Činnost Jazzové sekce v letech prizmatem bulletinu Jazz

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Hudební katedra

Činnost Jazzové sekce v letech 1969 - 1987 prizmatem bulletinu Jazz Diplomová práce

Autor: Veronika Švoncová Studijní program: M 7503 Učitelství pro základní školy Studijní obor: 7503T104 Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – hudební výchova 7503T104 Učitelství pro 2. stupeň – český jazyk Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Andršová

Hradec Králové

2013

Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta

Zadání diplomové práce Autor:

Veronika Švoncová

Studijní program:

M7503 Učitelství pro základní školy

Studijní obor:

Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - český jazyk Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - hudební výchova

Název závěrečné práce:

Činnost Jazzové sekce v letech 1969 – 1987 prizmatem bulletinu Jazz

Název závěrečné práce The activity of Jazz section between 1969 and 1987 seen AJ: through a prism of the bulletin Jazz Cíl, metody, literatura, předpoklady: Činnost Jazzové sekce v letech 1969 – 1987, statistická a typová analýza bulletinu Jazz. Literatura: Burian, Emil František: Jazz, Aventinum, Praha 1928 Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči, Torst, Praha 2002, Dorůžka, Lubomír: Panoráma jazzu, Mladá fronta, Praha 1990 Dorůžka, Lubomír-Poledňák, Ivan: Československý jazz. Minulost a přítomnost, Editio Supraphon, Praha 1967 Kouřil, Vladimír: Jazzová sekce v čase a nečase 1971-1987, Torst, Praha 2000 Srp, Karel: Výjimečné stavy povolání jazzové sekce, Pragma Praha, 1994 Škvorecký, Josef: Franz Kafka, jazz a jiné marginálie, Sixty – Eight Publishers, Kanada 1988 Černý, Jiří, Riedl, Jaroslav: Kritik bez konzervatoře Galén, Praha 2007 Matzner, AntonínPoledňák, Ivan-Wasserberger, Igor a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-III (čtyřsvazková), Editio Supraphon, Praha 1980-1990 Matzner, AntonínWasserberger, Igor: Jazzové profily, Editio Supraphon, Praha 1969 Poledňák, Ivan: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu, Univerzita Palackého, Olomouc 2000 Velebný, Karel: Jazzová praktika II, Panton, Praha 1978 Velebný, Karel: Jazzová praktika, Panton, Praha 1967. Garantující pracoviště: Hudební katedra, Pedagogická fakulta Vedoucí práce:

Mgr. Kateřina Andršová

Konzultant: Oponent:

Mgr. Karel Koldinský

Datum zadání závěrečné práce: Datum odevzdání závěrečné práce:

12. 1. 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucí diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne

Poděkování Na tomto místě bych velice ráda poděkovala Mgr. Kateřině Andršové za vedení práce a cenné rady a náměty při jejím psaní. Rovněž děkuji Vladimíru Kouřilovi za poskytnutí podnětného rozhovoru. Současně bych chtěla vyjádřit poděkování Univerzitě Hradec Králové, která v průběhu studií ovlivňovala mé myšlení takovým způsobem, aby tato práce mohla vzniknout.

Anotace ŠVONCOVÁ, Veronika. Činnost Jazzové sekce v letech 1969 - 1987 prizmatem bulletinu Jazz. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2013. 97s. Diplomová práce. Tato práce se zabývá činností Jazzové sekce se zaměřením na její členské periodikum bulletin Jazz. První kapitola mapuje okolnosti vzniku, existenci a zánik Jazzové sekce. Druhá kapitola pojednává o pořadatelské, koncertní a metodické činnosti Sekce. Třetí kapitola se věnuje činnosti publikační. Následnickým organizacím, kterými jsou Artforum a Unijazz, které se zrodily ze společného jádra Jazzové sekce, se věnuje čtvrtá kapitola. Pátá kapitola představuje profesionální a amatérské předchůdce bulletinu. Šestá kapitola mapuje můj rozhovor s Vladimírem Kouřilem. Sedmá kapitola se věnuje obecné charakteristice periodika bulletinu Jazz. Osmá kapitola pak pojednává o volbě statistické metody. Devátá kapitola představuje proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982 a přináší výsledky statistické analýzy textu. Desátá kapitola se pak zaobírá typovou analýzou textů vybraných autorů a předkládá její výsledky. Klíčová slova: Jazzová sekce, jazz, Pražské jazzové dny, bulletin Jazz.

Annotation ŠVONCOVÁ, Veronika. The activity of Jazz section between 1969 and 1987 seen through a prism of the bulletin Jazz. Hradec Králové: Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2013. 97 pp. Diploma Thesis. This thesis is about the endeavors of the organization Jazz section with a focus on their members’ periodical bulletin Jazz. The first chapter explores the circumstances of the genesis, existence and the end of the Jazz section. The

second

chapter

deals

with

the

activities

of

organizing,

concerts

and methodology. The third chapter is about the activity of publication. The fourth chapter is about organizations, such as Artforum and Unijazz, which rose from the common roots of the Jazz section. The fifth chapter introduces professional and amateur predecessors of bulletins. The sixth chapter describes and examines my interview with Mr. Vladimír Kouřil. The seventh chapter is about the general characteristic of the bulletin Jazz. The eighth chapter is choosing the method of statistics. The ninth chapter introduces the metamorphosis of the bulletin Jazz during the years of 1972 to 1982 and gives the results of the statistics analyzing the text. The tenth chapter is about the type analysis of texts from chosen authors and their results. Keywords: Jazz section, jazz, Prague jazz days, bulletin Jazz.

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................... 9 1. TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 11 1. 1. Jazzová sekce Svazu hudebníků v letech 1971 - 1987 ..................................11 1. 1. 1. Průběh soudního procesu .......................................................................13 1. 1. 2. Různé úhly pohledu na konečný rozsudek ............................................15 1. 2. Pražské jazzové dny a další pořadatelská činnost..........................................22 1. 2. 1. První Pražské jazzové dny – 17. – 18. 3. 1974 ......................................24 1. 2. 2. Druhé Pražské jazzové dny – 29. – 30. 3. 1975 .....................................24 1. 2. 3. Třetí Pražské jazzové dny – 11. – 12. 10. 1975 .....................................25 1. 2. 4. Čtvrté Pražské jazzové dny – 18. – 23. 3. 1976 .....................................26 1. 2. 5. Páté Pražské jazzové dny – 4. 10. 4. 1977 .............................................27 1. 2. 6. Šesté Pražské jazzové dny – 16. – 26. 5. 1978 ......................................31 1. 2. 7. Sedmé Pražské jazzové dny – 6. – 9. 10. 1978 ......................................33 1. 2. 8. Osmé Pražské jazzové dny – 23. – 27. 5. 1979 .....................................33 1. 2. 9. Deváté Pražské jazzové dny – 2. – 4. 11. 1979 .....................................34 1. 2. 10. Desáté Pražské jazzové dny – 19. – 28. 9. 1980 ..................................36 1. 2. 11. Jedenácté Pražské jazzové dny – 10. – 12. 4. 1982 .............................36 1. 2. 12. Závěr éry Pražských jazzových dnů ....................................................39 1. 2. 13. Metodické centrum Jazz & Rock ........................................................40 1. 2. 14. Vystoupení Living Theathre ................................................................41 1. 3. Publikační činnost Jazzové sekce ..................................................................43 1. 4. Následnické organizace Jazzové sekce ..........................................................56 2. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 59 2. 5. Předchůdci bulletinu Jazz na pozadí kontextu doby ......................................59 2. 6. Mé setkání s Vladimírem Kouřilem ..............................................................60 2. 7. Obecná charakteristika bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR .....................62 2. 8. Volba metody.................................................................................................63 2. 9. Proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982 ..............................................64 2. 9. 1. První ročník – 1972 ...............................................................................65 2. 9. 2. Druhý ročník - 1973..............................................................................66 2. 9. 3. Třetí ročník – 1974 ................................................................................66 2. 9. 4. Čtvrtý ročník – 1974 - 1975...................................................................68 2. 9. 5. Pátý ročník – 1975 – 1976 .....................................................................70 2. 9. 6. Šestý ročník – 1977 ...............................................................................72 2. 9. 7. Sedmý ročník – 1977 – 1978 .................................................................73 2. 9. 8. Osmý ročník – 1978 – 1980...................................................................75 2. 9. 9. Devátý ročník – 1980.............................................................................76 2. 9. 10. Statistické výsledky bulletinu Jazz jako celku.....................................77 2. 10. Typová analýza textu u vybraných autorů ..................................................78 2. 10. 1. Zdeněk Pecka .......................................................................................78 2. 10. 2. Antonín Čort ........................................................................................80 2. 10. 3. Jan Beránek ..........................................................................................82 2. 10. 4 Antonín Truhlář ...................................................................................83 2. 10. 5. Celkové porovnání vybraných autorů k typové analýze textu............85 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 87 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 90

SEZNAM TEMATICKY SOUVISEJÍCÍ LITERATURY ...................................................... 93 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 95 Příloha A ..................................................................................................................1 Příloha B ................................................................................................................62 Příloha C ................................................................................................................68 Příloha D ................................................................................................................69 Příloha E ................................................................................................................71 Příloha F.................................................................................................................75 Příloha G ................................................................................................................76 Příloha H ................................................................................................................78 Příloha CH .............................................................................................................79 Příloha I .................................................................................................................80 Příloha J .................................................................................................................81 Příloha K ................................................................................................................82

ÚVOD O tom, že Jazzová sekce byla neopomenutelnou součástí kulturního života druhé poloviny dvacátého století, není pochyb. V mých dosavadních studiích jsem se zabývala převážně tematikou klasické hudby, ale zároveň jsem vždy chtěla poznat i jiný hudební okruh než-li klasický. Velice mě také zaujala monografie Jazzová sekce v čase a nečase 1971 – 1987 od Vladimíra Kouřila. Z obou těchto důvodů jsem si pro svou práci zvolila právě tematiku činnosti Jazzové sekce a jejího členského periodika bulletinu Jazz. Jazzová sekce a její činnost se mi na začátku psaní mé práce zdála velice zajímavá, ovšem jak

jsem

pronikala

hlouběji

a

hlouběji,

začínaly

se

mi

propojovat

a odkrývat pro mě dříve skryté skutečnosti a moje zainteresovanost k tématu ještě vzrostla. O Jazzové sekci toho bylo napsáno mnoho, mým zájmem však není jen existence a fungování samotné Jazzové sekce, ale také její mimořádně pestrá pořadatelská, koncertní a metodická činnost, široká publikační činnost, následnické organizace a především její členské periodikum bulletin Jazz. Svou práci o Jazzové sekci dělím do deseti hlavních kapitol. Práci jsem záměrně rozčlenila tímto způsobem, aby postupovala v určité chronologické posloupnosti a aby byla jistým způsobem aktuální, protože následnické organizace Jazzové sekce fungují dodnes. Teoretickou část tvoří čtyři hlavní kapitoly. V první kapitole se zabývám Jazzovou sekcí Svazu hudebníků v letech 1971 – 1987. Zvláštní pozornost věnuji okolnostem vzniku Jazzové sekce, průběhu jejího fungování, následnému soudnímu procesu a různým úhlům pohledu na konečný rozsudek hlavních aktivistů. Ve druhé kapitole se zaměřuji na Pražské jazzové dny a další pořadatelskou činnost. V dílčích podkapitolách podrobně rozebírám průběh jednotlivých ročníků Pražských jazzových dnů, metodickou a drobnější koncertní činnost. Třetí kapitola představuje bohatou publikační činnost Jazzové sekce. Podrobně zde pojednávám o dobových podmínkách publikační činnosti, o tak zvaných přílohách bulletinu Jazz či o samostatných edičních řadách Jazzové sekce. Závěrečná

čtvrtá

kapitola

teoretické

části

mé

práci

se

vztahuje

k následnickým organizacím Jazzové sekce, které do dnešních dnů představují 9

organizace Artforum a Unijazz. Věnuji se v ní jejich fungování, předmětům zájmu a vzájemným rozdílům. Hlavním předmětem praktické části mé práce je bulletin Jazz Jazzové sekce. Praktická část je rozdělena do šesti hlavních kapitol. Pátá kapitola se zabývá přímými předchůdci bulletinu Jazz a jejich profesionálním a amatérským rozdělením. Šestá kapitola mapuje můj rozhovor s Vladimírem Kouřilem, jedním z hlavních představitelů Jazzové sekce, který se uskutečnil 27. 5. 2013 v prostředí čítárny Unijazzu v Praze. Sedmá kapitola pak představuje obecnou charakteristiku periodika. V osmé kapitole se věnuji zdůvodnění výběru metody statistické analýzy a průvodním okolnostem její realizace. V deváté kapitole a dílčích podkapitolách mapuji podrobně jednotlivé ročníky bulletinu Jazz, jeho formální, obsahové a žánrové proměny a rovněž předkládám výsledky statistické analýzy. V desáté kapitole pak přináším typovou analýzu textů vybraných autorů a její výsledky. Stěžejní literaturou mi byla již zmíněná monografie Vladimíra Kouřila Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Jako významný sekundární zdroj informací mi byl již výše uvedený rozhovor s Vladimírem Kouřilem. Cenným zdrojem informací při studiu bulletinu Jazz se mi rovněž stala Státní vědecká knihovna v Olomouci. Různá dosavadní zpracování tématu Jazzové sekce mi byla taktéž cenným zdrojem, na druhé straně o statistické a typové analýze textu bulletinu Jazz toho není řečeno příliš mnoho. Hlavním cílem mé diplomové práce je provést statistickou a typovou analýzu textu bulletinu Jazz a vyhodnotit a předložit jejich výsledky. Dílčím cílem je pak podat jakýsi ucelený kompletní obraz o Jazzové sekci a její činnosti.

10

1. TEORETICKÁ ČÁST 1. 1. Jazzová sekce Svazu hudebníků v letech 1971 - 1987 Vznik Jazzové sekce jako samostatného dobrovolného zájmového sdružení se datuje k roku 19711, kdy se konala její ustavující konference a vznikla tak organizace jako autonomní právní subjekt. Této konferenci však předcházela ještě písemná žádost z roku 1969, která pocházela od příznivců jazzové hudby a byla směřována na Ministerstvo vnitra s cílem usilovat o existenci samostatné zájmové organizace pod názvem Česká jazzová unie. Přímými signatáři žádosti byli Karel Srp, Milan Dvořák, Jan Seik a zejména Jindřich Kautský. Dne 4. července téhož roku Ministerstvo vnitra povolilo vznik zájmové organizace, nikoliv však v její plné autonomitě, a tak Jazzová sekce spadala pod Svaz hudebníku Československé socialistické republiky (dále už jen SH ČSR), který měl již schválené stanovy, jež se podobaly požadavkům Sekce. Za zakládající členy Jazzové sekce jsou považováni hudebníci Luděk Hulan a Karel Velebný, z hudebních publicistů pak Aleš Benda, Milan Hájek, Míla Langer, Jindřich Kautský, Zbyněk Mácha, Rudolf Neuls, Jiří Novotný, Jan Seik, Mojmír Smékal, Stanislav Titzl, Antonín Truhlář a Michael Zethner včetně předsedy Milana Dvořáka a dvou místopředsedů Karela Srpa a Lubomíra Dorůžky, přičemž v roce 1981 přebírá Karel Srp post předsedy.2 Hlavní cíle Jazzové sekce v nejobecnějším pojetí byly zejména posílení, podpora a podněcování zájmu o jazzovou hudbu v Československu, které se projevovaly v oblasti pořadatelské, koncertní, metodické a také publikační. V letech 1971 – 1973 čítala členská základna Jazzová sekce SH ČSR přibližně pouhých tři sta členů, mezi lety 1974 - 1975, čili necelé čtyři roky od svého založení, už měla registrováno kolem osmi set členů, přičemž se nadále rozrůstala a v průběhu sedmdesátých let se počet členů pohyboval okolo tří tisíc.3 Zájem o členství v organizaci byl skutečně velký a na členství se čekalo velice dlouho. Jak počet aktivistů postupně rostl, musel být z kapacitních důvodů tiskáren počet členů určitým způsobem limitován. 1

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 15 – datuje vznik k 30. říjnu roku 1971; ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 32 – datuje vznik k 10. říjnu roku 1971; BUGGE, Peter. Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č. 3 (2011), s. 350 – se shoduje s Kouřilovou datací k 30. říjnu roku 1971. 2 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 14-15. 3 Tamtéž, s. 18-19.

11

Ve svých začátcích byla organizace vskutku zcela puristicky jazzovou organizací. Situace se začala postupně proměňovat v průběhu sedmdesátých let, kdy přicházejí nové hudební styly, jakými byly rock a jazzrock. Význam a zájem o tyto nové hudební styly se obecně začíná postupně zvyšovat, což s sebou nese i logický důsledek toho, že byť byla Jazzová sekce ve svých začátcích orientována výhradně na jazz, do její koncepce začíná postupně zasahovat v návaznosti na vývoj tehdejší kultury a umění i rock a jazzrock. Normalizační politika sedmdesátých let, na rozdíl od let padesátých, již nepovažovala jazzovou hudbu za tak ideologicky škodlivý element, že upustila od jejího striktního hlídání a svou pozornost začala zcela primárně orientovat na hudbu rockovou a jazzrockovou. Právní autonomie Jazzové sekce tedy plně spadala pod Svaz hudebníků ČSR. Petr Sedlecký ve Svědectví píše: „Jazzová sekce zůstala legální zájmovou organizací, disponující v rámci daného zákona jistou autonomií, která jí umožňuje se obracet na své partnery – tiskárny, kulturní domy, národní výbory atd. – na „úřední úrovni.“4 Na základě nátlaku Ministerstva kultury v roce 1980 dochází k tomu, že Svaz hudebníků ČSR je postaven před úkol ukončit činnost Jazzové sekce, což neprovede s dostatečnou pečlivostí,5 a tak je záhy sám SH ČSR v roce 1984 administrativně rozpuštěn, čímž se logicky i další organizace, které zastřešovala a mezi které patřila i Sekce, ocitají za hranicí oficiální legality. Ve stejném roce však Ministerstvo vnitra a Ministerstvo kultury založilo Českou jazzovou společnost, která byla z hlediska úřadů dostatečnou kompenzací za zrušené organizace a zároveň měla dokládat, jak velký důraz byl v Československu kladen na podněcování zájmu a rozvoj jazzové hudby. Situace se tedy dostává do paradoxní fáze, kdy na jedné straně Ministerstvo vnitra a Ministerstvo kultury vědí, že SH ČSR, tím pádem i Jazzové sekce, jsou organizacemi již nelegálními a zároveň jsou si vědomi jejich pokračující činnosti, na straně druhé přitom dále poskytují jistý prostor pro její pokračování namísto přímého zásahu a přerušení. Činnost Jazzové sekce tedy pokračuje ještě dlouhou dobu na to, aby byla Ministerstvu vnitra a Ministerstvu kultury utajena a tyto instituce dávají ve stávající situaci přednost spíše účelným represím v mnoha podobách vůči aktivistům organizace. 4 5

SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), s. 533-542. NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), s. 6.

12

Existovalo několik možností, kudy se mohly nadále ubírat budoucí cesty Jazzové sekce. Touha a nadšenectví jejích členů po pokračování kulturní činnosti a přesvědčení o dobrém zájmu věci vykrystalizovala nakonec v řešení, kdy se organizace ocitla v tak zvané šedé zóně klimatu tehdejší společnosti ČSSR. Dá se říci, že její aktivita byla přibližně dalších deset let nečinně tolerována a zájem úřadů státní bezpečnosti o ni vzrostl až ve chvíli, když její činnost začala nabývat konkrétnějších kontur.

1. 1. 1. Průběh soudního procesu Dne

2.

9.

roku

1986

dochází

k provedení

prvních

domovních

prohlídek, zadržení a k následnému odsouzení hlavních členů Jazzové sekce za trestný čin nedovoleného podnikání, přičemž průběh celé kauzy byl nadále velice zdlouhavý a komplikovaný. Hlavní přelíčení mělo proběhnout během prosince roku 1986. Došlo ještě k několika odkladům6 a finální soud se konal před Obvodním soudem pro Prahu 4 ve dnech 10. a 11. března roku 1987. Kromě obžalovaných bylo přítomno ještě značné množství členů Jazzové sekce, představitelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, Charty 77 a přítomen byl i Charles Alexander, prezident Mezinárodní jazzové federace.7 Hlavním vyšetřovatelem kauzy Jazzová sekce se stal nejprve nadporučík JUDr. Fiala, který byl v průběhu října stejného roku z případu odvolán a nahrazen. Vladimír Kouřil vidí v náhradě vyšetřovatele Fialy především neserióznost vládnoucího režimu a píše: „I náš první vyšetřovatel nadporučík Fiala byl vystřídán, když nás v roce 1985 nedokázal obvinit. Jsem přesvědčen, že pokud někdo z institucí státní moci na některého z aktivistů Jazzové sekce tvářil nadějně konspirativně, sledoval tím pouze vlastní cíle. A ty mohly být jen dva: dostat se nám přes něčí naivitu rychleji na kobylku – to by odpovídalo době. Morálně zvrhlejší záměr ze strany státních úředníků znamenal věřit tomu, že se to brzy politicky skutečně zvrtne, a doufat dopředu v pomoc na oplátku.“8 6

ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 60. 7 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 310. 8 Tamtéž, s. 31-32.

13

Karel Srp spíše hovoří o „neschopnosti“ JUDr. Fialy dostatečně upravit fakta a vytvořit tak neexistující právní případ: „Vyšetřovatel dr. Fiala požadoval, aby za základ případné trestné činnosti, při nakládání s finančními prostředky, byl vzat čistý zisk organizace. A ten nebyl téměř žádný. Zisk šel na úhradu faktur. Vyšetřovatel dr. Fiala byl prostě nepoužitelný. Případ mu byl vzat 17. října, šest týdnů po prohlídkách, postupuje spis Městské prokuratuře v Praze, která jej 18. 10. převzala. 6. prosince 1985 má premiéru kapitán Viktor Špirk.9 Lubomír Dorůžka své setkání s JUDr. Fialou při přelíčení popisuje takto: „Tam mě čekalo značné překvapení v osobě mladého poručíka JUDr. Fialy, u něhož bylo jasné, že hledá svědectví a znalecký posudek, které by pomohly dokázat, že sekce vlastně vykonávala bohulibou činnost a že všechno je vina ministerstva kultury, které ji nedokázalo správně řídit.“10 Ať byl důvod jakýkoliv, faktem zůstává, že nesplňoval potřebnou právní důvěryhodnost tehdejšího režimu k požadovanému vyřešení případu Sekce a byl vystřídán. Lze se domnívat, že pokud by byl JUDr. Fiala schopen požadovaných právních konstrukcí, případ by vedl i nadále. V této počáteční fázi procesu měli být aktivisté Jazzové sekce původně stíháni podle paragrafu 127 / 1 trestního zákona, tedy pro porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky, podle kterého je stanovené odnětí svobody až na dva roky.11 Po projednání JUDr. Fiala dochází k tomu, že na doložení skutkové podstaty stanoveného paragrafu není dostatečné množství důkazů, které by aktivistům dokládalo neoprávněné získávání finančních prostředků. Novým hlavním vyšetřovatelem se stává kapitán Viktor Špirk a městským prokurátorem Josef Monsport, právní obhájci organizace se stali Josef Průša, Zdeněk Dítě, David Uhlíř, David Choděra a Tomáš Sokol.12 S nástupem nově zvolených funkcionářů, Špirka a Monsporta, kteří byli věrným opakem JUDr. Fialy a své povinnosti vůči režimu plnili dle očekávání, přišel i nový paragraf 118 / 1 a 2b) trestního zákona v kauze Jazzové sekce. Nově zvolený paragraf, který stanovuje odnětí svobody až ve výši osmi let,13 se týkal již nedovoleného podnikání, kterého 9

SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 93. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 372. 11 TOLAR, Jan. Trestní zákon a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1985, s. 194. 12 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 313-314. 13 TOLAR, Jan. Trestní zákon a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1985, s. 183. 10

14

se měla Sekce dopouštět již po svém zrušení. Bez zajímavosti jistě nezůstávají Monsportovy návrhy k sazbě jednotlivých trestů, zakládající se právě na paragrafu 118 / 1 a 2b), které byly ve srovnání s tresty konečnými velice vysoké, a to konkrétně pro Karla Srpa tři až čtyři roky, pro Vladimíra Kouřila a Josku Skalníka dva a půl roku a dva roky podmíněně pro Čestmíra Huňáta a Tomáše Křivánka.14 Ve výsledku hlavního přelíčení shledal, dle očekávání, senát Obvodního soudu pro Prahu 4 pod vedením JUDr. Vlastimila Stiboříka všechny obviněné členy Jazzové sekce vinnými, a to se sazbami - Karel Srp šestnáct měsíců, Vladimír Kouřil deset měsíců, Joska Skalník deset měsíců podmíněně a Čestmír Huňát s Tomášem Křivánkem na osm měsíců podmíněného trestu, Miloš Drda a Vlastimil Drda byli souzeni samostatně.15 Všichni výše jmenovaní, se proti rozsudku na místě odvolávají nejprve k Československému nejvyššímu soudu, následně k Ústavnímu soudu, přičemž další líčení se konalo 12. května téhož roku, kde bylo odvolání obžalovaných ihned zamítnuto.

1. 1. 2. Různé úhly pohledu na konečný rozsudek Na výsledný rozsudek existují velmi rozdílné náhledy. Vladimír Kouřil předkládá segment výňatku z rozsudku, který obsahuje věty, které jasně vyvracejí paragraf vlastního obohacování, tedy nedovoleného podnikání a říká: „Soudcové natolik vnímali podstatu procesu, že vložili do textu rozsudku věty, které se ve skutečnosti vzpíraly smyslu samotného paragrafu o nedovoleném podnikání.16 Stiboříkův rozsudek více oceňuje Karel Srp a dodává: „Soudce rozsudek odůvodnil také tím, že naše práce byla užitečná, nikdo z ní neměl finanční prospěch, ocenil výtvarné zpracování publikací od Josky a pochválil Vladimíra za Jazzpetit. JUDr. Stibořík vynesl trest i nad sebou – krátce nato byl potichu odklizen z funkce.“17 Josef Škvorecký o Stiboříkových slovech v souvislosti s obžalobou z nedovoleného podnikání, které bylo založeno zejména na publikační činnosti Sekce, píše: 14

BUGGE, Peter. Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č. 3 (2011), s. 362. 15 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 313-314. 16 Tamtéž, s. 315. 17 SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 105.

15

„… a jež předsedajícího soudce inspirovalo k pamětihodným slovům o publikacích obžalovaných: byla to prý díla vysoké kvality … avšak i chvályhodná činnost musí být regulována.“18 Faktem je, že Jazzová sekce byla povolena v období, kdy Husákův režim zrušil téměř všechny kulturní aktivity, které více či méně souvisely s pražským jarem. Na jedné straně mohli být všichni obvinění aktivisté Sekce zproštěni obžaloby v celém rozsahu, což by bylo jistě spravedlivé, ovšem neodpovídalo by to preventivnímu duchu doby. Na straně druhé na konečném rozsudku stojí za povšimnutí jistě otázka, proč došlo během procesu několikrát ke změně obžaloby, která začínala u daňových úniků, pokračovala přes osobní obohacování nedovolenou hospodářskou činností a nakonec skončila u nedovolené hospodářské činnosti, tedy u nedovoleného podnikání, s čímž samozřejmě souvisí změna z paragrafu 127/1 trestního zákona na paragraf 118 / 1 a 2b), který měl jasně přísnější trestní sazby. Jisté je, že nedostatečné množství důkazů zapříčinilo nemožnost naplnění skutkových podstat, a tak musel být paragraf změněn. Ve výsledku ovšem není jasné, když nově stanovený paragraf dovoloval tvrdší tresty, které tedy i prokurátor Monsport navrhoval, proč byly v konečném rozsudku tresty natolik mírné. Vysvětlením může být skutečně pouhý nedostatek důkazů, ale zmírnění trestů lze také vnímat jako určitý kompromis, který by do jisté míry zrcadlil počínající nejistotu tehdejšího politického režimu v Československu. Jednou z možností je ještě úvaha nad situací, že konečné tresty byly již předem stanovené, o čemž Tomek říká: „Nad celou kauzou měl dohled policejní odbor dozoru v přípravném trestním řízení a dozoru v soudním řízení trestním, jehož závěry byly závazné pro další postup a ukládaly předem řešení prokuratuře i soudům se stanovením výše trestní sazby, včetně dalších variant a možností.“ 19 Jinou možnou variantou by byla ještě možnost, že soudní proces byl skutečně až posledním řešením tehdejšího režimu, kdy už všechna jiná preventivní opatření selhala.

18

ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 42. 19 TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs. komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, 2003, s. 260.

16

O konečných sazbách trestů je rovněž třeba uvažovat i v souvislosti s fakty o údajné spolupráci některých aktivistů Sekce s StB. Oldřich Tomek na toto téma píše: „Podle obsahu nalezených agenturních zpráv, zejména ze svazků vedených na jiné osoby, předával K. Srp informace povšechného charakteru a snadno dostupné z jiných zdrojů jak z prostředí sekce, tak i ze sféry zastupitelských úřadů. Nelze tedy jednoznačně stanovit, že by plnil zadání StB působit rozkladně proti Jazzové sekci, a je možné se domnívat, že pravděpodobně chtěl touto svou činností pojistit či „vykoupit“ její další existenci. Pokud byl úkolován proti lidem v JS, pak tyto úkoly neplnil.“20 Naopak Vladimír Kouřil říká: Nesdílím názory, že mezi komunistickou nomenklaturou byli i naši přívrženci, kteří věci prospívali a uchránili nás od časnější, a tím ovšem i tvrdší likvidace. Osobě jsem nikoho takového nepoznal. Karel Srp občas mlhavě naznačoval, že se někdo z této sféry o náš problém zajímal. Bližší si nechával pro sebe, nebo alespoň mne osobně s tím nezatěžoval. Karlovi jsem věřil, takže jsem nechával na něm, co mi prozradí podrobnějšího. Nepátral jsem po tom, odkud to má. Při výsleších na policii jsem se nesetkával s žádnými stopami náklonnosti k Jazzové sekci.21 Ve své práci Karel Srp22 uvádí úryvek zprávy z 14. 7. 1983, kde je uveden i jeho pseudonym „Hudebník“ a která pojednává o jeho údajné diskreditaci před americkými diplomaty, která měla být zajištěna nepravdivými fakty o spolupráci s StB. Podle Petra Cibulky23, jednoho z aktivistů Sekce, byl Karel Srp spíše osobou, která se snažila plnit funkci dvojího agenta v primární snaze zachovat tolerovanou činnost Jazzové sekce výměnou za včasnou informovanost a kontrolu nad současnou mládeží. Jinými slovy tolerovaná činnost Jazzové sekce je lepší než její zákaz a neinformovat StB o současném stavu mládeže a její činnosti, která by v ní tak jako tak pokračovala a stáhla by se do undergroundu. O spolupráci členů Sekce s StB J. Z. Vlček říká:

20

Tamtéž, s. 245. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 31. 22 SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 143. 23 CIBULKA, Petr, Petr JUNGLING a Tomáš KOUDELA. Tak pravil Petr Cibulka: Odpověď vládnoucímu komunistickému dobytku. Olomouc: Votobia, 1999, s. 22. 21

17

„Každopádně nebylo pochyb, že Státní bezpečnost sháněla informace o Karlu Srpovi. Něco jim sice podepsal, ale nepochybně ho měli za velmi nespolehlivého a nebezpečného. A tak jsem se jednoho dne po mé návštěvě na Barťáku sešli s Karlem Srpem a Joskou Skalníkem a já jim oznámil, že mi Státní bezpečnost nabídla spolupráci. A protože Joska Skalník měl doma tři malé děti, zatímco mně se zrovna rozpadalo manželství a na ničem mi tím pádem nezáleželo, vzal jsem to v tomhle okamžiku na sebe a s vědomím Karla Srpa to po nějaké době podepsal. Sám Srp mi tehdy řekl, že jde v podstatě jenom o cár papíru – hlavní je to, co člověk dělá, nikoliv to, pod čím je podepsaný.“24 Lubomír Dorůžka naopak chválí špionážní systém Sekce a píše: „Sekce měla tak dokonalý systém špionáže: věděla o všem, co se kolem ní 25

šustlo.

Podle Tomka spolupracovalo s StB celkem čtyřiatřicet aktivistů Jazzové sekce.26 Vezmeme-li v úvahu fakt, že by tomu tak skutečně bylo, nemění to nic na tom, že od roku 1980 bylo jasným cílem úřadů Jazzovou sekci zlikvidovat. Otázkou však stále zůstává, proč byla činnost Sekce tak dlouho tolerována a co tedy ve

skutečnosti

tak

prodloužilo

její

existenci.

Jako

jedno

z

vysvětlení

dlouhodobějšího fungování organizace by se nabízela možnost spolupráce, protekce a řízení ze strany StB. Další variantou by byla možná úvaha o jistém rozkolu přímo uvnitř rámce byrokratického systému, kterým byly spory v samotném jádru systému, což Sekce vnímala natolik, aby byla schopna tento fakt plně zužitkovat ve svůj prospěch, o čemž Karel Srp píše: „ Začali jsme využívat výslechů. Jakmile někdo obdržel předvolání, domluvili jsme se, co kromě jiného do protokolu uvede. Třeba, že nám ty a ty úřady neodpovídají na dopisy. Jeden úřad čekal na kiks druhého, a v tom případě se na něj vrhli, aby odpoutali pozornost od vlastních malérů. Známá byla nevraživost mezi stáťáky a kriminalisty, úředníky z ministerstva zahraničí a vnitra.“27 Aktivisté organizace se rozhodli svou činnost v rámci Jazzové sekce obhajovat plně v rámci litery právního zákona, což je rovněž jedna z dalších možností, která by mohla vysvětlovat prodloužení její existence. Členové Sekce 24

DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 120. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 372. 26 TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs. komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, 2003, s. 250. 27 SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 113. 25

18

pilně studovali paragrafy trestního zákona a pořádali víkendová školení, ale ani to jim zdaleka nezajistilo dostatečnou přípravu na následující události. Vladimír Kouřil o těchto skutečnostech říká: „Biflovali jsme sice poučky o právech zadržovaných, o tom, jak má být zákonně prováděna domovní prohlídka, jak se chovat u výslechu, ale žádnou vypracovanou představu o ilegálním fungování jsme neměli.“28 Karel Srp píše: „Museli jsme mít ponětí o zákonech a podle povahy maléru požádat doktory práv Svačinu, Motejla, Tomáše Procházku a ze všeho nejvíc Průšu, znát strukturu bolševických mechanismů – a to bylo bludiště dodnes neodhalené – umět Helsinské dohody, abychom mohli volat po svobodě, humanismu a proti cenzuře.“29 I přes důslednou právní přípravu členů Sekce, která se v konečné fázi ukázala stejně jako nedostatečná, dochází k procesu a odsouzení. Jisté je, že orientace členů v trestním právu značně znejisťovala úřady a ztěžovala plánované zrušení organizace, ale její existenci možná do jisté míry prodloužila a proces oddálila. Karel Srp to dokládá slovy: „Svým způsobem byl legální odpor Sekce větším problémem komunistů než nelegální.“30 Na straně druhé faktem zůstává, že pojetí zákonodárství a právní legality bylo v normalizovaném Československu tak značně ambivalentní, že fungovalo spíše jako pouhý instrument k dosažení předem vytyčených cílů nejrůznějšího charakteru. V závěru se lze tedy domnívat, že proces a následné odsouzení bylo v této fázi již nevyhnutelné a dříve či později by se stejně uskutečnilo a to bez ohledu na jakoukoliv úroveň právní argumentace. Dne 9. srpna roku 1990 podává Vladimír Kouřil ještě jménem Karla Srpa a Josky Skalníka stížnost prostřednictvím svého právníka doktora Zdeňka Dítěte generální prokuratuře pro porušení zákona v kauze Jazzové sekce a trestného činu nedovoleného podnikání. Následnou reakcí na podání Kouřilovy stížnosti je odložení celé kauzy. V roce 1992 dochází k podání další žádosti, tentokrát Karlem Srpem, o zahájení trestního řízení proti osobám, které se podíleli na odsouzení členů Jazzové sekce, k čemuž nikdy nedošlo. Finálním výsledkem je omluva ministra

28

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 32. SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 107. 30 Tamtéž, s. 101. 29

19

kultury, která měla oficiálně uzavřít kauzu Jazzové sekce mezi Ministerstvem kultury a Karlem Srpem.31 Pro Jazzovou sekci SH ČSR bylo v průběhu její existence stále obtížnější realizovat koncerty a vystoupení, a tak se začala realizovat v publikační činnosti, která byla postupem času velice široká, a to i díky tomu, že Sekce objevila způsoby, jak obejít tehdejší cenzuru a vydat i díla jinak nepovolených autorů. Vedle publikační činnosti byla organizace velmi agilní i v oblasti pořadatelské, kterou reprezentovalo zejména plánovaných jedenáct Pražských jazzových dnů, z nichž bylo provedeno devět. K této oblasti se řadí nadále rockové akce jako Rock and rollové Velikonoce v roce 1979, výlety na nejrůznější jazzové festivaly a jiné drobnější koncerty. Z významných, ovšem neoficiálních aktivit, lze ještě vyzdvihnout vystoupení amerického avantgardního divadla Living Theathre, které se uskutečnilo 12. října roku 1980. Jak už bylo výše řečeno, Sekce se angažovala i v oblasti metodické, a to v podobě realizace nejrůznějších seminářů, přednášek nebo metodického centra Jazz & Rock. Pořadatelské, metodické a publikační činnosti Jazzové sekce se budu podrobněji věnovat v následujících kapitolách své práce. V závěrečných letech své existence se Jazzová sekce dočkala výrazného ohlasu v západních médiích, a to zejména během soudního procesu s jejími předními osobnostmi. Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR byla organizace s celostátní působností a byla také členem International Jazz Federation při Hudební radě UNESCO. Vladimír Kouřil datuje tuto událost k lednu roku 1978.32 Petr Sedlecký ve svém článku Případ Jazzové sekce však píše: „ V roce 1979 je Jazzová sekce přijata do Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCA“.33 Lubomír Dorůžka o vstupu organizace přesnou chronologickou informaci neuvádí: „Z hlediska IJF byla Jazzová sekce jedinou organizací, sdružující u nás zájemce o jazz. Když se přihlásila, byla bez obtíží přijata, a tak se stala řádným členem Mezinárodní jazzové federace, členské organizace UNESCO“.34 31

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 344 – 346. 32 Tamtéž, s. 371. 33 SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), s. 534. 34 DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 363.

20

Josef Škvorecký pod pseudonymem Mary Novak uvádí dataci k roku 1979. „V roce 1979 se Jazzová sekce stala kolektivním členem Mezinárodní jazzové federace při hudební radě UNESCO.“35 Peter Bougge ve svém článku36 potvrzuje Kouřilovu dataci k roku 1978. Skutečnost, že Jazzová sekce byla již oficiálním členem organizace UNESCO, s největší pravděpodobností dosti přispěla k její dočasné právní a politické ochraně a k prodloužení její existence ovšem na straně druhé úřadům přinesla znatelnou komplikaci v její plánované likvidaci. Nabízí se tedy myšlenka, že pokud by Jazzová sekce nebyla členem organizace UNESCO, její zánik by přišel pravděpodobně mnohem dříve.

35

NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), s. 6. BUGGE, Peter. Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č. 3 (2011), s. 352.

36

21

1. 2. Pražské jazzové dny a další pořadatelská činnost Jazzová sekce jako organizace byla velmi činná v oblasti pořadatelské a koncertní. Tento stav trval až do chvíle, než přišlo omezení a zákaz k těmto činnostem. Po zákazu se zaměřila zejména na činnost publikační. Pořádala nebo byla spolupořadatelem spousty drobnějších koncertů a akcí. V této kapitole bych se chtěla zaměřit na průběh stěžejních událostí v pořadatelské činnosti Jazzové sekce, kterými byly Pražské jazzové dny, metodické centrum Jazz & Rock anebo vystoupení americké divadelního souboru Living Theathre. Hudební

přehlídka

s

názvem

Pražské

jazzové

dny

byla

jednou

z nejvýznamnějších pořadatelských počinů Jazzové sekce. Dnů bylo naplánováno celkem jedenáct, z nichž se uskutečnilo devět, a proběhly v letech 1974 – 1979. Ve srovnání s festivaly, které již fungovaly, byly Pražské jazzové dny naprosto jiným typem hudební přehlídky. Mezi festivaly, které měly již v osmdesátých letech určitou tradici, patřily Mezinárodní jazzový festival (dále už jen MJF), Národní amatérský jazzový festival (dále už jen NAJF) a Československý amatérský jazzový festival (dále už jen ČAJF). MJF byl pod záštitou agentury Pragokoncert, monopolu, který měl jako jediný v kompetenci zajišťovat zahraniční hosty, kteří v Československu vystoupí. Zatímco festivaly NAJF a ČAJF byly zase plně

podřízené

Ministerstvu

kultury.

O

Pragokoncertu

Josef

Škvorecký

pod pseudonymem Vladimíra Burke píše: „Zvláštní roli na této tristní scéně oficiálního řízení populární hudby sehrává Pragokoncert, který je, podobně jako jeho menší bratr PKS, v podstatě jen zvláštní odnoží StB.“37 Odlišnost Pražských jazzových dnů od výše zmíněných festivalů a tím i jejich výjimečnost spočívala v tom, že měly naprostou dramaturgickou nezávislost, která

byla

plně

v rukou

Jazzové

sekce.

Jediným

původně

plánovaným

a předpokládaným spolupořadatelem měl být Pražský podnik služeb mládeže Socialistického svazu mládeže.38 Ve výsledku to tedy znamenalo, že na rozdíl od MJF, NAJF a ČAJF, měly Pražské jazzové dny dramaturgickou volnost, do které částečně zasahovala i členská obec Jazzové sekce. 37 38

BURKE, Vladimíra. Aféra – myslí si oni - končí. In: Západ, roč. 5, č. 5 (1984), s. 23. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 100.

22

Obsah Pražských jazzových dnů naplňovaly přehlídky profesionálních, poloprofesionálních i amatérských hudebních seskupení a osobností. Na jedné straně chtěla Jazzová sekce v rámci Dnů poskytnout prostor i amatérským hudebním skupinám, které na rozdíl od jejich profesionálních kolegů, neměly tolik možností vystupovat. Na straně druhé profesionální linii hudebníků zase umožňovala sestavit a představit hudební program s takovým obsahem, na který by na ostatních místech jen stěží dostali souhlas k provedení. Vztah profesionální hudební scény k přehlídce Pražských jazzových dnů a k samotné Jazzové sekci se v průběhu let značně vyvíjel a měnil. V začátcích působnosti organizace, kdy byla centrem zájmu pouze jazzová hudba, ke konfliktům takřka nedocházelo. Situace se však v souvislosti s doktrínou režimu socialistického státu značně měnila. V pozdějším fungování organizace se už nejednalo pouze o hudbu jako takovou, ale do činnosti Sekce, tím pádem i Dnů, postupně vstoupilo i politické pozadí. V této chvíli se začíná objevovat otázka, zda-li je právě tohle pro jazzovou hudbu to pravé, o čemž hovoří i Aleš Charvát v knize Lubomíra Dorůžky: „To, co se hrálo tak od třetího ročníku dál, už nebyl vlastně jazz. A tam se nám zdálo, že už to není tak docela v pořádku. Že se otočili proti režimu, to ano, a to jsme podpisovali, ale proč do toho zatahovat muziku, kterou si vyděláváme na živobytí?“39 V této pokročilejší fázi se začínají neshody mezi profesionálními a amatérskými hudebníky prohlubovat. Skutečnost, že Sekce dávala prostor i amatérským skupinám profesionály poněkud popuzovala. Hlavním důvodem jejich nespokojenosti bylo přílišné experimentátorství amatérských hudebníků a jejich výbava, o níž se domnívali, že je pro koncertování naprosto nedostatečná. Na základě výše zmíněných důvodů se postupně začaly objevovat větší či menší konflikty, což se logicky do jisté míry promítalo i do průběhu samotných Dnů. Lubomír Dorůžka píše: „Už dramaturgie Pražských jazzových dnů připadala našim profesionálním jazzmanům trochu rozevlátá: zdálo se jim, že záměrně provokující neortodoxnost nahrazuje u některých skupin nedostatky profesionální dovednosti.“40

39 40

DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 116. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 361.

23

1. 2. 1. První Pražské jazzové dny – 17. – 18. 3. 1974 Premiérové Pražské jazzové dny se uskutečnily ve dnech 17. a 18. března roku 1974 v pražském Radiopaláci. Plánovaný program zahrnoval trojici koncertů, které měly prezentovat odlišné typy jazzu v Československu. První odpolední koncert nesl název Ke kořenům jazzu a vystoupili zde The Jazz Fiddlers, Karlovarský Dixieland, mladoboleslavský Hot Club a večer uzavíral Metropolitan Jazz Praha.41 Jazz v tradičním pojetí měl v oblasti Prahy dlouhou tradici a velké publikum, i přes fakt, že jej hráli převážně amatérští hudebníci. Večerní koncert téhož dne byl pojat jako průřez moderní hudební scény a nesl název Od bopu k rocku, kde vystoupili Volf Jazztet, Jazz Nova, Mudrci nebo System Tandem. Součástí pondělního závěrečného dne prvních Pražských jazzových dnů byl i akt, kdy členové Jazzové sekce přinesli květiny na hrob Jaroslava Ježka, jemuž vzdávali úctu za rozvoj jazzové hudby a mínili tím do budoucna vytvořit tradiční rituál i pro následující ročníky Pražských jazzových dnů. Závěrečný večerní koncert nesl název Jazz kolem nás a vystoupili na něm soubory jako Kvartet Emila Viklického, Swing kvartet „4 “, soubor Kooperace a profesionální soubory jako SHQ a All Stars Band. Mojmír Smékal, jeden se spoluzakladatelů Jazzové sekce, se ujal postu premiérového konferenciéra prvních Pražských jazzových dnů. V průběhu premiérových Pražských jazzových dnů nechyběl ani informační stánek Jazzové sekce,42 který byl až do vzniku hlavního sídla redakce zároveň jediným oficiálním místem, kde se mohli veřejně setkávat funkcionáři Jazzové sekce se svými členy.

1. 2. 2. Druhé Pražské jazzové dny – 29. – 30. 3. 1975 O víkendových dnech 29. 3. – 30. 3. 1975 se uskutečnila druhá hudební přehlídka Pražských jazzových dnů, jejímž hlavním konferenciérem hlavním byl Miloš Čuřík. Uskutečnily se v Radiopaláci a Lucerně. Úvodní večerní koncert proběhl v duchu tradiční scény a nesl název Ragtime & boogie – woogie. Hrálo se v Radiopaláci a vystoupili zde Classic Jazz Memorial, Steamboat Stompers, The

41 42

Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 9, s. 5. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 100–103.

24

Jazz Fiddlers, Metropolitan Jazz Band, Traditional Jazz Studio a Swing kvartet „4 “. Nedělní den byl věnován dvěma koncertům. Odpolední koncert nesl název Jazzrocková dílna 75 a uskutečnil se v Lucerně, kde vystoupila seskupení jako Mahagon, CH. A. S. A., Implus, Energit a Jazz Q, přičemž koncert uzavírala jam session. Jazzrocková dílna proběhla historicky poprvé a jejím cílem bylo vytvořit přehlídku skupin, která by spojovala jazzové i rockové posluchače. Večerní koncert s názvem Moderní jazz proběhl v Radiopaláci a zaobíral se be bopem a freejazzem. Během večera vystoupil Tandem s hostující Mirkou Křivánkovou, Volf Jazztet, Jazz Sanatorium LH, Celula Jazz a SHQ. Organizační schéma od tradičního k modernímu, které se osvědčilo v premiérových Dnech, zůstalo zachováno. O druhých Pražských jazzových dnech Lubomír Dorůžka píše: „Z druhého ročníku (29 – 30. března 1975) vzešla nahrávka proslulé Jazzrockové dílny s Mahagonem, brněnskou CH. A. S. A., Jazz Q, Andrštovým Energitem a závěrečným jam session – dokonalá vizitka tehdejší profesionální jazzrockové generace.43

1. 2. 3. Třetí Pražské jazzové dny – 11. – 12. 10. 1975 11. a 12. října téhož roku, se uskutečnily v pořadí již třetí Pražské jazzové dny. Osvědčené schéma od tradice přes modernu k jazzrocku zůstalo opět zachováno. První odpolední sobotní koncert se jmenoval Revival & Swing, večerní Mítink modernistů. Prostor nedělního programu koncertu byl zcela vyhrazen pro 2. Jazzrockovou dílnu. Sobotní i nedělní koncerty se kompletně odehrávaly v sálu Lucerny. Jak nás Vladimír Kouřil informuje, na tomto ročníku Pražských jazzových dnů je již k mání nahrávka z premiérové Jazzrockové dílny, která byla pořízena během předchozího ročníku hudební přehlídky. V průběhu 12. října 1975, tedy v závěrečném dnu přehlídky, je účastníkům akce již oznámeno plánování čtvrtých Pražských jazzových dnů.44

43 44

DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči: 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 116. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 113.

25

1. 2. 4. Čtvrté Pražské jazzové dny – 18. – 23. 3. 1976 Čtvrté Dny se nekonaly pouze po dobu dvou dnů, jako tomu bylo doposud, ale uskutečnily se v průběhu šesti dnů v termínu 18. – 23. března roku 1976. Rozšířil se také počet koncertů, a to ze tří na osm. V organizaci čtvrtých Pražských jazzových dnů došlo oproti předchozím ročníkům k několika zásadním změnám. První z nich spočívala v tom, že Jazzová sekce počínaje tímto ročníkem nebyla již jediným pořadatelem, ale řadí se k ní také Kulturní dům hlavního města Prahy, Folk and country club, OV SSM a OKD Praha 8.45 Druhá zásadní změna se odehrála v dramaturgii, a to tak, že orientace a zájem, které byly kladeny doposud primárně na jazz, se přesouvají k hudbě rockové a dá se říci, že se stává postupně hlavním předmětem hudební přehlídky i bulletinu Jazz. Hlavním konferenciérem podzimních čtvrtých Pražských jazzových dnů byl Aleš Benda, pokladník Jazzové sekce. První pořad, který se konal 18. 3. 1976 v Divadle hudby, byl věnován památce Jaroslava Ježka, kde měl průvodní slovo Václav Holznecht. Následující den proběhla na Rokosce třetí Celopražská amatérská přehlídka jazzových a rockových kapel, kde své vystoupení předvedla seskupení Argus, Ultra, Fluidum, Novum a karlovarský J 4. Ve stejný den proběhl ještě v Městské knihovně večer věnovaný tradičnímu jazzu, kde vystoupili Traditional Jazz Studio, Metropolitan Jazz band, Steamboat Stompers, OPSO s hostujícím Karlem Mezerou na klarinet, dále Hot Club M. B. a Spirituál Kvintet. Během 20. 3. 1976 proběhly dva koncerty. První se uskutečnil na Rokosce, kde vystoupily kapely ČSA, Elektrobus, Loď, Yo Yo Band, Tlön, Expanze, Stivínův a Jonášův kvintet. Druhý koncert v Městské knihovně reprezentovali tradicionalisté jako Classic Jazz Collegium, The Jazz Fiddlers, Classic Jazz Memorial a Pražský dixieland, který nakonec nevystoupil. Dne 21. 3. roku 1976 v Lucerně proběhla již 3. Jazzrocková dílna, na které se podíleli M. Efekt, klávesová konkláva Nikomu ani moog, J. Stivín and Co, E. T. C., Mahagon, který reprezentoval přechod mezi jazzem a rockem, dále Combo F. H. a Stivín a Turba. Předposlední koncert čtvrtých Pražských jazzových dnů proběhl rovněž v Lucerně a byl věnován swingu. Vystoupili zde Swing kvartet „4 “ s F. Havlíkem, Jazz Sanatorium LH, Studio, J. Stivín & Co a Orchestr G. Broma. Závěrečný koncert proběhl v Lucerně a jako jediný byl věnován modernímu jazzu, 45

Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 16, s. 3 -8.

26

který reprezentovali Jazz Celula, Jazz Q Český Těšín, J. Stivín & Co and Jazz system, Impuls a Pražský Big Band. O čtvrtých Dnech Lubomír Dorůžka píše: „Čtvrtý ročník ve dnech 18. – 23. března 1976 přinesl pro gramofonovou produkci opět nový cenný podnět: „klávesovou konklávu“ Gabriel Jonáš, Karel Růžička, Emil Viklický, doprovod Petr Kořínek – Josef Vejvoda, která se pak 13. prosince téhož roku dočkala živé nahrávky při svém dalším koncertním vystoupení. Jiří Stivín si tu poprvé vyzkoušel hudební happening, jaký mu právě volná dramaturgie Pražských jazzových dnů nabízela.“46

1. 2. 5. Páté Pražské jazzové dny – 4. 10. 4. 1977 Následující páté Pražské jazzové dny proběhly v termínu 4. – 10. dubna roku 1977 a jejich hlavním konferenciérem byl Miloš Čuřík. E. Dvořáková popisuje hudební přehlídku takto: V pondělí ráno začal a na velikonoční pondělí ráno – osmý den – skončil nejdelší jazzový festival, jaký byl kdy u nás uspořádán - V. pražské jazzové dny 1977. Jedenatřicet souborů, osm koncertů, dvě diskotéky, dvě filmová představení, pět muzikantských jamů, šestnáct tisíc posluchačů - několik zcela vyprodaných Luceren a dalších pražských sálů – to je dosud největší akce i největší návštěvnost v historii podobných maratonů.“47 Koncerty tohoto ročníku byly prováděny v

Malostranské Besedě,

holešovickém sále Domoviny, Divadle hudby, Lucerně a kině Ponrepo. Po hudební stránce zazněl tradiční jazz, swing, mainstream, jazzrock i moderní jazz. Pátý ročník byl zahájen v Malostranské Besedě, kde měl vystoupit Pražský Big Band, přičemž místo něj vystoupilo seskupení The Jazz Fiddlers. O jejich vystoupení říká pianista skupiny Petr Skočdopole: „Publikum bylo zpočátku trochu chladnější. Jestli to dělá jazzové prezidium tady, nevím, prostě lidi přišli na Big Band a najednou – ejhle, lidová hudba amerického zákulisí se tady ozývá. Ale já myslím, že je to v pořádku.“48

46

DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči: 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 116. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 20, s. 1. 48 Tamtéž, s. 2. 47

27

V dalších dvou dnech, 5. a 6. 4. 1977, se hudební dění přesunulo do sálu Domoviny, kde proběhla čtvrtá Celopražská přehlídka amatérských jazzových a rockových skupin, kde v první úterní plejádě vystoupily soubory jako Jazz Fragment, Dom, „4 “, Slamník II a Extempore, ve druhé pak zahráli Trilobit, Stehlík, B - Team, Hemenex, Andromeda, Tlön, PAJRS, Elektrobus, Durman & Posejpal a Old Teenagers. Určitým ozvláštněním hudební přehlídky v těchto dvou dnech bylo zcela jistě představení taneční skupiny Jazz Dance choreografa Franka Towena 49, která tančila na hudbu Butterfield Blues Bandu a Pink Floyd. Čtvrteční a páteční koncerty se uskutečnily v Divadle hudby a sále Lucerny a nesly se v duchu hudební avantgardy. Během čtvrtečního odpoledního koncertu proběhl pořad Nic než blues minus řeči J. Černého a večer v sále Lucerny vystoupili tradiční Classic Jazz Collegium, The Jazz Fiddlers, Traditional Jazz Studio, Classic Jazz Memorial a OPSO. Během obou těchto dnů bylo možné absolvovat přednášku s hudebními ukázkami, kde měl hlavní slovo Petr Dorůžka, jehož program nesl název odVarèze po Zappu a Josef Vlček hovořil na téma Blues pro Tomitu. Páteční večer, 8. 4. 1977, probíhal opět v Lucerně a nesl název Moderní jazz. Již výše zmíněným faktem je, že neshody mezi profesionály a amatéry byly citelné již v počátcích této hudební přehlídky. Pátý ročník Pražských jazzových dnů však v počátečních přípravách vykazoval daleko silněji neshody pořadatelů s některými profesionálními hudebníky. Jádrem konfliktu byly zejména honoráře, které musely být ve chvíli změny z primárně jazzového programu, znatelně zúženy. A tak Jazzová sekce nabídla účinkujícím stokorunové honoráře s příslibem možnosti zvýšení podle průběhu návštěvnosti Dnů. Potenciální snížení honorářů však nebylo přijato všemi profesionálními hudebníky, a tak vznikl jistý konflikt, o čemž píše Mikoláš Chadima: „Většina z bývalých hvězd Pražských jazzových dnů se k Sekci otočila zády a vysmála se jí. Karel Velebný a parta kolem Celuly dokonce vyzývala své kolegy, kterým nízký honorář nevadil (a nebo kteří pochopili, že tady jde opravdu o něco více než o kšeft), k bojkotu.“50 Tíživá finanční situace se ovšem nakonec vyvinula naprosto nečekaně a k překvapení všech tak, že Český rozhlas, který se zabýval natáčením velké 49

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 119. CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992, s. 104.

50

28

většiny dnů, finančně přispěl k realizaci přehlídky. Další přitěžující okolností pro realizaci pátých Dnů byl i fakt, že monopolní Pragokoncert pořádal vystoupení Elly Fitzgeraldové a orchestru Counta Basieho ve stejném termínu, což vedlo rovněž ke komplikacím a obavám nad návštěvností přehlídky. Karel Srp ve svém úvodníku Už asi jinačí nebudem, píše: „Rozejdeme se s každým, kdo by nechtěl chápat jazz ve všech jeho souvislostech a myslel jen na své zájmy – a rozejdeme se i my, jestli bychom jej nemohli podle svých představ realizovat.“51 Výše uvedený úvodník vzešel původně z organizačních konfliktů ohledně honorářů. Faktem je, že obsah úvodníku ve svém začátku jasně poukazuje na tento konflikt. Nicméně výše citovaný segment, který se nachází spíše v závěrečné části úvodníku, má již obecnější charakter, jež se neobrací k pouhé hudební scéně, ale vztahuje se i ke komunistické vládě Československa. Počínaje těmito Dny provázejí neshody tohoto charakteru i další ročníky. V rámci pátečního večera moderního jazzu vystoupili Jiří Stivín & Combo Pražského Big Bandu Milana Svobody, Volf Jazztet, Swing kvartet, Jazz Sanatorium Luďka Hulana, Hot Tety, Kvartet J. Krajníka a večer uzavřela jam session. Sobotní dopoledne se neslo v duchu jistého ozvláštnění, a to v podobě promítání hudebních filmů v kině Ponrepo. Jedním z promítaných filmů byl Easy Rider Denisse Hoppera, který neměl promítání povoleno.52 Večerní program pokračoval opět v Lucerně, kde vystoupili Extempore, Nikomu ani moog II, Fousy, Jazz Half Sextet, Chameleon a v závěru proběhla opět jam session. Za zmínku jistě stojí vystoupení skupiny Extempore, která uvedla svou premiéru - rockovou operu z třicetileté války s názvem Milá čtyř viselců. Amatérské seskupení Extempore v době průběhu pátých Pražských jazzových dnů tvořili Jaroslav Jeroným Neduha, Jerry Tomášek, Jiří Mareš, Mikoláš Chadima, Marta Gotthard – Zelinková a Miroslav Miriš Toman. V původním návrhu měla být součástí jejich představení i spolupráce s mimem Ctiborem Turbou, které mělo proběhnout prostřednictvím velkých loutek. Necelé tři týdny pře zahájením Dnů však vyšlo najevo, že se výroba loutek nerealizuje, a tak došlo nakonec ke spolupráci se skupinou Paskvil (Pantomima skvělých iluzí) Pavla Kočího. Bylo to

51 52

Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 20, s. 4. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 130.

29

velice extravagantní vystoupení, které u diváků vyvolalo nejrůznější reakce. Chvíli, kdy nalíčená kapela v kostýmech vkročila na pódium, líčí Mikoláš Chadima takto: „Ze sklepa se před nic netušící shromáždění vynořila parta hrůzně zmalovaných a otrhaných lidí a šinula si to na nejoficiálnější jeviště v Praze. Reakce přítomných lidí byly různé. Přes hysterický smích až k nevěřícně formulovanejm hláškám: „… jestli je za tohle nezavřou…?“53 Ve výsledku byly recenze na vystoupení vesměs pozitivního charakteru, i když většina z nich vyzdvihovala více J. J. Neduhu než skupinu Extempore, o čemž M. Chadima píše „Ve všech recenzích na PJD (v Melodii, Práci, Mladém světě, atd.) se psalo v souvislosti s Extempore a Milou čtyř viselců asi takto: „Neduhovo odvážné dílko, Neduhova skladba, Neduhovy nápady“ atd. Mimo mé, údajně vynikající hry na saxofon, si recenzenti zbytku skupiny nijak nevšímali.“54 Což například Vlčkova recenze skutečně potvrzuje: „Kromě vynikajícího Mikoláše Chadimy zaujalo v operetě ze 30ti leté války i pantomima Paskvil Pavla Kočího. Odvážné umělecké ztvárnění Neduhova dílka vyrazila publiku dech a provokovala jej. Všichni diváci tuto provokaci přijali.“55 Jak uvádí J. Vlček v rozhovoru s Honzou Dědkem, vystoupení Extempore na pátých Pražských jazzových dnech mělo ještě jeden úhel pohledu, který tvořilo vystoupení kytaristy Jiřího Mareše, jenž byl jedním ze signatářů Charty 77 a který jako první vystoupil po jejím zveřejnění. Podle J. Vlčka o této skutečnosti Sekce nevěděla.56 Závěrečný den pátých Dnů proběhl v neděli 10. 4. 1977 opět v Lucerně, kde se konala 4. Jazzrocková dílna, kde vystoupili Rudolf Dašek, Bohemia, E. T. C., Emil Viklický a Mahagon. Jedna z hlavních otázek pátých Pražských jazzových dnů zněla, proč v rámci jazzových dnů zaznělo tolik rocku. Zda-li je důvodem jistá komercializace jazzu, výdělečná činnost Sekce anebo diskriminace jazzového proudu jako takového. U této otázky se pozastavuje Vladimír Kouřil a zařazení jazzrocku do Pražských jazzových dnů vysvětluje takto:

53

CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992, s. 114. 54 Tamtéž, s. 117. 55 Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 20, s. 3. 56 DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 100.

30

„Rock

v průběhu

svého

čtvrtstoletého

vývoje

již

prokázal

svoji

životaschopnost a plodí zcela vlastní a osobité průkazné hodnoty. Slepým vývojovým ramenem širokého řečiště jazzu se dnes již jeví spíše syntetická větev jazzrocková než rocková. V široké paletě jazzové hudby má rock k jejím kořenům blíže, než leckteré zálety avantgardy za jazzová humna.“ 57

1. 2. 6. Šesté Pražské jazzové dny – 16. – 26. 5. 1978 Šesté Pražské jazzové dny se odehrály během 16. – 26. května roku 1978. Byla to dosud nejrozsáhlejší hudební přehlídka v Československu. Během jejího průběhu zaznělo široké hudební spektrum od tradičního jazzu, přes moderní jazz, rockovou avantgardu, improvizovanou hudbu, etnické vlivy až k hudbě soudobé. Počínaje tímto ročníkem začali Dny navštěvovat i zahraniční hosté z okruhu skupin Rock in Opposition. Hudební pořady proběhly v prostorách Divadla hudby, Malostranské Besedy, sálu Městské knihovny a samozřejmě Lucerny. Zahajovací den se uskutečnil v Divadle hudby, kde se konala přednáška Karla Srpa mladšího. Téma zahajovací přednášky znělo Nové umělecké směry. Týž den ve večerních hodinách v sále pražských Elektrických podniků začal v pořadí již pátý ročník Celopražské přehlídky amatérských jazzových a rockových skupin, kde se vystoupily skupiny jako Katharsis, Loď, Žabí hlen, Jazz tělo, Aqualung a „4 “. Program úvodního dne byl opět zpestřen tanečním vystoupením experimentálního studia Franka Towena. Ve středu 17. května 1978 pokračovala přehlídka kapel z předešlého dne. Vystoupili F. O. K. (Folkové ozdoby Karlína), kteří uvedli svůj cyklus Sen zdravého dítěte v krizi, dále seskupení jako Bluesberry, Blue Five, Švehlík, Expanze, Synt Art Jazz a Elegie. Třetí, big bandový večer, se přesunul do Lucerny, kde vystoupili JOČR Kamila Hály, Big Band Václava Kozla, OPSO, Volf Jazztet, Kvartet Milana Svobody a Expanze. Program pátečního dne se vrací do prostorů Divadla hudby, ve kterém proběhla přednáška Josefa Vlčka na téma Punk rock. K této příležitosti byla 57

Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 20, s. 3.

31

Jazzovou sekcí vydána i stručná brožura o této nové hudebné vlně. Týž den vystoupili ještě Spektrum, Švehlík, který předvedl svůj Sen psychopatického děcka, Tlön, Amalgam, Horký dech J. K. a Ossian. Jak bylo již výše zmíněno, monopolní roli v dovozu zahraničních hudebních hostů, měl v kompetenci stále Pragokoncert. Mít tedy na hudební přehlídce zahraničního hosta bylo velice komplikované. Nicméně v tento den vystoupil premiérově na Dnech první zahraniční host a tím bylo maďarské kvarteto Kaszakö. Mezi další účinkující patřili Duo Boemi di Praga, J. Stivín s R. Daškem a Extempore. Po minulém ročníku, kde mělo Extempore velký ohlas se svým vystoupením Milá čtyř viselců, tentokrát přišli s představením s názvem Dům č. p. 112/34, ale bohužel kvůli zvukařské stránce neproběhlo dle představ, o čemž Mikoláš Chadima píše: „Do zákulisí jsem odcházel s pocitem marnosti. Když jsem si promítl v hlavě, kolik nerváků tenhle pořad předcházelo, a nakonec nám ho zkazili zvukaři, bylo mi do breku. V sále se ale během našeho odchodu rozpoutala bouře nadšení a skandovaného potlesku. Na rozdíl od Milé jsem to tentokrát nečekal a byl jsem překvapen.“58 Neděle patřila 5. Jazzrockové dílně, kde vystoupili E. T. C ., C &K Vocal, CH. A. S. A., Combo F. H. a Fusion. Průběh pondělních a úterních koncertů se přesunul do Malostranské besedy a sálu Městské knihovny. V Besedě během pondělního dne vystoupil Dixieland pražských aviatiků Miroslava Procházky a v úterý zazněli Pražský Big Band, Pražský výběr a Kvarteto Milana Svobody. Středeční průběh se přesunul zpět do Lucerny, kde šesté Pražské jazzové dny ukončila seskupení jako Jazz Fragment, Duo Lacza Décziho a Zdeňka Dvořáka, Nouzové přistání, Bohemia a Hemenex. Šesté Pražské jazzové dny shrnuje Vladimír Kouřil takto: „6. PJD překonaly veškeré naše rekordy: jedenáctidenní maraton s osmnácti podniky byl zatím největší jazzovou merendou, jaká se u nás kdy konala, a její stylové rozpětí od blues až k tradičnímu jazzu až k legitimním skladbám soudobé

58

CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992, s. 146.

32

vážné hudby a hudebnímu experimentu bylo takové, jaké dosud nepřinesl žádný z našich festivalů včetně Pražského jara.“59

1. 2. 7. Sedmé Pražské jazzové dny – 6. – 9. 10. 1978 Na podzim 6. – 9. října roku 1978 proběhly sedmé Pražské jazzové dny. Uskutečnily se v Divadle Hudby, Tatra clubu, Radiopaláci a Lucerně. V zahajovací den 6. 10. 1978 se již v dopoledních hodinách konala přednáška věnovaná soudobé hudební tvorbě. Týž den proběhl folkový večer v Tatra clubu. Druhý den odpoledne začala šestá Celopražská přehlídka amatérských jazzových a rockových kapel. Dopolední i odpolední vystoupení bylo soutěžní a večer se konalo vystoupení výherních kapel. V průběhu celého dne zazněly výkony skupin F. O. K., kteří předvedli další části ze svého cyklu Sny zdravého dítěte v krizi, dále vystoupili Durman & Posejpal, Pentagram, Bluesberry, Jazz tělo, Synt Art Jazz, Žabí hlen, Ka – fu a Classic Rock and Roll Band. Dne 8. 10. 1978 se přesunulo dění Dnů do Malostranské Besedy, kde se konala přednáška o Johnu Cageovi a k této příležitosti Sekce opět vydala brožurku. Zbytek nedělního programu už proběhl v Lucerně, kde se konala 6. Jazzrocková dílna, kde vystoupily kapely Nouzové přistání, Expanze, Impuls, Conglomerát, J. Stivín a Jazz Q Martina Kratochvíla. Závěrečný den 9. 10. 1978 se nesl v pokračování 6. Jazzrockové dílny v Lucerně, kde vystoupili Swing kvartet Vladimíra Klusáka, Jazz Sanatorium, Jazz Half Sextet a Energit.

1. 2. 8. Osmé Pražské jazzové dny – 23. – 27. 5. 1979 V pořadí osmé Pražské jazzové dny se uskutečnily ve dnech 23. – 27. května roku 1979 v Janíčkově síni, Lucerně, Divadle Hudby a hale Folimanka. V premiérový den osmých Dnů vystoupil v Janáčkově síni JOČR pod vedením Kamila Hály a moderní jazz reprezentovala Celula v čele s Laczem Déczim. Ve čtvrtek 24. 5. zahráli Pražský Big Band, JOČR a Expanze. 59

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 144.

33

Páteční

den

v Divadle Hudby konferoval

Karel

Velebný a svým

vystoupením přispěla seskupení jako Kvarteto Milana Svobody, duo Chris Cutler a Fred Frithe, E. T. C., a Švýcar Pierre Favre. Sobotní program ve Folimance s názvem Scéna alternativní hudby konferoval již Miloš Čuřík a byl věnován zejména amatérským kapelám. Během dopoledne vystoupili Vyamhun Qas Group, Svíce, Blueberry, Švehlík a Petr Kizák. Odpoledne účinkoval Oldřich Janota a večer se v Lucerně představili F. O. K. a Nouzový úlet. O nelehkosti organizace vystoupení zahraničních kapel v Československu jsem se zmiňovala již výše v souvislosti s monopolním Pragokoncertem. Během sobotního večera v Lucerně však přece jen vystoupila i britská avantgardní skupina Art Bears. O jejich vystoupení J. Z. Vlček říká: „V tomto případě se to podařilo zásluhou mých osobních styků s Chrisem Cutlerem a s pomocí British Council, který Art Bears na dopravu a vystoupení přispěl. Pak už jen stačilo tuhle anglickou kapelu prezentovat jako amatérský soubor, který zřizovala Jazzová sekce. Ti, co povolovali akci, naštěstí hudbě nerozuměli, takže než jim došlo, že to není amatérská parta, byl už Cutler s Frithem dávno pryč.“60 Během nedělního odpoledne pokračovalo vystoupení, které se nestihlo v sobotu a účinkovala zde seskupení jako 0,3l, Extrakt, Slzy, Žabí hlen, Brigáda bratří Pelců, Jablkoň, Modul, Amalgam a Kilhets. Večer v Lucerně reprezentovalo akustické klavírní duo Michala Kocába a Tomáše Víška a J. Stivín, ke kterému se v závěru připojil i Pierre Favre a samostatně vystoupil i kytarista R. Dašek.

1. 2. 9. Deváté Pražské jazzové dny – 2. – 4. 11. 1979 Ve stejném roce ve dnech 2. – 4. 11. proběhly v Divadle Hudby, Radiopaláci a Folimance již deváté Pražské jazzové dny. Úvodní den 2. 11. 1979 proběhl odpoledne v Divadle Hudby průřez operou Phillipa Glasse a Roberta Wilsona Einstein na pobřeží. Večer se pokračovalo

60

DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 100.

34

v Radiopaláci, kde proběhla přehlídka tradicionalistických kapel jako The Jazz Fiddlers, Steamboat Stompers a Metropolitan Jazz Band. Hudební dění druhého dne se přesunulo do Folimanky, kde dopoledne vystoupili Energie G, Svíce, Omnibus, Relaxace, Elegie a Psí vojáci. Odpoledne pak pokračovaly skupiny Žabí hlen, Jakub Noha, Jazz Wa, Amitabha a Zikkurat. Deváté, v podstatě poslední provedené Dny již provázejí hojné policejní hlídky. Přispěl k tomu jistě i fakt, že na Dnech začaly vystupovat i punkové kapely. Dalším důvodem mohlo být plánované vystoupení skupiny Extempore, která již neprošla povolovacím řízením a byla na exkomunikačním seznamu. O atmosféře večerního koncertu Vladimír Kouřil píše: „Návštěvníci večerního koncertu poněkud stísněně procházeli kolem stojících aut a v povzdálí postávajících shluků uniforem a civilistů od státní policie.“61 Večer téhož dne vystoupili Švehlík, Kytarová konkláva – Rudolf Dašek, Zdeněk Fišer a Luboš Andršt a po nich již zmiňované Extempore a Kilhets. V té době vystupoval Mikoláš Chadima s oběma kapelami, přičemž Kilhets svým koncertem tento večer uzavírali. Chadima nejprve odehrál s Extempore skladbu Velkoměsto I-IV a do vystoupení Kilhets přišel až do části Ticha. Závěrečné vystoupení Kilhets mělo kontroverzní konec. Součástí jejich vystoupení byla i pasáž desetiminutového Ticha, které již samotné bylo všeobecně přijímáno publikem dost rozporuplně, o čemž Chadima píše: Bohužel naše agresivita se zvětšovala a my jsme to nevydrželi. Petr pozdravil exhibicionisticky: „Nazdar prasata!“ (to si mimochodem na sebe vztáhli dva policajti, kteří se právě v tomto okamžiku vynořili v hledišti). Dohromady z toho vylezl apokalyptický kus muziky, který nás při poslechu překvapil svojí ukrutností. Když jsme skončili, obecenstvo bylo zaražený. Netleskalo, ale zůstalo sedět na sedačkách a po oznámení konce a sporém potlesku mlčenlivě opouštělo hlediště.“62 Během dopoledne závěrečného dne vystoupili Jazz Mary, Jablkoň, Qui Bono, Ventyl Brother, Antima 16 a Husa. Odpoledne pokračovalo Duo Milana Svobody a Michala Gery, Jazz Fragment, J. Stivín, E. Viklický a Horký dech J. K.

61

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 171. CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992, s. 222.

62

35

1. 2. 10. Desáté Pražské jazzové dny – 19. – 28. 9. 1980 V pořadí desáté, jubilejní Pražské jazzové dny měly proběhnout v duchu moderní populární hudby 2. poloviny 20. století ve dnech 19. – 28. 9. roku 1980 v Lucerně, Divadle Hudby, Folimance a vybraném kině. I přes fakt, že tyto Dny již neproběhly, stojí za zmínku jejich naplánovaný program. Úvodní den měli v Lucerně vystoupit Bluesberry, OPSO, Classic Rock and roll band. Během sobotního odpoledne měli v Lucerně zaznít Free Jazz Trio, Zazou, Etron Fou Leloublan, Feminist Improvising, Group a během večera J. Stivín, Duo Jana Koubková s Alanem Vitoušem, Extempore a This Heat. Nedělní odpoledne 21. 9. 1980 mělo patřit vystoupení E. Viklického, Reptiles, Marx Brothers s Chrisem Cutlerem a večer měli zaznít Art Zoyd. Během úterý a středy 23. – 24. 9. 1980 měly být promítány vybrané filmy. Ve čtvrtek 25. 9. 1980 měla v Divadle Hudby zaznít přednáška o hudbě Terryho Foxe a pátek se měl v Divadle Hudby nést v duchu divadla Kaleidoskop. V sobotu a v neděli 27. 9 . - 28. 9. 1980 měly ve Folimance a Divadle Hudby vystoupit kapely jako Autentycký, Bluesberry, Hugo Band, Chameleon, Jablkoň, KMB, Mary Band, Nemesis, Jakub Noha, Plástev, Emil Pospíšil, Psí vojáci, Recitační skupina V před, Revival Club, Rychta 2, Svíce a Zikkurat. 15. 8. 1980 byla Sekcí rozeslána informace členům, že jubilejní desáté Pražské jazzové dny neproběhnou z důvodu nových požadavků spravujících orgánů a nemožnosti jejich splnění ze strany organizace. V roce 1981 nastupuje na post inspektora pražské kultury JUDr. Václav Trojan. S jeho nástupem na inspektorský post vzniká i exkomunikační seznam hudebních skupin.

1. 2. 11. Jedenácté Pražské jazzové dny – 10. – 12. 4. 1982 Jedenácté Pražské jazzové dny byly naplánovány na termín 10. – 12. 4. 1982. První den 10. 4. 1982 měly během odpoledne zaznít kapely jako F. P. B., Relaxace, ESP, Navi Papaya, Hemenex, Introvič Band, Zikkurat, Jablkoň, R. S. V před, Precedens, Durman & Posejpal, Mozart – K Oldřicha Janoty a večer měli zaznít Kvarteto Milana Svobody, Pražský výběr, Mögel a This Heat.

36

Neděle měla patřit vystoupení kapel Gera Band, Duo Boemi di Praga s J. Stivínem, Extempore a sólově měl zahrát Chris Cutler, člen seskupení Art Bears. V závěrečném dni měli vystoupit E. Vilický, Quasi modo a la na Vitouše, J. Stivín & CO, Chris Cutler s Mikolášem Chadimou a Commando M. Pigg. Program Dnů byl tedy finální, ovšem k jeho realizaci již oficiálně nedošlo. Dne 8. března roku 1982 Karel Srp oznamuje JUDr. Trojanovi naplánování jedenáctých Pražských jazzových dnů a 25. března 1982 jsou členům Sekce vytištěné programy Dnů rozeslány. Žádost o povolení a veškeré formality byly tedy úřadům s potřebným předstihem podány, ale zůstaly bez odpovědi. Až 30. března roku 1982 JUDr. Václav Trojan Karlu Srpovi telefonicky oznamuje, že plánovaná akce nemá potřebná povolení, tudíž se v žádném případě neuskuteční. Karel Srp ve své práci63 uvádí segment přesného telefonického záznamu rozhovoru s JUDr. Václavem Trojanem ze dne 30. března 1982, ze kterého je jasně patrné, že na jedné straně se Karel Srp snaží o povolení hudební přehlídky do poslední chvíle, na straně druhé ohledně zákazu Dnů razantně trvá na písemném zákazu hudební přehlídky, čemuž se úřady velice vyhýbaly. Dochází tedy nutně k zrušení Dnů a vracení vstupenek, o čemž hovoří Vladimír Kouřil jako o jedné z nejhorších zkušeností Sekce.64 Josef Škvorecký tuto situaci popisuje: „Ouřady věc načasovaly tak, aby způsobily Sekci co největší finanční ztrátu, protože musela vracet peníze za prodané lístky a zároveň zaplatit zahraničním kapelám aspoň cestovné a pobyt. Zahraniční kapely naštěstí projevily pochopení a vystoupily v malých sálcích na okrajích Prahy, takže nakonec nebyla finanční ztráta tak fatální, jak establišment doufal. Zákaz sám měl přijít jako reakce na „výtržnosti“, jež měli zajistit agenti provokatéři. Jenže temný plán se znovu proláknul.“65 Zbýval však ještě vyřešit fakt, že zahraniční hosté byli již pozváni. Zahraniční kapely, které byly pozvány, na programu jedenáctých Pražských jazzových dnů nakonec vystoupily v náhradním sále pražského klubu Na Chmelnici, ve které vystoupila kapela This Heat a v klubu v Horních Počernicích, kde vystoupili ostatní zahraniční hosté. K žádnému policejnímu zásahu během 63

SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 46. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 182. 65 ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 38. 64

37

těchto vystoupení nedošlo.66 Skutečnost, že i přes zákaz se část jedenáctých Pražských jazzových dnů nakonec konala, stojí jistě za povšimnutí, protože o programu plánovaných Dnů, tedy i o zahraničních hostech, StB věděla. Vladimír Kouřil ve své práci píše, že je pravděpodobné, že úřady o výstupu zahraničních kapel věděly, ale nezasáhly.67 O koncertu zahraničních kapel v souvislosti s činností Sekce Lubomír Dorůžka říká: „Jedenácté PJD byly oficiálně ohlášeny, nedočkaly se však povinné „povolovačky“. Nicméně nejočekávanější zahraniční hosté vystoupili v pražském klubu Na Chmelinici a v klubu v Horních Počernicích. Byla to dokonalá ukázka konspirativní práce Jazzové sekce.“68 V dopise Josefu Škvoreckému z roku 1982 se také Lubomír Dorůžka s nadšením zmiňuje o celkové konspirativní práci Sekce. „Jenže hlavní vtip je v tom, že Sekce od začátku počítala s tím, že Jazzové dny se v Lucerně neuskuteční, a zatím co její čelní představitelé se v pasáži Lucerna předváděli jako volavky, další aktivisté nakládali všechny zahraniční účastníky a hosty a dirigovali věrné návštěvníky do sálu v Počernicích, kde Jazzové dny proběhly téměř přesně podle stanoveného programu. Byl to kabinetní kousek konspirativní práce.“69 Ve chvíli, kdy se nedostávalo písemných potvrzení o zrušení Dnů, zasáhla Sekce sama. Členové redakce začali vyrábět letáky s textem, že jedenácté Pražské jazzové dny byly JUDr. Václavem Trojanem zakázány, což bylo oficiálně nepřípustné řešení. Klasické odůvodnění v ěchto a podobných případech znělo „z technických důvodů zrušeno“. Trojanovu reakci při pohledu na vylepené plakáty popisuje Josef Škvorecký takto: „Když si muž pověřený řízením „akce“, přečetl plakáty, rozzuřil se k nepříčetnosti a údajně zavolal: „Jak to, že jste tam nenapsali, zrušeno z technických důvodů. To, co jste udělali, si u nás nemůže dovolit nikdo, rozumíte, nikdo!“70 Jinde Josef Švorecký pod pseudonymem Mary Novak o téže situaci říká: 66

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 179 - 184. Tamtéž, s. 184. 68 DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči: 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 119. 69 DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 370. 70 ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 38. 67

38

„Neodpustila si však jediné: kam jen to šlo, vylepila obrovské množství velkých a ručně psaných plakátů, že 11. Pražské jazzové dny zakázal inspektor kultury. To byla poslední kapka, která inspektoru kultury po nezdařené operaci stačila.“71

1. 2. 12. Závěr éry Pražských jazzových dnů Osmiletá éra Pražských jazzových dnů v rozpětí let 1974 – 1982 končí. Jazzová sekce dokázala zorganizovat hudební přehlídku, jaká do té doby v Československu neměla obdoby. Z premiérového ročníku z roku 1974, který proběhl pouze ve dvou dnech, a na kterém uskutečnily tři koncerty, se během pár let vyvinula až jedenáctidenní hudební přehlídka. Parametry překonání všech dosavadních přehlídek byly množství koncertů, hudebním spektrum a návštěvnost. Bohaté hudební spektrum zahrnovalo tradiční jazz, jazzrock, moderní jazz, alternativu, kterou představovali zejména amatérské kapely a dále rockovou avantgardu, kam patřily hlavně kompoziční a zvukové experimenty, a to včetně punku. Jazzová sekce ukázala, jaké rozměry může mít hudební přehlídka v Československu. Důvodů zákazu Dnů bylo jistě několik. Jejich zrušení jistě souvisí se zrušením Jazzové sekce jako takové. Přispěl k tomu jistě i fakt, že dramaturgie Dnů byla v rukou převážně Jazzové sekce, čímž pádem zde měly možnost vystoupit skupiny a osobnosti nejen jazzového ražení, ale i jazzrockového, rockového a dokonce i punkového, což nezapadalo do kolonky doporučované hudby. Hlavním důvodem zákazu Dnů, je podle mého názoru zejména fakt, že Pražské jazzové dny přesáhly všeobecné dosavadní a vůbec očekávané možnosti ve smyslu délky přehlídek, koncertů i návštěvnosti. Tím Sekce nebezpečně odkryla, jaké by vlastně mohla být kulturní úroveň a možnosti hudebních přehlídek v Československu. Logický následek v rámci tehdejší politické situace nutně směřoval k zákazu Pražských jazzových dnů a likvidaci Jazzové sekce.

71

NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), s. 9.

39

1. 2. 13. Metodické centrum Jazz & Rock Kromě zásadní hudební přehlídky, kterou byly již výše zmíněné Pražské jazzové dny, byla Jazzová sekce činná i v dalších pořadatelských akcích. Pořádala nejrůznější kulturní aktivity, kterými byly menší festivaly, koncerty, přednášky, zájezdy pro své členy, také založila Jazzovou školu hry pro praktickou výuku začínajících muzikantů72 anebo metodické centrum Jazz & Rock. Dva roky před posledními provedenými Pražskými jazzovými dny, tedy v roce 1977, bylo založeno metodické centrum Jazz & Rock, které se dočkalo pouze velice krátkého působení. Zásluhu na vzniku metodického centra má kromě Sekce i Miloš Čuřík. Hlavním cílem metodického centra bylo dát možnost zahrát i amatérských hudebním skupinám, které neměly tolik možností vystupovat a zajistit pro ně trvalé pódium. Oficiální název metodické centrum Jazz & Rock byl tedy pouze krycím názvem pro pravidelné hudební večery Sekce v sálu karlínské Besedy. Součástí centra byl i tištěný zpravodaj s názvem Jazzová sekce ČSR, Jazz & Rock – metodické centrum73, jehož obsahem měly být stručné profily účinkujících a který se dočkal vydání však pouze jediného čísla. Zájem o metodické centrum Jazz & Rock byl velký, což dokládá Mikoláš Chadima: „Nejméně pět set lidí se tísnilo v sále, který by bohatě zaplnilo tři sta lidí. A to ještě venku zůstal početný dav, který se do sálu prostě nevešel.“74 Z důvodu policejních zásahů, které reagovaly na základě údajných opakujících se stížností místních občanů, proběhlo pouze několik pátečních večerů metodického centra Jazz & Rock. Vladimír Kouřil v rámci metodického centra Jazz & Rock uvádí průběh těchto koncertů - 2. 9. 1977 - Stehlík a Abraxas, 9. 9. 1977 – Amalgam a ČDG, 16. 9. 1977 – F. O. K. a Extempore, 23. 9. 1977 – Yo Yo Band a Tlön a 30. 9. 1977 – Mirka & Duo Brno.75 Mikoláš Chadima však hovoří pouze o čtyřech večerech. Poslední z nich uvádí k datu 23. 9. 1977 a říká, že vystoupení Yo Yo Bandu, Tlönu a Mirky Křivánkové s Duo Brno ještě proběhlo, ovšem jazzrockoví Hemenex už na pódium vpuštěni kvůli policejnímu zásahu nebyli. 72

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 19. Tamtéž, s. 250. 74 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992, s. 124. 75 KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 250. 73

40

Mikoláš Chadima se rovněž se pozastavuje nad skutečností, proč policie zasáhla právě ve chvíli, kdy měla vystoupit studentská kapela: „Když se ale začala chystat studentská jazzrocková skupina Hemenex, příprava jejich kytar a aparatura zapůsobila na přítomné orgány jako červenej hadr na bejka. V mžiku jich bylo na jevišti plno a hodným, nic netušícím, a tudíž i ohrazujícím se vysokoškolákům mávali nad hlavama obušky. Hemenex si nezahrál a publikum bylo ze sálu vyhnáno.“76 Metodické centrum Jazz & Rock fungovalo tedy necelý zářijový měsíc roku 1977.

1. 2. 14. Vystoupení Living Theathre Jednou z neoficiálních nejvýznamnějších pořadatelských akcí, která se Jazzové sekci podařila uskutečnit, bylo vystoupení americké divadelní legendy Living Theathre. Tento divadelní soubor je považován za jeden z největších kulturních fenoménů avantgardní scény druhé poloviny dvacátého století, jehož hlavními protagonisty byli Julian Beck a Judith Malinová. Za jejich příjezd a vystoupení se zasloužil zejména Ondřej Hrab, který absolvoval právě cestu z Polska. Mezi další osobnosti, které se spolupodílely na organizaci samotného vystoupení Living Theathru patřily František Jungwirth, Marie Kučerová, Eva Oslzlá, Patrik Ouředník a samozřejmě další členové Jazzové sekce. Vystoupení Living Theathre se uskutečnilo 12. října roku 1980 na Ořechovce ve Střešovicích a bylo to jejich jediné realizované vystoupení v tehdejším Československu. Jejich představení bylo naplánováno velice na rychlo a v dosti improvizovaných a omezených podmínkách, tím pádem na oficiální žádost o povolení vystoupení nebyl čas, takže se logicky jednalo o neoficiální, tím pádem nelegální vystoupení, o kterém Karel Srp říká: „Vystoupení musí být samozřejmě načerno. Na povolovačku je málo času. Kdyby to zakázali, což určitě ano, jenom na sebe upozorníme.“77 Na programu představení byla Sofoklova Antigona v Brechtově úpravě. Po představení proběhla i diskuse, kde byly hlavním představitelům kladeny otázky 76

CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host, 1992. s. 126. 77 SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 40.

41

přímo z obecenstva.78 Na základě tohoto vystoupení vzniká patnáctý kus edice Jazzpetit s názvem Living Theathre, o kterém bude pojednáno v kapitole, kde se budu věnovat publikační činnosti Sekce. Opět se nabízí myšlenka, proč úřady nezasáhly, když je velice pravděpodobné, že jim akce nebyla utajena. To byl průřez nejstěžejnějšími body pořadatelské, koncertní a metodické činnosti Jazzové sekce. Její činnost se však nezastavila ani před sférou mimokulturní, o čemž Vladimír Kouřil píše: „Snažili jsme se také konat obecně prospěšné věci za hranicemi kultury: zvládli jsme například osázet stromky stráň pod redakcí za pomoci Kurta Vonneguta, Johna Updika a dalších osobností, vyčistit sklep pod redakční kanceláří a konat v něm výstavy a vernisážové koncerty.“79 Jak nám fakta ukazují, Jazzová sekce byla organizací s velmi bohatou pořadatelskou, koncertní i metodickou činností. Jako jediná dokázala zorganizovat hudební přehlídky takového formátu, které doposud v Československu neměly obdoby. Rovněž hledala a dávala prostor i amatérským seskupením, která neměla moc příležitostí k vystupování. Členové této neziskové organizace, kterou Jazzová sekce byla, věnovali veškerý svůj čas výše zmíněným a mnohým jiným oblastem a to bez jakékoliv vidiny odměn. Josef Zub Vlček v dokumentárním filmu Aleše Kisila Jazzová sekce, ještě dodává, že Sekce nebyla organizací pouze ve smyslu kulturním, ale splňovala i funkci jistého sociálního centra, kde se vytvářely nové vztahy, kontakty a přátelství.

78 79

Jazz 27/28: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 9, č. 27/28, s. 84. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 22.

42

1. 3. Publikační činnost Jazzové sekce Kulturně - politická situace po roce 1968, kdy bylo zrušeno vše, co více či méně neslo jakékoliv známky pražského jara, nebyla pro publikační činnost příliš příznivá. V roce 1979, kdy byly provedeny poslední povolené Pražské jazzové dny, došlo všeobecně k omezení pořadatelská a koncertní činnosti Jazzová sekce. Její zájem se tedy přesunul zejména do oblasti publikační. Veškerý tisk, který neprošel oficiálním schválením, byl ilegální. Textová i výtvarná složka musela nutně projít přísným oficiálním schválením. Textová složka procházela nejprve autocenzurou pak cenzurou a nakonec zpravidla ještě cenzorským dozorem úřední nebo politické instituce. Výtvarná složka musela na každý obal anebo plakát obdržet oficiální schválení. Aby publikační činnost Jazzové sekce nepřesahovala rámec legality, prohlásila většinu svých publikací za přílohy bulletinu Jazz nebo za náklady zájmových spolků, které se úřednímu dozoru a schvalování předkládat nemusely. Zpravodaj 43/10/88 a Diskorama jimi opravdu byly a jiné jako Jazzpetit anebo Situace, byly však již samostatnými edičními řadami. Veškeré tiskoviny z dílny Jazzové sekce byly k dispozici striktně pouze její členské obci. O nelehkosti publikační činnosti Karel Srp píše: „Nejčastěji jsme tiskli u Honzy Kaliby v podzemí Lucerny. Provoz jak vystřižený z disidentské pohádky. Po čase se zařídil v Modřanech. Vytiskl nám téměř všechny

bulletiny,

komplet

Situace,

řadu

Jazzpetitů,

plakátů,

kalendářů

a katalogů.“80 Kromě bulletinu Jazz, jemuž se budu podrobně věnovat v praktické části mé práce, měla Jazzová sekce velice pestrou publikační činnost. Nejprve vydávala již zmiňovaný bulletin Jazz, postupem času vycházely publikace s výtvarnou, literární, kulturně – historickou nebo filozofickou tematikou. Bulletin Jazz vycházel v letech 1972 – 1982, přičemž čas jeho výroby se stále prodlužoval a tak se stával čím dál tím víc neperiodičtější. Logickým důsledkem byla ztráta aktuálních informací a vzájemných souvislostí. Zejména z tohoto důvodu se v roce 1979 zrodila myšlenka

80

SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 48-49.

43

založení členského zpravodaje, který by obsahoval aktuality, recenze a komentáře, jež by měly logičtější návaznost. V květnu téhož roku vyšlo první číslo zpravodaje s názvem 43/10/88 a v tiráži je označen jako „Zpravodaj pro Československou jazzovou scénu pro interní potřebu vydává Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR“. Zpravodaj postrádal ilustrace, fotky či jinou grafickou úpravu a soustředil se v zásadě pouze na věcné informace. Název zpravodaje pochází od Josefa Vlčka, který do něj zašifroval telefonní číslo do sídla Jazzové sekce, které se nacházelo na adrese Ke krčské stráni 611 v Praze 4. Hlavním redaktorem byl, stejně jako u bulletinu Jazz, Karel Srp a do okruhu redakční rady patřili Magda Hrabáková, Vladimír Kouřil, Tomáš Kraus, Ivan Prokop, Petr Pylypov, Karel Srp jr., Joska Skalník a Josef Vlček. Již výše zmíněné Diskorama, skutečná příloha bulletinu Jazz, neslo podtitul Nové desky, knihy, hudebniny, informace. Příloha vznikla na základě návrhů Vladimíra Kouřila v průběhu poloviny roku 1976. Tehdy neexistoval žádný kompletní oficiální seznam, který by přinášel aktuální informace o vydávaných nahrávkách. Diskorama se zabývalo zejména mapováním diskografií podle různých žánrů, jednotlivých gramofonových firem, pojednávalo o diskografii v časopisech, přinášelo informace o nových deskách nebo hudebninách. Premiérové číslo Diskorama vyšlo v roce 1977 jako příloha bulletinu Jazz čísla osmnáct a jako jediné bylo ilustrované. Jelikož příloha spadala pod bulletin, hlavní i výtvarní redaktoři se shodovali. Diskorama mělo rozsah čtyři až osm stran A4 a vycházelo jako příloha bulletinů čísel osmnáct až šestadvacet. Do okruhu redakční rady patřili kromě Karla Srpa a Josky Skalníka ještě Jan Beránek, Marcela Hromádková, Josef Jankovský, Vladimír Kouřil, Rostislava Paarová, Ivan Prokop a Josef Vlček. Zásadní rozdíl mezi bulletinem a Diskorama byl v rozsahu hudebního spektra. Zatímco bulletin Jazz, do něhož v souvislosti s hudebně - kulturním vývojem postupně spadal i jazzrock, rock, alternativní hudební scéna a obecně soudobá hudba, se Diskorama svým obsahem orientovalo stále převážně na tematiku jazzovou. „Jazzpetit“ byl na rozdíl od 43/10/88 a Diskorama už skutečně samostatnou ediční řadou, jejímž logem se staly uvozovky. Aby „Jazzpetit“ nemusel projít povinným předběžným oficiálním schválením cenzury, v jeho tirážích se uvádělo buď „vydala Jazzová sekce jako zájmový náklad pro své členy“ nebo „vydala Jazzová sekce, člen Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO, jako 44

přílohu bulletin Jazz“ a tím se tedy cenzuře vyhnula. „Jazzpetit“ lze v mnoha směrech hodnotit jako nejúspěšnější ediční řadu Jazzové sekce. Jednak v ní vyšlo celkem čtyřiadvacet následujících publikací, a jednak se stala hlavním předmětem obžaloby z nedovoleného podnikání v kauze Jazzové sekce. Antologie Rocková poezie 1 přišla do tisku v roce 1979 a předcházela jí přibližně dvouletá příprava. Jejím přímým předchůdcem byla rubrika bulletin Jazz se shodným názvem. Zásluhou Karla Srpa mladšího a Josefa Vlčka, který byl rovněž autorem její předmluvy, vznikl výbor z textů rockových kapel v českém překladu, mezi které patřili Argent, Captain Beefheart, Jethro Tull, Doors, Genesis, Steve Hackett, Peter Hammill, King Crimson, Mothers of Invention, Pink Floyd, Chris Squire, Pete Sinfield a Yes. Rocková poezie 1 čítala necelých sto šedesát stran. Druhý „Jazzpetit“ nesl název O dada, surrealismu a českém umění. Vyšel v roce 1980 a je nejtenčím „Jazzpetitem“. Jedná se o studii Jindřicha Chalupeckého, který se zde zaobírá českým expresionismem, surrealismem a jeho hodnocením. Součástí publikace je i stať s názvem Svět, ve kterém žijeme, která vyšla již v roce 1940 a přes třicet nejrůznějších uměleckých děl Františka Grosse, Františka Hudečka, Františka Janouška, Zdenka Rykra, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Václava Tikala a Ladislava Zívra. O nelehkém vzniku dadaistické publikace Karel Srp píše: „Dadaismus si vytrpěl své, chtěli jsme kvalitní tisk, oddalovali zadání, hon na Sekci vrcholil a nakonec jsme z Modřan utíkali doslova zadem.“81 Partitury, grafická úprava, fónická poezie, akce, parafráze, interpretace je nečíslovaná publikace, která vyšla v roce 1980. Úvodní dvoustránková stať Nástin geneze problému syntetismu je dílem Mojmíra Horyny. Jiří Valoch vytvořil výběr příkladů z grafických partitur domácích i světových umělců a mapuje, na jaké úrovni se partitura stala svébytným uměleckým dílem. Součástí druhé poloviny publikace je ještě studie Jiřího Valocha, zabývající se tvorbou Milana Grygara a studie Mojmíra Horyny, pojednávající o partiturách v tvorbě básníka a malíře Václava Vokolka. Celkovou fotodokumentací se zabýval Jiří Kučera. Publikace se zabývá vzájemnou návazností a ovlivňováním jednotlivých uměleckých disciplín. Boris Vian je soubor textů nonkoformního francouzského prozaika, který vyšel v roce 1981. Na překladech se podíleli Svatopluk Horečka, Radovan Krátký, Jan Tomek a zejména Patrik Ouředník, který provedl většinu překladů.

81

SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 49.

45

Pátý „Jazzpetit“ s názvem Český rock'n'roll 1956 – 1969, jehož autorem je Vladimír Kouřil, byl poprvé vydán v roce 1981. Prvotním impulsem pro vznik knihy, bylo vytvoření pouhé desetistránkové eseje, kterou autor předložil Karlu Srpovi, na jehož doporučení autor následně vytvořil rozsáhlejší publikaci pro ediční řadu „Jazzpetit“. Hlavním cílem publikace bylo zmapování vývoje rocku v Československu v horizontu poloviny padesátých do konce šedesátých let. Součástí publikace bylo přes osmdesát fotografií včetně statě Úvod k diskografii českého rocku. Po prvním vydání v Jazzové sekci byl titul opraven a doplněn a po dalších dvou neúspěšně naplánovaných vydáních byla vytvořena třetí a poslední verze, která vyšla v nakladatelství Paseka. V roce 1981 vydává Jazzová sekce knihu John Ono Lennon. Největší podněty ke vzniku publikace pocházely od Tomáše Krause a Lubora Šonky, kteří usilovali o vytvoření sborníku, jehož předmětem by byla dvojice John Lennon a Yoko Ono. Součástí knihy byly rozhovory, fotografie Lennonovy zdi v Praze, informace o skupině Beatles anebo texty domácích autorů. Kniha je do určité míry i reakcí na fiktivní hrob Johna Lennona, který byl Lennonovými příznivci vytvořen poblíž pražské Kampy, než policie nařídila jeho odstranění. Netrvalo dlouho, a tak zvaná „Lennonova zeď“ nebo „Zeď nářků“ byla vytvořena znovu, a to se v průběhu osmdesátých let opakovalo ještě několikrát. Téhož roku vyšla publikace Hudba přírodních národů, jejímž autorem je Zdeněk Justoň. Autor v předmluvě hovoří o tom, že mu jde zejména o předložení faktu, že hudba přírodních národů uspokojuje zejména potřeby intelektuální, nikoliv estetické, protože tyto národy své hudbě nikdy nepřikládaly žádné estetické kvality a také toho, že využívání termínu primitivní národy je značně zavádějící. Kniha je koncipována do čtyř esejí – Hudba a pohyb: Tanec, Hudba a terapie: Obřad, Hudba a děj: Mýtus, Hudba a společnost: Slavnost. Publikace čítá necelých sto padesát stran a její druhé vydání beze změn proběhlo v nakladatelství Daulphin. Dokument Hudba Terezínského ghetta za 2. světové války je studií historičky Ludmily Vrkočové. Součástí publikace jsou fotografie, kresby, partitury a jmenný rejstřík. Publikace vyšla v témže roce jako dvě výše zmíněná díla, čítá devadesát tři stran a vznikla k příležitosti čtyřicátého výročí příchodu vězňů do Terezína. Jednou

z nejvýznamnějších,

nejvíce

diskutovaných

a zároveň

nejkontroverznějších publikací „Jazzpetitu“, byl bez pochyby Hrabalův text Obsluhoval jsem anglického krále. Vůbec první podnět k vydání knihy pocházel 46

od výtvarného redaktora Josky Skalníka, který jej Bohumilu Hrabalovi sám navrhnul. Kniha vyšla v dubnu roku 1982. Výtvarný redaktor Jazzové sekce knihu doplnil ještě o autorův portrét, který byl zhotoven fotografem Tarasem Kuščynským. Vydání Hrabalova textu Obsluhoval jsem anglického krále, vzbudilo velkou vlnu nevole u úřadů a odstartovalo dlouhou řadu výslechů, k nimž se museli dostavit nejenom hlavní a výtvarný redaktor, čili Srp a Skalník, ale nevyhnul se mu ani sám Bohumil Hrabal. O setkání Bohumila Hrabala s policií Josef Škvorecký říká: „Policie pak údajně autora donutila podepsat prohlášení, že román vyšel bez jeho souhlasu. Jestliže takové prohlášení skutečně existuje, pak je to Hrabalův žertík, neboť je průkazně vyvrací rukou psaná dedikace, otištěná v knize jako facsimile.“82 O průběhu vydání Hrabalova textu Karel Srp píše: „Další vývoj popisují záznamy ministerstva kultury ČSR: 19. 7. 1982 kancelář ředitele odboru umění dr. Kaizra. Ze záznamu jeho zástupce dr. Hraby – Vzhledem k charakteru práce nejde o práci, která plní konkrétní, specializované a účelové potřeby a proto nepřipadá v úvahu jeho vydání jako účelového nákladu. Vydání této publikace tzv. Jazzovou sekcí se porušují platné právní předpisy pro vydavatelskou činnost. Současně bylo přítomnému sděleno (K.mSrpovi), že spisovatel B. Hrabal má všechny možnosti publikovat své literární práce, což plně využívá, jak v nakladatelství, tak i v divadle, televizi, filmu a rozhlase, naopak, jeho práce jsou vydávány v poslední době v rozsahu větším, než je u jiných autorů obvyklé.“83 Josef Zub Vlček vydání Hrabalova textu hodnotí slovy: „Podle mého to bylo vrcholné dílo Jazzové sekce! Všechny odboje budou jednou zapomenuty, ale Hrabalova kniha bude ve všech učebnicích české literatury dvacátého století. Jen kvůli ní to všechno stálo za to.“84 V rozhovoru na otázku, co považuje za vrchol publikační činnosti Jazzové sekce, Vladimír Kouřil jednoznačně odpovídá, že právě Hrabalův text.85

82

ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 44. 83 SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 32-33. 84 DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 98. 85 Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

47

Ve skutečnosti tento Hrabalův text nemohl být v té době vydán v žádném oficiálním nakladatelství včetně Československého spisovatele. Vydání knihy Obsluhoval jsem anglického krále přispělo velkou měrou k budoucím nesnázím Jazzové sekce. Jako desátý „Jazzpetit“ vyšla v roce 1982 kniha Jindřich Štyrský: fotografické dílo. Autorkou publikace je Anna Fárová, která jako signatářka Charty 77 patřila do oficiálního indexu zakázaných autorů. Z tohoto důvodu bylo v tiráži použito pseudonymu Annette Moussu. Studii tvoří jedenatřicet stran, kde se autorka věnuje výhradně fotografickému dílu tohoto českého surrealisty. Publikace Minimal & Earth & concept art je studie, skládající se ze dvou dílů, jejichž datum vydání spadá v tiráži pod prosinec roku 1982, přičemž skutečné vydání druhého dílu bylo poněkud pozdějšího data. K překladatelům díla patřili Karel Srp mladší, Matylda Bílková, Jiří Kovanda, Karel Miler a Jindřich Prokop. Vzniku publikace předcházela řada přednášek, které se uskutečnily v průběhu devíti Pražských jazzových dnů a v rubrice Situace. Karel Srp mladší v úvodu hovoří, že publikace se zaobírá americkým uměním druhé poloviny šedesátých let. Encyklopedie Rock 2000 (A -K ), jejímž autorem je Josef Vlček vyšla v roce 1982. Přesto, že z názvu vyplývá, že kniha se bude zabývat výhradně hudbou rockovou, není tomu tak a do jeho spektra zasahuje i hudba jazzová, která byla nedílnou součástí jazzrockové fúze. Číslovka v titulu knihy značí přibližný počet jednotlivých hesel, které Josef Vlček uvádí. Součástí každého hesla je uvedená výslovnost, biografie, charakteristika nahrávek, případně obsazení členů. Na této publikaci spolupracovali, kromě již zmiňovaného autora, také Jana Chržová, Zdeněk Pecka a Karel Srp. Druhý díl Rock 2000 (L -S , L -R ) měl dvě verze. Vydání první verze bylo Jazzové sekci zakázáno. Vydána byla až verze druhá, která byla o jedno písmeno kratší. Ve druhém díle Rocku 2000 je zahrnuta hudba jazzová, rocková, ale i soudobá hudební avantgarda a v „Jazzpetitu“ je veden jako číslo devatenáct. Třetí a poslední díl Vlčkovy encyklopedie má necelých tři sta třicet stran a byl vydán v roce 1984. Vědecké dílo s názvem Dada, jehož autorem je Ludvík Kundera, čítá okol tří set stran a vyšel v roce 1983. Jeho předmětem je pojednání o vývoji a historii dadaistického směru ve světě a portréty jeho čelních představitelů. Kundera pracoval na sborníku v letech 1967 – 1971 a vydalo jej nejprve nakladatelství Obelisk

48

a po jeho oficiálním zrušení nakladatelství Odeon. Součástí knihy jsou hojné ilustrace. E. F. Burian s úvodním mottem: „Umění slouží, ale neposluhuje“ je knihou českého prozaika Jaroslava Kladivy, kterou vydala Jazzová sekce roku 1982. Autorovo jméno bylo však již součástí indexu nežádoucích autorů. Jedná se o biografické dílo, které pojednává o umělcově dětství a životě, činnosti, díle, založení D 34, hudební dráze, zatčení včetně Burianových kolegů Niny Jirsíkové a Zbyňka Přecechtěla anebo o zavření Burianova divadla. Kniha má necelých čtyři sta padesát stran a její součástí jsou fotografie, dokumenty, reprodukce plakátů, scénických návrhů anebo portréty divadelních osobností. Patnáctým „Jazzpetitem“ byl sborník Living Theathre, který vyšel v roce 1982. Zásadním podnětem k jeho vzniku bylo již zmiňované jediné vystoupení newyorského avantgardního divadla Living Theathre v Československu, které proběhlo 12. října roku 1980. Publikace se věnuje historii divadla, činnosti, tvůrčím principům a cílům. Na vzniku sborníku se podíleli Jaroslav Kořán, Petr Oslzlý, Pavel Janský, Kateřina Pospíšilová a Miroslav Žilina. Poslední z transportu je publikací, jejímž autorem je již výše zmiňovaný český spisovatel Jaroslav Kladiva. Jedná se o autobiografickou publikaci, kde autor líčí kruté osudy vězňů za druhé světové války. Má necelých dvě stě stran bez ilustrací a byla vydána v roce 1983. Autor prožil určitou část svého života v rakouském Mauthasenu, který fungoval v průběhu druhé světové války jako koncentrační tábor. Na obálce knihy se nachází pruh šedé látky s červeným trojúhelníkem, písmenem T uvnitř a pěti čísly. Červená barva signalizovala, že se jedná o politického vězně, T vyjadřuje českou národnost a číslice identifikuje vězně.86 Sedmnáctým „Jazzpetitem“ je sborník s názvem Tělo, věc a skutečnost v současném umění, který vyšel v roce 1982. Má necelých dvě stě padesát stran a jeho autorem je Petr Rezek, jehož spolupráce s Jazzovou sekcí je datována již k počátkům sedmdesátých let. Ze svých přednášek a studií, kterým se věnoval v letech 1976 – 1981, sestavil texty pro tento sborník, jehož předmětem je americké umění padesátých let. Mezi kapitoly sborníku jmenujme alespoň Fenomenologie

86

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 267.

49

pop – artu, Happening jako vzpomínka, Holá přítomnost anebo Otázky konceptuálního umění. Raymond Queneau: Stylistická cvičení je publikací francouzského autora Raymonda Queneaua. Jedná se o první český překlad, který provedl Petr Ouředník a který vyšel v roce 1985. Publikace Případ Wagner byla vydána Jazzovou sekcí ke stému výročí skladatele Richarda Wagnera v roce 1983. Má necelých tři stran a je kompletně bez ilustrací. Jedná se o texty Fridricha Nietzeho, který se podrobně zabýval touto všestrannou osobností. Jednotlivé texty do souboru zkompletoval filozof Petr Rezek. Na spolupráci v oblasti překladů se podíleli také Otokar Fischer, Pavel Koubek nebo Arnošt Procházka. Beletrie Kat beze stínu byla Jazzovou sekcí vydána v roce 1983, i když v tiráži je uvedený rok 1984. Publikace není ilustrována a čítá sto šedesát stran. Autorem publikace je spisovatel František Kraus, který píše o nelehkých osudech, odehrávajících se v terezínském a osvětimském koncentračním táboře. Mezi

publikace,

jejichž

vydání

bylo

v „Jazzpetitu“

naplánováno,

ale nerealizováno, patřila i próza amerického spisovatele Richarda Brautigana V melounovém cukru. Tato publikace nebyla vydána, protože materiály k tisku byly v roce 1985 policií zabaveny přímo v tiskárně. Kniha vyšla o rok později v roce 1986 v nakladatelství Odeon. Hlava medusy je dílem českého prozaika a historika umění Josefa Kroutvora. Kniha má necelých dvě stě stran a nebyla nijak datováno. Byla posledním „Jazzpetitem“, který se však ke svým čtenářům již nikdy nedostal z důvodu zabavení materiálů k tisku, zadržení představitelů Jazzové sekce a jejich následnému trestnímu stíhání. Výjimkou bylo jen pár kusů, které se ještě podařilo vynést. Hlava medusy je koncipována do tří částí. První část se věnuje postmodernímu umění, druhou část představuje deník neznámého umělce, který byl sepsán v letech 1967 – 1969 a část třetí se zabývá fenomenologickou studií lidské hlavy. Hlavním inspiračním impulsem pro vznik tohoto díla byly Josefu Kroutvorovi Sny Jindřicha Štyrského. Díla jako Dítě na skleníku a Marcel Duchamp jsou publikace, které měly obdobný příběh jako Brautiganova próza V melounovém cukru. Antologie Dítě na skleníku, který zahrnuje texty soudobých amerických básníků v českém překladu Jaroslava Kořána, vyšel následně až v roce 1989 v nakladatelství Odeon. Marcela 50

Duchampa sestavil Jindřich Chalupecký, ale k jeho vydání nedošlo, protože materiály k vydání byly zabaveny policií. Situace, edice portrétů moderních výtvarníků, byla další samostatnou ediční řadou, i přesto, že v tirážích bylo, podobně jako v „Jazzpetitu“, uváděno „vydala Jazzová sekce Svazu hudebníků pro potřebu svých členů jako přílohu bulletinu Jazz“. V centru pozornosti Situace byli výtvarníci, kteří měli velice omezenou možnost realizace svých výstav anebo vystavovali pouze v zahraničí. Textovou složku měl na starosti Karel Srp jr. a výtvarnou složku Joska Skalník. Jednotlivá čísla Situace měla rozsah do dvaceti stran formátu A4, přičemž osmnáct stran vždy tvořily černobílé reprodukce a po jedné straně byl Srpův text a portrét výtvarné osobnosti. Mezi lety 1979 – 1983 bylo vydáno celkem patnáct čísel, přičemž během následujícího roku byla k výtisku připravena i čísla šestnáct a sedmnáct, ale realizaci jejich výtisku již nedošlo. Mezi výtvarníky, kterým se Situace věnovala, patřily umělecké osobnosti jako Adriena Šimotová, Karel Miler, Jitka Svobodová, Milan Grygar, Emila Medková, Stanislav Kolíbal, Jan Svoboda, Eva Kmentová, Libor Fára, Václav Boštík, Petr Štembera, Karel Malich, Dalibor Chatrný, Hugo Demartini a Vladimír Janoušek. K tisku připravená, ale již nerealizovaná čísla se měla věnovat umělcům Květě a Jitce Válovým a Čestmíru Kafkovi. Kromě samostatných edic, které ve jménu Jazzové sekce vznikaly, byly vydávány i katalogy k různým výstavám, dále plakáty, kalendáře či jiný propagační materiál. České malířce Adrieně Šimotové, jíž bylo věnováno premiérové číslo Situace, vydala Sekce ještě katalog třinácti černobílých reprodukcí, které vznikaly v letech 1979 – 1980. Katalog nesl název, který se shodoval s autorčiným příjmením a v tiráži není uveden rok vydání. Publikaci vydala Jazzová sekce a zcela ojediněle nebyla označena jako příloha časopisu bulletinu Jazz. K vydání zkompletoval Karel Srp jr. a výtvarnou složkou se zaobíral Jaroslav Richter. Časopis Flash Art, mající podtitul největší evropský umělecký časopis, byl vydáván

v italském

Miláně.

Jazzová

sekce

byla

jeho

distributorem

v Československu v letech 1980 – 1983. Hlavním redaktorem časopisu Flash Art byl Ital Giancarlo Politi a spojnice mezi ním Jazzovou sekcí, která umožnila distribuci časopisu, byla vytvořena vzájemnými kontakty z uměleckých studií mezi výtvarníky Jazzové sekce a Politiho ženou, redaktorkou periodika. Distribuce časopisu Flash Art, prostřednictvím Jazzové sekce u nás probíhala mezi čísly čtyřiadevadesát až sto jedenáct. 51

Ve dnech 3. 6. - 14. 8. roku 1980 se v Terezíně uskutečnilo Pracovní sympozium výtvarníků, na jehož základě byl vydán sedmdesátistránkový černobílý katalog s názvem Terezín 80, který graficky zpracoval Joska Skalník. Aktivně se jej zúčastnily umělecké osobnosti jako Zdeněk Beran, Ivan Bukovský, Ivan Dolejšek, Lubomír Janečka, Petr Kovář, Oldřich Kulhánek a Jiří Sozanský. Katalog vyšel v roce 1980 a vydavatel v tiráži nebyl uveden. V roce 1982 se ve městě Most sešla skupina výtvarníků Jiří Borl, Jiří Novák, Jiří Sozanský, Václav Bláha, Lubomír Janečka, fotografů Ivan Dolejšek, Pavel Jasanský, Petr Kovář a Jiří Putta, kteří zde vytvořili svá díla a poetickými texty přispěl básník a výtvarník Emil Juliš. Na základě tohoto setkání vydala Jazzová sekce téhož roku publikaci s názvem Most 81/82. Kniha čítá necelých čtyřicet stran v grafické úpravě Lubomíra Mlčocha. Téhož roku vydala Jazzová sekce pro interní potřebu sborník s názvem Eva Kmentová. Tvoří jej soubor několika desítek fotografií a reprodukcí. Autor grafické složky v tiráži nebyl uveden. Původní verzi Kalendáře jazzových festivalů a hlavních akcí vytvořilo jazzové středisko v Dánsku. Jazzová sekce připojila pojednání o vlastní organizaci a o International jazz federation a vlastní verzi kalendáře vydala v roce 1982. Byl v něm zahrnutý seznam zásadních kulturních akcí v celosvětovém měřítku, a to včetně základních údajů. Čítal kolem třiceti stran a Sekce ji vydala jako účelovou publikaci. Časopis Dvanáctka, jež nesl podtitul Blues/tradice/swing, vydala Jazzová sekce poprvé a naposledy v roce 1983. Název byl zvolen podle počtu taktů v bluesové stupnici. Textovou složkou se zabýval Karel Srp, grafickou Joska Skalník a tiráži Sekce uváděla „neperiodický tisk pro blues, tradiční jazz a swing byl vydán jako příloha bulletinu Jazz pro interní potřebu členů“. Na základě textu Josefa Vlčka, který bezprostředně reagoval na články v týdenících Tribuna a Rudé právo a se kterým aktivisté Sekce souhlasili, vznikla v roce 1983 nová samostatná ediční řada Dokumenty. Vyšly celkem tři ze čtyř plánovaných čísel. První číslo Dokumentů, ve kterém byl Vlčkův text otištěn, bylo vydáno v roce 1983 a neslo název Rock na levém křídle. Druhé číslo Dokumentů zveřejnilo řeč Jaroslava Seifertova při příležitosti předání Nobelovy ceny s názvem O patetickém a lyrickém stavu ducha. Číslo vyšlo v roce 1985 a bylo zároveň jediným oficiálním zveřejněním básníkova projevu v Československu. O situaci 52

Jazzové sekce mělo pojednávat třetí naplánované, ale nerealizované číslo Dokumentů. Čtvrté a poslední číslo neslo název Jací jsme a vyšlo v roce 1983. V září roku 1985, kdy je již Jazzová sekce ilegální organizací, bylo vydáno premiérové číslo měsíčníku Interního zpravodaje čítárny Jazzové sekce. V záhlaví přední strany sekčního zpravodaje stálo: Lidé čtěte!, což bylo heslo Josefa Škvoreckého, které užíval ve svém torontském vydavatelství Sixty - Eight Publishers.87 Hlavním cílem zpravodaje bylo mapovat jakýkoliv materiál, který se Sekci podařil získat či obdržet. Interní zpravodaj vznikal v době, kdy stánek Jazzové sekce vystřídalo pevné místo redakce, které se nacházelo v několika místnostech domu pana Josefa Kupky. První místnost domu sloužila zejména k setkávání členů, druhá tvořila kanceláře a přízemí fungovalo jako pracovní místnost Sekce. V horním patře byla časem zřízena knihovna, která se brzy přesunula do sklepních prostor a probíhaly zde přednášky, promítání filmů, půjčování desek, magnetofonových pásek a kazet se zahraniční hudbou a postupem času přibyla i výstavní síň, která byla již po několika výstavách zakázána. Provozní a organizační činnost knihovny spravoval Čestmír Huňát. Mezi promítanými filmy jmenujme výběrově Umění zítřka, Americká hudba od folkloru, k jazzu a popu, Umělecká scéna, Od Warhola po Martu Grahamovou, Manhattan Street Band. Převážná většina promítaných filmů byla zapůjčována z archivu knihovny americké ambasády v Praze. Poslední číslo Interního zpravodaje čítárny Jazzové sekce bylo naplánováno na srpen roku 1986, přičemž k realizaci jeho vydání již nedošlo z důvodu zatčení funkcionářů Jazzové sekce v září roku 1986. Další samostatná edice Jazzové sekce nesla název Dveře. Premiérové číslo bylo prvním a zároveň posledním vydaným číslem a obsahovalo dvanáctistránkovou stať českého hudebníka a publicisty Vlastmila Marka s názvem Přežije sitár rok 2000? Text vznikl na základě cyklu Markových přednášek, které proběhly v čítárně Jazzové sekce, a byl vydán v roce 1985. Ostatní naplánovaná, ale nevydaná čísla vyšla později jako přílohy časopisu Jazzstop. Poslední edicí, která vznikla zásluhou Jazzové sekce, byla edice s názvem Bokem. První číslo obsahovalo esej Josefa Vlčka s názvem Ambivalentní hudba 87

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 287.

53

a industrial (Dvě eseje o rockové avantgardě), které mělo dvacet stran. Jeho vydání spadá už do roku 1987 a v tiráži je uvedeno „vydala Jazzová sekce, člen mezinárodní Jazzové federace při hudební radě UNESCO“. Vlčkovy eseje nesly názvy Hudba jako vzduch a Hudba jako hrůza. Druhé číslo edice Bokem obsahuje text Vlastimila Marka, čítá stejný počet stran jako první číslo a nese název Hudba jinak (New Age Music). Publikace vyšla až v roce 1988 a byla vydána již přípravným výborem Unijazzu a tiráži je uvedeno „vydala Jazzová sekce / Přípravný výbor sdružení Unijazz“. 78 / 1985 je sborníkem výtvarníků, který je někdy nazýván jako takzvaná Šedá cihla. Prvotní impuls pro vznik sborníku pocházel od sochaře Huga Demartiniho. První číslo označuje počet představovaných umělců, druhé pak rok plánovaného vydání. Sborník, jejž začala skupina výtvarníků tvořit v roce 1985, byl pozastaven zatčením aktivistů Sekce. Hlavní výtvarník Jazzové sekce, Joska Skalník, který byl rovněž součástí redakce knihy, patřil mezi zatčené, čili z ohoto důvodu byl sborník dokončen až v době jeho propuštění. V roce 1991 vyšla již oficiální barevná verze sborníku s poněkud pozměněným názvem Šedá cihla 78 / 1991. Minisalon, jenž vznikl na základě návrhu Josky Skalníka, je publikací, která čítá okolo dvě stě padesáti stran a byla vydána až v květnu roku 1992. Nápad se zrodil v prostředí Jazzové sekce již v roce 1984, kdy Skalník usiloval o vytvoření přehledu umělců, kteří měli zákaz nebo jen omezenou možnost oficiální tvorby, přičemž sám Skalník oslovil kolem tří stovek umělců. K dalšímu vývoji v podobě nonkonformní výstavy již nedošlo z důvodu zatčení funkcionářů Jazzové sekce a dílo bylo dokončeno až v roce 1992, kdy vyšla publikace, která v tiráži již měla uvedeno „Minisalon: jazzová sekce - Artforum: unie výtvarných umělců“. Výtvarníci Libor Fára, Zdena Fibichová, Alva Hajn, Tomáš Haleš, Stanislav Judl, Čestmír Kafka, Igor Kalný, Vladimír Janoušek, Miloš Urbánek a Karel Vaca, kteří patřili k těm umělcům, kterým byl v Minisalonu poskytnut prostor, kteří se již vydání publikace nedožili. Hlavní výtvarník Sekce, Joska Skalník, je autorem myšlenky vytvořit sborník textů pro Karla Srpa k jeho padesátému jubileu, které trávil ještě ve vězení. Na základě Skalníkovy myšlenky a následné výzvy vyšel sborník textů s titulem Karlu Srpovi k padesátinám. Do sborníku svými texty přispělo a napsalo okolo padesáti autorů jakkoliv do kultury zasahujících. Jedná se o samizdatový dokument, 54

který nebyl veřejnosti příliš známý a doceněný, ovšem odrážel velmi přesně kulturně politické klima doby před listopadem 1989. Publikace vyšla pouze v padesáti kusech. Jazzové sekci se za dobu své existence podařilo vydat velkou plejádu publikací, a to nejen hudebních, ale do spektra její ediční činnosti patřila i témata literární, filozofická, výtvarná nebo kulturně - historická. Publikace vydané Jazzovou sekcí jsou kulturní vizitkou jejich konspirační činnosti. Jistou paralelu lze spatřovat v tom, že stejně jako v oblasti pořadatelské, koncertní a metodické se snažila Jazzová sekce najít pravidelné pódium pro amatérské kapely, které neměly tolik možností k vystupování, tak v oblasti výtvarné dávala vždy přednost vydávání publikací, jejichž autoři byli nějakým způsobem znevýhodňováni, ať už se smyslu zákazu publikační činnosti nebo jejího omezení. V rozhovoru Vladimír Kouřil ještě dodává, že i přes skutečnost, že publikační činnost následovala zejména po zákazu činnosti pořadatelské, byla v plánu Sekce již od počátku.88

88

Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

55

1. 4. Následnické organizace Jazzové sekce Jazzová sekce byla povolena v době normalizace, kdy bylo smeteno vše, co jakýmkoliv způsobem souviselo s pražským jarem a jako organizace fungovala velice dlouho. Roku 1986 dochází k zatčení a v březnu roku 1987 k odsouzení hlavních protagonistů Sekce. Jak nás Vladimír Kouřil informuje, roku 1986 byli na základě předběžné domluvy zvoleni Jiří Exner, Jana Pacholíková a Martin Sýkora do funkce mluvčích. Po propuštění Josky Skalníka v roce 1986 vzniká ve spolupráci s Čestmírem Huňátem a Tomášem Křivánkem nová struktura pracovního výboru Jazzové sekce. V průběhu září roku 1987 byla přípravným výborem odeslána žádost o schválení a povolení Unijazzu, která byla následně odmítnuta s argumentem existence České jazzové společnosti.89 Po vyřčení rozsudku v roce 1987, tedy dva roky před revolucí se Jazzová sekce opět ocitá na křižovatce několika možných cest svého pokračování. Po propuštění Karla Srpa, které Vladimír Kouřil datuje k roku 1988, se stává pětice hlavních členů Jazzové sekce opět kompletní a téhož roku se také distancuje od Unijazzu.90 Normalizační éra trvající po dvě desetiletí procházela několika mírnými modifikacemi, ovšem její základní pilíře, které udávaly parametry mimo jiné i kulturní sféře, zůstaly v podstatě po celou dobu stejné. Na druhé straně však faktem zůstává, že po odsouzení členů Sekce zbývají do revoluce dva roky, což už je období

vrcholící

politické

krize,

která

silně

odráží

počínající

nejistotu

komunistického režimu. Možná právě z důvodu všech těchto skutečností viděl Karel Srp větší potenciál v realizaci organizace, která by měla pouze pražskou působnost, a tak založil dobrovolnou společenskou organizaci, která nesla název Pražské vzdělávací sdružení (dále už jen PVS). Z aktivistů Unijazzu se připojili ještě Joska Skalník, Vladimír Kouřil a právník Jazzové sekce Josef Průša, což vedlo k jistým konfliktům mezi členy již dvou různých organizací. Další vývoj o průběhu zrodu následnických organizací datuje Vladimír Kouřil k červnu roku 1988, kdy Karel Srp podává žádost o schválení oficiální činnosti organizace PVS, přičemž 30. června 89

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 332, 336. 90 Tamtéž, s. 338.

56

stejného roku je žádost pražským národním výborem zamítnuta, a to z důvodu obdobné náplně činnost jako u Unijazzu a až do vyřešení případu Unijazzu je činnost PVS přerušena. Během října roku 1988 podává Karel Srp opět další žádost o oficiální registraci pražské organizace, ve které již figuruje název Artforum. V červnu roku 1989 je žádost schválena a v červenci se koná ustavující členský sjezd Artfora. Na základě opětovné žádosti dostává i Unijazz o rok později povolení k registraci.91 Artforum byla na rozdíl od Unijazzu původně organizace pouze s pražskou působností. V roce 1990 byla její působnost rozšířena na celostátní, s čímž přišla i změna názvu Jazzová sekce – Artforum. Předsedou organizace je od počátku Karel Srp. Činnost Jazzové sekce – Artfora není totožná s původní činností Jazzové sekce. Karel Srp v rozhovoru s M. Krupičkou ze 7. 10. 2011 hovoří o současné činnosti a poslání Artfora – Jazzové sekce, kterou spatřuje zejména v ediční činnosti, dokumentárních výstavách a provozování jazzového rádia Hortus.92 Artforum – Jazzová sekce sídlí do dnešních dnů ve Valdštejnské ulici 14 v Praze 1. Unijazz je od počátku svého oficiálního vzniku, tedy od roku 1990, organizací s celostátní působností, které od svého vzniku předsedá Čestmír Huňát. Organizace v současné době sídlí na ulici Jindřišská 5 v Praze 1. Mezi četné aktivity Unijazzu patří vydávání kulturního periodika Uni, pořádání festivalů s názvy Boskovice – festival pro židovskou čtvrť a Alternativa a také pravidelné provozování čítárny s knihovnou.93 Pádem komunistického režimu dochází k celkovému uvolnění atmosféry, které jistě přispělo a usnadnilo vznik následnických organizací Jazzové sekce, kterými byly Artforum a Unijazz. Obě organizace se zrodily z jednoho jádra, kterým byla Jazzová sekce. I přes skutečnost, že z jednoho základu vznikly dvě následnické organizace, nese každá svým způsobem jistá specifika, která je navzájem odlišují. Podle mého názoru můžeme i přes specifika, které od sebe obě organizace odlišují, spatřovat jistou návaznost na Jazzovou sekci v rozdílném smyslu. Návaznost Artfora na Jazzovou sekci spatřuji hlavně v její orientaci na jazzovou hudbu, zejména

91

Tamtéž, s. 338-343. KRUPIČKA, Miroslav. Jazzová sekce je tu i pro exulanty, říká Karel Srp. [online]. 2011, s. 1 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=2284 93 Unijazz. [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.unijazz.cz/cs/unijazz/profilunijazzu/2 /9 92

57

v rádiu Hortus, což je jistá obdoba práce Jazzové sekce v jejích počátečních letech, kdy se orientovala primárně na jazz. Oproti Artoforu Unijazz nezůstává zdaleka pouze u jazzu, ale dává prostor i hudbě alternativní a experimentální. U Unijazzu bych tedy viděla návaznost spíše na závěrečné období Jazzové sekce, kdy přinášela informace z různých odvětví kultury a chtěla tak dokázat, že umění chápe jako nedělitelný celek. I přes tyto odlišnosti obě následnické organizace Jazzové sekce spojuje fakt, že obě usilují o rozvoj kulturní oblasti v nejširším slova smyslu.

58

2. PRAKTICKÁ ČÁST

2. 5. Předchůdci bulletinu Jazz na pozadí kontextu doby Obtížnost publikační činnosti, která započala v počátcích normalizace a nadále pokračovala v sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století byla podrobně popsána v kapitole publikační činnost Jazzové sekce. I přes tyto dobové skutečnosti měl bulletin Jazzové sekce své předchůdce v profesionální i amatérské linii. Za předchůdce bulletinu Jazz lze považovat periodika Jazz, Jazz Bulletin, Melodii, Gramorevue z amatérských pak Boptime, Jazz Express, Zpravodaj jazzklub Brno nebo plzeňský Hlas mladých. Jak nás informuje Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, časopis Jazz, který vycházel jednou měsíčně v letech 1946 – 1948 byl prvním oficiálně vydávaným časopisem v Československu, jehož šéfredaktorem byl Emanuel Uggé a redaktorem

Lubomír

Dorůžka.

Periodikum

Jazz

Bulletin,

dvouměsíčník

Československé jazzové federace, vycházel v letech 1966 – 1968 a jeho redaktorem byl Petr Brabec. V amatérské linii vznikaly časopisy různými způsoby, tvořili je buď soukromí vydavatelé anebo jazz kluby. Časopis Boptime vydával soukromě Stanislav Titzl a Jazz Express Antonín Truhlář. Zpravodaj jazz-klub Brno nebo plzeňský Hlas mladých psaly místní jazzové kluby.94 Časopis Melodie, jehož původním šéfredaktorem byl Lubomír Dorůžka, vycházel v letech 1963 - 2000 se stotisícovým nákladem a celostátní působností. Z důvodu velkého nákladu byl velice ideologicky ovlivňovaný, což je zřejmé hned z prvního čísla: „Nebudeme proti modernosti umění všech žánrů, které hodláme sledovat, budeme se však vždy ptát, co naše umění a činnost amatérů hudebníků přináší v ideovém smyslu, jaký je dosah tohoto estetického působení v naší společnosti.“95 Avšak i přes jisté ideologické omezení měla Melodie široký tematický záběr. Periodikum sledovalo oficiální jazzovou a rockovou scénu, taneční hudbu, sborový zpěv, přinášelo profily osobností z domácí i zahraniční scény, věnovalo se také

94

MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I.: část věcná. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1983, s. 203. 95 Melodie. Praha: Orbis, 1963, roč. 1, č. 1, s. 1.

59

tematice metodické, novým hudebním nástrojům nebo přinášelo rozhovory, reportáže a ankety. Měsíčník Gramorevue vycházel v letech 1965 – 1993 v Supraphonu a čítal šestnáct stran. Periodikum přinášelo informace z domácí i zahraniční scény, zabývalo

se

klasickou,

soudobou

i avantgardní

hudbou

včetně

recenzí.

O Gramorevue Jiří Černý říká: „Gramorevue vždycky trpěla tím, že to byl podnikový časopis. Grafická úprava byla rozházená, úroveň článků střídavá, postupně se ovšem zlepšovala.“96

2. 6. Mé setkání s Vladimírem Kouřilem 27. 5. 2013 jsem se v 11. hodin v prostředí čítárny Unijazzu setkala s Vladimírem Kouřilem, jednou z klíčových osobností Jazzové sekce. Po jeho svolení následoval přibližně dvouhodinový rozhovor. Vladimír Kouřil mně během našeho setkání představil ještě Čestmíra Huňáta, rovněž jednoho z hlavních aktivistů Sekce a nynějšího předsedu Unijazzu. Mé otázky k Vladimíru Kouřilovi byly primárně orientovány na bulletin Jazz. Dotazovala jsem se na politickou tendenčnost bulletinu ve srovnání s jinými periodiky, jakými byly například Gramorevue či Melodie. Nejvíce mých dotazů však směřovalo k velkému množství nejednoznačný podpisů. U jednotlivých nejednoznačných podpisů jsem si stanovila jisté hypotézy možných autorů. V rozhovoru mi byly tyto hypotézy buď potvrzeny anebo vyvráceny. Další mé dotazy se zabývaly reakcemi redakční rady bulletinu Jazz na události s The Plastic People of the Univerze, Chartou 77 či sjezdy KSČ. Rozhovor s Vladimírem Kouřilem byl pro mě velmi přínosný zejména z hlediska potvrzení či vyvrácení hypotéz nejasných podpisů. Odpovědi Vladimíra Kouřila jsou průběžně uvedeny v textu v jednotlivých ročnících periodika. Se souhlasem Vladimíra Kouřila přidávám z jeho osobního archivu dvě fotografie. První portrétovou fotografii fotil Karel Šustr v roce 2006. Druhá fotografie zachycuje podpisovou akci monografie Jazzová sekce v čase a nečase 1971 – 1987 v knihkupectví Seidl, kde Vladimír Kouřil podepisuje knihu Tomáši Krausovi, rovněž jednomu z aktivistů Jazzové sekce. Fotografii vytvořil Ivan Prokop v roce 2000. 96

RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře. druhé vydání. Praha: Galén, 2006, s. 101.

60

61

2. 7. Obecná charakteristika bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR Jedním ze zásadních edičních počinů Jazzové sekce bylo vydávání již několikrát zmiňovaného periodika bulletin Jazz. V nepravidelných intervalech vyšlo během devíti ročníků v desetiletí 1972- 198297 osmadvacet čísel a periodikum bylo v tiráži označeno jako metodická publikace určená členům Jazzové sekce SH ČSR. Ve svých počátcích se bulletin Jazz soustředil výhradně na dění na poli jazzové hudby, postupem času v souvislosti s historicko – kulturním vývojem jeho hudebního spektra spadal i rock, jazzrock, alternativní hudební scéna a obecně soudobá hudba včetně notových partitur. Jazzová sekce byla velkým komplexem nejen hudebních aktivit, které rozvíjely kulturu do mnoha směrů, čímž Sekce chtěla dokázat neoddělitelnou propojenost umění jako celku.

Určitou analogií tohoto

počínání v jistém slova smyslu byl i bulletin. Právě v něm chtěla Sekce ukázat, že jak její činnost, tak i obsah bulletinu Jazz nebyl chápán jako jednostranně zaměřený, což rozrůstající se hudební spektrum plně potvrzovalo a navíc nezůstalo zdaleka pouze u oblasti hudební. Do bulletinu spadaly postupem času příspěvky věnující se filmu, divadlu, propojení rocku a klasiky, punku, hudbě elektronické a minimalistické, hudbě přírodních národů či výtvarnému umění. Tento široký záběr bulletinu Jazz Jazzové sekce patří jistě k atributům, které dokazují v sedmdesátých a osmdesátých letech jeho naprostou jedinečnost. I přes dobové aspekty normalizace, ve kterém byl bulletin Jazz vydáván, se dá v porovnání s jeho výše zmíněnými předchůdci říci, že míra politické tendenčnosti nebyla téměř žádná. Po srovnání politicko - historických událostí, které proběhly během desetileté éry jeho vydávání v Československu i ve světě, jsem neshledala v jeho obsahu jakýkoliv přímý odraz, jenž by na toto politicko – historické pozadí bezprostředně reagoval. V rozhovoru s Vladimírem Kouřilem jsem se ptala, zda–li se v redakci bulletinu Jazz nějakým způsobem vyrovnávali například 97

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 97. – uvádí dobu vydávání periodika na dvanáct let; Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 1, s. 2. – je uveden rok 1972; Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1980, roč. 9, č. 27/28. – je uveden rok 1980, kdy bylo dáno číslo do výroby, přičemž Kouřil píše, že číslo bylo vyhotoveno na jaře roku 1982, což potvrzuje desetiletou éru; V rozhovoru Vladimír Kouřil upřesnil, že dvanáct let uvedl z důvodu započítání i přichystaného čísla devětadvacet k tisku; ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 39 – rovněž potvrzuje vydávání bulletinu v letech 1972 – 1982.

62

s procesem The Plastic People of the Univerze, Chartou 77 nebo z druhé strany naopak se sjezdy KSČ či jinými politickými událostmi, kdy na většinu tiskovin byly kladeny nároky nějak reagovat. Vladimír Kouřil říká, že pokud jde o sjezdy KSČ, žádné nároky na redakci kladeny nebyly, proto se v bulletinu neobjevil nikdy žádný komentář. Pokud jde o The Plastic People of the Univerze, říká, že i přes skutečnost, že lidé z okruhu Sekce chodili na jejich koncerty, směřovali v té době celkově i hudebně mimo Sekci, naopak s chartisty se dostávali běžně do styku.98 Jak je z výše zmíněného patrné, bulletin Jazz se tedy stále pevně držel svých jasně vytyčených cílů, a to beze změn, které by jakýmkoliv způsobem určovaly dobové okolnosti.

2. 8. Volba metody Pro první část praktické části své práce jsem zvolila statistickou metodu, a to zejména z důvodu četných operací s čísly. Ve statistice jsem mapovala dvě základní fakta, kterými byly žánry a nejčetnější autoři, kteří do bulletinu Jazz přispívali. Tyto dvě základní věci jsem aplikovala na jednotlivá čísla, ročníky a v konečné fázi i na celek. Je velice důležité zmínit průvodní okolnosti zpracovávání bulletinu Jazz, protože jimi byla statistika do jisté míry ovlivněná. Dostupná čísla bulletinu Jazz Jazzové sekce jsem prostudovala v prostředí Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde nebyla opakovaně k sehnání čísla pět (ročník dva, rok 1973), jedenáct (ročník čtyři, rok 1974), dvanáct (ročník čtyři, rok 1975), třináct (ročník čtyři, rok 1975), čtrnáct (ročník čtyři, rok 1975). Následovala knihovna Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, kde požadovaná čísla rovněž neměli. V prostředí čítárny Unijazzu mi Vladimír Kouřil ochotně poskytnul materiály k prostudování chybějícího čtvrtého ročníku bulletinu Jazz. Ve statistice tedy není zahrnuto pouze číslo pět (ročník dva, rok 1973). Jak bude v popisu jednotlivých ročníku podrobně uvedeno, pod články se objevovaly kromě autorů uvedených celým jménem i nejasné podpisy, jejichž skuteční autoři jsou mou pouhou hypotézou. Z tohoto důvodu mají ve statistice,

98

Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

63

stejně jako autoři uvedeni celým jménem, své samostatné číslo. V rozhovoru s Vladimírem Kouřilem byly následně některé z mých hypotéz potvrzeny.99 Důležité je rovněž říci, že řada článků v bulletinu byla anonymních anebo v ojedinělých případech v určitém čísle chyběly stránky. Oba tyto případy do statistiky zahrnuty nebyly. Je významné zmínit, že Vladimír Kouřil ve své knize100 rovněž pojednává o bulletinu Jazz. Autor v jednotlivých číslech bulletinů uvádí autora (pokud není anonymní), tematiku článku a někdy i přímé výňatky z určitých příspěvků. Zásadním záměrem mého mapování bylo primárně usilovat o nekrytí informací s Vladimírem Kouřilem, což je také další důvod, který mě vedl k volbě statistické metody. Cílem této části práce je zmapovat bulletin Jazz z jiného úhlu pohledu, a to ve smyslu četnosti příspěvků jednotlivých autorů a žánrů a jejich proměn v letech 1972 - 1982. Na základě výsledků statistiky101 jsem následně vytvořila grafy102, které zřetelně mapují, jak se v průběhu let 1972 – 1982 v jednotlivých ročnících měnilo žánrové zaměření bulletinu Jazz.

2. 9. Proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982 V počátečních letech vydávání byl bulletin Jazz velmi stručným hudebním zpravodajem, který začínal na osmi černobílých nečíslovaných stranách, věnujícím se primárně jazzu. V průběhu let 1972 - 1982 se však se jeho délka, obsah, forma a žánrové

zaměření

vyvíjí

a mění

a vznikají rozsáhlé

publikace

o rocku

a alternativě, což souvisí jednak s historicko – kulturním vývojem na pozadí dějinných událostí a jednak s vzájemnými vztahy osobností redakční rady, což se bezprostředně odráželo na měnícím se obsahu Jazzu. Po celou dobu vydávání bulletinu byl vedoucím redaktorem Karel Srp, výtvarným redaktorem Joska Skalník a k tisku periodikum připravoval Petr Kretschmer.

99

Tamtéž. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 38 – 97. 101 Viz příloha B 102 Viz příloha D 100

64

O volbě témat článků, jejich schvalování a odměnách v redakční radě hovoří Josef Vlček: „Nikdo nikomu neříkal, o čem má psát – všechna témata jsem si mohl vymyslet sám, nikdy mi nikdo z nich žádné neschvaloval, natož aby mi ho zakázal. Tady se nehrálo na nějakého nadřízeného a podřízené, každý dělal, co bylo potřeba; vedle psaní článků jsem tak třeba lepil nová čísla, balil je do obálek, chodil s nimi na poštu… všichni zkrátka dělali všechno bez nároku na odměnu.“103 Tiskem bulletinu se zabývaly Středočeské tiskárny. Hlavním cílem bulletinu Jazz

bylo

poskytovat

informace

z více

uměleckých

odvětví

z domácího

i zahraničního prostředí a zprostředkovávat tak svým čtenářům hlubší pohled na umění jako na celek. Na základě výše zmíněné statistiky následuje podrobná analýza jednotlivých ročníků bulletinu Jazz.

2. 9. 1. První ročník – 1972 První ročník byl orientován výhradně na dění na poli jazzu (výjimkou bylo číslo šest, kde je obsažen článek F. Dvořáka a A. Bendy s názvem Přistiženi při činu - JFF v Rubínu, jež pojednává o nápadu Luďka Hulana, zavést pravidelné pondělní večery s názvem Jazz film forum, které by se týkaly nejen jazzové hudby, ale součástí by byl i balet a promítání jazzových filmů). V roce 1972 vyšla první čtyři čísla v rozmezí osm až šestnáct černobílých stran A4. Do okruhu redakční rady bulletinu prvních dvou ročníků patřily osobnosti A. Benda, J. Beránek, A. Bílý, A. Čort, R. Dašek, L. Dorůžka, M. Dvořák, J. Greinecker, L. Hulan, J. Hájek, L. Havránek, J. Janečka J. Kautský, M. Klatovský P. Kříž, P. Otáhal, O. Ried, J. Seik, J. Stivín, V. Škuta, L. Šváb, L. Topič, V. Trsek, A. Truhlář, S. Titzl, V. Thür, K. Velebný, E. Viklický. Fotografiemi se zabývali J. Janečka, C. Morávek, J. Stivínová a L. Svátek. Redakční rada prvního a ročníku je záměrně zmíněna dohromady z důvodu žánrového zaměření, které v obou letech zůstalo pouze u jazzu. Statistika prvního ročníku potvrzuje, že žánrově je skutečně zastoupený pouze jazz. V premiérovém nejstručnějším čísle přispívají stejnoměrně Karel Srp, 103

DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 86.

65

Stanislav Titzl, Luděk Hulan, Antonín Truhlář a VL. Jak bylo již výše nastíněno, kromě jmen a příjmení autorů článků se objevují pod příspěvky i podpisy, které je možné vnímat buď jako zkratku nebo jako iniciály určitého autora anebo určitou kombinaci, která by označovala více autorů. Již v prvním čísle je tímto způsobem uvedeno označení VL. Ve druhém čísle převažuje svými příspěvky jednoznačně Karel Srp. V čísle tři nejčetněji psali Karel Srp, Antonín Truhlář a CHAB. Ve čtvrtém čísle startuje první ročník čtenářské ankety All Stars Band, která mapovala hlasování jazzových posluchačů pro své oblíbené hudebníky. Do tohoto závěrečného čísla prvního ročníku psali stejnoměrně Aleš Benda, Lubomír Dorůžka, Jan Seik, Antonín Truhlář a CHAB. Ze statistiky vyplývá, že v prvním ročníku byl tedy nejčetnějším přispěvatelem Karel Srp. Bez zajímavosti však nezůstává, že VL a CHB a CHAB neodpovídá iniciálám ani zkratce žádného autora z okruhu redakční rady prvního a druhého ročníku. V rozhovoru Vladimír Kouřil říká, že do bulletinu mohl přispívat takřka kdokoliv z členské obce Sekce, takže pokud se nejednalo o nějaký zásadní článek, autor se podepisoval pouze zkratkou. Podpis VL by podle Vladimíra Kouřila mohl patřit Vladimíru Trskovi, jazzmanovi a organizátorovi tehdejšího hudebního života.104

2. 9. 2. Druhý ročník - 1973 Ve druhém ročníku je žánrově stále zastoupen pouze jazz (s již výše zmíněnou výjimkou čísla šest) a jsou v něm obsažena čísla pět, šest, sedm, která vyšla v průběhu roku 1973. Páté číslo z již výše zmíněných důvodů do analýzy zahrnuto není. V šestém čísle k tematice jazzu nejvíce tvoří Jan Beránek a v sedmém Antonín Čort. Ve druhém ročníku jako celku nejvíce píše druhý zmíněný autor.

2. 9. 3. Třetí ročník – 1974 Během roku 1974 vyšla ve třetím ročníku čísla osm, devět a deset, jejichž rozsah se pohyboval v rozmezí dvacet až čtyřiadvacet stran A4. Číslo osm představuje jistý zlom z důvodu několika zásadních změn. Z formálního hlediska dochází ke změně vzhledu obálky. Černobílé provedení vystřídají barevné odstíny kolem portrétů hudebních osobností na úvodní a závěrečné straně. Počínaje osmým 104

Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

66

číslem lze rovněž pozorovat jistý předěl v žánrovém zaměření periodika. Začíná slábnout puristicky jazzové zaměření bulletinu a začínají se objevovat články o rocku, jazzrocku, blues a swingu. Od čísla devět jsou bulletiny již nastálo číslovány. Osmé číslo tedy vedle jazzu rozkrývá obzor dalšímu hudebnímu žánru, kterým je rock a jež v něm reprezentuje článek o Franku Zappovi od Ch. a A. Bendových. Deváté číslo přináší ještě třetí hudební žánr, jímž je jazzrock a kterému se věnují stejní autoři v článku o Mahavishnu orchestra. Počínaje devátým číslem se rovněž začínají pozvolna objevovat články nezasahující do oblasti jazzu, rocku, jazzrocku, divadla ani filmu a z tohoto důvodu jsem je zařadila do kategorie s názvem „jiné“, přičemž u názvu každého článku je ve statistice v závorce ještě uvedená specifikace jeho konkrétního zaměření. V devátém čísle se v této kategorii objevuje článek Blues a problémy od Zdeňka Pecky a Swing kvartet 4 od Aleše Bendy. V čísle deset v jazzu převažuje tvorba Zdeňka Pecky, v jazzrocku nejvíc píše Josef Zub Vlček a v oblasti jiné Jan Martinsich, který se zabývá blues v článku Bessie Smith – císařovna blues. Během třetího ročníku měla redakční rada tuto sestavu A. a Ch. Bendovi, J. Beránek, L. Dorůžka, M. Dvořák, L. Havránek, K. Mezera, P. Otáhal, Z. Pecka, O. Reith, R. Ticháček, S. Titzl, A. Truhlář, J. Vejvoda, K. Velebný, P. Zvoníček, V. Kouřil, E. Viklický, Z. Doležalová, J. Martinsich, K. Růžička, L. Topič, F. Uhlíř a J. Vlček. Fotografiemi se zabývali J. Ekl, J. Exner, J. Janečka, J. Jirmal, P. Juřička, J. Kučera, L. Svátek a K. Záhorská. Dle statistiky je v osmém čísle nejčastějším autorem článků z oblasti jazzu Jan Beránek a v oblasti rocku Ch. a A. Bendovi. V devátém čísle je více stejnoměrně přispívajících autorů v oblasti jazzu a byli jimi Ch. a A. Bendovi, Lubomír Dorůžka, Vladimír Kouřil, Karel Mezera, Zdeněk Pecka, Karel Srp, Emil Viklický, Karel Velebný a VK. V kategorii jiné vede Zdeněk Pecka s již výše zmíněným článkem o blues. Nejasné podpisy CHB a CHAB, o kterých jsem se zmiňovala výše v prvním a druhém ročníku, se ve třetím ročníku již neobjevují. Nabízí se však možná hypotéza, že tyto podpisy jsou iniciálami Ch. a A. Bendových, z nichž je však v okruhu redakční rady prvního a druhého ročníku zmíněn pouze Aleš Benda. Jiným nejasným podpisem autora je v tomto ročníku VK. Pokud bychom zásadně dodržovali pravidlo, že první písmeno označuje počáteční písmeno křestního jména autora a druhé písmeno pak začáteční písmeno příjmení, bylo by možné uvažovat 67

nad Vladimírem Kouřilem, čemuž by nasvědčovala i jazzová tematika článku o Sarah Vaughanové. V rozhovoru s Vladimírem Kouřilem nebyla potvrzena hypotéza, jež by nasvědčovala tomu, že podpisy CHB a CHAB by patřily CH. a A. Bendovým. Ovšem podpis VK skutečně patří Vladimíru Kouřilovi.105 Zajímavostí také zůstává, že v redakční radě je poprvé obsazen kromě Vladimíra Kouřila i Josef Zub Vlček, čímž se vracím k prvnímu číslu, kde byl uveden i podpis VL. Nabízí se myšlenka nad tím, že by to mohla být zkratka Vlčkova příjmení, ale v okruhu redakční rady prvních dvou ročníků jmenovitě uveden není a Vladimír Kouřil vidí vzhledem k prvním číslu jako pravděpodobnějšího autora již výše zmíněného Vladimíra Trska.106 Statistika třetího ročníku jako celku představuje výsledky, které ukazují, že oblast jazzu nejčetněji reprezentuje Zdeněk Pecka, jazzrocku pak CH. a A. Bendovi a do kategorie jiné nejvíce přispívají Zdeněk Pecka, Aleš Benda a Jan Martinsich.

2. 9. 4. Čtvrtý ročník – 1974 - 1975 Ve čtvrtém ročníku, který vycházel v letech 1974 – 1975 vyšla čísla jedenáct, dvanáct, třináct a čtrnáct v rozsahu čtyřiadvacet až osmadvacet stran A4. I přes skutečnost, že ve třetím ročníku začínají být pozvolna zastupovány oblasti rocku, jazzrocku a jiné, jedenácté číslo se v tomto směru vymyká. Všech deset článků v jedenáctém čísle reprezentuje výhradně jazzovou oblast. Ve dvanáctém čísle se kromě jazzu již objevují i příspěvky v kategorii jazzrocku a jiné. Jazzrockovou oblast reprezentuje článek přímo o tomto hudebním žánru se stejnojmenným názvem Jazzrock, pod kterým je podepsán Zub a článek s názvem Isotope noví Mahavishnu Orchestra, pojednávající o tomto seskupení s podpisem Z. Oblast jiné reprezentuje například příspěvek Karla Havelky s názvem Radostné blues Sonny Terryho. Třinácté číslo se už opět žánrově rozrůstá, a to konkrétně o oblast rocku, kterou reprezentují články Hatfield North a Dítě války, pod nimiž se opět objevuje podpis Zub. Ve čtrnáctém, závěrečném čísle čtvrtého ročníku, jsou zastoupené shodné žánrové kategorie jako u čísla předchozího. Oblast jiné začíná

105 106

Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem. Tamtéž.

68

být velice pestrá. Najdeme zde články týkající se blues, vokálně – instrumentální hudby či swingu. Redakční radu čtvrtého ročníku tvoří J. Adam, Z. Bartošek, Ch. a A. Bendovi, G. Brom, J. Beránek, A. Čort, L. Dorůžka, Z. Doležalová, J. Hála, K. Havelka, V. Havránek, J. Jankovský, J. Jetel, J. Kautský, P. Kavalier, V. Klusák, V. Kouřil, V. Klement, L. Konůpka, P. Kostiuk, J. Krajník, M. Kratochvíl, P. Kříž, J. Novák, E. Malík, V. Matausch, J. Martinsich, K. Mezera, M. Moník, M. Opravil, J. Párová, Z. Pecka, J. Pech, L. Pospíšil, J. Slíva, I. Stanová, M. Svoboda, K. Srp jr., J. Šebánek, J. Šindler, J. Šolc, L. Hulan, J. Vlček, K. Velebný, V. Thürr, S. Titzl, A. Truhlář, J. Votruba, J. Watzl, P. Zvoníček. Fotografiemi se zabývali K. Beneš, J. Dostál, J. Exner, M. Jodas, H. Flügge, O. Hájek, R. Koma, J. Hnízdo, J. Kučera, A. Pajer, E. Massel, J. Skrlant, O. Šembera a L. Topič. Svými kresbami do čtvrtého ročníku kromě Josky Skalníka přispíval i Jan Fiala. Z výsledků statistiky vidíme, že v jedenáctém čísle v jazzu, jako jediné zastoupené oblasti, vede s přehledem Vladimír Kouřil. Do kategorie jazzu v čísle dvanáct vytvořil nejvíce příspěvků Karel Srp, v jazzrocku se pak objevuje více přispěvatelů, kterými jsou Martin Kratochvíl, Zub a Z, oblast jiné reprezentuje zejména Karel Havelka, Zub a Z. Do čísla třináct v oblasti jazzu nejvíce přispívá Karel Srp, v rocku a jazzrocku Zub a do kategorie jiné nejčetněji tvoří Karel Havelka, Zdeněk Pecka a Jiří Šebánek. V závěrečném čísle oblast jazzu nejčetněji reprezentuje Karel Srp, rock Z, jazzrock Zub a kategorii jiné zastupuje více autorů, konkrétně Karel Havelka, Antonín Čort, Josef Zub Vlček, Vladimír Klusák, Miloš Moník a Jiří Slíva. Podpisy Zub a Z, soudě zejména podle žánrového zaměření, pravděpodobně patří Josefu Zubu Vlčkovi, což mně Vladimír Kouřil v rozhovoru skutečně potvrdil. V redakční radě bulletinu Jazz je Vlček poprvé uveden ve třetím ročníku. V rozhovoru jsem Vladimíru Kouřilovi položila otázku, zda-li měnící se Vlčkovy podpisy (Vlček, JV, Z, Zub) měly v průběhu vydávání bulletinu nějaký konkrétní význam. Vladimír Kouřil odpovídá, že měnící se podpisy žádný zvláštní význam neměly. Jediným důvodem bylo, že Vlček psal pro bulletin velké množství článků, a tak aby nevznikl dojem, že všechny články napsala jedna osoba, podepisoval se pokaždé nějak jinak.107

107

Tamtéž.

69

Dle statistické analýzy spatřujeme, že do čtvrtého ročníku jako celku nejčetněji v oblasti jazzu psali Karel Srp, v rocku a jazzrocku Zub a v kategorii jiné pak Karel Havelka.

2. 9. 5. Pátý ročník – 1975 – 1976 V letech 1975 – 1976 vyšla v pátém ročníku čísla patnáct, šestnáct, sedmnáct a osmnáct v rozsahu jedenatřicet až třiatřicet stran A4. V tomto ročníku jsou ve statistice již nastálo konstantními kategoriemi jazz, rock, jazzrock a jiné a konkrétně od čísla šestnáct přibývá nová kategorie, věnující se hudbě ve spojení s filmem. Počínaje číslem patnáct ztrácí bulletin Jazz již navždy uvedení tiskáren a portréty hudebních osobností na úvodní a závěrečné stránce jsou nahrazeny kresbami převážně Josky Skalníka, ojediněle Jiřího Brázdy. Během pátého ročníku zůstává bulletin Jazz sedmnáct ojedinělou raritou v historii vydávání periodika. Důvodem je Jaroslav Ježek, kterému je toto číslo kompletně věnováno u příležitosti výročí jeho nedožitých sedmdesátých narozenin, což svědčí o velkém obdivu Jazzové sekce k této neopomenutelné osobnosti českého jazzu, protože žádné jiné hudební osobnosti již v budoucnu nebylo žádné číslo věnováno kompletně. Zůstává s podivem, že v bulletinu věnujícímu se Jaroslavu Ježkovi nezazní ani jednou jména jeho kolegů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Vladimír Kouřil k této skutečnosti píše: „Mimořádné číslo připravil mimořádný redakční okruh a mně mimořádně vadilo, že autoři nechali Jaroslava Ježka osamoceného, bez jeho kumpánů V &W, jejichž jména a příjmení v textech nepadla ani jednou.“108 V rozhovoru Vladimír Kouřil rovněž hovoří o monotematickém čísle, věnovaném Jaroslavu Ježkovi a dodává, že stejně jako tehdy, tak i dnes, považuje vynechání jmen Voskovce a Wericha za zbytečné.109 Josef ZubVlček o bulletinu sedmnáct píše: Korunu všemu nasadilo v roce 1976 sedmnácté číslo bulletinu Jazz, zasvěcené Jaroslavu Ježkovi a vydané u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin. Srp ho tenkrát konzultoval s lidmi z ministerstva kultury a myslím, že Zbyněk Mácha,

108 109

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 61. Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

70

jinak velký znalec blues, ho donutil k tomu, že se v celém čísle ani jednou nesměla objevit jména Jiřího Voskovce a Jana Wericha!“110 Součástí bulletinu osmnáct se poprvé v historii stává příloha Diskorama nové desky, knihy, hudebniny, informace (podrobněji viz. kapitola publikační činnost Jazzové sekce). Během pátého ročníku do redakční rady přispívají A. Benda, J. Beránek, J. Brázda, J. Blecha, P. Cibulka, J. Černý, A. Čort, Z. Doležalová, L. Dorůžka, P. Dorůžka, J. Dvořák, E Dvořáková, J. Exner, J. Fiala, L. Havránek, K. Havelka, M. Hejdučková, V. Holznecht, J. Hynčica, J. Jetel, P. Junk, J. Kautský, P. Kavalier, P. Karen, M. Kiliesová, V. Kouřil, M. Kratochvíl, bratři Krčmářové, S. S. Kurmajev, M. Lejtas, V. Marek, V. Matausch, J. Martinsich, R. Paarová, Z. Pecka, M. Skalický, I. Stanová, J. Strnadová, K. Srp jr., J. Střižovský, L. Svátek, J. Šebánek, L. Šonka, A. Truhlář, Š. Uhrik, E. Viklický, K. Velebný, J. Vlček, V. Vokolek, B. Volf, P. Zvoníček a A. Žabokrtská. Fotografiemi se během pátého ročníku zabývali M. Byrczek, J. Exner, J. Janečka, J. Jetel, J. Kučera, M. Pokorný, P. Radechovský, J. Regentík, N. Ustinov, P. Vácha a J. Zajíčková. Dle statistiky v čísle patnáct v oblasti jazzu bylo více stejnoměrně přispívajících autorů a byli jimi Aleš Benda, Antonín Čort, Petr Karen, Petr Kavalier, Vladimír Kouřil, Jan Martinsich, Zdeněk Pecka, Karel Srp, Antonín Truhlář, Štefan Uhrik, J. M. (H. H.) a ZD. Oblast rocku nejvíce reprezentují Petr Cibulka, Jiří Černý, J. Dvořák a Josef Zub Vlček. Jazzrock a oblast jiné rovněž nejčetněji obsazuje J. Z. Vlček. V kategorii jiné Vlček zahajuje první díl seriálu propojení klasiky a rocku a v článku Není Němec jako Němec pojednává o německé avantgardní hudební scéně. Z okruhu redakční rady pátého ročníku by podpis J. M. (H. H.) dle iniciál mohl patřit Janu Martinsichovi, přičemž obsah závorky zůstává nejasný a ZD pak Zdeně Doležalové. Vladimír Kouřil potvrzuje mou hypotézu podpisu pouze u druhého jména, patřící skutečně Zdeně Doležalové.111 V čísle šestnáct už není tak četné obsazení stejnoměrně přispívajících autorů a mimo oblast jiné jsou výsledky zúženy pouze na jednoho autora. V oblasti jazzu píše nejvíce Jan Beránek, v oblasti rocku a jazzrocku pak J. Z. Vlček. V čísle šestnáct je poprvé četněji obsazena kategorie jazz a film, ve které nejvíce tvořil Petr 110 111

DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 103. Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.

71

Dorůžka. Oblast jiné nejvíce zastupuje J. Z. Vlček, který pokračuje druhým dílem seriálu o klasice a rocku a Karel Havelka, který pojednává o bluesové tematice v článku Jedním z nich je Lightnin Hopkins. Originalita čísla sedmnáct byla již nastíněna výše. V souvislosti se zaměřením pouze na osobnost Jaroslava Ježka je ve statistice logicky obsazena pouze jazzová oblast, kterou v tomto čísle nejvíce zastupují J. Mikota, V. Holznecht a L. Dorůžka. Číslo osmnáct, které uzavírá pátý ročník, je již opět žánrově pestřejší. V oblasti jazzu vede jednoznačně Karel Srp a kategorie rocku a jiné obsadil vítězně J. Z. Vlček. V kategorii jiné se Vlček v článku Nejstarší mladík Karl – Heinz Stockhausen věnuje této osobnosti v kontextu Nové hudby a o Isau Tomitovi a elektronické hudbě pojednává v článku Japonský bůh syntezátorů na šest. V oblasti jazzrocku je nejčastější autor s podpisem JV, což je podle Vladimíra Kouřila opět jeden z mnoha podpisů Josefa Zuba Vlčka.112 Statistika pátého ročníku jako celku vykazuje tyto nejčetnější přispěvatele jazz – Karel Srp, rock, jazzrock a jiné – Josef Zub Vlček a hudba a film – Petr Dorůžka.

2. 9. 6. Šestý ročník – 1977 Během šestého ročníku v roce 1977 vyšla pouze čísla devatenáct a dvacet v rozsahu jedenatřicet až osmatřicet stran A4. Číslo dvacáté je jubilejním a v jistém smyslu také zlomovým a to nejen z důvodu jubilejního pořadí, ale zejména kvůli změně názvu, jež zněl Jazz bulletin současné hudby, který v podstatě potvrdil stále se rozrůstající spektrum jeho zaměření. Kromě přílohy Diskorama vzniká další rubrika s názvem Rocková poezie, která se zabývá překlady textů písní skupin, kterým se příslušné číslo bulletinu věnuje. Do okruhu redakční rady šestého ročníku patří osobnosti A. Batašev, J. Beránek, P. Blatný, J. Černý, A. Čort, L. Dorůžka, E. Dvořáková, J. Exner, P. Götz, L. Havránek, M. Hejdučková, P. Hyndrák, V. Jurková, V. Kouřil, bratři Krčmářové, M. Kratochvíl, S. Kurmajev, T. Kraus, P. Kretschmer, L. Masopustová, I. Mikeš, R. Paarová, Z. Pecka, K. Srp jr., I. Stanová, J. Střižovský, L. Šonka, A. Truhlář, F. Tugendlieb, Š. Uhrik, E. Viklický a J. Vlček. Fotografiemi se

112

Tamtéž.

72

zaobírali J. Exner, J. Kučera, P. Radechovský, J. Střížovský a kresby mimo Josky Skalníka tvořili J. Blecha, J. Brázda, V. Jiránek, J. Skalník a V. Vokolek. Podle statistiky v devatenáctém číslev oblasti jazzu nejčetněji tvoří Vladimír Kouřil, v rocku Josef Zub Vlček, jazzrocku TK a v kategorii jiné nejvíce reprezentují svými příspěvky Šrefan Uhrik, který píše o Musica Jugens, dále Tomáš Kraus, jež se zabývá elektronickou instrumentací v článku Elektronické projekty a Zdeněk Pecka, který hovoří o avantgardní scéně. Dvacáté číslo již s názvem Jazz bulletin současné hudby pak nese výsledky, jež ukazují, že v kategorii jazzu nejvíce přispívá Karel Srp a v rocku píše rovnoměrně více autorů, kterými byli P. Götz, I. Mikeš, Z. Pecka, P. Turnovský, J. Z. Vlček a K. Oblasti jiné pak nejčastěji zastupuje P. Blatný, který se v článku Rekapitulace věnuje Nové hudbě a autor s podpisem V se v článku Polní maršál rock and rollu zabývá osobností Pattie Smithové. Celkové výsledky šestého ročníku ukazují, že v oblasti jazz nejvíce tvoří Karel Srp, v rocku Josef Zub Vlček, v jazzrocku TK a oblast jiné nejčetněji reprezentovali autoři Š. Uhrik, T. Kraus, Z. Pecka, P. Blatný a V. Podpis TK by mohl odpovídat dle iniciál pravděpodobně Tomáši Krausovi. Autorem podepsaným pouhým V, pokud bychom uvažovali, že označuje začátek příjmení, by mohl být z okruhu redakční rady šestého ročníku Emil Viklický anebo J. Z. Vlček, k čemuž bych se z důvodu tématu punku a nové vlny dle mého názoru přikláněla více. Vladimír Kouřil potvrzuje obě mé domněnky, a tedy že podpis TK patří Tomáši Krausovi a V pak Josefu Zubu Vlčkovi.113

2. 9. 7. Sedmý ročník – 1977 – 1978 Sedmý ročník vycházel v letech 1977 – 1978 a byla v něm vydána čísla jedenadvacet a dvaadvacet jako dvojčíslo a číslo třiadvacet již samostatně. Počínaje sedmým ročníkem je tiráži poprvé v historii Jazzu uvedeno „Jazzová sekce SH ČSR – člen mezinárodní jazzové federace při hudební radě UNESCO“. Číslo třiadvacet přináší kromě již standardních rubrik Diskorama a Rockové poezie ještě novou rubriku s názvem Situace (podrobněji viz. kapitola publikační činnost Jazzové sekce), kterou píše Karel Srp jr. a jež se věnuje výtvarnému umění. 113

Tamtéž.

73

Do sedmého ročníku včetně překladů přispívají I. Albrecht, A. Čort, M. Černá, A. Čuřík, J. Čutka, J. Beránek, B. Budina, P. Cibulka, V. Cibulková, J. Černý, L. Dorůžka, P. Drašar, M. Dvořák, E. Dvořáková, J. Exner, M. Foret, V. Gister, J. Gistrová, L. Havránek, J. Harák, H. Hermannová, M. Hrabáková, M. Hromádková, R. Hruška, Č. Huňát, P. Hyndrák, J. Charypar, J. Jarolímek, M. Kratochvíl, T. Kraus, bratři Krčmářové, I. Krčmářová, D. Kopecká, K. Kostelník, V. Kouřil, P. Křivánek, D. Kubinková, I.Kümmel, H.Lintimerová, M. Malá, V. Marek, J. Martinsich, L. Masopustová, A. Michal, K. Miler, M. Moník, I. Nová, P. Otáhal, R. Paarová, I Prokop, Z. Pecka, P. Pylypov, P. Siatkowski, K. Srp jr., L. Šonka, L. Uhrik, J. Vlček a J. Zábrana. Fotografiemi se zabývali P. Drašar, J. Exner, M. Jebavý, J. Jetel, M. Jodas, J. Kobza, P. Kozma, J. Kučera, J. Malý, P. Siatkowski, J. Střecha a J. Winsch. Celkovou fotodokumentaci prováděl J. Kučera a kresby tvořili kromě J. Skalníka ještě J. Brázda, M. Grygar, Haďák (uvedeno bez křestního jména), J. Jetel, J. Lacina, P. Turnovský a V. Vokolek. Dle statistiky v dvojčísle jedenadvacet a dvaadvacet se oblasti jazzu nejvíce věnuje Karel Srp, rocku Josef Zub Vlček, jazzrocku Karel Srp jr.a ZP a do kategorie jiné nejčetněji přispíval Karel Srp jr., který se věnoval tematice bluesv článku Vzpomínka na Howling Wolfa a v článku Ian Underwood se zabýval touto osobností a hudbou syntezátorů. Miloš Moník v čísle třiadvacet nejvíce psal o jazzové tematice, v oblasti rocku převažuje tvorba Zdeňka Pecky, V. Cibulkové a JV. Kategorii rocku, divadla a jiné reprezentuje zejména Josef Zub Vlček, a to stejnojmenným článkem Rock & divadlo, rozhovorem s Duo Boemi di Praga a článkem Vo co de, v němž se věnuje punkové tematice. V kompletním výsledku sedmého ročníku vede v oblasti jazzu Miloš Moník a Karel Srp, v rocku a jiné Josef Zub Vlček a v jazzrocku Karel Srp jr. a ZP. V tomto ročníku se nám rovněž objevují nejasné podpisy ZP a JV. U podpisu ZP se dá předpokládat, že by mohl odpovídat

Zdeňku Peckovi a podpis JV

pravděpodobně, stejně jako v pátém ročníku, patří J. Z. Vlčkovi. Správnost mé hypotézy potvrzuje Vladimír Kouřil u obou podpisů.114

114

Tamtéž.

74

2. 9. 8. Osmý ročník – 1978 – 1980 V předposledním osmém ročníku v letech 1978 - 1980 vyšla čísla čtyřiadvacet, pětadvacet a šestadvacet v rozsahu třiašedesát až dvaaosmdesát stran A4. Okruh redakční rady osmého ročníku tvořili A. Čort, L. Dorůžka, P. Dorůžka, E. Dvořáková, M. Dvořák, J. Exner, Z. Gistrová, V. Gistr, M. Grygar, K. Hajdovská, L. Havránek, J. Harák, B. Hrabal, M. Hrabáková, R. Hruška, Č. Huňát, P. Hyndrák, J. Chržová, J. Janečka, J. Jarolímek, V. Kouřil, J. Kovanda, J. Krajník, T. Kraus, T. Křivánek, bratři Krčmářové, M. Krčmářová, D. Krčmářová, D. Kubinková, V. Lisoň, M. Malá, K. Machoninová, V. Marek, A. Michl, M. Moník, P. Otáhal, R. Paarová, T. Procházka, A. Prokopová, D. Prokopová, I. Prokop, P. Pylypov, K. Srp jr., D. Šimánek, L. Šonka, P. Štembera, S. Sůva, C. Turba, L. Tesařová, P. Turnovský, A. Vanderka, J. Vlček, J. Vnouček, J. Volek, M. Zelinková a S. Zippe. Fotografiemi se zabývali J. Exner, M. Jodas, J. Kučera, J. Malíř, J. Malý, C. Morávek, M. Pokorný, F. Rausser, J. Rolínek, D. Šimánek a V. Vokolek. Fotodokumentaci provedl J. Kučera. Kromě J. Skalníka se na kresbách podíleli ještě L. Havránek, M. Kuthan, J. Lacina, J. Pelcová, I. Pelcová, L. Fára, M. Husák a M. Rittstein. Ve výsledcích statistiky čísla čtyřiadvacet vykazuje v oblasti jazzu nejvyšší četnost příspěvků Kateřina Hajdovská, v rocku Josef Zub Vlček a v jazzrocku JV. V kategorii jiné převažuje tvorba Karla Srpa, Josefa Zuba Vlčka a JV. Karel Srp píše o Donu Cherrym a Cliffordu Thortonovi v článku Od free k afro, JV pojednává o zpěvačce Nico a Josef Zub Vlček přináší studii o kapelách The united states of America, MC 5, The residents, Sucide, Devo a Pere Ubu s názvem Kapely kultovní a mýtické – malá typologie. Oblast jazzu v čísle pětadvacet svými články nejvíce obsazuje Zdeněk Pecka, v rocku převažuje tvorba Josefa Zuba Vlčka, JVa V. Kategorii jiné tentokrát ojediněle obsadil Vlastimil Marek, který přináší články o Amalgamu, Kilhets a Stehlíkovi. Šestadvacáté číslo, uzavírající předposlední ročník Jazzu, přináší čtyři žánrové kategorie. V jazzové tvorbě nejvíce vyniká Vladimír Kouřil, v rocku pak Josef Zub Vlček a JV, v jazzrocku JV a oblast jiné obsadil opět J. Z. Vlček, který

75

přináší články Průvodce jižanským blues a boome, Alternativní kultura a Ráj revolučního alternativismu. Ve výsledcích statistiky osmého ročníku jako celku v jazzu nejvíce tvoří Vladimír Kouřil, v rocku a v jiné Josef Zub Vlček a v jazzrocku JV. V osmém ročníku se nám z neúplných podpisů opět objevují již výše zmíněné JV a V, patřící opět J. Z. Vlčkovi.

2. 9. 9. Devátý ročník – 1980 Poslední devátý ročník byl uzavřen čísly sedmadvacet a osmadvacet, která tvořila dvojčíslo, jež bylo dáno do výroby v roce 1980, ale jak uvádí Vladimír Kouřil, vyhotoveno bylo až na jaře roku 1982.115nVe srovnání s prvním osmistránkovým číslem Jazzu čítalo závěrečné dvojčíslo sto čtyřicet čtyři stran. Velice široký okruh redakční rady tvoří M. Balajová, P. Büchler, M. Čuřík, L. Dorůžka, M. Drda, P. Dostál, J. Exner, A. Fárová, J. Furman, Č. Huňát, R. Huňátová, R. Hruška, M. Husák, M. Chadima, J. Chržová, F. Jungwirth, M. Justoň, J. Kaliba, P. Kohout, V. Kouřil, J. Kovanda, J. Kořán, T. Kraus, E. Krčmář, D. Krčmářová, M. Krčmářová, R. Křivánková, J Kukučka, V. Lisoň, J. Malý, M. Malá, P. Oslzlý, P. Otáhal, Z. Pecka, I. Prokop, A. Prokopová, D. Prokopová, E Střížovský, P. Štembera, P. Turnovský, J. Vlček, V. Vokolek, J. Volek, H. Zelinková, M. Zelinková a

J. Žalud. Fotografiím se věnovali

D. Horníčková, O. Hrab, J. Hric, M. Machotka, M. Janota, J. Kučera, J. Urban, J. Volek, P. Zatloukal, M. Zemanová a fotodokumentaci J. Kučera a J. Malý. Kresby v posledním ročníku provedli L. Fára, M. Husák, J. Lacina, M. Rittstein, J. Skalník, P. Turnovský a M. Síkora. Ze statistiky devátého ročníku vyplývá, že v posledním dvojčísle byly obsazeny celkem čtyři kategorie a byly jimi jazz, ve kterém převažovaly příspěvky Tomáše Krause, v rocku pak nejvíce psal Josef Zub Vlček, v rocku a divadle Petr Oslzlý a oblast jiné pak nejčetněji reprezentuje JV, který se věnuje scéně alternativní kultury ve stejnojmenném článku a elektronické hudbě v příspěvku s názvem Improvizace na každý den.

115

KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 96.

76

2. 9. 10. Statistické výsledky bulletinu Jazz jako celku Desetiletá

éra

vydávání

bulletinu

Jazz

Jazzové

sekce

dvojčíslem

sedmadvacet a osmadvacet končí. Jak píše Vladimír Kouřil, redakčně bylo v lednu roku 1984 připraveno i číslo devětadvacet, k jehož vydání z důvodu obecného zákazu činnosti Sekce a tím i následnému nedostatku financí, již nedošlo.116 Pohlédneme-li na bulletin jako na celek, žánrově jsem jej ve statistice rozparcelovala na šest kategorií, kterými byly jazz, rock, jazzrock, rock a divadlo, hudba a film a jiné. Kromě statistických výsledků nám žánrové proměny v letech 1972 – 1982 ukazuje přehledně i křivkový a sloupcový graf. V bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR jako v celku do kategorie jazzu v průběhu všech ročníků nejvíce přispívá Karel Srp, do kategorie rocku, jazzrocku a jiné píše nejčetněji Josef Zub Vlček, do rocku a divadla Petr Oslzlý a k hudbě a filmu pak nejvíce tvoří Petr Dorůžka. Ve statistické analýze bylo zpracováno celkem tři sta sedmdesát šest článků, z nichž nejvíce napsal Josef Zub Vlček, což je ve výsledku jistým paradoxem z více důvodů. Prvním je fakt, že v rozhovoru s Honzou Dědkem na otázku „Kdy jste se stal členem Jazzové sekce?“ Vlček odpovídá: „Nikdy! Paradoxně jsem se nikdy členem Jazzové sekce nestal. Dělal jsem v antikvariátě za sumu blízkou životnímu minimu a neměl jsem peníze, abych zaplatil členský příspěvek, i když činil pouhých pětatřicet korun ročně.“117 A druhým důvodem, který vytváří jistý paradox je, že i přes skutečnost, že Josef Zub Vlček oficiálním členem Sekce tedy nikdy nebyl, v již výše zmíněném filmovém dokumentu A. Kisila sám říká, že právě díky Jazzové sekci se stal hudebním publicistou a kritikem.

116 117

Tamtéž, s. 373. DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 84.

77

2. 10. Typová analýza textu u vybraných autorů Druhá oblast praktické části mé práce se bude zabývat typovou analýzou článků vybraných autorů. Okruh redakční rady bulletinu Jazz, jak je patrné z výše popsaných ročníků, byl velice široký, takže výběr musel být zúžen pouze na vybrané autory. Ve fázi výběru autorů existovaly v podstatě dvě možné cesty. První cesta představovala zabývat se přispěvateli již poměrně známými, jež ve statistice obsadili místa nejčastějších přispěvatelů a kterým byla zároveň v dosavadní literatuře a médiích věnována již velká míra pozornosti. Možnost druhá naopak znamenala věnovat se autorům, jejichž jména nebyla doposud v literatuře ani médiích tolik frekventována. Po tomto zvážení jsem se rozhodla pro druhou možnost a tedy věnovat se autorům, kterým doposud nebyl poskytnut takový prostor a jejichž autorský styl mě zaujal z mnoha aspektů. Vybranými autory k typové analýze textu jsou Zdeněk Pecka, Antonín Čort, Jan Beránek a Antonín Truhlář. 2. 10. 1. Zdeněk Pecka Zdeněk Pecka je český publicista a překladatel, který se narodil 28. 10. 1949 v Praze. Nejprve studoval obor anglistiky na FFUK a doktorát ukončil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho publikační činnost je velice široká. Přispíval do periodik, jakými byly Melodie, Gramorevue i bulletin Jazz. Jeho hlavní oblasti zájmu, jak uvádí Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, jsou afroamerický folklór a také sociologické aspekty americké hudby zejména 20. až 40. let 20. století.

118

V současné době působí v okruhu redakční rady časopisu Uni,

který vydává Unijazz, kde vede rubriku Pecky z pop kultury.119 Jako první osobnost z okruhu redakční rady bulletinu Jazz jsem si k typové analýze textu vybrala Zdeňka Pecku. Prvním důvodem mé volby byla především poutavost jeho autorského stylu, dalším pak okruh jeho tvorby, jež kromě vlastních textů,

kterých

je

převážná

většina,

zahrnuje

i překlady,

zejména

ze zahraničních časopisů Down Beat a Melody Maker, včetně jejich úprav. Jak je patrné z přehledu120, Zdeněk Pecka začíná do bulletinu Jazz publikovat počínaje 118

MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: Část jemnná - československá scéna. Praha: Supraphon, 1990, s. 411. 119 Kulturní magazín Uni. [online]. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://magazinuni.cz/rubriky/hudba/pecky-z -pop-kultury/ 120 Viz příloha E

78

číslem osm. Dá se říci, že patřil spíše mezi nepravidelné přispěvatele, protože v číslech jedna až sedm a sedmnáct, osmnáct a čtyřiadvacet nepublikoval vůbec. K typové analýze textu jsem použila celkem pětadvacet Peckových článků. Podpis ZP, o kterém bylo pojednáno již ve statistice, do typové analýzy textu zahrnut nebyl. V jednotlivých přehledech je u všech vybraných autorů vždy uveden název článku, který je zasazen do příslušného hudebního žánru, jeho umístění a pod ním je uvedena typová analýza textu, tedy jedná–li se o článek odborný, popularizační či populární. Z výsledků typové analýze textu121 těchto pětadvaceti článků je jasně zřejmé, že v příspěvcích Zdeňka Pecky je nejčetněji zastoupena oblast článků popularizačních, v menším počtu pak populárních a nejméně jsou zastoupeny příspěvky odborné. Pokud výsledky typové analýzy textu zasadíme do oblasti hudebních žánrů122, vidíme, že nejčastější oblast jazzu je nejvíce reprezentována články popularizačními, méně už populárními a nejslaběji pak články odbornými. V oblasti rocku jsou příspěvky popularizační a populární vyrovnané. Kategorie hudby a filmu je zastoupena pouze jedním odborným článkem a v oblasti jiné vedou opět články popularizační, méně už pak odborné, přičemž oblast populární zastoupena není. Jak jsem se již výše zmiňovala, Zdeněk Pecka mě zaujal zejména svým poutavým autorským stylem. Následně ve stručné podobě nastíním články, které mě zaujaly patrně nejvíce. První článek, o kterém se zmíním, nese název Jazz ve filmu. Zdeněk Pecka v něm pojednává o zrodu prvotní myšlenky jazzové hudby ve filmu, dále představuje vývoj této oblasti od počátku dvacátých let, přes éru let čtyřicátých, kam datuje plný rozvoj jazzu ve filmu, přes padesátá a šedesátá léta, o kterých hovoří jako o období dozrávání a v závěru podává informace až po tehdejší současnost, přičemž vyzdvihuje konkrétní filmy jako příklad. Článku nechybí poznámkový aparát. Dalším výrazným odborným příspěvkem z jazzové oblasti je článek s názvem Duchovní odkaz Johna Coltrana. Nezabývá se v něm však hudebním významem této osobnosti, ale zmiňuje se spíše o emocionálním a duševním významu Coltranovy hudby a jeho snaze dostat se k jádru dokonalosti člověka prostřednictvím vlastních zkušeností. Píše o tom, jak Coltrana ovlivněnilo učení M. L. Kinga a o jeho hluboké víře, která byla orientována hinduistickým směrem. 121 122

Viz příloha E Viz příloha F

79

Dále pak pojednává o tom, jak právě Coltranova víra ovlivňovala jeho tvorbu a uvádí jejich přesné střety. Součástí článku je opět rozsáhlý poznámkový aparát. Posledním článkem, který bych zde vyzdvihla a který je zároveň posledním článkem, který Peckovi v bulletinu Jazz vyšel, nese název Náhodnost / determinismus v závěrečném dvojčísle. V tomto rozsáhlém příspěvku hovoří o šedesátých letech, kdy byly v popředí dva zásadní principy hudebního myšlení, kterými byly právě náhodnost na jedné straně a na straně druhé determinismus. Dále popisuje, jakými způsoby se tyto elementy začleňovaly do tvůrčích aktivit během let sedmdesátých.

2. 10. 2. Antonín Čort Druhou osobností, kterou jsem zvolila pro typovou analýzu textu, je publicista Antonín Čort, který se narodil v Ostravě 11. 12. 1941. Po maturitě se začal věnovat publicistické činnosti zejména jazzového okruhu. Jak uvádí Encyklopedie

jazzu

a moderní

populární

hudby,

jako

publicista

působil

v periodikách, kterými byly kromě bulletinu Jazz také Mladá fronta, Gramorevue, Mladý svět, Melodie anebo Triangl.123 Důvodem mé volby byl jednak opět širší okruh, který kromě vlastní tvorby zahrnuje i překlady a jejich úpravy, ale především to, že většina jeho článků představuje rozhovory s osobnostmi jazzové hudební scény. Jak je z přehledu124 patrné, Antonín Čort se stává součástí redakční rady bulletinu Jazz od čísla šest i přesto, že jeho první články jsou uvedeny až v čísle sedm. Míra jeho příspěvků se začíná znatelněji zvyšovat počínaje pátým ročníkem, tedy číslem patnáct. K typové analýze textu jsem použila celkem osmnáct Čortových článků. Podíváme–li se na výsledky typové analýzy článků125 Antonína Čorta, vidíme, že nejčetněji jsou tentokrát zastoupeny opět články popularizační, méně pak příspěvky populární a oblast odborná není zastoupena vůbec. Typová analýza textu v kontextu s hudebními žánry potom ukazuje, že oblast jazzu je vyrovnaně

123

MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: Část jemnná - československá scéna. Praha: Supraphon, 1990, s. 95. 124 Viz příloha G 125 Viz příloha H

80

zastoupena oběma typy článků, kategorie rocku a hudby a filmu zastoupeny nejsou obsazeny a oblast jiné je reprezentována dvěma články popularizačními. Čortův článek, který jistě stojí za povšimnutí, nese název Na elektrickou basu jsem ještě nehrál. Věnuje se v něm především kontrabasistovi Františku Uhlířovi a jeho hudební kariéře. Hovoří o jeho počátcích na brněnské konzervatoři a posléze

filharmonii.

Dále

se

zmiňuje

o Uhlířově

osudovém

setkání

s E. Viklickým, které mu během času přineslo doporučení do seskupení Linha singers, přičemž cesta obou se ještě střetla v triu K. Velebného. Dále sám František Uhlíř uvádí, jaké výhody má právě jeho klasické vzdělání a jaké jsou rozdíly v jednotlivých kontrabasech. V článku Trombón + vibrafon = jazz autor pojednává o souboru Swing kvartet, blíže pak o vibrafonistovi a trombonistovi Františku Sojkovi. Antonín Čort zde hovoří o kořenech a inspiracích tohoto souboru. Podrobněji se pak zabývá hudební dráhou Františka Sojky. Hovoří o Sojkových hudebních vzorech, o místech jeho působení, kdy začínal v orchestru Jaroslava Devery, pokračoval přes Jazz Outsiders a další soubory a finálně zakotvil právě u Swing kvartetu. Třetí článek, na který bych upozornila, nese název Tvrdohlavá Toshike a tolerantní Tabackin. Hlavním důvodem, proč mě článek zaujal, je zejména zaměření na japonskou hudbu, která v bulletinu nebyla tak četná. Příspěvek pojednává o složitém prosazení žen v jazzové hudbě ať už z pozice skladatelky nebo hráčky. Antonín Čort se podrobněji zabývá osobností Japonky Akiyoshi Toshkie, jež se stala první ženou, která se úspěšně pokusila a dokázala založit bigband, pro který současně komponovala repertoár. Autor dále hovoří o její životní cestě a hudební dráze, na které potkává Lewa Tabackina. Bigband, jež Toshike založila, poprvé v roce 1973 vystoupil pod názvem Toshiko Akiyoshi – Lew Tabackin, což sama Toshike považuje za dovršení snah, o které vždy usilovala, tedy spojení jejích kulturních tradic s jazzovou hudbou a zároveň s její touhou být zároveň klavíristkou, komponistkou a aranžérkou.

81

2. 10. 3. Jan Beránek Jako třetího autora k typové analýze článků jsem zvolila Jana Beránka, který se narodil 19. 8. 1942 v Brně. Působí jako publicista a virtuos hry na housle. Své hudební vzdělání započal na brněnské konzervatoři, odkud pokračoval na Janáčkovu akademii múzických umění (dále jen JAMU). Jak uvádí Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Jan Beránek již v průběhu svých studií na konzervatoři působil v orchestru Jiřího Daneše, během studia na JAMU spolupracoval s orchestrem G. Broma, po dokončení akademie působil ve Státní filharmonii Brno a během 70. let se objevoval v seskupeních CH. A. S. A., Ornis, Duo Brno anebo Trio P. Junka a po boku mnohých dalších skupin a sólistů a hojně se věnoval publikační činnosti v Jazzu a Melodii.126 V současnosti

Jan

Beránek

spolupracuje

s brněnským

rozhlasem

a brněnským Hadivadlem.127 Věnoval se i písním J. Bulise, které s D. Klementovou sesbírali a jež byly v roce 1998 uvedeny v brněnském Hadivadle v inscenaci Proklatec aneb "Soireé s písněmi J. Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba. V současnosti působí na JAMU a v Letní jazzové dílně Karla Velebného ve Frýdlantu.128 Jan Beránek se ve své tvorbě zabývá zejména svými zkušenostmi a zážitky ze svých cest a pobytů a to zejména po USA. Překlady, úpravy a rozhovory se v jeho díle neobjevují. K typové analýze textu jsem použila celkem šest jeho článků. Jak je z přehledu129 zřejmé, v redakční radě bulletinu Jazz je Beránkovo jméno zmíněno již v prvním ročníku v čísle čtyři, ale jeho první článek se objevuje až v druhém ročníku v čísle šest. Z výsledků typové analýzy textů130 vidíme, že oblast odborných článků není zastoupena vůbec, přičemž články populární a popularizační jsou zastoupeny stejnou mírou po třech. Žánrové oblasti rocku, hudby a filmu a jiné zastoupena u Jana Beránka nejsou. Všechny jeho články spadají pouze do oblasti jazzového okruhu,

126

MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: Část jemnná - československá scéna. Praha: Supraphon, 1990, s. 42. 127 Jazz dnes. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.jazzdnes.cz/index.php?jazz=1 &artcl_id=37&rub_id=0105 128 Dílna komorní hudby. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.slunohrani.cz/lektori/lektori/jan-beranek/ 129 Viz příloha CH 130 Viz příloha I

82

čímž v zasazení typové analýzy do hudebních žánrů získáme logicky stejné výsledky. V článku s názvem Gary Burton - chci být lepší pojednává Jan Beránek o vibrafonistovi tohoto jména. Autor zde přibližuje hudební dráhu a nelehký život tohoto talentovaného vibrafonisty počínaje jeho narozením ve státě Indiana a dětstvím, kdy začíná hrát na klavír. I přes skutečnost, že Gary Burton byl samoukem, jeho další cesta vedla na Berklee School, kde studoval skladbu a aranžmá. Beránek zde hovoří o založení jeho souboru Gary Burton Quartet a o zásadních setkáních s významnými osobnostmi během studií na Berklee School, kterými byli Michael Gibbs nebo Stan Getz a která Burtona velice ovlivnila. Autor také hovoří o Burtonově nejen jazzových hudebních projevech a o jeho pestrých nástrojových kombinacích. Další zajímavý Beránkův článek nese název Stanley Clarke na cestě k legendě?, který je uveden mottem: „Všechno už tu kdysi bylo“. Autor zde rozvíjí myšlenku, že mezníky, které určitým způsobem zapříčinily v hudbě jisté předěly, tu byly vždy již mnohem dříve. Jako první příklad uvádí případ syntetizéru, který výrazně ovlivnil jazzovou a rockovou hudbu, ale přitom, jak Jan Beránek píše, podobné zvuky lze zaznamenat již v tvorbě Oliviera Messiaena, který použil Martenotovy vlny. Jako další oblast uvádí případ virtuosů jazzového kontrabasu. Z kontrabasových virtuosů zmiňuje jméno Stanleyho Clarka, přičemž opět dodává, že nebyl rozhodně prvním, kdo objevil bohaté možnosti hry na kontrabas. Dále předkládá jména prvních průkopníků hry na kontrabas, kterými podle autora byly Jimmy Blanton a Scott LaFaro. I přes skutečnost, že mezi těmito zmíněnými osobnostmi se zrodila celá plejáda vynikajících hráčů na kontrabas, podle Beránka nepřišli s ničím novátorským, s čím přišel až Stanley Clarke, přičemž se v další části článku podrobně věnuje jeho osobnosti.

2. 10. 4 Antonín Truhlář Publicista Antonín Truhlář se narodil 12. 7. 1926 v Ostravě. Jak uvádí Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Truhlář se původně angažoval v Rytmus clubu, na který navázal pak Klub jazzofilů v Nové Pace, kde se

83

provozovaly koncerty a diskuse jazzového okruhu.131 I přes svoji širokou publicistickou a hudební činnost byl Antonín Truhlář samoukem. Přispíval do periodik, kterými byly Mladá fronta, Jazz Express, Gramorevue, Hlas mladých, Akcent a dalších. Svými příspěvky o ění na poli české jazzové scény zpravoval i zahraniční specializované tiskoviny. Po revoluci spolupracoval s Českým rozhlasem, pro který připravuje pořady jazzového zaměření. V roce 1992 dostává za svou práci v oblasti jazzu cenu Luďka Hulana.132 Jak je z přehledu133 patrné, Antonín Truhlář se objevuje v redakčním týmu bulletinu Jazz již v prvním čísle v roce 1972. Svými spíše nepravidelnými příspěvky publikuje do bulletinu až do čísla devatenáct. V díle Antonína Truhláře, podobně jako u Jana Beránka, spatřujeme spíše příspěvky z jeho cest, zejména po Německu a Polsku. Překlady a rozhovory v Truhlářově díle obsaženy nejsou. K typové analýze textů jsem použila všech šest Truhlářových článků. Jak z přehledu vidíme, nejčetněji je zastoupena oblast článků popularizačních, v menší míře pak populárních.134 Oblast odborná zastoupena není. Antonín Truhlář, opět podobně jako Jan Beránek, se věnuje pouze jazzovému okruhu. Rocková, hudebně filmová a jiná oblast zde zastoupeny nejsou. V kategorii jazzu jsou tedy výsledky typové analýzy shodné jako v celku. Za zmínku jistě stojí Truhlářův článek s názvem Jazzová scéna v NDR, který vychází zejména z autorových osobních zkušeností a pobytu v NDR v letech 1964 1972. První část článku je věnována porovnání tradiční a moderní jazzové oblasti. Truhlář hovoří o tom, že tradiční jazz byl v NDR v této době reprezentován zejména seskupeními Jenaer Oldtimers klarinetisty Klause Schneidera, Berlin Dixieland All Stars, Oldtime Memory Jazzband, Dixieland Stompers a Elb Meadow Ramblers. Oproti tradiční větvi byl moderní jazz v NDR dlouho upozaďován a jeho situace se začala měnit. Vzestupnou linii moderního jazzu zastupovala v NDR zejména seskupení jako Studio 4 E. L. Petrowského, Manfred Schmitz Trio, Friedhelm Schönfeld Trio, Günter Fischer Quintet anebo Modern Soul - Band. Antonín Truhlář 131

MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: Část jemnná - československá scéna. Praha: Supraphon, 1990, s. 560. 132 Český hudební slovník osob a institucí. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_det ail&id=1000016 133 Viz příloha J 134 Viz příloha K

84

dále pojednává o koncertech v NDR, kde vystoupili i českoslovenští SHQ. Hovoří rovněž o dalších místech, kde obliba jazzu rapidně stoupala a kterými podle Truhláře byly zejména Eisenach a Lipsko. Autor v závěru článku shrnuje jazzovou hudbu v NDR a její četnost výskytu považuje za přiměřenou, přičemž hlavní přínos vidí spíše než v jejím vzestupu zejména v tom, že se jazz stal konečně součástí kulturního života a obyvatel. Dalším Truhlářovým výrazným článkem je Jazz jako hudebně vědecká disciplína. Autor tentokrát nevychází ze svých vlastních zkušeností, ale přináší srovnání praktické jazzové výuky s jazzem jako samostatnou vědeckou disciplínou. Předkládá přehled míst, kde se aplikuje praktická výuka jazzmanů, přičemž říká, že jazzu jako samostatné hudebně vědecké disciplíně nebyla doposud věnována dostatečná míra pozornosti. Jako velkou změnu v této situaci shledává ve vzniku Institutu pro jazz ve Štýrském Hradci pod Mezinárodní společností pro výzkum jazzu. V další části článku se Antonín Truhlář podrobněji věnuje pravidlům fungování tohoto institutu, jeho čelním představitelům, kterými byli Friedrich Körner

a Dieter

Glawishing,

dále

interním,

externím

spolupracovníkům

a kolektivním členům, které představují světové hudebně vědecké instituty a akademie. Jako poslední uvedu článek, který nese název Jazzové stop time Antonína Truhláře. Příspěvek opět vychází z autorových zkušeností a cest po NDR. Truhlář zde popisuje návštěvy jazzových clubů se svým kolegou kulturní rubriky Brandenburgische Meueste Nachrichten v rozmezí 18. – 20. září (rok neuveden). V různých clubech popisuje setkání s četnými osobnostmi jazzové sféry. Nejvíce se však v článku věnuje souboru Klaus Lenz Band a zpěvačce Uschi a jejich stylu a inspiracím.

2. 10. 5. Celkové porovnání vybraných autorů k typové analýze textu Jak bylo výše nastíněno, styl každého vybraného autora je jistým způsobem specifický, protože u každého z nich převažovalo jiné zaměření hudebního žánru a typová analýza textů přinesla rovněž odlišné výsledky. Tvorba Zdeňka Pecky, který z vybraných autorů do bulletinu Jazz přispíval nejčetněji, byla orientována jak na vlastní texty tak i hojné překlady a jejich úpravy. Z hlediska typové analýzy příspěvků je u Zdeňka Pecky nejvýše zastoupena oblast 85

článků popularizačních, v menším počtu pak populární a nejméně se vyskytují články odborné. Bez zajímavosti nezůstává, že u Zdeňka Pecky, jako u jediného z analyzovaných autorů, jsou v různé míře zastoupeny všechny čtyři hudební žánry. Antonín Čort se se Zdeňkem Peckou shoduje ve smyslu okruhu tvorby, která rovněž zahrnuje jak vlastní texty, tak i překlady s jejich úpravami. Antonín Čort se však z vybraných autorů nejvíce věnuje rozhovorům s hudebními přestaviteli. Ve srovnání se Zdeňkem Peckou se však u Antonína Čorta, jak ukazuje typová analýza textu, zužuje jeho tvorba na články populární a popularizační. Nejčetněji jsou zastoupeny, stejně jako u Zdeňka Pecka, příspěvky popularizační. U Antonína Čorta

převažuje

žánrová

oblast

jazzu

s výjimkou

dvou

článků

s názvy

Na elektrickou basu jsem to ještě nezkusil a Tiché bubny Ivana Domináka, které patří do oblasti jiné. Jan Beránek se ve své tvorbě zaměřuje spíše na předávání zkušeností ze svých cest, zvláště po USA. V jeho díle tedy nenajdeme překlady ani rozhovory. Z hlediska typové analýzy příspěvků není u Jana Beránka, stejně jako u Antonína Čorta, zastoupena oblast odborná, přičemž příspěvky populární a popularizační jsou vyrovnané. Z hudebních žánrů je v autorově díle zastoupen výhradně jazz. Tvorba Antonína Truhláře a Jana Beránka se shoduje ve smyslu, že oba přinášejí zkušenosti a informace ze svých zahraničních cest. V díle Antonína Truhláře nenajdeme rozhovory ani překlady. Z výsledků typovou analýzy textů vidíme, že obdobně jako u Antonína Čorta a Jana Beránka není vůbec zastoupena oblast odborných články. V jeho díle se nejhojněji vyskytují články popularizační, méně už pak populární. Pro typovou analýzu textů vybraných autorů byly použity všechny jejich články v bulletinu Jazz (s výjimkou již zmiňovaného čísla pět, ročník dva, rok 1973). V typové analýze bylo zanalyzováno celkem pětapadesát článků, přičemž byly celkově nejčetněji zastoupeny příspěvky popularizační, pak populární a nejméně odborné. Po typové analýze textů mě nejvíce zaujal Zdeněk Pecka. Je to jednak z důvodů již výše zmíněných a jednak také tím, že v jeho tvorbě jako u jediného analyzovaného autora najdeme články odborné, které mě zaujaly nejvíce.

86

ZÁVĚR Záměrem mé diplomové práce bylo podat kompletní náhled na širokou činnost Jazzové sekce. Přičemž zvláštní pozornost jsem věnovala nejen samotné existenci, ale její pořadatelské, metodické a publikační činnosti a zejména bulletinu Jazz. Práce

je

tedy

rozčleněna

celkem

do

deseti

kapitol

a postupuje

v chronologické posloupnosti, aby byla do jisté míry aktuální, jak už bylo předesláno v úvodu. Teoretickou část tvoří čtyři kapitoly. První kapitola provází vznikem Jazzové sekce, průběhem jejího fungování, soudním procesem, různými možnými úhly pohledu na konečný rozsudek a jejím zánikem. Druhá kapitola se věnuje pořadatelské, koncertní a metodické činnosti Jazzové sekce se zaměřením na jednotlivé ročníky hudební přehlídky Pražských jazzových dnů. V dílčích podkapitolách je rovněž pojednáno o metodickém centru Jazz & Rock a o vystoupení amerického divadelního souboru Living Theathre. Třetí kapitola představuje pestrou publikační činnost Sekce. Pojednává o podmínkách publikační činnosti v době normalizační éry, přílohách bulletinu Jazz, o samostatných edičních řadách a rovněž podává kompletní přehled publikací, které v Jazzové sekci vyšly. Závěrečná čtvrtá kapitola teoretické části se věnuje následnickým organizacím Jazzové sekce, kterými jsou Artforum a Unijazz. Zaměřuje se na okolnosti vzniku těchto dvou organizací a jejich odlišnosti. Dá se říci, že díky této závěrečné kapitole teoretické části je téma Jazzové sekce stále aktuální, protože obě následnické organizace nesou její jistý, i když odlišný, odkaz a obě fungují do dnešních dnů. Praktickou část práce tvoří šest kapitol. Pátá kapitola přinesla pojednání o amatérských i profesionálních předchůdcích bulletinu Jazz Jazzové sekce. V šesté kapitole byl zachycen průběh rozhovoru s Vladimírem Kouřilem. V sedmé kapitole byla vytvořena obecná charakteristika bulletinu Jazz. Osmá kapitola představila zdůvodnění volby výběru statistické metody. V průběhu statistické analýzy byla mapována dvě základní kritéria, kterými byly hudební žánry a nejčetnější autoři, kteří do bulletinu Jazz přispívali. Tyto dvě základní kritéria jsem aplikovala na jednotlivá čísla, ročníky a v konečné fázi i na celek. První kritérium, týkající se žánrů, bylo rozčlenění do šesti kategorií, 87

kterými byly jazz, rock, jazzrock, rock a divadlo, hudba a film a jiné. Druhé kritérium, tedy nejčetněji přispívající autoři, vzniklo vygenerováním ze všech sto tří přispěvatelů bulletinu. Devátá

kapitola

pojednává

o formálních,

obsahových

a žánrových

proměnách bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982. Do proměn jsou zahrnuty i dílčí výsledky statistické analýzy jednotlivých čísel a ročníků. Závěrečná podkapitola této kapitoly předkládá výsledky statistické analýzy bulletinu jako celku, pro kterou bylo zanalyzováno dohromady tři sta sedmdesát šest článků. Statistické výsledky celku naznačují, že v bulletinu Jazz do oblasti jazzu v průběhu let 1972 – 1982 nejčetněji přispíval Karel Srp, do rocku, jazzrocku a oblasti jiné nejvíce tvořil Josef Zub Vlček, do rocku a divadla Petr Oslzlý a k hudbě a filmu nejvíce přispíval Petr Dorůžka. Nejvíce článků celkem pro bulletin Jazz vytvořil Josef Zub Vlček. Na základě těchto statistických výsledků byl vytvořen sloupcový a křivkový graf, který zachycuje žánrové proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982. Desátá kapitola se věnuje typové analýze textů vybraných autorů a rovněž předkládá její výsledky. Jako předmět typové analýzy textů jsem zvolila autory, kterým v dosavadní literatuře a médiích nebyla věnována tak velká míra pozornosti jako autorům jiným. Pro typovou analýzu textu jsem zvolila přispěvatele, kterými byli Zdeněk Pecka, Antonín Čort, Jan Beránek a Antonín Truhlář. U každého autora byly do typové analýzy textů zanalyzovány všechny jejich články v bulletinu Jazz, jejichž celkový počet byl pětapadesát. Každý autor nese jistá specifika, která odrážejí právě výsledky typové analýzy textů. U Zdeňka Pecky a Antonína Čorta převažují články popularizační. V tvorbě Jana Beránka jsou výsledky vyrovnané mezi příspěvky populárními a popularizačními. U Antonína Truhláře převažují příspěvky popularizační. U vybraných autorů k typové analýze textu tedy jako v celku převažují články popularizační, v menší míře jsou pak zastoupeny příspěvky populární a nejméně článků čítá oblast odborná. Samotné studium bulletinu Jazz bylo velmi obtížné. Nejen z hlediska četnosti článků, ale zejména z důvodu jistých omezení, která představovala zejména nedostupnost všech čísel periodika. Převážnou část čísel bulletinu Jazz jsem měla k dispozici ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Část chybějícího materiálů mi ke studiu ochotně poskytnul Vladimír Kouřil v prostředí čítárny Unijazzu v Praze. Páté číslo bulletinu Jazz do statistické a typové analýzy textů nebylo zahrnuto z důvodu jeho nesehnání. 88

V oblasti statistické analýzy by byla jistě další možnost zkoumání ve smyslu přesného počtu článků všech sto tří příspívajících autorů. V typové analýze textů bych viděla další případné pokračování zkoumání ve vytvoření kompletní typové analýzy u všech autorů. Věřím, že vytvořený podrobně zmapovaný přehled jednotlivých čísel, ročníků i celku bulletinu Jazz, který je v této práci předložen, by mohl posloužit jako jeden z možných materiálů pro další zkoumání příslušného tématu. Hlavním cílem mé diplomové práce bylo provést statistickou a typovou analýzu textu bulletinu Jazz Jazzové sekce. V této práci byly obě stanovené analýzy provedeny, vyhodnoceny a jejich výsledky předloženy. Dílčím cílem pak bylo podat jakýsi ucelený kompletní obraz o činnosti Jazzové sekce, který byl vytvořen v teoretické části. Hlavní i dílčí stanovené cíle včetně metod byly v této práci splněny.

89

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BURKE, Vladimíra. Aféra – myslí si oni - končí. In: Západ, roč. 5, č. 5 (1984), 23 s. DĚDEK, Honza a JOSEF VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012. 269 s. ISBN 978-80-7262-883-4. DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002. 499 s. ISBN 80-7215-167-3. DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997. 372 s. ISBN 80-7215034-0. CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let (od rekvalifikací k "nové vlně se starým obsahem"). Brno: Host, 1992. 414 s. ISBN 80-85233-11-8. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 1, 8 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 2, 12 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 20, 12 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 4, 16 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1973, roč. 2, č. 6, 16 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1973, roč. 2, č. 7, 16 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 6, 20 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 9, 24 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 10, 24 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 4, č. 11, 24 s.

90

Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1975, roč. 4, č. 12, 24 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1975, roč. 4, č. 13, 28 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1975, roč. 4, č. 14, 28 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1975, roč. 5, č. 15, 32 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1976, roč. 5, č. 16, 32 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1975, roč. 5, č. 17, 24 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1976, roč. 5, č. 18, 33 s. Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1977, roč. 6, č. 19, 31 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1977, roč. 6, č. 20, 34 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1977, roč. 7, č. 21/22, 62 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1978, roč. 7, č. 23, 76 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1978, roč. 8, č. 24, 63 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1979, roč. 8, č. 25, 48 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1980, roč. 8, č. 26, 82 s. Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1980, roč. 9, č. 27/28, 144 s. KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999. 396 s. ISBN 80-7215-095-2. Melodie. Praha: Orbis, 1963, roč. 1, č. 1, 16 s. NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), 6 s. RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře: Rozhovor s Jiřím Černým. druhé vydání. Praha: Galén, 2006, 2007. 381 s. ISBN 978-80-7262-489-8. SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), 11 s. SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, 276 s. ISBN 80-85213-49-4.

91

ŠKVORECKÝ, Josef a Vladimíra BURKE. Vladimíra v Territorio libre: Spisy IV. Praha: Společnost Josefa Škvoreckého, 1992. 43 s. ISBN 80-85274-20-5. ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight publishers, 1988. 372 s. ISBN 0 -88781-186-8. TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs. komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, 2003. s . 352. ISBN 80-86621-014.

92

SEZNAM TEMATICKY SOUVISEJÍCÍ LITERATURY BURIAN, Emil František. Jazz. Praha: Aventinum, 1928. 208 s. DORŮŽKA, Lubomír, POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz. Minulost a přítomnost. Praha: Supraphon, 1967. 356 s. HRABAL, Bohumil: Obsluhoval jsem anglického krále. Praha: Jazzová sekce, 1982. 302 s. CHALUPECKÝ, Jindřich: O dada, surrealismu a českém umění. Praha: Jazzová sekcem 1980, 152 s. KLADIVA, Jaroslav: E. F. Burian. Praha: Jazzová sekce, 1982. 444 s. KLADIVA, Jaroslav: Poslední z transportu. Praha: Jazzová sekce, 1983. 188 s. KOUŘIL, Vladimír. Divná hudba dob nekalých: Opojný život jazzové periférie krajiny podřipské. Praha: Volvox Globator, 2006. 187 s. ISBN 80-7207-594-2 . KOUŘIL, Vladimír: Český rock´n ´roll. 1956–1969. Praha: Jazzová sekce, 1981. 144 s. KRAUS, Tomáš, ŠONKA, Libor: John Ono Lennon. Praha: Jazzová sekce, 1981. 128 s. KRAUS, František R.: Kat beze stínu. Praha, Jazzová sekce, 1984, 162 s. KUNDERA, Ludvík: Dada. Praha: Jazzová sekce, 1983. 274 s. MATZNER, Antonín, WASSERBERGER, Igor: Jazzové profily. Praha: Supraphon, 1969. 406 s. Minimal & Earth & Concept Art. Praha: Jazzová sekce, 1982. 336 s. Minimal & Earth & Concept Art. Praha: Jazzová sekce, 1982 282 s. MOUSSU, Annette: Jindřich Štyrský. Fotografické dílo. Praha: Jazzová sekce, 1982, 240 s. OSLZLÝ, Petr, KOŘÁN, Jaroslav: Living Theatre. Praha: Jazzová sekce, 1982, 282 s. OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969 - 1989: Příspěvek ke stavu bádání. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. 105 s. ISBN 80-7285-011-3. POLEDŇÁK, Ivan: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 232 s. QUENEAU Raymond: Stylistická cvičení. Praha: Jazzová sekce, 1984, 242 s. REZEK, Petr: Případ Wagner. Praha: Jazzová sekce, 1983, 284 s.

93

REZEK, Petr: Tělo, věc a skutečnost v současném umění. Praha: Jazzová sekce, 1982, 240 s. Rocková poezie. Praha: Jazzová sekce, 1979. 152 s. VALOCH, Jiří, HORYNA, Mojmír: Partitury, grafická úprava, fónická poezie, akce, parafráze, interpretace. Praha: Jazzová sekce, 1980. 70 s. VELEBNÝ, Karel: Jazzová praktika II. Praha: Panton, 1978. 127 s. VELEBNÝ, Karel: Jazzová praktika I. Praha: Panton, 1967. 95 s. VIAN, Boris, OUŘEDNÍK, Patrik: Boris Vian. Praha: Jazzová sekce, 1981. 160 s. VLČEK, Josef: Rock 2000 (A –K ). Slovníková příručka. Praha: Jazzová sekce, 1982. 624 s. VLČEK, Josef: Rock 2000 (L –R ). Slovníková příručka. Praha: Jazzová sekce, 1983, 374 s. VRKOČOVÁ, Ludmila: Hudba terezínského ghetta. Praha: Jazzová sekce, 1981, 94 s.

94

SEZNAM PŘÍLOH Číslo 1, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………1 Číslo 2, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………2 Číslo 3, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………2 Číslo 4, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………3 Číslo 6, ročník 2, rok 1973 ………………………………………………………....4 Číslo 7, ročník 2, rok 1973 …………………………………………………………6 Číslo 8, ročník 3, rok 1974 …………………………………………………………8 Číslo 9, ročník 3, rok 1974 ………………………………………………………..10 Číslo 10, ročník 3, rok 1974 ………………………………………………………12 Číslo 11, ročník 4, rok 1974 ………………………………………………………14 Číslo 12, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………16 Číslo 13, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………19 Číslo 14, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………22 Číslo 15, ročník 5, rok 1975 ………………………………………………………25 Číslo 16, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………28 Číslo 17, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………30 Číslo 18, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………31 Číslo 19, ročník 6, rok 1977 ………………………………………………………35 Číslo 20, ročník 6, rok 1977 ………………………………………………………39 Číslo 21/22, ročník 7, rok 1977 …………………………………………………...42 Číslo 23, ročník 7, rok 1978 ………………………………………………………45 Číslo 24, ročník 8, rok 1978 ………………………………………………………48 Číslo 25, ročník 8, rok 1979 ………………………………………………………51 Číslo 26, ročník 8, rok 1980 ………………………………………………………54 Číslo 27/28, ročník 9, rok 1980 …………………………………………………...57 Statistické výsledky jednotlivých čísel a ročníků ………………………………...62 Statistické výsledky celku …………………………………………………………67 Seznam jmen autorů ……………………………………………………………….68 Graf křivkový………………………………………………………………………69 Graf sloupcový …………………………………………………………………….70 Přehled článků Zdeňka Pecky ……………………………………………………..71 95

Výsledky typové analýzy článků Zdeňka Pecky …………………………………..75 Přehled článků Antonína Čorta ……………………………………………………76 Výsledky typové analýzy článků Antonína Čorta ………………………………...78 Přehled článků Jana Beránka ……………………………………………………...79 Výsledky typové analýzy článků Jana Beránka …………………………………...80 Přehled článků Antonína Truhláře ………………………………………………...81 Výsledky typové analýzy článků Antonína Truhláře ……………………………..82

96

Prohlášení Prohlašuji, že diplomová práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č. 4 / 2009 (Řád pro nakládání se školními a některými jinými autorskými díly na UHK).

Datum:

Podpis:

97

Příloha A R.1 ČÍSLO 1 JAZZ 1 AUTOR NÁZEV 2 AUTOR

NÁZEV 3 AUTOR NÁZEV 4 AUTOR

NÁZEV 5 AUTOR NÁZEV 5

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

1 Srp Karel Albert Nikolas Titzl 2 Stanislav Budoucnost amatérských festivalů 3 Hulan Luděk Slyšel jsem Simon Band Truhlář 4 Antonín Pracovní skupina pro jazzkluby hlásí 5 VL Old Timers #N/A

0

#N/A

0 #N/A

0

1

#N/A

0 #N/A

0

#N/A

5

R .1 ČÍSLO 2 JAZZ 6 AUTOR

6

CHB Existuje jazzový zpěvák

1

Srp Karel Newport v Nex Yorku

1

Srp Karel

NÁZEV 7 AUTOR NÁZEV 8 AUTOR NÁZEV 3

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Made in USSR 1

0

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

3

R .1 ČÍSLO 3 JAZZ 9 AUTOR

1

Srp Karel Co dělají účastníci minulých MJF v Praze

4

Truhlář Antonín Jazzová scéna v NDR očima A . Truhláře

7

CHAB Mezikontinentální tenorák

NÁZEV 10 AUTOR

NÁZEV 11 AUTOR NÁZEV 3

#N /A

ROCK

0

#N /A

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

0 #N /A

0

2

#N /A

HUDBA & FILM

0 #N /A

JINÉ

0

#N /A

3

R.1 ČÍSLO 4 JAZZ 12 AUTOR

NÁZEV 13 AUTOR NÁZEV 14 AUTOR

NÁZEV 15 AUTOR NÁZEV 16 AUTOR NÁZEV 5

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Benda 8 Aleš Devátý MJF - jaký vlastně byl? 9 Seik Jan A Jamborre? 7 CHAB Thad Jones Mel Lewis Big Band v SSSR Dorůžka 10 Lubomír Jazzové stoptime Truhlář 4 Antonín Jazzové stoptime #N/A

0

#N/A

0 #N/A

0

3

#N/A

0 #N/A

0

#N/A

5

1

16

0

0

0

0

16

0

R.2 ČÍSLO 6 JAZZ 1 AUTOR

11

NÁZEV 2 AUTOR NÁZEV

12

3 AUTOR NÁZEV 4 AUTOR

11

NÁZEV 5 AUTOR

8

NÁZEV AUTOR

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

Beránek Jan Olomouc Jazz Šváb Luděk NAJF 73 Stivín Jiří, Dašek Rudolf Tandem o ČAJFU Beránek Jan Manhattan cocktail Benda Aleš Přistiženi při činu The fifth dimension 9

4

93

8 Dvořák

JINÉ

NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV 7 AUTOR NÁZEV 8 AUTOR NÁZEV 8

Milan, Benda Aleš Přistiženi při činu JFF v Rubínu 1 Srp Karel Tony Brych 13 Škuta Vít Jazzkluby Velebný 14 Karel Jára Da Cimrman 11

0

#N/A

0 #N/A

0

#N/A

5

1 #N/A #N/A

0

#N/A

9

R.2 ČÍSLO 7 JAZZ 11 AUTOR

NÁZEV 12 AUTOR NÁZEV 13 AUTOR

16 Čort Antonín

NÁZEV

T. Hayes 16 Čort Antonín

NÁZEV 15 AUTOR NÁZEV 16 AUTOR

NÁZEV 17 AUTOR

E. Coondon 16 Čort Antonín J. Higginbotham 16 Čort Antonín Co Ronnie Scott asi netuší 1

Srp Karel Dancing 1933 - 1973

1

Srp Karel Systém Tandem

7

CHAB

NÁZEV 18 AUTOR NÁZEV 19 AUTOR

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

15 Mezera Karel Změny v pražských kapelách trdičního jazzu 16 Čort Antonín Willie Lion Smith

14 AUTOR

ROCK

6

HUDBA & FILM

JINÉ

NÁZEV

Charles Lloyd

20 AUTOR

15 Mezera Karel Přistiženi při činu Metropolitan Jazz Praha

NÁZEV 21 AUTOR

8

Benda Aleš Sága rodu SHQ

1

Srp Karel International Critics Poll 1973

1

Srp Karel Newportská jablíčka

NÁZEV 22 AUTOR

NÁZEV 23 AUTOR NÁZEV 24 AUTOR NÁZEV 25 AUTOR

NÁZEV

17 Viklický Emil O improvizaci 14 Velebný Karel Jára Da Cimrman Nekonečná symfonie

15

16

0

23

16

0

#N /A

0 #N /A

0

0

0

#N /A

7

0 #N /A

0

1

0

#N /A

R.3 ČÍSLO 8 JAZZ 1 AUTOR

NÁZEV 2 AUTOR

20 JH O jazzu 19 Topič Louis

NÁZEV 4 AUTOR NÁZEV 5 AUTOR NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV

Věčně zelené 1

Srp Karel Josef Vejvoda

15 Mezera Karel Slánské jazzové dny Dorůžka 10 Lubomír Eddie Condon

AUTOR

7

NÁZEV 8 AUTOR NÁZEV 9 AUTOR

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

18 Bor Vladimír Rok české hudby: E. F. Burian 1904 - 1959

NÁZEV 3 AUTOR

ROCK

Bendovi 28 Ch. a A . Frank Zappa

Pecka 21 Zdeněk John Coltraine Ticháček 22 Rudolf

8

HUDBA & FILM

JINÉ

NÁZEV 10 AUTOR

NÁZEV 11 AUTOR NÁZEV 12 AUTOR NÁZEV 13 AUTOR

NÁZEV 14 AUTOR

Bez názvu Truhlář 4 Antonín Jazz jako vědecká disciplína Velebný 14 Karel Co Čech to muzikant Michael 23 Malkowsky Berliner Jazztage 24 Střelec M. Jazz Q Franze Schulhausera Trio Petra Junka 11 Beránek Jan

NÁZEV 15 AUTOR

NÁZEV 14

Jazz v NDR 11 Beránek Jan Předvánoční zabíjačka 1973 11

1

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

9

0 #N /A

0

#N /A

15

R.3 ČÍSLO 9 JAZZ 16 AUTOR

NÁZEV 17 AUTOR NÁZEV 18 AUTOR

NÁZEV 19 AUTOR NÁZEV 20 AUTOR NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

NAJF 74 Kouřil 25 Vladimír Wynobranie Ryze Jazzove 1

Srp Karel Karel Velebný Velebný 14 Karel Laskavě si přestupte 21

NÁZEV

NÁZEV 23 AUTOR NÁZEV

JINÉ

Viklický 17 Emil Jak jsme byli v Polsku Mezera 15 Karel

AUTOR

22 AUTOR

HUDBA & FILM

27 VK Sarah Vaughan Dorůžka 10 Lubomír Duke

10

21 Pecka Zdeněk Blues a problémy (blues)

24 AUTOR

NÁZEV 25 AUTOR

NÁZEV

Ellington o svých začátcích Pecka 21 Zdeněk Odkaz Alberta Aylera Bendovi Ch. 28 a A . Horace Silver hledání sebe sama

AUTOR

26

NÁZEV 27 AUTOR

8

NÁZEV

Bendovi Ch. 28 a A . Mahavishnu Orchestra

Benda Aleš Bucknell jazz and rock ensemble

AUTOR

28

NÁZEV

8 Benda Aleš Swing kvaret 4 (swing)

AUTOR 10

#N /A

0

#N /A

1

#N /A

0

11

#N /A

0 #N /A

2

#N /A

13

R.3 ČÍSLO 10 JAZZ 29 AUTOR

NÁZEV 30 AUTOR

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

69 ZP Down beat

AUTOR

31

NÁZEV

NÁZEV 33 AUTOR NÁZEV 34 AUTOR NÁZEV 35 AUTOR

NÁZEV 36 AUTOR

JINÉ

Dorůžka 10 Lubomír Velké postavy světového jazzu v Praze

NÁZEV

32 AUTOR

HUDBA & FILM

1

Srp Karel Jazzfestival Balverhöhle Doležalová 29 Zdena Mr. Lionel Hampton 21 Pecka Zdeněk Count Basie sedmdesátileý 1

Srp Karel Special Woody Hermane menu

11 Beránek Jan

12

33 Martinsich Jan Bessie Smith císařovna blues (blues)

NÁZEV 37 AUTOR NÁZEV 38 AUTOR

NÁZEV 39 AUTOR

NÁZEV 40 AUTOR

NÁZEV

Gary Burton chci být lepší Vlček Josef 37 Zub Santana Viklický Emil, Uhlíř Frntišek A co kdybychom se zeptali i vás… Kouřil 25 Vladimír Balkaton: Jazz Panorama II 30 ZD Jdou desky s čs. Jazzem na odbyt?

11

1

0

35

1

1

#N /A

0 1

#N /A

0

#N /A

0

0 0

13

#N /A

1 3

#N /A

12 40

R. 4 ČÍSLO 11 JAZZ 1 AUTOR

1

NÁZEV 2 AUTOR

29

NÁZEV 3 AUTOR

21

NÁZEV 4 AUTOR

25

NÁZEV 5 AUTOR

28

NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV

25

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

Srp Karel O tradičním jazzu s Karlem Mezerou Doležalová Zdena Benny Goodman Pecka Zdeněk Musíš být černý, abys hrál jazz Kouřil Vladimír Musíš být černý, abys hrál jazz Bendovi Ch. a A . Buddy Rich Kouřil Vladimír Czeslaw Bartkowski

14

HUDBA & FILM

JINÉ

7 AUTOR NÁZEV 8 AUTOR

NÁZEV 9 AUTOR

NÁZEV 10 AUTOR

NÁZEV 10

Kouřil 25 Vladimír Spiknutí šesti 30 ZD Garner hraje Garnera Čort 16 Antonín Jazzfestival Laren 1974 30 ZD Ornette Coleman ve Švýcarsku 25

0

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

15

0

#N /A

0

#N /A

10

R.4 ČÍSLO 12 JAZZ 11 AUTOR

1

NÁZEV 12 AUTOR

1

NÁZEV 16 AUTOR

NÁZEV

JINÉ

Srp Karel 2. Pražské jazzové dny 13

NÁZEV

15 AUTOR

HUDBA & FILM

Srp Karel

AUTOR

NÁZEV

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

Aktuality

NÁZEV

14 AUTOR

ROCK

Kratochvíl 46 Martin Martin Kratochvíl

1

Srp Karel Jazz Forum Pecka 21 Zdeněk Sabin's Radio Free Jazz! Čort 16 Antonín Milesi! Co se děje v současné hudbě?

AUTOR

17

NÁZEV

16

75 Havelka Karel Radostné blues Sonny Terryho

(blues) AUTOR

18

NÁZEV 19 AUTOR

NÁZEV 20 AUTOR NÁZEV

100 ZUB Jazzrock

Pecka 21 Zdeněk Líbí se vám Larry Coryell? Kouřil 25 Vladimír Pawel Jarzebski

AUTOR

21

NÁZEV

101 Z Isotope noví Mahavishnu Orchestra

AUTOR

22

100 ZUB Naposledy o Graham Bondovi (rhytm&blues)

23

101 Z John Mc Laughlin a Billy Cobham (jazz, jazzrock)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV 24 AUTOR

NÁZEV

Kavalier 94 Petr Jazz Fiddlers ve Švédsku a Dánsku

17

8

1

0

#N /A

3 #N /A

0

#N /A

18

0

#N /A

3

#N /A

14

R. 4 ČÍSLO 13 JAZZ 25 AUTOR NÁZEV

26 AUTOR

NÁZEV 27 AUTOR

NÁZEV 28 AUTOR NÁZEV 29 AUTOR NÁZEV 30 AUTOR NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

JINÉ

1 Srp Karel Aktuality Srp Karel, Mezera 15 1 Karel 2. Pražské jazzové dny Kavalier 94 Petr Slánské jazzové dny 1 Srp Karel Gustav Brom Doležalová 29 Zdena Jazz Podium Pecka 21 Zdeněk Nové knihy

AUTOR

31

NÁZEV 32 AUTOR

HUDBA & FILM

29 Doležalová

19

75 Havelka Karel Arthur Big Boy otec rock and rollu nebo bluesman?

Zdena NÁZEV 33 AUTOR

NÁZEV 34 AUTOR

NÁZEV AUTOR

Evansovy lepší časy Doležalová 29 Zdena Thad Jones & Mel Lewis Pecka 21 Zdeněk Na cestách s Clarkem Terrym 35

100 ZUB Hatfield North

36

100 ZUB Dítě války

NÁZEV AUTOR NÁZEV AUTOR NÁZEV

37 100 ZUB John Mc Laughlin

AUTOR

38

NÁZEV AUTOR

NÁZEV

39 100 ZUB Eleventh house v Paříži

AUTOR

40 100 ZUB

NÁZEV

Co dělají

20

21 Pecka Zdeněk Exponovaná matka George Duka (nezařaditelný)

bývalí Cream AUTOR

41

NÁZEV 9

1

2

100

3

100

0

#N /A

21

0

#N /A

3

102 Šebánek Jiří Co Čech, to hudebník, co Cimrman, to Čech (nezařaditelný) #N /A

17

R. 4 ČÍSLO 14 JAZZ 42 AUTOR NÁZEV 43 AUTOR

NÁZEV 45 AUTOR NÁZEV

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Kouřil 25 Vladimír Čtení pro bubeníky Dorůžka 10 Lubomír

NÁZEV 44 AUTOR

ROCK

Louis Topič 1

Srp Karel Hledáme nové Velebné a Stivíny Šindler Jiří Jazz Q Český Těšín

AUTOR

46

75 Havelka Karel Gigant lidového blues Brownie Mc Ghee (blues)

47

16 Čort Antonín Tiché bubny Ivana Domináka (vok. - instr. hudba)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV 48 AUTOR

NÁZEV

Čort 16 Antonín Otevřený rozhovor s Herbie Hancockem

22

49 AUTOR

NÁZEV 50 AUTOR

NÁZEV 51 AUTOR NÁZEV

Havránek 41 Ladislav Mingus tvrdí muziku Stanová 60 Ivana Z historie sovětského svazu Doležalová 29 Zdena Archie Shepp

AUTOR

52

37 Vlček Josef Dámy a pánové (blues, jazz)

53

103 Klusák Vladimír Piano ve swingu (swing)

NÁZEV AUTOR NÁZEV 54 AUTOR

NÁZEV AUTOR

Kouřil 25 Vladimír Michal Urbaniak's fusion 55

NÁZEV

100 ZUB Lámání rekordů

AUTOR

56 100 ZU B Lahůdky jazzrockových kytaristů

NÁZEV AUTOR NÁZEV

57

101 Z Kam kráčí

23

Blood Sweat and Tears AUTOR

58

NÁZEV

101 Z Těžká dřina varhaníka

AUTOR

59 100 ZUB Jazz rock slovník

NÁZEV AUTOR

60

52 Moník Miloš Cimrman a jazz (nezařaditelný)

61

104 Slíva Jiří Cimrman a blues (nezařaditelný)

NÁZEV AUTOR NÁZEV 9

25

3

101

2 100

0

#N /A

0

#N /A

6

#N /A

20

36

1

5

100

8 100

0

#N /A

0

#N /A

12

75

61

24

R. 5 ČÍSLO 15 JAZZ

2 AUTOR

Kavalier P., Benda A., 1 Srp K. Pražské jazzové dny 1975 Čort 16 Antonín

NÁZEV

SHQ u stolu

3 AUTOR

31 Karen Petr Slánské jazzové dny 1975

1 AUTOR 94 8

NÁZEV

NÁZEV 4 AUTOR

NÁZEV

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

32 Uhrik Štefan Gabriel Jonáš naděje Bratislavy?

AUTOR

5

73 Skalický M . Blues Bukka Whitea (blues)

6

21 Pecka Zdeněk Dáma zpívá blues (blues)

NÁZEV AUTOR NÁZEV 7 AUTOR NÁZEV 8 AUTOR NÁZEV

Pecka 21 Zdeněk Jazz Journal 30 ZD Jazz Podim

25

AUTOR

9

NÁZEV

58 Černý Jiří Principál americké apokalypsy

AUTOR

10

NÁZEV 11 AUTOR

NÁZEV

Martinsich 33 Jan J. Cage hudební cirkus a jazz

AUTOR

12 77

NÁZEV 13 AUTOR

NÁZEV 14 AUTOR

NÁZEV 15 AUTOR NÁZEV 16 AUTOR

Cibulka P., 95 Dvořák J . Epitaf karmínového krále

Kouřil 25 Vladimír Polská jednička Adam Makowicz 34 J. M. (H. H.) Fanouškové, jezděte na dovolenou do Polska Truhlář 4 Antonín Nové knihy 17

Vlček Josef 37 Zub

26

37 Vlček Josef Zub Na vlnách klasiky a rocku (klasická hudba, rock)

Talenty v honbě za ziskem

NÁZEV AUTOR

18

37 Vlček Josef Zub Není Němec jako Němec (avantgardní hudba)

20

74 Dvořáková Zdena Klub, před kterým jsou fronty (nezařaditelný)

5

37

NÁZEV AUTOR

19

NÁZEV

Vlček 37 Josef Zub Minuta za deset pencí

AUTOR

NÁZEV 11

#N /A

3

#N /A

1

#N /A

0

27

#N /A

0

#N /A

20

R. 5 ČÍSLO 16 JAZZ

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

AUTOR

HUDBA& FILM 21 40

Zvoníček Petr Setkání s jazzmenem

22 21

Pecka Zdeněl

NÁZEV AUTOR NÁZEV

Jazz ve filmu

AUTOR

23 65

Dorůžka Petr Nezozpovězená avantgarda

24 65

Dorůžka Petr

NÁZEV AUTOR NÁZEV 25 AUTOR

NÁZEV 26 AUTOR NÁZEV 27 AUTOR

NÁZEV

JINÉ

200 motelů Beránek 11 Jan Stanley Clarke na cestě k legendě? Paarová 35 Rostislava Prokletí Z. Seifert Havránek 36 V. Mal Waldron muž v oblacích

AUTOR

28

NÁZEV

28

37 Vlček Josef Zub Na vlnách klasiky a rocku (klasická

hudba, rock) 29 AUTOR

NÁZEV

Martinsich 33 Jan Šarm Carmen McRae

AUTOR

30

NÁZEV 31 AUTOR

NÁZEV 32 AUTOR NÁZEV 33 AUTOR

NÁZEV

Beránek 11 Jan Leonard Feather překonán? Vlček 37 Josef Zub Ostřílení borci Pecka 21 Zdeněk Návraty Chet Bakera

AUTOR

34

NÁZEV AUTOR

Vlček 37 Josef Zub SBB v Karlíně 35

NÁZEV 36 AUTOR

Vlček 37 Josef Zub

NÁZEV

Zbytečná

Vlček 37 Josef Zub Mini aneb nic maxi

29

75 Havelka Karel Jedním z nich je Lightnin Hopkins (blues)

skromnost M. Efektu 8

11

1

#N /A

1 #N /A

0

#N /A

4

65

2

#N /A

16

R. 5 ČÍSLO 17 JAZZ 37 AUTOR NÁZEV 38 AUTOR

NÁZEV 39 AUTOR NÁZEV 3

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA& FILM

JINÉ

38 Mikota J. Fata morgana Holznecht 39 Václav Ohlédnutí při sedmdesátce Dorůžka 10 Lubomír Klasik stále mladý #N /A

0

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

30

0

#N /A

0

#N /A

3

R. 5 ČÍSLO 18 JAZZ 40 AUTOR

1

NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Srp Karel Byli jsme v San Sebastianu

AUTOR

41

16 Čort Antonín Na elekrickou basu jsem to ještě nezkusil (vok.-instr.h.)

45

70 Srp Karel jr. Dláždění z blues (blues)

47

1 Srp Karel

NÁZEV 42 AUTOR

40 Zvoníček Petr

NÁZEV 43 AUTOR NÁZEV 44 AUTOR NÁZEV

Emil Viklický 1

Srp Karel Nashledanou, Martine

41 Havránek L. Diana ví, co chce

AUTOR NÁZEV 46 AUTOR

NÁZEV

Kiliesová 42 Marie Nevyléčitelný komplex Evropanů

AUTOR

31

Harry Partch na každém kroku (experimentální hudba)

NÁZEV 48 AUTOR

NÁZEV

Vlček Josef 37 Zub Superhvězdy na superdesce

AUTOR

49

37 Vlček Josef Zub Tři díla klávesových megalomanů (nezařaditelný)

52

25 Kouřil Vladimír Opery nejen rockové (nezařaditelný)

NÁZEV AUTOR

50

NÁZEV

59 JR Gong aneb anglická skupina

AUTOR

51

NÁZEV

64 JV Dvoje Soft Machine

AUTOR

NÁZEV 53 AUTOR NÁZEV AUTOR

NÁZEV

1

Srp Karel Miles před Bitches Brew 54

Vlček Josef 37 Zub Po nebi i po zemi s Pink

32

Floyd 1. část AUTOR

55

NÁZEV AUTOR

56

NÁZEV 57 AUTOR NÁZEV 58 AUTOR

NÁZEV

7

58 Černý Jiří Who popartisté destruktéři klasikové rocku Vlček Josef 37 Zub Led Zeppelin

CHAB

Oliver Nelson Vlček Josef 37 Zub Motýlí sny posudek na Floru Purimovou

AUTOR

59

37 Vlček Josef Zub Nejstarší mladík K. H. Stockhausen (Nová hudba)

60

37 Vlček Josef Zub Japonský bůh syntezátorů na šest (elektronická hudba)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV 61 AUTOR NÁZEV

43 EX Jak na to jdou v Leningradě?

33

62 AUTOR

NÁZEV

63 AUTOR

NÁZEV 64 AUTOR NÁZEV

44 AT V SSSR se nebojí amerických studentských orchesrtrů Kouřil Vladimír, Paarová Rostislava Malé noční povídání s Paunitou Ionesxu v Redutě 44 AT Jazz v Krakowie

13

1

4

37

1

#N /A

0

#N /A

0

#N /A

7

37

25

33

1

8

37

4

100

0

#N /A

4

65

15

37

64

34

R. 6 ČÍSLO 19 JAZZ

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

AUTOR

NÁZEV 3 AUTOR NÁZEV 4 AUTOR

NÁZEV 5 AUTOR

NÁZEV 6 AUTOR

NÁZEV AUTOR

JINÉ 1

NÁZEV 2 AUTOR

HUDBA & FILM

Kraus 45 Tomáš X. Slánské jazzové dny Kouřil 25 Vladimír Zesilovače plné ježíšků Truhlář 4 Antonín Vzpomínka na Jazz Jamboree Kratochvíl 46 Martin Dopisy z Berklee / 1 Kouřil 25 Vladimír Toorpedo ve světě vokálů 7

Vlček 37 Josef Zub

35

32 Uhrik Štefan Musica Jugens (nezařaditelný)

Imaginární rozhovor s Janis Joplinovou

NÁZEV 8 AUTOR NÁZEV 9 AUTOR

NÁZEV

47 TK Flora utekla k Warnerům 41 Havránek L. Mc Coy Tyner: klid po bouři

AUTOR

10

NÁZEV

Vlček 37 Josef Zub Po nebi i po zemi s Pink Floyd 2.část

AUTOR

11

NÁZEV 12 AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV

Čort 16 Antonín Joe Zawinul kosmický muzikant 13

Vlček 37 Josef Zub Steve Hillage svědectví elektrické kytary

36

45 Kraus Tomáš Elektronické projekty (elektronická hudba)

14 AUTOR

NÁZEV 15 AUTOR NÁZEV 16 AUTOR NÁZEV

1

Srp Karel Miles po Bitches Brew Pecka 21 Zdeněk Škola Paula Bleye Čort 16 Antonín Padesátník stále mladý

AUTOR

17

NÁZEV

Stanová 60 Ivana Arsenál rocku Alexeje Kozlova

AUTOR

18

NÁZEV 19 AUTOR NÁZEV

17 Viklický Emil Jak jsem viděl Sun Ra

AUTOR

20

NÁZEV AUTOR NÁZEV

21

47 TK King Kong a předpověď počasí

Vlček 37 Josef Zub Quo Vadis Santana?

37

21 Pecka Zdeněk Kariograf makrokosmu (avantgardní hudba)

22 AUTOR NÁZEV 13

48 KUR Reprinty z Kyjeva 25

5

37

1

#N /A

0

#N /A

38

0

#N /A

3

#N /A

22

R. 6 ČÍSLO 20 JAZZ 23 AUTOR

1

NÁZEV 24 AUTOR

37

NÁZEV 25 AUTOR

37

NÁZEV 26 AUTOR

25

NÁZEV 27 AUTOR

37

NÁZEV 28 AUTOR

29 AUTOR

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

Srp Kare Před tím pátým (V . PJD 1977) Vlček Josef Zub Recenze (V. PJD 1977) Vlček Josef Zub Recenze ukřižování se odkládá (V. PJD 1977) Kouřil Vladimír Proč tolik rocku na každém kroku? Vlček Josef Zub Recenze (V. PJD 1977)

1

Srp Karel Kdo chvíli stál, již stojí opodál

1

Srp Karel

NÁZEV

ROCK

39

HUDBA & FILM

JINÉ

Už asi jinačí nebudem

NÁZEV AUTOR

30

NÁZEV 31 AUTOR

NÁZEV

Turnovský 61 Pavel Rock & Jokes Extempore Band

Kratochvíl 46 Martin Dopisy z Berklee / 2

AUTOR

32

76 Blatný Pavel Rekapitulace (Nová hudba)

36

57 V Polní maršál rock and rollu (nová vlna, punk)

NÁZEV 33 AUTOR NÁZEV 34 AUTOR

NÁZEV 35 AUTOR

NÁZEV

Kouřil 25 Vladimír Jazz Praha 1976 Kraus 45 Tomáš Opora starých i mladých 41 Havránek L. Newyorská jazzová scéna 76

AUTOR

NÁZEV 37 AUTOR NÁZEV

1

Srp Karel San

40

Sebastian AUTOR

38

NÁZEV AUTOR

39

NÁZEV AUTOR

40

NÁZEV 41 AUTOR NÁZEV

42 96

NÁZEV

NÁZEV 44 AUTOR NÁZEV 15 28

62 K Niebelungové před branami astrálu

Kouřil 25 Vladimír Věřící Tomáš

AUTOR

43 AUTOR

21 Pecka Zdeněk Frank Zappa královna má u mě volňáska Vlček Josef 37 Zub Po nebi i po zemi s Pink Floyd 3.část

Mikeš I., 97 Götz P. Ian Anderson příliš starý na rock and roll

47 TK Flora znovu ve vězení Čort 16 Antonín Evropan z Frankfurtu 1 1; 25

5

#N /A

10

37

0

#N /A

0

#N /A

0

#N /A

2

#N /A

22

1 #N /A

0

#N /A

0

#N /A

5

#N /A

44

41

R.7 ČÍSLO 21/22 JAZZ 1 AUTOR NÁZEV 2 AUTOR

NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

1 Srp Karel S Martinem Kratochvílem jen tak 3

NÁZEV

NÁZEV

Martinsich 33 Jan Boj o umělecké přežití

AUTOR

5

NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV AUTOR NÁZEV

JINÉ

Uhrik Š., 32 98 Petr V. Jazz na Slovensku

AUTOR

4 AUTOR

HUDBA & FILM

69 ZP Steve Kindler

1 Srp Karel S Donem Ellisem 7

Srp Karel 70 jr. Harmonie světa

42

70 Srp Karel jr. Vzpomínka na Howling Wolfa (blues)

Weather report 8 AUTOR

NÁZEV

45 Kraus Tomáš Neomezená imaginace Wayne Shortera

AUTOR

9

NÁZEV

Reagge (reggae)

AUTOR

10

NÁZEV 11 AUTOR NÁZEV AUTOR

12

13

63 Charypar J. Soft Machine od undergroundu k jazzrocku Vlček Josef 37 Zub

14

Sweat & Tears Vlček Josef 37 Zub

NÁZEV AUTOR NÁZEV AUTOR NÁZEV

Vlček Josef 37 Zub Elkie nová anglická jednička

Pecka 21 Zdeněk Jaco Pastorius

NÁZEV AUTOR

58 Černý Jiří

15

Chicago Vlček Josef 37 Zub Tower of power

43

AUTOR

16

77 Cibulka Petr Captain Beefheart (nezařaditelný)

17

70 Srp Karel jr. Ian Underwood (elektronická hudba)

20

41 Havránek L . Cestou ke slávě (folková hudba)

21

37 Vlček Josef Zub Kyslíková bomba z Francie (elektronická hudba)

6

70

NÁZEV AUTOR

NÁZEV 18 AUTOR NÁZEV 19 AUTOR

NÁZEV

Kouřil 25 Vladimír Příběh muzikanta Vlček Josef 37 Zub Vděčný televizní divák Roy Eldridge

AUTOR NÁZEV AUTOR

NÁZEV 22 AUTOR

49 Drašar P.

NÁZEV 23 AUTOR

NÁZEV 10

Jazz v Praze 50 Foret M. Jazz mezi vědci na Sibiři 1

5

37

2

#N /A

0

#N /A

44

0

#N /A

23

R. 7 ČÍSLO 23 JAZZ

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

AUTOR

HUDBA & FILM

JINÉ 24

37 Vlček Josef Zub Due Boehmi di Praga (soudobá hudba)

27

78 Kostelník Karel Za Tangerine dream po schodech do stratosféry (elekt.h.)

NÁZEV 25 AUTOR NÁZEV 26 AUTOR

NÁZEV

Vanderka 51 Arnošt Jazz ze studia 16 Čort Antonín Konkvista čtyřčárkovaného C

AUTOR

NÁZEV AUTOR

28

NÁZEV AUTOR

29

NÁZEV 30 AUTOR

Pecka 21 Zdeněk Balady z ulice

52 Moník Miloš

45

Vlček 37 Josef Zub Rock & divadlo

NÁZEV

Hudba je překrásná hra

AUTOR

31

69 ZP Hahvishnu Orchestra (nezařaditelný)

33

79 Kümmel Ladislav Lightnin Hopkins (blues)

34

77 Cibulka Petr Captain Beefheart (nezařaditelný)

36

80 Štembera Petr Phil Glass (minimalistická hudba)

38

41 Havránek L. Nový pohled na novou hudbu (Nová hudba)

39

37 Vlček Josef Zub

NÁZEV 32 AUTOR

NÁZEV

52 Moník Miloš Dvě generace Brubecků dave darius - chris

AUTOR NÁZEV AUTOR

NÁZEV 35 AUTOR

53 Cibulková V.

NÁZEV

David Bowie

AUTOR

NÁZEV 37 AUTOR

NÁZEV

21 Pecka Zdeněk Nové vlny Ornetta Colemana

AUTOR

NÁZEV AUTOR

46

NÁZEV

Vo co de (punk)

AUTOR

40

NÁZEV AUTOR

41

64 JV Dobře naladěná televize Cibulková 53 V.

NÁZEV 6 16

Gong 52 1; 52

3

#N /A

8

37

0

#N /A

1

#N /A

0

#N /A

8

37

18

2 #N /A

1

#N /A

0

#N /A

14

37

41

47

R. 8 ČÍSLO 24 JAZZ 1 AUTOR NÁZEV 2 AUTOR NÁZEV 3 AUTOR

NÁZEV 4 AUTOR

NÁZEV 5 AUTOR NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Vanderka 51 Arnošt Jazz ze studia Hajdovská 54 Kateřina Hulan Luděk Hajdovská 54 Kateřina Ach, ta Berklee, viďte, pane Velebný 16 Čort Antonín Trombon + vibrafon = jazz Kouřil 25 Vladimír Jazz Jamboree Kouřil 25 Vladimír Tomasz Stańko

AUTOR

7

NÁZEV

48

1

Srp Karel Od free k afro (free jazz, africké vlivy)

8 AUTOR

NÁZEV

45 Kraus Tomáš Joe Zawinul pop muzikant budoucnosti?

9 AUTOR

55 Turba Ctibor

NÁZEV

Pierre Favre

10 AUTOR

52 Moník Miloš Kouzelný svět Carly Bleyové

NÁZEV 11 AUTOR

NÁZEV AUTOR

41 Havránek L. Ozvěna minulého století 12

NÁZEV AUTOR

13

NÁZEV AUTOR

14

NÁZEV AUTOR

NÁZEV

15

Vlček Josef 37 Zub Grateful dead Vlček Josef 37 Zub Art Bears Rock v opozici Dorůžka 65 Petr Recepty Franka Zappy 66 Michal A. Velvet Undrground sametová historie

49

AUTOR

16

37 Vlček Josef Zub Kapely kultovní a mýtické malá typologie (nezařaditelný)

18

64 JV Nico je Nico (nezařaditelný)

NÁZEV AUTOR

17

NÁZEV

64 JV Vesele s burleskou

AUTOR NÁZEV 10

54

4

37

1

#N /A

0

#N /A

50

0

#N /A

3

#N /A

18

R. 8 ČÍSLO 25 JAZZ

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

AUTOR

HUDBA & FILM

JINÉ 19

25 Kouřil Vladimír Scéna alternativní hudby (alternativní hudba)

20

81 Marek Vlastimil Šestkrát o Amalgamu (alternativní hudba)

21

81 Marek Vlastimil Klihets - Stehlík (alternativní hudba)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV 22 AUTOR NÁZEV 23 AUTOR

NÁZEV 24 AUTOR NÁZEV 25 AUTOR

Vanderka 51 Arnošt Jazz ze studia Kouřil 25 Vladimír Evropa hraje jazz /1 Kouřil 25 Vladimír Bernt Rosengren Havránek 41 L.

51

NÁZEV 26 AUTOR

16

NÁZEV 27 AUTOR

21

NÁZEV 28 AUTOR

21

NÁZEV 29 AUTOR

21

NÁZEV 30 AUTOR NÁZEV

45

Mc Laughlin se nevzdává Čort Antonín Gary Burton Pecka Zdeněk Anthony Braxton Pecka Zdeněk Art ensemble of Chicago Pecka Zdeněk Sam Rivers Kraus Tomáš Sun Ra

AUTOR

31

82 Machoninová K. Steve Reich: hudba jako postupný proces (minim. h.)

32

83 Šonka Lubomír Umění vychází do ulic (nezařaditelný)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

33

Vlček 37 Josef Zub

52

Grateful dead

NÁZEV AUTOR

34

57 V Tajemství padlého génia

35

64 JV Etron fou Leloublan

NÁZEV AUTOR NÁZEV 9

21

3

#N /A

0 #N /A

0

#N /A

53

0

#N /A

5

81

17

R. 8 ČÍSLO 26 JAZZ 36 AUTOR NÁZEV

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

37

NÁZEV

NÁZEV 39 AUTOR NÁZEV 40 AUTOR

NÁZEV 41 AUTOR

NÁZEV

JINÉ

Vanderka 51 Arnošt Jazz ze studia

AUTOR

38 AUTOR

HUDBA& FILM

Kouřil 25 Vladimír Evropa hraje jazz / 2 Kouřil 25 Vladimír Eero Koivistoinen Čort 16 Antonín Tvrdohlavá Toshike a tolerantní Tabackin Pecka 21 Zdeněk Duchovní odkaz Johna Coltreina

54

21 Pecka Zdeněk Rekviem za 70. léta (nezařaditelný)

42 AUTOR NÁZEV

Kraus 45 Tomáš Dr. Bowie

AUTOR

43

NÁZEV 44 AUTOR NÁZEV

Josef Zub 37 Vlček Amplitudy B. Frippa

Krčmářová 56 Marie Machito, Machito

AUTOR

45

56 Krčmářová Marie Salsa (afroamerická hudba)

46

37 Vlček Josef Zub Průvodce jižanským blues a boogie (blues, boogie)

50

80 Štembera Petr

NÁZEV AUTOR NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

47

NÁZEV AUTOR

48

64 J. V. Blue Oyster Cult

49

64 JV

NÁZEV AUTOR NÁZEV

Vlček Josef 37 Zub 12 let od Woodstocku

Pere Ubu

AUTOR NÁZEV

Robert S. Wilson

55

(nezařaditelný) AUTOR

51

37 Vlček Josef Zub Alternativní kultura (alternativní hudba)

52

37 Vlček Josef Zub Ráj revolučního alternativismu (alternativní hudba)

55

84 Hrabal Bohumil Odpovědi (literárně hudební tematika)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

53

NÁZEV AUTOR

54

NÁZEV

64 JV Thies Heat / Studio a kolektiv Vlček Josef 37 Zub Interview s Throbbing Gristle

AUTOR

NÁZEV 7

25

6

37, 64

0

#N /A

0

#N /A

0

#N /A

7

37

20

26

25

13

37

1 #N /A

0

#N /A

0

#N /A

15

37

55

56

R. 9 ČÍSLO 27/28 JAZZ

ROCK

ROCK & DIVADLO

JAZZROCK

AUTOR

HUDBA & FILM

JINÉ 1

64 JV Scéna alternativní hudby (alternativní hudba)

3

85 Furmanl Josef Lesní Speváci (nezařaditelný)

4

67 E Neumění pro umění (moderní hudba)

7

57 V

NÁZEV AUTOR

2

NÁZEV

Turnovský 61 Pavel Extempore na útěku

AUTOR NÁZEV AUTOR

NÁZEV 5 AUTOR

NÁZEV 6 AUTOR NÁZEV

Kouřil 25 Vladimír Evropa hraje jazz / 3 Kouřil 25 Vladimír Dieter Glawischnik

AUTOR

57

Žluté kouzlo (elektronická hudba)

NÁZEV 8 AUTOR

NÁZEV 9 AUTOR NÁZEV 10 AUTOR

NÁZEV

Kraus 45 Tomáš Třináct berlínských kapitol Kraus 45 Tomáš Don Cherry pro jazz Kraus 45 Tomáš Rodinný podnik Milese Davise

AUTOR

11

86 Reich Steve Každá myslitelná možnost (minimalistická hudba)

12

21 Pecka Zdeněk Náhodnost / determinismus (Náhod./detrm. v hudbě)

14

87 Prokop Jan

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV

13

Vlček Josef 37 Zub Faust a díra po něm

AUTOR NÁZEV

Futurismus

58

a hudba (studie o futurismu v hudbě) AUTOR

15

NÁZEV AUTOR

16

NÁZEV AUTOR

17

NÁZEV

Fárová 71 Anna J. Savary Grand Magic Cirkus 72 Oslzlý Petr Blázni současného divadla

Vlček Josef 37 Zub Rock v opozici

AUTOR

18

88 Justoň Zdeněk Prolog k hudbě přírodních národů (etnická hudba)

21

45 Kraus Tomáš Andy Warhol Factory (pop art)

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR NÁZEV

19

Vlček Josef 37 Zub Rockové sondy do dávnověku Kořán Jan, 20 99 72 Oslzlý Petr Living stále živý

AUTOR NÁZEV

59

AUTOR

22

NÁZEV

64 JV

23

70 Srp Karel jr. Pietro Manzoni (výtvarné umění)

24

64 JV Improvizace každý den (elektronická hudba)

26

37 Vlček Josef Zub Transcendentální interview (nezařaditelný)

27

89 MNE Gandharva (elektornická hudba)

28

90 Dostál P. Niemen (experim., elektron. hudba)

29

92 TR, VL Mystici a vizionáři Bob Dylan (populární hudba)

P.I.L.

AUTOR

NÁZEV 25 AUTOR NÁZEV

57 V. Spyro Gyra

AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR

NÁZEV AUTOR NÁZEV

30

68 J. Chržová Reading rock

AUTOR

31

60

Jungwirth 91 František

J. Steinbeck dějiny světa v kostce (nezařaditelný)

NÁZEV 6

45

CELKOVĚ

6

37

0

#N /A

3

72

0

#N /A

16

64

31

45

37

#N /A

72

#N /A

64

31

1

37

64

72

65

37

376

61

Příloha B ROČNÍK č. 1 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

R. 1 ČÍSLO 1

Srp K., Titzl S., Hulan L., Truhlář A., VL

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

5

R. 1 ČÍSLO 2

Srp K.

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

3

R. 1 ČÍSLO 3

Srp K., Truhlář A., CHAB

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

3

R. 1 ČÍSLO 4

Benda A., Seik J., CHAB, Dorůžka L., Truhlář A.

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

5

Ročník 1 Celkem

Srp K.

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

16

ROČNÍK č.2 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

R. 2 ČÍSLO 6

Beránek J.

N /A

N /A

N /A

Dvořák M., Benda A.

N /A

9

R. 2 ČÍSLO 7

Čort A.

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

15

62

Ročník 2 Celkem

Dvořák M., Benda A.

Čort A.

24

ROČNÍK č. 3 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

R. 3 ČÍSLO 8

Beránek J.

Bendovi Ch. a A.

N /A

N /A

N /A

N /A

15

R. 3 ČÍSLO 9

Viklický E., Mezera K., Kouřil V., Srp K., Velebný K., VK, Dorůžka L., Pecka Z., Bendovi Ch. a A., Benda A.

N /A

Bendovi Ch. a A.

N /A

N /A

Pecka Z., Benda A.

13

R .3 ČÍSLO 10

Srp K.

N /A

N /A

N /A

N /A

Martinsich J.

12

Ročník 3 Celkem

Pecka Z.

Bendovi Ch. a A.

Bendovi Ch. a A.

N /A

N /A

Pecka Z., Benda A., Martinsich J.

40

JINÉ

Počet článků

ROČNÍK č. 4

R. 4 ČÍSLO 11

JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

Kouřil V.

N /A

N /A

N /A

N /A

63

10

R. 4 ČÍSLO 12

Srp K.

N /A

Kratochvíl M., ZUB, Z

N /A

N /A

Havelka K., ZUB, Z

14

R. 4 ČÍSLO 13

Srp K.

ZUB

ZUB

N /A

N /A

Havelka K., Pecka Z., Šebánek J.

17

R. 4 ČÍSLO 14

Srp K.

Z

ZUB

N /A

N /A

Havelka K., Čort A., Vlček J., Klusák V., Moník M., Slíva J.

20

Ročník 4 Celkem

Srp K.

ZUB

ZUB

N /A

N /A

Havelka K.

61

ROČNÍK č. 5

R. 5 ČÍSLO 15

R. 5 ČÍSLO 16

JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

Kavalier P., Benda A., Srp K., Čort A., Karen P., Uhrik Š., Pecka Z., ZD, Martinsich J., Kouřil V., J. M. (H. H.), Truhlář A.

Černý J., Cibulka P., Dvořák J., Vlček J. Z.

Vlček J. Z.

N /A

N /A

Vlček J. Z.

20

Vlček J. Z.

Vlček J. Z.

N /A

Dorůžka P.

Vlček J. Z., Havelka K.

16

Beránek J.

64

R. 5 ČÍSLO 17

Mikota J., Holznecht V., Dorůžka L.

N /A

N /A

N /A

N /A

N /A

3

R. 5 ČÍSLO 18

Srp K.

Vlček J. Z.

JV

N /A

N /A

Vlček J.Z.

25

Ročník 5 Celkem

Srp K.

Vlček J. Z.

Vlček J. Z.

N /A

Dorůžka P.

Vlček

64

ROČNÍK č. 6 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

Kouřil V.

Vlček J. Z.

TK

N /A

N /A

Uhrik Š., Kraus T., Pecka Z.

22

R. 6 ČÍSLO 20

Srp K.

Vlček J. Z., Turnovský P., Pecka Z., Mikeš I., Götz P., K

N /A

N /A

N /A

Blatný P., V

22

Ročník 6 Celkem

Srp K., Kouřil V.

Vlček J. Z.

TK

N /A

N /A

Uhrik Š., Kraus T., Pecka Z., Blatný P., V

44

R. 6 ČÍSLO 19

ROČNÍK č. 7

R. 6 ČÍSLO 21/22

JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

Srp K.

Vlček J. Z.

Srp K. jr., ZP

N /A

N /A

Srp K. jr.

23

65

R. 6 ČÍSLO 23

Moník M.

Pecka Z., Cibulková V., JV

N /A

Vlček J. Z.

N /A

Vlček J. Z.

18

Ročník 7 Celkem

Moník M., Srp K.

Vlček J. Z.

Srp K. jr., ZP

Vlček J. Z.

N /A

Vlček J. Z.

41

ROČNÍK č. 8 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

R. 8 ČÍSLO 24

Hajdovská K.

Vlček J. Z.

JV

N /A

N /A

Srp K., JV, Vlček J. Z.

18

R. 8 ČÍSLO 25

Pecka Z.

Vlček J. Z., JV, V

N /A

N /A

N /A

Marek V.

17

R. 8 ČÍSLO 26

Kouřil V.

Vlček J. Z., JV

N /A

N /A

N /A

Vlček J. Z.

20

Ročník 8 Celkem

Kouřil V.

Vlček J. Z.

JV

N /A

N /A

Vlček J. Z.

55

ROČNÍK č. 9 JAZZ

ROCK

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

R. 9 ČÍSLO 27/28

Kraus T.

Vlček J. Z.

N /A

Oslzlý P.

N /A

JV

31

Ročník 9 Celkem

Kraus T.

Vlček J. Z.

N /A

Oslzlý P.

N /A

JV

31

66

CELKOVÝ SOUHRN JAZZ CELKEM

ROCK

Srp Karel Vlček Josef Zub

JAZZROCK

ROCK & DIVADLO

HUDBA & FILM

JINÉ

Počet článků

Vlček Josef Zub

Oslzlý Petr

Dorůžka Petr

Vlček Josef Zub

376

67

Příloha C 44. 8. 28. 11. 76. 18. 77. 53. 58. 16. 29. 10. 65. 90. 49. 95. 93. 74. 67. 43. 71. 50. 85. 97. 75.

AT Benda Antonín Bendovi Ch. a A. Beránek Jan Blatný P. Bor Vladimír Cibulka Petr Cibulková V. Černý Jiří Čort Antonín Doležalová Zdena Dorůžka Lubomír Dorůžka Petr Dostál P. Drašar P. Dvořák J. Dvořák Milan Dvořáková Z. E EX Fárová Anna Foret M. Furmanl Josef Götz P. Havelka Karel

41. 36. 39. 84. 3. 7. 63. 6. 68. 34. 20. 59. 91. 88. 64. 62. 31. 94. 42. 103. 99. 78. 25. 46. 45.

Havránek L. Havránek V. Holznecht Václav Hrabal Bohumil Hulan Luděk CHAB Charypar Jan CHB Chržová Jana J. M. (H. H.) JH JR Jungwirth František Justoň Z. JV K Karen Petr Kavalier Petr Kiliesová Marie Klusák Vladimír Kořán Jan Kostelník K. Kouřil Vladimír Kratochvíl Martin Kraus Tomáš

SEZNAM JMEN 56. Krčmářová M. 79. Kümmel Ladislav 48. KUR 82. Machoninová K. 81. Marek Vlastimil 33. Martinsich Jan 15. Mezera Karel 23. Michael Malkowsky 66. Michal A. 96. Mikeš I. 38. Mikota J. 89. MNE 52. Moník Miloš 72. Oslzlý Petr 35. Paarová Rostislava 21. Pecka Zdeněk 98. Petr V. 87. Prokop J. 86. Reich Steve 9. Seik Jan 73. Skalický M. 26. Slíva Jiří 1. Srp Karel 70. Srp Karel jr. 60. Stanová Ivana

68

24. 102. 13. 83. 80. 12. 22. 2. 47. 19. 54. 92. 4. 55. 61. 32. 57. 51. 14. 17. 27. 5. 37. 101. 30.

Střelec M. Šebánek Jiří Škuta Vít Šonka Lubomír Štembera Petr Šváb Luděk Ticháček Rudolf Titzl Stanislav TK Topič Luois TR, VL TR, VL Truhlář Antonín Turba Ctibor Turnovský Pavel Uhrik Štefan V. Vanderka Arnošt Velebný Karel Viklický Emil VK VL Vlček Josef Zub Z ZD

69. ZP 100. ZUB 40. Zvoníček Petr

Příloha D

69

70

Příloha E ZDENĚK PECKA 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

JAZZ Le Roi Jones - John Coltraine r. 3, č. 8, s. 14 popularizační

ROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Blues a problémy r. 3, č. 9, s. 10 popularizační JohnLitweiler - Odkaz A. Aylera r. 3, č. 9, s. 14 popularizační Count Basie sedmdesátiletý r. 3, č. 10, s. 12 popularizační Musíš být černý, abys hrál jazz r. 4, č. 11, s. 15 popularizační Sabin's Radio Free Jazz! r. 4, č. 12, s. 7 populární Nové knihy r. 4, č. 13, s. 11 populární

71

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

Na cestách s Clarkem Terrym r. 4, č. 13, s. 19 popularizační Exponovaná matka George Duka r. 4, č. 13, s. 22 popularizační Dáma zpívá blues r. 5, č. 15, s. 10 popularizační Jazz Journal r. 5, č. 15, s. 11 popularizační Jazz ve filmu r. 5, č. 16, s. 10 odborný Návraty Cher Bakera r. 5, č. 16, s. 29 Odborný Škola Paula Bleye r. 6, č. 19, s. 23 popularizační Kariograf makrokosmu r. 6, č. 19, s. 26 odborný

72

ZDENĚK PECKA JAZZ 16. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 17. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 18. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 19. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 20. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 21. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 22. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 23. Název článku

ROCK F. Zappa královna má u mě volňáska r. 6, č. 20, s. 16 populární

HUDBA & FILM

JINÉ

Jaco Pastorius r. 7, č. 21/22, s. 29 popularizační Balady z ulice r. 7, č. 23, s. 37 popularizační Nové vlny Ornetta Colemana r. 7, č. 23, s. 57 popularizační Anthony Braxton r. 8, č. 25, s. 14 populární Art Ensemble of Chicago r. 8, č. 25, s. 19 populární Sam Rivers r. 8, č. 25, s. 22 populární Rekviem za 70. léta

73

Kde se nachází Typová analýza textu 24. Název článku Duchovní odkaz Johna Coltrana Kde se nachází r. 8, č. 26, s. 9 Typová analýza textu odborný 25. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

r. 8, č. 26, s. 9 popularizační

Náhodnost / determinismus r. 9, č. 27/28, s. 29 odborný

74

Příloha F ZDENĚK PECKA - CELKOVÝ SOUHRN Počet celkem 25

článků

Popularizační Populární Odborný Celkem

Popularizační 14

JAZZ 9 5 2 16

Populární 7

Odborný 4

ZDENĚK PECKA - JEDNOTLIVÝ SOUHRN ROCK HUDBA & FILM 1 0 1 0 0 1 2 1

75

JINÉ 4 0 2 6

25

Příloha G ANTONÍN ČORT JAZZ 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku Kde se nachází Typová analýza textu Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku Kde se nachází Typová analýzy textu Název článku

ROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Willie Lion Smith r. 2, č. 7, s. 3 popularizační T. Hayes r. 2, č. 7, s. 3 popularizační E. Condon r. 2, č. 7, s. 3 popularizační J. Higginbotham r. 2, č. 7, s. 3 popularizační Co Ronnie Scott asi netuší r. 2, č. 7, s. 3 populární Jazzfestival Laren 1974 r. 4, č. 11, s. 22 popularizační Milesi! Co se děje v současné hudbě? r. 4, č. 12, s. 8 populární Tiché bubny Ivana Domináka

76

Kde se nachází Typová analýzy textu 9. Název článku Kde se nachází Typová anapýza textu 10. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

r. 4, č. 14, s. 6 popularizační Otevřený rozhovor s Herbie Hancockem r. 4, č. 14, s. 9 populární SHQ u stolu r. 5, č. 15, s. 5 populární

ANTONÍN ČORT JAZZ 11. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 12. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 13. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 14. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 15. Název článku Kde se nachází

ROCK

Joe Zawinul kosmický muzikant r. 6, č. 19, s. 19 populární Padesátník stále mladý r. 6, č. 19, s. 24 popularizační Evropan z Frankfurtu r. 6, č. 20, s. 34 populární Konkvistador čtyřčárkovaného c r. 7, č. 23, s. 17

77

HUDBA & FILM

JINÉ Na elektrickou basu jsem to ještě nezkusil r. 5, č. 18, s. 5 popularizační

Typová analýza textu 16. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 17. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 18. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

populární Trombon + vibrafon = jazz r. 8, č. 24, s. 9 popularizační Gary Burton r. 8, č. 25, s. 13 populární Tvrdohlavá Toshike a tolerantní Tabackin r. 8, č. 26, s. 7 popularizační

Příloha H ANTONÍN ČORT - CELKOVÝ SOUHRN Počet článků celkem

Popularizační

Populární

Odborný

18

10

8

0

ANTONÍN ČORT - JEDNOTLIVÝ SOUHRN Popularizační Populární Odborný

JAZZ 8 8 0

ROCK 0 0 0

HUDBA & FILM 0 0 0

JINÉ 2 0 0

Celkem

16

0

0

2

78

18

Příloha CH JAN BERÁNEK - PŘEHLED JAZZ 1. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 2. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 3. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 4. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 5. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 6. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

ROCK

Olomouc Jazz r. 2, č. 6, s. 3 populární Manhattan Cocktail r. 2, č. 6, s. 8 populární Předvánoční zabíjačka 1973 r. 3, č. 8, s. 19 populární Gary Burton r. 3, č. 10, s. 15 popularizační Stanley Clarke na cestě k legendě? r. 5, č. 16, s. 16 popularizační Leonard Feather překonán? r. 5, č, 16, s. 27 popularizační

79

HUDBA & FILM

JINÉ

Příloha I JAN BERÁNEK - CELKOVÝ SOUHRN Počet článků celkem

Populární

Popularizační

Odborný

6

3

3

0

JAN BERÁNEK - JEDNOTLIVÝ SOUHRN JAZZ

ROCK

HUDBA & FILM

JINÉ

Popularizační

3

0

0

0

Odborný

0

0

0

0

Populární

3

0

0

0

Celkem

6

0

0

0

80

6

Příloha J ANTONÍN TRUHLÁŘ - PŘEHLED 1. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 2. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 3. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 4. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 5. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu 6. Název článku Kde se nachází Typová analýza textu

JAZZ Pracovní skupina pro jazzcluby hlásí r. 1, č. 1, s. 5 popularizační Jazzová scéna v NDR očima A. Truhláře r. 1, č. 3, s. 8 popularizační Jazzové stop time A. Truhláře r. 1, č. 4, s. 13 populární Jazz jako hudebně vědecká disciplína r. 3, č. 8, s. 16 popularizační Nové knihy r. 5, č. 15, s. 27 popularizační Vzpomínka na Jamboree r. 6, č. 19, s. 7 populární

ROCK

81

HUDBA & FILM

JINÉ

Příloha K ANTONÍN TRUHLÁŘ - CELKOVÝ SOUHRN Počet článků celkem

Populární

Popularizační

Odborný

6

2

4

0

ANTONÍN TRUHLÁŘ - JEDNOTLIVÝ SOUHRN HUDBA & JAZZ ROCK FILM

JINÉ

Popularizační

4

0

0

0

Odborný

0

0

0

0

Populární

2

0

0

0

Celkem

6

0

0

0

82

6