Ing.Michael Barchánek znalec Ministerstva spravedlnosti v oboru ochrana p írody se specializací ochrana vod, odpady, ekologické zát e ZNALECKÝ POSUDEK

Ing.Michael Barchánek znalec Ministerstva spravedlnosti v oboru ochrana přírody se specializací ochrana vod, odpady, ekologické zátěže

ZNALECKÝ POSUDEK Pro potřeby správního řízení o vydání souhlasu s aktualizovaným provozním řádem zařízení k využívání odpadů v lokalitě Hůrka u Plané nad Lužnicí

Praha, únor 2012

Obsah: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Zadání úkolu Podklady Popis případu Právní základ hodnocení Znalecké vyhodnocení Shrnutí a závěr

1. Zadání úkolu Znalecký posudek byl zadán usnesením odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice ze dne 27.10.2011 pod č.j. KUJCK 7723/2011 OZZL/26/Tu takto: „V rámci znaleckého posudku znalec provede odborné posouzení využívání zemin a rybničního bahna k rekultivaci pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí a to zejména s ohledem na obsah arzenu v návaznosti na již vypracované hodnocení rizika v dané lokalitě provedené firmou DEKONTA, a.s. z května 2010 a znalecký posudek ing.Pavla Benkoviče z června 2010 a stanoví hraniční hodnotu obsahu arzenu v odpadech, využívaných k rekultivaci. Znalec je oprávněn ve znaleckém posudku uvést svá další zjištění.“

2. Podklady 1. Projektová dokumentace akce Obnova retenční nádrže Jordán, 2. etapa a 3. etapa – odstranění sedimentu, VH – TRES spol. s r.o., Senovážné náměstí 1, České Budějovice. 2. Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu číslo 01/2006, zpracovatel Doc.ing.Jiří Gergel, CSc., leden 2006. 3. Příloha 10.2., bod 3) Hodnocení vlastností odpadu dle tab.10.1. vyhl.294/2005 a scan kovů, leden 2006. 4. Hodnocení nebezpečných vlastností H4 – H11 odpadu „Zemina a kamení neuvedená pod č. 17 05 03“, rybník Jordán, Tábor. Dopis Státního zdravotního ústavu Praha 10 ze dne 7.2.2006 pod značkou CHŽP-35-600/05 EX 5040635 (15/06). 5. Zpráva č.Z01/2006 o vzniku a hodnocení odpadu – usazenin z nádrže Jordán v Táboře. Zpracovatelé Doc.ing Jiří Gergel, CSc. a MUDr.Magdaléna Zímová, CSc., únor 2006. 6. Planá nad Lužnicí – pískovna Hůrka, Hydrogeologické posouzení vývoje jakosti vody ve vytěžené pískovně, Hydrogeologická společnost s.r.o., Praha 5, listopad 2006. 7. Hodnocení nebezpečných vlastností H4 – H11 odpadu „Zemina a kamení neuvedená pod č. 17 05 03“, rybník Jordán, Tábor. Dopis Státního zdravotního ústavu Praha 10 ze dne 27.2.2007 pod značkou CHŽP-35-578/06 EX 6049835 16/07. 8. Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu číslo 01/2007, zpracovatel Doc.ing.Jiří Gergel, CSc., březen 2007.

2

9. Příloha 10.2., bod 3) Hodnocení vlastností odpadu dle tab.10.1. vyhl.294/2005 a scan kovů, březen 2007. 10. Zpráva č.Z01/2007 o vzniku a hodnocení odpadu – usazenin z nádrže Jordán v Táboře, II.část. Zpracovatelé Doc.ing Jiří Gergel, CSc. a MUDr.Magdaléna Zímová, CSc., březen 2007. 11. Provozní řád Zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu, lokalita Hůrka u Plané nad Lužnicí, Hanson ČR, a.s., Veselí nad Lužnicí, březen 2007. 12. Rozhodnutí Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.4.2007 pod č.j. KUJCK 8812/2007 OZZL/3/Tu-R. 13. Provozní řád Zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu, lokalita Hůrka u Plané nad Lužnicí, Českomoravský štěrk, a.s., Mokrá, září 2009. 14. Výsledky vzorkování sedimentů rybníka Jordán v Táboře, SaNo CB s.r.o., listopad 2009. 15. Rozhodnutí Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 17.12.2009 pod č.j. KUJCK 29792/2009 OZZL/6/Tu-R. 16. Odvolání města Planá na Lužnicí ze dne 6.1.2010 proti rozhodnutí pod bodem 15. 17. Rozhodnutí Ministerstva životního, OVSS II České Budějovice ze dne 19.2.2010 pod č.j.102/510/10, 8580/ENV/2010. 18. Geologické a hydrogeologické posouzení lokality Hůrka a hodnocení rizika včetně posouzení způsobů ukládání sedimentu vzhledem k jeho geomechanickým vlastnostem a jejich případným změnám v čase. Závěrečná zpráva. DEKONTA, a.s., květen 2010. 19. Záznam z jednání konaného dne 2.6.2010 ve společnosti Českomoravský štěrk, a.s. ve věci geologického a hydrogeologického posouzení lokality Hůrka. 20. Dtto jako 18. Doplněk č.1. DEKONTA, a.s., červen 2010. 21. Znalecký posudek Závěrečné zprávy DEKONTA, a.s. „Geologické a hydrogeologické posouzení lokality Hůrka a hodnocení rizika včetně posouzení způsobů ukládání sedimentu vzhledem k jeho geomechanickým vlastnostem a jejich případným změnám v čase“. Ing.Pavel Benkovič, červen 2010. 22. Vyjádření odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ze dne 27.7.2010 pod č.j. 63818/ENV/10, 4626/720/10. 23. Dopis Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje Občanskému sdružení Za zdravou Planou, ze dne 30.11.2010 pod značkou 7047/10/HOK.CB – informace o nesouhlasu se zněním provozního řádu. 24. Provozní řád zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu, Českomoravský štěrk, a.s., leden 2011. 25. Monitoring obsahu As, Cr a Ni v zeminách a podzemní vodě v prostoru pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí, SaNo CB, s.r.o., leden 2011. 26. Závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje ze dne 1.3.2011 pod č.j. KHSJC 01379/2011/HOK.CB. 27. Žádost o udělení souhlasu k provozování zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu (R10) pro pískovnu Planá nad Lužnicí, lokalitu Hůrka, společnosti Českomoravský štěrk, a.s., Mokrá, ze dne 7.3.2011. 28. Podnět ke změně závazného stanoviska zn. KHSJC 01379/2011/HOK.BC ze dne 1.3.2011 podaný dne 4.4.2011 starostou města Planá nad Lužnicí. 29. Znalecký posudek Závěrečné zprávy firmy SaNo CB, s.r.o. „Monitoring obsahu As, Cr, Ni v zeminách a podzemní vodě v prostoru pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí.“ Ing.Pavel Benkovič, duben 2011.

3

30. Dopis Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje ze dne 10.5.2011 pod značkou KHSJC 07360/2011/HOK.CB. 31. Stanovisko mgr.Milana Horňáka ze dne 19.5.2011 k podnětu Občanského sdružení Za zdravou Planou podanému dne 1.5.2011 Ministerstvu životního prostředí. 32. Zápis z jednání na Ministerstvu životního prostředí ve věci řešení podnětu Občanského sdružení Za zdravou Planou ze dne 24.5.2011. 33. Stanovisko Odboru ochrany horninového a půdního prostředí MŽP ze dne 1.6.2011 č.j. 36371/ENV/11 1098/660/11 k podnětu Občanského sdružení Za zdravou Planou. 34. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, OVSS II České Budějovice ze dne 1.6.2011 pod č.j. 573/510/2011, 39861/ENV/2011. 35. Konzultace problému se zpracovatelem dvou Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů docentem ing.Gergelem, CSc. 36. Ústní sdělení objednatele posudku.

3. Popis případu Pro pochopení celého případu bez nutnosti získávání informací i z jiných zdrojů je potřebné alespoň stručně popsat jeho vývoj. Dále uvedený text čerpám z podkladů uvedených v předchozí kapitole. Posuzovaná lokalita leží v okrese Tábor na katastrálním území Planá nad Lužnicí. Zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu, jehož novelizovaný provozní řád je předmětem správního řízení, je umístěno do prostoru pískovny Planá nad Lužnicí. Dobývací prostor pískovny se nachází na pravém břehu meandru řeky Lužnice, na jejímž břehu je rekreační chatová osada v zalesněném prostoru s místním názvem Hůrka. Terén v okolí pískovny je rovinný mírně ukloněný k řece. V okolí pískovny je terén pokrytý jehličnatým lesem s převahou borovice. Všechny pozemky, na kterých je umístěno zařízení na využívání odpadů, jsou ve vlastnictví Města Tábor. Pozemky nejsou bonitovány a jsou bez výjimky vedeny jako pozemky určené k plnění funkcí lesa. Provozovatelem pískovny je v současné době firma Českomoravský štěrk, a.s. Mokrá, která je i současným provozovatelem zařízení na využívání odpadů, žadatelem o souhlas s aktualizací provozního řádu a tím i účastníkem správního řízení. V zájmovém prostoru a v jeho nejbližším okolí byla postupně vymezena 4 ložiska štěrkopísků s označením Roudná I. – Roudná IV. Ložiska Roudná I. a Roudná IV. byla vytěžena již v polovině minulého století. Kromě zmíněné průmyslové těžby byla v lese Hůrka provozována i drobná příležitostná těžba, z níž je pro náš případ významná těžba zhruba uprostřed, kterou prováděl lesní závod Strkov. Pískovna byla již před několika desítkami let rekultivována tím, že byla v celé mocnosti, cca 4 m, zavezena popílkem z blízké kotelny podniku Silon Sezimovo Ústí a osázena jehličnatým lesem. Rovněž další drobné pískovny v této lokalitě byly před mnoha lety rekultivovány, není však známo jakým materiálem. V souběhu s povolením a provozem hornické činnosti (těžbě štěrkopísků) byl v roce 2005 schválen plán rekultivace severovýchodní a jižní části dobývacího prostoru s následnou změnou č.1., schválenou Ministerstvem zemědělství v červenci 2006. Podle ní bylo povoleno uložit v rámci rekultivace 1 496 200 m3 inertního materiálu, který byl specifikován jako skrývková zemina a inertní výkopové materiály ze stavební a lomové činnosti v okolí.

4

Podle zákona o odpadech je takto pojatá rekultivační činnost nakládáním s odpady a místo, kde jsou odpady využívány k rekultivacím, je zařízením pro nakládání s odpady ve smyslu ustanovení § 4, odstavec (1), písmeno f. zákona o dopadech (dále též jen zákona). Takovéto zařízení, je-li chápáno ve smyslu ustanovení § 14 odstavec (1) zákona, lze ovšem provozovat jen se souhlasem příslušného úřadu ochrany životního prostředí, kterým je místně příslušný krajský úřad. Proto bylo vydáno tehdejšímu provozovateli pískovny a současně provozovateli zařízení, tedy firmě HANSON ČR, a.s., Veselí nad Lužnicí, správní rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas s provozem a současně i s provozním řádem (podklad 12). Do provozního řádu je převedeno množství materiálu povolené rozhodnutím MZe včetně výše uvedené slovní specifikace. V seznamu odpadů, které je možno pro rekultivační účely užít, je v provozním řádu (podklad 11) uvedeno 8 druhů ostatních odpadů, jež jsou specifikovány katalogovými čísly. Jedním z nich je odpad kat.číslo 17 05 04 Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03 (včetně rybničního bahna). V tomto provozním řádu je z pohledu tohoto znaleckého posudku dále uvedeno, že podle Vyhlášky č.294/2005 je při ukládání odpadů třeba splnit požadavky přílohy č.10, což znamenalo splnit testy akutní toxicity – tabulka č.10.1., sloupec II a pro horní vrstvu, mocnou nejméně 1 m, splnit totéž, ale ve sloupci I, a navíc i nejvýše přípustné hodnoty sledovaných škodlivin podle tabulky č.10.1. Dále je v tomto provozním řádu uvedeno, že na povrchu terénu (myšleno v celém zařízení) nelze využít odpady kapalné a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi, což vyplývá z obecně závazných předpisů (strana 17). Nad rámec těchto předpisů je v provozním řádu zakotvena i povinnost nepoužívat odpady (jakékoli) pro svrchní část rekultivační vrstvy v síle 0,5 metru (strana 17). Pro tuto vrstvu budou užívány jen materiály mimo režim odpadů, které jsou nazývány skrývkový materiál (strana 18). Konečně je v provozním řádu uvedeno, že charakter a nezávadnost odpadových materiálů umožňuje jejich směsné ukládání (strana 16). V září 2009 došlo k zániku společnosti Hanson ČR, a.s. a práva a povinnosti související s provozem zařízení přešly na společnost Českomoravský štěrk, a.s., Mokrá. Nový provozovatel musel proto ve smyslu ustanovení § 14 odst. 3 (podle současné právní úpravy jde o odstavec 4) požádat o nový souhlas s provozem zařízení. Po doplnění žádosti o kladné vyjádření Krajské hygienické stanice z října 2009 byl žadateli udělen správním rozhodnutím souhlas. V tomto rozhodnutí (podklad 15) se musel krajský úřad vypořádat s námitkami města Planá nad Lužnicí, které se přihlásilo do správního řízení o udělení souhlasu jako další účastník. Námitky města Planá nad Lužnicí krajský úřad až na jednu výjimku neakceptoval. Účastník řízení se proto proti tomuto rozhodnutí v lednu 2010 odvolal (podklad 16) k Ministerstvu životního prostředí. Odbor výkonu státní správy II. MŽP svým rozhodnutím z února 2010 (podklad 17) námitky uváděné v odvolání vesměs odmítl a rozhodnutí první instance potvrdil. Při tom učinil v textu drobné změny, které s naším případem nijak nesouvisejí. K textu provozního řádu (podklad 13), se kterým byl po neúspěšném odvolání vysloven souhlas, je třeba poznamenat jen to, že je prakticky identický s textem PŘ předchozího. Jediná změna, kterou znalec zjistil, je v tom, že v seznamu inertních odpadů na straně 16 chybí odpad 01 04 99 – Odpady jinak blíže neurčené, což je změna jen nevýznamná. V listopadu 2009 byla vydána zpráva společnosti SaNo CB, s.r.o. pod názvem Vzorkování sedimentů rybníka Jordán v Táboře (podklad 14), kterou si objednal odbor investic města Tábor koncem srpna 2009. Na základě odběru 3 směsných vzorků sedimentu byly provedeny

5

analýzy v rozsahu, který umožnil porovnat výsledky jednak s Přílohou č.9 zákona o odpadech a jednak s tabulkou 10.1 z přílohy č.10 Vyhlášky č.294/2005. Na počátku zprávy se uvádí, že vzhledem k osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů pro sedimenty rybníka Jordán z roku 2007 bylo upuštěno od zkoušek ekotoxicky. V závěrech této zprávy se uvádí, že mimo režim odpadů, tedy v souladu s přílohou č.9, se sedimentem nakládat nelze pro nadlimitní obsah AOX ve všech třech vzorcích. A dále, že zpracovatel doporučuje uložit tento sediment do zařízení v pískovně Hůrka, nikoli však do horní rekultivační vrstvy, neboť sediment vykazuje nadlimitní koncentrace As a ve dvou vzorcích i EOX. V březnu roku 2010 uzavřelo město Tábor se společností DEKONTA, a.s. smlouvu, v níž bylo definováno požadované dílo takto. „Geologické a hydrogeologické posouzení lokality Hůrka a hodnocení rizika využívání odpadů k rekultivacím dle přílohy č.11 body 4 a 5 vyhlášky č.294/2005, včetně posouzení způsobů ukládání sedimentu vzhledem k jeho geomechanickým vlastnostem a jejich případným změnám v čase.“ Důvodem takto zadaného úkolu byla zřejmě příloha č.11 Vyhlášky č.294/2005 v platném znění, která ukládá každému, kdo využívá odpady na povrchu terénu v množství větším než je 1000 tun, aby k této činnosti zajistil zpracování hodnocení rizika. Podrobnosti viz v dalších kapitolách. V květnu 2010 bylo výše pojmenované dílo jako závěrečná zpráva (podklad 18) vyhotoveno a předáno objednateli. Tato obsáhlá zpráva popisuje údaje o území pískovny a okolí, shrnuje výsledky průzkumných prací, aplikuje pro vybrané kontaminanty matematický model proudění podzemních vod a v závěru identifikuje a hodnotí zdravotní rizika ukládaných odpadů. Za prioritní polutanty považuje naftalen jako představitele polycyklických aromátů a arsen jako představitele toxických kovů a navrhuje na základě výsledků hodnocení rizika jejich limitní koncentrace odlišně od obecně závazného právního předpisu (Příloha č.10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. v platném znění). Ostatní sledované ukazatele doporučuje ponechat v mezích stanovených vyhláškou. Ve zprávě je i popis postupu, jak se autor k odlišným limitům dopracoval. Zástupce města Planá nad Lužnicí požádal předního odborníka z obory hydrogeologie a sanačních prací RNDr.Jiřího Čížka, aby zprávu zhodnotil. V souvislosti s tím se konalo dne 2.6.2010 ve společnosti Českomoravský štěrk jednání všech zainteresovaných stran. V zápisu z jednání (podklad 19) jsou stručně vyjmenovány připomínky ke zprávě a autoři jsou vyzváni objednatelem – městem Tábor, aby zprávu doplnili. K doplnění došlo stejným autorem s datem vypracování 10.6.2010. V doplňku (podklad 20) se autor věnuje technologii ukládání sedimentu, vlivem na okolí, diskutuje interpretaci analýz skupinových ukazatelů AOX a EOX a popisuje srážko-odtokové poměrry a nakládání se srážkovou vodou na lokalitě. Jak uvedeno výše, pískovna leží na katastrálním území Planá nad Lužnicí a tato obec se cítí provozem zařízení na využívání odpadů ohrožena – viz rovněž odvolání tohoto subjektu do správního řízení o vydání souhlasu s provozem zařízení a s provozním řádem v roce 2009 a žádost o posouzení RNDr.Čížka. Proto si město Planá nad Lužnicí koncem května 2010 objednala u soudního znalce v oboru vodní hospodářství se specializací ochrana podzemních vod a v oboru ochrana přírody se specializací odpadové hospodářství vypracování znaleckého posudku, který měl uvedenou zprávu společnosti Dekonta zhodnotit. Znalci byly objednatelem zadány dva úkoly. Prvním bylo posouzení, zda hodnocená zpráva splňuje věcné a formální náležitosti hodnocení rizika využití odpadů na povrchu terénu dle bodu (4) přílohy č.11 vyhlášky č.294/2005 v platném znění. Druhým úkolem bylo posoudit, zda závěry zprávy a její doporučení jsou věcně správné a v souladu s platnými právními předpisy.

6

Znalec zprávu vypracoval s datem 25.6.2010. Zpráva obsahuje dosti obsáhlý souhrn výňatků z relevantních právních předpisů a to jak z oblasti odpadů, tak z oblasti báňských předpisů, údaje o lokalitě, soubor podkladů, ze kterých vycházel a vlastní hodnocení zprávy. V závěru znalec odmítá doporučené limitní hodnoty, které jsou dány striktně obecně závazným právním předpisem a nelze je výpočtem rizika měnit – navyšovat. Rovněž tak vylučuje na základě údajů ve zprávě možnost navýšení limitů na základě poměrů v místě uložení odpadů ve smyslu bodu (5) přílohy č.11 Vyhlášky č.294/2005 Sb. v platném znění. Rovněž vylučuje nakládání se sedimenty z Jordánu mimo režim odpadů ve smyslu přílohy č.9 zákona č.185/2001 v platném znění. Městský úřad Tábor jako investor akce odbahnění rybníka Jordán se v té době obrátil na MŽP jako ústřední orgán státní správy v oblasti odpadů se žádostí o stanovisko k ustanovení bodu 5 přílohy č.11 vyhlášky č.294/2005 Sb. v platném znění. Ministerstvo odpovědělo v červenci 2010 dopisem (podklad 22), ve kterém toto liberační ustanovení cituje a následně svými slovy vysvětluje. V říjnu 2010 požádalo Občanské sdružení Za zdravou Planou Krajskou hygienickou stanici Jihočeského kraje o sdělení, jakým způsobem bylo reagováno na žádost provozovatele pískovny o vydání závazného stanoviska k návrhu nového provozního řádu zařízení na využívání odpadů v Hůrce. Žádost společnosti Českomoravský štěrk ani podnět Občanského sdružení Za zdravou Planou neměl znalec k dispozici, ale z odpovědi Krajské hygienické stanice (podklad 23) vyplývá, že tento orgán se zněním provozního řádu nesouhlasil a uvedl, že předložené dokumenty ve spojení se znaleckým posudkem neposkytují dostatečné podklady k vydání odborného stanoviska. V lednu 2011 si objednalo město Tábor u společnosti SaNo CB, s.r.o. provedení monitoringu obsahu toxických kovů As, Ni a Cr v zeminách a podzemní vodě v prostoru pískovny. Zpráva, využívající i starší výsledky (z roku 2009), byla vypracována s datem 31.ledna 2011 (podklad 25). Popisuje vzorkování v rámci dřívějších rekultivačních prací uložených pevných materiálů (teplárenských popílků ve směsi se zeminou) a vyhodnocuje získané výsledky, totéž potom činí s výsledky získanými v podzemních vodách. V závěru shrnuje výsledky a podává doporučení. Jako reakci na tuto zprávu si město Planá nad Lužnicí z důvodů uvedených výše objednalo v březnu 2011 opět u znalce ing.Benkoviče posudek na tuto zprávu. Stručný znalecký posudek (podklad 29) popisuje účel vypracování zprávy společnosti SaNo, uvádí získané výsledky a jejich interpretaci. Na otázku zadavatele, zda hodnocená zpráva poskytuje reprezentativní podklady o pozaďových hodnotách sledovaných kontaminantů, odpovídá znalec záporně a v závěru tvrdí, že vzorky pevných materiálů byly v lednu 2011 odebrány účelově. V březnu 2011 vydala Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje žadateli, tedy společnosti Českomoravský štěrk, a.s., závazné stanovisko (podklad 26), ve kterém souhlasí se zněním provozního řádu zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu a s návrhem nakládání s odpady podle tohoto PŘ v pískovně v Plané nad Lužnicí. Jaké dokumenty byly žadatelem dodány, či jaké jiné skutečnosti rozhodly o změně stanoviska tohoto orgánu se v závazném stanovisku nehovoří. S datem 7.března podala společnost Českomoravský štěrk, a.s., na Krajský úřad Jihočeského kraje žádost o udělení souhlasu k provozování zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu (podklad 27) a přiložila návrh provozního řádu (podklad 24) a vyjádření KHS (podklad 26). Na základě podané žádosti pak odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje oznámil ostatním účastníkům řízení a to městu

7

Planá na Lužnicí a Občanskému sdružení Za zdravou Planou zahájení správního řízení. Současně tento úřad stanovil lhůtu k podání vyjádření či připomínek. Provozní řád je zcela přepracován a jako jeden z hlavních záměrů provozovatele zařízení je v něm uvedeno ukládání sedimentu vytěženého z rybníku Jordán. Ukládání tohoto materiálu je věnována celá pasáž, ve které se popisuje místo jeho uložení a také podrobně způsob jeho ukládání. Na několika místech se zdůrazňuje potřeba být při ukládání odpadů v souladu s přílohou č.10 Vyhlášky č.294/2005 Sb. a tabulky 10.1. a 10.2. jsou přílohami tohoto provozního řádu. Z důvodů, které nejsou v provozním řádu uvedeny, se však navrhuje pro spodní vrstvy (od 1 metru hlouběji) povolená koncentrace arsenu 30 mg/kg sušiny, nikoli 10 mg/kg sušiny, jak je uvedeno v citované vyhlášce. Opět je zde jako v předchozím provozním řádu výslovně povoleno využívat i jiné materiály v neodpadním režimu. V dubnu 2011 podal starosta města Planá nad Lužnicí podnět Krajské hygienické stanici (podklad 28), ve kterém navrhuje, aby souhlasné stanovisko bylo přehodnoceno. A na podporu svého názoru uvádí řadu tvrzení a argumentů, včetně znaleckého posudku ing.Benkoviče ke zprávě společnosti SaNo ČB (podklad 29). V květnu 2011 reagovala Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje na uvedený podnět svým dopisem (podklad 30). V něm uvedla, že podnět včetně přiložených po dokladů prozkoumala a nenašla nic, co by ji opravňovalo ke změně závazného stanoviska. S datem 1.května 2011 podalo občanské sdružení Za zdravou Planou podnět Ministerstvu životního prostředí, aby zrušilo řešiteli monitoringu v lokalitě Hůrka panu mgr.Horňákovi ze společnosti SaNo CB s.r.o. osvědčení o odborné způsobilosti pro závažné porušení jeho povinností. Přílohou podnětu byla práce společnosti z ledna 2011 (podklad 25) a posudek této zprávy od ing.Benkoviče (podklad 29). Napadený mgr.Horňák na výzvu ministerstva podal dne 19.5.2011 své stanovisko a to k jednotlivým bodům závěrů znaleckého posudku ing.Benkoviče. Dne 24.5.2011 se konalo na MŽP jednání, kde napadený znovu vysvětlil svá odborná stanoviska. Na základě tohoto jednání a dodaných dokumentů včetně vysvětlení odborného postoje mgr.Horňáka vydalo ministerstvo svým Odborem ochrany horninového a půdního prostředí stanovisko, kterým odmítlo podnět občanského sdružení s odůvodněním, že při provedení monitoringu v lokalitě Hůrka v lednu 2011 nedošlo k opakovanému nebo závažnému porušení obecně závazných předpisů. S datem 1.června 2011 vydalo Ministerstvo životního prostředí – OVSS II v Českých Budějovicích rozhodnutí (podklad 34), kterým odmítlo odvolání občanského sdružení Za zdravou Planou proti usnesení ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje o tom, že vedoucí odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví není vyloučen z projednávání a rozhodování ve správním řízení o udělení souhlasu podle § 14 odst.1 zákona o odpadech s provozováním zařízení k využívání odpadů v lokalitě Hůrka u Plané nad Lužnicí. V tomto dokumentu, který je výsledkem několika úředních aktů, zahájených podáním podnětu občanského sdružení na ÚOHS k prošetření postupu zadavatele města Tábor a jejichž podrobný popis by překročil potřeby tohoto posudku, je uveden velmi důležitý právní názor. Ústřední orgán státní správy v odpadovém hospodářství zde uvádí, že souhlas s provozem zařízení pro využívání odpadů v Hůrce vydaný příslušným úřadem (KUJCK) v roce 2009 (podklad 15 resp.17) je do doby schválení nového provozního řádu stále platným dokumentem a umožňuje ve svých důsledcích zde využít většinu sedimentů z odbahnění rybníku Jordán. Z toho plyne i odmítnutí názoru odvolatele (občanského sdružení), že tento provozní řád je neplatný v těch částech, kterých se dotkla novela vyhlášky. Vysvětlení tohoto právního názoru je v rozhodnutí podrobně rozvedeno a opírá se především o absenci přechodných ustanovení v zákoně o odpadech.

8

Výše uvedený chronologický postup vývoje případu považuji za potřebné doplnit sdělením, že již v letech 2006 (pro spodní část nádrže) a 2007 (pro horní část nádrže) si nechalo město Tábor vypracovat vyhodnocení, zda sedimenty, jež se nalézají v rybníku Jordán, mají nebezpečné vlastnosti ve smyslu zákona o odpadech. Počátkem roku 2006 bylo vypracování Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů 01/2006 (podklad 2) a související dokumenty (podklady 4 a 5) a zhruba o rok později Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů 01/2007 (podklad 8) a související dokumenty (podklady 7 a 10). V obou případech byli zpracovatelé identičtí – docent ing. Jiří Gergel, CSc. a MUDr. Magdalena Zimová CSc. – oba všeobecně uznávaní hodnotitelé nebezpečných vlastností odpadu. V obou případech bylo osvědčeno, že rybniční sediment z Jordánu nemá žádnou z nebezpečných vlastností. Platnost Osvědčení 01/2006 byla omezena do 15.ledna 2010, platnost Osvědčení 01/2007 do 15.března 2012. Pro potřeby našeho posudku jsou významné obě citované přílohy k Osvědčením, které obsahují přehledné tabulky o výsledcích laboratorních analýz. Odběry vzorků jako podklad pro Osvědčení 01/2006 byly odebírány počátkem listopadu 2005. Byly odebrány na celé ploše rybníka směsné vzorky v deseti bodech, z nichž každý byl směsí tří vzorků z celé vrstvy sedimentu až na dno. V laboratoři bylo sledováno 67 ukazatelů tak, aby se daly výsledky porovnat s tabulkou 10.1. Přílohy č.10 Vyhlášky č.294/2005. Splnění limitních hodnot přílohy č.9 Zákona o odpadech lze podle těchto výsledků hodnotit jen částečně, protože v té době ještě tato příloha neexistovala a nebyl důvod sledovat všechny v ní uvedené kontaminanty. Z 18 sledovaných látek či skupin látek neobsahují výsledky ze vzorkování Jordánu hodnoty v ukazatelích AOX, trichloretylen a tetrachlorethylen. Odběry vzorků jako podklad pro Osvědčení 01/2007 byly odebírány počátkem prosince 2006. Byly odebírány podobně jako předchozí vzorky na celé ploše rybníka jako směsné vzorky v 10 bodech, tentokráte ale jako směs za sedmi až deseti vzorků z celé vrstvy sedimentu až na dno. Rozsah sledovaných ukazatelů je identický jako v předchozím roce a rovněž tak je stejný i komentář k jejich použitelnosti.

4. Právní základ hodnocení Jak je patrné z předchozího textu, je správní řízení, pro které byl tento posudek objednán, zatíženo řadou procesních vstupů, které ukazují na zásadně rozdílné pohledy na to, jakým způsobem má být sediment z Jordánu hodnocen. Tato situace je podle mého přesvědčení způsobena tím, že předpisy pro takové hodnocení jsou velmi složité, na mnoha místech nejasné a navíc se často měnící. Jak bude patrné dále, všechny tyto aspekty se v našem případě negativně uplatňují. Považuji proto za potřebné zařadit do posudku pasáž, která stručně objasní, jaké jsou pro nakládání se sedimenty z vodních nádrží možnosti. Rozhodující pro možný způsob nakládání se sedimenty je obsah sledovaných škodlivých látek. Podmínky pro rozhodnutí, zda se jedná o odpad, se kterým je nutno nakládat v souladu s právními předpisy v oblasti odpadů (a pochopitelně i všemi ostatními relevantními právními předpisy), nebo zda jde o materiál, který není odpadem a zákon a všechny na něj navazující předpisy se na něj nevztahuje, upravuje zákon ve svém § 2, odstavec (1) písmeno h), kde se říká:

9

(Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou) h) vytěžených sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, u kterých vlastník prokázal, že vyhovují limitům znečištění pro jejich využití k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu, stanoveným v příloze č.9 k tomuto zákonu, a sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků používaných na zemědělském půdním fondu podle zvláštních předpisů9a. Odkaz 9a se týká zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a protože zadání posudku se týká možností uplatnění bahna z Jordána adresně na lokalitě Hůrka jeho využitím pro rekultivaci, netřeba se možností jeho uplatnění v zemědělství zabývat. Příloha č.9 obsahuje koncentrační ukazatele v 18 ukazatelích, z toho je 11 toxických kovů, 5 skupinových ukazatelů organických látek a 2 organická chemická individua. Součástí přílohy je odkaz na normy, podle kterých se laboratorní zkoušky provádějí. Je zde rovněž liberační ustanovení, které říká, že v případě výskytu vyšších hodnot koncentrací sledovaných škodlivin, jež jsou způsobené výskytem těchto látek v přirozeném pozadí, se limitní hodnoty pro využití takových materiálů zvyšují na prokázané hodnoty výskytu těchto látek v přirozeném pozadí. S ohledem na důležitost této přílohy ji zde uvádím v plném znění. Příloha 9 Limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených sedimentech z vodních nádrží a koryt vodních toků --------------------------------------- ----------------------------------------------ukazatel jednotka limit ukazatel jednotka limit --------------------------------------- ----------------------------------------------Zn mg/kg sušiny 600 Ba mg/kg sušiny 600 Ni mg/kg sušiny 80 Be mg/kg sušiny 5 Pb mg/kg sušiny 100 AOX 1) mg/kg sušiny 30 As mg/kg sušiny 30 uhlovodíky C10-C40 mg/kg sušiny 300 Cu mg/kg sušiny 100 trichlorethylen mikrog/kg sušiny 50 Hg mg/kg sušiny 0,8 tetrachlorethylen mikrog/kg sušiny 50 Cd mg/kg sušiny 2,5 BTEX 2) mikrog/kg sušiny 400 V mg/kg sušiny 180 PCB 4) mikrog/kg sušiny 200 --------------------------------------- ----------------------------------------------V případech výskytu vyšších hodnot koncentrací určitých škodlivin ve vytěžených zeminách a hlušinách, včetně sedimentů z vodních nádrží a koryt vodních toků, způsobených výskytem těchto látek v dané oblasti v přirozeném pozadí, se limitní hodnoty pro využití takových materiálů v dané oblasti zvyšují na prokázané hodnoty výskytu těchto látek v přirozeném pozadí. Laboratorní zkoušky pro účely hodnocení splnění limitů stanovených touto přílohou se provádějí podle norem uvedených v příloze č. 12 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, a v příloze č. 6 vyhlášky č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 504/2004 Sb. 1) AOX - adsorbovatelné organické halogeny 2) BTEX - monocyklické aromatické uhlovodíky nehalogenované (suma benzenu, toluenu, ethylbenzenu a xylenů)

10

3) PAU - polycyklické aromatické uhlovodíky (suma anthracenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(k) fluoranthenu, benzo(a)pyrenu, benzo(g,h,i)perylenu, fenanthrenu, fluoranthenu, chrysenu, ideno(1,2,3-cd)pyrenu, naftalenu a pyrenu) 4) PCB - ostatní aromatické uhlovodíky halogenované (suma kongenerů č. 28, 52, 101, 118, 138, 153 a 180). K tomu je třeba doplnit toto. Z logiky ustanovení plyne, že zákonodárce stanovil limity pro použití materiálu, tedy v okamžiku jeho využití/uložení, nikoli v okamžiku jeho vytěžení. Toto je třeba důsledně oddělit proto, že u organických kontaminantů, které jsou navíc většinou zadány jako skupinové stanovení, dochází po vyjmutí z vodného anaerobního prostředí k jejich odbourávání či naopak k inkorporaci. V obou případech se to však projeví tím, že se koncentrace těchto látek snižují, až může kontaminant zcela vymizet. K tomu dochází celkem běžně při odvodňování bahna, například dočasným vyhrnutím na břeh před jeho uložením. Stejný efekt může mít i prodloužení doby, kdy bahno vysychá po vypuštění rybníka. Z toho logicky plyne, že pro čerstvě vytěžené bahno je nebezpečí nesplnění některých organických ukazatelů výrazně větší. Pokud je zjevné, že koncentrace některého kontaminantu v těženém sedimentu je příliš vysoká, potom je třeba s ním zacházet jako s odpadem. V režimu odpadů lze sedimenty buď odstranit na skládce příslušné skupiny na základě stanovení třídy vyluhovatelnosti dle přílohy č.2, tabulky 2.1., vyhlášky č.294/2005 Sb., nebo využít pro úpravy povrchu terénu a k zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů, hlinišť či pískoven za účelem jejich rekultivace. Podmínky, za kterých je možno sedimenty jako odpad použít pro výše uvedené účely upravuje vyhláška č.294/2005 Sb. K našemu případu se vztahují především následující pasáže uvedeného předpisu: § 2 Základní pojmy (Pro účely této vyhlášky se rozumí) j) využíváním odpadů na povrchu terénu, uvedeným v příloze č.3 zákona pod kódem R10 vyjma aplikace na zemědělskou půdu – rekultivace povrchu terénu, vyrovnávání terénních nerovností a jiné úpravy terénu, vytváření uzavíracích vrstev skládky, rekultivace uzavřených skládek, zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů, pískoven, k) rekultivací – uvedení místa zpravidla dotčeného lidskou činností do souladu s okolím a obnovení funkčnosti povrchu terénu ve vztahu k jeho původnímu užívání nebo nově zamýšlenému užívání, n) zařízením – skládky, povrchové doly, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu, kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám, Z výše uvedeného textu, který pouze definuje místa a činnosti, kterých se vyhláška týká, je zjevné, že našeho případu se předpis týká – jde o rekultivační práce formou zavážení vytěžené pískovny. Poznámka znalce. Nemohu souhlasit s dikcí první věty odstavce j), kde se tvrdí, že využívání odpadů na povrchu terénu je uvedeno v příloze č.3 zákona pod kódem R10. Tento kód je vyhrazen podle mého přesvědčení obsahově i jazykově k takovému využití odpadů, které má zemědělský nebo obecně environmentální pozitivní efekt. To ovšem není případ převážného uplatnění odpadů na rekultivaci, tedy ani případu našeho. Bez přehnaného formalizmu tvrdím, že aplikace do půdy a uložení na půdu jsou dva odlišné pojmy, dva pojmy popisující dvě různé činnosti – technicky i tím, co se využíváním odpadů sleduje. Je tedy skutečností, že pro postup využití vhodných odpadů na povrchu terénu kód neexistuje a proto byl použit kód nejbližší, spíše

11

nejméně špatný, což ovšem při tvorbě obecně závazného předpisu, kterým vyhláška bezesporu je, ukazuje na značnou bezradnost tvůrce takového předpisu. Z dalších ustanovení uvedené vyhlášky považuji za potřebné citovat některé, pro nás významné, pasáže či jejich části i z ustanovení § 12. (1) Na povrchu terénu nelze využívat odpady nebezpečné …… Odpady využívané na povrchu terénu, s výjimkou odpadů využívaných k rekultivaci skládek podle § 13 odst. 1, nesmí obsahovat vyšší koncentrace škodlivin, než je uvedeno v tabulce č.10.1 přílohy č.10 k této vyhlášce a jejich vodný výluh musí splňovat požadavky stanovené v tabulce č.10.2 přílohy č.10 k této vyhlášce. ……………. (2) Obsahy škodlivin v sušině odpadů a výsledky ekotoxikologických testů odpadů využívaných na povrchu terénu nesmějí dále překročit limitní hodnoty ukazatelů stanovených v příloze č.10. Ve vztahu k předpokládanému budoucímu využití místa, v němž se zařízení k využití odpadů nachází, a v souladu s ustanovením § 75 písm. b) zákona mohou být stanoveny i další ukazatele, neuvedené v příloze č.10, pokud je jejich sledování, včetně stanovení limitních hodnot, nezbytné z hlediska ochrany zdraví lidí a ochrany životního prostředí. (5) Využívání odpadů na povrchu terénu musí být v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů2)na ochranu zdraví a životního prostředí a s ustanovením § 75 písm. b) zákona ve vztahu k předpokládanému místu využití odpadu na povrchu terénu. K tomu krátký komentář. Odstavec (1) dle mého názoru jasně definuje povinnosti. První věta odstavce (2) je pouze opakováním části odstavce (1) jinými slovy, takže slovo „dále“ je jen málo pochopitelné. Druhá věta upozorňuje na to, že 18 ukazatelů, tedy vytipovaných škodlivin, je jakýmsi povinným základem, ale po zvážení lze toto portfolio libovolně rozšířit. Odkaz na § 75 písmeno b) zákona je informací o tom, že důvodem pro doplnění seznamu škodlivin mohou být nejen důvody environmentální, ale také důvody zdravotní. Mechanizmus, jakým lze seznam z tabulky 10.1 doplnit, uveden není, ale za optimální bych považoval výrokovou část rozhodnutí o souhlasu s provozem zařízení a s provozním řádem, kde správní orgán využije kromě uplatnění vlastního názoru i závazného posudku (v zákoně nazývané odborným stanoviskem) hygienické služby. Odkaz 2) v odstavci 5) se týká dalších složkových předpisů na ochranu životního prostředí či na ochranu zdraví a ve svém důsledku upozorňuje na to, že splnění podmínek, daných tímto předpisem dle zákona o odpadech, nezbavuje toho, kdo s odpady nakládá, povinnosti plnit souběžně i jiné obecně závazné předpisy. Kromě již v předchozím textu citované přílohy č.10 je rovněž pro náš případ důležitá příloha č.11, jejíž použití je uvedeno v ustanovení § 14 vyhlášky takto: (1) Odpady využívané k zavážení vytěžených povrchových dolů, lomů a pískoven, za účelem jejich rekultivace, musí dále splňovat podmínky stanovené v bodě 2 přílohy č.11.

12

Věnujme se nyní těm přílohám vyhlášky, které jsou pro náš případ podstatné. Příloha č.5 stanovuje seznam odpadů, které je zakázáno ……… využívat na povrchu terénu. Pro nás jsou relevantní dva body. 2.Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi. 8. Odpady silně zapáchající. Omezení, dané ustanovením pod bodem 2, je sice oprávněné, ale jeho plnění často těžko hodnotitelné, protože míru kapalnosti nelze běžnými metodami posoudit. (Praktické užití technické normy ČSN EN 12457-4 (83 8005), příloha B, která definuje kapalný odpad je v praxi jen velmi obtížně použitelná a neznám případ, kdy by tohoto ustanovení z definiční části Vyhlášky 294/2005 bylo použito.) Důvody pro zavedení tohoto omezení vidím dva. Prvním je skutečnost, že kapaliny jsou daleko pohyblivější a mohou potenciálně nesené škodliviny velmi snadno transportovat mimo rekultivované území, obvykle do podzemních vod. Navíc mohou i vyluhovat škodliviny z již uložených pevných látek. To se týká i uvolňování kapalné fáze. Jako druhý důvod vidím skutečnost, že tekuté, třeba nikoli přímo kapalné, odpady lze jen těžko udržet v potřebném prostoru a pro jejich řádné uložení by bylo třeba vybudovat zádržné valy či přímo kazety. Reologické vlastnosti jsou jen obtížně měřitelné a nelze proto předpokládat, že pro konkrétní materiál budou stanoveny číselné limity jeho tekutosti, které bude možno kontrolovat a podle toho uložení povolit či nikoli. Nezbývá proto, než se spolehnout na správný odborný odhad, který materiál ještě použít lze a který již nikoli což kromě materiálu samotného záleží i na místě uložení a na způsobu uložení, včetně případného směsného ukládání s jinými, v tomto směru vhodnějšími materiály. Omezení dané bodem 8 je posuzovatelné snad ještě obtížněji. Jde o vjem velmi individuální, který se navíc u ukládaného odpadu může s časem významným způsobem měnit – což se týká našeho případu zásadním způsobem. Plnění této podmínky není věcí ochrany životního prostředí a většinou ani ochrany zdraví, ale věcí obtěžování lidské populace. Z toho důvodu je zásadní, v jakém místě se případně páchnoucí odpad ukládá a hlavní roli hraje blízkost zástavby, především obytné. Ta je v našem případě dosti vzdálená a lze proto předpokládat, že tato podmínka nebude dělat potíže. Příloha č.10 Tato příloha se svými tabulkami č. 10.1 a 10.2 je pro náš případ zásadní a proto i tyto tabulky bude účelné uvést v plném textu. Příl.10 Požadavky na obsah škodlivin v odpadech využívaných na povrchu terénu Tabulka č. 10.1 Nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů -----------------------------------------------------------------Ukazatel Jednotka Limitní hodnota -----------------------------------------------------------------Kovy -----------------------------------------------------------------As mg/kg sušiny 10 ------------------------------------------------------------------

13

Cd mg/kg sušiny 1 -----------------------------------------------------------------Cr celk. mg/kg sušiny 200 -----------------------------------------------------------------Hg mg/kg sušiny 0,8 -----------------------------------------------------------------Ni mg/kg sušiny 80 -----------------------------------------------------------------Pb mg/kg sušiny 100 -----------------------------------------------------------------V mg/kg sušiny 180 -----------------------------------------------------------------Monocyklické aromatické uhlovodíky (nehalogenované) -----------------------------------------------------------------BTEX mg/kg sušiny 0,4 -----------------------------------------------------------------Polycyklické aromatické uhlovodíky -----------------------------------------------------------------PAU mg/kg sušiny 6 -----------------------------------------------------------------Chlorované alifatické uhlovodíky -----------------------------------------------------------------EOX mg/kg sušiny 1 -----------------------------------------------------------------Ostatní uhlovodíky (směsné, nehalogenované) -----------------------------------------------------------------Uhlovodíky C 10 - C 40 mg/kg sušiny 300 -----------------------------------------------------------------Ostatní aromatické uhlovodíky (halogenované) -----------------------------------------------------------------PCB mg/kg sušiny 0,2 -----------------------------------------------------------------Poznámka k tabulce č. 10.1.: Referenční analytické metody pro stanovení jednotlivých ukazatelů jsou stanoveny v příloze č. 12. Použité zkratky BTEX - suma benzenu, toluenu, ethylbenzenu a xylenů PAU - polycyklické aromatické uhlovodíky (suma antracenu, benzo(a)antracenu, benzo(a)pyrenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(ghi)perylenu, benzo(k)fluoranthenu, fluoranthenu, fenanthrenu, chrysenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu, naftalenu a pyrenu) EOX - extrahovatelné organicky vázané halogeny PCB - polychlorované bifenyly (suma kongenerů č. 28, 52, 101, 118, 138, 153, 180)

14

Zde považuji za potřebné připojit následující komentář. Porovnáme-li výše uvedenou tabulku 10.1, která se týká materiálu v režimu odpadů, s velmi podobnou tabulkou z Přílohy č.9 zákona, která se týká limitů pro vyloučení říčních a rybničních sedimentů z režimu odpadů, potom zjistíme dosti značné rozdíly. V příloze č.9 je uvedeno 10 toxických kovů, v tabulce č.10 jich je pouze 7. Nadto v souběhu jich je jen 6, protože v příloze č.9 chybí chrom, relativně běžný toxický kov, jsou tam však navíc dva kovy s výrazně nižší nebezpečností – zinek a baryum a naopak silně toxické berylium. Navíc jsou u arsenu a kadmia v příloze č.9 výrazně mírnější limity – u arsenu 3x, u kadmia 2,2 x. S ohledem na smysl stanovení koncentračních limitů, kterým je snaha o omezení uvolňování toxických kovů se sedimentů do životního prostředí, je takový právní stav jen obtížně pochopitelný. Podobně lze hodnotit i nejednotnost u organických škodlivin, kdy absorbovatelné organické halogeny (AOX) u přílohy č.9 jsou nahrazeny v tabulce 10.1 extrahovatelnými organicky vázanými halogeny (EOX) nebo prokazatelně silně karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) z tabulky 10.1 jsou nahrazeny v příloze č.9 dvěma organickými chemickými individui – trichloretylenem a tetrachlorethylenem. Je všeobecně známo, že lidské poznání se vyvíjí a s novými poznatky se mohou měnit i názory na toxicitu či jinou nebezpečnost některých látek a tím i potřeba je limitovat v jiných koncentračních úrovních. Rovněž tak je možné, že při různém užívání stejných materiálů, například rybničních sedimentů, bude třeba volit jiné mezní koncentrace. V našem případě, kdy se stejný materiál (vytěžené rybniční bahno) užívá stejným způsobem, tedy na rekultivaci na povrchu terénu, jsou však výše uvedené důvody nerelevantní a proto nezbývá než tuto nejednotnost považovat za vadu právního stavu. Lze namítnout, že v případě, že je třeba pro hodnocení odpadu nějaký hodnocený parametr do tabulky 10.1 doplnit, tak to je podle ustanovení § 12 odstavec (2) vyhlášky možné, ale neznám případ, kdy by to nějaký úřad individuálním správním aktem udělal. Za logický důvod považuji to, že řadový úředník jen těžko bude nahrazovat nebo doplňovat obecně závazný předpis s vědomím, že stanovené ukazatele a jejich číselné limity byly stanoveny po zralé úvaze speciálních pracovišť. Nejednotnost dvou uvedených souborů sledovaných ukazatelů má často velmi nepříjemné následky – jak bude ukázáno v dalším textu i v našem konkrétním případě. Ekotoxikologické testy, zmíněné výše v ustanovení § 12, odstavec (2), jsou obsahem tabulky 10.2. Tab. 10.2 Požadavky na výsledky ekotoxikologických testů ------------------------------------------------------------------------------- -------------Testovaný organismus Doba působení (hod.) Poecilia reticulata nebo Brachydani rerio

96

Daphnia magna Straus

48

ryby nesmí vykazovat v ověřovacím testu výrazné změny chování ve srovnání s kontrolními vzorky a nesmí uhynout ani jedna ryba procento imobilizace perlooček nesmí v ověřovacím testu přesáhnout 30% ve srovnání s kontrolními vzorky

15

Raphidocelis subcapitata nebo Scenedesmus buspicatus

72

neprokáže se v ověřovacím testu inhibice růstu řasy větší než 30% ve srovnání s kontrolními vzorky

Semena Sinapis alba

72

neprokáže se v ověřovacím testu inhibice růstu kořene semene větší než 30% ve srovnání s kontrolními vzorky

Tato tabulka je rozdělena do dvou sloupců I. a II. Výše uvedený text se týká sloupce I. Sloupec II. je prakticky identický s tím rozdílem, že u zelené řasy a semen hořčice, tj. třetí a čtvrtý testovací organizmus, je test přísnější v tom, že kromě zákazu více než 30% inhibice je zakázána i více než 30% stimulace. Poznámka k tabulce č. 10.2 Zkoušky akutní toxicity se provádějí s neředěným vodným výluhem odpadu. Ekotoxikologické testy jsou uvedeny v příloze č. 12. V případě odpadů obsahujících anorganická pojiva (vápno, hydraulické vápno, cement apod.) může být pH výluhu upraveno na hodnotu ležící v intervalu 7,8 +/- 0,2. Příloha č.11 Podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu. Odstavce 2., 4. a 5. mají pro náš případ rovněž zásadní význam a proto je považuji za potřebné zde uvést v plném znění. 2. Odpady mohou být využity k rekultivaci vytěžených povrchových důlních děl (povrchové doly, lomy, pískovny), jestliže: a) ve zkouškách akutní toxicity, prováděných ekotoxikologickými testy v souladu se zvláštními předpisy 17), jsou splněny požadavky stanovené v příloze č.10, tabulce č.10.2, sloupec II a ve svrchní rekultivační vrstvě v mocnosti minimálně 1 m od povrchu terénu splňují požadavky stanovené v sloupci I tabulky č.10.2 přílohy č.10 k této vyhlášce (stimulace růstu řas a semene není omezujícím faktorem), b) obsahy škodlivin v sušině odpadů nepřekročí nejvýše přípustné hodnoty anorganických a organických škodlivin uvedené v tabulce č.10.1 přílohy č.10 k této vyhlášce, c)odpady využívané do svrchní rekultivační vrstvy určené pro ozelenění (rekultivační vrstvy schopné zúrodnění – biologická rekultivace) splňují podmínky stanovené v písm. a) a b) a pokud jsou využívány biologicky rozložitelné odpady jako nositelé živin musí být prokazatelně upraveny ve smyslu odstranění nebezpečné vlastnosti infekčnost technologií, jejíž účinnost se prokazuje podle přílohy č.5 k vyhlášce č.341/2008 Sb. 4.V případě využívání odpadů podle bodů 2 a 3 v daném místě v množství větším než 1 000 t musí být pro toto místo zpracováno hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu se zvláštním právním předpisem19). 5.Překročení nejvýše přípustných hodnot jednotlivých ukazatelů uvedených v bodech 1 až 3 se toleruje v případě, že jejich zvýšení odpovídá podmínkám charakteristickým pro dané místo a geologické a hydrogeologické charakteristice místa a jeho okolí, pokud využívané odpady při normálních klimatických podmínkách nepodléhají žádné významné fyzikální, chemické nebo

16

biologické přeměně, která by vedla k uvolňování škodlivin do životního prostředí, a pokud jsou upravené limitní hodnoty, včetně kritických ukazatelů neuvedených v bodech 1 až 3, stanoveny v provozním řádu příslušného zařízení. V případě využívání odpadů podle bodů 2 a 3 musí být navíc vždy splněny požadavky stanovené v bodě 4 a v § 12 odst.4. Komentář. 2.a) je bez komentáře, protože podmínky jsou jasně dány a žádný liberační důvod nikde dále v textu nabídnut není; 2.b) rovněž bez komentáře, liberační možnosti pro překročení budou komentovány v bodě 5; 2.c) ukládání bahna se podle mého názoru netýká, navíc byla tato nebezpečná vlastnost, jako ostatně všechny ostatní, ve sledovaném sedimentu opakovaně vyloučeny. 4.Odkaz 19), podle kterého se hodnotí riziko, se týká vyhlášky č.99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech, ve znění vyhlášky č.300/2005 Sb., tedy báňských předpisů. Z jakého důvodu zvolil zákonodárce takový postup, když pro hodnocení rizika v oblasti environmentálních předpisů stanovené postupy existují, není znalci známo a diskuse na toto téma by překročila účel tohoto znaleckého posudku. Při tomto právním stavu je však nepochybné, že hodnocení rizika při ukládání odpadu v množství větším než 1000 tun nemůže být nahrazeno jiným hodnocením, například výpočtem rizika podle metodického pokynu MŽP vydaného pro analýzu rizik ekologickými zátěžemi postižených území nebo posouzením podle zákona č.100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí EIA. 5.Tento odstavec je velmi kontroverzní a text zde uvedený lze vykládat více způsoby. Předně si dovolím vyjádřit názor, že změna je možná jen u hodnot v tabulce 10.1 a nikoli 10.2, byť to zde není explicitně uvedeno. Navíc je zde pojmová nejednotnost, když v bodě 2 se sledované látky nazývají „škodlivinami“, kdežto zde se nazývají „ukazateli“. I když si umím za určitých podmínek představit, že například geologické podmínky, tedy složení horninového prostředí včetně povrchové vrstvy, mohou ovlivnit klíčivost semen hořčice. Podobná nabídka liberačních důvodů pro možné navýšení závazně stanovených koncentračních limitů je i v případě přílohy č.9 zákona, kterou se stanoví meze pro nezařazení sedimentů mezi odpady. Zde je ovšem jasně uvedeno, že musí jít o zvýšené koncentrace „v dané oblasti v přirozeném pozadí“ , když slovo „přirozený“ lze vysvětlit nejlépe a asi jedině jako „antropogenně neovlivněný“. To ovšem není případ bodu 5. kde musí jejich zvýšení odpovídat „podmínkám charakteristickým pro dané místo a geologické a hydrogeologické charakteristice místa a jeho okolí“. Podle mého názoru jsou zde postaveny vedle sebe dvě podmínky, které musí být splněny současně. Pro úložiště jde jednak o „podmínky charakteristické pro dané místo“ a současně jde o „geologickou a hydrogeologickou charakteristiku místa a jeho okolí“. Zatímco druhá podmínka je celkem jasná a průzkum (v nejširším slova smyslu) musí prokázat, že místo pro uložení není z hlediska geologie či hydrogeologickým poměrů nevhodné, potom podmínka první příliš jasná není. Vyskytují se tendence tuto podmínku zužovat jen na přirozené nebo též přírodní, tedy lidskou činností neovlivněné „pozadí“, ale já k takovému zúžení při ukládání odpadů nevidím důvod. Naopak si myslím, že o takové přirození pozadí jít může, ale současně že charakteristickými podmínkami místa může být i skutečnost antropogenního ovlivnění, o kterém se předpokládá, že není dočasné a že tedy nezmizí.

17

V tomto názoru mne utvrzuje i názor Ministerstva životního prostředí z července 2010, který je vyjádřen v odpovědi na dotaz investora akce jak vyložit či v praxi aplikovat ustanovení odstavce 5. – podklad 22 tohoto posudku. Zde se uvádí, že „Účelem tohoto ustanovení je umožnit použití odpadů překračujících limitní hodnoty ukazatelů uvedených v příloze č.10 vyhlášky …. pouze pokud toto překročení odpovídá prostředí, kde budou odpady uloženy. Skutečnost, že při použití odpadů, jež vykazují vyšší limitní hodnoty ukazatelů uvedených v příloze 10 vyhlášky, nepovede k negativnímu vlivu na životní prostředí, musí být doložena geologickým a hydrogeologickým posudkem.“ Odvolávka na geologický a hydrogeologický posudek je potvrzením mého výše uvedeného názoru jedné ze souběžných podmínek pro právo navýšit limity. Druhou podmínku specifikuje ministerstvo jako „odpovídají prostředí“, což je jistě širší pojem než „přírodní“ či „přirozené“ „prostředí“ nebo „pozadí“. Návaznosti na tento můj odborný názor budou uvedeny v dalším textu.

5. Hodnocení jednotlivých dokumentů Nejstaršími dokumenty jsou dvě osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů z počátku roku 2006 (odběry hodnocených vzorků koncem roku 2005) a počátku roku 2007 (odběry hodnocených vzorků koncem roku 2006). Obě zprávy považuji za profesionálně velmi dobře zpracované, což odpovídá i dlouholetým zkušenostem obou pověřených osob, které je zpracovávaly. Nemám důvod pochybovat o jejich závěrech, které v obou případech vyloučily všechny nebezpečné vlastnosti odpadů. Odpad tedy není důvod považovat za nebezpečný ve smyslu zákona o odpadech. Z formální stránky je třeba upozornit na to, že staršímu z obou Osvědčení skončila platnost 15.ledna 2010 a Osvědčení 01/2007 pozbude platnosti k 20.3.2012. Znalci není známo, že by od doby odběrů vzorků sedimentu došlo k nějaké havárii či jiné události, která by mohla vlastnosti staletého sedimentu jakkoli změnit, není proto se důvod domnívat, že by další hodnocení dopadlo jinak než dvě předchozí. S ohledem na rozsah dvou základních dokumentů, tedy závěrečné zprávy společnosti Dekonta z května 2010, která má bez příloh 81 stran, a posudku ing.Benkoviče, který má 47 stran, se budu v dalším textu, s cílem přiměřené stručnosti a co největší přehlednosti, věnovat především těm pasážím, které mají vliv na mé znalecké závěry. Jak jsem uvedl již v části popisu právního prostředí, ve kterém se tento posudek pohybuje, nelze po formální stránce hodnocení podle bodu (4) přílohy č.11 vyhlášky č.294/2005 Sb. nahradit jiným způsobem hodnocení. Znalec ing.Benkovič (dále jen znalec) toto rovněž na několika místech svého posudku správně konstatuje a na straně 30 svého posudku dovozuje, že hodnocení rizika firmou Dekonta je provedeno podle metodiky, jež se používá pro hodnocení rizik vyplývajících z existence ekologických zátěží s cílem zjistit míru nebezpečí a tím i míru potřeby území sanovat. Znalec však současně dosti liberálně připouští, že toto pochybení Dekonty je méně významné za předpokladu, že tímto (jiným) hodnocením byly hodnoceny všechny aspekty, požadované báňskými předpisy, na které je v odstavci 4) přílohy č.11 vyhlášky odkaz, že tedy byl naplněn věcný obsah. A dále splnění těchto aspektů hodnotí. S ohledem na smysl hodnocení, tedy objektivní a komplexní zjištění, zda je místo pro uložení odpadů vhodné či nikoli, je takovýto názor možno přijmout, byť právním puritánům by se příliš líbit nemusel.

18

1. Geologické hodnocení. Toto zásadní hodnocení prokazuje, že místo má podloží s velmi dobrými izolačními vlastnostmi – „prakticky nepropustné jílovito-písčité zvětraliny podložních …. pararul“. Se závěry Dekonty i znalce souhlasím. 2. Geomechanické hodnocení. Znalec pro naše potřeby, tedy pro uložení odpadů na povrchu terénu, považuje toto hodnocení za vyhovující, má však připomínky ke geomechanickým vlastnostem odpadu. Upozorňuje na nejistoty se sušinou naváženého sedimentu, který se má podle projektové dokumentace (podklad 1) po vytěžení odvodňovat pouze na ploše nádrže a to po dobu jeden měsíc. Dále je zde zpochybňována možnost takto málo vyschlý materiál hutnit. Správně cituje pasáž z Doplňku č.1 Dekonty, kde autor uvádí důvody, pro které „nehrozí rozliv do okolního prostoru“. Rovněž odkazuje na obecně závazný předpis – seznam odpadů, které nesmějí být na povrchu terénu ukládány vůbec a mezi které patří i takové odpady, které sedimentací uvolňují kapalnou fázi. Závěrem konstatuje, že při dalším užití rekultivované plochy pro zalesnění má předpokládaná menší únosnost jen menší význam. Se všemi připomínkami znalce se plně ztotožňuji a upozorňuji na to, že sušina naváženého materiálu může mít zásadní vliv na to, zda bude možno sediment z Jordánu na lokalitě Hůrka vůbec uložit. Jeho nevhodné reologické vlastnosti, tedy tekutost, se mohou stát limitujícím faktorem a je proto třeba věnovat míře odvodnění mimořádnou pozornost – viz závěry tohoto posudku. 3. Hydrogeologické hodnocení. Podobně jako u geomechanického hodnocení souhlasí znalec s tím, že pro náš účel je hodnocení dostatečné, má však dvě námitky. První z nich je tvrzení, že pokud bude materiál ukládán do východní části jižního vytěženého bloku, jak se uvádí v závěrečné zprávě Dekonty, potom bude částečně umístěn v záplavovém území řeky Lužnice pro Q100. Oprávněnost námitky jsem nezkoumal, ale pokud tomu tak skutečně je, potom jde o námitku závažnou, se kterou se musí „projektant“ přiměřeně vypořádat. Zde upozorňuji na to, že záplavová území, tedy jejich hranice, jsou, zejména v tak plochém území jako je to hodnocené, jen orientačními čárami a skutečně zaplavené území může být dosti jiné. Na druhé straně je třeba uvést, že případné kontaminanty, včetně prioritně hodnoceného arsenu, pocházejí z vodního prostředí a pokud jsou v sušině sedimentu nalezeny, potom jde zjevně o dosti pevné chemické či fyzikální vazby mezi toxickým kovem a nosnými partikulemi, takže výrazné vyluhování těchto škodlivin při časově omezeném zaplavení uloženého materiálu nelze předpokládat. Druhou námitkou je konstatování, že při výškových úrovních hladiny podzemní vody uváděných ve zprávě Dekonty by byla část nově vytvořeného tělesa uložených sedimentů trvale pod hladinou podzemní vody. Ani toto tvrzení znalce jsem s ohledem na položené otázky zadavatelem nezkoumal, ale pro tuto námitku platí totéž co pro předchozí. „Projektant“ musí tuto námitku buď vyvrátit, nebo, je-li tomu tak, potom musí „projektant“ vysvětlit svůj názor, proč to nepovažuje za nebezpečné. Trvalé uložení byť jen části dovezených sedimentů pod hladinou podzemní vody je objektivním zvýšením nebezpečí vyluhování některých kontaminantů i když i zde platí v předchozím odstavci uplatněný názor, že masové vyluhování s ohledem na to, že jde o sediment, očekávat nelze.

19

4. Geochemické hodnocení. Toto hodnocení má dvě odlišné části, které znalec komentuje pod body A), B) a C), z čehož skutečného geochemického hodnocení lokality se týkají pouze body B a C. Pod bodem B) hodnotí výsledky odběrů zemin na lokalitě Hůrka a konstatuje, že na základě touto zprávou zjištěných výsledků pozaďových hodnot arsenu a EOX nelze uplatnit možnost zvýšených koncentrací nad limity tabulky 10.1. Pod bodem C) hodnotí reakci (pH) podzemní vody. Zjištěné pH 5,5 – 6,5 je bezesporu nízké, voda je tedy kyselá a to z chemického hlediska zvyšuje pohyblivost v materiálu obsažených kovů. Je tedy nutné, jak uvedeno v tomto posudku výše, se vyvarovat uložení sedimentu pod hladinou podzemní vody. Znalec rovněž upozorňuje na skutečnost, že organická hmota, přivezená jako součást sedimentu, bude na vzduchu podléhat biochemickému rozkladu, který je v první fázi kyselý, což může rovněž snížit pH prostředí.Do jaké míry je tato námitka oprávněná bude záviset především na době zdržení vytěženého sedimentu na dně rybníka, neboť tyto pochody nastupují velmi rychle a mohly by proběhnout ještě před případným uložením v zařízena na Hůrce. Pod bodem A) hodnotí znalec výsledky chemických analýz sedimentu z Jordánu, což sice nepatří do této kapitoly, ale protože Dekonta smíchala v kapitole č.2 Průzkumné práce dohromady výsledky průzkumu jak v Hůrce, tak i jakosti sedimentů neměl znalec jinou možnost. Výčet analytických prací je uvedena na straně 24 závěrečné zprávy Dekonty a v dalším textu je jejich stručné hodnocení. Znalec ve své replice pod bodem A) má pravdu v tom, že ve zprávě je vadné hodnocení mezi výsledky na základě kterých se vypracovala Osvědčení 01/2006 a 01/2007 a tabulkou 10.1 v tom zcela souhlasím. Rovněž tak vidím jako objektivní hodnocení jak Dekonty tak znalce, které se týká vzorkování v listopadu 2009 – překročení skupinových stanovení AOX (pro porovnání s přílohou č.9) ve všech vzorcích a EOX (pro porovnání s tabulkou.10.1) u dvou vzorků z jedné laboratoře. Výsledky rozborů z října 2009 jsem neměl k dispozici, nemohu je proto porovnat. Ve shrnutí uvádí znalec, že překročení v ukazateli arsen je masové a proto sedimenty nevyhovují limitům v tabulce 10.1 a nemohou být proto uloženy na povrchu terénu. Tento závěr je jistě pravdivý leč ne zcela úplný. Chybí v této části sdělení uvedené ve znaleckém posudku na straně 42, že totiž na základě laboratorních výsledků pro vysoký obsah AOX nelze tento sediment ani vyjmout z režimu odpadů (tabulka v příloze č.9 zákona). Protože výsledky laboratorních analýz jsou základem pro rozhodnutí, jakým způsobem lze se sedimentem z Jordánu nakládat, považuji za potřebné zde uvést tento komentář. Vzorkování rybničního sedimentu je záležitostí velmi obtížnou a proto je třeba výsledky analýz takto odebraných vzorků brát se značnou rezervou, nezaměřovat se na jediný vzorek a spíše pozorovat a hodnotit tendence. Matematicky řečeno zde musí sehrát svoji roli statistika. Navíc jsou laboratorní analýzy, byť jde o laboratoře s patřičnou akreditací, vždy zatížené chybami a to jak náhodnými, tak systematickými. Jako příklad může v našem případě sloužit analýza EOX z listopadu 2009, kdy u dvou vzorků (JORDÁN A a JORDÁN B) byly zjištěny u dvou renomovaných laboratoří diametrálně rozdílné výsledky. S ohledem na to, že zjištěná hodnota EOX může sama rozhodnout o místě uložení sedimentu, je s podivem, že nebyly analýzy případně odběry vzorků, opakovány. A to zejména, když tento ukazatel vyšel ve 20 směsných vzorcích pro doc.Gergela pod mezí stanovení.

20

Podle mého přesvědčení plynou z několika souborů vzorků odebíraných v letech 2005 – 2009 tři jasné závěry. 1) Koncentrace arsenu se pohybují ve většině případů mezi 10 – 30 mg/kg sušiny. 2) Koncentrace AOX se prakticky trvale a výrazně pohybují nad limitem, stanoveným přílohou č.9 zákona. 3) Všechny ostatní sledované ukazatele jsou v souladu s požadovanými limitními koncentracemi a jednotlivá překročení zjištěná v některých analýzách, považuji za náhodná a proto nerelevantní. 5. Hodnocení vlivu na zdraví lidí a složky životního prostředí. Znalec předně konstatuje, že hodnocení uvedených vlivů je provedeno podle metodického pokynu používaného pro hodnocení rizik kontaminovaných území. Metodiku považuje za správnou, leč má dvě připomínky. První z nich je námitka proti tomu, že do transportního modelu byly dosazeny výsledky laboratorních analýz pouze ze dvou vzorků, což se mu při předpokládaném množství 250 000 m3 jeví jako nedostatečné a zdůvodňuje to „variabilitou prioritních kontaminantů“. K tomu podotýkám, že dva vzorky se mohou skutečně jevit jako málo reprezentativní, ale jen do okamžiku, než posoudíme variabilitu výsledků. U arsenu byly do modelu vzaty (strana 31 závěrečné zprávy Dekonty) velmi vysoké hodnoty, překračující výrazně 30 mg/kg sušiny a tedy hodnoty jasně maximální – obvyklé hodnoty viz předchozí bod. U naftalenu byly do modelu použity hodnoty 0,09 a 0,12 mg/kg sušiny odpovídající výsledkům z horní části nádrže, kde byly naměřeny hodnoty 0,06 – 0,09 mg/kg sušiny, přičemž výsledky ze spodní části nádrže jsou zhruba o řád vyšší. Lze tedy konstatovat, že vzorky, ze kterých byl proveden výluh, jež posloužil pro výpočet rizika, nebyly mimo zjištěné rozmezí ostatních vzorků. Co je však nejpodstatnější je skutečnost, že vypočítané míry rizika jsou nižší o několik řádů než jsou ještě povolené referenční hodnoty. Z toho plyne, že i kdyby byly vzorky jen omezeně platné, tedy jejich hodnoty neobjektivně nízké, neprojevilo by se to na hodnocení rizika, které je jediným výsledkem celé práce, jinak než nevýznamně. 6.Hodnocení provozní fáze. Znalec konstatuje, že provozní fáze ukládání není ve smyslu tohoto odstavce v závěrečné zprávy hodnocena. Jsem toho názoru, že pro můj znalecký posudek nemá hodnocení této pasáže žádný význam. 7.Hodnocení z dlouhodobého hlediska. Znalec konstatuje, že hodnocení podle tohoto bodu je ve zprávě provedeno formou matematického transportního modelu šíření kontaminace s následným výpočtem hodnoceného rizika a základní informace požadované tímto odstavcem lze ve zprávě na různých místech nalézt. S takovým konstatováním lze souhlasit. 8.Hodnocení vlivu přijímacích povrchových zařízení. Není pro náš případ relevantní. Od strany 37 řeší znalec druhou otázku, kdy má odpovědět na to, zda jsou závěry a doporučení v závěrečné zprávě Dekonty věcně správné a v souladu s platnými právními předpisy.

21

Na počátku této kapitoly znalec znovu opakuje a vysvětluje rozdíl mezi hodnocením rizika podle přílohy č.12 vyhlášky č.104/1988 Sb., jak požaduje bod 4 Přílohy č.11 vyhlášky č.294/2005 Sb. a hodnocením rizika podle Metodického pokynu MŽP č.12/2005, který se týká kontaminovaných území (ekologických zátěží). S tím nelze než souhlasit. Dále konstatuje, že pozaďové hodnoty, uvedené v závěrečné zprávě Dekonty, jsou nízké a nedávají tak možnost limitní hodnoty u arsenu uvedené v příloze č.10 vyhlášky č.294/2005 Sb. zvýšit. I toto konstatování je zcela v pořádku. Následuje reakce znalce na jednotlivé body doporučení Dekonty, které komentuji takto. Body 1 a 2 bez námitek. Bod 3. Znalec souhlasí s technologickým postupem ukládání sedimentů, znovu však upozorňuje na nebezpečí uložení jeho části trvale pod hladinou podzemní vody – námitka je podle mne oprávněná. Bod 4. S názorem znalce souhlasím - bez námitek. Bod 5. Námitku nedostatečného počtu vzorků jsem odmítl výše. Upozornění na nižší pH způsobené přirozenou kyselostí vod případně i rozkladem organické hmoty za vzniku organických kyselin je velmi ošidné, protože příprava výluhu je dána předpisem a není mně jasné, jakým způsobem by měl být vzorek upraven či jaké doplňující faktory by měly být do výpočtu rizika zahrnuty. Námitka je spíše teoretická a s ohledem na zjištěné hodnoty rizika o několik řádů nižší než je povolená referenční hodnota zřejmě i nevýznamná. Bod 6. Souhlas se znalcem. Body 7 a 8. Bez komentáře. Bod 9. Znalec soudí, že negativní stanovení ekotoxicity podle daných metodik pro potřeby posouzení sedimentu dle tabulky 10.2 přílohy č.10 ještě neznamená, ,že neexistují žádná další rizika. Ta další rizika však nijak nespecifikuje a jsem toho názoru, že jde spíše o filosofickou otázku než o řešení konkrétního problému uložení sedimentů z Jordánu. Bod 10. Tento bod má myšlenkově dvě části. První část je doporučení, aby z těženého materiálu byly pravidelně odebírány vzorky s tím, že znalec doplňuje, že by vzorky měly být odebírány z již odvodněného materiálu. S obojím souhlasím. Ve druhé části doporučení navrhuje Dekonta limitní koncentrační hodnoty pro ukazatele arsen, naftalen a PAU. S těmito hodnotami znalec zásadně nesouhlasí. Moje hodnocení, které bude vlastně řešením mně daného znaleckého úkolu, je uvedeno dále. Bod 11. Souhlasím se znalcem, že případná aktualizovaná analýza rizika je nadbytečná, protože možnost ukládání materiálu se řídí pouze koncentračními údaji. Body 12 a 13. Bez komentáře.

22

V závěru znaleckého posudku shrnuje znalec své poznatky a názory a odpovídá na dvě otázky. Na otázku č.1 odpovídá, že po formální stránce neodpovídá předložená závěrečná zpráva společnosti Dekonta požadavku závazných předpisů, ale přesto v ní lze nalézt všechny podstatné informace. S takto koncipovaným názorem znalce souhlasím. Na otázku č.2 odpovídá, že většinu závěrů a doporučení (některé s připomínkami) lze akceptovat. Zásadně však znalec nesouhlasí s bodem 10., kde závěrečná zpráva navrhuje limitní koncentrace zvolených prioritních polutantů a s kapitolou 3.6. Stanovení a definice limitních hodnot pro ukládané materiály, která je vlastně přípravou pro doporučení pod bodem 10. Protože zhodnocení tohoto stanoviska znalce je vlastně mým znaleckým úkolem, budu se mu věnovat v dalším oddíle. Dalším dokumentem, kterého považuji za potřebné se krátce dotknout, je doplněk závěrečné zprávy Dekonty, vyvolaný „oponenturou“ RNDr.Čížka. Za významné pro tento posudek považuji bod č.1 a bod č.4. V bodě č.1 se stejně jako v návrhu provozního řádu hovoří o potřebě dovážet sediment v rypném stavu a hutnit jej. Již výše v tomto posudku jsem na předpokládané problémy s obsahem vody v dováženém sedimentu upozornil a považuji za potřebné to učinit znovu, protože mám podložené obavy, že za dobu jednoho měsíce vytěžený materiál, jehož sušina se podle mnoha rozborů pohybuje maximálně do 40 %, nebude schopen takto vyschnout. V bodě 3 je velmi správná a potřebná diskuse nad interpretací skupinových stanovení AOX a EOX. Podrobnější diskuse by přesáhla potřeby tohoto posudku, ale přesto si dovolím citovat ze závěru tohoto odstavce. „Při hodnocení parametrů AOX a EOX je nutné si uvědomit, že se jedná o indikační parametry, které neposkytují obraz o znečištění, ale pouze indikují v případě zvýšených hodnot možnou přítomnost halogenorganických látek v matrici a teprve na základě tohoto zhodnocení lze provést analýzy jednotlivých výše uvedených halogenorganických skupin látek, nebo případné identifikační analýzy.“ Proto považuji zařazení těchto skupinových ukazatelů do obecně závazných předpisů se stanovenými limitními koncentracemi za nepříliš šťastné a případné překročení nelze ve smyslu nebezpečí pro zdraví či životní prostředí přeceňovat. Nicméně je skutečností, že tyto skupiny látek v obecně závazných předpisech uvedeny jsou a při striktním dodržování předpisů nezbývá než limity plnit. Jejich výhodou je to, jak uvedeno také výše v tomto posudku, že jsou po vyjmutí z vody nestabilní a působením vzdušného kyslíku případně UV záření rychle z materiálu mizí. Další dvojicí dokumentů, které krátce posoudím, je Monitoring obsahu As, Cr, Ni v zeminách a podzemní vodě v prostoru pískovny Hůrka u Plané nad Lužnicí společnosti SaNo (podklad 25) a znalecký posudek znalce ing.Benkoviče (znalce) na tuto práci (podklad 29). Monitoring byl objednán městem Tábor a byl, jak zapsáno v úvodu závěrečné pasáže, zaměřen na zjištění aktuálního stavu přírodního prostředí před uvažovaným navážením vytěženého sedimentu z rybníka Jordán v Táboře. Zpracovatel postupoval velmi jednoduše, totiž kombinací starších zjištění a novým monitoringem, kdy výsledky shrnul dohromady a vyhodnotil. Podle mého přesvědčení však udělal při hodnocení zemin systémovou chybu, když do jednoho vyhodnocení (tabulka č.1 na straně 12) zahrnul jednak náhodně vybraná místa na ploše pískovny – vzorky Z1 – Z4 z minulého průzkumu

23

a cíleně odebrané vzorky ze střední části lokality, kde se nachází před desítkami let zrekultivovaná malá pískovna. Rekultivace proběhla v minulosti teplárenským popílkem. Druhým metodickým nedostatkem je podle mého názoru fakt, že v uvedené tabulce a rovněž tak v textu před ní, uvádí koncentrační limity ze systému odstraňování starých ekologických zátěží, které s naším hodnocením, jaké koncentrace arsenu může mít ještě materiál do lokality uložený, „právně“ nijak nesouvisí. Že je takový právní stav, respektive technický stav pomůcek pro hodnocení v podstatě stejného znečištění, jen v jiné situaci a při jiném úhlu pohledu, velmi nešťastný, je nabíledni. Proto, podívám-li se na v tabulce uvedené limity A, B a C – rekr. (posvěceno MP MŽP) z hlediska inženýrské logiky, potom zjistím (u kritického ukazatele arsen), že: - Přirozené pozadí v ČR je 30 - Limit, při kterém se už musí sanovat při rekreačním využití je 100 - Současný stav i při výrazném zvýšení vinou poloviny vzorků z téměř čistého popílku je 30. Při kritickém hodnocení textu dokumentu a jeho výsledkům nelze přehlédnout konstatování na straně 8, že prostor, který byl před několika desítkami let rekultivován a jehož vegetační kryt tvoří vzrostlý les (včetně fotografie) „lze považovat za přírodní pozadí“. Takové konstatování je zcela jistě vadné, protože jde o charakteristiku místa, tedy současný stav, ovšem nikoli o stav přírodní. Na druhé straně je pro správné, přesné a úplné posouzení lokality třeba věnovat pozornost sdělení autorů na straně 13 dole, kde tvrdí, že popílkem byly v minulosti vyplňovány i další prostory v pískovně, které však nebyly dostupné bez poškození lesa. Zatímco vzorkované zeminy či uložený popílek jsou případným zdrojem kontaminace, recipientem případných škodlivin je podzemní voda. Pro posouzení, zda jsou v podzemní vodě přítomny sledované 3 toxické kovy, byly odebrány 3 vzorky a po jejich doplnění výsledkem ze vzorku z listopadu 2009 byla sestavena tabulka. Ta ukazuje, že kritický arsen je přítomen v podzemní vodě většinou v koncentracích pod mezí stanovitelnosti – 7 z 9 prezentovaných výsledků. I v tomto případě autoři porovnávali zjištěné koncentrace s MP MŽP pro hodnocení vlivu starých zátěží. S ohledem na to, že zatím nemáme obecně závazný předpis, který by obecně stanovoval limitní koncentrace kontaminantů v podzemní vodě, mohu považovat v tabulce uvedená kritéria A, B a C za jakousi pomůcku, či přiblížení, případně názor ústředního orgánu státní správy vyjádřený neprávní formou. V takovém případě zjistíme, že i nejvyšší naměřená hodnota arsenu, kterou je výsledek z vrtu M 1 z listopadu 2009, nedosahuje hodnoty, která je považována v MP za ještě přirozené pozadí. Průzkumem zjištěné koncentrace niklu jsou na hranici přirozeného pozadí. Z toho nelze dovodit nic jiného, než to, že přes masivní existenci materiálů (popílků) s obsahem arsenu v nižších desítkách mg/kg sušiny, se tento kontaminant za desítky let do podzemních vod nedostal. Důvodem je podle mého názoru vhodná geologická stavba lokality, ale především to, že popílek je trvale uložen nad hladinou podzemní vody. Znalecký posudek objednaný městem Planá nad Lužnicí a hodnotící tuto zprávu měl za úkol odpovědět na otázku, zda zpráva poskytuje reprezentativní podklady o pozaďových hodnotách sledovaných kontaminantů v místech uvažovaného ukládání sedimentů z rybníka Jordán v prostoru pískovny Hůrka.

24

Znalec již v samém počátku řešení znaleckého úkolu tvrdí, že konstatování zpracovatelů v závěrečné části zprávy považuje „za úmyslně zkreslené a zavádějící a to z následujících důvodů“ A v dalším textu vypočítává důvody, pro které tomu tak podle jeho názoru je. S většinou z nich nesouhlasím a to z toho důvodu, že je znalec veden pouze svým úhlem pohledu, které lze nazvat „přírodní pozadí“. K tomuto úhlu jej zřejmě přiměla i vada hodnocené zprávy, která považuje rekultivovanou část s popílkem porostlou smrkovým lesem za přirozené pozadí – viz rovněž výše. Podle mého názoru stačí reagovat na jeho bod poslední, ve kterém tento úhel pohledu souhrnně vyjádřil a kde se praví. 6) Z monitorovacích zpráv a z dostupné literatury ….. vyplývá, že pískovna Hůrka byla otevřena v čistém, nekontaminovaném přírodním prostředí a přes desítky let trvající těžební činnost a ukládání různých materiálů v rámci rekultivace nevykazuje známky zjevného antropogenního znečištění. Skutečnost, že na malé části lokality byly před desítkami let uloženy elektrárenské popílky (což by v současné době bylo podle stávajících předpisů na ochranu životního prostředí již vyloučeno), které se naštěstí na přírodním prostředí lokality neprojevily negativně, nemůže být v současné době (kdy je ochraně životního prostředí věnována podstatně větší pozornost – nebo by alespoň měla být), záminkou pro to, aby sem bylo uloženo 250 000 m3 sedimentů, kvalitativně nevyhovujících platné legislativě se zdůvodněním, že se jedná o antropogenně znečištěnou lokalitu. Především jsem toho názoru, že v této pasáži znalec poněkud upouští od své preciznosti a nezaujatosti, která zdobila především jeho první posudek, což je na škodu věci. Totiž objektivně zhodnotit skutečnosti podle poznatků a platného právního řádu. Je pravdou, že takové uložení popílků pro rekultivaci by dnes nebylo možné, ale to nic nemění na tom, že tak uloženy jsou, nejde o neprávní stav a je třeba s nimi počítat. Jak sám potvrzuje, je to proto území antropogenně ovlivněné. A osobně nepovažuji takto zjištěnou skutečnost – oprávněnost zjištění společnosti SaNo nevyvrací, za „záminku“ k uložení materiálu, ale za příležitost danou obecně závaznými předpisy. Rovněž nesouhlasím s názorem znalce, že v případě sedimentu z Jordánu jde a priori o materiál, který „kvalitativně nevyhovuje platné legislativě“. Je pravdou, že některé závazně sledované ukazatele činí tento materiál problémovým, což má právě vyřešit tento posudek, ale takto zjednodušující konstatování mně nezbývá než odmítnout. Z důvodů, uvedených výše, musím proto odmítnout i závěr znaleckého posudku. Je pravdou, že práce nezobrazuje přírodní pozadí, není však pravdou, že by zjištěné hodnoty, které bych nazval současnou charakteristikou místa, potenciálně uvažovaného pro uložení sedimentu, byly nedůležité. Otázkou je, proč znalec v této pasáži opustil svůj názor uplatněný v předchozím posudku (podklad 21), kde jako podmínku možnosti zvýšit limitní koncentrace podle tabulky 10.1 jednoznačně uvádí nejen vyšší přirozené pozadí (vliv přírodní), ale i předchozí antropogenní ovlivnění (vliv antropogenní). Závěrem této kapitoly považuji za potřebné ještě uvést následující. Jsem toho názoru, že také výsledek jednání na ministerstvu životního prostředí, které bylo vyvoláno podáním občanského sdružení Za zdravou Planou (podklady 31, 32, 33) a jež vyústilo v odmítnutí požadavku zrušit zpracovateli monitoringu ze společnosti SaNo mgr. Horňákovi jeho odbornou způsobilost, svědčí, byť nepřímo, o tom, že zpráva neobsahuje vady, které by bylo možno charakterizovat jako závažné a je proto možné s jejími výsledky pracovat. .

25

S ohledem na potřebnou komplexnost zhodnocení reálné situace na lokalitě Hůrka v době sepsání tohoto posudku považuji v této části posudku za potřebné zopakovat právní názor Ministerstva životního prostředí OVSS II České Budějovice (podklad 34), uvedený v závěru kapitoly 3 tohoto posudku. V rozhodnutí MŽP je uvedeno, že současný souhlas s provozem zařízení z roku 2009 včetně textu provozního řádu (poklad 13) je platný v plném rozsahu, což znamená, že pokud by žadatel (Českomoravský štěrk) podání o nový souhlas a nový provozní řád neučinil, nebo toto podání vzal zpět, je možno na lokalitu ukládat s výjimkou nejméně jednometrové povrchové vrstvy sediment z Jordánu prakticky bez omezení.

6. Znalecké vyhodnocení Obsáhlý popis vývoje případu a dosti podrobná analýza základních dokumentů, jež jsou součástí správního spisu, mně umožní v dalším textu být spíše stručný s tím, že mnohé již bylo řečeno. Shrnu v bodech základní skutečnosti. - Odbahnění rybníka Jordán je velká akce s mnoha technickými problémy. Uložení sedimentů do lokality Hůrka se zdálo nejlepším řešením, jak sediment uložit do okamžiku, než do věci vstoupilo město Planá nad Lužnicí, na jehož katastrálním území zařízení pro využití odpadů leží. Důvodem byly a jsou obavy o nadměrnou zátěž životního prostředí. - Provozovatelem zařízení, které leží na pozemcích města Tábor, je společnost Českomoravský štěrk, která zde těží písky a současně ukládá inertní odpady již mnoho let. Na svoji činnost v dobývacím území má kromě povolení podle báňských předpisů rovněž povolení k provozu zařízení podle ustanovení § 14/1 zákona o odpadech. Toto povolení ve formě souhlasu krajského úřadu s provozem a s provozním řádem je stále platné v plném rozsahu a to přesto, že v mezidobí došlo ke změně části obecně závazných předpisů. - Přes tuto situaci si Českomoravský štěrk požádal o nový souhlas, kterým bylo zahájeno správní řízení, jež je v současné době přerušeno. Důvodem přerušení je skutečnost, že správní orgán obdržel od žadatele podklady ve svých závěrech a doporučeních diametrálně odlišné od podkladů, které mu předal jiný účastník řízení – město Planá nad Lužnicí. Rozpor je v tom, zda sediment z rybníka Jordán je do pískovny Hůrka možno uložit nebo ne. Rozpor má řešit tento znalecký posudek. - Prozkoumanost jakosti, přesněji míry znečištění, sedimentu z Jordánu je podle mne dostatečná a to přesto, že se některé hodnoty od sebe významně liší. Důvodem je velmi obtížné vzorkování pod hladinou vody a jsem přesvědčen, že rozdíly nejsou takové, aby se mohlo o dobrých znalostech jakosti sedimentu pochybovat. Na základě části těchto výsledků bylo vydáno osvědčení o vyloučení všech nebezpečných vlastnostech odpadů jak pro dolní, tak pro horní část nádrže. - Pískovna v Hůrce, tedy zařízení k využití odpadů a její nejbližší okolí, je prozkoumáno na dobré úrovni jak z hlediska kontaminace povrchových vrstev horninového prostředí, tak z hlediska jakosti podzemních vod. Výsledky prokazují, že lokalita je z minulosti antropogenně ovlivněna/znečištěna, z toho v některých dílčích segmentech významně a to teplárenskými popílky. Vliv dříve uložených odpadů na jakost podzemních vod zjištěn nebyl, jakost podzemních vod je velmi dobrá.

26

-

-

-

-

-

Z technických důvodů bude těžba sedimentu probíhat ve dvou etapách – dolní a horní část nádrže. V obou etapách je projektem předpokládána technologie předběžného vysoušení sedimentu po jeho vytěžení na obnaženém dnu nádrže. Prozatímní odhad doby zdržení je jeden měsíc, potom by měl být materiál odvážen na úložiště. Z návrhu nového provozního řádu plyne, že provozovatel zařízení počítá s ukládáním materiálu v rypném stavu a s jeho hutněním. Z podkladů zajištěných provozovatelem vyplývá, že výška hladiny podzemní vody s ohledem na předpokládané úpravy jejího proudění bude na takové úrovni, že by část uloženého materiálu ležela trvale pod hladinou podzemní vody. Část pískovny je v záplavovém území řeky Lužnice. Z kritických škodlivin, jejichž obsah v sedimentu bude rozhodovat o tom, jakým způsobem bude třeba se sedimentem nakládat, je obsah AOX a obsah arsenu. Obsah AOX překračuje opakovaně a významně limit stanovený v příloze č.9 zákona o odpadech pro možnost těžený sediment vyřadit z režimu odpadů ve smyslu zákona. Obsah arsenu překračuje opakovaně a významně limit stanovený v Příloze 10 – tabulce 10.1 vyhlášky 294/2005 Sb. pro možnost využití tohoto odpadu na povrchu terénu. Je všeobecně známo a při zpracování tohoto posudku znovu konzultacemi (podklad 35) ověřeno, že organické látky, jež tvoří skupinové stanovení AOX, který může být v našem případě limitujícím faktorem, jsou po vytěžení na vzduchu nestabilní a jejich koncentrace se postupně snižují, až látky zcela vymizí. V sedimentu byla některými analýzami zjištěna i dílčí překročení v dalších sledovaných ukazatelích, která jsou však jen náhodná, případně nevýznamně vysoká a je možno je v rámci statistického chápání výsledků odběrů vzorků a laboratorních analýz zanedbat.

Z výše uvedeného plyne, že pokud má investor akce zájem uložit sedimenty z rybníka Jordán v zařízení pro využívání odpadů na povrchu terénu v pískovně v lokalitě Hůrka, má k tomu dvě možnosti. První možností je vyjmout tyto sedimenty z režimu odpadů, což v praxi znamená zajistit výrazné snížení koncentračních hodnot ukazatele AOX. Je obtížné odhadnout, jaká doba zdržení by byla nutná k poklesu hodnot pod daný limit. Tato doba je funkcí teploty, slunečního svitu, mechanického zpracování vytěženého materiálu (přehrnování) a rovněž celkového charakteru sedimentu (obsah organických látek, zrnitost). To by se muselo v praxi vyzkoušet a lze očekávat, že to bude v průběhu těžby vlivem změn charakteru sedimentu z různých částí nádrže a z různých hloubek a vlivem ročních dob silně kolísat. Je možné, že se to nemusí podařit vůbec, případně v ještě únosné době zdržení na ploše rybníka jen některým frakcím. Pokud se koncentrace AOX sníží pod hranici danou předpisem, je možno jej vozit na Hůrku mimo režim odpadů. Za tím účelem bych ještě doporučoval doplnit návrh provozního řádu v pasáži, kde se hovoří o dovozu materiálů mimo režim odpadů

27

Druhou možností je uložení sedimentu v režimu odpadu s tím, že příslušný správní orgán, kterým je Krajský úřad Jihočeského kraje, bude respektovat závěry toho posudku, které jsou následující.

Lokalita Hůrka je antropogenně znečištěné území, které splňuje podmínky pro možnost zvýšení limitní koncentrace arzenu, uvedené v Příloze č.11 bod 5. Míra zvýšení je dána naměřenými hodnotami, které v ohnisku antropogenního ovlivnění překračují 60 mg/kg sušiny, v jiných místech však nedosahují ani 10 mg/kg sušiny. Průzkumem zjištěný průměr je zhruba 30 mg/kg sušiny. Tato hodnota je identická s limitní hodnotou pro sedimenty, jež je možno vyřadit z režimu odpadů, a rovněž s limitní hodnotou, která je při hodnocení starých ekologických zátěží považována za přirozené pozadí. Z těchto důvodů se přímo nabízí toto doporučení.

Hodnotu arsenu je možno zvýšit maximálně na 30 mg/kg sušiny. Jsem toho názoru, že každé opatření, které využívá nějaké „výjimky“ z obecně daných pravidel (byť jsem přesvědčen, že jde o pravidla nastavená nesprávně), by mělo být opatřeno podmínkami, které navrhuji takto.

Podmínky: 1) Provozovatel zařízení zajistí vhodnými úpravami, na příklad změnami režimu toku podzemní vody, zvýšením podloží pro ukládání materiálu či jakkoli jinak, aby rybniční sediment při svém ukládání ani kdykoli později nebyl uložen pod hladinou podzemní vody a to ani částečně. Návrh technického opatření, jak bude tato podmínka zajištěna, bude s ohledem na jeho závažnost součástí provozního řádu nejlépe jako jeho samostatná součást či příloha. 2) Sediment z rybníka Jordán bude před svým uložením odvodněn takovým způsobem, že nebude svými reologickým vlastnostmi působit při ukládání potíže, které by bylo možno posoudit jako ohrožení životního prostředí. 3) Splnění jakostních podmínek, tedy limitovaného obsahu arsenu, případně při využití první možnosti limitujícího obsahu AOX, bude kontrolováno v šaržích po maximálně 1000 t. Podrobnosti budou uvedeny v provozním řádu.

7. Shrnutí a závěr Odbahnění rybníka Jordán je velkou stavební akcí, která výrazným způsobem zlepší možnosti provozu tohoto mimořádného vodního díla. Značné množství sedimentů, které budou nepříjemným a akci zatěžujícím vedlejším produktem, je třeba umístit způsobem, který bude co nejšetrnější k životnímu prostředí, splní všechny podmínky dané naším právním řádem v oblasti ochrany ŽP a současně zbytečně nezatíží ekonomiku celé akce. Je věcí státu, aby pro každou činnost, jež v sobě skrývá nebezpečí, stanovil podmínky jejího provedení. Je věcí účastníků správního řízení, na jehož konci je takové rozhodnutí státu

28

správním rozhodnutím formalizováno, aby v případě, že mají pochybnosti o takové činnosti či o některé její části, vznášeli námitky. Takové obavy jsou legitimní a nelze je zlehčovat. Je však věcí odborníků, aby námitky posoudili, případně je stranám vysvětlili. A je dále věcí příslušného úřadu, aby veškeré názory formou dokumentů shromáždil a jako naprosto autonomní orgán o řešení rozhodl. Náš případ, konkrétně uložení sedimentů z odbahnění Jordánu na lokalitě Hůrka, byl tímto posudkem posouzen z hlediska zákonných možností, jak sediment na lokalitě uložit. Žádná akce, zejména takto velká a složitá, není bez rizika. Na základě předaných podkladů, jež jsou uvedeny v úvodu, jsem usoudil, že rizika jsou minimální a při splnění podmínek uvedených výše nevidím důvod, proč by sediment z Jordánu nemohl být v pískovně Hůrka uložen.

29