je schopen si i uvařit. Oblékne se také sám. Mimo středisko či byt se Petr pohybuje se slepeckou holí. Ven chodí rád. Jak sám uvedl, lidé na ulici mu často nabízejí pomoc. Petr pomoc neodmítá, i když ví, že ji nepotřebuje. Venku se pohybuje po trasách, které již zná, ale nechce zklamat ty, co mu nabízejí pomoc. Sdělil mi, že se mu již několikrát stalo, že jej někdo vzal za ruku a vedl. Petr tyto situace, které občas nastanou, řeší tím, že se pouze zeptá, zda jdou správným směrem. Lidé se většinou začnou omlouvat a ptát se, kam vlastně jde. Taková situace není nepříjemná pro Petra, nýbrž pro toho dotyčného, který jej bez jakýchkoliv slov chytí za ruku. Petr opět nechce zklamat a sdělí, kam chce jít. Podle Petra je důležité pomoc neodmítat, lidé by si tak mohli začít myslet, že všichni zrakově postižení jsou samostatní a pomoc nepotřebují, což není pravda. Petr, dle svých slov, podstupuje jakousi oběť, když se nechá někam odvést, aby lidé neztratili chuť pomáhat druhým. Petr denně využívá kompenzační pomůcky, které mu život značně ulehčují. Největším pomocníkem je pro něho bezesporu bílá slepecká hůl. Mezi další kompenzační pomůcky patří ozvučený počítač, ozvučený mobilní telefon, diktafon, vysílačka VPN a digitální osobní váha, kterou si pořídil na své náklady, neboť stát v rámci zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách pro osoby se zdravotním postižením, na osobní digitální váhu nepřispívá. Příspěvek na zvláštní pomůcky pro osoby se zrakovým postižením se poskytuje pouze na vybrané kompenzační pomůcky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 vysílačka VPN je pro Petra velmi důležitou pomůckou, neboť s její pomocí se lépe orientuje v prostoru, hlásič jej informuje např. o číslu linky MHD a směru jízdy. Uvažuje, že by si v budoucnu pořídil vodícího psa, který je v seznamu zvláštních pomůcek pro osoby se zrakovým postižením. O pejskovi zatím pouze přemýšlí, neboť se nechce v tomto rozhodnutí unáhlit, řeší např. i to, kdo by se o pejska staral, kdyby onemocněl. S Petrem jsme měla možnost trávit hodně času, a to především v chráněné košíkářské dílně, ale též na kuželkách, které hraje závodně. Na kuželky jsem Petra často doprovázela, hodně jsme si povídali. Petr je velmi pohodový člověk, optimista, který se neustále usmívá. Jen tak něco jej nerozhází, ani fakt, že je nevidomý. Neustále má dobrou náladu a je velmi komunikativní a společenský. Když jsem jej žádala, zda by se 38

mnou spolupracoval na mé absolventské práci, okamžitě souhlasil a ochotně mi odpovídal na mé všetečné otázky. Je hodně otevřený a snaží se pomáhat svým kolegům z pobytového střediska. Během hraní kuželek prokázal též velkou trpělivost a soustředění. Hraje velmi dobře, patří k oporám týmu. Jak jsem uvedla, doprovázela jsem jej na kuželky. Petr však doprovod nepotřebuje, pomocí slepecké hole a vysílačky VPN je schopen se prakticky kamkoliv dopravit sám. Řekl mi, že by si nyní nedokázal představit život bez kompenzačních pomůcek. Dle mého názoru je Petr plně integrován v běžné společnosti, a to prostřednictvím péče pobytového střediska, díky které se dokázal osamostatnit, a také prostřednictvím kompenzačních pomůcek, které vlastní a které se staly součástí jeho každodenního života.

39

3.4 Kazuistika č.3 Třetí kazuistika se věnuje Janovi. Jan má 49 let, žije sám v bytě, ale pouze přes víkend. Během týdne je ubytován v pobytovém, rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé. Obývá pokoj společně se svým kamarádem a kolegou z košíkářské dílny. Jan trpí praktickou slepotou. Toto zrakové postižení se u něho vyvíjelo postupně. Nevidomý je téměř 10 let. Uvedl, že se s postižením zpočátku velmi těžko vyrovnával, oporu našel ve své rodině, se kterou se pravidelně vídají, neboť jeho rodina pochází též z Prahy. Jan navštěvoval běžnou základní školu a střední odborné učiliště. Několik let poté pracoval ve svém oboru. O tomto svém období si nechtěl moc povídat, nechtěl vzpomínat. Skutečnost, že je nevidomý, pro něho představuje stále velmi citlivé téma. Zaměstnání musel opustit právě kvůli zhoršujícímu se zraku. V současné době pracuje v pobytovém středisku v chráněné dílně. Absolvoval zde, stejně jako všichni klienti, všechny intenzivní kurzy v programu sociální rehabilitace, sociálně terapeutické dílny a pracovní rehabilitace. Na základě absolvovaných kurzů si vybral chráněnou košíkářskou dílnu, která pro něho představuje přivýdělek, neboť vyrobené výrobky jsou prodávány. Mimo tento přivýdělek pobírá příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a plný invalidní důchod, je držitelem průkazu ZTP/P. Pobytové středisko Jan navštěvuje od té doby, co přišel o zrak. Vzhledem k tomu, že Jan bydlí sám v bytě, i když jen o víkendech, je schopen se o sebe postarat sám, pomoc potřebuje jen s drobnostmi. Úkony sebeobsluhy zvládá, sám provede hygienu, oholí se, sám se oblékne, ví přesně, kde má uloženo které oblečení. Větší potíže má s vařením, sám si připraví svačinu, ale obědy mu činí potíže, v kuchyni se necítí dobře, nechává si tedy obědy vozit z blízké restaurace. Přes týden se stravuje v pobytovém středisku, kde funguje jídelna. Domácnost zvládne, uvedl, že jeho byt je bytem staromládeneckým, s úklidem si moc starosti nedělá, mimo jiné i z toho důvodu, že doma tráví jen víkendy. S větším úklidem mu pomáhá rodina. Na pokoji v pobytovém středisku uklízí společně se spolubydlícím. V pobytovém zařízení, stejně jako v košíkářské dílně je moc spokojený, práce jej baví. Cítí se zde mezi svými. Jan používá kompenzační pomůcky, které mu usnadňují život. Samozřejmostí je pro něho bílá slepecká hůl, kterou s sebou nosí všude. Pohyb mimo pobytové zařízení 40

mu nečiní potíže, domů trefí. Pokud mu cizí člověk nabídne pomoc, neodmítá, i když ji nepotřebuje. Je vděčný za to, že mu někdo chce pomoci. Mezi další pomůcky, které Jan aktivně využívá, patří ozvučený mobilní telefon a ozvučený počítač, hmatové hodinky a vysílačka VPN, díky které může bez potíží používat též MHD. Vysílačka mu nahlásí, která linka MHD zrovna jede a jakým směrem. Tyto kompenzační pomůcky si pořídil postupně, o další zatím neuvažuje. Díky kompenzačním pomůckám je schopen se sám venku pohybovat, je v telefonickém spojení s rodinou, telefonování zvládá i s cizími lidmi. Díky počítači získává informace a zprávy, ví, co se v současné době děje u nás i ve světě. Domnívám se, že se Jan integroval do běžné společnosti, a to zásluhou pobytového střediska a kompenzačních pomůcek, díky kterým je hodně samostatný. V košíkářské dílně jsme trávila hodně času, jak jsem již zmínila u předchozí kazuistiky. Jana i všechny ostatní z dílny jsem mohla poznat blíže, oproti jiným klientům. Jan je milý, hodný člověk. Je přátelský a komunikativní, navzdory svému postižení je dobře naladěn. Jak sám říká, v chráněné dílně se cítí opravdu velmi dobře, ostatní klienti jsou pro něho jakousi druhou rodinou. Čas v pobytovém středisku tráví rád, není rád sám, proto se snaží víkendy trávit buď s rodinou, anebo často zůstává v pobytovém středisku i přes víkend. Je trpělivý a ochotný pomoci. Pod jeho vedením se ze mě stával zručný košíkář. Ve volném čase mne také učil skládat Rubikovu kostku. Řekl mi, že ve skládání Rubikovy kostky se stal mistrem republiky, tedy před tím, než oslepl. I jako nevidomý však dokáže Rubikovu kostku složit během pár vteřin, je velmi zručný.

41

3.5 Kazuistika č.4 Poslední čtvrtou kazuistiku věnuji Luďkovi. Luděk pochází z Moravy, z města Břeclavi, je mu 30 let. Na Moravě má celou svou rodinu, za kterou jezdí vždy v pátek na celý víkend. Během týdne je ubytován na pokoji v pobytovém, rehabilitačním a rekvalifikačním středisku. Má 1 spolubydlícího. Luděk má vrozené zrakové postižení – praktickou slepotu. Navštěvoval speciální základní školu a speciální střední školu pro zrakově postižené. Absolvoval rekvalifikační kurz, obor ruční tkadlec. Bohužel v tomto oboru Luděk nenašel zaměstnání. V současné době pobírá příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu a plný invalidní důchod, má průkaz ZTP/P. Od roku 2014 až do jara roku letošního absolvuje Luděk postupně všechny intenzivní kurzy, které pobytové středisko nabízí. Jakmile tyto kurzy absolvuje, bude se moci rozhodnout, co dál, zda ve středisku podstoupí nějaký rekvalifikační kurz, aby si tak mohl přivydělávat. Během mé praxe na mě Luděk však působil dojmem, že je mu všechno jedno, ke kurzům přistupuje dosti laxně. Dochází na kuželky, ale ty ho nebaví. Luděk trpí též lehkou mentální retardací, ale je komunikativní. Není však moc manuálně zručný, předměty mu padají z ruky, z čehož býval občas nešťastný. Je netrpělivý, zbrklý, snadno se rozčílí, když mu něco nejde. Nejvíce to bylo znát na kuželkách, kdy odmítal i rady od druhých. Luděk přivítá jakoukoliv pomoc od druhých, ale není lehké mu pomáhat, obzvláště, jde-li o nějakou manuální činnost. Sám není schopen zvládat úkony spojené s chodem domácnosti, jako je úklid. Úkony sebeobsluhy zvládá s pomocí, především oblékání. Stává se, že si oblékne nestejný pár ponožek, nebo špatně zapne knoflíky u košile. Sám si neuvaří, vařit se učí v rámci intenzivního kurzu – nácvik sebeobslužných činností. Samostatného bydlení by nebyl schopen. Luděk má naučené trasy, v pobytovém středisku i mimo něj. Většinu času však tráví na pokoji, mimo středisko chodí pouze na kuželky. Chodí velmi rychle, po paměti, intuitivně. Slepeckou bílou hůl má, ale místo, aby ji používal, většinou ji jen drží v ruce. Někdy se cítí venku nejistý, obzvláště má-li použít metro. Vzhledem k tomu, jak se venku pohybuje, není příliš bezpečné, aby chodil sám. Nechce se druhých přidržovat za loket, což je ovšem v jeho případě nutné. Když jsem jej např. doprovázela na kuželky, stačil malý okamžik, na chvíli se otočit, podívat se na hodinky, a Luděk byl pryč. 42

Pohybuje se opravdu velmi rychle a nereaguje ani na oslovení, zavolání. Doprovázela jsme ho nerada. Kromě slepecké bílé hole vlastní Luděk ještě další kompenzační pomůcky – ozvučený mobilní telefon a hmatové hodinky. Tyto pomůcky však nepoužívá, protože nechce. Dle mého názoru Luděk není schopen samostatného bydlení, není schopen integrace do společnosti. Myslím si, že toho ani nebude nikdy schopen. Musel by změnit svůj přístup, ale Luďkovi jeho současný způsob života zcela vyhovuje.

43

3.6 Shrnutí Nejvíce času jsem na souvislé praxi trávila v chráněné košíkářské dílně, kde bylo nejvíce klidu a možností se s klienty postupně seznámit a povídat si. Když nevezmu v potaz skutečnost, že mi vedení pobytového střediska připravilo jisté potíže se zpracováním kazuistik, byla jsem velmi mile potěšena, jak vřele a přátelsky se ke mně klienti chovali, jak byli ochotní a otevření. Informací, které jsem od vybraných klientů získala, bylo hodně. Já jsem se je však snažila shrnout do nějakého souvislého textu. Jejich otevřenost je pro mě svým způsobem šokující. Jak již bylo zmíněno v úvodu, jejich jména jsem z důvodu ochrany pozměnila, data narození vynechala. A ze stejného důvodu jsem vynechala i některé další soukromé, z mého pohledu až intimní, detaily z jejich života. Nebylo by mi moc příjemné, sdělovat detaily, ač jsou jména změněna. Překvapilo mne, s jakou samozřejmostí klienti používají kompenzační pomůcky. Jakoby je ani nevnímali. Nejčastěji používanou kompenzační pomůckou je bezesporu bílá slepecká hůl, bez které by byl pohyb venku velmi složitý. Hojně využívanými pomůckami jsou též elektronické pomůcky, se kterými se klienti naučí pracovat v pobytovém středisku. Toto si velmi pochvalovali. Klienti jsou dobře informováni o tom, kde a jak si mohou o kompenzační pomůcku požádat. Kromě bílé slepecké hole byly častými pomůckami v pobytovém zařízení pomůcky elektronické, především mobilní telefony a notebooky s hlasovým výstupem nebo s braillským displejem. Velmi oblíbenou pomůckou je též vysílačka VPN, díky které mohou zrakově postižení bez potíží cestovat i MHD. Kompenzační pomůcky usnadňují, a možná by se dalo říci, že umožňují integraci zrakově postižených do běžné společnosti. Ze zpracovaných kazuistik představují 3 z nich úspěšnou integraci.

44

4 Diskuse Ve své práci jsem nejprve představila cíle. Hlavním cílem bylo popsat integraci zrakově postižených osob do společnosti, a to prostřednictvím kompenzačních pomůcek. Tento cíl jsem se chtěla pokusit splnit v rámci své souvislé praxe, kterou jsem absolvovala v pobytovém, rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro zrakově postižené v Praze, zpracováním několika kazuistik. Dostupnost potřebných materiálů se zdála být bezproblémová. Se zmíněným střediskem bylo domluveno, že během praxe budu moci nahlížet do osobních složek klientů, ze kterých bych získala potřebná data a informace. Bohužel se záhy ukázalo, že toto nebude možné. Důvodem měla být skutečnost, že nejsem zaměstnancem pobytového střediska. A jelikož se jedná o citlivé údaje, nebude toto možné. Tento přístup mi velmi ztížil zpracování praktické části práce, tedy kazuistik. Potřebná data a informace jsem se tedy snažila získat od samotných klientů, které jsem si pro zpracování kazuistik vybrala. Domnívám se, že tento přístup ze strany vedení pobytového střediska, nebyl férový, už jen z toho důvodu, že ještě před začátkem praxe bylo jasně domluveno, jak bude praxe probíhat, včetně nahlížení do interních dokumentů. Co se týče samotných klientů, ústní formou jsme se domluvili na vzájemné spolupráci s tím, že mi sdělí pouze ty informace, se kterými budou souhlasit, abych poté v práci uvedla. Celá práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsem se převážně věnovala charakteristice zrakového postižení, dále integraci obecně, a též kompenzačním pomůckám a způsobu jejich získávání. Z velké části jsem využívala odbornou literaturu. Při zpracovávání jsem se setkala s problémem týkajícího se termínu zrakově postižený. V odborné literatuře, či na webových stránkách jsem se setkávala pouze s termínem zrakově postižený. Ovšem přímo od vedoucího mé práce jsem dostala informaci o tom, že byla schválena odborná terminologie, na základě které by se měl používat termín osoba se specifickými potřebami. Toto mne překvapilo, neboť v praxi jsem se s tímto označením nesetkala. Zjišťovala jsem povědomí o tomto termínu a názor na něj od klientů z pobytového střediska, dále od člena národní rady osob se zdravotním postižením a sociální pracovnice z úřadu práce. Odpovědi byly stejné, nikdo se s termínem osoba se specifickými potřebami nesetkal, užívají termín

45

zrakově postižený. Rozhodla jsem se, že zůstanu u termínu zrakově postižený, neboť tento termín je použit v názvu mé práce, a také proto, že se mi označení osoba se specifickými potřebami nelíbí. Iniciuje ve mne potíže ne se zrakem, nýbrž potíže týkající se specifických poruch učení. V praktické části práce jsem se pokusila popsat kazuistiky 4 vybraných klientů pobytového zařízení. Snažila jsem se od klientů zjistit potřebné informace, nebylo to však snadné. Některé informace nebyly přesné, některé se mi nepodařilo zjistit, některé informace mi nechtěly sdělit. Kazuistiky jsem tedy sestavila pouze z informací získaných od klientů. Splnit hlavní cíl, tedy popsat integraci do společnosti pomocí kompenzačních pomůcek, bylo nakonec těžší, než jsem si původně myslela. Všichni mnou vybraní klienti vlastní a používají kompenzační pomůcky, které, jak shodně uvedli, velmi pomáhají a zjednodušují každodenní život. Slepecká bílá hůl je jakýmsi standardem či samozřejmostí. Integraci zajišťují nebo spíše umožňují pomůcky elektronické nebo digitální. Protože díky těmto typům pomůcek mohou zrakově postižení komunikovat sami, bez pomoci s okolním světem. Znamená to tedy, že každý zrakově postižený člověk vlastnící takovéto kompenzační pomůcky se integruje nebo je integrován? Domnívám se, že ne. Pomůcku nestačí jen vlastnit, je nutné se s ní naučit zacházet a používat ji. Pak je možné hovořit o integraci. Kazuistika č. 4 by měla být příkladem toho, že pomůcku opravdu nestačí jen vlastnit. Pokud se zrakově postižený člověk sám nechce osamostatnit a integrovat se, tak se tak nestane. Jako dílčí cíl jsem si stanovila zjistit nejčastěji používané kompenzační pomůcky. Standardem je slepecká bílá hůl. Dále velmi hojně rozšířenými kompenzačními pomůckami jsou již zmíněné elektronické pomůcky (vysílačky VPN, mobilní telefony, notebooky s hlasovým výstupem nebo s braillským displejem). Překvapilo mne, že vodícího psa vlastnili jen 3 klienti pobytového střediska. Domnívám se, že problematika zrakově postižených osob je aktuálním tématem, ať už budeme hovořit o bydlení či zaměstnávání, ale především je důležitou otázkou komunikace. Vzájemná komunikace mezi zrakově postiženými osobami a osobami „zdravými“, tedy vidícími. Během své praxe jsem mnohokráte slyšela, jak se „vidící“ lidé snaží pomáhat zrakově postiženým, kdy je tu tendence zrakově postiženého chytit za loket a převádět kamsi, často beze slov. Je potřeba přemýšlet a uvědomit si, že zrakově postižený člověk, který se sám pohybuje na ulici, pomoc nemusí potřebovat, jistě by o 46

pomoc dokázal požádat. Lidé by si měli vzájemně pomáhat, ale vše má své hranice. Chytat nevidomého člověka za ruku a kamsi ho vést je nejen neslušné, ale také nedůstojné. Komunikace se zrakově postiženými je hodně specifická. Teprve během své praxe jsem si uvědomila, kolik informací je nutné nevidomému člověku sdělit, např. na ulici, aby se lépe zorientoval. Kolik maličkostí a detailů, které jsou pro nás, vidoucí, samozřejmé. Vždyť zrakem získáváme nejvíce informací, ale protože vidíme, neuvědomujeme si to. Život „ve tmě“ si nedokáži představit. Díky praxi jsem poznala, že žít se dá i bez zraku, i když s určitými omezeními. Lidé se zrakovým postižením mohou mít vlastní domácnost, svou práci, své koníčky, mohou žít v partnerském svazku. Mohou žít normálním životem, jen prostě „nevidí“. Ano, je to těžký handicap a nechci jeho závažnost snižovat, ale nevidomí lidé, které jsem poznala, umí žít a bavit se, jen „nevidí“.

47

Závěr Hlavním cílem mé práce bylo popsat integraci zrakově postižených osob do společnosti pomocí kompenzačních pomůcek. Integrace se týkala pouze vybrané skupiny klientů z pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro zrakově postižené v Praze, v němž jsem absolvovala praxi. Potřebné informace jsem se snažila získávat každodenním pozorováním a neřízenými rozhovory, díky nimž jsem klienty zmíněného střediska poznávala a mohla tak vytipovat nejvhodnější adepty ke spolupráci na mé práci. Vybrala jsem si 4 klienty, z nichž 3 jsou, dle mého názoru, integrováni. U dvou bych dokonce použila příslovce „plně“, neboť jsou schopni samostatného bydlení a přesunu z jednoho místa na druhé bez cizí pomoci. Metoda pozorování mi plně vyhovovala, neboť jsem mohla sledovat, jak se klienti chovají v různých situacích, více či méně příjemných, jak se chovají jeden ke druhému. Metodu neřízeného rozhovoru jsem zvolila z důvodu uvolněné atmosféry, kdy bylo možné si v klidu povídat, neboť nás netlačil čas, ani stres spojený se zaznamenáváním odpovědí. Díky pozorování a neřízeným rozhovorům jsem se mohla začlenit do kolektivu, lépe klienty poznat a sblížit se s nimi. Problematiku zrakově postižených osob jsem si vybrala, neboť se domnívám, že této skupině osob není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužila. Se zrakově postiženými osobami jsem se v rámci svého studia již setkala, ale jednalo se o domov důchodců pro zrakově postižené. Absolvovaná praxe v pobytovém středisku pro mne představuje cennou zkušenost, jíž si velmi vážím. Nicméně jsem se utvrdila v přesvědčení, že v budoucnu bych raději pracovala s jinou skupinou osob, a tou jsou senioři. Možná k tomu přispěla i nepříjemná zkušenost s vedením zmíněného střediska.

48

Zusammenfassung Integration von Sehbehinderten in die Gesellschaft durch Kompensierungsmitteln Das Thema meiner Abschlussarbeit lautet „Integration von Sehbehinderten in die Gesellschaft durch Kompensierungsmittel“. Die Fragen von Sehbehinderten interessieren mich sehr viel, denn ich denke, dass Sehbehinderten wenig Aufmerksamkeit gewidmet wird. Im theoretischen Teil widmete ich mich der Charakteristik von Sehbehinderung. Ich möchte ihre Ursachen und Arten beschreiben. Weiter widmete ich mich den Kompensierungsmitteln, ihren Arten und Typen. Ein Kapitel gehört der Integration, vor allem Bedingungen der erfolgreichen Integration. Der theoretische Teil endet mit der Legislative, in der die Fragen von Sehbehinderungen umfassen sind. Im praktischen Teil widmete ich mich den Kasuistiken von gewählten Klienten aus dem Wohn-, Rehabilitation- und Umschulungszentrum für Blinde, das habe ich im Rahmen meines Praktikums besucht. Dieses Zentrum befindet sich in Prag. Ich habe 4 Klienten gewählt, mit denen ich über ihre Behinderung gesprochen habe. Dieses Zentrum bietet seinen Klienten unterschiedliche Intensivkurse in den Programm von Sozialrehabilitationen, Sozialtherapeutischen Werkstätten und Arbeitsrehabilitationen an. Zu diesen Rehabilitationen gehören zum Beispiel der Unterricht von Raumorientierung, die Bewegung mit dem weißen Stock oder die Einübung von Lesen und Schreiben der Blindenschrift. Einige von Klienten benutzen auch die Möglichkeit des Aufenthaltes in dieser Einrichtung. Der Schwerpunkt meiner Arbeit sind die Kasuistiken von gewählten Klienten, in den habe ich Arten und Typen von Behinderung beschrieben, ob sie angeborene oder erworbene

sind.

Weiter

befleißigte

ich

mich

beschrieben,

Kompensierungsmittel sie benutzen und wie sie ihnen im Alltag helfen. Schlüsselwörter: • Sehbehinderung • Kompensierungsmittel • Integration • Wohn-, Rehabilitation- und Umschulungszentrum für Blinde

49

welche

Bibliografie Monografie 1. BUBENÍČKOVÁ, Hana, KARÁSEK, Petr, PAVLÍČEK, Radek. Kompenzační pomůcky pro uživatele se zrakovým postižením. 1.vyd. Brno : TyfloCentrum Brno, 2012. 136 s. ISBN 978-80-260-1538-3. 2. JESENSKÝ, Ján. Integrace - znamení doby : sborník z odborné konference na počest 50. výročí Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a 50. výročí vysokoškolské přípravy speciálních pedagogů. 1.vyd. Praha : Karolinum, 1998. 214 s. ISBN 80-7184-691-0. 3. KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 2.vyd. Brno : Paido, 2000. 70 s. ISBN 8085931-84-2. 4. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2.vyd. Brno : Paido, 2006. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. 5. PODEŠVA, Libor. Manuál zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením do společnosti. 1.vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 37 s. ISBN 97880-244-1629-8. 6. VOCILKA, Miroslav. Integrace sociálně a zdravotně handicapovaných a ohrožených dětí do společnosti. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 108 s. ISBN neuveden. Elektronické dokumenty 1. BABOUČKOVÁ, Vendula. Integrace zdravotně postižených. SlidePlayer [online]. 2015 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: <www.slideplayer.cz/slide/2321056/> 2. KOCOUROVÁ, Veronika. Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro handicapované. Alfa Human Service. Informační servis pro rodiče dětí se zdravotním postižením [online]. 2014 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: 3. Liga vozíčkářů. Financování pomůcek. Informační portál [online]. 2006 [cit. 2015-0110]. Dostupné na WWW: 4. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Registr poskytovatelů sociálních služeb. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. 2015 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW:

50

5. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Platná legislativa pro OZP. Praceprozp.cz [online]. 2011 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: 6. SCHINDLER, Radek, PEŠÁK, Milan. Kdo je zrakově postižený? Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 2015 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: 7. SCHINDLER, Radek. Zrakové vady. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 1999 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: 8. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR. Klasifikace zrakového postižení podle WHO. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 2015 [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW: 9. Česko. Vyhláška č. 388 ze dne 29. listopadu 2011 o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2011, částka 136, s. 5018-5025. [cit. 201501-10]. Dostupné na WWW: 10. Česko. Zákon č. 329 ze dne 13. října 2011 o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2011, částka 115, s. 3970-3994. [cit. 2015-01-10]. Dostupné na WWW:

51

Seznam příloh Příloha č. 1 : Zákon č. 329 ze dne 13. října 2011 o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (výňatek týkající se kompenzačních pomůcek) Příloha č. 2 : Braillova abeceda Příloha č. 3 : Snellenův optotyp Příloha č. 4 : Souhlas se zpracováním kazuistiky

Přílohy Příloha č. 1 329/2011 Sb. ZÁKON ze dne 13. října 2011 o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ DÁVKY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje poskytování peněžitých dávek osobám se zdravotním postižením určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování a průkaz osoby se zdravotním postižením. §2 Druhy dávek Osobám se zdravotním postižením se poskytují tyto dávky: a) příspěvek na mobilitu, b) příspěvek na zvláštní pomůcku. §3 Okruh oprávněných osob Nárok na příspěvek na mobilitu a na příspěvek na zvláštní pomůcku a na průkaz osoby se zdravotním postižením má při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně a) osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle jiného právního předpisu1) nebo která má na území České republiky trvalý pobyt podle jiného právního předpisu2), b) osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu3), c) cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tento nárok zaručuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, d) občan členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle jiného právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie4), e) rodinný příslušník občana členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle jiného právního předpisu po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropské unie4), f) cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k dlouhodobému pobytu podle jiného právního předpisu2), a to, pokud má bydliště na území České republiky; co se rozumí bydlištěm, stanoví zákon o pomoci v hmotné nouzi5).

§4 Zvláštní ustanovení ve vztahu k dětem Je-li oprávněnou osobou dítě6), je orgán příslušný k rozhodování o dávkách povinen při rozhodování o nároku na dávku a její výši vždy sledovat dosažení nejlepšího zájmu dítěte. §5 Příslušnost k rozhodování (1) O dávkách a o průkazu osoby se zdravotním postižením podle tohoto zákona rozhoduje Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“). (2) O odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“).

HLAVA III PŘÍSPĚVEK NA ZVLÁŠTNÍ POMŮCKU §9 Podmínky nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku (1) Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. (2) Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. (3) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok. (4) Zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. (5) Podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku dále je, že a) osoba je starší 1. 3 let, je-li tento příspěvek poskytován na pořízení motorového vozidla, schodolezu, stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo na úpravu bytu, 2. 15 let, je-li tento příspěvek poskytován na pořízení vodicího psa, nebo 3. 1 roku v ostatních případech, b) zvláštní pomůcka umožní osobě sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím; přitom se přihlíží i k dalším pomůckám, zdravotnickým prostředkům, úpravám a předmětům, které osoba využívá, c) osoba může zvláštní pomůcku využívat nebo může zvláštní pomůcku využívat ve svém sociálním prostředí. (6) Je-li příspěvek na zvláštní pomůcku poskytován na pořízení motorového vozidla, je rovněž podmínkou, že se osoba opakovaně v kalendářním měsíci dopravuje a že je schopna řídit motorové vozidlo nebo je schopna být převážena motorovým vozidlem; splnění podmínky opakovaného dopravování prokazuje žadatel čestným prohlášením. (7) Je-li příspěvek na zvláštní pomůcku poskytován na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému, je rovněž podmínkou souhlas vlastníka nemovitosti s provedením instalace tohoto zařízení a jeho provozem, není-li vlastníkem nemovitosti osoba, které je tento příspěvek poskytován. (8) Příspěvek na zvláštní pomůcku nelze poskytnout, jestliže zvláštní pomůcka je zdravotnickým prostředkem, který je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Tento příspěvek nelze rovněž poskytnout na pořízení zvláštní pomůcky, která není osobě hrazena z veřejného zdravotního pojištění nebo zapůjčena zdravotní pojišťovnou z důvodu nedostatečné zdravotní indikace. (9) Příspěvek na zvláštní pomůcku nelze poskytnout, jestliže zvláštní pomůcka je zdravotnickým prostředkem, který je částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění. (10) Příspěvek se poskytuje na zvláštní pomůcku v základním provedení, které osobě vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení plně vyhovuje a splňuje podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Tato podmínka se nevyžaduje, je-li příspěvek na zvláštní pomůcku poskytován na pořízení motorového vozidla nebo je-li oprávněnou osobou dítě6). Příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny se poskytne, jen jestliže odstranění bariéry nelze dosáhnout prostřednictvím schodolezu. Jde-li o poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému, je osoba povinna pro účely posouzení splnění podmínky uvedené ve větě první předložit na výzvu krajské pobočky Úřadu práce alespoň 2 návrhy řešení odstranění bariéry, včetně ceny.

(11) Příspěvek na zvláštní pomůcku, který je poskytován na pořízení motorového vozidla, se opětovně poskytne při splnění podmínek uvedených v odstavcích 2, 5 a 6 nejdříve po uplynutí 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích, počínaje od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém nabylo právní moci předchozí rozhodnutí o tomto příspěvku; to neplatí, jestliže osoba tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátila, popřípadě jí jeho vrácení bylo prominuto. (12) Příspěvek na zvláštní pomůcku, který je poskytován na pořízení vodicího psa, se poskytne jen na pořízení psa, který byl vycvičen a předán právnickou nebo fyzickou osobou, která je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy. Podmínka členství v mezinárodní organizaci sdružující výcvikové školy se považuje za splněnou, i pokud není právnická nebo fyzická osoba jejím členem, avšak podala přihlášku za člena, nejdéle však po dobu 2 let ode dne podání této přihlášky. Prováděcí právní předpis stanoví dovednosti vodicího psa, které musí splňovat. (13) Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těžce sluchově postiženým osobám, těžce zrakově postiženým osobám a osobám s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek, stanoví prováděcí právní předpis. (14) Při rozhodování o poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku, která není uvedena v seznamu podle odstavce 13, se posuzuje, zda je tato konkrétní zvláštní pomůcka z hlediska využití srovnatelná s druhy a typy zvláštních pomůcek uvedenými v seznamu podle odstavce 12. § 10 Stanovení výše příspěvku na zvláštní pomůcku (1) Na pořízení zvláštní pomůcky, jejíž cena je nižší než 24 000 Kč, se příspěvek na zvláštní pomůcku poskytne v případě, je-li příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných nižší než osminásobek životního minima jednotlivce nebo životního minima společně posuzovaných osob podle zákona o životním a existenčním minimu9). Z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména žádá-li osoba opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky, jejichž cena je nižší než 24 000 Kč, lze tento příspěvek poskytnout, i když příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných přesahuje částku životního minima podle věty první. (2) Výše příspěvku na zvláštní pomůcku podle odstavce 1 se stanoví tak, aby spoluúčast osoby činila 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, nejméně však 1 000 Kč. (3) Výše příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, jejíž cena je vyšší než 24 000 Kč, se stanoví tak, aby spoluúčast osoby činila 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350 000 Kč, s výjimkou příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení schodišťové plošiny, jehož maximální výše činí 400 000 Kč. (4) Jestliže osoba nemá dostatek finančních prostředků ke spoluúčasti podle odstavce 3, krajská pobočka Úřadu práce s přihlédnutím k míře využívání zvláštní pomůcky, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu9) a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům určí nižší výši spoluúčasti, minimálně však 1 000 Kč. Celkové sociální a majetkové poměry se pro tento účel posuzují podle zákona o pomoci v hmotné nouzi10). (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužijí na stanovení výše příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla se stanoví s přihlédnutím k četnosti a důvodu dopravy, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu9) a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům10). Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla činí 200 000 Kč. (6) Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 kalendářních měsících po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč, nebo 850 000 Kč, jestliže byl v této době poskytnut příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny. Od vyplacených částek se při určování součtu odečítají částky, které osoba v tomto období vrátila nebo jejichž vrácení bylo prominuto. § 11 Příjem (1) Pro účely nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku se příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob rozumí příjmy podle zákona o životním a existenčním minimu. Okruh společně posuzovaných osob se posuzuje podle zákona o životním a existenčním minimu9). (2) Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem, je kalendářní čtvrtletí předcházející kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku. (3) Příjem se stanoví jako měsíční průměr příjmů žadatele o příspěvek na zvláštní pomůcku nebo součtu měsíčních příjmů žadatele o příspěvek na zvláštní pomůcku a osob s ním společně posuzovaných. § 12 Povinnost vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku (1) Osoba, které byl vyplacen příspěvek na zvláštní pomůcku, je povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže

a) nepoužila tento příspěvek do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce na pořízení zvláštní pomůcky, b) nepoužila vyplacený příspěvek v plné výši do 3 měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce, c) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla pozbyla vlastnické právo ke zvláštní pomůcce, d) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla přestala zvláštní pomůcku užívat, e) se přestala opakovaně dopravovat nebo přestala být schopna převozu motorovým vozidlem, byl-li vyplacen příspěvek na pořízení motorového vozidla, f) použila příspěvek v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání, nebo g) se prokáže, že osoba uvedla v žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku nepravdivé nebo zkreslené údaje. (2) Osoba uvedená v odstavci 1 není povinna vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže a) v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne jeho vyplacení přestala užívat zvláštní pomůcku z důvodu změny zdravotního stavu nebo v období před uplynutím 120 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku poskytnutého na pořízení motorového vozidla se z důvodu změny zdravotního stavu přestala opakovaně dopravovat nebo pozbyla schopnost být převážena motorovým vozidlem, b) byl vyplacen příspěvek na pořízení vodicího psa a tento v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku zemře nebo ztratí své dovednosti z důvodu onemocnění nebo úrazu, k němuž došlo bez zavinění příjemce dávky, nebo c) osoba zemřela. (3) Povinnost vrátit poměrnou část příspěvku podle odstavce 1 nevzniká, jestliže tato částka nepřesahuje 100 Kč. (4) Krajská pobočka Úřadu práce může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část podle odstavce 1.

Příloha Zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání I. Zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku 2. Za těžké zrakové postižení se považuje: a) úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, b) praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) - světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 - 10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti, c) těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) - lepší než 1/60 (0,02), d)ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60 (0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace.

[MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2011]

Příloha č. 2 Braillova abeceda

[PIPEKOVÁ, 2006]

Příloha č. 3 Snellenův optotyp

[BUBENÍČKOVÁ, KARÁSEK, PAVLÍČEK, 2012]

Příloha č. 4 Souhlas se zpracováním kazuistiky

V Praze dne ….....................

SOUHLAS SE ZPRACOVÁNÍM KAZUISTIKY Tímto dávám souhlas s tím, aby praktikantka, slečna Jana Šmejkalová, použila údaje a informace týkající se mého zrakového postižení ke zpracování kazuistiky ve věci vypracování absolventské práce.

….....................

….....................

podpis

podpis