Insolvenční řízení a jeho mezinárodní souvislosti. Právní zajištění a význam pro českého insolvenčního správce.
V úvodu této práce konstatuji, že její obsah je založen na teoretickém přístupu, a to s ohledem na skutečnost, že praktické zkušenosti s ins. řízením s mezinárodním prvkem jsou v rámci ČR i v mém osobním případě minimální. Práce tedy pokrývá základ úpravy problematiky, základní pojmy a obecná práva a povinnosti správce konkurzní podstaty. Za první úpravu mezinárodních konkursních/insolvenčních pravidel lze považovat Lucemburskou úmluvu o konkursním řízení ze dne 23.11.1995. Tato úmluva však nikdy nevstoupila v účinnost, ale poskytla základní parametry pro následné evropské regulace.
Základem současné úpravy insolvenčního řízení s mezinárodním prvkem je nařízení Rady ES č. 1346/2000 o úpadkovém řízení. Jedná se o kolizní právní úpravu ve vztahu k jednotlivým právním normám států Evropské unie a je aplikována ke všem státům EU vyjma Dánska. Nařízení se vztahuje na řízení zahájená v rámci Evropské unie po 31.5.2002. Ve vztahu k České republice je až jejím vstupem do Evropské unie 1.5.2004. Toto nařízení bylo novelizováno novým nařízením Rady č. 681/2007 s účinností platné od 21.6.2007. Základní cíle tohoto nařízení lze spatřit v koordinaci roztříštěných národních právních úprav, zrychlení a zjednodušení úpadkového řízení a zajištění fungování vnitřního trhu EU. Mezinárodní právo má úkolem regulovat insolvenční řízení k více státům a řešit situace, kdy dochází ke kolizím.
Trendem je vzrůstající počet mezinárodních insolvenčních řízení v rámci EU.
Současná právní úprava platná v České republice Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. vymezuje tuto problematiku pouze ke státům EU v §426-430 / evropský prvek / a táto úprava má sloužit k aplikaci nařízení Rady ES č. 1346/2000. Tímto postupem zákonodárců vznikl prostor ve vztahu k zemím které nejsou členy EU. S těmito státy se
tato
problematika
mezinárodních smluv.
přeshraničního
úpadku
bude
muset
řešit
využitím
Aplikace insolvenčního řízení s mezinárodním prvkem, lze uplatnit u dlužníka, který podniká v různých státech EU, nebo má v těchto státech svůj majetek. Pokud dojde k rozhodnutí, že dlužník je v úpadku, tak je v úpadku v celé EU a soudy v ostatních členských státech tento úpadek nezkoumají. Pro určení jurisdikce je rozhodné, na jakém území se nacházejí hlavní zájmy dlužníka / umístění skutečné správy společnosti nebo dominantní výrobní produkce apod. /. Místní a vnitřní příslušnost se řídí vnitrostátním právním řádem.
Typy úpadkových řízení:
A, Hlavní úpadkové řízení – má universální účinek a je řešen dle pravidla COMI – the center of the main interest / soustředěné hlavní zájmy dlužníka /. Posuzuje se k okamžiku
podání
návrhu.
Sídlo
zakládá
příslušnost
k zahájení
hlavního
úpadkového řízení pouze tehdy, je-li identické s místem odkud dlužník obvykle spravuje své zájmy a toto místo je zjistitelné třetími osobami – musí posuzovat pouze soud. COMI – fyzické osoby nepodnikatele je vždy jeho bydliště.
B, Vedlejší úpadkové řízení – má teritoriální účinek a je řešen ve státě, kde má úpadce alespoň provozovnu. Je možné zahájit i před zahájením hlavního úpadkového řízení, pokud nelze zahájit hlavní úpadkové řízení / např. právní řád státu kde je COMI neumožňuje proti tomuto dlužníkovi zahájit řízení, nebo na návrh věřitele, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě kde se nachází provozovna dlužníka, nebo jehož pohledávka vznikla činností provozovny /. Týká se pouze majetku dlužníka, který se nachází ve státě, ve kterém toto řízení bylo zahájeno a má vždy toto vedlejší řízení přednost před řízením hlavním.
Zjistí-li národní soud, že se na jeho území nachází dlužníkova provozovna a hlavní řízení dlužníka již bylo zahájeno v jiném členském státě, může ale nemusí rozhodnout o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení, které však úpadek řeší pouze konkursem či jiným způsobem, kdy dochází k likvidaci společnosti. Obě tato řízení jak hlavní tak vedlejší se navzájem doplňují, kdy vedlejší se týká výhradně majetku,
který se vztahuje k dané provozovně a řídí se právem soudu, který toto nařízení zahájil.
Zahájením řízení není dotčena výhrada vlastnictví, započtení pohledávek, smlouvy týkající se nemovitostí, pracovní smlouvy apod. Nařízení se v souladu ochrany zajištěných věřitelů nedotýká těch, jejichž pohledávky byly zajištěny dlužníkovým majetkem na území jiného členského státu, než kde bylo zahájeno insolvenčí řízení.
Věřitelé přihlašují své pohledávky v jazyce členských států, kdy je pouze stanoveno že nadpis musí být v jazyce státu zahájení řízení / dle formuláře /.
Soud nebo správce informují po zahájení řízení známe věřitelé z členských států o zahájení řízení, kdy těmto věřitelům oznámí i lhůty a sankce za nedodržení.
Je-li vedlejší insolvenční řízení zahájeno na území ČR, tak se řídí českým právem a případný majetkový přebytek musí být po skončení řízení odevzdám pro potřeby hlavního řízení. Na dotaz jak se postupuje v případě ukončení hlavního řízení před vedlejším odpověděl JUDr. Bc. Brodec, Ph.D., LL.M. že hlavní řízení nemůže nikdy skončit dříve jak to vedlejší. Musí počkat na skončení toho vedlejšího.
Správci podstaty v hlavním i vedlejším úpadkovém řízení mají vzájemnou povinnost spolupráce a sdělování informací v souběžně probíhajících úpadkových řízeních, kdy tyto informace se mají poskytovat neprodleně, ale není stanovena forma této výměny. Spolupráce správců by se měla týkat především zpeněžování majetku podstaty, využívání pravomocí týkající se prodlužování nebo rušení jakýchkoliv smluv během zpeněžování podstaty, jednání směřující k zamezení škodlivých následků, inkasa nových plateb, evidence dalších návrhů na zahájení insolvenčního řízení jiných provozoven, navrhování restrukturalizačních nebo reorganizačních plánů týkající se podniku dlužníka atd.
Správce podstaty v hlavním úpadkovém řízení může navrhnout, aby vedlejší úpadkové řízení bylo ukončeno jiným než likvidačním způsobem.
Správce podstaty může požádat, aby rozhodnutí o zahájení hlavního, vedlejšího úpadkového řízení a rozhodnutí, kterým byl ustanoven do funkce bylo v některých členských státech zveřejněno. Správce dále může požadovat zápis do veřejných rejstříků, požadovat zahájení vedlejšího úpadkového řízení, požadovat pozastavení zpeněžování na dobu 3 měsíců, požadovat aby uzemní úpadkové řízení bylo přeměněno na likvidační řízení. Správce podstaty je oprávněn, s výhradou uplatnění čl. 5 / ochrana věcných práv třetích osob / a čl. 7 / výhrada vlastnictví /, přemístit majetek dlužníka, který se nachází na území jiného členského státu, do státu který zahájil hlavní úpadkové řízení, ale pouze do okamžiku zahájení vedlejšího úpadkového řízení. Správce podstaty ve vedlejším úpadkové řízení může požadovat o navrácení tohoto majetku do jeho soupisu podstaty.
Oprávnění dlužníka a správce podstaty se řídí právním řádem státu, který řízení zahájil a řídí. Oprávnění správce je možné na území jiného členského státu realizovat pouze v souladu s právním řádem státu, na jehož území správce zamýšlí jednat či jedná. Za účelem zjednodušení celého procesu řízení lze dočasně vykonávat roli insolvenčního správce osobou ze zahraničí, která je v pozici hostujícího insolvenčního správce, pokud je správcem podle právního řádu jiného členského státu EU.
Na území jiných členských států se správce podstaty prokazuje ověřenou kopií originálu rozhodnutí o svém jmenování a může být po správci požadován ověřený překlad tohoto rozhodnutí.
Věřitel má právo přihlásit svou pohledávku ve všech paralelně probíhajících řízení a pokud byl již se svou pohledávkou částečně uspokojen podílí se na uspokojení v jiném řízení teprve tehdy, pokud věřitelé stejného pořadí nebo kategorie získali v tomto řízení odpovídající podíl.
Pro výměnu informací a zkušeností z oblasti insolvenčního práva v různých zemích a pro tvorbu vzorových pravidel vznikla mezinárodní, nevládní organizace INSOL, kdy členem této organizace je rovněž Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice respektive její členové.
Praktické zkušenosti v pozici správce:
A, dle nového Insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb - žádné osobní zkušenosti do tohoto okamžiku nemám.
B, dle původního Zákona o konkursu a vyrovnání - úpadcem byla společnost, která vlastnila majoritní a minoritní balíky akcií společností podnikající v oblasti zemědělství. Jedna ze společností, kterou úpadce ovládal prostřednictvím majoritního balíku akcií a dozorčí rady měla dceřinou společnost v Kazachstánu. Financující nadnárodní banka v Kazachstánu velice pečlivě sledovala vývoj v konkursním řízení v České republice. Jako správce jsem se zúčastnil
jednání
a
osobně
vysvětloval
v sídle
banky
postup
správce
a
předpokládaný další průběh konkursního řízení. Na základě tohoto jednání nedošlo ze strany této financující banky k ukončení spolupráce e ke zpeněžení poskytnutých úvěrů.
- v jiném konkursním řízení jsem měl pohledávky do původních zemí EU, aktivní vymáhání správcem skončilo na neochotě věřitelského výboru schválit náklady s tímto spojené, kdy nebylo možné ani odhadem stanovit procento úspěšné vymahatelnosti.
Použité zdroje informací: Insolvenčí zákon č. 182/2006 Sb. JUDr. Bohumil Havel – Mezinárodní aspekty insolvence Mgr. Lukáš Pachl – Úpadkové právo EU
Zpracoval dne: 29.9.2009
Tomčala Pavel
