INSTITUCIONÁLNÍ KOMPARACE KONTINENTÁLNÍHO A ANGLOAMERICKÉHO MODELU: NÁRODNÍ GALERIE V ČR A UK

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika

INSTITUCIONÁLNÍ KOMPARACE KONTINENTÁLNÍHO A ANGLOAMERICKÉHO MODELU: NÁRODNÍ GALERIE V ČR A UK Institutional comparison of a continental and an Angloamerican models: National Gallery in UK and CZ Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. František Svoboda, Ph.D.

Autor: Bc. Veronika Králíková Kyjov, 2009

Jméno a příjmení autora:

Veronika Králíková

Název diplomové práce:

Institucionální komparace kontinentálního a angloamerického modelu: Národní Galerie ČR a UK

Název v angličtině:

Institutional comparison of a continental and an Angloamerican models: National Gallery in UK and CZ

Katedra:

Veřejná ekonomika

Vedoucí diplomové práce:

Ing. František Svoboda, Ph.D.

Rok obhajoby:

2009

Anotace Předmětem diplomové práce „Institucionální komparace kontinentálního a angloamerického modelu: Národní Galerie ČR a UK“ je analýza historického vývoje těchto institucí a jejich vzájemná komparace. První část popisuje historický vývoj a tedy i východiska, na kterých byly obě galerie vybudovány. Druhá část je věnována dnešní podobě galerií. Závěrečná kapitola je zaměřena na jejich vzájemnou komparaci.

Annotation The objective of the thesis „Institutional comparison of a continental and an Anglo-american models: National Gallery in UK and CZ“ is historical development analysis and their mutual comparison. The first part describes the historical making and thus also origins of the establishment of both galleries. The second part presents their contemporary form. The closing part is focused on their mutual comparison.

Klíčová slova Národní Galerie, historický vývoj, Česká republika, Spojené Království, Společnost vlasteneckých přátel umění, komparace

Keywords National Gallery, historical making, Czech Republic, United Kingdom, Association of the patriotic friends of the arts, comparison

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci: „Institucionální komparace kontinentálního a angloamerického modelu: Národní galerie v ČR a UK“, vypracovala samostatně pod vedením Ing., Františka Svobody, Ph.D., a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovi univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Kyjově dne

vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Ing. Františkovi Svobodovi, Ph.D. za podnětné konzultace, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................... 7 1

HISTORICKÝ VÝVOJ .................................................................................................... 9 1.1 1.1.1

Počátky (1796-1884) .......................................................................................................... 9

1.1.2

Období v Rudolfinu (1884-1929) ..................................................................................... 15

1.1.3

Vincenc Kramář (1919-1939) .......................................................................................... 17

1.1.4

Vývoj po roce 1939 ........................................................................................................... 19

1.2

2

VZNIK A VÝVOJ NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE ............................................................... 9

VZNIK A VÝVOJ NÁRODNÍ GALERIE V LONDÝNĚ........................................................ 21

1.2.1

Počátky (1649-1824) ........................................................................................................ 21

1.2.2

Období v Pall Mall (1824-1838) ...................................................................................... 24

1.2.3

Období na Trafalgar Square do roku 1855 (1838-1855) ................................................. 25

1.2.4

Sir Charles Lock Eastlake a zlatý věk galerie (1855-1894) ............................................. 27

1.2.5

Dvacáté století .................................................................................................................. 29

NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE ................................................................................. 35 2.1 2.1.1

LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA .............................................................................................. 35 Zákon, jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění

v Čechách ...................................................................................................................................... 35

3

2.1.2

Zákon o Národní galerii v Praze ...................................................................................... 36

2.1.3

Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů ................ 36

2.1.4

Vyhláška Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb. ................................................................ 37

2.1.5

Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty ...................................................... 37

2.2

STATUS NG V PRAZE ................................................................................................. 38

2.3

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ........................................................................................ 39

2.4

FINANCOVÁNÍ ............................................................................................................ 41

2.4.1

Zdroje příjmů.................................................................................................................... 41

2.4.2

Výdaje ............................................................................................................................... 46

2.4.3

Budoucí podoba financování ............................................................................................ 47

NÁRODNÍ GALERIE V LONDÝNĚ ........................................................................... 48 3.1

LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA .............................................................................................. 48

3.1.1

Museums and Galleries Act 1992 ..................................................................................... 48

3.1.2

Charities Act ..................................................................................................................... 49

3.2

STATUS NG V LONDÝNĚ ............................................................................................ 49

4

3.3

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ........................................................................................ 50

3.4

FINANCOVÁNÍ ............................................................................................................ 52

3.4.1

Zdroje příjmů ................................................................................................................... 52

3.4.2

Výdaje .............................................................................................................................. 55

3.4.3

Budoucí podoba financování ........................................................................................... 57

KOMPARACE NG V PRAZE A NG V LONDÝNĚ .................................................. 58 4.1

HISTORICKÉ ASPEKTY ................................................................................................ 58

4.2

LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA .............................................................................................. 59

4.3

STATUS ...................................................................................................................... 60

4.4

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ........................................................................................ 61

4.5

FINANCOVÁNÍ ............................................................................................................ 62

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 64 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ .......................................... 68 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ................................................................................... 73 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ: ........................................................................................ 74 PŘÍLOHOVÁ ČÁST .............................................................................................................. 75 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 76

ÚVOD Lidstvo si nelze představit bez umění, je součástí našich ţivotů jiţ od pravěku. Umělecká díla nás nikdy nepřestanou udivovat, jsou to výsledky lidské činnosti. Tyto projevy nás velmi ovlivňují, stávají se součástí nás samotných. Přitahuje nás lidská podstata těchto výtvorů, která rozvíjí náš potenciál, duchovní stránku bytí a která obohacuje lidský ţivot jiţ odedávna. Součástí kultury není pouze umělecká činnost a výsledky její práce, ale i poznávací, osvětové, zájmové aktivity, tradice a zvyky. V pojmu kultura je tedy obsaţena i činnost muzeí, galerií, knihoven, divadel a jiných zařízení poskytujících nabídku kulturních, společenských a vzdělávacích programů. Sbírky galerií (muzeí) tvoří podstatnou součást národního kulturního bohatství, mají důleţité dokumentační, vědecké, umělecké a vychovatelské poslání. Významným úkolem muzeí a galerií je zejména dokládat kulturní úroveň kaţdého národa. Kultura má nejširší a nejhlubší vliv na lidi obecně, toto se ještě mnohem významněji projevuje v případě muzeí či galerií. Cílem této diplomové práce je analýza historického vývoje Národní galerie ČR a UK a komparace těchto institucí. Je všeobecně známé, ţe kontinentální a angloamerický model v sobě obsahují zásadní odlišnosti, např. angloamerický systém je přístupnější změnám a modernizaci. Přínosem komparace Národní galerie v Praze a Národní galerie v Londýně by mohla být doporučení pro českou galerii. Pro kaţdý stát je typická určitá koncepce, která vznikla v podmínkách daného prostředí a vycházela z různých historických aspektů. I přes odlišnosti z toho plynoucí můţeme v některých případech najít společné rysy. Důleţitou roli sehrálo politické a kulturní prostředí, ideologické vlivy, také třeba vliv okolních států. Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola popisuje počátky, vznik a historický vývoj obou galerií. Základem je analýza a syntéza historických textů. Kapitola je dělena podle významných historických předělů ve vývoji obou galerií. Druhá kapitola se zaměřuje na Národní galerii v Praze, na její postavení, legislativní úpravu, organizační strukturu a na oblast financování. Je zde popsána soudobá podoba galerie. Třetí kapitola je obdobou druhé, popisuje Národní galerie v Londýně podle stejných hledisek jako NG v Praze v předchozí kapitole. Její postavení, legislativní úpravu, organizační strukturu a oblast financování. 7

Poslední kapitola obsahuje samotnou komparaci obou galerií podle různých aspektů. Jako první jsou porovnány historické aspekty, které měly význačný vliv na podobu galerií. Dále je srovnána oblast týkající se legislativní úpravy. Také jsem pro komparaci zvolila hledisko postavení galerií, kde existuje značný rozdíl na poli působnosti státu. Zajímavá je i stránka organizační struktury, kde existují opět podstatné odlišnosti týkající se dělení galerií na jednotlivé sekce. Posledním srovnávaným bodem je oblast financování. Při tvorbě této práce jsem prováděla analýzu a následnou syntézu historických textů. Dále také sběr a analýzu informací z legislativy, výročních zpráv i relevantních webových stránek. Další metodou pouţitou pro zpracování diplomové práce byla deskripce. Následně byly v závěru pomocí metody komparace porovnány oba institucionální modely podle zvolených kritérií.

8

1 HISTORICKÝ VÝVOJ První kapitola diplomové práce je postavena na analýze a následné syntéze historických textů. Nejdůleţitější částí této kapitoly byl sběr relevantních informací. První část kapitoly Historický vývoj popisuje vznik a vývoj Národní galerie v Praze, její počátky a postupný vzestup, ale také problémy s kterými se během svého vývoje potýkala. Druhá část je věnována vzniku a vývoji Národní galerii v Londýně, kde je taktéţ nastíněn historický vývoj od počátků aţ po současnost. Popis vývoje galerií je rozčleněn podle významných historických mezníků. Analýza historických událostí zajisté pomůţe pochopit odlišnosti obou galerií.

1.1 Vznik a vývoj Národní galerie v Praze Počátky naší první veřejné galerie jsou spojeny se Společností vlasteneckých přátel umění, za základní podnět vzniku spolku bývá povaţována krizová situace výtvarného umění v českých zemích. Umění, které v průběhu 17. a 18. století vznikalo v zemích Koruny české, patří bez pochyb k nejosobitějším přínosům tohoto prostředí evropské výtvarné kultuře. Pozornost znalců i laiků poutá velká míra barokních památek na našem území. Právě v období baroka se začala významně rozvíjet sběratelská činnost. Podobu českého umění nevytváří jen architektonické památky nebo výtvarná a jiná umělecká díla, ale také výsledky soustředěné sběratelské činnosti a s ní související péče, která postupně přešla od individuální k institucionální činnosti.1 1.1.1 Počátky (1796-1884) Sběratelství má v Česku dlouhou historii, sběratelská činnost se jiţ od počátku barokního období2 stala jedním z nejvýraznějších i nejpříznačnějších projevů kulturního usilování české pobělohorské aristokracie3. Ve společnosti, která kladla na prvé místo vnější dojem, nezáleţel sociální status na tom, kdo co dělá, ale co reprezentuje. Nestačilo reálně vlastnit bohatství nebo mít moc, bylo třeba je prezentovat. Proto i sběratelství bylo zejména na počátku povaţováno za spolehlivý projev významu toho kterého šlechtického rodu a za výraz jeho bohatství. Postupem času se začalo dbát i na znalosti v oblasti výtvarného umění s cílem 1

SLAVÍČEK L., „Sobě, přátelům, umění“:kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939, 2007, s. 13 2 Zárodky baroka lze najít uţ v 16. stol. v Itálii, v průběhu 17., 18. stol. se rychle rozšířilo do celé Evropy (Pramen José Pijoan – Dějiny umění/7 str. 8). 3 Období mezi bitvou na Bílé hoře 1620 aţ druhá třetina 18. stol, kdy v českých zemích skočilo baroko.

9

získávat především umělecky kvalitní díla. Výsledkem tohoto úsilí byly ucelené a také často pozoruhodné kolekce obrazů, nebo i dalších uměleckých artefaktů.4 Zásadní proměna podpory umění od individuální ke korporativní a s ní souvisejícího vztahu veřejnosti k umění, k jeho objednávání a prezentaci, se na konci 18. století po celé Evropě projevila zakládáním veřejných sbírek umění, případně dalších muzejních institucí, stejně jako zřizováním společností přátel umění. Jeden z relativně časných příkladů institucí tohoto typu představuje soukromá Společnost vlasteneckých přátel umění5. Ihned po zaloţení Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách se o této iniciativě dozvěděli také přátelé umění v zahraničí.6 Počátky Národní galerie v Praze jsou spojeny se Společností vlasteneckých přátel umění, která vznikla 5. února 17967. Za základní podnět vzniku je povaţována situace výtvarného umění v českých zemích po tereziánských a josefínských reformách. Tento stav byl označován jako krizový a řada historických událostí také tyto obavy potvrzovala. Od poloviny 18. století postupně zaniká řada významných barokních sbírek českých aristokratů, včetně slavné černínské kolekce8. Výrazně dochází také k redukci ústřední rezidenční galerie Praţského hradu, kterou nastupující centralismus nepovaţuje za historický atribut autonomie zemí České koruny a nakládá s jejím bohatstvím necitelně a zcela pragmaticky. Roku 1782 se konala neblaze známá tzv. „josefínská draţba“, rozsáhlá aukce, při níţ byly za velmi nízké částky rozprodány téměř všechny zbytky slavných rudolfínských sbírek, které do té doby přeţily na Praţském hradě9. Draţba zapůsobila jako varovný signál. Katolická církev byla v té době těţce postiţena zestátňováním svého majetku, proto nebylo moţné dovolávat se nápravy právě zde. Soudobí vzdělanci povaţovali za jedinou společenskou skupinu, schopnou 4

SLAVÍČEK L., „Sobě, přátelům, umění“:kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939, 2007, s. 14 5 Původním německým názvem Privat Gesellschaft patriotischer Kunst Freunde. 6 SLAVÍČEK L., „Sobě, přátelům, umění“…, 2007, s. 151 7 Toto datum povaţuje Národní galerie za svůj vznik. 8 Sbírka hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic, dochovali se z ní jen zlomky. 9 Sbírky císaře Rudolfa II., který byl vášnivým sběratelem nejrůznějších uměleckých předmětů, ke konci 16. století nabyla jeho sbírka obrovských rozměrů, v Evropě tak vznikla kolekce, která co do rozmanitosti i do počtu cenností neměla obdoby, součástí byla i knihovna. Aţ po jeho smrti byl proveden první odhad, komise uvedla, ţe ve sbírce bylo 1230 kg zlata, 3078 kg stříbra a dalších několik set kg drahých kovů, perel a jiných cenných látek. Nakonec byla vyčíslena na 17 milionů zlatých. Zveřejnění této částky dalo povel k rozkradení nejcennějších kolekcí a tím i celých rudolfínských sbírek. Nejdříve se přihlásili Rudolfovi dědici, další rozklad byl způsoben českými stavy, kteří hledali peníze na pokrytí válečných výdajů. Postupně byly malé části odváţeny do Vídně, šlo hlavě o klenoty, které byly lehce zpeněţitelné. Na konci třicetileté války způsobil zkázu sbírky švédský generál, nechal většinu zbývajících předmětů odvést do Švédska. Pramen Josef Janáček – Pád Rudolfa II.

10

podporovat a kultivovat umělecký ţivot v zemi, domácí aristokratickou reprezentaci. Tato významně změnila svůj postoj k vídeňskému dvoru, reformy osvícenského absolutismu probudily v řadě z nich opoziční nálady a vlastenectví. Motivy těchto nálad ovšem byly různé. Svou roli zde sehrály habsburské centralizační snahy, kdy začala státní byrokracie zasahovat do starých feudálních práv. Dalším prvkem byl nastupující romantismus, který podporoval u mnohých šlechticů pocit zodpovědnosti za kulturní a politický osud země. Podle některých badatelských prací10 patřilo mnoho pozdějších zakladatelů Společnosti vlasteneckých přátel umění kolem přelomu 80. a 90. let 18. století k liberálnímu křídlu šlechtické obce podporující uplatnění třetího stavu ve veřejném ţivotě. Na konci 18. století byla pociťována naléhavá potřeba spolku podporujícího domácí výtvarný ţivot. Skutečného provedení tohoto poţadavku se ujala skupina vlasteneckých aristokratů a měšťanských vzdělanců kolem malostranského šternberského salónu11. Ústřední postavou celé akce byl pravděpodobně František Josef hrabě Šternberk-Manderscheid, sám byl význačný sběratel a všestranně vzdělaný muţ. Za místo vzniku Společnosti se tradičně pokládá malostranský Šternberský palác, kde se pravděpodobně konala zakládající schůze několika aristokratů. Čestné místo náleţelo hraběti Františkovi ze Šternberka, který postupně převzal odpovědnost za většinu administrativy. Prvním prezidentem byl na druhé schůzi (5. 4. 1796) zvolen hrabě František Antonín Kolovrat-Novohradský, jeho role byla ale ryze reprezentativní. Význačná role při vzniku spolku připadla Bedřichu Janu Nosticovi. K dalším iniciátorům také patřili abbé Tobiáš Gruber a Jan Jakub Quirin Jahn. Mezi volenými členy výboru Společnosti najdeme také sběratele a znalce umění Ignáce Veselého. V souladu s idejemi osvícenství si Společnost jako své hlavní poslání stanovila „opětné zvelebení umění a vkusu“ v Čechách. V preambuli prvních tištěných stanov se vysvětluje smysl schůzky následovně: „Úpadek umění v naší vlasti pohnul 5. února 1796 několik muţů, kteří v sobě spojují lásku k vlasti s láskou k umění, aby se ustavili pod jménem vlasteneckých přátel umění v soukromou společnost, jejímţ nejpřednějším účelem má být znovuvyzdvyţení umění a vkusu.“ Hlavním prostředkem k naplnění tohoto záměru se mělo stát zřízení galerie přístupné všem a dále zaloţení a vybavení umělecké školy v Praze.12

10

Zdeněk Hojda (*1953)-historik, do roku 1990 pracoval v Národní galerii, nyní přednáší na FF UK, zabývá se dějinami kultury 16. – 19. stol. 11 Setkávání významných osobností z řad aristokratů, intelektuálů, vlastenců, ale i zahraničních návštěvníků. 12 VLNAS V. (ed.), Obrazárna v Čechách 1796-1918, 1996, s. 25-27

11

Prvním projevem existence Společnosti se stala její Obrazárna. K jejímu budování došlo v poměrně krátké době, pouhé dva měsíce od zaloţení. Galerijní fondy začaly být budovány výhradně z uměleckých děl zapůjčených na dobu určitou i neurčitou. Obrazy ze svého vlastnictví poskytli známí sběratelé. Jiţ v průběhu prvního roku existence Obrazárny se podařilo shromáţdit více neţ 500 obrazů.13 Většina zápůjček byla od členů Společnosti, zápůjčky povaţovali dárci za splnění svých členských případně vlasteneckých povinností. Obrazárna byla původně vybudována pouze ze zápůjček, protoţe podle stanov platných aţ do roku 1835 totiţ nesměla vlastnit ţádný majetek. Výbor sice ze spolkových prostředků kupoval mnoţství děl, ale ta byla hned odprodána jednotlivých členům spolku. Ti byli pak vázáni podmínkou, ţe svá díla ponechají minimálně deset let v galerii jako zápůjčku. Prvním sídlem Obrazárny se stal Černínský palác na Hradčanech, který bezplatně propůjčil jeho majitel Jan Rudolf Černín právě k tomuto účelu. Od konce roku 1796 si mohla veřejnost prohlédnout umělecká díla v první veřejné galerii. Na počátku to bylo 522 obrazů a soch, ale tato skladba se často měnila. Jádro celé expozice tvořil rozsáhlý soubor maleb, zapůjčený hrabětem Františkem Šternberkem, tvořily ho zejména kvalitní práce českých barokních mistrů. Podstatné obohacení přinesly dále zápůjčky hraběte Františka Vrtby a hlavně soubory obrazů ze slavné obrazárny Kolovratů-Libštejnských. V obou případech šlo o podstatné výběry z rodových galerií, které tímto odráţejí podobu barokního sběratelství v českých zemích. Dále byla galerie doplněna o díla z těţce postiţené sbírky Praţského hradu. Rozsah galerijního fondu se rychle měnil, do poloviny 19. století se pohyboval kolem 1100 děl. O instalaci původní Obrazárny v Černínském paláci se toho moc neví. Svým sloţením, ale pravděpodobně i uspořádáním připomínala tradiční barokní sbírky, kde visely obrazy těsně vedle sebe v symetricky komponovaných sestavách. Prvními správci byli ustaveni v roce 1796 Václav hrabě Shönau a abbé Tobiáš Gruber. O galerii se staral i Ignác Veselý a restaurátorské práce zajišťoval Jan Quirin Jahn. Od konce 18. století se objevuje ve spisech další jméno, a to dalšího restaurátora Josefa Karla Burdeho. Byl také kvalifikovaným znalcem dějin a v roce 1804 se stal prvním kustodem (inspektorem) Obrazárny. Návštěvníci měli přístup do galerie v určeném čase, vstupné se neplatilo, ale zájemci si museli předem

13

SLAVÍČEK L., „Sobě, přátelům, umění“…, 2007, s. 152

12

vstupenky opatřit u některého z členů výboru. Návštěvníci směli vstoupit jen v doprovodu kustoda, který jim podával výklad. V Černínském paláci sídlila Obrazárna do roku 1809, kdy musela uvolnit místo vojenskému lazaretu. Po neúspěšných pokusech získat své sídlo zpět, nakonec Společnost vyuţila nabídky Hraběte Leopolda Šternberka a zakoupila jeho hradčanský palác14. Nově se prostory galerie otevřely v roce 1814. Své sídlo sdílela v letech 1821-1847 s Národním muzeem, kterému Společnost pronajala část sálů v prvním patře. O podobě Burdeho instalace se toho ví mnoho z jeho dochovaných nákresů. Obrazy v expozici byly rozděleny do skupin podle provenienčních a chronologických hledisek, samostatný sál byl věnován „modernímu“ umění, tj. dílům klasicismu a romantismu. Jiţ během první třetiny 19. století patřila návštěva Obrazárny ve Šternberském paláci k oblíbeným zastávkám zahraničních cestovatelů. Dalším počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo zaloţení Galerie ţijících malířů současně s Obrazárnou roku 1796. Jednalo se o malířskou sbírku samostatnou jen administrativně, základem byl korporativní fond, z jehoţ prostředků se kupovala nebo objednávala díla u příslušných autorů. Obrazy si pak rozebírali do osobního vlastnictví přispěvatelé. Opět ale museli díla ponechat po dobu dvanácti aţ patnácti let Obrazárně jako zápůjčky. Úmyslem asi byla aktivní podpora domácích umělců zvláště z řad absolventů praţské akademie. V praxi se však díla kupovala spíše od renomovaných umělců. Galerie ţijících umělců působila aţ do roku 1919, její význam se postupně sniţoval s rozvojem Krasoumné jednoty15. Následujícím krokem k naplnění vytyčených cílů16 Společnosti bylo zaloţení praţské Kreslířské akademie v roce 1799. Dne 10. září 1799 schválil císař František I. zakládací dekret umělecké akademie. Funkci prvního ředitele zaujal Josef Bergler ml. V jejím rámci se brzy vytvořila samostatná sbírka kreseb, grafiky a plastik, vyuţívaná zpočátku k výuce. K podpoře zájmu studentů o výuku byly kaţdoročně udělovány ceny nejlepším kresbám provázené výstavou oceněných děl. Od roku 1821 byly výroční výstavy

14

tzv. Šternberský palác, zde sídlí část sbírky Národní galerie dodnes, jedná se o sbírku starého evropského umění od antiky do závěru baroka. 15 Zaloţena v roce 1835 jako součást SVPU. Byla to korporace, která pravidelně připravovala výstavy, financovala rozsáhlé umělecké zakázky, koordinovala umělecký trh. Měla formu a.s., akcie stála pět zlatých a byla současně losem. Díla domácích autorů, určená ke koupi pro slosování, se měla vybrat na veřejné výstavě. V padesátých letech (vrcholné období) přesahoval počet akcionářů pět tisíc, útlum přišel s dvacátým stoletím. Jedna pětina zisku plynula do veřejného fondu. Prostředky měly slouţit k nakupování děl. Jednota definitivně zanikla v roce 1939. 16 Také podpora domácí soudobé umělecké tvorby.

13

akademie veřejně přístupné. Na tradici akademických výstav navázaly pravidelné salóny Krasoumné jednoty17. Po smrti druhého prezidenta Františka Šternberka roku 1830 se postupně dostává Obrazárna do krize. Dochází ke zhoršení komunikace mezi Společností a českou uměleckou veřejností a také se začíná rychle ztenčovat fond Obrazárny, protoţe generace zakladatelů vymírala a jejich dědicové ţádali zpět jednotlivé zápůjčky. Největší ránou bylo navrácení šternberské sbírky obrazů, po kterém se expozice zmenšila na třetinu. Společnost na tuto situaci reagovala přijetím nových stanov roku 1835, podle nich si spolek ponechával veškerá zakoupená díla ve svém vlastnictví jako součást stálého sbírkového fondu. Také se sníţil roční členský příspěvek, to umoţnilo účast i méně movitým měšťanům. Významnou osobností se stal sběratel a mecenáš18 doktor Josef Karel Eduard Hoser, bývá označovaný jako druhý zakladatel Obrazárny. Roku 1844 daroval celou svou sbírku praţské Obrazárně, přitom vyslovil myšlenku, ţe pokládá základní kámen k budoucí české národní galerii. Myslel tím odborně vedené umělecké muzeum s celozemskou působností. Jeho sbírka tvoří dodnes základ galerijního fondu starého umění. V padesátých a šedesátých letech vrcholila krize, zatímco ostatní sloţky Společnosti (Akademie a Krasoumná jednota) byly na vzestupu, galerie ustupovala do pozadí a čelila nezájmu. Její kolekce se jevila jako náhodně sestavená a neucelená směsice obrazů niţší kvality, přestávala odpovídat poţadavkům doby. Navíc Hradčany, kde bylo její sídlo, byly v 19. století odlehlou a opuštěnou čtvrtí Prahy. Roku 1868 se tedy výbor rozhodl o změně sídla, oţivila se také diskuse o vybudování vlastní novostavby galerijní budovy. Aby toto připadalo v úvahu, musela prodat šternberský palác jednomu ze svých členů. Provizorně se expozice přesunula do tzv. Portheimského domu ve Spálené ulici, coţ pozvedlo návštěvnost galerie, i kdyţ zájem projevovali údajně spíše cizinci. Hůře dopadlo další provizorium v prostorách malostranského Šternberského paláce. Plán na výstavbu vlastní budovy se kvůli vysokým nákladům nakonec neuskutečnil. Roku 1873 Česká spořitelna věnovala prostředky na stavbu vhodné budovy, která měla slouţit jako stánek pro umění. NG se dočkala podpory i ze strany instituce nejen jednotlivců. Nakonec roku 1884

17

Společnost ji zaloţila roku 1835 k propagaci současného umění, k rozšíření zájmu o výtvarné umění mezi veřejnost, a aby pořádala pravidelné výstavy. 18 Mecenáš je termín, který pochází z latiny, kde znamenal podporovatel umění a věd. Název vznikl podle jména starořímského diplomata a podporovatele druţiny básníků G. C. Maecenata.

14

bylo jednání ukončeno smlouvou, díky které získala galerie sály v prvním patře novostavby Domu umělců. Tímto začala nové období v dějinách galerie.19 1.1.2 Období v Rudolfinu (1884-1929) Přesídlením se Obrazárna opět dostává do přízně veřejnosti. Postupně se začíná vytvářet konkurenční výtvarná nabídka, vznikají nové soukromé sbírky starého umění20, umělecké spolky a nakladatelství se snaţí o výstavní a publikační činnost, taková přehlídka se konala roku 1891 na Jubilejní výstavě. Obrazárna musela reagovat přizpůsobením galerie soudobým poţadavkům. Roku 1877 se stává inspektorem Viktor Barvitius, byl prvním odborníkem evropského rozhledu. Znal soudobé zásady instalačního uspořádání uměleckých kolekcí a od počátku dodrţoval pravidla péče o umělecká díla. Zavedl mnohem šetrnější konzervátorské a restaurátorské metody. Jako první inspektor sledoval pravidelně teplotu a vlhkost ve výstavních sálech a snaţil se předcházet neblahým důsledkům změn atmosférických a světelných podmínek. Věnoval pozornost i detailům, jako byl nábytek, svítidla, uniformy zřízenců či popisky, opatřené českým i německým textem. Jeho zásluhou byla provedena důkladná revize celého fondu Obrazárny. Dne 7. února 1885 se konalo znovuotevření galerie pro veřejnost, tentokrát v Domě umělců. Nová expozice byla přijata kladně. Mluvilo se o galerii evropské úrovně. Díla byla rozvěšena v několika řadách nad sebou na panelech. Uspořádání exponátů sledovalo chronologická a teritoriální hlediska. Největší slabinou bylo podle soudobých pozorovatelů reprezentace tehdejšího domácího malířství, a to ţe mu měla být vyhrazena přednost před zahraničními sbírkami. Z dnešního pohledu by se nám instalace Obrazárny zdála spíše nepřehledná a neuspořádaná, ale tehdejší uspořádání respektovalo zásady běţné na konci 19. století ve většině evropských galerií. Barvitius zvolil metodu prezentace co největšího počtu děl, dávající ve svém souhrnu rámcový přehled o uměleckém vývoji od středověku aţ po 19. století. Sbírky, které ale byly získávány skoro jedno století pomocí zápůjček, darů a občasných nákupů, stále ovšem nemohly v souboru dosáhnout kvality evropských „rezidenčních“ galerií. Dalším prvkem, který zaujal českou kulturní veřejnost, byl vynikající katalog vydaný roku 1889. Viktor Barvitius se zabýval odborným soupisem galerijního fondu uţ od počátku osmdesátých let. Spolupracoval s významným německým historikem umění Wilhelmem Bodem, ředitelem Královských muzeí v Berlíně. Katalog roku 1889 přinesl poprvé ucelené informace o galerijním fondu. Viktor Barvitius a 19 20

VLNAS V. (ed.), Obrazárna v Čechách 1796-1918, 1996, s. 28-34 Obrazárny Novákova a Tomanova, které si rychle získávají uznání mezi zahraničními odborníky.

15

jeho kolegové vykonali práci, na kterou navazují kurátoři Národní galerie dodnes. Roku 1896 slavila Obrazárna sto let od svého zaloţení. Z prohlášení tohoto roku je cítit hrdost: zatímco jiné země vděčí za své galerie milosti panovníků, v Čechách vznikla ústřední umělecká sbírka jako výraz uvědomělého patriotismu několika ušlechtilých jedinců. „Rudolfinskou“ epochu chápali mnozí jako vrcholné období, jako skutečný zlatý věk v dějinách sbírky. Po roce 1900 dochází k ústupu zájmu, diskutuje se o dalším osudu Obrazárny i Společnosti samotné. Veřejností byla Obrazárna v Rudolfinu vnímána velmi kladně, roli zde hrálo umístění v centru města a propojení stále expozice s výročními výstavy Krasoumné jednoty, a také jiţ zmiňovaný kvalitní katalog. Galerie také podstatně rozšířila návštěvní dobu. Vstupné zůstávalo od roku 1873 stejné, a to dvacet krejcarů, změna přišla aţ po měnové reformě, kdy se zvýšilo na šedesát haléřů. Průměrná návštěvnost během prvních let po otevření Rudolfina se odhadovala na 38 000 osob ročně, těsně před rokem 1900 na zhruba 42 000. Na přelomu století se však začaly ozývat kritické hlasy, které vedly vlnu útoků proti Společnosti. Bylo to v době, kdy v Česku začínalo období tzv. národního obrození, útoky byly vedeny proti německým prvkům ve Společnosti21. Obrozencům se Společnost zdála být proněmecká, také kritizovali její strnule konzervativní ráz. Navenek se výbor snaţil dodrţovat zásady národnostní rovnosti. Od sedmdesátých let byla čeština formálně zrovnoprávněna s němčinou. Také stavovské sloţení rozhodujících orgánů Společnosti podléhalo zásadě rovnoprávnosti. Autorem druhého kritického katalogu (1912) byl Paul Berger22. Soupis zachovává Barvitův systém, nově zavádí samostatný oddíl pro umělecká díla 19. a 20. století. Na přelomu devadesátých let se projevovaly příznaky vnitřní krize Společnosti. Byl to administrativní chaos. Z nespokojenosti umělců s aktuální akviziční politikou Společnosti, vzniklo v letech 1901-1902 jako císařská fundace z popudu mladočeských poslanců, umělecké muzeum jako výraz „národní galerie“. Neslo název Moderní galerie. Jako hlavní úkol se stalo vybudování systematické a reprezentativní sbírky české výtvarné tvorby 19. století. V jejím rámci došlo k definitivnímu rozdělení výtvarného umění 19. století v Čechách podle nacionálních hledisek.

21

Texty v němčině, vnitřní agenda byla aţ do převratu vedena německy, nebyla určená“česko-německá“ hranice ve výtvarném umění ani co se týče osobností ve Společnosti, některé osobnosti byli např. v mládí více „Čechy“ ve stáří více „Němci“ někdy naopak. 22 Syn Němce a Češky, jen proto ho zasáhla vlna kritiky, neoprávněně. Byl vynikající restaurátor, znalec dějin umění, jehoţ materiálové práce o českém barokním sběratelství a praţských malířských bratrstvech si dodnes uchovaly průkopnickou hodnotu.

16

Krize urychlila diskusi o nutné reorganizaci sbírky. V červnu 1917 předseda Společnosti Ervín Nostic ml. Přišel s návrhem na generální reinstalaci sbírek v Rudolfinu. Koncem listopadu se sešel poprvé galerijní výbor, pověřený správou nové expozice. Projekt nespočíval pouze na novém rozvěšení obrazů, ale počítalo se i s rozsáhlou revizí sbírky a s restaurátorskými pracemi, i s novou efektivnější správou Obrazárny. Osou nové instalace by měla být expozice českého umění. Paul Berger začal s tímto projektem jiţ roku 1918, ale brzy nato zemřel. Reinstalaci sbírky provedl aţ Vincenc Kramář, který se vedení ujal roku 1919. Nosticovi plány naznačují, ţe k zásadním změnám v rudolfínské expozici by pravděpodobně došlo i bez převratných politických událostí roku 1918. Vznik republiky přesto přinesl řadu změn. Změnilo se sloţení výboru Společnosti, posílil český vliv a státní kontrola. Galerie se stala ústředním československým uměleckým muzeem, bylo tedy třeba dát rychle galerii pozitivní, státně reprezentativní smysl. Tento proces (budování pozitivního obrazu) měl být podle Kramáře dokončen, aţ kdyţ Obrazárna přejde pod státní správu. Kramář podcenil negativní stránku tohoto řešení, a to těsné propojení kulturních s politickými tlaky. Roku 1929 byla galerie přestěhována z Rudolfina do prostor Městské knihovny. Výstavní sály v Domě umělců bylo třeba přeměnit na restaurace a na koupelny sídla poslanecké sněmovny československého parlamentu.23 1.1.3 Vincenc Kramář24 (1919-1939) Představuje asi nejznámější, ale také nejhůře interpretovanou postavu v dějinách Národní galerie. Byl to znamenitý umělecký historik, ţák vídeňské školy, sběratel a znalec kubistického umění.25 Jiţ od svého nástupu do ředitelské funkce vystupoval jako bytostný etatista26, upřímně přesvědčený o tom, ţe jedině státní administrativa je schopna a oprávněna postarat se o umělecké sbírky. Jeho úsilí bylo završeno v letech 1934-1936, kdy se ministrem školství a národní osvěty stal tehdejší předseda Společnosti vlasteneckých přátel umění a Kramářův politický příznivec Jan Krčmář. Roku 1936 byly sbírky Obrazárny Společnosti (se 23

VLNAS V. (ed.), Obrazárna v Čechách 1796-1918, 1996, s. 89-101 (*1877- +1960)- Historik a teoretik umění, významný sběratel především francouzského a českého moderního umění. Ţák vídeňské školy dějin umění s velmi širokým rozhledem po problematice staršího i moderního umění (české gotické a pozdně gotické umění, manýrismus, barokní malířství, architektura a umění 19. století, moderní francouzské a české umění, zejm. kubismus). Pro Kramářovu uměleckohistorickou činnost je dále charakteristický zájem o obecnou teorii a vývoj dějin umění (rozpracování polarity subjektivní-objektivní, problematika barokní gotiky a historismu, analýzy přínosu vídeňské školy pro metodologii dějin umění). 25 Jubilejní publikace - 200 let Národní galerie v Praze 1796-1996, text Vít Vlnas 26 Stoupenec aktivního zasahování státu do hospodářského a politického ţivota společnosti. 24

17

souhlasem jejího výboru) postátněny zákonem, podle kterého bez náhrady přešly na Československou republiku. Nový oficiální název Obrazárny od roku 1937 byl Státní sbírka starého umění. Nadřízené ministerstvo tehdy navrhovalo název Národní galerie, ředitel však s tímto nesouhlasil. Jeho ideálem byla mohutná centralizovaná státní muzea rakouského či pruského typu, coţ se mu navenek podařilo dosáhnout. Jiţ tehdy se ozývali kritici, kteří varovali před nebezpečím intervence ministerské byrokracie ve věcech umění i před nevhodným zpolitizováním odborných kulturních otázek. Vincenc Kramář přesto toto prosazoval, i kdyţ to byl právě stát, kdo vystěhoval galerii z Rudolfina a odsunul ji po řadě nedůstojných zvratů do permanentně havarijního provizoria Městské knihovny. Vincenc Kramář se zde pohyboval mírně nalevo od středu, někde mezi hradním křídlem a sociálními demokraty. Společnost vlasteneckých přátel umění měla základní finanční zdroj ve formě jistiny, z jejíchţ úroků se kaţdoročně získávaly prostředky na akvizice. Kramář se na takovýto způsob hospodaření díval jako na přeţitek z časů starého Rakouska. Nesvědomitě proto nakupoval nejen z úroků, ale i z kapitálové podstaty, která se velmi rychle tenčila. Následkem této akviziční politiky zůstala Obrazárna nakonec opravdu zcela odkázána na pomoc státu. Od konce dvacátých let se uţ zhruba osmdesát procent nákupů realizovalo ze státních prostředků. V Kramářově statistice byly uvedeny pouze přímé dotace, vypustil ale mimořádné subvence, které Obrazárna dostávala pravidelně z rozpočtových přebytků. Coţ se dá z jeho strany povaţovat za určitou formu manipulace. Objem dosahoval pěti- aţ desetinásobku uvedených čísel, v roce 1923 to například byly dva miliony Kč. Po zestátnění galerie se tyto částky mnohonásobně sníţily! Po dobu, kdy byl Kramář ve funkci ředitele, navštěvovalo galerii jen málo lidí. Kramář byl přesvědčen o hluboce pokleslé úrovni široké veřejnosti (dá se říct, ţe laickou veřejností víceméně opovrhoval). Ovšem kromě několika článků a broţurek zde nebyl ţádný pokus o to, jak laických zájemcům přiblíţit umění a umělecké sbírky návštěvníkům. Tvrdil, ţe vše se zlepší, aţ z dopuštění státu vyroste nová galerijní budova, zvýší se dotace a obě praţské veřejné galerie se spojí pod jeho vedením. Chtěl, aby se galerie stala sloţkou státní administrativy, jakousi prodlouţenou rukou nadřízeného ministerstva ve věcech výtvarného umění. Byl upřímně přesvědčen, ţe významná umělecká díla nemají své místo v kostelích, ale ani v klášterních či regionálních obrazárnách, a uţ vůbec ne v rukou

18

soukromých sběratelů27. Dále se snaţil o evidenci uměleckých děl v soukromém majetku a církevní správě, coţ není samo o sobě špatné, ale v praxi se tato snaha proměnila ve výplod malichernosti a ve zbytečnou šikanu. Ustavení Státní sbírky starého umění dalo Kramářovi důleţitou pravomoc povolování a zamítání vývozu uměleckých děl do zahraničí. V letech 1938 a 1939 tak prošly jeho rukama mnohé sbírky majitelů, kteří hledali v emigraci záchranu před norimberskými rasovými zákony. Tito sběratelé se tedy při emigraci vzdávali i uměleckých děl ve prospěch státu. Jako důvod odchodu Vincence Kramáře do výsluţby koncem února 1939 se někdy uvádí jeho levicová orientace, ale ve svých 62 letech musel prostě odejít proto, ţe přesáhl věk určený novým zákonem o délce sluţby státních zaměstnanců. Jeho nadřízený nebyl ochoten ţádat pro něho výjimku. Situaci ve státní sbírce umění vnímalo ministerstvo uţ od roku 1937 jako krizovou. Zásluhy a odborná kompetence ředitele byly nesporné, jeho koncepce sbírky včetně nových akvizic byla v souladu s dobou a Státní galerie se pod jeho vedením stala opravdu vzorným muzeem i odborným pracovištěm. Kramář byl ale lidsky problematický a zpřetrhal kontakty mezi galerií a zbytkem umělecko-historické veřejnosti, izoloval se od uměleckého trhu a vzhledem ke svým autokratickým sklonům nevychoval zdatné galerijní odborníky. Napravení těchto chyb si ministerstvo slibovalo od jeho nástupce Josefa Cibulky.28 1.1.4 Vývoj po roce 1939 Jiţ v prvních týdnech svého působení Cibulka ukázal, ţe je velmi schopných ředitelem. Ze Státní sbírky starého umění se roku 1939 stala víceméně spontánně Národní galerie. Tento název jiţ instituce nikdy neopustila. I kdyţ se po většinu protektorátu musela oficiálně jmenovat Českomoravská zemská galerie. Protektorátní galerie vzkvétala jako nikdy předtím. Počet akvizic stoupal počátkem čtyřicátých let exponenciální řadou. Za Kramářova ředitelování měla Obrazárna včetně jeho samého a kustodů devět zaměstnanců. Tento počet se po jeho odchodu zvýšil na 60! Díky Cibulkově diplomacii získala galerie darem pro své expozice roku 1940 zámek na Zbraslavi od Cyrila Bartoně z Dobenína, který jej předtím přebudoval do podoby obytného zámku. O dva roky později byl ke galerii připojen celý obrazový fond zrušené Moderní galerie. Na jejich instalaci nezbyl čas. Od roku 1943 se umělecká díla postupně přesouvala do krytů. Cibulkovi se také podařilo obnovit přerušené 27

Označoval je jako nekompetentní „přechovávače“ uměleckých děl. Bulletin of the National Gallery in Prrague V-VI/1995-1996, s. 177-180, článek: Galerie Vincence Kramáře, její předchůdci a pokračovatelé, Vít Vlnas. 28

19

kontakty s veřejností a uměleckých trhem. Za protektorátu se změnila obecná funkce kultury, která suplovala neexistující politiku. Národní galerie byla proto chápána i jako významný nástroj zachování národní identity. Podstatnou část válečných akvizic netvořily nákupy, ale konfiskáty. Pocházely od gestapa, ze Schutzpolizei29 a především z praţských skladů Úřadu pro konečné řešení ţidovské otázky. Ředitel si z těchto zdrojů vybíral s povolením říšského protektora jako první. Není však moţné objektivně určit, kde končila snaha o záchranu uměleckých děl, a kde začínala bezcharakternost. Přesto se jeví, ţe vývoj protektorátní galerie, byl pokračováním, rozvíjením a završením původního Kramářova programu mohutné státní instituce, získávající nové budovy, zabírající Moderní galerii a financované výhradně masivními dotacemi od ministerstva. 30 V červnu 1945 nahradil Josefa Cibulku ve funkci ředitele Vladimír Novotný, bývalý Kramářův asistent a poté Cibulkům náměstek. V druhé polovině čtyřicátých let a zejména let padesátých docházelo k hektickému narůstaní sbírkového fondu. Národní galerie částečně rezignovala na postavení odborné instituce a stala se sběrnou konfiskátů různé kvality. Byla tak zachráněna celá řada uměleckých děl, ale z právního a morálního hlediska to asi nebylo úplně v pořádku. Přes neblahé politické okolnosti a celkovou ideologizaci sbírkové činnosti31 se odborná práce v galerii nezastavila. Rok 1948 v podstatě znamenal v historii sbírky jen málo. Zákon o Národní galerii z roku 1949 nepřinesl nic jiného neţ právní zakotvení faktického stavu, vzniklého postupně v letech 1934-1942. V téţe době se hlavní část sbírek vrátila do Šternberského paláce na Hradčanech. Významně rozšířená grafická kolekce byla umístěna v paláci Gotz-Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava české gotiky v Paříţi roku 1957 zahájila sérii přehlídek, které umoţnily uchovat povědomí o Národní galerii u zahraniční odborné veřejnosti. Za vedení Novotného získala galerie strukturu, kterou si s určitými obměnami zachovala dodnes. Jeho podobu dokončila v roce 1952 sbírka orientálního (mimoevropského) umění, která byla zaloţena na základě daru uměleckých děl od čínské vlády. Francouzkou kolekci obohatil roku 1959 dar části sbírky Vincence Kramáře. Od roku 1967 vykonával funkci ředitele Jiří Kotalík. Byl to znamenitý odborník a obratný kulturní diplomat, který dokázal zajistit během komunistické nadvlády pro instituci 29

Fungovaly jako městské policejní síly Německa s úkolem dohlíţet na dodrţování zákonů a nařízení v německých městech. 30 Bulletin of the National Gallery in Prrague V-VI/1995-1996, s. 181, článek Galerie Vincence Kramáře, její předchůdci a pokračovatelé, Vít Vlnas. 31 Např. závazné kvóty akvizic děl „socialistického realismu.

20

maximální moţnou míru vědecké svobody a tvůrčího rozvoje. Razantní výstavní politika získala praţským kolekcím čelní místo mezi uznávanými světovými institucemi svého druhu. Za jeho éry vzrostl rozsah sbírek, odborného potenciálu i mnoţství výstavních objektů. Od roku 1967 uţívá Národní galerie i dřívější Klášter sv. Jiří na Praţském hradě, kde nyní sídlí sbírka umění 19. století v Čechách. Retrospektiva domácí tvorby 19. století byla otevřena roku 1980 v bývalém Klášteře sv. Aneţky České, nyní se zde nachází sbírka středověkého umění v Čechách a střední Evropě. Oddělení starého evropského umění od antiky do závěru baroka se nachází v Šternberském paláce na Hradčanech. Na zámku Zbraslav, sídle sochařské kolekce, byla vytvořena expozice děl orientálního umění. Dlouho se řešilo umístění instalace umění moderního a současného, která nakonec našla místo ve Veletrţním paláci.32

1.2 Vznik a vývoj Národní galerie v Londýně V této části, podobně jako v předchozí, je nastíněn historický vývoj Národní galerie v Londýně. Předpoklady ke vzniku, zaloţení, největší problémy, s kterými se galerie setkala, postupný vzestup a ostatní okolnosti, které napomohly galerii k její dnešní podobě. Stejně tak jako v česku myšlenka zaloţení galerie v Londýně vysela ve vzduchu ještě dlouho před tím, neţ byla opravdu realizována. Stala se skutečností, aţ kdyţ nastala příznivá doba pro její vznik. 1.2.1 Počátky (1649-1824) Dne 4. července 1649 schválil parlament zákon nařizující prodej veškerého majetku krále Karla I.33, jeho ţeny a prvorozeného syna, jehoţ výnos měl být pouţit na zaplacení královských dluhů. Jeho majetek obsahoval rozsáhlé kolekce obrazů. V období mezi říjnem 1649 a koncem roku 1651 byla tato velkolepá sbírka rozptýlena do toho, čemu se od té doby říkalo „Commonwealth sale“. Prodej této sbírky zabránil britské monarchii stát se významným sběratelem starých mistrů. Přestoţe bylo nečekaně mnoho prodaných obrazů vráceno po roce 1660 jeho synovi Karlovi II., královská kolekce ztratila svou výtečnost. Jeho sbírka byla největší sbírkou obrazů na světě. Mnoho z nich se nyní nachází v Louvru, v Prado nebo v Kunsthistorisches Museum. Po jeho smrti, jiţ ţádný z jeho nástupců nesdílel takové 32

Jubilejní publikace - 200 let Národní galerie v Praze 1796-1996, text Vít Vlnas Charles I. (1600-1649)-byl králem Anglie, Skotska a Irska do 30. července 1649, kdy byl popraven. Rozhodl se vládnout bez parlamentu. K jeho popravě vedla občanská válka, během níţ bojoval o moc s anglickým parlamentem. Byl prohlášen za tyrana, zrádce, vraha a nepřítele národa a po předem rozhodnutém procesu popraven. Pro ústavní praxi válka znamenala, ţe panovník mohl napříště vládnout pouze se souhlasem parlamentu: http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_I_of_England 33

21

nadšení pro obrazy. Některé z nich byly díky Cromwellovu34 rozhodnutí z prodeje vyloučeny a pečlivě restaurovány. Sbírka Karla I. poskytla Anglii první obrazy starých mistrů35, aby inspirovala počátky diskusí o národním dědictví. Prodej z roku 1649 je klíčová událost v prehistorii Národní galerie. Zaručil, ţe galerie, která vznikne aţ o 175 let později, bude velmi odlišná od ostatních velkých evropských muzeí. Většina evropských galerií měla totiţ počátky v královských sbírkách, které byly posléze „zestátněny“.36 Ţádný z britských monarchů nepostoupil královskou sbírku národu.37 Dokonce později v roce 1869, kdyţ ředitel NG ţádal o půjčku z královské sbírky na výstavu obrazů, královna odmítla. Existovala tedy jakási nedůvěra mezi vládnoucími monarchií a veřejností. Nepříznivě se zde odráţela britská hrdost na jejich státní soustavu a privilegia, jádro tohoto občané viděli ve vojenském a hospodářském úspěchu. Koncem 18. a počátkem 19. století někteří pociťovali, ţe tento úspěch se negativně odráţí na britském poli umění a v poklesu zájmu o ně. Nedůvěra mezi státní mocí a uměleckou veřejností zabránila vzniku galerie před rokem 1815, tehdy byly ukončeny napoleonské války. Po dobu válek soupeřila Velká Británie s Francií o to, kdo zmobilizuje více lidí. Důleţité to bylo z hlediska toho, ţe král začal více podporovat sluţbu v dobrovolnických ozbrojených silách a účast vlasteneckých sdruţení. Tímto krokem se jevil král i aristokracie jako více „národní“. Vývoj těchto událostí pak vedl k tomu, ţe lid a státní instituce si vyšli vzájemně vstříc. Dalo by se říct, ţe právě Národní galerie je památníkem urovnání tohoto sporu. Uţ v roce 1777 John Wilkes38 řečnil v Dolní sněmovně, aby přiměl parlament ke koupi sbírky Houghton39. Poté ji měl parlament darovat Britskému muzeu. Také vybízel parlament, aby poskytl peněţní prostředky na stavbu speciální galerie, která měla být připojena k Montagu House40. Přesto, ţe se zpráva o jeho proslovu velmi rozšířila (byl v té době významnou politickou osobností), parlament jeho pobídku nebral v úvahu. Sbírka byla koupena Kateřinou Velikou a v roce 1779 odvezena do Ruska. Z této události vyplynul poţadavek na funkci, 34

Oliver Cromwell (1599-1658)- Lord protektor Anglie, Skotska a Irska. Zaslouţil se o vítězství v bitvě u Granthamu a byl proto v roce 1643 jmenován generálem a velitelem jezdectva parlamentní armády, po poráţce královských vojsk prosadil popravu Karla I. 1653 rozpustil parlament a poté nastolil z zemi vojenskou vládu. Dostupné na WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Oliver_Cromwell 35 Termín pro evropské malíře, jejichţ díla vznikla před rokem 1800: http://en.wikipedia.org/wiki/Old_Master 36 Např. Francie, kde byly následkem násilné revoluce, roku 1792 královské sbírky prohlášeny za národní vlastnictví. 37 UK má vedle NG i Královskou sbírku, dostupné na WWW: http://royalcollection.org.uk/ 38 1725-1797- radikál, politik a ţurnalistva. Byl prvním polikem, který se vyslovil v parlamentu ve prospěch národní galerie: http://en.wikipedia.org/wiki/John_Wilkes 39 Tato sbírka byla vytvořena Robertem Walpolem, byl známý jako zkorumpovaný předseda vlády. 40 První sídlo Britského muzea.

22

kterou by národní galerie měla zastávat a to, ţe by měla slouţit jako azyl pro umělecká díla, chránit je před odcizením a špatným zacházením cizích mocností. Ve své řeči poukázal na to, jak tři hlavní činitelé, kteří se starali o záchranu a expozici britského umění (král, Britské muzeum a aristokratické rodiny), selhali v očích veřejnosti, chovali se velmi arogantně a příspěvky od parlamentu byly nuzné. Jedině prostřednictvím parlamentní podpory se mohlo britské umění spolehlivě rozšířit mezi obyvatelstvo. Wilkes byl klíčovou postavou v procesu jakési transformace britské politiky41, také hrál důleţitou roli v historii populární politiky.42 Myšlenka na vybudování národní galerie se tedy po mnoho let neustále opakovala. Aţ se nakonec britské obyvatelstvo dočkalo. Na počátku roku 1823 učinil Sir George Howland Beaumont43 formálně nabídku, ţe daruje svou sbírku národu, jakmile bude vybudována galerie. Byl vlastníkem jedné z největších sbírek krajinomaleb na světě. Ale mnohem významnější byla sbírka Johna Juliuse Angersteina44 , který zemřel v roce 1823.45 V tom samém roce varoval George Agar Ellis (později Lord Dover) parlament, ţe Angersteinova sbírka bude následujícího roku prodána a mělo by se zabránit jejímu vyvezení ze země. Dne 2. dubna 1824 Dolní sněmovna schválila poskytnutí 60 000 liber na nákup, konzervaci a na expozici této sbírky, také na odkoupení domu zesnulého v Pall Mall.46 Tato kolekce se stala základem Národní galerie a den kdy parlament schválil tento příspěvek, se stal dnem, kdy vznikla Národní galerie. Základy poloţili tito tři muţi: konzervativní šlechtic a sběratel Sir George Beaumont, George Agar Ellis, člen Whig strany a Baron Charles Long, konzervativní politik a oblíbenec Jiřího IV. Long, zástupce prezidenta Britské organizace47, byl právě ten člověk, který vyzval Beaumonta, aby svou sbírku daroval muzeu.48 Tak se 38 obrazů z Angersteinovy sbírky v celkové hodnotě 57 000 liber stalo veřejným vlastnictvím. Uţ 30. března byl jmenován první kurátor galerie pan William Seguier, aby se staral o sbírky, o budovu a měl za úkol také oceňování a vyjednávání nákupu obrazů, které by mohly být přidány do sbírky. 41

Výraz „commodification of politics“-coţ je transformace vztahů ve vztahy komerční, směnné, v nákup a prodej. 42 J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 4-49 43 1753- 1827- jeden z klíčových zakladatelů NG, amatérský malíř a mecenáš umění: http://en.wikipedia.org/wiki/George_Howland_Beaumont 44 1735- 1823- narozen v Rusku, otcem moderního Lloyd's of London, britského pojišťovacího trhu. Mecenáš výtvarného umění: http://en.wikipedia.org/wiki/Angerstein 45 P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 18-19 46 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 2 47 Celý název: Britská organizace pro podporu výtvarného umění pod záštitou Jeho Veličenstva 48 J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 50-51

23

Dne 28. dubna 1824 byla galerie zpřístupněna v bývalém domě zesnulého pana Angersteina (100 Pall Mall), tato událost však nebyla tiskem téměř zaznamenána.49 10. května byla zpřístupněna veřejnosti.50 Od první chvíle byla NG přímo podřízená státní pokladně51 , proto byla oddělením ministerstva. Byla polo-autonomní státní institucí. Přesto galerie trpěla zpočátku neexistencí nějakého pravidelného příspěvku na nákupy od vlády. Dosaţitelnost peněţních prostředků byla velmi závislá na míře politického optimismu v Downing Street52. Prvních třicet let galerie neměla k dispozici ţádný pravidelný příspěvek. Pravidelný grant na nákup akvizic byl zaveden aţ v roce 1855.53 1.2.2 Období v Pall Mall (1824-1838) Dne 2. července 1824 byl státní pokladnou navrhnut „Výbor šesti dţentlmenů“ jako vrchní dozor Národní galerie, aby kontroloval správnou konzervaci obrazů (později dozorčí rada). Jejich nařízení měl vykonávat kurátor. Ale během prvních tří a půl let po jejich jmenování se ţádná schůze nekonala. Pravděpodobně galerii jen příleţitostně navštěvovali. Z tohoto období neexistují ţádné záznamy, ale jak se kolekce rozrůstala, zejména díky darům a odkazům od jednotlivců, postupně se charakter a funkce výboru měnili. Časem se počet členů tohoto výboru zvýšil, a tak dostali název „Trustess“. První akvizice byla učiněna v roce 1825. Dva roky po zaloţení splnil svůj slib Sir George Beaumont a svou sbírku daroval galerii. V roce 1828 se konala první řádná schůze členů rady, ale ani poté se nekonaly nijak pravidelně, zato se o nich začaly vést protokoly.54 V prvních dvaceti letech existence byla administrativa galerie neuspořádaná. Personálu bylo velmi málo a velké břemeno povinností leţelo hlavně na kurátorovi galerie, zatímco strategická rozhodnutí činila dozorčí rada, která se ovšem nescházela pravidelně. Aţ veřejná kritika špatně organizovaného řízení galerie vedla k vládnímu vyšetřování a k následným reformám.55 V roce 1931 zdědila galerie odkaz od Rev. Williama Carra bývalého ředitele Britské organizace, který učinil stejný slib jako Beaumont. První instalace nebyla pravděpodobně příliš přehledná, obrazy visely jeden vedle druhého, od podlahy aţ ke stropu. Dům v Pall Mall 49

J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 52 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 3 51 HM Treasury – ekonomické a finanční ministerstvo UK, zodpovědné za formulování a implementování finanční a ekonomické politiky vlády. 52 Ulice v centru Londýna, kde se nacházejí více jak dvě století sídla předsedy vlády a ministra financí. 53 J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 358 54 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 4-7 55 http://www.nationalgallery.org.uk/about/history/establish/administration.htm 50

24

byl přeplněný, jeho prostory přestávaly stačit rozrůstající se sbírce, ale to nebyl hlavní problém galerie.56 V tom samém roce parlament souhlasil s vybudováním stavby pro Národní galerii na Trafalgar Square. Dlouho se diskutovalo o vhodném umístění budovy, nakonec bylo vybráno právě toto náměstí, kvůli jeho pozici v samém centru Londýna. Bez problémů sem mohli přijet bohatí ve svých kočárech ze západního Londýna a chudí přijít pěšky z východního konce. Zdálo se, ţe toto umístění bude vhodné pro všechny sociální třídy.57 Národní galerie byla zaloţena ve prospěch všech, vstup byl zdarma, toto a výhodná pozice zajišťovala, ţe poţitek z ní budou mít jak chudí tak bohatí občané.58 Mnohem váţnějším důvodem, neţ nedostatek místa, k přesídlení galerie byla pokračující demolice Carlton House59, do tohoto plánu spadalo i zbourání domu 100 Pall Mall, kde doposud galerie sídlila. Na počátku roku 1834 se musela galerie narychlo přesunout do domu 105 V Pall Mall, dům, kde doposud sídlila, přestával být bezpečný kvůli propadům půdy. V novém sídle byla znovuotevřena v březnu.60 Zde se nacházela, neţ byla přesunuta do nové budovy na Trafalgar Square. Podle soudobých záznamů byli první návštěvnici galerie velmi odlišní od dnešních. Galerie byla zpočátku spíše „útočištěm pro nepracující a nemyté“, pro povaleče a různorodé návštěvníky, které zastihnul déšť! Čistota v těch dobách nebyla národním zvykem. To se nezlepšilo ani na Trafalgar Square. Proto Seguier utíral prach na rámech, leštil obrazy kapesníkem, čistil je vodou, sušil, natíral olejem a lakoval. Na konci jeho správy byly obrazy pokryty tlustou vrstvou oleje a znečištěny lakem. Získaly tak zvláštní tmavé zabarvení, které bylo obecně povaţováno za charakteristický znak pravých obrazů od starých mistrů! Nevědomky tímto svým způsobem čištění obrazů způsobil, ţe v pozdějších letech došlo k velkým problémům, které otřásaly celou institucí. 61 1.2.3 Období na Trafalgar Square do roku 1855 (1838-1855) Nově byla Národní galerie pro veřejnost otevřena 9. dubna 1838. Obrazy zabíraly asi 5 místností na přední západní straně budovy. O novou expozici projevila veřejnost ihned velký zájem. Východní část budovy zapůjčila vláda Královské akademii, z počátku se tedy nedalo 56

P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 24-25 http://www.nationalgallery.org.uk/about/history/building/1831.htm 58 http://www.nationalgallery.org.uk/about/history/establish/gallery.htm 59 Panské sídlo, nyní Carlton House Terrace: http://en.wikipedia.org/wiki/Carlton_House,_London 60 P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 25 61 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 11-12 57

25

vůbec počítat s rozšířením galerie. V listopadu 1843 umírá kurátor William Seguier a koncem měsíce byl do uvolněné funkce na ţádost Sira Roberta Peela62 jmenován Charles Lock Eastlake, R. A.63 Ten přijal funkci trochu neochotně a stanovil si, ţe nebude nést ţádnou odpovědnost za oceňování obrazů a zejména díla italských mistrů se musejí konzultovat s ním (byl poměrně neznalý, co se týče jiných uměleckých škol). Eastlake vznesl poţadavek na vyčištění některých nejvíce špinavých obrazů, které byly díky bývalému kurátorovy v ţalostném stavu. Dostal povolení od rady a práce byly provedeny způsobilou osobou. Byl také autorem pečlivé analýzy adresované Robertu Peelovi o nevhodnosti prostor, které byly v tu dobu přeplněné. Ţádal značné rozšíření existující budovy, přesídlení na nějaké přístupnější místo, aby galerie měla místo pro budoucí expanzi.64 Stěţoval si také na špatné odvětrávání a vytápění místností, některé z nich byly dokonce stále vytápěny otevřenými krby! Několik členů rady se tímto zabývalo a učinilo i několik návrhů na zlepšení stavu, ale bez výsledku.65 V roce 1847 dostala galerie velmi štědrý dar od Roberta Vernona, který daroval svou sbírku moderního britského umění, do roku 1853 měla galerie 393 maleb. Tato sbírka byla prozatím vystavena v domě dárce. Ale v tom samém roce se na kurátora snesla vlna kritiky od umělecké veřejnosti za jeho postup při čištění obrazů. Přesto, ţe svůj postup před správní radou i před předsedou vlády obhájil, nakonec kvůli nepřestávající kritice rezignoval. V úřadě ho nahradil jeho přítel Thomas Uwins, R. A. V tomtéţ roce dostala galerie jeden z dalších darů, nebyl to nijak významný dar, důleţité je to, ţe galerie uţ nyní neměla ţádné místo, kam další díla uloţit. Darovaná sbírky tedy prozatím zůstala u jejího majitele a opět vyvstala otázka nutnosti rozšíření galerijních prostor. V roce 1850 byl opět hlavním tématem stav obrazů v galerii, nově se navrhovalo zasklívání děl. Mezitím však galerie přišla o svého velkého stoupence Sira Roberta Peela, který zesnul v červenci. Byl totiţ právě tou osobou, na kterou se kurátoři obraceli, v případě naléhavosti, ať uţ šlo o pomoc peněţní či o uplatnění jeho vlivu. V dalších letech se diskutovalo o přesunutí celé galerie do městské části Kensington, protoţe vzduch na Trafalgar Square byl velmi znečištěný, coţ se právě odráţelo i na kvalitě obrazů. Zdá se, ţe v tomto období byl postup čištění obrazů problémem číslo jedna. 62

1788 – 1850- konzervativní předseda vlády UK: http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Peel R. A. (= Royal Academician) - královský akademik, (1793-1865)- malíř, sběratel, spisovatel, byl prezidentem Královské akademie a prvním ředitelem Národní galerie: http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Lock_Eastlake 64 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 10-15 65 P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 35 63

26

Kdyţ galerie znovu svá díla vyčistila a vystavila vedle znečištěných, vyvolala tím obrovský poprask. Bylo dokonce vedeno líčení proti generálnímu vedení galerie. Povaţovalo se to za největší aféru v prvním století existence Národní galerie. Ostře bylo dále kritizováno nejasné a proměnlivé rozdělení odpovědnosti mezi státní pokladnou, členy dozorčí rady, kurátorem a externími odborníky. První změnou v organizaci bylo, ţe od roku 1845 kurátor nenesl zodpovědnost za nákup uměleckých děl. Konzultovali se s ním ale všechny odborné záleţitosti. Na konci tohoto období byla galerie zcela přeplněná uměleckými díly, zřídka si dokázala udrţet precizní odborné či historické znalosti, liberálnost názorů či jasnost, co se týkalo cílů. Plány byly nesoustavné, výběry děl byly příleţitostné bez jakékoliv konstruktivní taktiky nebo představy jak by galerie měla vypadat. Kdyţ uţ se dozorčí rada rozhodla hledat radu, hledala ji u obchodníků, kteří chtěli samozřejmě v první řadě obrazy hlavně prodat! Z tohoto vyplynula nutnost reformy v řízení celé galerie. Proto se v roce 1853 konala volba rady, zpráva z této volby obsahovala přehled hlavních nedostatků starého systému, definovala vzájemný vztah členů správní rady a funkcionářů galerie, které by měli zastávat v budoucnu.66 Nové pravidla také zavedla četnost schůzí rady, určila počet přítomných osob potřebných k usnášení a kolektivní odpovědnost za přijatá rozhodnutí.67 1.2.4 Sir Charles Lock Eastlake a zlatý věk galerie (1855-1894) Roku 1855, 31 let po zaloţení Národní galerie v Londýně, byl zřízen post ředitele galerie, do této funkce byl jmenován Sir Charles Lock Eastlake. Jeho postavení bylo strategické a mezi jeho povinnosti patřil výběr obrazů do sbírky, řízení jejich uspořádání, pořizování popisu a konzervace uměleckých děl.68 V období po své rezignaci z funkce kurátora a před tím neţ byl jmenován do své nové funkce, sbíral zkušenosti, naučil se jak správně jednat, řídit a organizovat chod instituce. Byl oprávněn nakupovat obrazy bez podpory rady. Došlo k mimořádnému zlepšení kvality nákupů obrazů, také díky jeho ţeně, která mu s výběrem pomáhala. Nejcennější inovací, v důsledku reformy galerie roku 1855, bylo zhotovení výroční zprávy o událostech v galerii, tyto se poté vypracovávaly pravidelně. V roce 1856 byl schválen zákon umoţňující správní radě prodej „obrazů patřících veřejnosti“. Důleţitost zákona tkvěla v tom, ţe pokud by v budoucnu nastala nutnost nákupu celé kolekce, aby se zajistily některé význačné obrazy v ní, galerie by uţ nemusela uchovávat zbytek nechtěných

66

CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 13-31 J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 72 68 http://www.nationalgallery.org.uk/about/history/establish/directors.htm 67

27

obrazů.69 Reforma přinesla i zaloţení ročního příspěvku 10 000 liber na nákupy děl. Také role rady se úplně změnila, zatímco dříve řídil chod galerie, nyní se jeho funkce omezila na udrţování poměrů mezi milovníky umění a institucí, udrţování přátelských poměrů mezi veřejností a galerií, a také na formování nepřímého přece důleţitého komunikačního kanálu s tehdejší vládou.70 Další z darů byl učiněn roku 1856 panem Turnerem, tato rozsáhlá sbírka byla spolu s Vernonovou kolekcí umístěna v Marlborough House. Protoţe galerie byla beznadějně zaplněná akvizicemi, Eastlake přemýšlel o zaloţení oddělené galerie moderního umění. V letech 1858-59 byly Vernonovy a Turnerovy obrazy přemístěny do South Kensington.71 Tato událost vytvořila precedens pro vystavování britského umění na zvláštním místě, která nakonec vedla roku 1897 k zaloţení Národní galerie britského umění (The Tate Gallery). 72 Za jádro této galerie bývá povaţován dar Josepha Sheephankse.73 Eastlake zemřel roku 1865 v Pise v Itálii. Nechal galerii instrukce, ţe smí od jeho ţeny odkoupit jakýkoliv obraz za cenu, kterou původně za dílo zaplatil. Měl značnou zásluhu na tom, ţe od jeho éry ředitelování se začaly vyvíjet dějiny umění. On sám nebyl dějepisec umění, přesto jeho vzdělání bylo hluboké, spíše ale technického neţ historického rázu. Pouţíval nové metody jako cestování do zahraničí, kde nakupoval umělecká díla74 a hlavně také začal ve velké míře pouţívat fotografie k následnému studiu děl.75 Asi nejvíce bývá vyzdvihováno jeho organizační nadání, které během deseti rušných let, povýšilo Národní galerii v Londýně na úroveň slavných historických galerií. Roku 1866 nastoupil do úřadu ředitele William Boxall, R. A.76 Za doby jeho působení došlo k významné události, a to, ţe roku 1868 se Královská akademie přestěhovala do nové budovy na Piccadilly, čímţ se uvolnilo místo v budově na Trafalgar Square. Galerie se tedy konečně dočkala svého

69

CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 32-40 J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 72 71 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 36 72 Growth under Eastlake and his successors: http://en.wikipedia.org/wiki/National_Gallery,_London 73 Viz: The tate Gallery-do roku 1954 byla řízena Národní galerií, jméno dostala po muţi, který poloţil její základy, tím byl Henry Tate: http://en.wikipedia.org/wiki/Tate_Gallery 74 Např. kaţdý rok jezdil do Itálie, kde pečlivě hledal a vybíral díla do galerijní sbírky. Mnoho z nich bylo ještě před odesláním do Londýna starostlivě očištěno a konzervováno italskými restaurátory. Chtěl se vyhnout poprasku, kvůli kterému musel předtím odstoupit z funkce kurátora. 75 P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 48-50 76 1800-1879- malíř, ředitelem byl 8 let, zajistil pro galerii obrazy ze soukromé sbírky Sira Eastlaka: http://en.wikipedia.org/wiki/William_Boxall 70

28

rozšíření. Roku 1874 převzal funkci ředitele Sir Frederick William Burton77. Spolu se svým kurátorem Eastlakem78 vedl galerii vynikajícím způsobem, také usiloval o další rozšíření prostor galerie.79 Kvůli obrovské veřejné kritice byl roku 1868 poţádán architekt E. M. Barry, aby podal návrh na přestavbu celé galerie na Trafalgar Square. Dlouho se diskutovalo, neţ bylo rozhodnuto, ţe stávající budova by měla zůstat zachovaná, a ţe by mělo být vybudováno nové křídlo budovy. Práce byly dokončeny roku.80 Roku 1883 bylo zákonem o půjčkách Národní galerie81 radě umoţněno, ţe po určité době, mohla poskytnout půjčku darovaných nebo odkázaných děl.82 Kdyţ Burton roku 1894 odešel do výsluţby, skončilo období tzv. zlatého věku, které bylo zahájeno reformou z roku 1855. Vyhláškou Lorda Roseberyho, který byl právě v té době předsedou vlády, byla všechna rozhodovací práva vrácena radě galerie. Tím bylo ukončeno období asi padesáti let, kdy byl ředitel zcela nezávislý na dozorčí radě.83 1.2.5 Dvacáté století Dne 26. dubna 1894 byl do funkce ředitele jmenován Edward John Poynter, R. A.84 Ale funkce ředitele byla nyní oslabená. Jak jiţ bylo výše naznačeno, rozhodnutím předsedy vlády roku 1894 byla změněna pravomoc ředitele. A to, ţe ředitel je i nadále nejvyšší výkonnou a správní autoritou, ale měl by být i členem rady a ke všem rozhodnutím by mělo docházet společně, na společnou zodpovědnost. Došlo tedy k radikální změně funkce ředitele, ze samovládce se stal jen jeden ze sedmi hlasů rady. Jedině v naléhavých případech si směl ponechat část pravomocí, které uţívali předchozí ředitelé. Tato změna měla své pozitivní výsledky, pokud došlo k prodeji význačných děl do zahraničí, vyvolal tehdejší tisk protest proti vedení galerie. Navíc nyní zde existovalo i význačné sdruţení skvělých kritiků, které dohlíţelo na Národní galerii. Začala tedy dobře fungovat veřejná kontrola galerie. Dříve, kdyţ došlo k problémům, byl odpovědný pouze ředitel a nikdo jiný. Díky tomuto zásahu si i

77

1816-1900 - Irský malíř, ředitelem galerie byl 20 let: http://en.wikipedia.org/wiki/Frederick_William_Burton Charles Locke Eastlake (1836–1906) – britský architekt a návrhář nábytku, synovec prvního ředitele Sira Charlese Locka Eastlaka: http://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Locke_Eastlake 79 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 40-44 80 http://www.nationalgallery.org.uk/about/history/building/1876.htm 81 The National Gallery Loan Act 1883- http://hansard.millbanksystems.com/acts/national-gallery-loan-act-1883 82 CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 44 83 P. HENDY, The National Gallery London, 1960, s. 61 84 1836-1919- malíř, návrhář, kreslíř, ředitelem byl 10 let: http://en.wikipedia.org/wiki/Edward_John_Poynter 78

29

členové rady museli zvykat na kritiku v novinách kvůli váţným chybám, za které byli zodpovědní. 85 V listopadu 1896 byl Poynter zvolen do funkce prezidenta Královské akademie, coţ vyvolalo vlnu diskusí o vhodnosti setrvávání ve funkci ředitele NG. Nakonec do roku 1904 setrval v obou funkcích. Dne 21. července byla slavnostně princem z Walesu otevřena galerie Tate. K povinnostem ředitele Národní galerie byla navíc přidělena funkce opatrovníka nově zaloţené galerie Tate. Zpočátku byla nová galerie přímo podřízená té samé dozorčí radě jako Národní galerie.

V roce 1903 byl učiněn praktický krok k záchraně výtvarných sbírek

zaloţením Fondu národních sbírek výtvarného umění.86 Byl zaloţen několika milovníky umění a jeho posláním bylo přispět k záchraně rozličných národních sbírek v dobách, kdy hrozila ztráta nebo poškození díla. Tento fond byl vyuţit hned v roce 1906, kdy byla galerie bez ředitele, a za 45 000 liber zakoupila významný obraz, který by jinak byl prodán do zahraničí. Fondu bylo poté i nadále hojně vyuţíváno. V dubnu 1904 končilo Poyntrovo druhé období ve funkci ředitele, byl ale ještě přemluven, aby zůstal ve funkci do konce tohoto roku. Období jeho ředitelování mohlo být mnohem úspěšnější, kdyby se členové rady byli více ochotni řídit se jeho radami. Dozorčí rada v té době velebila svá nová rozhodovací práva a odmítala některé doporučené nákupy uměleckých děl. Po odchodu Poyntra vyvolal tisk diskusi o vyhlášce předsedy vlády z roku 1894, kterou veřejnost povaţovala za špatnou. Příliš svazovala ruce ředitele a celý proces rozhodování se proměnil v neefektivní administrativní proces. Po odchodu ředitele zůstává galerie na osmnáct měsíců ve stavu bezvládí, aţ v červnu 1906 byl do funkce dosazen Charles Holroyd87. Problémy galerie servávaly, hlavně co se týkalo nákupů uměleckých děl, některá díla byla zachráněna Fondem národních sbírek výtvarného umění, ale jiná byla nenávratně ztracena, kvůli nedostatku financí. Někdy byly obrazy zakoupeny pomocí štědrých finančních darů od mecenášů, přispívala i vláda speciálním grantem na nákup uměleckých děl. Samozřejmě po celou dobu existence Národní galerie docházelo k četným štědrým darům uměleckých předmětů.

85

CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 65-66 National Art-Collections Fund-viz: http://www.artfund.org/about/whoweare-ourstory.html 87 1861-1917- malíř, kurátor, prvním ředitelem Tate Gallery 86

30

Problémy vyvrcholily v roce 1911, kdy se konalo jedno z mnoha zasedání dozorčí rady galerie. Zpráva ze zasedání velmi podrobně informuje o finanční historii galerie, o její administrativě, o hromadné ztrátě mistrovských děl, o pouţitelnosti vývozních poplatků a daní z prodeje uměleckých děl, o aférách v jiných muzeích. Doporučení, která vyplynula z této zprávy, zachránila velké mnoţství mistrovských děl před vývozem ze země, bohuţel účinek nebyl tak významný, jak by se dalo očekávat. Zpráva časově splynula s první světovou válkou. Uvádělo se zde, ţe by se měl zvýšit příspěvek od vlády z £5 000 na £25 000 za rok. V případech, kdy budou ohroţena vzácná mistrovská díla, by se měl od státní pokladny ţádat mimořádný příspěvek. Dále při nedostatku financí, by měla být uvalena daň na prodej v draţbě, výtěţek by měl být vyčleněn na podporu národní sbírky. Podobně výnosy z dědických poplatků placených z uměleckých děl a výnosy z prodeje katalogů by měly být připsány na fond slouţící k nákupům. Hlavní doporučení, která ovlivnila Národní galerii, byla následující: Zaloţení Galerie moderního zahraničního umění, přeměna Galerie Tate na Galerii britského umění, tak ţe si zachovala závislost na Národní galerii. Bylo rozhodnuto, ţe Galerie Tate bude řízena samostatnou dozorčí radou, z části sloţeným z členů rady Národní galerie, včetně ředitele, a částečně z volených externích členů. Tím pádem došlo k zvýšení počtu zaměstnanců, coţ mělo zajisté pozitivní vliv na efektivní chod galerií. Zprávu z tohoto zasedání na záchranu obrazů dozorčí rada schválila a předloţila ji státní pokladně k uveřejnění. V reakci na toto byl v roce 1914 jmenován první oficiální přednášející, během prvního roku byl průvodcem 11 000 návštěvníkům. V tomto roce byl také vydán zákaz pouţívání olejových lamp v galerii, byly nahrazeny elektrických světlem. Příchod války zapříčinil transformaci NG. Prvním důsledkem války bylo přestěhování sbírky mimo oblast leteckých náletů. Nástup válečné ekonomiky pozastavil grant na nákup děl, navíc polovina zaměstnanců galerie se stala vládními důstojníky. V roce 1916 nastoupil do funkce nový ředitel Charles John Holmes88, který vyuţil své dobré kontakty na státní pokladnu. Podařilo se mu přeměnit funkci ředitele na post státní sluţby, coţ posílilo jeho pozici drţitele moci. Nově bylo dále ustanoveno, ţe členové dozorčí rady budou voleni na období sedmi let, doposud to bylo doţivotně! Holmes předznamenal bod zvratu, co se týkalo běhu ředitelování NG: byl posledním ředitelem – malířem a byl prvním, který měl předchozí zkušenosti s řízením muzea. V roce 1917 galerie Tate dostala oficiální název Národní galerie britského umění,

88

1868 – 1936- malíř, umělecký kritik, předtím, neţ se stal ředitelem NG, byl ředitelem National Portrait Gallery

31

Millbank a konečně byla ustanovena její samostatná dozorčí rada, coţ byl zásadní krok pro rozdělení obou institucí. V roce 1918 vláda, ačkoliv čelila poválečné krizi, poskytla příspěvek na nákup obrazů z Paříţe. První oficiální fotograf sbírky a nový personál galerie byl jmenován v roce 1919. V roce 1921 došlo k reorganizaci expozice, většina obrazů byla nyní zavěšena na úrovni očí. V tomtéţ roce byla schválena novela finančního zákona, od tohoto okamţiku byl prodej předmětů národní a jiné veřejné sbírce nebo Fondu národních sbírek výtvarného umění osvobozen od dědických poplatků. V roce 1922 v Dolní sněmovně interpeloval Sir Philip Sassoon na záchranu národních uměleckých pokladů. Výsledkem bylo oznámení vlády, ţe je ochotná zahájit podporu členům dozorčí rady při snaze zabránit vývozu významných uměleckých děl ze země. Výsledkem byl seznam děl národní důleţitosti, který uvedeným dílům dával záruku, ţe nebudou prodány do zahraničí. Státní pokladna se zavázala, ţe pokud bude některému dílu z tohoto seznamu hrozit export, raději ho zakoupí.89 V třicátých letech proběhla hospodářská krize, coţ přerušilo bankovní platby, státní pokladna se obávala odlivu hotovosti do zahraničí a tak se posílil protekcionismus britského trhu. V roce 1934 byl jmenován do funkce ředitele Kenneth Clark90, stal se prvním ředitelem NG, který byl dosazen do funkce výlučně kvůli tomu, ţe byl vzdělaný v této oblasti, jako první zavedl úřední hodiny. Clark v tom samém roce zajistil finance na vytvoření místa vědeckého poradce. Tím se stal Francis Rawlings, který zaloţil „Fyzikální laboratoř“, provedl průkopnické práce vyuţíváním rentgenu na analýzu obrazů a tím poloţil základy budoucího Vědeckého oddělení. Ředitel Clark vynikl jako popularizátor galerie, pouţíval upoutávek v tisku a plakátů v metru. Navrhoval, aby se podřadná díla prodala, aby získal finanční prostředky na nákup obrazů. Před začátkem války byly jeho vztahy s personálem galerie velmi špatné. V srpnu 1939 začala evakuace galerie, které byla provedena během dvanácti dní, hned nato byla vyhlášena druhá světová válka. Obrazy byly uskladněny v různých soukromých a veřejných budovách. Kvůli hrozícímu bombardování byla většina obrazů přestěhována do břidlicového dolu ve Walesu. Clark navrhoval, ţe galerie by měla zajistit přístup veřejnosti a i přesto, ţe byla válka, konaly se také výstavy. Prázdná budova galerie byla vyuţívána k tzn. „poledním koncertům“. Galerie byla dvakrát bombardována, poprvé v říjnu 1940, poté zůstala uzavřená aţ do října 1941. Válečné vzpomínky poskytují svědectví

89 90

CH. HOLMES, C. H. C. BAKER, The making of the National Gallery 1824-1924, 1924, s. 67-78 1903-1983 - byl jedním z nejlepších historiků umění své doby, jinak také spisovatel, hlasatel, zpravodaj BBC

32

o galerii skýtající kontinuitu a přeţití. V lednu 1945 nastoupil nový ředitel Sir Philip Hendy91, ten v roce 1946 zaloţil v NG vlastní Oddělení konzervace, předtím tyto práce vykonávali externí pracovníci. Nové oddělení si brzy získalo reputaci. Důkladným čištěním a restaurováním postupně změnilo vzhled celé sbírky, předtím byly obrazy zatemněné od špíny a laku, který změnil původní barvu děl. Další významnou událostí tohoto roku bylo zaloţení Vědeckého oddělení, právě zde se prováděl výzkum technik restaurování, o které se pak opíralo Oddělení konzervace. 92 Problémovou oblastí však byly vztahy s galerií Tate, která volala po úplné nezávislosti. Spory s NG se vedly hlavně kvůli vzájemnému půjčování obrazů. Nezávislost konečně přišla aţ se zákonem o Národní galerii a Tate galerii v roce 1955, ale v zákoně nebyly definovány kritéria transferů nebo půjček obrazů mezi těmito institucemi, a tak sváry dále pokračovaly. Klauzule Finanční zákon 1956 umoţnila akceptovat umělecká díla namísto platby dědické daně a dovolila sníţení uloţené daně při prodeji díla veřejnému muzeu. Během války fungovala úspěšně v galerii kantýna, v roce 1955 na toto galerie navázala zaloţením stálé restaurace pro návštěvníky. V roce 1959 byla zvýšena státní finanční dotace z £12 500 na £100 000 a také byl učiněn štědrý mimořádný příspěvek. Po válce byla budova z části zničená, proto byla zahájena rekonstrukce. Přesto jak budova vypadala, galerie se rozhodla, ţe do ní vrátí co nejvíce obrazů, co jen bude moţné. Nebyla tedy pro veřejnost uzavřená, rekonstrukce probíhala postupně. Bylo vylepšeno 13 sálů, nyní byly vybaveny klimatizačním zařízením, 8 sálů bylo zcela přestavěno. Klimatizační zařízení vyřešilo problém konzervace obrazů. Z vystavených děl byly odstraněny skleněné tabule, které chránily obrazy více neţ sto let. Od roku 1966 se znovu začala poskytovat sluţba půjčování obrazů regionálním galeriím, která byla na dlouhé roky pozastavena. V roce 1972 byly představeny štítky s popisným textem. Později došlo k zdokonalení, kdy štítky nesly informace, nejen o autorovi a názvu díla, ale i informace vysvětlující pozadí předmětu. Zaloţením Oddělení pro vzdělávání v roce 1974 se galerie snaţila zaujmout nové publikum, rozvinulo se široké spektrum aktivit zaměřených na školní děti. V roce 1975 se konala expanze budovy na sever, coţ poskytlo další výstavní sály navíc. Byl navýšen počet zaměstnanců, byla zaloţena další oddělení galerie, zahrnují nové oblasti působnosti jako třeba výzkum. Vývoj galerie, počet návštěvníků 91 92

1900-1980-kurátor umění, působil také v USA J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 153-181

33

a rejstřík aktivit byly a jsou dokumentovány ve výročních zprávách a v jiných publikacích. Galerie vynalezla nový způsob marketingu jak zaujmout nové publikum a potencionální sponzory. V osmdesátých letech NG konečně zaujala pevný postoj k otázce vstupného. Bylo zavedeno dobrovolné vstupné. V polovině osmdesátých let díky politice M. Thatcherové došlo k „zmraţení“ příspěvků, coţ zapříčinilo decentralizaci, zplnomocnění a nárůst vlastní odpovědnosti. V roce 1991 byly otevřeny nové prostory s názvem The Sainsbury Wing.93

93

J. CONLIN, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, 2006, s. 184-458

34

2 NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE Tato celá kapitola je věnována české galerii. Zaměřuje se na základní právní úpravu, kterou se NG řídí. Následuje postavení a její hlavní činnosti. Obsahem kapitoly je také popis organizační struktury a způsob financování, oběma je věnován samostatný oddíl kapitoly.

2.1 Legislativní úprava V této kapitole bude rozebrána legislativa upravující oblast, týkající se Národní galerie. Zákon, jímţ Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, zákon o Národní galerii v Praze, zákon o ochraně sbírek muzejní povahy, vyhláška Ministerstva kultury, kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a poslední zmíněný zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty. 2.1.1 Zákon, jímţ Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách94 Tímto zákonem přešly sbírky Společnosti vlasteneckých přátel umění do vlastnictví státu (dále jen „Společnost“). Podle § 2 stát vstupuje do smluvních závazků Společnosti platných dne 1. Ledna 1931, pokud se vztahují k povaze sbírek, a přejímá dluhy Společnosti, které byly sjednány k provozu týchţ sbírek do dne jejich převzetí do státní správy. Počínaje rokem 1937 se do rozpočtu vkládala částka nejméně 1 000 000 Kč ročně pro fond na rozmnoţování státní sbírky starého umění, a to bez ohledu na ostatní rozpočtové potřeby ministerstva. V tomtéţ roce došlo k přejmenování Společnosti, nový oficiální název byl Státní sbírka starého umění. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1937. Důvodová zpráva95 Důvodem k zestátnění Společnosti byla nepříznivá finanční situace po převratu, kdy byla instituce udrţována v chodu pouze s velkou hmotnou podporou svého členstva. Došlo ke změně politických i společenských poměrů, ubýval i počet mecenášů a nedostatek nových příznivců ohroţoval udrţování Obrazárny. Zpráva uvádí, ţe Společnost poţádala stát, aby převzal sbírky do státní správy, coţ se stalo na podkladě schválení vlády ze dne 29. prosince 1932 Dohodou mezi státem Československým, zastoupeným ministerstvem školství a národní 94

Zákon č. 127/1936 Sb. Vládní návrh zákona, jímţ Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách 95

35

osvěty, a Společností vlasteneckých přátel umění v Čechách ze dne 3. února, a to se zpětnou účinností od 1. ledna 1932. 2.1.2 Zákon o Národní galerii v Praze Zákonem 148/1949 ze dne 11. května 1949 byla zřízena a zaloţena působnost Národní galerie v Praze. Podle tohoto zákona je Národní galerie státní ústav, jehoţ úkolem je odborně shromaţďovati a spravovati malířská, sochařská a grafická díla domácího i cizího umění, o nich vědecky bádati a činiti je přístupnými veřejnosti. Ovšem také díla z oblasti tzv. nových médií domácího i cizího umění96. Tento zákon zrušil zákon, jímţ československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách č. 127/1936 Sb. Zákon č. 148/1949 je dosud platný! Celý zákon není příliš rozsáhlý97, jak je uvedeno výše, § 1 vymezuje přesně poslání a hlavní úkoly instituce Národní galerie. Dále upravuje některé vlastnické poměry, a to ţe sbírky nacházející se ve vlastnictví Moderní galerie přecházejí bez náhrady do vlastnictví státu podle § 2. Dále je v § 3 uvedeno, ţe Národní galerie podléhá přímo Ministerstvu školství, věd a umění98, dnes je známe jako Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy a Ministerstvo kultury. Samotné Ministerstvo kultury, pod které spadá galerie dnes, vzniklo aţ vládním nařízením č. 77/1953 Sb. Ovšem roku 1956 bylo opět sloučeno s resortem školství pod názvem Ministerstvo školství a kultury. Definitivně vzniklo aţ 8. ledna 1969. 2.1.3 Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů99 Tímto zákonem se zrušil zákon č. 54/1959 Sb., O muzeích a galeriích. Předmětem úpravy je, ţe tímto zákonem se stanoví podmínky ochrany sbírek, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích, stanoví se podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy, práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy a sankce za porušení stanovených povinností. Národní galerie je muzeem podle §10 odst. 6 tohoto zákona. Výslovně: galerie je muzeem specializované na sbírky výtvarného umění. Dále zákon obsahuje v § 2 vymezení základních pojmů. V § 3 se uvádí, ţe Ministerstvo kultury vede centrální evidenci sbírek (CES). Do této evidence se zapisují sbírky, jejichţ vlastníkem je Česká republika nebo ÚSC. O zápisu jiných sbírek rozhoduje ministerstvo na základě ţádosti vlastníka. Dále je v zákoně uvedeno, co 96

http://www.ngprague.cz/cz/16/sekce/narodni-galerie-v-praze/ Přibliţně 1 strana 98 Zákon 148/1949 Sb. 99 Zákon 122/2000 Sb. 97

36

všechno se do centrální evidence zapisuje100. Do CES patří i sbírka Národní galerie.101 Paragraf 9 upravuje ochranu sbírek, a to ţe tuto je povinen vykonávat vlastník sbírky zapsané v CES. Je zde podrobně rozvedeno o jaký typ ochrany se jedná. V jiţ zmiňovaném §10 je uvedeno, na co má vlastník sbírky zapsané v CES právo, jedná se o odbornou pomoc a sluţby, účelové příspěvky z veřejných prostředky, přičemţ je přesně stanoveno, na které činnosti lze příspěvky pouţít. Vývoz sbírek do zahraničí upravuje §11 tohoto zákona. Je zde řečeno: Sbírku nebo jednotlivé sbírkové předměty zapsané v CES lze vyváţet z území České republiky pouze z důvodů vystavování, preparace, konzervování, restaurování nebo vědeckého zkoumání, a to na dobu určitou a na základě povolení ministerstva. Soulad evidenčních záznamů jednotlivých sbírkových předmětů se skutečným stavem se ověřuje inventurou, tu provádí inventarizační komise podle §12. Kontrolu dodrţování povinností stanovených tímto zákonem provádí Ministerstvo kultury (§13). Ministerstvo můţe uloţit vlastníku sbírky pokutu (§14). 2.1.4 Vyhláška Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb. 102 Vyhláška Ministerstva kultury, kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. V této vyhlášce najdeme, co se rozumí pojmem trvalé uchovávání sbírek muzejní povahy a jednotlivých sbírkových předmětů. Paragraf 2 upravuje vedení sbírkové evidence. Dále jak probíhá kaţdoroční a mimořádná inventarizace. Vyhláška obsahuje v příloze vzory tiskopisů, a to ţádosti vlastníka sbírky o zápis do CES, ţádost o vydání povolení k vývozu apod. 2.1.5 Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty103 V § 1 se vymezuje, co se rozumí pod pojmem předmět kulturní hodnoty: Předměty kulturní hodnoty podle tohoto zákona jsou přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění, vědu nebo techniku a splňují kritéria obsaţená v příloze č. 1 tohoto zákona. Podle § 2 předměty kulturní hodnoty lze vyvézt z území České republiky, pouze jsou-li doloţeny osvědčením k vývozu na dobu určitou nebo osvědčením k trvalému vývozu. Osvědčení nemůţe být nahrazeno posudkem znalce. Osvědčení vydávají na

100

Např.: název sbírky, popis sbírky, seznam sbírkových předmětů, místo uloţení sbírky apod. http://ces.mkcr.cz/cz/sb.php?evc=NGA/002-04-30/115002 102 Vyhláška č. 275/2000 Sb. 103 Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. a zákona č. 80/2004 Sb. č. 71/1994 Sb. 101

37

základě ţádosti podané fyzickou nebo právnickou osobou, která je vlastníkem předmětu kulturní hodnoty muzea, galerie, knihovny a pracoviště Národního památkového ústavu popřípadě Ministerstvo kultury. Dohled nad dodrţováním povinností stanovených tímto zákonem provádí ministerstvo a celní orgány (§ 7b). Podle zákona č. 71/1994 Sb. nelze vyváţet kulturní památky, národní kulturní památky, evidované sbírky muzejní povahy a sbírkové předměty, které jsou jejich součástmi, archiválie a originály uměleckých děl ţijících autorů. Zákon č. 71/1994 Sb. stanovuje, ţe Národní galerie v Praze můţe vydat osvědčení k trvalému vývozu nebo k vývozu na dobu určitou pouze k předmětům kulturní hodnoty z oboru výtvarného umění vymezeným v seznamu přílohy 1, bodě IV zákona.104

2.2 Status NG v Praze V současnosti jde o státní ústav v postavení státní příspěvkové organizace, spadající pod resort Ministerstva kultury. Je tedy převáţně financována z dotací státního rozpočtu, kapitola MK č. 334. Ministerstvo kultury ČR je orgánem vykonávající funkci zřizovatele této organizace. Patří pod odbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií. Hlavní činnosti Národní galerie v Praze stanovuje její statut, který je v souladu se zákonem č. 148/1949 Sb. O Národní galerii v Praze vydalo Ministerstvo kultury pod č. j. 13 301/2003 a který nabyl účinnosti 1. 11. 2003. Hlavní činnosti NG v Praze: 105 o Získává sbírkové předměty, tvoří, spravuje, zpřístupňuje sbírky výtvarného umění a architektury z území České republiky i ze zahraničí, zapůjčuje je do expozic a na krátkodobé výstavy pořádané jinými subjekty v České republice i v zahraničí. Zpracovává sbírkové předměty odborně, shromaţďuje k nim odbornou dokumentaci, kterou spolu se sbírkovými předměty prezentuje v expozicích a krátkodobých výstavách. Zpracovává také vlastní publikační činnost, vzdělávací a kulturní programy, určenými nejen pro širokou veřejnost, ale i pro specializované skupiny návštěvníků. Svou činnost prezentuje pochopitelně i prostřednictvím tisku a internetových stránek. Na internetových stránkách je moţnost virtuální prohlídky objektů a jejich prostor; 104

http://www.ngprague.cz/cz/1035/sekce/prijem-zadosti-o-vyvoz-umeleckych-del-ktera-nejsou-kulturnimi pamatkami/ 105 Výroční zpráva NG v Praze 2007 str. 12: http://www.ngprague.cz/cz/84/sekce/vyrocni-zprava/

38

o Provádí vědecký výzkum včetně problematiky konzervování a restaurování uměleckých děl, zpracovává odborné posudky, rešerše a expertízy a poskytuje odbornou pomoc např. při prohlašování uměleckých děl za kulturní památky a další sluţby v oboru své působnosti; o Spravuje historický sbírkový kniţní fond, odbornou knihovnu a archiv zaměřený na písemné prameny k dějinám umění, sběratelství a uměleckých institucí či korporací; k dispozici návštěvníkům nabízí i speciální obchod a kavárnu ve Veletrţním paláci; o Vydává osvědčení k vývozu předmětů kulturní hodnoty podle zákona č. 71/1994 Sb. O prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty; o Je odborným a metodickým pracovištěm pro muzea a galerie v České republice; v oboru své působnosti spolupracuje s právnickými a fyzickými osobami v České republice i v zahraničí; do září 2007 byla členem Rady galerií ČR, od října 2007 je členem Asociace muzeí a galerií české republiky. Ceny vstupného se rozlišují na základní, sníţené a rodinné. Dále je výše vstupného diferencováno podle rozsahu a povahy jednotlivých expozic a výstav. Na krátkodobé výstavy se vydávají zvláštní ceníky. V říjnu 2004 byly zavedeny hodiny volného vstupu, jedná se vţdy o první středu v měsíci 15:00 – 20:00.106

2.3 Organizační struktura Hlavou Národní galerie v Praze je generální ředitel. Konkurz na místo ředitele vypisuje ministr kultury, zatím je ale celý systém velice neurčitý. U řady příspěvkových organizací bývaly dosud mandáty časově neomezené. Ministr kultury chtěl vnést řád do způsobu vedení, proto vypracoval koncept, ve kterém prosazuje zrušení neomezeného mandátu a zavedení šestiletého funkčního období, po uplynutí této doby by se mohli opět přihlásit do výběrového řízení.107 Ale zdá se, ţe se tento plán kvůli současné demisi vlády odkládá. Konkurz na ředitele Národní galerie v Praze se jiţ pravděpodobně nevypíše. Jak bude pokračovat další ministr kultury, není jasné.108

106

Dostupné na WWW: http://www.ngprague.cz/cz/139/sekce/oteviraci-doba-a-vstupne/ Dostupné na WWW: http://aktualne.centrum.cz/kultura/clanek.phtml?id=631188 108 http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/konkurz-na-knizakuv-post-se-odklada-jehlicka-to-nestihne_113981.html 107

39

Útvary přímo řízené generálním ředitelen jsou Kancelář generálního ředitele, Referát interního auditu, Oddělení tiskové a komunikační (TKO) a Oddělení bezpečnosti a ochrany sbírek (OBOS). Vědecký výzkum prování Vědecká rada Národní galerie. Referát interního auditu NG průběţně zajišťuje auditorskou a kontrolní činnost, toto oddělení bylo zřízeno podle zákona o finanční kontrole ve veřejné správě. Za rok 2007 proběhlo celkem 15 auditů. Dále je pak celá galerie rozdělena podle jednotlivých druhů sbírek.109 Jednou z nejvýznamnějších úloh sbírek je soustavný odborný a vědecký výzkum v oboru výtvarného umění a publikování jeho výsledků. Jednotlivé sbírky získávají, shromaţďují, uchovávají a zpřístupňují výtvarná díla veřejnosti. Také zajišťují jejich ochranu, evidenci a inventarizaci.110 Celkem má galerie sedm oddělených sekcí, kaţdá má svého ředitele a sekretariát. Organizačními sloţkami jsou: Sbírka starého umění, Sbírka grafiky a kresby, Sbírka umění 19. století, Sbírka moderního a současného umění, Sbírka orientálního umění, Sekce muzeologická a Sekce ekonomicko-provozní. Všechny vyjmenované sbírky mají své vlastní odborné pracovníky a depozitáře. Sekce muzeologická je pracovištěm, kde se všechny sbírky registrují, restaurují, pořizuje se zde fotodokumentace jednotlivých děl. Pod tuto sekci spadá i archiv a knihovna NG. Ekonomicko-provozní sekce má na starosti ekonomický odbor, zaměstnanecké oddělení, odbor hospodářské správy, odbor nakladatelství, výstavní oddělení, manaţera Veletrţního paláce a referát pokladen. Přepočtený stav zaměstnanců k 31. 12. 2007 činil 272 osob. Správu veškerých sbírkových předmětů NG po stránce majetkoprávní vede odbor registru a metodického centra. Sbírky NG dnes sídlí v šesti architektonicky významných budovách Prahy. Stálé expozice starého umění se nacházejí ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí, v klášteře sv. Aneţky České na Starém Městě a nově i ve Schwarzenberském paláci. Sbírka českého umění 19. Století sídlí v Klášteře sv. Jiří. Moderní a současné umění nalezlo své místo ve Veletrţním paláci a sídlem Sbírky orientálního umění je zámek na Zbraslavi. Vstupní branou do NG a také sídlem Sbírky grafiky a kresby je palác Kinských na Staroměstském náměstí. Dále pro své výstavy vyuţívá galerie i Jízdárny Praţského hradu a Valdštejnské jízdárny, první je ve správě Správy Praţského hradu, druhá zmíněná ve správě kanceláře Senátu.111

109

Organizační schéma viz příloha č. 1 Dostupné na WWW: http://www.ngprague.cz/cz/79/sekce/organizacni-struktura/ 111 Dostupné na WWW: http://www.ngprague.cz/cz/79/sekce/organizacni-struktura/ 110

40

Společnost přátel NG112 Společnost přátel Národní galerie v Praze (SPNG) vznikla 24. srpna 1992 jako samostatná organizační jednotka registrovaná Ministerstvem vnitra. Je zaloţena na členském principu, rozlišuje několik typů členství. Členství je platné na jeden kalendářní rok, výše příspěvku se rozlišuje podle typu členství. Výhody pro členy SPNG spočívají v moţnosti volného vstupu do stálých expozic a na krátkodobé výstavy NG a v účasti na přednáškách, odborných výkladech k vybraným výstavám a dalších aktivitách, o nichţ jsou členové dvakrát ročně informováni dopisem. Řádní členové jsou vyzváni 1x ročně k účasti na členské schůzi, kde jsou seznámeni s hospodařením, rozpočtem a plánovanými aktivitami na další období. SPNG se v roce 1998 začlenila do Světové federace přátel muzeí (World Federation of Friends of Museums - WFFM). SPNG je prvním a dosud jediným členem WFFM z postkomunistických států. Byla zvolena za pořadatele zasedání komitétu této mezinárodní organizace uspořádaného v roce 2000 v Praze.

2.4 Financování Tato podkapitola je zaloţena na analýze výroční zprávy Národní galerie v Praze, tedy hlavním zdrojem zde uvedených informací byly výroční zprávy. Pro lepší orientaci v textu je kapitola rozdělena na podkapitoly Zdroje příjmů NG a Výdaje NG. Okrajově jsou zde zmíněny i budoucí moţnosti financování. V případě NG v Praze byla dostupná nejaktuálnější zpráva z roku 2007. 2.4.1 Zdroje příjmů Jak jiţ bylo řečeno výše, Národní galerie v Praze je státní ústav v postavení státní příspěvkové organizace. Stát za ni přebírá zodpovědnost i závazky, NG vlastně hospodaří se státním majetkem. NG patří pod odbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií, který zajišťuje činnosti týkající se movitého kulturního dědictví a muzejnictví, zajišťuje také zřizovatelskou funkci MK k příspěvkovým organizacím (muzeím a galeriím), činnost metodickou, připravuje materiály pro jednání vlády, provádí kontrolní činnost a zajišťuje působnost zákonů např. jako je zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, č. 122/2001 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy atd. Konkrétně jde o oddělení 112

Dostupné na WWW: http://www.ngprague.cz/cz/116/sekce/spolecnost-pratel-ng/

41

muzeí a galerií, které je částí tohoto odboru, oddělení je de facto metodických pracovištěm zřízeným přímo na MK pro otázky evidence a inventarizace sbírek muzejní povahy, centrální evidence sbírek a vývozu sbírkových předmětů do zahraničí. Zdrojem finančních prostředků pro oblast kultury je rozpočtová kapitola č. 334 Ministerstva kultury ČR, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Kultura je okrajově financována i rámci kapitol dalších ministerstev (například: ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo školství apod.).113 Prostředky musí být čerpány v souladu s rozpočtovými pravidly, která upravuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Celkové výnosy v roce 2007 byly 372 453,34 tis. Kč, v roce 2006 tato částka činila 339 580,26 tis. Kč, coţ znamená nárůst o 32 873 tis. Kč. V hlavní míře se na tomto navýšení podílely vyšší příspěvky na provoz a dotace, rozdíl oproti roku 2006 činil 22 494,89 tis. Kč. V roce 2007 ale klesly příjmy ze vstupného o 1 413 tis. Kč.

Graf č. 2.4.1: Výnosy NG v Praze za rok 2007 (v milionech Kč, zaokrouhleno)

113

S. ŠKARABELOVÁ a kolektiv, Ekonomika kultury a masmédií, 2007, s. 44

42

Prostředky z veřejných rozpočtů Jsou to hlavně provozní příspěvky a dotace, které dohromady v roce 2007 tvořily 293 369,91 tis. Kč z celkových výnosů. Do této částky byl započten příspěvek na provoz od zřizovatele (MK) ve výši 260 200,33 tis Kč. Zbytek, tj. 33 169,58 tvořily dotace na neinvestiční náklady související s financováním programů evidovaných v ISPROFIN od zřizovatele. NG čerpala prostředky hlavně z podprogramu Podpora reprodukce majetku státních kulturních zařízení, dále z podprogramu Obnova majetku státních kulturních zařízení poškozeného povodní 2002.114 Finanční prostředky od MK je také moţné získat na projekty v oblasti výzkumu a vývoje, v roce 2007 např. Výzkumný záměr Slezsko – perla v České koruně poskytlo MK prostředky ve výši 10 384 tis. Kč. Dalším zdrojem příjmů z veřejných prostředků mohou být různé granty, v roce 2007 to byly např. finanční prostředky od Grantové agentury České republiky, taktéţ na projekty v oblasti výzkumu a vývoje ve výši 1 974 tis. Kč. Finanční prostředky je moţné získat i od jiných ministerstev např. od ministerstva školství (MŠMT), byl to program Leonardo da Vinci od Národní agentury pro evropské vzdělávací programy115. Program byl vytvořen na podporu muzejní pedagogiky v ČR, poskytnuté prostředky tvořily 392,66 tis. Kč. Dotace je moţné získat také na nákupy akvizic z programu MK Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví (ISO). Tímto způsobem se významně obohacuje sbírkový fond NG, potřeba finančních prostředků zejména na nákup děl, která jsou kulturními památkami, je váţným problémem právě z důvodů nedostatku financí NG, částečně napomáhají prostředky z tohoto programu. Vlastní zdroje příjmů Z údajů ve výroční zprávě se dozvídáme, ţe vlastní výnosy NG v Praze dosáhly v roce 2007 výše 79 083 tis. Kč. Nejvyšší částku tvořily příjmy ze vstupného ve výši 31 689 tis. Kč, dále to byly příjmy z pronájmu nebytových prostor včetně sluţeb s tím souvisejících ve výši 20 177 tis. Kč. Úroky vynesly NG v roce 2007 130,05 tis. Kč. Dalším zdrojem vlastních příjmů byly také trţby za vlastní výrobky ve výši 3 094,18 tis. Kč a také Fond reprodukce 114

Oba uvedené podprogramy jsou součástí programu 234 110 – Rozvoj a obnova materiálně technické základny státních kulturních zařízení, který je nosným a nejvýznamnějším programem v rámci celého OI. 115 Součást Domu zahraničních sluţeb MŠMT (příspěvková organizace zřízená MŠMT), koordinuje vzdělávací programy mezinárodní spolupráce.

43

majetku ve výši 14 178 tis. Kč. Další moţností jak získat příjmy na financování činností NG, jsou příjmy z reklam a za odbornou činnost, bohuţel k těmto moţnostem nejsou k dispozici ţádné konkrétní údaje. Dary Můţe se jednat o finanční dary, tyto mohou být přijímaný od jednotlivců, nadací a dobročinných společností i od různých firem. Dále NG získává tímto způsobem také umělecká díla. Dokonce i některé cennosti byly nabyté dědictvím. Poslední číselný údaj o výši finančních darů je z roku 2005, a to 2 155 983 Kč a 913 456 Kč bylo darováno ze zahraničí. Zdá se, ţe finanční dary netvoří příliš velkou část příjmů, k zúčtování slouţí rezervní fond. Častější a mnohem významnější jsou akvizice nabyté darem. Např. v roce 2006 bylo získáno 358 sbírkových předmětů, z toho 81 děl darem a 112 nákupem a zbytek dědictvím, převody a jiným způsobem. V roce 2007 byly nabyty dědictvím dva sbírkové předměty a darem bylo nabyto 116 sbírkových předmětů, 6 artefaktů z prostředků ISO a 51 bylo zakoupeno z prostředků NG. Nepřímá podpora Mezi nepřímou podporu patří např. daňové úlevy, osvobození od daňové povinnosti. Tyto jsou uvedeny v příslušných zákonech. Daň z nemovitosti Podle § 4 odstavce g jsou osvobozeny od daně z pozemků, pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou slouţící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím a se stavbou památkových objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem kultury České republiky. 116 Národní galerie je vymezena zvláštním zákonem, toto osvobození se na ni tedy vztahuje. Údaje ve výroční zprávě z roku 2007 potvrzují, ţe výše daně z nemovitosti byla nulová.

116

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí

44

Daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí Z § 20 odstavce 1a, b vyplývá, ţe od daně dědické a darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku Českou republikou, jakoţ i bezúplatné poskytnutí majetku Českou republikou, územními samosprávnými celky a jimi zřízenými příspěvkovými organizacemi. Dále podle odstavce 3 je od daně z převodu nemovitostí osvobozen převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem z vlastnictví České republiky, pokud s majetkem státu hospodaří organizační sloţky státu, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, státní příspěvkové organizace, státní fondy nebo Česká konsolidační agentura, jakoţ i převody nebo přechody vlastnictví k nemovitostem na Českou republiku.117 Národní galerie je státní příspěvkovou organizací, kde funkci zřizovatele vykonává MK. Daň z příjmu Platí zde zvláštní daňový reţim. NG je příspěvkovou organizací, zákon o daních z příjmů tyto organizace označuje jako „poplatníky, kteří nebyli zaloţeni za účelem podnikání“, přičemţ je zde uveden výčet organizací, kterých se to týká. Z hlediska této daně mohou takto vymezeným poplatníkům vzniknout příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy, které jsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené, dále zdaňované zvláštní sazbou daně, příjmy zdaňované v samostatném základu daně a příjmy zahrnované do základu daně z příjmů. NG v Praze vykonává činnost hlavní a hospodářskou. Mezi příjmy, které nejsou předmětem daně, patří např. příjmy z dotací a jiných forem státní podpory a podpory z rozpočtu obcí, jsou-li poskytnuty v souladu s rozpočtovými pravidly republiky – jsou to dotace poskytnuté ze státního rozpočtu, z obecního rozpočtu, granty, od fondů EU, apod. Příjmy z úroků z vkladů na běţném účtu, příjmy z pronájmu a prodeje státního majetku, které jsou podle rozpočtových pravidel republiky příjmem státního rozpočtu a dále např. příjmy ze ztrátové hlavní činnosti. Příjmy z činností vyplívajících z poslání NG nejsou předmětem daně, toto platí za podmínky, ţe náklady vynaloţené v souvislosti s prováděním těchto činností jsou vyšší. Příjmy, které jsou vţdy předmětem daně, jsou např. příjmy z reklam, příjmy z nájemného s výjimkou pronajatého státního majetku, který je příjmem státního rozpočtu, příjmy z hospodářské 117

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí

45

činnosti a i příjmy ze ziskové hlavní činnosti. 118 NG v roce 2007 platila daň z příjmů ve výši 1 485,78 tis. Kč. Prostředky z rozpočtu EU Prostředky z rozpočtu EU je moţné získávat z různých programů na základě propracovaných projektů. V roce 2007 to byly tyto: Program JPD 3 – multimediální vzdělávací projekt pro ţáky, studenty a učitele. NG získala prostředky ve výši 2 016,68 tis. Kč. Program CULTURE 2007, nový program kulturní spolupráce v EU pro období 2007-2013. Předpokládaná výše finančních prostředků je 10 705,18, projekt měl být uskutečněn v roce 2008, bohuţel aktuální data o výsledcích nejsou zatím na stránkách NG k dispozici. 2.4.2 Výdaje Celkové výdaje v roce 2007 činily 370 967,56 tis. Kč, v roce 2006 to bylo 337 995,87 tis. Kč, coţ činí rozdíl 32 971,69 tis. Kč. Z toho nejvýrazněji vzrostly náklady na ostatní sluţby o částku 16 772,62 tis. Kč. Dále výrazně vzrostla spotřeba materiálu, a to o 9 610,28 tis. Kč. Graf č. 2.4.2: Výdaje NG v Praze za rok 2007 (v milionech Kč, zaokrouhleno)

I výdaje jsou napojeny na státní rozpočet kapitolou 334 resortu kultury. Nejvyšší nákladovou poloţkou byly ostatní sluţby bez bliţší specifikace, jsou to náklady spojené se 118

H. JURAJDOVÁ, Účetnictví a rozbory II,2007, s. 41-44

46

spotřebovávanými sluţbami. Jedná se o účet 518 a patří sem poloţky jako nájemné, stravování, sluţby pošt, telekomunikací, radiokomunikace, internet, ostraha objektů zajišťovaná dodavatelsky, účetní sluţby, právní sluţby, úklid zajišťování dodavatelsky, nákup akvizic, výstavní činnost, propagace, externí umělci a ostatní externí sluţby výše neuvedené. Celková výše činila 129 173,29 tis. Kč. Druhou nejvyšší poloţkou byly mzdové náklady ve výši 60 517,13 tis. Kč, z toho platy zaměstnanců tvořily 58 753,62 tis. Kč. Na třetím místě ve výši 47 138,23 byly v roce 2007 náklady na opravy a udrţování. Dále vysokou částku tvořily také náklady na spotřebu energie ve výši 33 912,32 tis. Kč. Informace z výroční zprávy 2007 dokládají, ţe finance ze státního rozpočtu byly pouţity hlavně k rozšiřování a zabezpečování nových provozních kapacit, v první řadě šlo o rekonstrukci Schwarzenberského paláce a jeho následné vybavení mobiliářem a vybudování nové expozice, také rekonstrukce Salmovského paláce. Dále NG v roce 2007 pokračovala v rekonstrukci Kláštera sv. Aneţky České, II. etapa oprav po povodni 2002. Fond reprodukce majetku ve výši 14 178 tis. Kč byl pouţit jako další zdroj k financování oprav a údrţby budov. Informace dále uvádějí, ţe NG v Praze je institucionálním členem organizace ICOM119, z tohoto členství vyplývá povinnost NG platit roční příspěvek, ten činí 19 300 Kč ročně. 2.4.3 Budoucí podoba financování V dokumentu Koncepce rozvoje NG v Praze do roku 2020 z roku 2001, je uvedeno, ţe financování této instituce musí být postupně změněno z typu státní příspěvkové organizace na veřejnoprávní subjekt NKI (nezávislá kontrolní instituce). Podle této koncepce by měly nabývat na významu i zdroje mimo státní rozpočet, nejen dary a reklamní činnost, ale i vlastní příjmy za odbornou činnost NG jako restaurování, soudní znalectví, nakladatelská činnost, paspartování a adjustace. Přesto by podstatnou část příjmů měl tvořit příspěvek na činnost nebo dotace ze státního rozpočtu. Na významu by ale mělo nabývat financování konkrétních účelovostí a dále projekty vědy a výzkumu financované z grantů otevřených grantových agentur včetně mezinárodních.120

119 120

International Council of Museums Koncepce rozvoje NG v Praze, dostupné na WWW: http://www.ngprague.cz/cz/84/sekce/vyrocni-zprava/

47

3 NÁRODNÍ GALERIE V LONDÝNĚ Podobně jako je předchozí kapitola věnována české galerii, je tato kapitola věnována Národní galerii v Londýně. Základní vymezení právní úpravy, postavení a hlavní činnosti galerie. Dále také popis organizační struktury a způsob financování londýnské galerie.

3.1 Legislativní úprava Na tomto místě je uveden přehled základního legislativního rámce. Museums and Galleries Act 1992 a Charities Act. 3.1.1 Museums and Galleries Act 1992121 Zákon slouţí k ustanovování Dozorčí rady National Gallery, Tate Gallery, National Portrait Gallery a Wallace Collection, v § 1 je také upraveno sloţení a funkce rady. Upravuje převod vlastnických práv a udělování působností rady. Činí opatření, co se týče převodů předmětů a souvisejících dokumentů mezi sbírkami určitých muzeí, galerií a knihoven. Upravuje pravomoci, pokud jde o převod pozemků nadřízeným orgánům těchto institucí a uvádí, v kterých případech platí osvobození od kolkovného. Dále se zabývá financováním uvedených institucí i financováním Komise pro muzea a galerie. Zohledňuje opatření, s ohledem na pojištění proti ztrátě a poškození předmětů zapůjčených jiným institucím. Obsahuje dodatkové opatření, které pozměňuje jméno Britského muzea na Muzeum přírodopisné. Zákon se svou působností snaţí zlepšit některé právní úpravy týkající se muzeí, galerií i knihoven. Zákon dále obsahuje ve svém závěru devět doloţek. V doloţce zákona č. 1 se konkrétně zabývá Dozorčí radou Národní galerie, a to její rolí, sloţením členstva, personálním obsazením. Odstavec o personálním obsazení určuje, ţe ředitel NG musí být volen Dozorčí radou se souhlasem předsedy vlády. Dále způsob volby ostatních zaměstnanců galerie. V posledních čtyřech odstavcích je upraven způsob jednání rady, příspěvky ohledně nákladů, nástroje a povinnost zápisů, způsob a lhůta k jejich předávání. Doloţky zákona č. 2-4 upravují v naprosto stejné struktuře tak, jak je zpracována předchozí doloţka, oblast Dozorčí rady Galerie Tate, Národní galerie portrétů a Sbírky Wallace. 121

Museums and Galleries Act 1992, Chapter http://www.opsi.gov.uk/acts/acts1992/Ukpga_19920044_en_1.htm

48

44,

dostupné

na

WWW:

Doloţky č. 5-9 uvádějí v daném pořadí, které instituce mají oprávnění převádět umělecká díla a které instituce mohou tyto převody pouze nabývat; vyjmenovává orgány, kterým mohou být převedeny pozemky; obsahuje seznam orgánů, které mají právo přijímat příspěvky od Lorda presidenta rady122 nebo od ministra; vedlejší a méně významná ustanovení; poslední doloţka ruší některá ustanovení zákona. 3.1.2 Charities Act123 Zákon byl několikrát novelizován. Nejnovější úprava zajišťuje opatření pro ustanovení a funkce Komise pro charity v oblasti Anglie, Walesu a Charitativní tribunál. Pozměňuje předchozí zákony o charitách, včetně opatření týkající se organizací tvořících akciovou společnost. Upravuje také opatření o veřejných charitativních sbírkách a o dalších moţnostech získávání finančních prostředků provozovaných ve spojitosti s činnostmi charitativních a ostatních institucí. V doloţce zákona č. 2 z roku 1993 je uvedeno, ţe Dozorčí rada Národní galerie je osvobozena od povinností, plynoucích z tohoto zákona. Doloţka č. 5 pozměněného zákona z roku 2006 pouze rozšiřuje oblast úpravy týkající se osvobozených institucí.

3.2 Status NG v Londýně Národní galerie v Londýně má odlišné postavení neţ česká galerie. Řídí se podle zákona o Muzeích a galeriích z roku 1992124. Má dobročinné postavení, ale je osvobozená od povinnosti registrace u Charity Commission125. Je v postavení veřejnoprávního orgánu mimo ministerstvo. Garantem je Ministerstvo kultury, medií a sportu. S ministerstvem uzavírá dohodu o financování na období tří let. Ředitel galerie je jmenován ministerstvem.

126

NG

Londýn se staví do role národní sbírky výtvarného umění. Její dobročinné postavení znamená,

122

Lord President of the Council- jeden ze čtyř nejvyšších hodnostářů v UK: http://en.wikipedia.org/wiki/Lord_President_of_the_Council 123 Charities Act 1993, Chapter 10, dostupné na WWW: http://www.opsi.gov.uk/Acts/acts1993/ukpga_19930010_en_1 , Charities Act 2006, Chapter 50, dostupné na WWW: http://www.opsi.gov.uk/acts/acts2006/ukpga_20060050_en_1 124 The Museum and Galleries Act 1992 125 Komise pro charity nebo Komise pro správu charitativního majetku: http://www.charitycommission.gov.uk/tcc/ccabout.asp 126 http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/02_constitution.htm

49

ţe odkazy galerii jsou osvobozeny od dědické daně a platí pro ni sníţená sazba z daně darovací.127 Mezi hlavní činnosti patří: o Získávání uměleckých předmětů, tvorba, správa a zpřístupňování sbírek co nejširší veřejnosti a jejich zachování pro budoucí generace. Dále se stará o sbírky, o jejich odbornou konzervaci a restaurování, o dokumentaci děl. Své sbírky také zapůjčuje jiným muzeím a galeriím. Snaţí se poskytovat návštěvníkům co nejvyšší standart metod vystavování a také co nejkvalitnější sluţby. Snaţí se podněcovat zájem o výtvarné umění prostřednictvím svých publikací, vzdělávacích a kulturních programů pro laiky i pro odborníky, také pomocí svých internetových stránek, článků v tisku, spolupracuje s rádiovými i televizními stanicemi. Její sbírku i s popisem děl je moţné si prohlédnou online. o Provádí a podporuje kvalitní vědecký výzkum, je odborným poradcem. Spolupracuje s regionálními muzei a galeriemi v UK a vzájemně si v této oblasti pomáhají. Cílem je mezinárodní spolupráce s ostatními muzei a galeriemi a pořádání výzkumných seminářů a poskytování odborných rad. o Provozuje vlastní obchody k dispozici je i internetový obchod, galerijní knihovnu a archív, obchodní činnost vykonává prostřednictvím National Gallery Company Limited, která slouţí k podpoře činnosti NG. Vede program, ve kterém se kaţdý můţe stát členem společnosti a podporovat galerii. 128 Galerie se snaţí udrţovat bezplatný vstup do všech prostor!

3.3 Organizační struktura Národní galerie v Londýně je řízena Dozorčí radou. Ustanovení, sloţení, funkce a vlastnictví Dozorčí rady jsou upraveny § 1 v zákonu o muzeích a galeriích z roku 1992. Členové rady jsou jmenováni předsedou vlády a ve své funkci slouţí po dobu pěti let. Dozorčí rada je nezávislým orgánem, poskytujícím vedení galerie hluboké a různorodé odborné znalosti. 127

Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/support/legacies.htm Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/default.htm, dále byly pouţity informace z dokumentu National Gallery funding agreement: 2005/06-2007/08, str. 1-18, dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/pub/administration/fundingagreement.pdf 128

50

Počet členů rady musí být nejméně 12 a nejvíce 14. Jeden z členů rady je jmenován Galerií Tate z řad její vlastní dozorčí rady. Ředitel galerie je jmenován Ministerstvem kultury, medií a sportu na dobu pěti let. Je zodpovědný za kaţdodenní chod galerie, za správu a rozšiřování sbírky, má hlavní roli v přijímání hlavních finančních a strategických rozhodnutí. Má na starosti, pod vedením dozorčí rady, celkovou organizaci, řízení a personální zajištění galerie a s tím související finanční a jiné procesy. Galerie má něco mezi 450-500 zaměstnanci z toho více neţ polovina má na starosti bezpečnost a ochranu. Celá organizace je rozdělena na 19 oddělení, která se snaţí pokrýt všechna pole působnosti galerie jako např. péče o díla, studie, restaurování a propagaci celé sbírky, dále sluţby pro veřejnost, vzdělávací aktivity a administrativu atd. Jednotlivá oddělení jsou representována vrchním vedením v Řídícím výboru, kaţdý jeden člen výboru má na starosti jiné oddělení. Výbor přijímá závaţná provozní rozhodnutí galerie. Zaměstnanci jsou representováni prostřednictvím tří svazů, které se pravidelně scházejí s představiteli vrchního vedení galerie.129 NG v Londýně má Oddělení vědecké, Oddělení konzervace, všechny sbírky jsou v jednom Oddělení sbírek, Oddělení komunikací a medií, Oddělení vzdělávání, Oddělení vývoje a zdrojů. Jak jiţ bylo řečeno výše, řízení těchto sekcí mají na starosti jednotlivý členové Řídícího výboru.130 Většina oddělení se dále větví na speciální pracoviště. Konkrétně je to Oddělení konzervace, které je zodpovědné za konzervaci uměleckých předmětů. Dělí se na pracoviště, kde probíhá restaurování rámů obrazů, na pracoviště, kde probíhá konzervace, tedy čištění, restaurování a výzkum. Posledním podřízeným pracovištěm je management sbírek, který má ještě své tři oddělené sekce.131 Další rozvětvenou sekcí je Oddělení sbírek, kaţdá sbírka má svého kurátora, který je zodpovědný za péči o svěřenou kolekci. Tato sekce se dále dělí na střediska, prvním jsou Expozice, které organizuje výstavy a je zodpovědné za celkový vzhled galerie. Následuje zvláštní pracoviště pro knihovnu a archív NG a pro design, které se stará o publicitu galerie.132 Oddělení komunikací a médií se dělí na sekce Nová

129

Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/05_people.htm Organizační schéma viz příloha č. 2 131 Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/09_conservation.htm 132 Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/09_curatorial.htm 130

51

média, Marketing, Sluţby pro veřejnost a bezpečnost, Informace a na sekci Tisk.133 Oddělení zdrojů začleňuje sekci Finance, Informační systém a sekci staveb a zařízení.134

3.4 Financování Část o způsobech financování je stejně jako v případě NG v Praze postavena na analýze výročních zpráv. Na WWW stránkách NG v Londýně je dostupná nejaktuálnější výroční zpráva z období od 31. 3. 2007 – 31. 3. 2008. Znovu je rozdělena podle zdrojů příjmů a vydaných prostředků. Okrajově je zmíněna i budoucí podoba financování. 3.4.1 Zdroje příjmů Jak jiţ bylo řečeno, NG v Londýně je v postavení veřejnoprávního orgánu mimo ministerstvo. Garantem je Ministerstvo kultury, medií a sportu (DCMS). Všechny účetní knihy a údaje v ní, stejně jako podmínky čerpání a vyuţití finančních prostředků, musí být v souladu se zákonem č. 44 o muzeích a galeriích 1992, konkrétně jde o sekci zákona č. 9. S ministerstvem uzavírá dohodu o financování na období tří let, aktuální dohoda pokrývá období mezi dubnem 2008 aţ do března 2011. Tato dohoda vytváří podklad pro vzájemnou vazbu mezi NG a DCMS. 135 Graf č. 3.4.1: Roční průměrné příjmy NG v Londýně za období 2007/08 (v milionech £)

Celkové příjmy za období 31. 3. 2007 – 31. 3. 2008 byly ve výši 40,696 tis. Britských liber, v předcházejícím období to bylo 42,930 tis. £. Pokles zaznamenaly hlavně dary, a to z 10,486 133

Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/09_comms.htm Dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/09_resources.htm 135 Přesný název: The National Gallery's Funding Agreement with the Department for Culture, Media and Sport, dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/13_future.htm 134

52

tis. £ v období 2006/07 na 8,734 tis. £ v 2007/08. Dále význačný pokles příjmů způsobily dědické odkazy, a to z 94 tis. £ na 6 tis. £! Dá se říct, ţe drtivá většina příjmů zaznamenala v tomto období pokles, došlo naopak k nárůstu státních dotací oproti předchozímu období o 1,612 tis. £. Státní dotace Z dohody o financování NG, plyne, ţe přidělení finanční dotace od DCMS je závislé na udrţování bezplatného vstupu do stálých expozic. Dále jsou tyto finanční prostředky účelově vázány na konkrétní projekty. Dokument také stanovuje, ţe prioritou ministra a strategickým cílem resortu je výše příspěvku stanovená podle dosaţených úspěchů. Podle výroční zprávy jsou dotace vyuţitelné na provozní náklady, na zlepšení kapitálové situace a na nákup sbírek. Celková výše státních dotací za sledované období byla 25,597 tis. £, z toho 3,25 tis. £ bylo účelově vázáno, a to na kapitálové projekty a přehodnocení (1,591 tis. £) a koupi sbírek (1,659 tis. £). Zbytek (22,347 tis. £) bylo vyuţito na provozní výdaje. Jinou moţností státních dotací je dotace taktéţ od DCMS na program Strategic Commissioning, jedná se o program, který má zlepšit a usnadnit přístup škol do muzeí, galerií a do archívů. Celková výše dotace byla 160 tis. £. Oproti předchozímu období to znamená nárůst o 17 tis. £. Vlastní zdroje příjmů Mezi vlastní zdroje příjmů NG v Londýně lze zařadit příjmy z dobročinných aktivit jako např. příjmy z pořádání různých výstav, které ve sledovaném období dosáhly výše 2,197 tis. £, coţ ale vykazuje pokles oproti předchozímu období o 2,293 tis. £. Mezi dobročinné aktivity patří i vzdělávací aktivity, příjmy z těchto aktivit dosáhly výše 247 tis. £, coţ znamená opět pokles o 62 tis £. Jiným druhem příjmu jsou výnosy z obchodních aktivit NG, ty dosáhly výše 838 tis. £ (929 tis. £. za 2006/07) nebo příjmy z koncesovaných ţivností (za 2007/08 845 tis. £, 2006/07 956 tis. £). Mezi obchodní činnosti patří autorské honoráře, příjmy z pronajatých prostor a program členství v organizaci. Ve výroční zprávě je také poloţka různorodé příjmy bez bliţší specifikace ve výši 307 tis. £ (za 2006/07 dosáhly 348 tis. £). Pak je moţné získat dodatečné příjmy prodejem zařízení patřící NG, coţ se ale v tomto období nestalo.

53

Aktivitou, která oproti předchozímu období jako jedna z mála zaznamenala nárůst, je příjem z investic v celkové výši 1,765 tis. £, v minulém období 1,189 tis. £. V této oblasti došlo zejména k výraznému zvýšení přijatých bankovních úroků, a to z 353 na 821 tis. £. Dary Velkou část příjmů NG tvoří dary (8,734 tis. £) a dědické odkazy (6 tis. £). V UK nejsou dědické odkazy podobným institucím nijak neobvyklé. Dary mohou být přijímány od jednotlivců, od různých trustů a nadací, od firem, mohou být dokonce přijímány i dary v naturáliích. Např. dary na všeobecné účely tvořily 834 tis. £, z toho nejvyšší část tvořily dary od trustů a nadací ve výši 539 tis. £ a na druhém místě, co do výše, dary od jednotlivců v celkové výši 175 tis. £. Nutno dodat, ţe právě dary od trustů a nadací zaznamenaly obrovský pokles oproti předchozímu období, ze 4,964 tis. £ se propadly na jiţ zněměných 539 tis. £! Jinou oblastí jsou dary, týkající se vybavení kolekce akvizicemi, tyto tvořily zbytek částky výše uvedené částky (7,9 tis. £). Největší zásluhu na této částce měly dary v naturáliích, zahrnující získání obrazů z programu Acceptance-in-lieu scheme (AIL). Nepřímá podpora Také v UK existuje nepřímá podpora, která vychází z příslušných zákonů a různých daňových stimulů na podporu v oboru kultury. Daň dědická (darovací, z převodu kapitálu) Zákon upravující tuto problematiku nese název Inheritance Tax Act 1984, hlava zákona 51. V této oblasti existují projekty, které poskytují prostředky k daňové stimulaci v souvislosti s kulturními hodnotami. Za prvé, jiţ zmiňovaný projekt AIL (Acceptance-in-lieu scheme), který umoţňuje daňovým poplatníkům převod uměleckých děl a důleţitých předmětů kulturního dědictví do veřejného vlastnictví (galerie, muzea, knihovny a archívy) při placení daně dědické (nebo jedné z jejich dřívějších forem136). Nabídky jsou učiněny úřadu HM Revenue & Customs (HMRC, berní a celní úřad jejího veličenstva) a musejí být schváleny ministrem kultury, který se předtím poradil s odborníky z poroty MLA137. Tato porota je sloţena z nezávislých expertů, kteří se ucházejí o radu specialisty na nabízený předmět. 136

Předchůdce Capital Transfer Tax (CTT) a jěště před ní Estate Duty (ED). MLA – The Museums, Libraries and Archives Council, veřejnoprávní orgán mimo ministerstvo, pod záštitou DCMS, zaloţena v roce 2000 pro spolupráci mezi muzei, galeriemi, archívy a knihovnami. 137

54

Doporučení jsou předána ministrovi, který se rozhodne, zda předmět akceptuje či nikoliv. Tento projekt můţe vyuţít kaţdý, kdo má nějakou existující povinnost k platbě daňového výměru. Místo části nebo celé platby můţe nabídnout předmět kulturní hodnoty. Výhodou pro muzea, galerie, knihovny a archívy je, ţe obdrţí předmět, aniţ by vynaloţili finanční prostředky.138 Dále úřad HMRC rozhoduje, po doporučení poradních orgánů, o podmíněném osvobození od daně v případě, kdy je předmět darován nebo odkázán novému majiteli. Nový majitel se ovšem musí zavázat, ţe bude o předmět pečovat, umoţní k němu veřejný přístup a pokud je předmět přemístitelný, musí zůstat v UK. Pokud toto poruší, musí daň zaplatit. Tento projekt nese název The Conditional Exemption Tax Incentive. Předměty, kterým byla udělena tato podmínka, mohou, podle zákona 51 z roku 1984, zakoupit subjekty uvedené v doloţce zákona č. 3. Na prvním místě je zde uvedena právě Národní galerie. Předmět je koupen za velmi výhodnou cenu pro obě zúčastněné strany. Tento proces se nazývá Private Treaty Sale (PTS). Cena, za kterou koupí galerie je niţší neţ trţní a celá se stane příjmem prodávajícího. Prodávající dostane vyšší částku, neţ kterou by získal na trhu po zaplacení daně. Podle sekce zákona 32 odst. 4 písm. a) není zdanitelným případem právě prodej majetku uvedeným veřejným subjektům.139 3.4.2 Výdaje Celková částka vynaloţených finančních prostředků činila v období 31. 3. 2007 – 31. 3. 2008 29,075 tis. £.v předchozím období to bylo 30,396 tis. £ tzn., došlo ke sníţení výdajů o 1,321 tis. £. Do této sumy nejsou započteny mzdové náklady ve výši 14,311 tis. £! V podstatě došlo ke sníţení u všech sledovaných nákladových poloţek, vyjma nákladů na vytváření finančních prostředků, ty celkově dosáhly částky 1,001 tis. £, v minulém období 918 tis. £.

138

Tax incentives, Acceptance in Lieu Guidance Notes, http://www.mla.gov.uk/what/cultural/tax/acceptance_in_lieu 139 Dostupné na WWW: http://www.mla.gov.uk/what/cultural/tax/private_treaty

55

dostupné

na

WWW:

Graf č. 3.4.2: Provozní a mzdové náklady NG v Londýně za období 2007/08 (mil. £)

Nejvyšší nákladovou poloţkou jsou náklady na péči o sbírky ve výši 11,737 tis. £, i přes tuto vysokou částku došlo v porovnání s předešlým obdobím k mírnému sníţení těchto nákladů, a to o 397 tis. £. Hned v závěsu za těmito výdaji se pohybují náklady na zpřístupňování sbírek ve výši 10,785 tis. £, i zde došlo k mírnému sníţení (o 172 tis. £). Na náklady spojené s výstavami bylo vydáno 2,124 tis. £ (2,471 tis. £ 2006/07). Vydané prostředky související se studiem sbírek dosáhly 1,865 tis. £ (2,305 tis. £). Na vzdělávací aktivity bylo vydáno 1,354 tis. £ (1,461 tis. £). Ke zvýšení došlo právě u jiţ zmiňovaných nákladů na vytváření finančních prostředků, které zahrnují náklady na získávání finančních prostředků ve výši 910 tis. £ (minulé období 831 tis. £) a náklady na správu investic ve výši 91 tis. £ (87 tis. £). Dalším typem nákladů jsou náklady na kontrolu, které se oproti předchozímu období zvýšily ze 105 tis. £ na 209 tis. £ v tomto období. Tento typ nákladů zahrnuje náklady spojené s dozorem nad personálem (119 tis. £), odměnu auditorovi (37 tis. £), poplatky za interní audit (23 tis. £), náklady na schůze (6 tis. £), náklady na externí poradce (15 tis. £) a podpůrné náklady (ve výši 9 tis. £). Oblastí, která je ve výroční zprávě NG v Londýně uvedena zvlášť, tj. není započtena do výše uvedené celkové sumy vydaných finančních prostředků, jsou mzdové náklady v celkové výši 14,311 tis. £. K zvýšení mzdových nákladů došlo jen mírně o 0,054 tis. £. Kdyţ tedy přičteme celkovým nákladům z výroční zprávy ještě mzdové náklady, vyjde suma nákladů 43,386 tis. £. 56

3.4.3 Budoucí podoba financování Základem práce galerie bude i nadále péče o stálé expozice a podle toho se bude snaţit zabezpečit zdroje financování. I nadále budou výdaje slouţit k financování ochrany, obohacování a výzkumu sbírek. Také by měly být vynaloţeny peníze na zpřístupňování kolekce různorodému publiku. V budoucnu se počítá s tím, ţe dojde k reálnému navýšení kapitálových dotací, ale zdroj finančních dotací zůstává spíše paušální, coţ nestačí na pokrytí všech provozních nákladů. Galerie tak bude i do budoucna podstatně závislá na vytváření svých vlastních příjmů, aby byla schopna uhradit stále rostoucí provozní náklady. Mnoho programů, které uskutečňuje, je moţné realizovat pouze s podporou podnikového sektoru, trustů, nadací a jednotlivců. Rozpočet vývojových prací význačně vzrostl a rozšiřuje se pracovní kolektiv. V důvodu těchto zvýšených investic do budoucna NG očekává, ţe kaţdým rokem bude docházet ke zvyšování finančních zdrojů. Dalším významným zdrojem, kde se chystají inovace, je program členství. Celkový příjem z provozní činnosti by měl stoupnout o 33%, přičemţ se tento růst opírá zejména o růst příjmů z oblasti sponzorství a programu členství.140

140

Corporate plan, dostupné na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/13_future.htm

57

4 KOMPARACE NG V PRAZE A NG V LONDÝNĚ V poslední kapitole diplomové práce se pokusím stručně shrnout fakta, týkající se obou popisovaných Národních galerií s vyuţitím metody komparace. Smyslem závěrečné kapitoly je snaha představit shodné a rozdílné části obou popsaných systémů. Pozornost je věnována komparaci historických aspektů, které měly nezměrný vliv na vznik, vývoj a konečnou podobu obou galerií. Druhým bodem srovnávání je legislativní úprava, která tvoří podklad pro působnost galerií. Dále je porovnán status i organizační struktura. Tečkou za touto kapitolou je srovnání způsobů financování NG v Praze a NG v Londýně.

4.1 Historické aspekty Pro obě galerie je typická určitá organizace, která vznikla v podmínkách daného prostředí a vycházela z různých historických aspektů. Počátky obou galerií byly velmi podobné, obě byly zaloţeny s cílem pozvednout umělecký vkus veřejnosti, obě měly obdobné důvody k zaloţení. Tyto důvody vycházely, jak vyplývá z historických textů, ze ţalostného stavu veřejného kulturního ţivota tehdejší doby. Dějiny Národní galerie v Praze se datují od roku 1796, zato zaloţení Národní galerie v Londýně roku1824 by se dalo povaţovat za opoţděné, oproti jiným evropským zemím. Dále se historický vývoj těchto institucí vyvíjel odlišně. Národní galerie v Londýně byla od počátku přístupná nejširší veřejnosti, zatímco u nás galerie vznikla ze soukromých aristokratických sbírek, kde zpočátku přístup představoval spíše privilegium udělované návštěvníkovi. NG v Londýně byla vybudována od nuly, z půlky vládním nákupem sbírky, půlkou z darů a odkazů. Neochota vládnoucí monarchie k postoupení královských sbírek národu vedla k zaloţení veřejné galerie. Dalším důvodem k zaloţení byl vývoz uměleckých děl do zahraničí. Po napoleonských válkách konečně nastala vhodná doba pro uskutečnění záměru zaloţit galerii pro národ. Vláda po výzvě iniciátorů ochotně poskytla příspěvek k zakoupení ohroţené sbírky. Galerie byla polo-autonomním vládním oddělením přímo podřízeným státní pokladně, přesto se potýkala s nedostatkem financí díky neexistenci pravidelných dotací. Zpočátku nevzbuzovala přílišný zájem státních institucí. Díky snaze a péči se v průběhu staletí z malé galerie v Londýně stala Národní galerie světového významu, která je nyní zajisté jednou z nejznamenitějších sbírek světa. Politika M. Thatcherové v polovině osmdesátých let zapříčinila decentralizaci, zplnomocnění a nárůst vlastní odpovědnosti galerie, která se stala nevládním veřejnoprávním orgánem. 58

V ČR byla situace poněkud odlišná, v době kdy vznikl nápad zaloţit veřejnou galerii, bylo Česko sdruţeno v rámci Rakousko-uherské monarchie. Nikoho z vládnoucí monarchie nezajímala česká identita. S českými artefakty se zacházelo ledabyle, velké mnoţství jich bylo vyvezeno ze země, prodáno a odcizeno po třicetileté válce. Dalším podnětem ke vzniku veřejné galerie byla doba osvícenství a sílící pocit vlastenectví šlechtických rodů, motivem určitě byl zajisté také sílící odpor české aristokracie vůči habsburským centralizačním reformám. Šlechticové vlastnili rozsáhlé sbírky uměleckých předmětů, není tedy divu, ţe to byli právě oni, kdo se ujal praktického naplnění myšlenky zaloţení první veřejné galerie u nás. Církev v této době zaţívala nepříznivé období, nedalo se na ni v tomto případě obrátit s prosbou o pomoc. Galerie byla vybudována ze soukromých zdrojů aristokratických rodů, co se týkalo uměleckých předmětů, materiálního i finančního zabezpečení. K rozvoji sbírek galerie přispěly zajisté i velkorysé dary, jak uměleckých děl tak finanční, různých mecenášů, později i institucí. Galerie byla zcela nezávislou institucí více neţ sto let, ale politické události roku 1918 posílily vliv státní kontroly a galerie se změnila v ústřední uměleckou sbírku nového státu. Roku 1936 se galerie definitivně stává státním ústavem, díky snahám ředitele Vincence Kramáře, který byl přesvědčen o správnosti tohoto řešení. Jeho ideální představou byla rozsáhlá státní centralizovaná sbírka umění. Neuvaţoval o hrozbách politického nátlaku nebo vlivu na galerii, uvaţoval o finančním zabezpečení, který podle něj mohl zajistit jedině stát. Tento stav byl právně posvěcen zákonem o Národní galerii z roku 1949. Národní galerie v Praze se stala státní příspěvkovou organizací. V tomto historickém srovnání se dají najít opačné tendence, zatímco NG v Londýně se ještě více decentralizovala a osamostatnila, NG v Praze se transformovala zcela opačným směrem díky snahám vedení v třicátých letech. Ze zcela nezávislé instituce se stala státním ústavem. I kdyţ v dokumentu Koncepce rozvoje NG v Praze do roku 2020 z roku 2001, je uvedeno, ţe financování této instituce musí být postupně změněno z typu státní příspěvkové organizace na veřejnoprávní subjekt NKI (nezávislá kontrolní instituce). Jen čas ukáţe, jestli k takové změně opravdu dojde a jestli se naše galerie stane více nezávislou.

4.2 Legislativní úprava Zásadní rozdíl v této oblasti je systém práva, který se v zemi uplatňuje. Vznik těchto systémů, zřejmě souvisí s dějinami zemí, ze kterých pocházejí. U nás se uplatňuje právo kontinentální, které se vyvinulo na základě římského práva, je to systém psaného práva. Soudce právo 59

nalézá, netvoří jej. Český právní řád byl ovlivněn ideologií socializmu. Naproti tomu v UK platí právní systém angloamerický, původně systém common law, coţ je soubor právních norem a zvyklostí, které se vyvinuly postupně díky rozhodovací činnosti soudců. Rozdíl systémů tkví hlavně v tom, ţe u nás je základem zákon, v UK soudní precedenty a obyčeje. Česko země byly v době zaloţení galerie sdruţeny v rámci rakousko-uherské monarchie, navíc galerie byla po více neţ sto let soukromou nezávislou institucí. Nenašla jsem zmínky o jakékoliv právní úpravě v tomto období. Zlom přinesl zákon, jímţ Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách z roku 1937. Po tom, co vznikl samostatný Československý stát, zesílily snahy o přeměnu Obrazárny SVPU v ústřední uměleckou sbírku nového státu. Tímto zákonem přešly tedy sbírky do vlastnictví státu. Toto postavení bylo právně potvrzeno přijetím zákona č. 148/1949 Sb. o Národní galerii v Praze, jímţ byla zřízena a zaloţena její působnost. Zákon platí dodnes a je příliš stručný. Doplňují ho další zákony, které se ovšem vztahují nejen na NG, ale i na jiná zařízení poskytující ochranu uměleckým sbírkám. V roce 1856 byl vydán první zákon o Národní galerii v Londýně, tedy 32 let po jejím zaloţení. V roce 1883 byl vydán další zákon upravující oblast půjček uměleckých děl. V roce 1954 byl vydán zákon, kterým se osamostatnila Tate Gallery. Všechny tyto zákony byly zrušeny aţ v roce 1992 zákonem o muzeích a galeriích, který platí dodnes. Včasná úprava legislativy vymezila postavení galerie, způsob sestavování dozorčí rady, převod a půjčování uměleckých děl a financování. Právní úprava by tedy měla pruţně reagovat na změny podmínek, ať uţ společenských či hospodářských. Musí reagovat na potřeby i zájem společnosti. ČR v tomto zaostává za UK.

4.3 Status Hlavním rozdílem je úloha státu v této oblasti. Praţská galerie je státní ústav v postavení státní příspěvkové organizace, nadřízeným a kontrolním orgánem je Ministerstvo kultury, které taktéţ vykonává funkci zřizovatele NG. Znamená to, ţe NG je právnickou osobou, tj. má samostatnou právní subjektivitu, zřízenou k plnění úkolů veřejného zájmu. Základy právního postavení příspěvkových organizací jako je NG upravuje zákon o rozpočtových pravidlech státu (příp. územních rozpočtů). Dá se říct, ţe historicky je tento typ organizace

60

socialisticky upravenou formou právně tradičních veřejných ústavů veřejného práva. Tady se opět potvrzuje, jak historické a ideologické prostředí ovlivňuje současnou úpravu a postavení. Galerie v Londýně je v postavení nevládního veřejnoprávního orgánu (non-departmental public body - NDPB), jehoţ garantem je Ministerstvo kultury médií a sportu. Je to typ veřejnoprávního orgánu, který není integrující součástí resortu ministerstva. Realizuje své činnosti mimo dosah osobního vlivu ministerstva, přesto, ţe je ministerstvo zodpovědné parlamentu za orgány, které financuje. NDPB má vyšší míru nezávislosti a vlastního rozhodování. Výhodou je také větší finanční nezávislost. Vykonává státní funkce.

4.4 Organizační struktura Současná podoba galerií je výsledkem historického vývoje v daných společenských souvislostech. Struktura Galerie v Praze na rozdíl od galerie v Londýně je rozdělena podle jednotlivých druhů sbírek, je rozmístěna do několika základních sbírkových celků (organizačními sloţkami jsou: Sbírka starého umění, Sbírka grafiky a kresby, Sbírka umění 19. století, Sbírka moderního a současného umění, Sbírka orientálního umění a pro všechny společná Sekce muzeologická a Sekce ekonomicko-provozní). Expozice jsou umístěny v samostatných historických budovách na různých místech města Prahy. Mezi světovými muzei toto uspořádání představuje výrazný rozdíl. Sice to přináší lepší orientaci, ale právě oddělenost sbírek má své problémy. Kaţdá má tendenci vystupovat jako samostatný subjekt a z toho plyne nekoordinovaná součinnost, špatná spolupráce a komunikace mezi nimi. Kaţdá má i svého ředitele a sekretariát. Takové uspořádání nepřispívá k vybudování jednoznačné identity v očích veřejnosti. Mezi klíčové aspekty Národní galerie patří utváření dějin umění pro veřejnost. Současný systém stálých expozic NG působí jako nesourodý celek přístupů a expozičních strategií a postrádá vnitřní jednotu. Samostatné expozice přispívají spíše k rozdrobování kulturní nabídky. Veřejností není vnímána jako jeden celek, ale jednotlivé expozice soupeří spolu o omezený trh. Dalším problémem takového uspořádání jsou ekonomické aspekty provozu, udrţování všech budov s sebou přináší vysoké provozní náklady, které odčerpávají prostředky na aktivní produkt galerie.141 Zato NG v Londýně je rozdělena funkčně – má speciální oddělení jako Oddělení vědecké, Oddělení konzervace, všechny sbírky jsou integrovány v Oddělení sbírek, Oddělení 141

Ke koncepci Národní galerie, dostupné z: http://www.cultropa.cz/dox/KekoncepciNG.pdf

61

komunikací a medií, Oddělení vzdělávání, Oddělení vývoje a zdrojů. Všechny jsou podřízeny jednomu řídícímu výboru, kdy řízení oddělení mají na starosti jednotlivý členové tohoto výboru. Všechny se nachází v jedné budově na Trafalgar Square. Výsledkem je jednotná galerijní politika, expoziční strategie, jednotná obsahová náplň i způsoby prezentace, coţ v celku znamená vnitřní jednotu galerie. Dalším zásadním rozdílem je, ţe v čele NG v Praze stojí generální ředitel, zatímco v čele NG v Londýně stojí dozorčí rada. Druhá varianta řízení je více demokratická, rozhodnutí záleţí na shodě členů rady a ne pouze na jednom člověku.

4.5 Financování Jak jiţ bylo mnohokrát řečeno, česká Národní galerie je v postavení státní příspěvkové organizace, tj. hospodaří s majetkem státu. Zdrojem finančních prostředků pro oblast kultury je rozpočtová kapitola č. 334 Ministerstva kultury ČR, rozpočty krajů a rozpočty obcí, okrajově je financována i rámci kapitol dalších ministerstev. Prostředky tedy musí být čerpány v souladu s rozpočtovými pravidly, která upravuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla). Nejvyšší částku příjmů tvoří provozní příspěvek a dotace z veřejných rozpočtů. Také NG v Londýně získává příspěvky od státu, které tvoří stejně jako u NG v Praze nejvyšší poloţku příjmů. Na rozdíl od ČR poskytnutí příspěvku v NG v Londýně je vázáno na udrţování bezplatného vstupu do stálých expozic, kaţdé tři roky je mezi galerií a DCMS uzavírána smlouva o financování. V této dohodě je mimo jiné také uvedeno, ţe výše příspěvku je stanovená podle dosaţených úspěchů. Dalším typem příjmů praţské galerie jsou vlastní příjmy, které tvoří hlavně vstupné do expozic. Oproti tomu, NG v Londýně tento typ příjmů nevyuţívá, protoţe se snaţí udrţovat volný vstup do všech prostor. V oblasti vlastních příjmů více vyuţívá příjmy z pořádání dobročinných např. vzdělávacích aktivit. Odbornou činnost samozřejmě vykonává i naše galerie, ale příjmy nedosahují takové výše jako u její konkurentky. Následují finanční dary, tyto mohou být přijímaný od jednotlivců, nadací a dobročinných společností i od různých firem. Dále NG získává tímto způsobem také umělecká díla. Dokonce i některé cennosti byly nabyté dědictvím. V UK je tento typ příjmů sponzorství a dary více rozšířen neţ u nás, dědické dary podobných institucím nejsou nijak neobvyklé. Sponzorství a dary u NG v Londýně tvoří druhou nejvyšší částku příjmů. V ČR jsou běţnější 62

materiální dary např. cenností a obrazů od jednotlivců, dědické odkazy nejsou příliš významné. Finanční prostředky jsou ochotny poskytnout spíše nadace nebo firny. Nepřímá podpora existuje v případě obou Národních galerií. Je zakotvena v příslušných zákonech. U nás je to hlavně daňové úlevy, osvobození od daňové povinnosti. V UK existují speciální programy v souvislosti s kulturními hodnotami. Kdyţ daňový poplatník dluţí státu daň, můţe místo toho nabídnout umělecký předmět. Odborní poradci rozhodnou o významnosti uměleckého předmětu, ministr se rozhodne, zda takový předmět akceptuje místo daňové povinnosti. Předmět je převeden do veřejného vlastnictví. Dalším zvláštním programem je Private Treaty Sale, v rámci něho můţe Národní galerie zakoupit umělecká díla za výhodnou cenu. Míra finanční soběstačnosti je srovnatelná, ovšem v ČR jsou instituce svázány sloţitými rozpočtovými pravidly. Mělo by se přistoupit k nahrazení modelu státní příspěvkové organizace, která úzce souvisí s modelem financování. Je nutné najít lepší způsob ekonomicky udrţitelného financování. Co je pro obě společné? To, ţe pro kulturní instituce je stále typická podkapitalizace. Rostoucí provozní náklady vytváří tlak na růst provozních dotací, kterých je stále nedostatek. Prostředky jsou někdy vydávány více na rekonstrukce a stavby objektů, ale méně na dokumentaci sbírek či restaurování. V opozici stojí snaha o omezování výdajů veřejného sektoru ve většině vyspělých zemí a kolísající nebo klesající úroveň podpory ze strany soukromého sektoru. Tyto faktory vedou ke stupňování konkurence mezi kulturními institucemi. V postkomunistických zemích jako je ČR stávající úroveň státní podpory neodpovídá reálným potřebám. Proto by mělo pokračovat zaměření na sniţování závislosti na státním rozpočtu. Proměnlivost výše dotací vede k finanční nestabilitě. Klíčovým úkolem pro státní, veřejné i soukromé kulturní instituce je dosaţení dlouhodobé finanční stability a udrţitelného vzorce rozvoje při zachování či zvýšení kvalitativní úrovně jejich činnosti a péče o svěřené dědictví.142

142

L. KESNER, Marketing a management muzeí a památek, 2005, str. 52-53

63

ZÁVĚR Národní galerie a jiné národní kulturní instituce jsou významným prostředkem utváření a obnovování národní identity, kulturní tradice a historické paměti. Nový význam těmto institucím přináší proces globalizace světa. Přes historicky dané rozdíly v posledních letech dochází k sbliţování modelů, způsobů financování a řízení kulturních institucí. Cílem této diplomové práce s názvem „Institucionální komparace kontinentálního a angloamerického modelu: Národní Galerie ČR a UK“ byla historická analýza a komparace Národní galerie v Praze a Národní galerie v Londýně. Vytyčeného cíle bylo dosaţeno pomocí historické analýzy, která byla pouţita při tvorbě první kapitoly diplomové práce. Na základě analýzy a syntézy textů byl vytvořen historický vývoj obou galerií. Historické prostředí hraje nejdůleţitější úlohu při tvorbě institucionálního rámce dané země. Z historického vývoje je snazší pochopit současný stav institucionálního uspořádání té které země. Víme, ţe Spojené království bylo vţdy suverénní zemí, byla po dlouhá staletí koloniální velmocí a vůbec velmocí číslo jedna jako takovou. Toto a jiné okolnosti poskytly ţivnou půdu pro rozvoj a vyspělost této země. Zato v případě České republiky by se jen těţko dalo mluvit o významném vlivu světového měřítka. V době vzniku myšlenky na veřejnou galerii jsme byli součástí Rakouska – Uherska. Nezávislost přišla s rokem 1918, poté následovalo období rozvoje a prosperity, ve kterém vzniklo mnoţství nových státních, ale i místních kulturních institucí. V tomto období vznikla i Národní galerie v Praze, kdy byl veškerý majetek a práva Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění převedeny na stát, s tím souvisela i zvyšující se státní kontrola. V roce 1939 ale přišla druhá světová válka a poté nadvláda Německé říše, která ukončila slibný vývoj Československé republiky. Nedlouho po ukončení druhé světové války se ČSR stala jedním ze satelitů SSSR. Následovalo důsledné podřízení se ideologických a politickým zájmům vládnoucí strany. A toto všechno mělo zajisté vliv na utváření a podobu dnešních institucí, na způsob jejich financování a v neposlední řadě na to, jak je společnost v dané zemí vnímá. Zatímco v UK se společnost angaţuje a je hrdá na svou historii a výtvory lidské činnosti, lidé neváhají přispět finančně či jinak a se stát členem nějakého spolku. Angloamerický systém je obecně přístupnější změnám a modernizaci. Naopak se v případě ČR setkáváme spíše se strnulostí systému, neochotou ke změnám, bujným byrokratickým aparátem i s prosazováním různých „veřejných“ zájmů politických elit. Národní kulturní instituce v ČR a jejich vztah ke státu dosud neprošly ţádnou zásadní 64

systémovou změnou! Je nutné provést systémovou transformaci státních kulturních institucí. Bylo by dobré nalézt způsob ekonomicky udrţitelného financování, nejlépe nahradit model státní příspěvkové organizace například do podoby nestátní neziskové organizace nebo do jiné podoby, která by nebyla pouhou formální změnou. Nejlepším způsobem se zřejmě jeví řízení správní radou s vyváţeným zastoupením státu, hlavních cílových skupin a veřejnosti. NG by se tak stala více aktivní a umoţnilo by jí to vyšší míru nezávislosti, přiblíţila by se podobě NG v Londýně a mohla by být i více atraktivní pro návštěvníky. V druhé a třetí části práce jsou popsány současné modely fungování Národní galerie v Praze a Národní galerie v Londýně. Ústředním záměrem této práce byla komparace obou modelů, v souladu s tímto byly jednotlivé části druhé a třetí kapitoly členěny podle identických hledisek. Toto členění usnadňuje závěrečnou komparaci. Základem obou kapitol byl popis legislativního vymezení, které tvoří podklad pro působnost, práva a povinnosti národních institucí. Dále status, který objasňuje vazbu NG na stát. V případě ČR je tato vazba silnější neţ v UK. Jiné hledisko představuje organizační struktura. Z porovnání zjistíme, ţe uspořádání NG v Londýně je vnitřně mnohem jednotnější. Struktura NG v Praze je příliš roztříštěná, coţ podporuje mimo jiné i fakt, ţe jednotlivé expozice jsou rozmístěny v různých objektech města Prahy a kaţdá má svého ředitele. Sbírky tak vykazují vyšší míru konkurence a menší míru vzájemné spolupráce. Řešením by mohlo být, po vzoru NG v Londýně, sjednocení sbírek v rámci jednotného řízení výborem odborníků. Dalším problémem je, ţe v čele NG v Praze stojí generální ředitel, zatímco v čele NG v Londýně stojí dozorčí rada. Řízení pomocí dozorčí rady je více demokratické, kdy kaţdé přijímané rozhodnutí záleţí na souhlasu jednotlivých členů rady. Posledním bodem obou zmiňovaných kapitol je způsob financování. V obou případech tvoří nejvyšší část příjmů podpora od státu. Dá se říct, ţe míra finanční soběstačnosti je srovnatelná, ovšem v ČR jsou instituce jako NG svázány sloţitými rozpočtovými pravidly. Poslední část diplomové práce je věnována samotné komparaci obou modelů. Smyslem závěrečné kapitoly je snaha představit shodné a rozdílné části obou popsaných systémů. V souladu s cílem komparace byly porovnány nejen výchozí historické předpoklady galerií, ale i právní úprava, status, organizační struktura a způsob financování. Přínosem této komparace by mohla být doporučení pro NG v Praze, NG v Londýně by mohla poslouţit jako zdroj inspirace pro ČR. 65

Na základě srovnání byla navrhnuta doporučení pro zkoumanou oblast. Jak vyplynulo z komparace, model státní příspěvkové organizace není v dnešní době jiţ nejlepším řešením. Tento model je moţné nahradit jinou právní formou. Právní forma příspěvkové organizace je pozůstatkem minulého reţimu. Řešením by byla transformace na nestátní neziskovou organizaci nebo podle dokumentu MK Státní kulturní politika ČR 20092014143 transformace na veřejnoprávní instituci, ovšem tento pojem teprve čeká na svou definici. MK se zavázalo připravit novou právní úpravu o veřejnoprávních institucích, která by tuto změnu umoţnila a definovala nový právní subjekt. Jestli se stávající problémy transformací vyřeší, bude záleţet na zákonné definici subjektu. Podle mého názoru systémová transformace instituce zde hraje klíčovou roli, ale vše bude záleţet na legislativní úpravě, aby tato změna nebyla jen změnou právnické formy. Je třeba důkladné přípravy a vytvoření koncepčních, legislativních a ekonomických předpokladů, které by umoţnily vznik nového právního subjektu. Dalším problémem je oddělenost sbírek, která vykazuje vnitřní nesourodost. Další doporučení se týkají sjednocení vnitřního přístupu, expoziční strategie i způsoby prezentace, tak aby Národní galerie v Praze byla vnímána jako jeden celek. Aby prostřednictvím systému svých expozic zobrazovala historii umění. Toto by se dalo vyřešit sjednocením řízení jednotlivých expozic v rámci jednotného řízení výborem odborníků. Dále by galerii prospělo vypracování strategického plánu, který se stal v zahraničí normou. NG v Londýně má velmi dobře zpracovanou marketingovou strategii zaměřenou na návštěvníky, coţ je další moţný zdroj inspirace pro ČR s cílem více zaujmout zákazníka-návštěvníka galerie. Dále by mohly být vytvořeny nové programy a jejich účelná prezentace veřejnosti, které by přinesly nové zdroje financování chodu galerie. Největším problémem zůstává však oblast financování. NG je závislá na státním rozpočtu a úroveň příspěvků neodpovídá reálným potřebám. Do budoucna je nutné nalézt udrţitelný způsob financování, např. více by mohly přispět výnosy z loterie nebo kapitalizace kulturního

143

http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-politika/kulturni-politika-fresh.pdf : str. 27

66

majetku.144 Ovšem takových oblastí pro zlepšení fungování galerie by se dalo najít nespočet, hlavní moţností zlepšení spatřuji v systémové transformaci kulturních institucí. Na závěr této práce se hodí následující citace: „Národní galerie vytváří pro veřejnost dějiny umění. Kvalita kulturní instituce není dána krásou či velkolepostí staveb, v nichţ sídlí, nýbrţ jejími umělci a odborníky, sbírkami, produkty a programy, které nabízí.“145

144

Vláda ČR schválila kapitalizaci kulturního majetku 1. 12. 2008: viz: http://www.proculture.cz/cultureinfo/kulturni-politika-v-cr/meziresortni-koncepce-aplikovaneho-vyzkumu-avyvoje-narodni-a-kulturni-identity-do-roku-2015-2018.html 145 L. KESNER, Proměny českých národních kulturních institucí: realita, nebo přání? Dostupné z http://www.cultropa.cz/?module=publikace&chapter=clanky

67

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ 1. CONLIN, Jonathan, The nation’s mantelpiece : a history of the National Gallery, London: Pallas Athene Ltd, 2006, 555 s. ISBN 1-84368-020-8 2. HENDY, Philip, The National Gallery London, London: Thames and Hudson, 1960, 318 s. 3. HERRMANN, Frank, The English as Collectors, New Castle, Delaware: Oak Knoll Press, 1999, 461 s. ISBN 1-884718-89-9 4. HOLMES, Charles, The making of the National Gallery 1824-1924 / an historical sketch by Charles Holmes and C. H. Collins Baker, London: The National Gallery , 1924, 82 s. 5. JANÁČEK, Josef, Pád Rudolfa II., 3. vyd. Praha: Brána 2., 2003. 222 s. ISBN 80-7243183-8 6. JURAJDOVÁ, Hana, Účetnictví a rozbory, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 196 s. ISBN 978-80-210-4518-7 7. KESNER, Ladislav, Marketing a management muzeí a památek, 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 304 s. ISBN 80-247-1104-4 8. KRAMÁŘ, Vincenc, O obrazech a galeriích, Praha: Odeon, 1983, 509 s. 9. PIJOAN, José, Dějiny umění, 2. vyd. Praha: Odeon, 1977. 334 s. 10. SLAVÍČEK, Lubomír, „Sobě, přátelům, umění“:kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939, 1. vyd. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, 2007. 376 s. ISBN 978-80-87029-22-0 11. ŠKARABELOVÁ, Simona, NESHYBOVÁ, Jarmila, REKTOŘÍK, Jaroslav, Ekonomika kultury a masmédií, Brno: Masarykova univerzita, 2007, 210 s. ISBN 978-80-210-4267-4 12. VLNAS, Vít. (ed.), Obrazárna v Čechách 1796 - 1918 : katalog výstavy, uspořádané Národní galerií v Praze u příležitosti dvoustého výročí založení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách /, 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 1996. 278 s. ISBN 80-7035-106-3

68

13. VLNAS, Vít, 200 let Národní galerie v Praze 1796-1996, Praha: Národní galerie v Praze, 1995, 32 s. jubilejní publikace ke 200. výročí zaloţení Národní galerie v Praze, 14. VLNAS, Vít, Galerie Vincence Kramáře, její předchůdci a pokračovatelé, v Bulletin of the National gallery in Prague V-VI/1995-1996, s. 177-181, ISSN 0862-8912 Internetové zdroje: 1. CULTROPA: Ke koncepci Národní galerie, Ladislav Kesner [online]. c2003 [cit. 2009-106]. Dostupné z < http://www.cultropa.cz/?module=publikace&chapter=clanky > 2. CULTROPA: Proměny českých národních kulturních institucí: realita, nebo přání? Ladislav

Kesner

[online].

c2007

[cit.

2009-10-6].

Dostupné

z

<

http://www.cultropa.cz/?module=publikace&chapter=clanky > 3. KULTURA. AKTUÁLNĚ. CZ: Knížák končí v čele Národní galerie. Bude nový konkurz. [online].

c2009

[cit.

2009-30-4].

Dostupné

z

4. MINISTERSTVO KULTURY: Státní kulturní politika České republiky 2009-2014, [online]. c2008 [cit. 2009-16-6]. Dostupné z < http://www.mkcr.cz/assets/kulturnipolitika/kulturni-politika-fresh.pdf> 5. NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE: Koncepce rozvoje NG v Praze,[online].[cit. 2009-3-6]. Dostupné z < http://www.ngprague.cz/cz/84/sekce/vyrocni-zprava/> 6. NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE: Organizační struktura,[online]. c2004 [cit. 2009-10-4]. Dostupné z 7. NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE: Společnost přátel NG,[online].[cit. 2009-4-6]. Dostupné z 8. NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE: Výroční zprávy,[online]. c2007 [cit. 2009-18-4]. Dostupné z 9. NATIONAL GALLERY LONDON: Administration. [online]. [cit. 2009-1-5]. Dostupné z

69

10. NATIONAL GALLERY LONDON: History of the gallery [online]. [cit. 2009-3-3]. Dostupné z 11. NATIONAL GALLERY LONDON: National Gallery Directors 1855-.[online]. [cit. 2009-30-4].

Dostupné

z

12. NATIONAL GALLERY LONDON: National Gallery funding agreement: 2005/062007/08,

[online].

c2008

[cit.

2009-23-4].

Dostupné

z

13. NATIONAL GALLERY LONDON: Organisation chart [online]. [cit. 2009-10-4]. Dostupné z 14. NATIONAL GALLERY LONDON: The National Gallery Review, [online]. c2009 [cit. 2009-23-4]. Dostupné z 15. POLICY STUDIES INSTITUTE: `Warning bell` sounds for UK museums, [online]. c2001

[cit.

2009-10-6].

Dostupné

z

16. PROCULTURE.CZ: Meziresortní koncepce aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní

identity

do

roku

2015,

[online].

c2008

[cit.

2009-15-6].

Dostupné

z

17. THE MUSEUMS, LIBRARIES AND ARCHIVES COUNCIL, Private Treaty Sales Guidelines.

[online].

c2009

[cit.

2009-28-4].

Dostupné

z

dostupné

na

WWW:

18. THE Guidance

MUSEUMS, LIBRARIES AND ARCHIVES COUNCIL: Acceptance in Lieu Notes.

[online].

c2008

[cit.

2009-28-4].

Dostupné

z

19.

THE

ART

FUND:

Our

story.

[online].



70

[cit.

2009-29-3].

Dostupné

z

20. THE CHARITY COMMISSION: About us: [online]. [cit. 2009-29-3]. Dostupné z 21. THE ROYAL COLLECTION: History of the Royal Collection. [online]. [cit. 2009-23-3]. Dostupné z 22. TÝDEN. CZ: Konkurz na Knížákův post se odkládá, Jehlička to nestihne. [online]. c2009 [cit. 2009-30-4]. Dostupné z 23. WIKIPEDIA, the free encyclopedia: poznámky pod čarou: Lord president of the Council, Charles I, Oliver Cromwell, Old Master, John Wilkes, Sir George Howland Beaumont, John Julius Angerstein, Carlton House, Sir Robert Peel, Sir Charles Lock Eastlake, The National Gallery, Tate, Sir William Boxall, Sir Frederick William Burton, Charles Locke Eastlake, Sir Edward John Poynter, Charles John Holmes, Kenneth Clark, Sir Philip Hendy. [online]. [cit. 2009-19-5]. Dostupné z Seznam pouţitých právních předpisů 1. Zákon č. 127/1936 Sb., jímţ Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách 2. Zákon 148/1949 Sb., o Národní galerii v Praze 3. Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 4. Vyhláška Ministerstva kultury č. 275/2000 Sb. 5. Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. a zákona č. 80/2004 Sb. 6. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 7. Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí 8. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí 9. Charities Act 1993, Chapter 10 71

10. Charities Act 2006, Chapter 50 11. Museums and Galleries Act 1992, Chapter 44

72

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK AIL - Acceptance-in-lieu scheme CES – Centrální evidence sbírek ČR – Česká Republika CZ – Czech Republic DCMS – Department for Culture, Media and Sport EU – Evropská unie HMRC - HM Revenue & Customs ICOM – International Council of Museums IS – Informační systém ISO - Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví ISPROFIN – Informační systém programového financování MK – Ministerstvo kultury MŠMT – Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy MLA – The Museums, Libraries and Archives Council NDPB – Non-departmental public body NG – Národní galerie NKI – Nezávislá kontrolní instituce OBOS – Oddělení bezpečnosti a ochrany sbírek PTS – Private Treaty Sale SPNG – Společnost přátel Národní galerie v Praze SVPU – Společnost vlasteneckých přátel umění TKO – Oddělení tiskové a komunikační UK – United Kingdom VP – Veletrţní palác WFFM - World Federation of Friends of Museums

73

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ: Graf č. 2.4.1: Výnosy NG v Praze za rok 2007 Graf č. 2.4.2: Výdaje NG v Praze za rok 2007 Graf č. 3.4.1: Roční průměrné příjmy NG v Londýně za období 2007/08 Graf č. 3.4.2: Provozní a mzdové náklady NG v Londýně za období 2007/08

74

PŘÍLOHOVÁ ČÁST

75

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Organizační schéma Národní galerie v Praze Příloha č. 2: Organizační schéma Národní galerie v Londýně Příloha č. 3: Historicko-chronologický přehled vývoje Společnosti vlasteneckých přátel umění, Národní Galerie v Praze Příloha č. 4: Prezidenti (předsedové) Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách do roku 1936 (postátnění Obrazárny) Příloha č. 5: Ředitelé Národní galerie v Praze Příloha č. 6: Historicko-chronologický přehled vývoje Národní galerie v Londýně Příloha č. 7: Ředitelé Národní galerie v Londýně Příloha č. 8: Kurátoři Národní galerie v Londýně Příloha č. 9: : Rozšiřování budovy NG v Londýně

76

Příloha č. 1: Organizační schéma Národní galerie v Praze146

Generální ředitel

Kancelář generálního ředitele

Oddělení tiskové a komunikační

Referát interního auditu

Sbírka starého umění

Sbírka grafiky a kresby

Sbírka 19. století

Ředitel

Ředitel

Ředitel

Sekretariát

Sekretariát

Sekretariát

OBOS

Sbírka moderního a současného umění Ředitel

Sekretariát

Sbírka orientálního umění

Sekce muzeologická

Ekonomicko provozní sekce

Ředitel

Ředitel

Ředitel

Sekretariát

Sekretariát

Sekretariát

Odborný pracovník sbírek

Odborný pracovník sbírek

Odborný pracovník sbírek

Odborný pracovník sbírek

Odborný pracovník sbírek

Registr sbírek

Ekonomický odbor

Depozitáře

Depozitáře

Depozitáře

Depozitáře

Depozitáře

Restaurátoři

Zaměstnanecké oddělení

Fotodokumentace

Odbor hospodářské správy

Archiv

Odbor nakladatelství

Knihovna

Výstavní oddělení

Manager VP

Referát pokladen

146

Zdroj na WWW: http://www.ngprague.cz/files/Org-schema-NG.pdf

77

Příloha č. 2: Organizační schéma Národní galerie v Londýně147

Dozorčí rada

Ředitel Personální

Řídící výbor

Vědecké

Manipulace s výtvarnými díly

Konzervace

Sbírky

Komunikace a média

Rámování

Expozice

Konzervace

Management sbírek

Vzdělávání

Vývoj

Zdroje

Nová média

Výsledky

Finance plánování a provedení

Knihovny a archív

Marketing

Vývoj (korporativní a individuální)

IS a vedení projektu

Kurátorské

Služby pro veřejnost a bezpečnost

Design

Informace

Tisk Notář

Fotografické

147

Zdroj na WWW: http://www.nationalgallery.org.uk/about/admin/08_orgchart.htm

78

Stavby a zařízení

Příloha č. 3: Historicko-chronologický přehled vývoje Společnosti vlasteneckých přátel umění, Národní Galerie v Praze 1796 - 5. Února v Praze – zaloţena Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách (SVPU) -Otevřena veřejnosti Obrazárna SVPU v Černínském paláci na Hradčanech s uměleckými díly, zapůjčenými ze soukromých sbírek členů Společnosti; první expozice obsahuje 566 obrazů. -Zřízena Galerie ţijících malířů jako fondu pro podporu umělecké tvorby, hlavně domácí. 1799 - 10. září schvaluje císař František I. Zakládací dekret praţské umělecké akademie. 1800 - zahájena výuka na Akademii výtvarných umění v Praze, prvním ředitelem jmenován Josef Berger. - při SVPU ustaven spolek pro nakupování obrazů z prostředků Galerie ţijících malířů. 1802 - Nákupem historických písemností zrušených praţských malířských bratrstev z pozůstalosti J. Q. Jahna pokládá SVPU základ historického fondu dnešního Archivu Národní galerie. - prezidentem SVPU zvolen její hlavní zakladatel František hrabě Šternberk-Manderscheid 1804 - Josef Karel Burde ustanoven prvním stálým inspektorem (správcem) Obrazárny SVPU. 1809 - Obrazárna SVPU je nucena uvolnit Černínský palác, kde se zřizuje lazaret pro raněné z bitvy u Aspern;umělecká díla přechodně uloţena v (novém) Martinickém paláci a ve Šternberském paláci na Malé Straně. 1811 - SVPU zakupuje Šternberský palác na Hradčanech, kde roku 1814 zpřístupňuje svoji galerii. 1821 - První veřejná výstava prací ţáků Akademie doprovázená tištěným katalogem. 1827 - První tištěný katalog Obrazárny SVPU od Jana Rittersberga, ktarý obsahuje údaje o 1725 obrazech. 1835 - Zaloţení Krasoumné jednoty pro Čechy jako součásti SVPU. -Změna stanov SVPU: počátek budování stálého sbírkového fondu galerie. 1836 - První výstava KJ v Klementinu představuje obrazy, z nichţ jsou vybrána díla určená k zakoupení a slosování. 1939 - František hrabě Thun-Hohenstein jako nový jednatel KJ reorganizuje spolek a otevírá praţské výroční výstavy i cizím umělcům. 1840 - První výroční výstava KJ podle nivých stanov v Colloredo-Mansfeldském paláci zaznamenává mimiřádný finanční úspěch. 1842 - První mimipraţská výstava KJ v Liberci. 1842-1844 - V těchto letech má SVPU nejvyšší počet členů: 92 1844 - MUDr. Josef K. E. Hoser daroval Obrazárně SVPU svou sbírku obrazů. 1846 - Josef Hoser vydává souhrnný kritický katalog vlastní sbírky, první dílo svého druhu v dějinách Obrazárny SVPU. 1849 - Ustavena Jednota umělců výtvarných jako výraz opozice českých výtvarných umělců proti KJ. 1850 - První monografická výstava pořádaná KJ. 1851 - Nejvyšší návštěvnost na výstavě KJ, zaznamenaná během 19. století: 29 000 osob; důvodem mimořádného zájmu je vystavení Delarocheova obrazu Napoleon ve Fontainnebleau. 1853-1865 - V těchto letech přesahuje počet akcionářů KJ 5000 osob. 1861 - Počet jednatelů KJ dosahuje maximálního počtu 475 osob. 1863 - Českým zemským sněmem zakoupena v Bonnu grafická sbírka Hollareum a deponována v Obrazárně SVPU. 1866 - JUDr. Jan N. Kaňka odkazuje Obrazárně SVPU svou sbírku obrazů. 1871 - SVPU prodává Šternberský palác a stěhuje se do Portheimského domu ve Spálené ulici. - Architekt Antonín Barvitius vypracoval projekt novostavby galerie na Františkově (dnešním Smetanově) nábřeţí. 1873 - Rozhodnuto o umístění Obrazárny SVPU v projektované budově Rudolfina, jejíţ stavbu financuje Česká spořitelna. 1876 - Instalace Obrazárny SVPU ve Šternberském paláci na Malé straně. 1877 - Inspektorem Obrazárny SVPU jmenován malíř Viktor Barvitius. Od 1877 - Činnost SVPU pravidelně podporována subvencemi České spořitelny. 1880 - Reforma Akademie výtvarných umění; škola přechází částečně pod státní a zemskou správu. 1882 - Obrazárna SVPU znovu získává z pozůstalosti Bedřicha Wallise některé obrazy, které jí roku 1796 zapůjčil její zakladatel František Šternberk. 1883 - První nákupy pro Obrazárnu SVPU ze státních prostředků; zakoupené obrazy umístěny v galerii jako depozita. 1885 - Zpřístupnění nově instalované galerie v Rudolfinu, kde se od tohoto roku konají i pravidelné výroční výstavy Krasoumné jednoty.

79

- Vojtěch rytíř Lanna daroval Obrazárně SVPU svou bohatou sbírku rytin, z níţ vytváří v Rudolfinu specializovaný grafický kabinet. 1886 - Město Praha zapůjčuje Obrazárně SVPU rozsáhlý soubor uměleckých děl, zejména práce Jaroslava Čermáka. 1888 - Obrazárna SVPU zakupuje obrazy z někdejší sbírky Františka z Vrtby a z kolekce Huga Tomana. 1889 - První vědecký katalog Obrazárny SVPU od Viktora Barvitia. 1890 - Darovány cenné obrazy Janem II. kníţetem z Lichnšteina. 1895 - Odkaz obrazů z majetku praţského lékárníka Augusta Řehoře obohacuje sbírku umění 19. století v Obrazárně SVPU. 1896 - Oslavy 100. výročí zaloţení SVPU - Dokončeno zestátnění Akademie výtvarných umění. 1897 - Inspektorem Obrazárny SVPU jmenován Paul Bergner. 1901-1902 - Zaloţena Moderní galerie Království českého (zpřístupněna roku 1905 v pavilonu umění na Výstavišti v Královské oboře). 1908, 1910 - Obrazárna SVPU získává umělecká díla z odkazu mecenáše Josefa Hlávky. 1912 - Druhý vědecký katalog Obrazárny SVPU od Paula Bergnera. 1916 - KJ zavádí veřejnou půjčovnu obrazů a rámovaných grafických listů. 1917-1918 - tzv. galerijní komise pokládá základy k reformě Obrazárny SVPU, připravené z podnětu Ervína Nostice a na základě posudků Wilhelma von Bosého a Josefa Neuwirtha. 1918 - 29. října Obrazárna SVPU zajištěna Národním výborem a postavena pod ochranu sokolské stráţe. - 16. prosince funkcionáři výboru SVPU oznamují na valné hromadě, ţe nová republika nehodlá zasahovat do činnosti SVPU a KJ; úprava stanov umoţňuje větší vliv zástupců státu v orgánech SVPU; novým předsedou zvolen na základě vládního doporučení Čech strahovský opat Method Zavoral. - Galerijní inspektor Paul Bergner odchází na vlastní ţádost ze zdravotních důvodů do výsluţby; Od počátku roku 1919 se novým správcem SVPU stává nakrátko Václav Vilém Štech, po něm Vincenc Kramář. 1927 - Poloţen základní kámen k nerealizované novostavbě Státní galerie na Kampě. 1929 - Obrazárna SVPU přestěhována z Rudolfina do budovy Městské knihovny (nová instalace zpřístupněna roku 1931). 1937 - Dokončeno postátnění Obrazárny SVPU, zřízena Státní sbírka starého umění. 1941 - Vytvořena Českomoravská zemská galerie část jejích sbírek zpřístupněna (1940) na zámku Zbraslav. 1942 - Zrušena Moderní galerie a její sbírky přičleněny k Českomoravské zemské galerii 1945 - První výstava Grafické sbírky Národní galerie v paláci Goltz-Kinských (veduty V. Hollara) 1947 - Obnovená Národní galerie znovu získává pro své sbírky Šternberský palác na Hradčanech (instalace otevřena 1948). 1949 - Přijat zákon o Národní galerii. 1952 - Zaloţena sbírka mimoevropského umění Národní galerie (podnětem dar uměleckých děl od čínské vlády). 1959 - Dar cenné sbírky PhDr. Vincence Kramáře. 1976 - Otevření stálé expozice starého českého umění 19. století v Klášteře sv. Jiří. 1980 - Otevření stálé expozice českého umění 19. století v Klášteře sv. Aneţky České. 1989 - Dar sbírky Bohuslava Duška. 1995 - Otevření stálé expozice moderního umění ve Veletrţním paláci.

Příloha č. 4: Prezidenti (předsedové) Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách do roku 1936 (postátnění Obrazárny) 1796-1802 František Antonín hrabě Kolovrat-Novohradský 1802-1830 František Josef hrabě Šternberk-Manderscheid 1830-1838 Kristián Kryštof hrabě Clam-Gallas 1839-1864 Ervín hrabě Thun.Hohenstein 1871-1888 Albrecht hrabě Kounic 1889-1911 Karel hrabě Buquoy 1912-1918 Ervín ml. Hrabě Nostic-Rieneck 1918-1922 Method Zavoral OPraem 1922-1936 Jan Krčmář

80

Příloha č. 5: Ředitelé Národní galerie v Praze (do roku 1936 Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, 1937-1939 Státní sbírky starého umění, 19411945 Českomoravské zemské galerie) 1919 Václav Vilém Štech (pověřen dočasným vedením) 1919-1939 Vincenc Kramář 1939-1945 Josef Cibulka 1949-1959 Vladimír Novotný 1959-1960 Jiří Mašín (pověřen dočasným vedením) 1960-1967 Jan Krofta 1967 Ladislav Kesner (pověřen dočasným vedením) 1967-1990 Jiří Kotlík 1990-1991 Ladislav Kesner (pověřen dočasným vedením) 1991-1993 Lubomír Slavíček 1993-1994 Ladislav Daniel 1994-1995 Martin Zlatohlávek (pověřen dočasným vedením) 1995-1998 Martin Zlatohlávek 1999- doposud Milan Kniţák

Příloha č. 6: Historicko-chronologický přehled vývoje Národní galerie v Londýně 1824 – 2. dubna Dolní sněmovna schválila poskytnutí 60 000 liber na nákup, konzervaci a na expozici této sbírky, také na odkoupení domu zesnulého Johna Juliuse Angersteina v Pall Mall - 10. května byla NG zpřístupněna veřejnosti 1825 – učiněna první akvizice 1828 – první schůze členů rady 1831 – zdědila galerie odkaz od Rev. Williama Carra bývalého ředitele Britské organizace - parlament souhlasil s vybudováním stavby pro Národní galerii na Trafalgar Square 1834 - galerie se musela narychlo přesunout do domu 105 V Pall Mall, dům, kde doposud sídlila, přestával být bezpečný kvůli propadům půdy 1838 – 9. dubna byla nově NG otevřena pro veřejnost 1843 – umírá kurátor William Seguier a koncem měsíce byl do uvolněné funkce na ţádost Sira Roberta Peela jmenován Charles Lock Eastlake, R. A 1845 – kurátor jiţ nenesl zodpovědnost za nákup uměleckých děl 1847 – galerie dostala velmi štědrý dar od Roberta Vernona, který daroval svou sbírku moderního britského umění 1850- hlavním tématem opět stav obrazů v galerii, nově se navrhovalo zasklívání děl 1853 – konala se volba rady, zpráva z této volby obsahovala přehled hlavních nedostatků starého systému, definovala vzájemný vztah členů správní rady a funkcionářů galerie, které by měli zastávat v budoucnu 1855 – 31 let po zaloţení Národní galerie v Londýně, byl zřízen post ředitele galerie, do této funkce byl jmenován Sir Charles Lock Eastlake - začaly být vyhotovovány výroční zprávy 1856 – schválen zákon umoţňující správní radě prodej „obrazů patřících veřejnosti“, pokud by v budoucnu nastala nutnost nákupu celé kolekce, aby se zajistily některé význačné obrazy v ní, galerie by uţ nemusela uchovávat zbytek nechtěných obrazů - byl učiněn dar rozsáhlé sbírky panem Turnerem 1866 – nastoupil do úřadu ředitele William Boxall, R. A. 1868 – Královská akademie se přestěhovala do nové budovy na Piccadilly, čímţ se uvolnilo místo v budově na Trafalgar Square, rozšíření galerie 1876 – ke staré budově bylo nově připojeno sedm výstavních místností na východním konci 1883 – bylo zákonem o půjčkách Národní galerie radě umoţněno, ţe po určité době, mohla poskytnout půjčku darovaných nebo odkázaných děl 1894 – do funkce ředitele jmenován Edward John Poynter, R. A, funkce ředitele oslabená rozhodnutím předsedy vlády 1897 – zaloţení Národní galerie britského umění (The Tate Gallery). Za jádro této galerie bývá povaţován dar Josepha Sheephankse 1903 – učiněn praktický krok k záchraně výtvarných sbírek zaloţením Fondu národních sbírek výtvarného umění

81

1906 – období, kdy byla galerie bez ředitele, byl poprvé vyuţit Fond národních sbírek výtvarného umění – červen do funkce byl dosazen Charles Holroyd 1911 – podrobná zpráva ze zasedání rady, informuje o finanční historii galerie, o její administrativě, o hromadné ztrátě mistrovských děl, o pouţitelnosti vývozních poplatků a daní z prodeje uměleckých děl, o aférách v jiných muzeích, z toho vyplívající doporučení 1914 – jmenován první oficiální přednášející, během prvního roku byl průvodcem 11 000 návštěvníkům 1916 – do funkce nastoupil nový ředitel Charles John Holmes, který vyuţil své dobré kontakty na státní pokladnu. Nově bylo dále ustanoveno, ţe členové dozorčí rady budou voleni na období sedmi let, doposud to bylo doţivotně! Holmes předznamenal bod zvratu, co se týkalo běhu ředitelování NG. Byl posledním ředitelemmalířem. 1917 – galerie Tate dostala oficiální název Národní galerie britského umění, Millbank a konečně byla ustanovena její samostatná dozorčí rada, coţ byl zásadní krok pro rozdělení obou institucí 1918 – vláda, ačkoliv čelila poválečné krizi, poskytla příspěvek na nákup význačnýchobrazů z Paříţe 1919 – jmenován první oficiální fotograf sbírky a nový personál galerie 1921 – došlo k reorganizaci expozice, většina obrazů byla nyní zavěšena na úrovni očí 1922 – v Dolní sněmovně interpeloval Sir Philip Sassoon na záchranu národních uměleckých pokladů. Výsledkem bylo oznámení vlády, ţe je ochotná zahájit podporu členům dozorčí rady při snaze zabránit vývozu významných uměleckých děl ze země. Výsledkem byl seznam děl národní důleţitosti, který uvedeným dílům dával záruku, ţe nebudou prodány do zahraničí. Státní pokladna se zavázala, ţe pokud bude některému dílu z tohoto seznamu hrozit export, raději ho zakoupí 1934 – byl jmenován do funkce ředitele Kenneth Clark, stal se prvním ředitelem NG, který byl dosazen do funkce výlučně kvůli tomu, ţe byl vzdělaný v této oblasti, jako první zavedl úřední hodiny – vytvoření místa vědeckého poradce, kterým se stal Francis Rawlings, který zaloţil „Fyzikální laboratoř“, provedl průkopnické práce vyuţíváním rentgenu na analýzu obrazů a tím poloţil základy budoucího Vědeckého oddělení 1939 – v srpnu začala evakuace galerie, které byla provedena během dvanácti dní, hned nato byla vyhlášena druhá světová válka 1940 a1941 – galerie byla bombardována, poprvé v říjnu 1940, poté zůstala uzavřená aţ do října 1941 1945 – nastoupil nový ředitel Sir Philip Hendy 1946 – zaloţeno Oddělení konzervace a Vědecké oddělení 1955 – nezávislost Tate gallery ustavena zákonem o Národní galerii a Tate galerii – zaloţení stálé restaurace pro návštěvníky galerie 1956 – klauzule Finančního zákona umoţnila akceptovat umělecká díla namísto platby dědické daně a dovolila sníţení uloţené daně při prodeji díla veřejnému muzeu 1959 – byla zvýšena státní finanční dotace z £12 500 na £100 000 a také byl učiněn štědrý mimořádný příspěvek 1966 – začala se znovu poskytovat sluţba půjčování obrazů regionálním galeriím, která byla na dlouhé roky pozastavena 1972 – byly představeny štítky s popisným textem. Později došlo k zdokonalení, kdy štítky nesly informace, nejen o autorovi a názvu díla, ale i informace vysvětlující pozadí předmětu 1974 – zaloţením Oddělení pro vzdělávání v roce se galerie snaţila zaujmout nové publikum, rozvinulo se široké spektrum aktivit zaměřených na školní děti 1975 – konala se expanze budovy na sever, coţ poskytlo další výstavní sály navíc Polovina osmdesátých let - díky politice M. Thatcherové došlo k „zmraţení“ příspěvků, coţ zapříčinilo decentralizaci, zplnomocnění a nárůst vlastní odpovědnosti 1991 - byly otevřeny nové prostory s názvem The Sainsbury Wing

Příloha č. 7: Ředitelé Národní galerie v Londýně 1855 - 1865 Sir Charles Lock Eastlake PRA 1866 - 1874 Sir William Boxall RA 1874 - 1894 Sir Frederic William Burton 1894 – 1904 Sir Edward John Poynter Bt PRA 1906 - 1916 Sir Charles Holroyd 1916 - 1928 Sir Charles John Holmes 1929 -1933 Sir Augustus Moore Daniel 1934 -1945 Sir Kenneth Mackenzie Clark 1946 - 1967 Sir Philip Hendy 1968 - 1973 Sir Martin Davies CBE Dlitt FBA FSA

82

1973 -1986 Sir Michael Vincent Levey MVO 1987 - 2002 Robert Neil MacGregor 2002 - 2007 Dr Charles Robert Saumarez Smith 2008 - doposud Dr Nicholas Penny

Příloha č. 8: Kurátoři Národní galerie v Londýně 1824-1843 William Seguier 1843-1847 Sir Charles Lock Eastlake 1847-1855 Thomas Uwins RA 1855-1877 Ralph Nicholson Wornum 1878-1898 Mr Charles Locke Eastlake 1898-1914 Hawes Harison Turner 1914-1934 Charles Henry Collins Baker 1934-1936 Edwin Glasgow 1936-1938 Harold Isherwood Kay 1939-1960 William Pettigrew Gibson 1960-1967 Sir Martin Davies (1908-1975) 1967-1973 Sir Michael Vincent Levey MVO 1973-1978 Cecil Hilton Monk Gould 1978-1989 Allan John Witney Braham 1998-2002 Nicholas Penny

Příloha č. 9: Rozšiřování budovy NG v Londýně

Zdroj wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_galerie_(Lond%C3%BD)

83