. . . . 1978 . . . . . . . Ingrid Indigo . . . .. ....
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. ............................
r n i a c a l i f o
d r e a m
i n
mělo už se set slzách obloha v vlasů kvete do zpívá tančí holubice po dechu peří padá vírá bránu ote
m e z a r d o m e z a r d o
v dlaních ejít rstech od chce po p větla bezpečí s dině klid je na hla pevnost hlubinná stín svobodný n la do úži mokrá per í ch sn po kapká
odpoznání i od smrti snad jediný nádech tu přistavil sobě zrcadlo a věděl tma nespatří své tváře
e setmělo s svítá žár jen písní ch slunce v píšťalá a já ínám křehce us sama icho oblékám t ít už chci j
6
7
P ř í t e l i mají odevzdanou příchuť přátelská setkání tiší dusot kopyt na hrotu skal
V ý c h o v n ý
p o l í č e k
sérem slov konejší vykřičníky doteky koutků úst polechtané ve zralé víno kde věk se prošeptal přes umoudřenou vášeň objetí pohledy očí padlé čínské zdi němé pásmo obrazů hybnou silou rán
má odevzdanou příchuť chvíle ve výkřiku jediná
na jedné půlce otisk po polibku /to jak mne anděl nakop do pozadí/ za
ty
myšlenky
musel
tiší dusot kopyt na hrotu skal příteli drahý tam jsem tě dosud nepotkal
8
9
p r o l í n á n í s v ě t ů tehdy jing a jang zastínili havrani snad cylindr vzhlížel příliš temně prostorem zjeveným hexagramem ve mně zjihle a podivně hvězdy si padaly vzhůru sobecky naivně
pětkrát jednou krásou do každé z těch očí sudých však jen jedno srdce žel pět prvků dechu mého tají za hrbem života chodec na provazu ač sám přeludem se mihotá posvátně dýchne do obrazu své břímě sevře pro balanc přešlapem do linie tlukotem v přeměnách dualitou harmonie
žije přece
žije
a stejně za plentu pohledu z rýh žonglérových dlaní prosnil se sen jednorožec
10
11
D o
n a e á š b u p o r d l a z e jehlicí krajkuješ vzduch nutí do propnutí mámivou jiskru pro okruh
ohnutí světel v lících kolemjdoucí skici nutí nutí chladné mlhy svlékat vědomí rozevřít pulovr do nahoty ohlásit maják (drobnou proprietu) i ostré hroty kůže z vějířů úst cigaretu člověka hmotu orosenou pokožkou hlad (v natrhaných listech z kolibříků) taky dech co úžím
12
už zvoní mi hrana na marách z jablečných stopek stavěných do šiku z propastí do vody v dírkách od knoflíků marnosti odkládám pro koupel z meruňkových nití z látek rozprostřených těl z vinic vizí a nastavených zázraků dnes nepřestávej krása je zítřek na příděl a věz zítra zas svorně a poklidně ve mně i v tobě příště v hrobě budeme si cizí
13
V o l á n í přes nejširší pole lán zkosenou vůní divokých trav šikem svobodných stvolů
za vozem zlatavým zvoní pluhem rolníka poctivou venkovskou dlaní tu život sám
vracím se domů do prostých zdí z kamene v sedlákův chrám kde koňské žíně nespoutané podkovou vznešených albínů příslibem nejbělejším ze stínů šeptají tancem pěšinou do sytých štětin obilí jak krajina údolím do kopců utíká má rozlehlá zem dálavou
14
zrno pravé od plev dělí den po dni dechem živoucí přírody alfa a omega setměním usedá v domovní znamení ptactvem znaveným do kříže mým spasitelem branou vstupní zemitou jak člověk nohu víže duch podmíněn jeho tělem noc posmutní
15
ukryje barev medu do sena sluncem rozlitých kožichem koťat kominíků uléhá kolébá a sní do srdce mého čím bezbranné jest tak vracím se z předlouhých spočinout v kresbě
jak dítě domů cest po okolí
s citem holým vítěz zde po zdlouhavém boji střežím poustevníkův džbán v sedmeru odložených holí vytoužená zvěst co nese vítr a již dávno zvěděl les vracím se domů z hlíny obráceným dnem tam sladká krůpěj z hroznů obrazem s ní spočinu jen v ní věčně toužím kvést
16
V
ě t i m p a dí
vaj
ten
í s e
a m poh ožná led i
bol í něk oho n kdy ěkdy ž s e b ojí já nem ám str a b necít ach řic ím ho n mám ic dok ořá nej n sem ani nikdo sna d j ten en jse m jej ich sen zvy kne š s i n a v šec hno v v m aso íš vém h otu píš robě spí š a j nahý ešt ě ži
vý vid í ruc e a m no má těla hy ciz ích mrt výc h
17
i c í l u V í h o p ř í š t
c h d n e
cit pro stý věší se sám na svět do oprá la poul tek ičních l jen žáro amp vky lou čí se bl ikotem dav z p o d i vnosti jen sta volá je rý zvon ště! ík hlav ou bije kde krů pěj hork do výlo hy é krve padne jako sém ě ze vzp omínek za rám černobíl za kone ých pam c ticha ětníků zoufalé ho mlčen í za nás
Vzkaz
v
láhvi
znaven touhou člověčí astrální tělo v prachu vláčel nežhnul světlem neprosil nedoufal tak galaktické nic sílí a rozpíná řemeslem hodináře energii pitvoří běh času mění dál pásmo obrazů noty zvuků i začátky a konce tak přetvoří do abstrakce odpouštím mu byl rozpolcen a nevědoucí že i takové a pouhé nic je hmotným tlakem do světa
18
19
t a k
v i d í š
máslo už došlo zbyla jen ohlodaná kůrka a vždycky tou blbou stranou stejně padne k zemi
jako účet od blázna parukáře s vlasy na mucholapce s třískou pod nehtem jako slina spanilosti na jednobarevnou cíchu kde zamilované oko milencovo pozoruje její dech
T i c h á
na klice od dveří do kostela visí uzoufané duše světlo se dere do oken přes ikony a modlitby zní hluše do lavice před oltářem vryté srdce varhany zas mollem znějí a jeden slepý anděl pláče do peří co mělo by být tu není člověk nevěří
jako znamení jako cejch jako já
20
21
Vánoční píseň
přes třpytivé vlasy jedle Vánoční pozemská hvězda vzhlíží přítmí srn laská v napajedlech v zástupu rozsypaných perel do krajiny
v příkrov tepla purpurou vchází ve stuze objímá přání křehká blažení lidé v duších nazí že do vánočky pekař lásku vetkal
měsíc v bílém polibku se plíží
pro rodinu v klenbách národů a ras
dotekem barvy rozsvěcuje temné stíny
srdce taje i v nejhlubších závějích
do paží stromů střemhlav padá
vskutku i můj díl v obraze ten hlas
nevinnost zimní kolombíny průnikem pohledů světlem se vkrádá
v mrazivých květech dýchá nadějí
do vroucí lidské sluje kde v notě Vánočních písní ústy pluje k darům splývavé harmonie
22
23
S t v o ř e n í
Na počátku byla Síla. Síla byla Počátek a Počátek byl cíl.
Idea do vzniku Jeho díl, tak Pojem sám sebe vyplnil. Dál se pak vyslovil pro počin.
Snad nebylo by v čase nula (jen pro Vesmír), prostorem Boha v niancích té podoby (kam věda vrhá stín), se z Pojmu Slova zžít.
Kde Otec je, i Syn, to že svíce je i světlo. Smysly však tíhou do slabin. Ožila Duší Víra. V jádru jejím Matčin klín.
-Supernova-
(Pro-po-Cit) Tím země zmírá. (I na Konci.)
Tu řekl člověk: Vím, že nevím.
24
Zdroj samotná je kvóta.
Babičko, podívej, za městem svítá!
Jeho otisk snad Antihmota,
Ano, chlapče a počátek je Cíl.
protipól pak souladem sezval se hmota (možná i pro člověka), živým svým základem.
Odešla. S ní i těch chvil.
25
S a l o m e pro tanec jediný pro krásu pro lásku prolito krve čisté bez viny jen přísahou muže jisté že koruna moudrost pokora však trůn zná svou moc i svého netvora dál skutky v činech hovoří kde den nad jezerem také noc v té chvíli zrození pro smrt žije
vždyť i křišťál posvěcených vod kal ze dna pitvoří tu chlípná ryba po hříchu ji pije tak psáno v knize kde Salome list otevřela krutost nelidská nesvatá na podnos ze zlata hlavu Křtitele položila hle! tvář Archanděla pro lásku pro krásu vprostřed hořké hostiny jedinou pravdou mezi všemi jedinou Vírou bez viny
26
27
M r t v á
n y m f a
ruka muže a meč viny k nebesům vzhůru kruté kruhy od hladiny hrob jezerních vod hovoří jak vlasy nymfy mokrým tichem vlají ústa ryb nahé tělo chladem ovívají pláče temná zeleň řas
Kniha
měsíc je mrtev tu luna panenské pleti vesmíru diadémem sype hvězd do žáru vzácných květin to černá musí snést když rozpustit vlasy noc nutí a že úsvit jí nepatří pro bílou notu
vlnivou nití na rubáš do kůže šíje znehybnělé jen bahnitá tma úpěnlivě vroucně líbá krása poskvrněná tlí i zhyne
do knihy té padá zvláštním pnutím zraněná básní mementem v ohlédnutí zasychá do vět tím příběhem vepsaným písmenem barev mísí ukládá do znaků zvláštní žal
hlubina rozlehlá tesklivě splývá
pro klapky černobílé pro úsměv Mony Lisy
zhasnutým svícím zločinem nenarozené mrtvým lůnem zpívá tak v bolestech věčných
jen varhaník smí rozlít ten podivný skvost do píšťal
Múzy úpějí
28
29
á Š e p t a n utratím poslední korunu potom cigaretu vzpomínky od rumu vytušily náznak síly kde hledám a najdu ztracenou větu první indicii k tichému kabaretu uprostřed spící nouze v novinách starého blázna kde lazebník už zavřel krám a vráska po tváři dlouze táhne se kde žal si rozestlal přidušený záblesk oka rukavice hozená souboj ve zbrani mého soka má je chvíle nalézání
Slyšíš... už se setmělo a převozník je bezvětří černá voda můj prám až na druhý břeh mé dlouhé vlasy v nich bílý prapor vezu svítá mír vždyť jednonohý orel už čeká tam na druhém břehu tvá bolest je anděl květiny pod hladinou na obloze znamení tancuj Lásko to jen v kostele kolena studí tak přestaň se bát nahlas zpívej už se rozednívá a poslední figura je Král
má je má 30
31
y n i š T i
obléci hábit průhledné z úniků v chodbách tajných
ošálit tikot na zdi živlem co nemá jméno co se smíchem tančí se mnou prchá a občas napíše epilog znovuzrozeným vzpomínkám i tichu když zrovna mávám k úsvitu v dlaních nechat se unést tou krajinou kde divotvornost lék a píseň chabý nástroj u křižovatek poutníků
32
zapomenout dny jak clonu kloní bídnou vteřinu kdy plavooký padnul do husích per (chladem kostelním) narovnat zrak s hladinou vzápětí klikatit úbočí tím rodit se zas znovu umírat však neuhynout prostoupit v prostor za oči naposledy už neodejít oknem přijít dveřmi a být jen Být už načisto
33
a l b a Š
i s t e š
c ů b e h ř za černé řasy vlévá pradávná síla a řeka se vzpíná
paralela v průniku bod spojení hlasy bílá znamení navrací domů život
zrození hojivé barvy z pastele energie rozprostřená svítá v kořenech stromů
citelný nádech už v tobě zkušenost zapomíná snáší se den
letmo konejší vidění i stvoření u vzniku střeží své proměny
setřený křehký pel odvaha svléká nebezpečí záhy padá na mísu slz třpytem od perel
vědomí váhy počinů ještě nespí sen dýší
dvojité oči rudých křídel
něha
34
35
O . . ( L . ) L . O . M bouři ticho po é n ě t š u p z ce ro oknu měsí m é v o r k o v parů mlžných o regiment e hutí iluz dozrává c tíny noří hlubiny s íce etí střev l r e p z y duze do stop bách na noc v mal ch zrcadlený u z nášlapů o m t táhne tu běhoun ážděný amene dl k ů k b i l o kotvou z p na jih s ) ě (m e z stár dílem ch atolů ve skrýší břehu ležící na hů u z příbě vzpomínko roměny í svitů p v tříštěn rotnou m temné p e k á j a m ž kdy ný sám neměn
36
eán plošný oc zasazen v m a kud nik most odni ání těné setk š u p o u o n hodi ořán hrudí dok ká k obloze avicí sme k u r u k á r i namísto š uklání lunci se s r t í v k ránem ja
prokřehlá do mrazivých vlasů zbloudilá vločka celý pluk běloby skvoucí zavelí v tichu padlého klasu admirál babočka stopou po dlaních z listoví zaplétá advent do copů ze jmelí dál nota Bachovým poslem rozlévá mírný pás v mollu v tónu po vodě kráčí s hostem náručí klidu nejširších borů však ve spěchu domů do píšťal varhaníků do půlnoci jež přichází prosit do slzy odloží kdosi
bolavé křídlo bez peří
37
V z o r e c
n a d
h m o t u
Tím člověk sám jak čas obléká kosti kdo doposud neseznal navzdory kráse šílenstvím k ctnosti co komu do libosti smysly své šálí suchou skývou dráždivosti ducha svého postí.
Neb
oť jen kdo ten nad nam v alo ětrný va m do not l vůni mlýne y p ska m ple ro sko t ich l tem o Pře křídel z pře kroči l m avýsk sáh al. ěsíc nul Jor dán .
38
Slov tíživých utichlo ve světle tmu obnažil dotknul se průletu svobody ptačí neb
věřil
okovy těla svrhnul co nad rámec božských sil vlastním tlukotem žil odstřihnul zažité
beztížně vzlétnul.
39
Lásko á n ě t š u V y p
středem slov proklel jinotaj léta(vic) spočítal čas hrotem vzorců v pohybu rtu
ka jabl á v čerst dy h vo c á k aj v kr a t ry naho lazu g é bíl lesk .·
a
en jed
nt
špu
od
kde ulpěla ji věta obrazem od uhlů prvních črtů skic a zmrazil její dech
y
van
tichem zařval v křeči z plných plic jen utrousila
říkals něco zlato? nestalo se nic
umělče 40
41
l P r a v i
j s e m
zas prosila se noc jak musí zaznít zavlát v kornetech zažehnout dech když prosvítají dveře a snižují se tóny o svíci
zešílím polibkem ze žesti bledým voskem z tváří žen orchestrem pod límci ve svatebních košilích příchutí čokolády v jazzu hvězdy se samy věší po větru po mléčných schodech hoří srůstají v odér sklenic z bezu kde zrcadlo odmykám střemhlav se v odraz nořím
a ty
Chraň bůh! jak nezvykle dnes svíce hovoří jaký podivný to hlad vtírá se pod kůži krví se jímá srdce burcovat (než vyhoří na růži trnu) jablko a had troufalost závojem splývá na rozumu čiré smysly oněměly (kuriózní host) snad chce se mi (a kdy chtělo se mi) toužit tesknit milovat (má hvězdo a jak) ach jaký to jen rozmar
za Čínskou zdí v klíčové dírce klidně žehlíš ponožky 42
43
H o r k á
u ž
z a s e
tlukot z žil pije matoucím rytmem
zběsile a celým tělem pokušení hoří dech na rtech se chvěje
zakrývá dech
prokletá vášeň!
slabiku medu vlije zatoulaným snem pihou na zádech
odťtít si ruce zjizvit tvář rozdrásat mozek vyříznout srdce
pokožkou melodie nahmatá letmý vjem
už zase zase
na jejích rtech
vlévá se míza do kmenu pro něhy svrchované vkládá cit ptákům do zpěvu
a pak jen zní kde slova míjí prožitou chvíli
Bože, smiluj se nade mnou už, ne! zmírám v té kráse pláču štěstím už zase pro lásku umírám
44
45
d o
E d e n u
svlékl se ze slov potom z duše do tětivy Amorovy kuše
d v a
t ó n y
mezi poči hejnem tate slun lno cí z e tm hoří y š
zakreslil papiláry prstů meluzíny na hroty pevných ňader Venuše co by stopou do živoucí hlíny dál láskou Don Juana mezi knoflíky kominíků saze vysázel do plátna nocí by bílá pleť ženy žhnula světlem od uhlíků a vášeň byla bezbranná tak jako husí brk na archu Moliera jak milostná hra co v tříslech nahá sténá milencovou provincií pak odvážně vlil se do proudů mojí Dyje duši rouchem slov honosně ošatil a když pookřála ztuhlá srdce zimy vrátil se na křídlech ptáků domů do větvoví stromů do ráje
š í l í š ? usu na ubr y n i t kvě řích polštá h c obraze u s u i vk ech žím! d r d a z já u ři pus ty zav lo v íš pek ž r d ž kdy h pěstíc čku na o k š nedrbe ech zád
vítr
46
47
L u k
a
š í p
tolikrát jsem kolik zásahů jsem utrpěl tu do krajiny rozpíná stín svědomím zpívá unyle éter kryje slov do posmutnělých mlhovin otázek beze stop kolikrát nebyl a mohl být tětiva luku mu počtem vin když člověk sám sebou zastíněn z odlehlých podstat zdráhal se lásku uchopit nyní zakletý sám do Amorovy střely do srdcí jiných klaní se těm co skutečně kdy milovali
a M i l e n k ku ísmene povy otročinou p anonymně máčí í inkoust s plavé kořen bě to kvůli to imě a studené z píku o úžin u pu přes ústa d rdcem cikánským s slovem vláčí horkost mým ě esmělém lét a potom v n černošek mezi ňadry etě Múzy při pi y n h c e š v klečí ku snad ze zvy n i kvůli m ě sníků okletých bá z náruče pr za kliku ědí jak vzít v e n ře e v d ty u ženy zda zůstat člověku či odejít k h rských růžíc tak v barba prostoduše ychů reji do vzd písmenem v smilní na loži mém
48
49
N e n a p s a n á dotknul ses cizího kotníku šípy a kotvy zazněly trianglem mé oči mezi chrastítkama
Nedá se nic platný aneb házení hroznem
kam schovali mi křídla ptáci dveře kliku historická růže venkovanů ten odér historie ztrácí tys tančil mezi flétnami
hluboký les vteřinu nebo dvě a to na prchajícím voze
zase za paniku tak zlíbala jsem bázeň ty spanilou Hanu na tři vteřiny tvého času ze zvyku má vysvlečená budoucnost z kůže Svatá Filoméno má vleklá bodavá lázeň tempus mužského hlasu tak akorát na dotek prosí na vítr do rudého sametu tvou hruď ztěžka rosí pod nebesy u postelí kde není vidu ani slechu
vůbec ne na obloze (Bože) skokan přes oceán celý život luna koule na tvé noze a na tu já dám (jen kvůli ní stelu lože) Vergiliem zplozen když chci být slepá spíš satyra středověku takže čistě stroze jsem jediná tvá naděje
a sláva čerstvých ňader úsměvy chmýří rozdá pro píseň stoletím lásko škrtíš ten korzet brání mému dechu
50
51
O b
tá iho cí m se sví tě ješ o nad rdí tl e svě ště s e j ota nah á n aže u obn řik í k m c aní ovi avr ých n íchuť h ř v v sto á p u m a á ů F jím ivl ž o ů do héh uch dru d ň e hla báz tru uše í kde t á d chů mos ědo epsan ch tu v v í n áme knih edolíc k e to bl do luš h á l á l na í zně nez rod u h c e l u sl stá ého čím se v t e a s l l d kří chu pra měti omíná o a d zap v p dí plo á v dí vzý oro h a bl vá ího š j zpí e z m ci u se hla ouvavo ích z m i ý z c sml nov láz dií ne ývá b o kr hu říc ží mel pood h o p ho lí ta tic nah aho n ná aže tá obn iho ící m v se d s tě ješ em na rdí e tl svě eště s j 52
n
V i n ( n ) á
a
otvíráš srdce jako knihu a réva rudne po rtech
ž
e
n
tak sladká a cizí příslibem z jihu nadějí
á
inkoustem rozlévaná v modré urozená plyne do polibku stéká vyzrálá pravdou krůpějí pro příchuť hyne na dně a mezi námi neurodí list vždyť neumíš psát báseň ze slunce číst lhát a já sama slepá
už nemohu nesmím milovat
53
a s o R ha koryt tic h c ý v o ř á d z hvěz ozlévaná mlčením r osa niterná r (ranní) m vinobraní včerejším áním l k s ní d a n e s tak jak nahá ve třpytu bosá sá prostovla etek palců bal na hrotu zených) itků nale v s i č u r á tek (v n ostý dově r p h i n k z moudrost hledaná d) pěje droz (stromovím z O ze země pro klíč kmetům kuropěním a výletu životem n ehá do trav l stříbrem (něha) ví ou z dubo mezi nažk nemluví e nevykřikn oledním p m e unc jen za sl ykne křehce) s ž e (n e c h le mžikem budoucím lynulá víla rozp t holá) (přítomnos
54
Živelná pohroma na dně hrudi jihne mi vášeň v tropických cyklonech v oku v doskoku badišotů jazykem výbojem mokřin hrotu okamžikem magma citu vlněním mořských řas barvou malachitu ve stěnách tsunami ničivý sen spadlý s hvězdami mezi strunami příslibů melodie harf slepcem odložených do krajiny bez vůle bez vlastní viny v těle člověčiny nesmlouvavé síly mezi vrcholícími steny bouřící domoviny
nejsi
výbuchy lásky obstoupeny
a e jsi byl však přec
doteky duchem mládí a dušemi jeho ženy
55
Z
j a r m a r k u ú s t
t i c h ý c h
ze škrobených košilí uzly motýlích znaků svázané barvy snů
lásko ještě nehandluj neměň mládí za herbář neoblékej náhrdelník z perel ve tmách studených
slovy se plazí vysušená léta tišší a bolaví vrazi
z cinkotu peněz
lkají
vytáhni zlaté jehlice z poddrdolů odlož ledové marnosti
do těžkých kravat přes ulici v manžetách opičích rodin do starých anglických závěsů a ještě starších rodů jen dalším tichem výkřiky napadané do běsů v závažích honosných hodin nudná a prázdná sluj
žhni! přivolej mne koluj žízní radosti ve vichřicích tanči muleto toreadorů ještě neodcházej
sinavá tvář strach mlčení 56
57
L á s k a p o p r á v u ( v p r á v u ) ve smyslu nároků jiných příjmů vydal můj úřad přímé exekuce exekuční příkaz na tvé srdce
zvláštní předpis stanovil pohledávku v platném znění ode dne zahájení kdy počalo tratit mé srdeční jmění není opravný prostředek k usnesení přičtena byla i částka nezabavitelná půjčil sis nevrátils a já ti za to byla věrná
učiněno zadost právnímu nároku z lásky jsi nyní plátcem povinným srážky se provedou z milování bez viny
58
Tehdy
ději l na na ů p o l y b ct t dvaná a za pě a oken n i hod z e b u r o v prost tem rým měs a ou t S o l e ěly hrůz n o v léto hoř u n i Korá řečtené z Bible y k č ylo nep i b l í u č e p z e jen neb e té kniz tehdy v gmat ní z do e ř o k m é uletě v ostr ón na r t e ž s l rozlomi víš léb jako ch o rudé vín Balkánu já pila z sýry a y n u melo ry a mezi la proh odkláda koně špatné a n m í delfín nesáz ky bílý c y d ž v yl m a tys b hádanká věřils eli me shoř proto js o t měs li jako to projíždě n e j e m js kterým naději půl na o l y b ct když t dvaná oken a za pě n hodi a z e b u or v prost tem rým měs a t S o l e y hrůzou to hoř u voněl n á r když lé o K le i y z Bib a uličk ečtené lo nepř y b í č e p nebez jen to 59
60
61
A r c i
j e n
g l o s y
anebo jediné dveře vchod s oknem na ulici v mírném radiálním sklonu světla bez ohledu na počasí
aze lé úv ovíčeho a r z po kd láhvi ň í m j e
a n
oru prost m í n v kti ve fi u nikoho hla eho u nič pevná tru ih em kn s o n á pod n víku no na pagátu) é m j š mé er na řiví jazyk č a k (jako dů k ru pá e m d e v s řeva ého d v o r b av z ha ch hl ý v o b stěny z du zhůru obsah ch ruce v m y dal b ivot nemá ž e ž átu oň hn p s a mělo kůru tělo o t měla y a b v y a d k hl lasy kdyby poň v s a o neb 62
jenže venku sterilní ticho tak akorát na klarinet a zní do cely za mnou za mříže konvertuje tóny v lampách spících stále schází a mně jeden malý a docela bez kříže ukotvený hrob
63
J i n u d y
n e m o h l j a r ( ů )
s t í n
potrhlí ptáci už zase vřeštili na ticho a divně se čepýřili je všechno dál než daleko za námi jiskřivý náznak mámení zavířil v torzech z prstoví stromů jako kurtizány v pokušení navrátit se domů dřevěné chůdy co bránily se letokruhy kroku kostky jsou vrženy bohudík bohužel za oponu je všechno dál než daleko za námi
B e z
ú d i v u
včera a sám nohy kde není jiné tní as vl ani ruky nahý a strohý yne snad že čas pl to za zlé tak nemějte mu etiketu dnes nehledí na n zítra bude vine l ti pečetidlo ztra poslední větu a za zrcadlem nepřijímá návštěvy nikdo
tím víc se kořen do hlíny svíjel v pamětích Rubiconu kulovitý míšenec zimojaří dál jízlivě bodá za přítmí z řas
64
65
S a b o t á ž NELZE říci a dres zas jak talár k sobě jdou dnes lidé ímec smolinec pod l bě a pěšinou v hro (od žížal) povyk i hluk ticho haleká ruší mě ě ruší mne v tob době jílu ve zpropadené ách organismu ůd p ch ý l v i ož v ytě umíráním na úb ztrácím se tě miznu v ubikvi divých v zobácích bro
a nejsi sama i my jsme tady když sám (se)zdám sen má své vady nášlapem do hromady (jen moucha bzukne) být či nebýt jen dál dál od lidí a hledět vysoko víš to naše oční důlky z chodidel cizích tak či tak civí a tvé jsou půlky (z not) ukrojených křídel hmyzích
ých čápů mých cizokrajn
66
67
c h ý o v n á z l b e k z m á e k z n ž o r p Ú t
ve vůni komnat při starém orloji nebesa vkládám do úst cizích do postelí ve tkáních dříví kde mizí pro svou tichou vizi vzdechy mezi ňadry mládí
čas v čase nedohledám den pro noc uzamčený klobouk co nemám smekám ždímám ocas myší šedi v kožichu z chloupků broskve v botách kocouřích v ráně co citem do kůže vroste krví co nebouří
do mýdla koupelí v horkých kádích kde rada drahá křídlem hmyzím neurvale pohádkově tak divně se pojmy otáčejí v hrobě tváří ke mně k tobě
a stejně mlčí tady i tam za hřbitovní zdí polem rudých máků vlčích
hledám čekám stagnuji 68
vzpomínkou budoucích dní zase nocí začátkem v zádi mé lodi v docích
69
S v ě r a c í
vypálit si oči solí Mrtvého moře zalít uši pečetí voskovou vyříznout jazyk ostrou čepelí zbičovat tělo do nezarůstající rány tkáň hlavy znetvořit jizvou lobotomní… ne ani smrt jistotou mi není
k a z a j k a
hvězdy vedou m ono a osud se hole log počtem dbá spředen ých vlá ken v sukn icích s udiček hoří ve smírné svícny navzdor y E v logic disonovým no cím e přímk nejistá y dokonal jistot ost hni je uvrhnu tá do k lece z kruhu na nit í živoucí ch bez stehu masou m papírov yšlenek ým oba lem gl óbu když je ště byl a mohl psát
Z
deníku
é nebyl ve kter y zi řádk ani me l e dál č t tak jen
ou dy ved že hvěz monolog dbá se hole h a osud ýc spředen m e t č o p vláken ty re ga ci lené a do hrotu zapá udiček řských dýmek tá mo icích s sa n dě k u v odrů s hoří v svícny é odložit ledabyle n r í m s ve nentých pa a l u k v světlo kách visací zámek slinu a dech
e po prachu když líbal verš ní chorobou zvlášt šílenou
aku slov zr o h e j o d
marně zametal otisky tenou me cestou dávno za ných očí v herbáři vysuše zu sl odkrojil z hotelu em dl přilepenou mý přečtené knihy a máčel listy ne
70
71
T e ď k a v o n i p a n e i n š p e k t ó r Voni měëli to pívo český taky tuze rád, jó, pak dycinky byli, jak zákon káže, voni ten škopek taky uměëli šmajchlovat, ale srdce veliký a teplý, toho ať zvážej. Pane inšpektór, dyk ten sígr kapsářskej pendrek vëěděël, co slušnej život vobsahuje, fotr mu na žitnou sešel, jak byl sirota malej, prěce musej věëděët, jak pak flašinet hraje. Tak ať neděëlaj fóry a na ten funus přijdou, čerta starýho, ke konci sakra sekal dobrotu, udělaj dobrej skutek, rozloučěj se s Vildou, dyk lidský vodpuštěëní nestojí nahatý u plotu.
Ať všecka ta holota plácne se přes frňák, než ho položej do tmavý hlíny ve futrálu, že i chlupatej může bejt kliďánko kabrňák, Ukážou, že cit lidskej spolecně dotlačí tu káru. Pokořej největším smrtku v odplatěë za divou Báru, už prěce viděj sám, že každej přijde na tu bránu. 72
73
Doslov
Veršotepecké okovy trápí zbloudilce, hledajícího Pravdu slova od prvotní stránky, až na konec svých sil i celé básnické sbírky. Umělec, v tomto případě básnířka, nevědomě tíhne (při)vést člověka k věčnému úžasu, nad samotným dílem. Vynést hmotu pomocí slov k nebeské klenbě. Dotknout se třpytu jen citem a zároveň tak pozbýt pevného základu. Dává nahlédnout. Otvírá dveře sítím myšlenek. Svléká své vize dokonce za cenu, že čtenář v psaném verši poztrácí schopnost vlastní identity. Dimenze reality vypůjčená nejspíše z pokladnice hlídané samotným psem Kerberem. Nelze jinak, než nechat se odvát v bezbřehosti fantazie slov i pocitů. Já sám, z každého nově pochopeného střípku, splétám lano a přitahuji svou bárku k další básni. Sbírka „1978“ nabízí výpravu. Výpravu zkoumající básně v rovinách duše každého člověka. Autorka Indigová. Autorka dneška. Bravurní morfologie slov i výjevů. Bezesporu i styl hodný velikánů dnů minulých. Zaujatý čtenář se musí ve své zkušenosti nejprve ztratit. Dokonce v celé šíři svého chápání. Tehdy se v básni nalezne. Skutečné prozření dle mého, nepřichází v komplexním pochopení děl, nýbrž v dílčím úchopu obrazů. Poezie.
74
Tadeáš Hodes
75
Obsah:
california dream in 6 mezardo 7 Příteli 8 Výchovný políček 9 prolínání světů 10/11 Do rubáše na podlaze 12/13 Volání 14-16 V paměti 17 V ulicích příštího dne 18 Vzkaz v láhvi 19 Tak vidíš 20 Tichá 21 Vánoční píseň 22/23 Stvoření 24/25 Salome 26/27 Mrtvá nymfa 28 Kniha 29 Šeptaná 30 Slyšíš... 31 Tišiny 32/33 Šalba šesti hřebců 34/35 M.O.L.(L.)O. 36 Prokřehlá 37 Vzorec nad hmotu 38/39 Vypuštěná 40 Lásko 41 Pravil jsem 42 Chraň bůh! 43 Horká 44 už zase 45 76
do Edenu 46 dva tóny 47 šílíš? 47 Luk a šíp 48 Milenka 49 Nenapsaná 50 Nedá se nic platný aneb házení hroznem 51 Obnažená 52 Vin(n)á 53 Rosa 54 Živelná pohroma 55 Z jarmarku tichých úst 56/57 Láska po právu (v právu) 58 Tehdy 59
Arci jen glosy 62/63 Jinudy nemohl stín jar(ů) 64 Bez údivu 65 Sabotáž 66 NELZE říci 67 Útržek z bláznových poznámek 68/69 Svěrací kazajka 70 Z deníku 71 Teďka voni pane inspektor 72 77
