INSTITUT A SMLUVNÍ ZAKOTVENÍ EVROPSKÉHO OMBUDSMANA: HISTORIE, SOUČASNOST A VÝHLED DO BUDOUCNA The Roles of the European Ombudsman in the 21st Century Lenka Škrábalová PhDr. Lenka Škrábalová působí na katedře západoevropských studií Institutu mezinárodních teritoriálních studií FSV UK. Tento příspěvek vznikl v prosinci 2005 v rámci projektu IGC NET. Jeho zkrácená verze byla publikována v časopisu Integrace, kterou vydával Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. English Summary: This text is a full version of an article entitled the Institute of the European Ombudsman in the Treaties Provisions: History, Present State and Future Perspective, which was written in the framework of the IGC Net project and its shorter version was published in the Integrace Magazine. The European ombudsman is an official of the European union, appointed by the European Parliament. The European Ombudsman is charged with representing the interests of the public by investigating and addressing complaints reported by individual EU citizens. The European ombudsman as an official of the EU, has its origins in the Maastricht Treaty. Last year the European ombudsman celebrated 10 the first ten years of its creation. The article analyses the position of the European Ombudsman in the institutional system of the European Union and it concentrates on the scope of Ombudsman´s day – to day agenda. Further it looks at its potential of actions in the Constitutional Treaty of the EU. The European ombudsman played a pro-active role in the debate on the future of Europe, by focusing the attention of the drafters of the Constitutional Treaty on the citizens. Article 41 of the Charter contains the fundamental “right to good administration”, which provides that every person has the right to have his or her affairs handled impartially, fairly and within a reasonable time by the institutions and bodies of the Union. The contribution focuses on the European ombudsman contribution to the Union´s “period of reflection”. The conclusion is that he can promote a constructive dialogue between the European institutions and EU citizens. Recently Nikiforos Diamandouros has welcomed the new initiative of the European Commission in the form of adoption of the White Paper on Communication, which contains far – reaching measure to place citizens in the centre of the debate about the European Union.
1
1. Úvod Maastrichtská smlouva zavedla evropským občanstvím institut evropského ombudsmana, který hraje významnou roli v ochraně individuálních práv člověka před nespravedlivou a nepřípustnou činností nebo nečinností orgánů Evropské unie. Instituce ombudsmana je v současnosti charakterizována především jako nezávislý úřad bez přímé rozhodovací pravomoci, avšak z vnější kontrolní funkcí vůči exekutivním orgánům a administrativě. Z mezinárodní zkušenosti můžeme říci, že ombudsman plní funkci nestranného právního rádce a může svými poznatky a zkušenostmi přispívat ke zlepšení orgánů veřejné správy. Z hlediska politické teorie a praxe vystupuje ombudsman jako specifický institut, ve kterém se propojuje stát s občanskou společností. Evropský ombudsman byl zřízen, aby přiblížil Evropskou unii blíže občanům a posílil sociální legitimitu EU.1 V moderních demokraciích volají občané po efektivní správě věcí veřejných. Evropský ombudsman tak svou prací přispívá ke zlepšení kvality demokracie na úrovni Evropské unie. Proto je nutná medializace role a kompetence Evropského ombudsmana, které umožňuje občanům EU svých občanských práv. 2. Institut ombudsmana v členských zemí EU Slovo „ombud“ je švédského původu a označuje osobu, která koná v zájmu druhých. Instituce ombudsmana je jedním z nejlepších švédských vývozních artiklů, jelikož Švédsko bylo prvním státem, ve kterém úřad právního ombudsmana (Justitieombudsman) byl ústavně zřízen v roce 1809. Teprve ve 20 století začal pronikat ombudsman do právních systémů dalších zemí Skandinávie a do celého světa. V 60. letech nastal největší boom zřizování ombudsmanů v Evropě a ve zbytku světa. V současnosti funguje 120 úřadů ombudsmanů2 s rozdílnou náplní, funkcí, činností, jež závisí na společenském, kulturním a politickém vývoji v jednotlivých zemích. V Evropské unii má národního ombudsmana 23 zemí a v Německu3 a v Itálii4 jsou ombudsmani na regionální úrovni. Například ve Španělsku národní ombudsman (defender del pueblo) požívá druhé nejvyšší autority po králi. V Rakousku ombudsman (Volksanwaltschaft) v televizním pořadu seznamuje občany s problémy, které řeší. V jednotlivých zemích se úřad ombudsmana odlišuje nejen svými 1
Davis, Roy, W: Quasi – Judicial Review: The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts, http://webjcli.ncl.ac.uk/2000/issue1/davis1.html 6. 12 2005 2 http://www.ombuds-toa.org/ 3 http://www.euro-ombudsman.eu.int/links/en/dereg.htm 2
kompetencemi, ale i svými názvy. Ve Francii jej nazývají le médiateur, v Itálii difensore civico, ve Velké Británii Parliamentary Commissioner for Administration a v Polsku je známý jako rzecznik praw obywatelskich. V České republice pracuje na základě zákona č. 349/1999 Sb. veřejný ochránce práv se sídlem v Brně.5 Úřady ombudsmana jsou zakotveny ve většině zemí EU v Ústavě (kromě Belgie, Francie Řecka a Irska). Ombudsmani jsou většinou jmenováni parlamentem a schvalování jsou na návrh parlamentu (Irsko a Velká Británie). Ombudsmani ve Francii a v Řecku jsou jmenováni Radou ministrů.6 3. Počátky Evropského ombudsmana O možnosti zřízení ombudsmana na evropské úrovni se jednalo již od 70. let minulého století. Myšlenka zavedení Evropského ombudsmana do právního rámce Evropské unie vzešla nakonec ze španělské iniciativy o evropském občanství, která byla předložena v rámci mezivládní konference o politické unii v roce 1991. Podle španělského návrhu mělo být přijetí katalogu specifických práv občanů Evropské unie podpořeno zřízením zvláštního orgánu na jejich ochranu. Dnes díky zavedení evropského občanství máme Evropského ombudsmana společně s Petičním výborem Evropského parlamentu7, které jsou oba mimosoudními orgány kompetentní v ochraně lidských, občanských, politických a sociálních práv. 4. Evropský ombudsman v institucionálním systému EU Evropský ombudsman se stal ombudsmanem parlamentního typu, jelikož Evropský parlament má exkluzivní pravomoci při jeho nominaci. Detailní pravidla nařízeních a všeobecná pravidla, kterými se řídí výkon ombudsmana byly přijaty Evropským parlamentem 9. března 1994 a jsou připojena v příloze Jednacího řádu Evropského parlamentu. O nominacích osob na funkci ombudsmana rozhoduje Petiční výbor Evropského parlamentu. Seznam osob podpořených Petičním výborem je následně schválen na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Role Evropského ombudsmana a Petičního výboru Evropského parlamentu (EP) je řádně vymezena. Evropský ombudsman se zabývá pouze případy týkající se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie. Tyto mimosoudní orgány, společně se soudními systémy Společenství, vytvářejí širší institucionální 4
http://www.euro-ombudsman.eu.int/links/en/itreg.htm http://www.ochrance.cz/ 6 Médiateur européen/Médiateurs nationaux ou organismes similaires - Tableaux comparatifs, Janvier 1995 - EN/FR 7 Petiční výbor EP - Naopak případy, které se vztahují ke stížnostem, které jsou předmětem petice, jsou záležitost obecného zájmu nebo působnosti Evropské unie. Jsou to individuální nebo kolektivní stížnosti adresovány Evropskému parlamentu, které žádají o zaujetí stanoviska (například uznání sociálního zabezpečení, penzí, rodinných příspěvků), k otázce veřejného zájmu (lidských práv a ochraně životního prostředí) a jiných otázek týkajících se prováděcích právních předpisů Evropské unie. Všechny případy musí spadat do sféry působnosti Evropské unie (například volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb, sociální politika, uznávání odborných kvalifikací). Petice občané zasílají poštou na adresu the European Parliament, Member´s Activities Division, European Parliament, B-1047, Brussels, Belgium nebo e-mailem. 5
3
rámec EU, který garantuje účinnou a efektivní participaci a zapojení občanů v otázkách každodenního chodu EU. Ombudsman je zvolen na základě prosté většiny při nadpoloviční účastí europoslanců. Funkční období Evropského ombudsmana je shodné s volebním obdobím Evropského parlamentu. Evropský ombudsman předkládá roční zprávy Evropskému parlamentu. Ombudsman je obdařen imunitou. Na žádost Evropského parlamentu může být Evropský ombudsman odvolán Evropským soudním dvorem, nesplňuje-li podmínky požadované pro výkon funkce nebo dopustí-li se závažného prohřešku. Evropský ombudsman nesmí vykonávat žádnou jinou profesi, ať již placenou nebo neplacenou. 5. Personifikace úřadu Evropského ombudsmana Prvním Evropským ombudsmanem se stal bývalý finský ombudsman a ministr spravedlnosti Jacob Sőderman, který byl schválený do funkce Evropským parlamentem 12. července 1995 a znovu zvolen v roce 1999. Během svého druhého funkčního období se Jacob Sőderman rozhodl v roce 2003 odejít ze svého úřadu kvůli tomu, že dosáhl věku 65 let, který je ve Finsku rokem pro odchod do důchodu. Od roku 2003 zastává funkci Evropského ombudsmana Řek Nikiforos Diamandouros a v roce 2004 byl znovu potvrzen ve funkci. Nikiforos Diamandouros má za sebou úspěšné zahájení fungování funkce řeckého ombudsmana, kterou vykonával pět let. V úřadu Evropského ombudsmana úspěšně navázal na práci svého finského předchůdce. Také podstatně rozšířil svůj úřad. Od září 1995 vzrostl štrasburský a bruselský tým Evropského ombudsmana ze dvou členů na současných 38 pracovníků, kterými jsou právníci, úředníci a sekretářek. Současný Evropský ombudsman udělal velký dojem na europoslance, se kterými má dobré vztahy především v petičním výboru Evropského parlamentu. Jeho opětovná kandidátura v roce 2004 byla opět schválena a podpořena socialistickou frakcí v Evropském parlamentu. Po svém znovuzvolení Nikiforos Diamandouros stanovil tři priority pro své aktuální funkční období. Prvním úkolem je zajistit, aby práva občanů byla respektována na všech úrovních Evropské unie, druhou prioritou je zajistit, aby instituce a orgány splňovaly, co nejvyšší standardy řádné administrativy a třetí bod programu je garance efektivního a účinného řízení úřadu Evropského ombudsmana. Celkový rozpočet Evropského ombudsmana v roce 2005 činil 7 312 614 Euro.8 8
http://www.euro-ombudsman.eu.int/report04/pdf/en/rap04_en.pdf 4
6. V jakých případech si občané EU mohou obracet na Evropského ombudsmana? V Maastrichtské smlouvě, článku 8D stojí, že každý občan Evropské unie se může obrátit na ombudsmana. Právní rámec se k tomuto bodu vyjadřuje v článku 138e, který dále rozšiřuje právo soukromých a právnických osob sídlících nebo registrovaných na území členského státu Evropské unie. Evropského ombudsmana mohou kontaktovat občané a společnosti v 21 úředních jazycích Evropské unie (včetně irštiny) poštou, faxem a stále častěji prostřednictvím e-mailu. Stížnost, která dorazí k ombudsmanovi, dostane právník, který zná právní kulturu dané země. Ten do týdne člověku odepíše, že stížnost přijal. Úřad má pak měsíc na to, zda-li se jedná o stížnost, kterou řeší Evropský ombudsman nebo spadá do kompetence někoho jiného. Stížnost musí být podána do dvou let od doby, kdy se občan dozvěděl o skutečnostech, na kterých je založena jeho stížnost. Není nutné, aby byl špatnou správou postižen osobně. Stížnost by se však měla podat až poté, co byla dotyčná instituce nebo orgán na chybu upozorněn, například dopisem. Evropský ombudsman se snaží vyřizovat stížnosti co nejrychleji. Do jednoho roku se celý případ uzavře. Pomoc Evropského ombudsmana je bezplatná. Stížnosti se také vyřizují rychleji než je tomu u soudu, kdy mohou občané čekat až několik let na rozsudek. Evropský ombudsman má všechny náležitosti k výkonu své funkce a proto v průběhu jeho šetření mu
musí
poskytovat
informace
evropské
instituce
a
orgány:
Evropská
komise,
Rada Evropské unie, Evropský parlament, Účetní dvůr, Evropský soudní dvůr (kromě jeho soudní role), Soud první instance (vyjma jeho soudní pravomoci), Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka a Agentury (např. Úřad pro výběr personálu Evropských společenství – EPSO), které si vyžádá. Tyto instituce a orgány mají povinnost mu vydat příslušné dokumenty, s výhradou řádně odůvodněného utajení dokumentu, aniž by byla dotčena povinnost ombudsmana je nesdělovat. Evropský ombudsman se také schází až třicet krát za rok s poslanci a úředníky evropských orgánů a institucí a jedná s nimi o stížnostech a podává instrukce, jak zlepšit jejich službu občanovi. Úřední jednání národních institucí a mezinárodních organizací není v pravomoci Evropského ombudsmana. Ombudsman nemůže jakkoliv nařizovat evropským administrativním orgánům, aby
5
změnily rozhodnutí nebo dát pokutu či anulovat administrativní rozhodnutí. Tato role je pouze a jedině na úrovni Evropské unie udělena Evropskému soudnímu dvoru a Soudu první instance. Evropský ombudsman se nezabývá stížnostmi, které spadají pod pravomoci národních, regionálních či místních ombudsmanů. Evropský ombudsman není odvolacím orgánem proti rozhodnutí, která jsou vedena národními soudy. Evropský ombudsman vede vyšetřování nezávisle na základě stížností a může sám iniciovat šetření. V jeho pravomoci je jen navrhovat opatření k nápravě zjištěných nedostatků a uveřejňovat informace a poznatky zjištěné během šetření podnětů a stížností a zobecňovat je. Úkolem evropského ombudsmana je vyšetřovat případy, ve kterých si občané stěžují na špatnou správu (maladministration) evropských institucí a orgánů, kromě Evropského soudního dvora a Soudu první instance, v jejichž kompetencích jsou soudní případy. Špatnou správou se myslí slabá nebo nefungující administrativa, korupce nebo to, že daná instituce nesplňuje něco, co splnit měla nebo to činí nesprávným způsobem, nebo dělá něco, co by neměla. Do skupiny špatné správy patří aktivity nekalé, diskriminační (například diskriminace na základě věku), zneužití pravomoci, nedostatek či odmítnutí informací, zbytečný odklad a nesprávné procedury. V případě, že Evropský ombudsman odhalí známky špatné správy, informuje danou instituci a předloží návrh doporučení. Tato instituce má následně tři měsíce na to, aby podala k věci své stanovisko. Ombudsman může také navrhnout smírčí řešení, eventuálně doporučení k jeho nápravě. Pokud ho daná instituce ignoruje, smí podat zprávu Evropskému parlamentu. Jeho doporučení však na evropské úrovni nejsou vynutitelná. Ombudsman nemá žádná práva ujistit se o odstranění či napravení nesprávností. Účinnost jeho práv proto závisí na tom, do jaké míry budou orgány a úřady společností respektovat jeho úsilí o napravení chyb a chovat se podle jeho doporučení. Celý systém by měl pochopitelně podléhat i veřejné kontrole, a tak efektivita ombudsmanovy práce může do jisté, ne zcela zanedbatelné míry záviset na tom, jak se jemu nebo Parlamentu podaří jejich prostřednictvím média zainterestovat a informovat o případech, kdy náprava nebyla sjednaná.9 Evropský ombudsman napomáhá dobré správě, jelikož poskytuje občanům efektivní nápravu, pokud jsou práva občanů porušena (ombudsmanova reaktivní role). Evropský ombudsman se také snaží zlepšit dobrou správu a obeznamuje občany EU o náplni své práce (ombudsmanova proaktivní role). 9
Blahož, J, Balaš, V, Klíma K.: Srovnávací ústavní právo, Právnické knihy CODEXU, str. 333 6
6. 1 Reaktivní role Evropského ombudsmana Reaktivní rolí Evropského ombudsmana se myslí vyřizování stížností, ve kterých se občané Evropské unie na něj obrací. Většina stížností se týká nedostatečné průhlednosti a přístupu k veřejným dokumentům, nesprávností procedur u orgánů a institucí Evropské unie (např. zneužití předpisů na ochranu osobních údajů) a v přijímání nových úředníků EU, zdržování plateb (například šetření ve věci pozdní platby Evropské komise), smluvních sporů a veřejných zakázek. Čísla za rok 2004 potvrzují nárůst stížností oproti roku 2003. V roce 2004 Evropský ombudsman obdržel celkem 3 726 stížností (z toho 95% podali jednotliví občané a 5% společnosti). Oproti roku 2003 je to nárůst o více než 50 procent. U přibližně 70 % případů byl veřejný ochránce práv stěžovatelům schopen pomoci, a to buď zahájením šetření jejich případů, předáním případu odpovědnému orgánu nebo podáním doporučení, kam se obrátit za účelem rychlého a účinného řešení daného problému. Většina stížností, která vedla k šetření, byla na Evropskou komisi, a to 375 případů, což činí 69 % všech zahájených šetření. To však neznamená, že Evropská komise je nejhorší, ale to, že evropští občané s ní nejvíce přijdou do styku. Jelikož Komise je hlavním orgánem Společenství, který přijímá rozhodnutí, která mají přímý dopad na občany. Dále bylo zaznamenáno 58 stížností na Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), 48 stížností na Evropský parlament a 22 stížností na Radu Evropské unie. Nejvíce stížností Evropský ombudsman přijímá z nejlidnatějších zemí Evropské unie. Přesto se ukazuje, že naopak země s menším počet obyvatel podávají veřejnému ochránci práv více stížností než lze očekávat vzhledem k počtu jejích obyvatel. Nejvyšší počet stížností na obyvatele tak přichází z Malty, Lucemburska, Belgie, Kypru a Slovinska. Z České republiky obdržel Evropský ombudsman 98 stížností. Evropské instituce odpovídají pozitivně na více než čtvrtinu šetření Evropského ombudsmana. Výsledky šetření jsou publikovány ve zprávách, které zahrnují závěry doporučení. 6. 2 Proaktivní role Evropského ombudsmana Evropský ombudsman oslovuje občany prostřednictvím různých iniciativ, jejichž účelem je co nejvíce zkvalitnit služby občanům Evropské unie. Evropský ombudsman uděluje rady i prostřednictvím internetu. V poslední době se Evropský ombudsman aktivně zapojil do tvorby Charty základních práv EU . 7
6. 2. 1 Evropský ombudsman a Charta základních práv 6.2.1.1 Práce na Chartě základních práv EU Práce na Chartě byly svěřeny Konventu10 složenému z 62 členů, včetně zástupců hlav států, šéfů vlád, předsedy Evropské komise a členů Evropského parlamentu a národních parlamentů. Statut pozorovatelů byl přidělen čtyřem zástupcům Evropského soudního dvora, Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Konvent, kterému předsedal bývalý spolkový prezident Roman Herzog, vyslechl stanoviska Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů, Ombudsmana a též jiných orgánů, sociálních skupin a expertů. 11 V současnosti není Charta součástí Smlouvy o EU/Nicejské smlouvy. Členské státy na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 její začlenění do smluv odmítly i přesto, že pro její začlenění v době přípravných prací Charty hlasoval Evropský parlament. Nicméně občané mohou odkazovat na Chartu, chtějí-li vznést námitku proti jakémukoli rozhodnutí institucí Evropské unie. 6.2.1.2 Konvent o budoucnosti Evropy Konvent o budoucnosti Evropy, který vypracoval Smlouvu zakládající ústavu pro Evropu pod předsednictvím Valéry Giscard D´Estainga, již obsahuje Chartu jako část III. V Ústavě se explicitně také hovoří, o tom, aby se unijní soudy odvolávaly na interpretaci Charty. Občané Evropské unie, by tak po schválení Smlouvy zakládající Ústavu EU, měli by mít právo podat stížnost Evropskému ombudsmanovi i na základě Charty základních práv a svobod Evropské unie podle článku 48, která je součástí Smlouvy zakládající ústavu pro Evropskou unii. Na přípravách návrhu Smlouvy zakládajících ústavu pro Evropu se podílel jako pozorovatel rovněž Jacob Söderman a po něm Nikiforos Diamandouros. Vzhledem k jeho pozici výsledek byl velmi pozitivní pro ombudsmana. V části I. Ústavy Evropský ombudsman je Evropský ombudsman zmíněn v obou článcích: čl. 1 – 8 (1-10) v článku o občanství a základních právech (III.) a čl.I – 48 (I – 49) v článku o demokratickém životě v Unii (článek VI.).
10
Charta základních práv EU vznikl na Konventu , který vznikl z rozhodnutí Evropské rady v Kolíně nad Rýnem v roce 1999 a zasedal v roce 2000. 8
Článek I – 48 nově říká, že Evropský ombudsman je volen Evropským parlamentem.12 Tento fakt symbolizuje nezávislost Ombudsmana na Evropském parlamentu. Články o Evropském ombudsmanovi v Chartě základních práv v části III Ústavy (II – 43, III – 237, II – 103, III – 335) také inkorporují tyto změny. Navíc při odstranění pilířové struktury má Evropský ombudsman mandát, který rozšiřuje jeho reaktivní působnost na unijní instituce, agentury, úřady a orgány II. (např. European Defense Agency) a III. pilíře.13 Evropský ombudsman si na zasedání Konventu prosadil, aby Ústava poskytovala právo na dobrou správu. Právo na dobrou správu zakotvuje článek 41 Charty. S tímto článkem souvisí iniciativa Evropského ombudsmana ve formě přijetí Kodexu řádné správní praxe European Code of Good Administration Behaviour) a jehož smyslem je podrobněji vysvětlit, co toto ustanovení článku 41 v praxi znamená. 6. 2. 2 Evropský kodex řádného úředního chování Evropský ombudsman je strážcem řádné správy. Z vlastní iniciativy řídí fungování a přístupnosti veřejného kodexu řádné správní praxe u jednotlivých evropských institucí a orgánů, které ombudsman zahájil v roce 1998. Podle ombudsmana by instituce měly přijmout více úředně orientovaný přístup. Ombudsman definoval nesprávný úřední postup ve své výroční zprávě za rok 1997 tak, že „ k nesprávnému úřednímu postupu dochází tehdy, jestliže některý veřejný orgán nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné.“ Tuto definici podpořil Evropský parlament a rozumí se tím efektivní služba profesionálů, kteří pracují v orgánech a institucích Evropské unie. Zásadním v tomto ohledu je přijetí Evropského kodexu řádného úředního chování. Evropský kodex řádného úředního chování byl přijat v usnesením Evropským parlamentem 6. září 2001, který musí všechny instituce a orgány dodržovat ve vztazích z veřejností. Kodex se týká všech úředníků a jiných pracovníků, pro které platí Služební řád a Podmínky pracovního vztahu. Evropský ombudsman v tomto funkčním období se rozhodl usilovat hlavně o to, aby Evropská komise, co nejdříve navrhla zákon o řádné správě orgánů a institucí Unie. Kodex vytváří pravidla a principy, které by měly instituce a orgány EU, jejich úředníci a představitelé dodržovat při jednání ve vztazích s veřejností. Úředníci se mohli vyhnout tak chybám v úředním postupu a tedy i stížnostem. Kodex dále informuje občany co mají právo očekávat od veřejné správy EU, úředníků a představitelů, jak s nimi tito občané mají jednat. Kodex schválil Evropský parlament v roce 2001 formou rezoluce. 11
Nohavicová, Petra: Charta základních práv EU, www.migraceonline.cz a odstranil tak slůvko jmenování ombudsmana Evropským parlamentem. Článek III. – 335 1., 2, www.euroskop.cz, CS 272
12
9
6. 2. 3. Otázka transparentnosti a přístupnosti dokumentů v Evropské unii Evropský ombudsman potřebuje přístup k dokumentům stejně jako občané. Z pozice své funkce se zasazuje o větší průhlednost práce orgánů. Průhlednost nebo-li transparentnost je tradiční součástí demokracie. Každý občan musí mít právo znát, jak a proč jsou tato rozhodnutí přijímána. Pokud má občan tyto informace, může je ohodnotit, jak se političtí reprezentanti chovají a zajišťují, aby veřejné instituce byly odpovědné. Být dobře informovaný znamená se pak lépe orientovat v demokracii. Pro lepší výkon demokracie je Evropská unie zavázána zlepšit průhlednost. V květnu 2001 Evropský parlament a Rada přijala nová pravidla o zveřejnění dokumentů Parlamentu, Rady a Komise. Tyto instituce nyní musí udržovat veřejný registr dokumentů, který je přístupný v elektronické podobě a musí být neustále obnovován. 6. 2. 4 Spolupráce Evropského ombudsmana s národními ombudsmany (the Network of the European Ombudsman) Právo a politiky Evropské unie jsou většinou administrovány národními orgány, na které Evropský ombudsman nedohlíží. Je tudíž na národních, regionálních ombudsmanech a petičních výborech, aby je kontrolovaly a dohlídly na respektování práva společenství, které je zajištěno pro všechny jeho občany. V rámci své proaktivní role se Evropský ombudsman snaží o to, aby národní ombudsmani byli informováni o otázkách spojených s evropským právem. Evropský ombudsman tak úzce spolupracuje se svými partnery. Evropský ombudsman se těší velké úctě mezi svými kolegy na národní úrovni. Od roku 1996 funguje síť styčných kanceláří, v rámci níž si ombudsmani vyměňují ombudsmani informace o svých aktivitách a vyměňují si informace. V současnosti do této sítě patří 90 úřadů ve 29 zemích s národní a regionální působností v celé Unii a na národní úrovni zemí, které chtějí vstoupit do EU, v Norsku a na Islandu. 6.2.5 Know – How o Evropském ombudsmanovi Evropský ombudsman se také snaží v rámci informačních kampaní na svých zahraničních cestách rozvíjet vztahy s národními ombudsmany. Během těchto cest přednáší široké veřejnosti výsledky své práce, aby přiblížil náplň své práce.14 Evropský ombudsman se snaží při diskusích s občany zvýšit povědomí o fungování instituce Evropského ombudsmana. Podle průzkumů agentury STEM si jen 50% Čechů dokáže představit, co 13
Amsterodamská smlouva přesunenm policejní a soudní spolupráce v kriminálních záležitostech a částečně pravomoci Europolu z III. pilíře do I. pilíře přenesla tuto problematiku pod dohled Evropského ombudsmana.
10
dělá Evropský ombudsman. Úřad Evropského ombudsmana, tak vypracoval brožuru „Evropský ombudsman na první pohled“, která je přeložena i do nových jazyků Evropské unie, ve které se občané dozvědí o jeho fungování, funkci a postupu.15 6. 2. 5. Evropský ombudsman a petiční výbory Evropský ombudsman také spolupracuje s petičními výbory národních parlamentů členských zemí Evropské unie. Vztahy Evropského ombudsmana a Petičním výborem Evropského parlamentu jsou ošetřeny v Jednacím řádu Evropského parlamentu. 7. Výhled do budoucna – příspěvek Evropského ombudsmana v „období reflexe“ V současnosti je proces ratifikace euroústavy v členských státech odložen. Zda má euroústava naději na resuscitaci záleží na tom, jestli se vylepší komunikace mezi občany a evropskými institucemi. Nadále se diskutuje o některých krocích zmiňovaných v návrhu ústavní smlouvy, které by mohly evropskou integraci přiblížit občanům. Například návrh na otevření legislativních zasedání Rady ministrů veřejnosti podpořil Evropský ombudsman Nikiforos Diamandouros. Dne 6. prosince 2005 pod záštitou Evropského ombudsmana se uskutečnil veřejný workshop k příležitosti desátého výročí této instituce. Kolem 60 reprezentantů nevládních organizací, zájmových skupin, regionální a místní reprezentace v Bruselu a zástupců institucí EU se sešlo na této akci, aby se zabývali problémem komunikace EU s občany. Debatovalo se zde o tom, jakým způsobem může Evropský ombudsman přispět k lepší komunikace Unie s občany. Výsledek workshopu je, že Evropský ombudsman se zhostí úkolu prostředníka mezi občanskou společností a evropskými institucemi při debatě o budoucnosti euroústavy a Evropské unie. Poslední iniciativa Evropského ombudsmana v problematice komunikace EU je podpora Bílé knihy o evropské komunikační politice, kterou schválila Evropská komise a jejímž hlavním cílem je s pomocí důležitých aktérů vytvořit jasnou koncepci pro lepší komunikaci Evropské unie a podpořit tak veřejnou debatu o budoucím fungování EU.16
14
Ve dnech 22. - 24. března 2004 navštívil během svého turné po nových členských zemích ještě před jejich vstupem také Českou republiku a setkal se s Otakarem Motejlem - českým veřejným ochráncem práv, dalšími ústavními činiteli a debatoval s občany. 15 Citovaný výzkum STEM byl proveden metodou standardizovaných rozhovorů školenými tazateli STEM na rozsáhlém reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 4. – 10. dubna 2005. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovědělo celkem 1668 občanů. 11
8. Závěr Evropský ombudsman patří mezi nejvýznamnější ombudsmanské instituce na světě. Během krátké činnosti svého fungování si dokázal vybudovat uznání samotných občanů, kteří se na něj každoročně obracejí jako k prostředníkovi, který je dokáže ochránit před nespravedlivým postupem evropských úřadů. Svědčí o tom tak nárůst počtu stížností. Evropští občané spatřují v Evropském ombudsmanovi určitou morální autoritu, která má sílu a váhu jim ve sporu pomoci. Jeho úsilí o co nejefektivnější a nejrychlejší nápravu špatné správy ve složitém institucionálním systému Evropské unie jim dokazuje, že jejich víra v jeho pravomoci není neopodstatněná a náprava věcí je nutná. Kontakty na Evropského ombudsmana Adresa: The European Ombudsman 1. Avenue du Président Robert Schuman B.P. 403 F – 67001 Strasbourg Cedex France Fax: 00 33 3 88 17 90 62 E-mail:
[email protected] Webová stránka: www.euro-ombudsman.eu.int http://www.euro-ombudsman.eu.int/glances/cs/default.htm Přesný formulář stížnosti: http://www.euro-ombudsman.eu.int/form/cs/form2.htm 9. Bibliografie Bainbridge, Timothy: The European Companion to European Union, Third Edition, Penguin Books, 2002 Blahož, J, Balaš, V, Klíma K.: Srovnávací ústavní právo, Právnické knihy CODEXU, 1996 Cadeddu, Simone: The Proceedings of the European Ombudsman, Law and Contemporary Problems 161, 2000 Davis, Roy, W: Quasi – Judicial Review: The European Ombudsman as An Alternative to the European Courts, http://webjcli.ncl.ac.uk/2000/issue1/davis1.html 6. 12 2005 The European Ombudsman – Origins, Establishment, Evolution – Commemmorative volume published on the occassion of the 10th anniversary of the institution December 2005 (http://www.euro-ombudsman.eu.int/10anniversary/pdf/en/volume2005_en.pdf)
16
http://www.euractiv.cz/cl/2/2359/Komise-schvalila-Bilou-knihu-o-komunikaci-EU 12
The
European
Ombudsman
Annual
Report
2004
(http://www.euro-
ombudsman.eu.int/report04/pdf/en/rap04_en.pdf) Král, D, Pítrová, L, Šlosarčík I.: Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu – Komentář, EUROPEUM, 2004 Médiateur européen/Médiateurs nationaux ou organismes similaires - Tableaux comparatifs, Janvier 1995 - EN/FR Smlouva zakládající ústavu pro Evropu www.euroskop.cz
Internetové zdroje: www.ewla.org/wf_content/509.html http://www.lightmillenium.org/newyear_03/maogullari_ombudsman.html http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/sqw/text.sqw?CID=46&K=konmon http://www.psp.cz/kps/pi/chartaEU.html http://www.cmkos.cz/eit/0022char.htm http://www.euro-ombudsman.eu.int/speeches/en/2005-11-30.htm http://www.euro-ombudsman.eu.int/10anniversary/en/2005-12_06c.htm http://www.euro-ombudsman.eu.int/report04/pdf/en/rap04_en.pdf http://www.iiea.com/keynotes/20030711-diamandouros.html 22. 3 2004 http://www.euro-ombudsman.eu.int/release/en/2006-02-01.htm http://www.ombuds-toa.org/ http://www.light millennium.org/newyear_03/maogullari_ombudsmna.html www.migraceonline.cz http://www.ochrance.cz/ http://www.euractiv.cz/cl/2/2359/Komise-schvalila-Bilou-knihu-o-komunikaci-EU http://europa.eu.int/comm/communication_white_paper/doc/white_paper_en.pdf
13
