Ing. Zdeněk Škromach. Vážené dámy, vážení pánové,

Ing. Zdeněk Škromach Vážené dámy, vážení pánové, jsem rád, že vás mohu přivítat v tomto krásném sále na semináři, jehož hlavním tématem je naplňování Úmluvy o právech dítěte Českou republikou. Říká se, že úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o dvě velké skupiny obyvatel, a to o děti a seniory. A právě proto jsem rád, že na půdě Senátu můžeme otevřít téma, které považuji za důležité. Je to téma, které se nehřeje ve světle palcových titulků bulvárních novin či ve světle kamer našich mnoha televizních stanic.Ale je to téma, které je stejně důležité jako zvyšování DPH či změna daňové soustavy.Vždyť děti jsou budoucností každého národa.Dovolte mi proto na úvod dnešního semináře malé zamyšlení. Jak jsem již uvedl, děti jsou budoucností každé společnosti a rozummný stát se o svoji budoucnost stará, protože velmi dobře ví, že investice vložená do dětí a mladých lidí se musí vrátit.Ale pokud se dnes podívám okolo sebe a podívám se na politiku vládní reprezentace nejenom očima politika, ale i očima táty dospělých dětí, tak jsem přesvědčen o tom, že se k našim dětem chováme macešsky, pokud tedy mohu použít toto slovo. Jak se vlastně cítí dnešní děti ve světě nás dospělých a dovolíme jim, aby vůbec byly skutečnými dětmi? Nestávají se někdy obětmi našich nesplněných ambicí? Neženeme je k vrcholných sportovním či jiným výkonům za cenu toho, že ztrácejí dětství?Máme my dospělí vůbec čas povídat si svými dětmi? Známe jejich přání, sny, touhy? Řadu z nás žene vpřed ambice dosáhnout úspěchu, ale řada z nás, která by ráda svůj volný čas dětem věnovala, jej nemá, protože aby rodina v dnešním světě přežila musí mít často rodiče dvě a více povolání.Selhává sociální politika, podpora prodinné poltiky ze strany státu je téměř nulová, sociální stát je postupně demontován pod rouškou úspor a rodina a mezidliské vztahy pak nevydrží pod náporem starostí, kde vzít na zaplacení nájmu či stále se zdražujících služeb.I to je obrázek české rodiny.Jak se v ní asi cítí dítě? Dlouho bych tady mohl rozebírat situaci samoživitelek a samoživitelů, jimž stát nedokáže pomoci v jejich těžké situaci, je sice chválihodné, že neplatiči zabavíme, řidičský průkaz, ale ten nezaplatí ani obědy do školy, ani nové boty. V souvislosti s tímto postojem vlády je nutné podoktnout, že v Českém prostředí již poměrně dlouho dobu nevyšla žádná hlubší sociologická studie, která by se týkala života rodin a rodinného prostředí. Konec konců, naše vláda je známá tím, že analýzy možných dopadů zákonů zadává zpětně, tedy ve chvíli, kdy zákony vejdou v platnost a některé jejich dopady jsou již nevratné.Myslím, že je zbytečné zde připomínat

statisku, kterou všichni známe a její alarmaující trendy, které upozorňují na nízkou sňatečnost, vysokou rozodovost, na snižující se počet dětí v rodině a tak dále. A právě rozvodovost, nefunkční rodiny a řada sociálních problémů do kterých se rodiny dostávají díky nerozumné politice škrt vlády mají v první řadě dopady na děti. Tématem dnešního seminiře jsou práva handicapovaných dětí.Z řady svých setkání s rodiči handicapovaných dětí vím, jak je pro tyto rodiny často velmi těžké dožádat se svých práv, jak špatně funguje systém rozdělování státní finanční podpory pro různé druhy handicapů, jak se někdy velmi necitlivě chovají úřednící při vyhodnocování dávek pro některé typy postižení.Myslím, že toto téma by vydalo na samostaný seminář.Ale dnes budete hovořit hlavně o právech těchto dětí na spokojený život, vzdělání, zdraví, odpovídající zdravotní péči a třeba i právu na spokojený život bez stresu. Dámy a pánové, asi mnozí z nás si teď kladou otázku, jak jsou tato práva u nás naplňována.Osobně jsem přesvědčen o tom, že je potřeba při každé příležitosi o nich hovořit a také dělat konkrétní kroky k jejich naplnění.Proto jsem rád, že se dnešního semináře účastní paní Monika Šimůnková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která ve svém vystoupení jistě podrobně shrne stav naplňování Úmluvy z pohledu vlády.Jen mám trochu obavu, aby se tento pohled nelišil od skutečnosti se kterou jsem dnes a denně konfrontován.

Dáma a pánové, Fjodor Michailovič Dostojevský jednou řekl "Duše se léčí pobytem s dětmi", a nám dospělým bych moc přál, aby se naše nemocné duše měli kde léčit. Děkuji za pozornost.

Mgr. Monika Šimůnková

Příspěvek zmocněnkyně vlády pro lidská práva na 18. seminář o plnění Úmluvy OSN o právech dítěte dne 31. ledna 2013 Činnost a podněty Rady vlády pro lidská práva

Vážené dámy, vážení pánové, je mi ctí být tu dnes s Vámi a pohovořit o tématu práv dítěte, jež považuji za jednu z mých hlavních priorit ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Na úvod mi dovolte stručně shrnout pozitivní změny v českém systému ochrany práv dítěte od roku 2011, kdy Výbor OSN pro práva dítěte přijal závěrečná doporučení České republice. Především vláda na začátku roku 2012 schválila Národní strategii ochrany práv dítěte „Právo na dětství“, jejímž cílem je stávající systém do roku 2018 reformovat. Strategie definuje základní principy ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti. Zaměřuje se především na zvyšování kvality života rodin a dětí, eliminaci diskriminace a nerovného přístupu vůči dětem, podporu všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném prostředí, případně náhradním rodinném prostředí, to vše za aktivní účasti dětí a mladých lidí v rozhodovacích procesech, které se jich bezprostředně týkají. Na Národní strategii navazuje Akční plán na roky 2012-2015, jež konkretizuje úkoly pro jednotlivé rezorty a určuje časový rámec, do kdy by měly být naplněny. V souvislosti s tématem dnešního semináře si dovolím upozornit na cíl č. 5 Národního akčního plánu Vyrovnávání příležitostí pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením. Jeho součástí jsou i (1) opatření na vytvoření sítě terénních a ambulantních sociálně-zdravotních služeb, (2) novelizace právní úpravy péče o děti, která zajistí, že dítě nebude odděleno z rodinného prostředí z důvodů zdravotního postižení či (3) podpora náhradní rodinné péče o děti se zdravotním postižením. Dále došlo v loňském roce k přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která definuje okruh standardů kvality sociálně-právní ochrany a zpřesňuje podmínky činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zavádí také povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí postupovat podle stanoveného individuálního plánu ochrany dítěte. Přijata byla i novela zákona o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, jež podporuje předcházení vzniku a rozvoje výchovných problémů poskytováním preventivně výchovných a poradenských služeb a předpokládá snížení počtu dětí, které by pro své výchovné problémy měly

být umístěny do institucionální péče. Zavádí také ambulantní způsob výkonu ústavní výchovy, což by mělo účinně napomáhat včasnějšímu a úspěšnějšímu návratu dítěte do běžného života. Česká republika se rovněž přiblížila vytvoření nezávislého mechanismu kontroly dětských práv, tzv. dětského ombudsmana. Veřejný ochránce práv mi v první polovině roku 2012 po delších jednáních zaslal dopis, v němž souhlasí s tím, že bude funkci dětského ombudsmana vykonávat, a slibuje přistoupit k organizačním změnám. Že bere tuto svoji novou roli velmi vážně, dokázal i spuštěním nové webové stránky určené dětem, kde se děti mohou jednoduchou formou dočíst, v čem jim může veřejný ochránce práv pomoci a jakým způsobem se na něj mají obracet. I přes nastíněné pokroky jsem si vědoma, že v oblasti práv dětí je stále co zlepšovat. Pro děti a mladé lidi (zejména ty se zdravotním postižením) je kupříkladu velmi důležitá dostupnost kvalitních a provázaných sociálních služeb. Rodina dítěte s postižením se často potýká s nedostatkem informací a je v mnoha případech odkázána na řešení nepříznivé situace vlastními silami a to v oblasti vzdělávání, sociálních služeb či zdravotní péče. Jedním z důsledků tohoto stavu je neadekvátně vysoký počet těchto dětí v ústavech. Hledání cest, jak zlepšit tuto nepříznivou situaci, se promítlo do Národního akčního plánu vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014, který byl i v roce 2012 uskutečňován. Jeho součástí jsou také opatření, jejichž účelem je zlepšit podmínky vzdělávání dětí a mladých lidí s mentálním postižením. Cílem těchto opatření je především zpřesnit pravidla jiného způsobu vzdělávání ve smyslu § 42 školského zákona pro děti s hlubokým mentálním postižením v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Součástí Národního plánu je také opatření, jehož cílem je navrhnout novou formulaci právní úpravy ochrany práv zvlášť ohrožených skupin se zdravotním postižením (osoby s mentálním postižením a s duševní poruchou), čehož bude dosaženo v souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tedy v roce 2014. Zcela nově jsou upraveny otázky související se zbavováním či omezováním způsobilosti k právním úkonům u fyzických osob a v návaznosti na to také přesně vymezena práva a povinnosti jejich opatrovníků. V souvislosti s dalším tématem dnešního semináře – znevýhodněné děti - pak nelze nezmínit i Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015, jejíž realizace probíhala i v roce 2012. Velkým tématem bylo a je inkluzivní vzdělávání, tedy že všichni žáci, bez ohledu na míru nadání či potřebu vyrovnávacích opatření jsou vzděláváni spolu v hlavním vzdělávacím proudu. V této oblasti se velmi angažuje Agentura pro sociální začleňování a na příkladech z každodenní praxe ukazuje, že inkluzivní vzdělání je proveditelným a zároveň přínosným krokem do budoucna. Zásadními opatřeními jsou přitom multidisciplinární spolupráce institucí, předškolní výchova a vzdělávání, aktivní výuka a individuální přístup, podpora odpovědnosti, asistence při výuce či úzká

spolupráce s rodinou a komunitou. Dovolte mi zabývat se nyní hlavním tématem mého příspěvku – činností Rady vlády pro lidská práva a jejího stálého poradního orgánu Výboru pro práva dítěte. Jedním z hlavních úkolů Výboru je monitorovat stav dětských práv v České republice včetně naplňování Úmluvy a připravovat podněty pro Radu s návrhy na zlepšení situace. Výbor těží z práce odborníků a nevládních organizací, kterým bych tímto chtěla poděkovat za zprostředkování cenných zkušeností. V roce 2012 vypracoval Výbor velmi obsáhlé podněty týkající se některých aspektů tzv. nesporného řízení. První z podnětů se týkal předběžných opatření, ochrany soukromí dětí, výkonu rozhodnutí a dovolání. Výbor konstatoval, že předběžné opatření odebírající děti z rodin je nadužíváno a soud zohledňuje pouze stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí a nikoliv názory a zájmy dítěte, které je např. obětí rodičovských sporů. Dítě je odebíráno z rodiny pouze na základě nevyhovujících sociálně-ekonomických podmínek a pobytem v ústavních zařízeních je traumatizováno a trvale poškozeno. Výbor proto doporučil zavést povinné slyšení dítěte a dalších účastníků řízení při vydávání předběžných opatření či v nejbližší možné chvíli a zároveň posoudit důvodnost předběžného opatření. Předběžné opatření by rovněž mělo být co nejvíce časově omezeno tak, aby se minimalizoval případný nedůvodný zásah do práv dítěte. Dále by podle Výboru měla být veřejnost vždy vyloučena ve věcech péče o nezletilé, je-li dítě osobně přítomno jednání. V neposlední řadě by při výkonu rozhodnutí týkajícího se dítěte (odnětí dítěte z rodiny, neplnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte) měla být povinnost postupovat způsobem přiměřeným situaci a předejít nepřijatelnému zásahu do psychického a citového vývoje dítěte nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv nebo k nedůvodnému zásahu do práv jiných osob. Ve svém druhém podnětu se Výbor zabýval otázkou zastupování zájmů dítěte kolizním opatrovníkem v soudním řízení. Dítě by dle Výboru měla zastupovat osoba s právním vzděláním a zkušenostmi ve výkonu povolání advokáta ustanovená ex offo. Podněty se nestihly projednat na posledním zasedání Rady, jehož program byl velmi nabitý. V rámci připomínkové řízení k návrhu zákona o zvláštních řízeních soudních (tedy nové kodifikace nesporných řízení) však bylo z mojí strany (i strany Ministerstva práce a sociálních věcí) uplatněno mnoho připomínek, které se obsahově shodovaly s tématy podnětů. Většina z nich byla akceptována a tak je nyní v návrhu zákona: -

zkrácena délka trvání rychlého předběžného opatření na 1 měsíc a je možné jej řádně prodloužit pouze na 6 měsíců místo navrhovaných 12;

-

zkrácena lhůta, do které musí soud rozhodnout o odvolání proti rychlému předběžnému opatření z 15 na 7 dnů;

-

zakotven institut důvěrníka u výslechu nesvéprávného v řízení o povolení uzavřít manželství;

-

či doplněna možnost okamžitého odvolání OSPODu jako opatrovníka dítěte, jestliže se bude se zřetelem ke všem okolnostem jevit jako podjatý.

V současné době také v návaznosti na vypořádání mých připomínek dojednávám s Ministerstvem spravedlnosti možnost dovolání v rodinněprávních věcech, které je tolik potřebné pro sjednocení judikatury v České republice. V průběhu roku 2012 také pokračovala i za pomoci členů Výboru distribuce brožurek KIKO a RUKA v rámci kampaně Tady se nedotýkej, která citlivou a přístupnou formou přibližuje hranice intimity v mezilidském styku. Brožurka slouží k prevenci a detekci sexuálního zneužívání dětí. V druhé polovině roku 2012 ustanovil Výbor pro práva dítěte Pracovní skupinu pro rodinněprávní soudnictví, jejímž cílem je dále napomoci realizaci Úmluvy v České republice a vytvořit komplexní materiál pro Radu vlády pro lidská práva, který by představoval zásadní posun v činnosti rodinněprávního soudnictví směrem k vytvoření „soudnictví přátelského dětem“ v souladu s doporučeními Rady Evropy.

Dámy a pánové, věřím tedy, že i rok 2013 bude pro rozvoj dětských práv přínosný a přeji nám všem mnoho sil, abychom společně přispěli k lepší ochraně našich dětí, neboť děti jsou naše budoucnost, a na kvalitě jejich dětství závisí i kvalita budoucnosti nás všech. Děkuji za pozornost. Mgr. Monika Šimůnková zmocněnkyně vlády pro lidská práva

PhDr. Antonín Bůžek, Ph.D.

18. seminář o plnění Úmluvy OSN o právech dítěte v České republice, pořádaný Zdeňkem Škromachem, 1. místopředsedou Senátu P ČR dne 31. ledna 2013 v Praze

Dítě je člověkem v každém okamžiku své existence a má právo být dítětem. A v rukou dospělých spočívá blaho dětí. O věcech, které se dětí týkají, nestačí jen mluvit, ale také psát, aby se nezapomněly. Avšak nelze zůstat jen u slov, ta by měla být skutky naplňována. Dítě máme nejen milovat, ale také myslet na jeho práva, respektovat je a vyvozovat sankce, když respektována nejsou. Dospělý má být obhájcem dítěte. Dítě má právo na péči, a to ne jako číslo, ale jako osoba. Ne pro dobro společnosti, ale pro zachování jeho vlastní, lidské důstojnosti. Je smutné, když člověk jako dítě je chráněn pouze právem, pouze zákony a paragrafy. Jsou tu rodiče, kteří by měli chránit své dítě mnohem spolehlivěji než nejdokonalejší zákony. A proto má dítě právo na matku a otce, což je povinnost dospělých. Když to není dítěti dopřáno, nestačí jen filantropie a laskavé milosrdenství. Dítě potřebuje zákony, které jsou sice nedokonalé, ale přece jen mu mohou zaručit nějaké bezpečí. Potom ovšem je nutné, aby ze zákona vznikly organizace a občanská sdružení, která by dohlížela, jak je zákon dodržován. Zákon se dá obejít, vysvětlit v cizí prospěch a zneužít. V současné situaci dětí je potřebný zákon na ochranu dětí.

PhDr. Antonín Bůžek, Ph.D., člen Sdružení zastánců dětských práv, české sekce DCI e-mail: [email protected]