Informovanost o podmínkách transplantace orgánů a tkání

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra porodní asistence a zdravotnických záchranářů Studijní obor Zdravotnický záchranář

Informovanost o podmínkách transplantace orgánů a tkání Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Josef Kuře, Dr. phil. Autor práce: Václav Gabriel

Brno 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením pana doc. Mgr. Josefa Kuřete, Dr. phil., s využitím zdrojů uvedených v seznamu literatury a pramenů.

V Moravských Knínicích dne …...................

……………………. Václav Gabriel

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu doc. Mgr. Josefu Kuřeti, Dr. phil., za odborné vedení bakalářské práce, cenné připomínky a rady. Dále bych rád poděkoval mé rodině a přátelům za podporu při psaní této práce, jakožto i v průběhu celého studia.

ABSTRAKT Tématem této bakalářské práce je míra informovanosti o podmínkách transplantace orgánů a tkání. Práce je rozdělena na dvě části, v první, teoretické části, je krátce zmíněna historie transplantací, základní principy a postupy transplantační politiky, podmínky transplantací od žijících a zemřelých dárců, rozdíly mezi opting-out a opting-in, platná legislativní úprava a statistiky transplantací, počtu dárců a čekací listiny. Praktická část je věnována kvantitativnímu výzkumu informovanosti veřejnosti, který probíhal formou anonymního dotazníku. Klíčová slova: transplantace, informovanost, předpokládaný souhlas, posmrtný odběr

ABSTRACT The topic of this bachelor’s thesis is the awareness about the conditions of organ and tissue transplantations. There are two parts of the thesis: the first part deals with the history, principles and procedures of transplantation policy, the conditions of transplantations from living and dead donors and the difference between opting-out and opting-in. The current legislation and statistic data of transplantations, number of donors and waiting lists are mentioned as well. The second part is dedicated to quantitative research of the public awareness about the topic with use of anonymous questionnaires. Key words: transplantations, public awareness, assumed consent, posthumous retrieval

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

2.

3.

4.

5.

6.

Transplantace jako pojem ................................................................................................... 8 1.1.

Historie transplantace................................................................................................... 8

1.2.

Transplantace od žijícího dárce ................................................................................... 9

1.3.

Transplantace od zemřelého dárce ............................................................................. 10

1.4.

Xenotransplantace ...................................................................................................... 12

Vyjádření přání ohledně posmrtného nakládání s orgány či tkáněmi .............................. 13 2.1.

Metoda opting-out...................................................................................................... 13

2.2.

Metoda opting-in........................................................................................................ 14

Legislativní úprava transplantací v České republice ........................................................ 15 3.1.

Právní přípustnost odběru od zemřelého dárce .......................................................... 15

3.2.

Smrt mozku ................................................................................................................ 16

3.3.

Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů ............. 18

Organizace transplantací v České republice ..................................................................... 20 4.1.

Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů ........................................... 20

4.2.

Transplantační centra v České republice ................................................................... 20

4.3.

Transplantace tkání a tkáňové banky ......................................................................... 21

Statistika transplantací, počtu dárců a čekací listiny ........................................................ 23 5.1.

Počet dárců v regionech transplantačních center v roce 2015 ................................... 23

5.2.

Transplantace orgánů v roce 2015 ............................................................................. 24

5.3.

Pohyb na čekací listině v ČR od roku 2006 – 2014 ................................................... 24

5.4.

Aktuální stav na čekací listině ................................................................................... 25

Praktická část .................................................................................................................... 26 6.1.

Cíle práce ................................................................................................................... 26

6.2.

Metodika práce .......................................................................................................... 27

6.3.

Dotazník ..................................................................................................................... 27

6.4.

Vzorek respondentů ................................................................................................... 28

6.5.

Vyhodnocení výsledků .............................................................................................. 28

6.6.

Vyhodnocení cílů a hypotéz ...................................................................................... 42

6.7.

Diskuze ...................................................................................................................... 47

7.

Závěr ................................................................................................................................. 51

8.

Seznam literatury a pramenů ............................................................................................ 52

9.

Seznam tabulek a obrázků ................................................................................................ 55

10.

Seznam příloh ................................................................................................................ 57

ÚVOD Pokrok v medicíně už před nějakým časem dospěl ke stadiu, kdy zdravotní potíže lidí způsobené sníženou nebo dokonce úplnou ztrátou funkce jejich tělesných orgánů či tkání nemožné překonávat dílčími léčebnými zásahy na postižených orgánech či tkáních, lze léčit jejich výměnou za orgány či tkáně jiného jedince, procesem zvaným transplantace. Protože orgány či tkáně potřebné k transplantaci představují specifické biologické útvary, které (alespoň zatím) nelze vytvářet umělou cestou, je třeba u pacientů ty nefunkční nahrazovat orgány vytvořenými „přirozenou cestou“ v těle jiného člověka, a jemu pak odebranými. Člověk přispívající touto cestou jinému člověku k zachování jeho života, se stává dárcem. Transplantací se ovšem navozuje situace, která si vynucuje řadu organizačních a jiných opatření. Necháme-li stranou záležitosti vztahující se k samotnému provedení transplantace, došlo také k právnímu ošetření vztahu osob nějak účastných na vnějších okolnostech tohoto lékařského zákroku. To v plné míře platí o osobách, které se staly dárci orgánů až po své smrti; právní normy týkající se zemřelých občanů státu se svým způsobem promítají i do transplantačního procesu. Zkrátka: transplantace navodily vznik specifické oblasti v našem zdravotnictví, a tím našeho společenského života vůbec. Protože se tak potenciálně dotýká širší veřejnosti, bylo by v jejím zájmu, aby měla o této věci náležité informace, poskytující lidem znalosti, potřebné k jejich dobré orientaci v dané oblasti, k správnému uvažování a jednání. Je v zájmu státu samého, aby se staral o dobrou informovanost svých občanů a tedy i informovanost v této oblasti. Obsahem mé práce je v teoretické části seznámit s historií transplantací, přiblížit základní principy a postupy transplantační politiky, podmínky transplantací od žijících a zemřelých dárců, vysvětlit rozdíly mezi předpokládaným souhlasem či předpokládaným nesouhlasem občanů s posmrtným odběrem orgánů a tkání a zmínit platnou legislativní úpravu této oblasti v České republice. V praktické části předkládám originální výzkum úrovně informovanosti o podmínkách transplantace orgánů a tkání, vytvořený pro občany České republiky z řad laické i odborné veřejnosti, a závěrem práce se snažím navrhnout možné řešení některých problémů zjištěných ve výzkumu.

7

1. TRANSPLANTACE JAKO POJEM Termín transplantace [z latinského trans – skrz, přes, za a planta - sazenice]1 označuje chirurgické odstranění tělesného orgánu či tkáně, například ledviny, z jedné osoby (dárce) a umístění tohoto orgánu či tkáně do těla další osoby za účelem zlepšení zdravotního stavu a prodloužení a zkvalitnění života příjemce.2 Indikací pro provedení transplantace je snížení nebo vymizení funkce původního orgánu či tkáně, často způsobené nějakým onemocněním nebo úrazem. V České republice se v současné době provádí transplantace srdce, plic, jater, slinivky břišní, ledvin, Langerhansových ostrůvků, tenkého střeva, oční rohovky, kožních štěpů, cévních štěpů, kloubů a srdeční chlopně.3,4

1.1.

Historie transplantace

Většina lidí se obvykle domnívá, že transplantace orgánů či tkání má krátkou historii. Moderní éra transplantací sice začala až v 50. letech 20. století, nicméně zájem o tuto problematiku se začíná objevovat již mnohem dříve. Myšlenka využití dárcovské tkáně v plastické chirurgii se objevuje již v roce 600 př. Kr. Ze starověku se nám potom dochovaly například obrazy svatých Kosmy a Damiána, bratrů a lékařů, na kterých jsou vyobrazeni při provádění transplantace lidské nohy.5 Významným mezníkem v historii transplantologie, ale i celé medicíny, je první úspěšná orgánová transplantace. V roce 1902 se vídeňskému lékaři Emerichu Ullmannovi podařila experimentální autotransplantace ledviny u psa. Odebraná ledvina byla implantována na krční cévy a po dobu pěti dnů vylučovala moč.6 První úspěšná transplantace ledvin byla provedena roku 1954 doktorem J. Murrayem v Bostonu. Jednalo se o izotransplantaci, což je pojem označující přenos orgánů mezi identickými dvojčaty. Dostali jsme se tím do nové éry. Transplantací jsme totiž schopni zachránit jedince, který by v předtransplantační době zcela určitě zemřel.7 V roce 1967 proběhla také první úspěšná transplantace srdce. Příjemce však zemřel 18 dní po operaci.2

8

Na území tehdejšího Československa došlo k první transplantaci ledviny v roce 1961 u nemocné 16leté dívky, která ale bohužel po šestnácti dnech zemřela na potransplantační komplikace, konkrétně kolibacilární sepsi.4 Od těchto prvních experimentů uběhla již delší doba, během které se u nás podařilo vytvořit fungující systém zahrnující transplantační centra, koordinační střediska, legislativní normy, státní kontrolní mechanizmy atd.

1.2.

Transplantace od žijícího dárce

Transplantace od žijícího dárce je jeden ze způsobů vyhledávání dárců orgánů či tkání, při kterém se dárcem stává osoba žijící. S tímto způsobem transplantování se začalo v padesátých letech a překvapivě nedošlo k větším protestům veřejnosti. Nicméně již od začátku se jednalo o velmi kontroverzní postup, protože porušoval jeden ze základních hluboce zakořeněných principů medicíny primum non nocere – především neškodit8. Odbírání od žijících dárců totiž přináší mnoho výhod, ale také nevýhod. Dárce při transplantační operaci podstupuje nemalé riziko. Kromě omezení vyplývajícího ze samotného faktu odejmutí části/celého orgánu či tkáně dárci hrozí pooperační komplikace (infekce, trombóza, poškození okolních tkání…), ale i komplikace nejobávanější – smrt.7 Uvádí se, že riziko úmrtí například při darování ledviny je 0,03 %.7 Velikou výhodou takto odebíraných orgánů nebo tkání je jejich kvalita. U odebíraných struktur dochází ke kratší ischemii, což má za následek omezení komplikací u příjemce a podstatně delší funkci odebraného orgánu či tkáně. Genetická příbuznost při darování v rámci rodiny je rovněž zásadní výhodou, ale není podmínkou.4 Další výhodou je dokonalá příprava a vyšetření dárce i příjemce. Je možné naplánovat operaci kdykoliv dle potřeby pacienta a není nutné čekat, až se naskytne vhodná ledvina od zemřelého dárce. Právní přípustnost odběru tkání a orgánů od žijícího dárce je definována v § 3 zákona č. 285/2002 Sb., Zákon o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto zákona lze takový odběr provést pouze v případě, že „je prováděn výhradně v zájmu léčebného přínosu pro příjemce, v době odběru není k dispozici vhodná tkáň nebo orgán od zemřelého dárce a

9

neexistuje jiná léčebná metoda srovnatelného účinku, je dárcem osoba způsobilá dát způsobem stanoveným tímto zákonem svobodný, informovaný a konkrétní souhlas a tento souhlas skutečně vyslovila, a jedná se o obnovitelné tkáně nebo jeden z funkčních párových orgánů.“9 V případě darování osobě blízké stačí svobodný, informovaný, konkrétní souhlas dárce, u osob, které nejsou v příbuzenském vztahu, je nutné ještě získat kladné stanovisko etické komise. Odběr od živého dárce nemůžeme provést, pokud „lze důvodně předpokládat, že provedení odběru by mohlo vážným způsobem ohrozit zdraví nebo život dárce“, pokud „je dárce osoba nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení, s výjimkou dárcovství mezi dětmi a rodiči, sourozenci a mezi manželi“, nebo pokud „vzniklo na základě posouzení zdravotní způsobilosti dárce důvodné podezření, že dárce trpí nemocí nebo stavem, které by mohly ohrozit zdraví nebo život příjemce. To neplatí, pokud riziko poškození zdraví příjemce je zanedbatelné ve srovnání se život zachraňující transplantací.“9 Z medicínských podmínek je následně potřeba dodržet především zdravotní a psychologickou způsobilost potenciálního dárce, ověřit schopnost odebraného orgánu či tkáně naplnit požadovanou funkci v těle příjemce, posoudit anatomickou proveditelnost zákroku a zhodnotit míru rizik.10 Odebírání od žijících dárců je poté jeden ze způsobů, jak snížit nedostatek orgánů či tkání. Ledvina jako párový orgán je nejčastějším případem transplantace orgánu od žijícího dárce. V roce 2015 tvořily ledviny od žijících dárců 17 % ze všech provedených transplantací ledvin na území České republiky.11

1.3.

Transplantace od zemřelého dárce

K odebrání orgánů či tkání u zemřelého dárce může dojít pouze v případě prokázané smrti mozku. Kritéria pro posouzení jsou pevně zakotvena v transplantačním zákoně. Podmínkám, které je třeba pro prohlášení člověka za mozkově mrtvého, se podrobně věnuje kapitola 3.2.

10

Zemřelí dárcové se rozlišují na kadaverózního [z lat. cadaver - mrtvola]1 dárce s bijícím srdcem a prokázanou smrtí mozku (heart-beating donor – HBD), u nichž je možný odběr orgánů a tkání využitelných k transplantaci (ledviny, játra, srdce, plíce, slinivka břišní, tenké střevo, oční rohovka, klouby, oční stepy, cévní štěpy, srdeční chlopně) a na kadaverózní dárce s nebijícím srdcem (non-heart-beating donor – NHBD).4,12 Nejčastějším typem dárce je přitom dárce s bijícím srdcem, kdy je možný i multiorgánový výběr. Velkou výhodou je žádná nebo minimální teplá ischemie (doba od přerušení krevního průtoku dárce do zahájení proplachu odebíraných orgánů ledovým roztokem). Dárce s nebijícím srdcem je v České republice méně častým (okolo 15 % dle programu). V zahraničí je NHBD více rozšířený a probíhá u něj i multiorgánový odběr, v ČR se zatím provádí pouze odběr ledvin a některých tkání. U dárce s nebijícím srdcem je vždy přítomná teplá ischemie.12 Rozpoznání případných zemřelých dárců náleží zdravotnickému zařízení, ve kterém došlo k úmrtí. V okamžiku, kdy se vyskytne osoba s jasnými znaky smrti mozku dle zákona, dojde k informování odběrového koordinátora příslušného transplantačního centra nebo instituce v regionu odpovědné za odběry orgánů. Koordinátor z transplantačního centra poté společně s pracovníky zdravotnického zařízení (dárcovské nemocnice) posuzuje medicínskou způsobilost zemřelé osoby k odběru orgánů či tkání. Důležité je minimalizovat rizika vyplývající z implantace transplantátu příjemci, především vyloučit přenos infekčních a nádorových onemocnění. Dále je žádoucí vyloučení dárců s rizikovým chováním, například narkomanů. K tomu slouží především sociální, rodinná a toxikologická anamnéza. Mimo to je třeba provést testy, zda by se u transplantovaných orgánů či tkání mohlo předpokládat obnovení funkce v těle příjemce.4 Hodnocení dárce by tedy dle doporučení KST (Koordinační středisko transplantací) mělo obsahovat: -

„pohovor s rodinou, případně s dalšími vhodnými osobami;

-

podrobné vyhodnocení zdravotní dokumentace;

-

posouzení vývoje zdravotního stavu a behaviorálních údajů;

-

komplexní klinické vyšetření;

-

posmrtné vyšetření (pitva), pokud byla provedena;

-

laboratorní výsledky včetně mikroskopických testů.“10

11

Při splnění všech medicínských i právních předpokladů dárce dojde ke kontaktování centrálního kooperačního střediska transplantačního programu a je zahájen výběr potenciálních příjemců ze společných čekacích listin.4 Rozsah poskytované nemocniční péče v případě úmrtí potenciálního dárce zůstává stejný, mění se ale její cíl. Snaha o uzdravení jedince odpadá, cílem intenzivní péče po prohlášení osoby za mrtvou je zajistit co nejlepší funkci orgánů vhodných k transplantování. Důležité je provést odběr k transplantování vhodných struktur co nejdříve, protože hrozí oběhová nestabilita s následnou srdeční zástavou4, mimo to je dobré včas vydat zesnulé tělo truchlícím pozůstalým.

1.4.

Xenotransplantace

Xenotransplantace [z řeckého xenos – cizí, jiný] je proces označující mezidruhovou transplantaci, konkrétně ze zvířete na člověka. V současné době probíhají v této oblasti experimenty. V budoucnu možná budou xenotransplantace sloužit jako terapeutický nástroj a mohly by i nahradit klasické transplantace. Xenotransplantace není předmětem této bakalářské práce a dále se jí nebudu věnovat.

12

2. VYJÁDŘENÍ PŘÁNÍ OHLEDNĚ POSMRTNÉHO NAKLÁDÁNÍ S ORGÁNY ČI TKÁNĚMI Snahou zdravotnictví každého státu je zajištění nejlepších možných podmínek pro zachování a zlepšování zdraví jeho občanů. Je všeobecně uznávaným faktem, že každý by měl mít právo rozhodnout se, co se s jeho tělem stane po smrti. Otázkou zůstává, zda by dárcem orgánů a tkání měl být pouze člověk, který aktivně vyjádřil své přání (opting-in), nebo také člověk, který nevyjádřil nesouhlas (opting-out). Názory, která metoda je správnější, se rozcházejí. Česká republika patří mezi země s předpokládaným souhlasem s odběrem (opting-out).

2.1.

Metoda opting-out

Termín opting-out znamená, že pokud občan aktivně nevyjádří nesouhlas, je možné této osobě odebrat orgány a tkáně a transplantovat je jiné osobě, tzn. nemocnému zapsanému na čekací listině. Ačkoliv tato metoda stále respektuje svobodu každého člověka na svobodné rozhodnutí o nakládání s jeho tělem po smrti, je mírně nakloněna ve prospěch potenciálního příjemce orgánů a tkání. Z pohledu získávání maximálního počtu život zachraňujících orgánů a tkání se jedná o metodu mnohem úspěšnější než opting-in. V Německu, zemi se systémem opting-in, je registrováno mezi dárce pouze 12 % populace, zatímco v Rakousku, kde funguje systém opting-out, patří mezi potenciální dárce 99,98 % obyvatelstva. Podobné poměry jsou mezi většinou zemí se systémem opting-out.13 Pokud bychom však argumentovali tím, že při opting-in nebudeme mít dostatek dárců, protože většina lidí by o nutnosti registrovat se do registrů dárců nevěděla nebo by se nestihla registrovat, musíme si uvědomit, že to funguje i opačně. Lidé nemusí vědět o tom, že jsou automaticky posmrtnými dárci, případně nestihnou s tímto faktem vyjádřit nesouhlas. Můžeme sice tvrdit, že člověku po smrti již může být lhostejné, co se s jeho tělem děje, právní společnost ale nemůže žádnému jedinci odepřít právo na realizaci autonomie prostřednictvím vyjádření vůle. Pro některé lidi může být představa, že části jejich těla přežívají v jiných lidech, nesnesitelná.

13

Kromě České republiky patří mezi země s předpokládaným souhlasem například Itálie, Řecko, Belgie, Rakousko, Bulharsko, Maďarsko, Finsko, Francie a Slovensko.14

2.2.

Metoda opting-in

Předpokládaný nesouhlas, neboli opting-in, je založen na tom, že zájemce o možnost posmrtného darování orgánů či tkání se musí registrovat do registru dárců. Takovýto dárce má většinou na nějakém dokladu vyznačené své přání stát se dárcem (například ve Spojených státech amerických se tato informace uvádí v řidičském průkazu). Argumentem pro opting-in je svoboda volby. Lidé registrovaní v seznamech dárců se opravdu chtějí stát dárci. Zatímco při opting-out se může stát, že lidé zkrátka nevědí o svém dárcovství, nebo se nestihnou zapsat do registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nicméně efektivita opting-in je malá, svoboda volby jde na úkor zájmu nemocných čekajících na transplantaci. V roce 2003 bylo v registru dárců v Dánsku zapsáno jen 4,25 % obyvatel, ve Velké Británii 17,17 %.13 Ve Spojených státech amerických, kde je do registru dárců zaregistrováno okolo 40 % obyvatel, každoročně zemře přes 8000 lidí zapsaných na čekací listině. V současné době v USA čeká na transplantaci přes 120 000 lidí.15 Předpokládaný nesouhlas platí například v Dánsku, Irsku, Kanadě, Japonsku, Austrálii, Německu, Velké Británii, Nizozemí, Spojených státech amerických, Jihoafrické republice a na Novém Zélandu.

14

3. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA TRANSPLANTACÍ V ČESKÉ REPUBLICE Transplantace jako oblast medicíny upravuje v České republice zákon č. 285/2002 Sb., Zákon o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), novelizován zákonem č. 44/2013 ze dne 31. ledna 2013. Transplantační zákon sjednocuje předchozí právní úpravy v oblasti transplantací a zejména stanovuje jasné právní hranice pro jejich realizaci.16 Předchozí právní stav úpravy transplantace tkání a orgánů byl zastaralý a nevyhovující. Transplantační zákon neexistoval a celá právní úprava tohoto medicínského problému byla zajištěna pouze jedním ustanovením v zákoně o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb., a to konkrétně v § 26 Odběr krve a odnímání tkání a orgánů, ve kterém je právní základ pro „odběr krve a odnímání tkání a orgánů“ pro „potřeby léčebně preventivní a věděckovýzkumné práce“, dále pak stanovuje nutnost souhlasu při odběru krve, orgánů a tkání živým osobám. Podmínky pro odběr orgánů a tkání zesnulých osob tento zákon nespecifikoval.16 Další zákon, přinášející právní úpravu transplantací před platností transplantačního zákona z roku 2002, byl zákon č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví. V tomto zákoně je již v § 8 definována nemožnost posmrtného odběru „u zemřelých, kteří za svého života písemně prohlásili, že s odnětím nesouhlasí“.16 Transplantační zákon přinesl komplexní úpravu transplantací orgánů a tkání, a nahradil tak předchozí nejednotnou a velmi stručnou úpravu v oblasti transplantační problematiky.16 Přípustnost odběru od živého dárce je popsána v kapitole 1.2.

3.1.

Právní přípustnost odběru od zemřelého dárce

V případě, že zemřelá osoba „za svého života nebo zákonný zástupce nezletilé osoby nebo zákonný zástupce osoby zbavené způsobilosti“ vysloví prokazatelně nesouhlas s odběrem tkání či orgánů, není možné provést odběr z těla zesnulé osoby.9 Za prokazatelný nesouhlas se považuje, pokud „je zemřelý evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, nebo zemřelý ještě za svého života přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že 15

nesouhlasí s odběrem v případě své smrti, nebo zákonný zástupce nezletilé osoby nebo zákonný zástupce osoby zbavené způsobilosti přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem; toto prohlášení lze učinit pro případ smrti nezletilé osoby nebo osoby zbavené způsobilosti ještě za jejího života nebo i po úmrtí této osoby.“9 Z citace uvedené výše tedy vyplývá, že v případě úmrtí nezletilé osoby a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům rozhoduje o odběru orgánů a tkání zákonný zástupce takové osoby. Novela transplantačního zákona z roku 2013 mimo to stanovuje i přesný postup transplantací u dárců, kteří jsou cizinci. S příchodem volného pohybu osob přes státní hranice, stejně tak se zvyšujícím se turismem a migrací, se dá očekávat, že na území České republiky bude ať už dočasně, nebo trvale pobývat stále více cizinců, tzn. osob s jiným než českým občanstvím. V případě smrti cizince, u kterého by se dalo uvažovat o odběru orgánů a tkání, lze provést odběr v případě, že je držitelem platného dokladu o souhlasu s odběrem. V případě, že cizinec není držitelem žádného takového dokladu, pracovník koordinačního centra zkontaktuje příslušný orgán státu, jehož je zesnulý občanem. Takový písemný dotaz bude zjišťovat, zda občan příslušného státu „neučinil projev vůle směřující k vyjádření nesouhlasu s posmrtným odběrem tkání nebo orgánů“ nebo zda „vyslovil souhlas s darováním tkání nebo orgánů, je-li ve státě, jehož je cizinec občanem, uplatňována zásada předpokládaného nesouhlasu“.9 Pokud neobdrží zdravotnické středisko (dárcovská nemocnice) do 72 hodin informace o skutečnostech uvedených výše, má se za to, že podmínky pro provedení odběru orgánů a tkání nebyly splněny.9

3.2.

Smrt mozku

Zjišťování smrti v případech prokazování smrti mozku specifikuje příloha k transplantačnímu zákonu (příloha č. 1). K tomu, abychom vůbec mohli uvažovat o diagnóze smrti mozku, musíme si být jistí existencí strukturálního poškození mozku a nevratností takového poškození. Pacient musí být na umělé plicní ventilaci. Zároveň se na pacientově bezvědomí

16

nesmí v okamžiku vyšetření podílet intoxikace, tlumivé a relaxační účinky léčiv, metabolický nebo endokrinní rozvrat či primární podchlazení.9 Diagnózu smrti mozku lze stanovit po prokázání následujících klinických známek smrti mozku: -

„zornicová areflexie,

-

korneální areflexie,

-

vestibulookulární areflexie,

-

absence jakékoli motorické reakce na algický podnět aplikovaný v inervační oblasti hlavových nervů,

-

absence kašlacího reflexu nebo jakékoli bezprostřední motorické reakce na hluboké tracheobronchiální odsávání,

-

trvalá zástava spontánního dýchání prokázaná apnoickým testem,

-

hluboké bezvědomí.“9

Výše uvedená vyšetření klinických známek smrti mozku provádí dva na sobě nezávislí lékaři, s atestací druhého stupně v příslušném oboru17, mezi jednotlivými vyšetřeními je odstup minimálně 4 hodiny.12 U dětí do jednoho roku života se potom tato vyšetření provádějí také dvakrát, ale s odstupem nejméně 48 hodin mezi jednotlivými vyšetřeními.16 Kromě toho se ještě provádí instrumentální diagnostické vyšetření potvrzující nevratnost smrti mozku: -

„angiografie mozkových tepen,

-

mozková perfuzní scintigrafie,

-

počítačová tomografická angiografie,

-

transkraniální dopplerovská ultrasonografie nebo

-

vyšetření sluchových kmenových evokovaných potenciálů (BAEP).“9

U osob s prokázanou těžkou strukturální infratentoriální lézí se neprovádí instrumentální vyšetření, ale pouze vyšetření klinické.9

17

3.3.

Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným

odběrem tkání a orgánů Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů je součástí Národních zdravotních registrů (patří sem mimo jiné Národní registr dárců orgánů, Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů a Národní registr provedených transplantací orgánů), zřizovaných ministerstvem zdravotnictví podle zvláštního právního předpisu, konkrétně § 70 zákona č. 372/2011 Sb.9 Transplantační program v České republice je založen na presumpci souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání za účelem transplantace (tzv. opting-out). Existence Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů umožňuje občanům České republiky využít svého práva a vyjádřit s odběrem nesouhlas. Osoby nesouhlasící s odběrem jsou v tomto registru evidovány, čímž je zajištěno, že nedojde k posmrtnému odběru. Nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů je možno vyjádřit písemně, zasláním formuláře pro vyjádření nesouhlasu s odběrem(příloha č. 2), dostupného z internetových stránek registru, na adresu Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy. Na formuláři je nutné úředně ověřit pravost podpisu osoby nesouhlasící s posmrtným odběrem tkání nebo orgánů, popřípadě zákonného zástupce (opatrovníka).14 Při sepsání nesouhlasu ve zdravotnickém středisku není nutné podpis žadatele úředně ověřovat, nesouhlas se stvrzuje podpisem ošetřujícího lékaře a svědka. Pokud se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže sám podepsat, potvrdí projev jeho vůle ještě další svědek, u osob nezletilých či zbavených způsobilosti k právním úkonům podepisuje nesouhlas opět zákonný zástupce. Originál zápisu se ukládá do pacientovy zdravotní dokumentace, kopie zápisu se odešle ke zpracování na adresu Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy.14 Nesouhlas lze udělit k posmrtnému odběru buď všech, nebo jenom vybraných tkání a orgánů. „K datu 24. 2. 2016 je v registru“ osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání či orgánů „evidováno celkem 1648 osob. Za osoby nezletilé nebo osoby zbavené právní způsobilosti byl nesouhlas s odběrem orgánů a tkání vyjádřen ve 296 případech. Ženy jsou zastoupeny 49,7 % a muži 50,3 %“.

18

Rozdělení do 7 kategorií podle věkové struktury je následující: 0-9 let – 10,6 %, 10-19 let – 8,6 %, 20-29 let – 11,9 %, 30-39 let – 18,3 %, 40-49 let – 16,6 %, 50-59 let – 14,1 % a nad 60 let – 19,8 %.“18

19

4. ORGANIZACE TRANSPLANTACÍ V ČESKÉ REPUBLICE 4.1.

Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů

Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů neboli čekací listina je seznam čekatelů na transplantaci jednotlivých tkání nebo orgánů. Správu čekací listiny má na starost Koordinační středisko transplantací. Indikaci k zařazení pacienta na čekací listinu provádějí jednotlivá transplantační centra, v případě ledvin ve spolupráci s dialyzačními pracovišti. Podmínkou provedení transplantace orgánu či tkáně je zařazení na čekací listinu.19 Při výběru příjemce transplantátu z čekací listiny nezáleží jenom na době čekání, ale záleží hlavně na medicínských kritériích, jako například naléhavost transplantace, krevní skupina, imunologické parametry, váhové poměry mezi dárcem a příjemcem a další.19 Počet provedených transplantací každoročně stoupá, bohužel ale narůstá i počet pacientů zařazených na čekací listinu. Pro srovnání, v roce 2006 bylo v České republice provedeno 595 transplantací orgánů, na čekací listině bylo 723 osob. V roce 2014 bylo provedeno 846 transplantací orgánů, ale na čekací listině bylo už 1014 čekatelů. V témže roce také 75 čekajících pacientů zemřelo.20

4.2.

Transplantační centra v České republice

V České republice je v současné době 7 transplantačních center, přičemž rozsah poskytovaných služeb se liší. Transplantačním centrem (TC) s nejvyšší aktivitou je pražský IKEM - Institut klinické a experimentální medicíny - kde probíhají transplantace srdce, jater, ledvin, slinivky břišní, Langerhansových ostrůvků a tenkého střeva. V Praze se dále transplantuje ve FN Motol, konkrétně pak plíce, srdce a ledviny (pouze dětským příjemcům).3 Brněnské CKTCH

(Centrum kardiovaskulární

a transplantační chirurgie) provádí

transplantace srdce, ledvin a jater.3 Zbylá 4 transplantační centra provádějí pouze transplantace ledvin. Transplantační centrum při Urologické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové se specializuje na transplantace

20

ledvin pacientům s anomáliemi dolních močových cest, které přebírá z území celé ČR. Ledviny se dále transplantují v transplantačních centrech v Plzni, Olomouci a Ostravě.3 Činnost jednotlivých transplantačních center je koordinována Koordinačním střediskem transplantací (KST). Právně se jedná o organizační složku státu v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví. Organizační složka státu je organizační útvar zastupující ve vymezené oblasti veřejné správy stát dle zákona č. 219/2000 Sb. KST vzniklo v roce 2003.21 Mezi činnosti Koordinačního střediska transplantací patří: -

„Koordinace odběru orgánů a tkání

-

Alokace orgánů k transplantaci

-

Vedení a správa transplantačních registrů

-

Finanční náhrady pacientům a jejich rodinám dle zákonných předpisů

-

Implementace evropských standardů do české legislativy a mezinárodní spolupráce při výměně orgánů

-

Kontrola kvality systémem auditů a akreditací transplantačních center

-

Vzdělávání a informovanost odborné i laické veřejnosti“21

Koordinační středisko transplantací transplantace neprovádí.

4.3.

Transplantace tkání a tkáňové banky

Zpracování lidských tkání a buněk upravuje zákon č. 296/2008 Sb. Zákon o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách) v novele z roku 2014. Obecným zdrojem právní úpravy zůstává transplantační zákon, zákon o lidských tkáních a buňkách upravuje některé podrobnosti neuváděné v transplantačním zákoně.22 Tkáněmi, které jsou nejčastěji transplantovány, jsou především rohovky, srdeční chlopně, kosti a šlachy, cévy a žíly a kůže. Darování tkání a buněk má jiná pravidla než darování orgánů. Zatímco v případě dárcovství orgánů je dárcem pouze pacient s prokázanou smrtí mozku, dárcem tkání se může stát téměř každý zemřelý. Tkáně jsou potom uloženy v tkáňových bankách, kde by měly být kdykoliv k dispozici.23

21

Tkáňová banka je zařízení, státní nebo soukromé, které zajišťuje odběry, zpracování, vyšetření, konzervaci, skladování a distribuci tkání pro transplantace. Tkáňové banky pro organizaci odběrů tkání spolupracují s odděleními patologie soudního lékařství, odděleními gynekologicko-porodnickými poskytovatelů zdravotních služeb, se zařízeními transfuzní služby a s poskytovateli zdravotních služeb uvedenými v § 21 a 22 transplantačního zákona. Dále jsou povinny využívat informací Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů a Národního registru dárců orgánů a také vést dokumentaci o odebraných a přijatých tkáních, provedených vyšetřeních odebraných tkání, o připravených transplantabilních tkáňových štěpech, které mají v zásobě, a štěpech vydaných na pracoviště provádějící transplantaci.9 Ke konci roku 2015 bylo v České republice celkem 93 držitelů povolení k činnosti v oblasti lidských tkání a buněk (tkáňová zařízení, odběrová zařízení, diagnostické laboratoře a distributoři). Patří sem mimo tkáňových bank i například laboratoře analyzující krev, genetické laboratoře atd.24

22

5. STATISTIKA TRANSPLANTACÍ, POČTU DÁRCŮ A ČEKACÍ LISTINY

5.1.

Počet dárců v regionech transplantačních center v roce

2015

Obrázek 1: Počet zemřelých a žijících dárců v jednotlivých transplantačních centrech. Zdroj: Koordinační středisko transplantací

Z regionální statistiky vyplývá, že více než polovina všech žijících i zemřelých dárců darovala orgány v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Důvodem tohoto faktu bude mimo jiné i spektrum transplantovaných orgánů.

23

5.2.

Transplantace orgánů v roce 2015

Obrázek 2: Stratifikace provedených transplantací dle transplantovaných orgánů. Zdroj: Koordinační středisko transplantací

V roce 2015 tedy byly nejčastějším transplantovaným orgánem ledviny. Naopak tenké střevo bylo v České republice loni transplantováno vůbec poprvé. Transplantace tenkého střeva je kvůli obrovské náročnosti výjimečnou událostí, v celé Evropě bývá ročně provedeno pouze několik desítek transplantací tohoto orgánu.25

5.3.

Pohyb na čekací listině v ČR od roku 2006 – 2014

Tabulka 1: Počet provedených transplantací orgánů a stav čekací listiny v období 2006 - 2014. Zdroj: Koordinační středisko transplantací

Počet provedených transplantací orgánů v průběhu let roste, zároveň však přibývá pacientů zařazených na čekací listinu. Aritmetický průměr osob zemřelých při čekání na čekací listině byl v uvedeném období 67,1 pacienta/rok.

24

5.4.

Aktuální stav na čekací listině

K 31. 12. 2015 je evidováno na čekací listině 430 osob čekajících na transplantaci ledvin, 77 osob čekajících na srdce, 61 osob čekajících na játra, 49 osob na plíce. Na pankreas a Langerhansovy ostrůvky čeká 6 osob a na tenké střevo 1 osoba. Celkově tedy 624 pacientů.26 V tomto výpočtu získaného od Koordinačního střediska transplantací nejsou započítány osoby dočasně vyřazené z čekací listiny.

25

6. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1.

Cíle práce

Cíl č. 1: Zjistit, kolik procent respondentů z výzkumného souboru souhlasí s posmrtným odběrem vlastních orgánů či tkání. Hypotéza č. 1: S posmrtným odběrem vlastních orgánů či tkání budou souhlasit více než čtyři pětiny (80 %) respondentů z výzkumného souboru. Cíl č. 2: Zjistit, jaká část z výzkumného souboru má správné informace o regulaci odběru tkání a orgánů, především pak o existenci předpokládaného souhlasu s odběrem tkání a orgánů, uplatňovaného v České republice. Hypotéza č. 2: Správné informace o regulaci odběru tkání a orgánů, především pak o existenci předpokládaného souhlasu s odběrem tkání a orgánů budou mít více než tři čtvrtiny (75 %) všech respondentů. Cíl č. 3: Zjistit, zda existuje korelace mezi úrovní zdravotnického vzdělání a množstvím správných odpovědí (z faktického hlediska) na otázku 8 (informace o existenci předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání). Hypotéza č. 3: Se zvyšující se úrovní zdravotnického vzdělání (zdravotnický kurz, střední a vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské vzdělání a vysokoškolské lékařské vzdělání) bude vzrůstat množství správných odpovědí na otázku 8. Cíl č. 4: Zjistit, kolik procent lidí z výzkumného souboru, kteří z faktického hlediska odpověděli chybně na otázku 8 (vědomí o existenci předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem), pokládá systém předpokládaného souhlasu za správný. Hypotéza č. 4: Více než polovina (50 %) všech respondentů, kteří z faktického hlediska odpověděli chybně na otázku 8, bude pokládat systém předpokládaného souhlasu za správný. Cíl č. 5: V dotazníku jsou dvě otázky, které byly již jednou použity v jiné bakalářské práci. Konkrétně se jedná o otázku 8 (Pokud si nepřejete být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány? 27) a otázku 9 (Pokud si přejete být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?)27 26

Cílem je porovnat, zda se odpovědi na tyto dvě otázky liší ve výsledcích mého výzkumu a výzkumu provedeného na Jihočeské univerzitě. Hypotéza č. 5: Odpovědi na obě otázky v mém výzkumu se od odpovědí na tytéž otázky položené v rámci výzkumu uskutečněného na Jihočeské univerzitě nebudou lišit o více než 10 %.

6.2.

Metodika práce

Průzkumné šetření probíhalo prostřednictví anonymního kvantitativního dotazníku, a to v období od 22. ledna do 29. února 2016. Výzkumnému šetření předcházela pilotní studie s papírovým dotazníkem za účelem ověření proveditelnosti a vylepšení osnovy výzkumu. Deseti osobám z řad laické veřejnosti i zdravotníkům byl rozdán pilotní dotazník. Jejich úkolem bylo poukázat na případně nedostatky dotazníku, především se vyjádřit k obsahu, formulaci, posloupnosti a komplexnosti předkládaných otázek. Na základě jejich poznatků a připomínek byla vytvořena finální verze dotazníku. Další výzkum potom už probíhal čistě elektronickou formou.

6.3.

Dotazník

Dotazník obsahuje 13 otázek (příloha č. 3 a 4), rozdělených do dvou okruhů. Otázky 1 až 6 slouží k identifikaci respondenta (pohlaví, věk, dosažené vzdělání, zdravotnické vzdělání, bydliště – kraj a velikost obce), otázky 7 až 13 se potom přímo týkají transplantací orgánů a tkání. Získávání respondentů probíhalo především pomocí internetového dotazníku, vytvořeného prostřednictvím webové stránky vyplnto.cz. Naprostá většina odpovědí byla získána internetovým dotazníkem, několik odpovědí prostřednictvím tištěného papírového dotazníku Celkem bylo získáno 646 odpovědí na dotazník; 112 odpovědí na dotazník bylo ztraceno (nedokončení vyplňování, technická chyba). Dotazníkové šetření tedy mělo úspěšnost 82,6 %.

27

6.4.

Vzorek respondentů

Snahou při distribuci kvantitativního dotazníku bylo dosažení co největší stratifikace respondentů (věk, pohlaví, vzdělání, zdravotnické vzdělání). Při šíření dotazníku přes sociální síť Facebook.com bylo mou snahou nabídnout tento dotazník co nejširšímu spektru osob. Dotazník jsem šířil na obecných stránkách a skupinách, dále jsem požádal své známé a přátele o sdílení tohoto dotazníku. K získání respondentů mezi osobami se zdravotnickým vzděláním jsem na výše zmíněné sociální síti využil uzavřených zdravotnických skupin a kontaktů s přáteli z řad lékařů a zdravotníků. Pro vysokoškolsky vzdělané osoby byl dotazník šířen i na několika internetových stránkách univerzit.

6.5.

Vyhodnocení výsledků

V této části práce jsou zpracovány výsledky dotazníkového šetření ve formě přehledných tabulek a grafů. Jednotlivé statistické jednotky ze statistického souboru o velikosti 646 respondentů jsou uváděny v absolutní (Ni) a relativní (Fi) četnosti. Absolutní četnost představuje počet statistických jednotek, jimž přísluší stejná hodnota znaku. Relativní četnost je potom podíl hodnoty znaku k rozsahu celého statistického souboru.

1. Položka dotazníku: Vaše pohlaví? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 2: Pohlaví respondentů Pohlaví Ženy Muži SUMA

Ni 448 198 646

28

Fi 0,6935 0,3065 1,00

500 450

448

400 350 300 250 198

200 150 100 50 0 Ženy

Muži

Obrázek 3: Pohlaví respondentů

Komentář: Otázkou číslo 1 bylo zjišťováno zastoupení obou pohlaví ve statistickém souboru respondentů. Z celkového počtu 646 respondentů bylo 448 žen (69,35 %) a 198 mužů (30,65 %). Ženy tedy odpovídaly na dotazník 2,26x častěji než muži.

2. Položka dotazníku: Váš věk? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 3: Věk respondentů Věk 18-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 15-17 let 60-69 let nad 70 let pod 15 let SUMA

Ni 392 79 71 44 32 16 7 5 646

29

Fi 0,6068 0,1223 0,1099 0,0681 0,0495 0,0248 0,0108 0,0077 1,00

450 400

392

350 300 250 200 150

100 50

79

71 44

32

16

7

5

0 18-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 15-17 let 60-69 let nad 70 let pod 15 let

Obrázek 4: Věk respondentů

Komentář: V otázce číslo 2 bylo zjišťováno zastoupení věkových skupin ve statistickém souboru respondentů. Nejvíce zastoupena byla statistická jednotka 18-29 let s 392 respondenty (60,68 %), následována jednotkou 30-39 let (79 respondentů, 12,23 %), dále 40-49 let (71 respondentů, 10,99 %), 50-59 let (44 respondentů, 6,81 %), 15-17 let (32 respondentů, 4,95 %), 60-69 let (16 respondentů, 2,48 %). Respondentů starších 70 let bylo 7 (1,08 %). Statistickou jednotkou s nejnižší četností potom byly osoby mladší 15 let s 5 respondenty (0,77 %).

3. Položka dotazníku: Nejvyšší dosažené vzdělání? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů Nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské vzdělání s maturitou vysokoškolské vzdělání vyučen/a základní vzdělání vyšší odborné vzdělání SUMA

30

Ni 327 188 57 57 17 646

Fi 0,5062 0,2910 0,0882 0,0882 0,0263 1,00

350

327

300 250 188

200 150 100

57

57

50

17

0 středoškolské vzdělání s maturitou

vysokoškolské vzdělání

vyučen/a

základní vzdělání vyšší odborné vzdělání

Obrázek 5: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

Komentář: V otázce číslo 3 bylo zjišťováno nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Nejčastěji odpovídali lidé se středoškolským vzděláním s maturitou (327 respondentů, 50,62 %). Druhou nejčastěji zastoupenou statistickou jednotkou byli respondenti s vysokoškolským vzděláním (188 respondentů, 29,1 %). Třetí až čtvrtou nejčastější jednotkou byli respondenti se základním vzděláním a výučním listem (obě skupiny 57 respondentů, 8,82 %). Nejméně zastoupenou jednotkou potom byli respondenti s vyšším odborným vzděláním (17 respondentů, 2,63 %).

4. Položka dotazníku: Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 5: Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání respondentů Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání bez zdravotnického vzdělání specializovaný zdravotnický kurz (například kurz první pomoci) středoškolské zdravotnické vzdělání vysokoškolské zdravotnické vzdělání vyšší odborné zdravotnické vzdělání vysokoškolské zdravotnické vzdělání - titul MUDr. SUMA

31

Ni 419

Fi 0,6486

136

0,2105

43 33 11

0,0666 0,0511 0,0170

4

0,0062

646

1,00

419

11

4

vysokoškolské zdravotnické vzdělání titul MUDr.

vysokoškolské zdravotnické vzdělání

33

středoškolské zdravotnické vzdělání

specializovaný zdravotnický kurz (například kurz první pomoci)

43

vyšší odborné zdravotnické vzdělání

136

bez zdravotnického vzdělání

450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Obrázek 6: Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání respondentů

Komentář: V této otázce jsme zjišťovali, jaké zdravotnické vzdělání mají respondenti dotazníku. Žádné zdravotnické vzdělání mělo přesně 419 respondentů, to je 64,86 % statistického souboru. Specializovaný zdravotnické kurz, například kurz první pomoci, mělo 136 respondentů (21,05 %), středoškolské zdravotnické vzdělání mělo 43 respondentů dotazníku (6,66 %). Následovali respondenti s vysokoškolským zdravotnickým vzděláním (33 respondentů, 5,11 %). Předposlední zastoupenou jednotkou byli lidé s vyšším odborným zdravotnickým vzděláním (11 respondentů, 1,7 %). Nejméně respondentů bylo z řad lékařů – osob s titulem MUDr. (4 respondenti, 0,62 %).

32

5. Položka dotazníku: V současné době žijete v kraji? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 6: Bydliště respondentů dle krajů ČR

400

Bydliště respondentů dle krajů Jihomoravský kraj Kraj Vysočina Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj Hlavní město Praha Pardubický kraj Královéhradecký kraj Středočeský kraj Jihočeský kraj Liberecký kraj

Ni 366 46 46 31 30 23 22 21 21 16 14

Fi 0,5666 0,0712 0,0712 0,0480 0,0464 0,0356 0,0341 0,0325 0,0325 0,0248 0,0217

Karlovarský kraj Ústecký kraj Plzeňský kraj SUMA

6 3 1 646

0,0093 0,0046 0,0015 1,00

366

350 300 250 200 150 100 50

46

46

31

30

23

22

21

21

16

14

6

3

1

0

Obrázek 7: Bydliště respondentů dle krajů ČR

Komentář: V otázce číslo 6 bylo zjišťováno geografické umístění respondentů ze statistického souboru dle krajů České republiky. V rámci dotazníkového šetření se podařilo získat respondenty ze 33

všech krajů ČR. Nejvyšší počet respondentů pocházel z Jihomoravského kraje (366 respondentů, 56,66 %), následoval Kraj Vysočina (46 respondentů, 7,12 %), Olomoucký kraj (46 respondentů, 7,17 %), Moravskoslezský kraj (31 respondentů, 4,8 %), Zlínský kraj (30 respondentů, 4,64 %), Hlavní město Praha (23 respondentů, 3,56 %), Pardubický kraj (22 respondentů, 3,41 %), Královéhradecký kraj (21 respondentů, 3,25 %), Středočeský kraj (21 respondentů, 3,25 %), Jihočeský kraj (16 respondentů, 2,48 %), Liberecký kraj (14 respondentů, 2,48 %), Karlovarský kraj (6 respondentů, 0,93 %), Ústecký kraj (3 respondenti, 0,46 %) a Plzeňský kraj (1 respondent, 0,15 %).

6. Položka dotazníku: Bydlíte v obci? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 7: Počet obyvatel v bydlišti respondenta Počet obyvatel v bydlišti respondenta s 1 000 - 10 000 obyvateli do 1 000 obyvatelů nad 400 000 obyvatelů s 200 001 - 400 000 obyvateli

Ni 162 131 127 94

Fi 0,2508 0,2028 0,1966 0,1455

s 10 001 - 50 000 obyvateli s 50 001 - 100 000 obyvateli s 100 001 - 200 000 obyvateli SUMA

92 30 10 646

0,1424 0,0464 0,0155 1,00

34

180

162

160 131

140

127

120 94

100

92

80

60 30

40

10

20 0 s 1 000 - 10 000 obyvatel

do 1 000 nad 400 000 s 200 001 - s 10 001 obyvatel obyvatel 400 000 50 000 obyvatel obyvatel

s 50 001 - s 100 001 100 000 200 000 obyvatel obyvatel

Obrázek 8: Počet obyvatel v bydlišti respondenta

Komentář: V otázce číslo 6 byla zjišťována velikost bydliště respondenta vyjádřena v počtech obyvatel. V obci s 1 000 – 10 000 obyvateli dle výsledků žije 162 respondentů (25,08 %), v obci menší než 1 000 obyvatelů potom žije 131 respondentů (20,28 %). Možnost nad 400 000 obyvatel zvolilo 127 respondentů (19,66 %), 200 001 – 400 000 obyvatel zadalo 94 respondentů (14,55 %), 10 001 – 50 000 obyvatel zvolilo 92 respondentů (14,24 %), a 50 001 – 100 000 obyvatel 30 respondentů (4,64 %). Poslední volbu 100 001 – 200 000 obyvatel zadalo 10 respondentů, což je 1,55 % ze statistického souboru.

7. Položka dotazníku: Souhlasíte s posmrtným odběrem vašich orgánů a tkání za účelem transplantace? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 8: Souhlas respondenta s posmrtným odběrem orgánů a tkání Souhlas s posmrtným odběrem orgánů a tkání ano ne SUMA

35

Ni

Fi

527 119 646

0,8158 0,1842 1,00

600 527 500 400 300 200 119 100 0 ano

ne

Obrázek 9: Souhlas respondenta s posmrtným odběrem orgánů a tkání

Komentář: V sedmé otázce byl zjišťován souhlas respondentů s posmrtným odběrem jejich orgánů a tkání za účelem transplantací. Z výzkumného vzorku 646 respondentů souhlasí s posmrtným odběrem 527 osob (81,58 %). Proti odběru bylo naopak 119 respondentů, což tvoří 18,42 % z výzkumného celku. Souhlasících respondentů tedy bylo 4,43x více než těch nesouhlasících.

8. Položka dotazníku: Pokud si NEPŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 9: Odběr u osoby, která si ho nepřeje, ale nevyjádřila své přání Možnost odběru u osoby, která si ho nepřeje, ale nevyjádřila své přání ne ano SUMA

36

Ni

Fi

339 307 646

0,5248 0,4752 1,00

350 340

339

330 320 307

310 300 290 ne

ano

Obrázek 10: Odběr u osoby, která si ho nepřeje, ale nevyjádřila své přání

Komentář: V otázce číslo osm byla zjišťována znalost části transplantačního zákona České republiky. 339 respondentů (52,48 %) nesprávně odpovědělo na otázku, což svědčí o jejich neznalosti předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání. Správně na tuto otázku odpovědělo 307 respondentů (47,52 %).

9. Položka dotazníku: Pokud si PŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 10: Odběr u osoby, která si ho přeje, ale nevyjádřila své přání Možnost odběru u osoby, která si ho přeje, ale nevyjádřila své přání ano ne SUMA

37

Ni

Fi

337 309 646

0,5217 0,4783 1,00

340

337

335 330 325 320 315 309

310

305 300 295 ano

ne

Obrázek 11: Odběr u osoby, která si ho přeje, ale nevyjádřila své přání

Komentář: V deváté otázce jsme také zjišťovali znalost presumpce souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání. Správnou odpověď „ano“ zvolilo 337 respondentů (52,17 %). Nesprávně odpovědělo 309 respondentů, což tvoří 47,83 % z výzkumného vzorku.

10. Položka dotazníku: Pokládáte systém presumpce souhlasu (předpokládaného souhlasu) s odběrem orgánu či tkáně, uplatňovaný v některých státech, za správný? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 11: Názor respondenta na správnost systému presumpce souhlasu Je systém presumpce souhlasu s posmrtným odběrem správný? ano ne SUMA

38

Ni

Fi

422 224 646

0,6533 0,3467 1,00

450

422

400 350 300 250

224

200 150

100 50 0 ano

ne

Obrázek 12: Názor respondenta na správnost systému presumpce souhlasu

Komentář: V otázce číslo 10 bylo zjišťováno, zda respondenti pokládají systém předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání, který je uplatňovaný v některých státech (mimo jiné i v České republice), za správný. Ze 646 respondentů tento systém pokládá za správný 422 osob (65,33 %). Za nesprávný ho pokládá 224 respondentů (34,67 %).

11. Položka dotazníku: Mohou být posmrtně odebrány orgány plnoleté svéprávné osobě, která se k odběru nevyjádřila, ale její blízké osoby (rodiče, sourozenci, partner…) s odběrem výslovně nesouhlasí? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 12: Odběr u osoby, která se nevyjádřila, ale její blízcí nesouhlasí Je možné provést odběr u osoby, která se nevyjádřila, ale její blízké osoby nesouhlasí?

Ni

Fi

ne ano SUMA

481 165 646

0,7446 0,2554 1,00

39

600 481

500 400 300 200

165

100 0 ne

ano

Obrázek 13: Odběr u osoby, která se nevyjádřila, ale její blízcí nesouhlasí

Komentář: Otázkou číslo 11 byla opět zjišťována znalost respondentů ohledně transplantačního zákona u nás,

konkrétně

právní

závaznosti

názoru

osoby blízké

v případě

úmrtí

dárce

neregistrovaného v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nesprávnou možnost „ne“ zvolilo 481 respondentů (74,46 %). Správně na tuto otázku odpovědělo pouze 165 respondentů (25,54 %).

12. Položka dotazníku: Jaká je podle vás ideální legislativní úprava podmínek posmrtného odběru orgánů a tkání pro účely transplantace? Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Tabulka 13: Ideální legislativní úprava podle respondenta Ideální legislativní úprava podle respondenta

Ni

Fi

dárcem orgánů či tkání je každá osoba, pokud nevyslovila nesouhlas

348

0,5387

dárcem orgánů či tkání se osoba může stát jen po předchozím souhlasu

298

0,4613

SUMA

646

1,00

40

360 350

348

340 330 320 310 298

300 290 280 270 dárcem orgánů či tkání je každá osoba, pokud nevyslovila nesouhlas

dárcem orgánů či tkání se osoba může stát jen po předchozím souhlasu

Obrázek 14: Ideální legislativní úprava podle respondenta

Komentář: V otázce číslo 12 jsme zjišťovali názor respondenta na ideální legislativní úpravu podmínek transplantací orgánů a tkání. Podle 348 respondentů (53,87 %) by měla být posmrtným dárcem orgánů nebo tkání každá osoba, která v průběhu svého života nevyslovila nesouhlas (metoda opting-out, aktuálně u nás v platnosti). Naopak 298 respondentů si myslí, že posmrtným dárcem by se měla osoba stát pouze po předchozím vyjádřeném souhlasu (optingin).

13. Položka dotazníku: Domníváte se, že je úroveň informovanosti české populace o problematice a podmínkách transplantace orgánů a tkání dostatečná? Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano” a „ne”. Tabulka 14: Dostatečnost informovanosti české populace? Je úroveň informovanosti české populace o podmínkách transplantace dostatečná?

Ni

Fi

ne ano SUMA

602 44 646

0,9319 0,0681 1,00

41

700 602 600 500 400 300 200 100

44

0 ne

ano

Obrázek 15: Dostatečnost informovanosti české populace?

Komentář: Poslední 13. otázka se týkala úrovně informovanosti české populace v rámci problematiky a podmínkách transplantace orgánů a tkání. Naprostá většina respondentů se domnívá, že česká veřejnost není dostatečně informovaná (602 respondentů, 93,19 %). Dostatečnou úroveň informovanosti má česká veřejnost podle 44 respondentů (6,81 %).

6.6.

Vyhodnocení cílů a hypotéz

Cíl č. 1: Zjistit, kolik procent respondentů z výzkumného souboru souhlasí s posmrtným odběrem vlastních orgánů či tkání. Hypotéza č. 1: S posmrtným odběrem vlastních orgánů či tkání budou souhlasit více než čtyři pětiny (80 %) respondentů z výzkumného souboru. Analýzou 7. položky dotazníku bylo zjištěno, že s posmrtným odběrem orgánů a tkání souhlasí 81,58 % respondentů (527 z 646 dotázaných osob). Moje hypotéza, že s posmrtným odběrem bude souhlasit více než čtyři pětiny respondentů z výzkumného souboru, se tedy potvrdila. Cíl č. 1 byl splněn, protože bylo zjištěno procentuální zastoupení souhlasících respondentů.

42

Cíl č. 2: Zjistit, jaká část z výzkumného souboru má správné informace o regulaci odběru tkání a orgánů, především pak o existenci předpokládaného souhlasu s odběrem tkání a orgánů, uplatňovaného v České republice. Hypotéza č. 2: Správné informace o regulaci odběru tkání a orgánů, především pak o existenci předpokládaného souhlasu s odběrem tkání a orgánů budou mít více než tři čtvrtiny (75 %) všech respondentů. K této hypotéze se vztahují otázky 8 a 9. Zde jsme nepřímo zjišťovali znalost respondentů ohledně systému presumpce souhlasu v ČR. Na osmou otázku (Pokud si NEPŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?) odpovědělo z faktického hlediska správně 307 respondentů – 47,52 % ze statistického souboru. Větší počet správných odpovědí bylo potom zaznamenáno v deváté otázce (Pokud si PŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?), kde správně odpovědělo 337 respondentů (52,17 %). Aritmetický průměr správných odpovědí (z faktického hlediska) na otázky 8 a 9 je 49,845 %. To znamená, že pouze 49,845 % ze statistického souboru odpovědělo na otázky o existenci předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem správně (z faktického hlediska). Moje hypotéza se tedy nepotvrdila. Cíl č. 2 byl splněn zjištěním procentuálního zastoupení správných odpovědí na otázky 8 a 9.

Cíl č. 3: Zjistit, zda existuje korelace mezi úrovní zdravotnického vzdělání a množstvím správných odpovědí (z faktického hlediska) na otázku 8 (informace o existenci předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání). Hypotéza č. 3: Se zvyšující se úrovní zdravotnického vzdělání (zdravotnický kurz, střední a vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské vzdělání a vysokoškolské lékařské vzdělání) bude vzrůstat množství správných odpovědí na otázku 8. Pro dosažení cíle a ověření hypotézy budeme zjišťovat souvislost mezi úrovní (přítomností) zdravotnického vzdělání u dotazovaných a množstvím správných a chybných odpovědí (z faktického hlediska) na otázku 8.

43

Začneme s nejméně zastoupenou statistickou jednotkou – respondenty s vysokoškolským lékařským vzděláním, titulem MUDr. (celkem 4 respondenti). Na otázku 8 odpovědělo správně 50 % respondentů (2 osoby). Špatně potom na obě otázky odpovědělo též 50 % (2 osoby). Pro úplnosti je nutné uvést i věk zastoupených lékařů, který byl poměrně vysoký. Nad 70 let (2 resp., 50 %), 40-49 let (1 resp., 25 %), 50-59 let (1 resp., 25 %). Následuje statistická jednotka respondentů s vyšším odborným zdravotnickým vzděláním (11 respondentů). Na otázku 8 odpovědělo správně 63,64 % respondentů (7 osob), nesprávnou odpověď zvolilo 36,36 % (4 respondenti). Věkové zastoupení je: 18-29 let (4 resp., 36,36 %), 30-39 let (3 resp., 27,27 %), 40-49 let (3 resp., 27,27 %) a 50-59 let (1 resp., 9,09 %). Respondentů s vysokoškolským zdravotnickým vzděláním, kteří zvolili správnou odpověď „ano“ bylo 66,67 % (22 osob). Chybnou odpověď „ne“ potom vybralo 33,33 % respondentů, tj. 11 osob. Celkem bylo v této statistické jednotce přítomno 33 respondentů. Věkové zastoupení bylo následující: 18-29 let (27 resp., 81,82 %), 30-39 let (5 resp., 15,15 %), 40-49 let (1 resp., 3,03 %). Selekcí respondentů se středoškolským zdravotnickým vzděláním získáváme 58,14 % správných odpovědí „ano“ (25 osob) a 41,86 % (18 osob) chybných odpovědí „ne“ na otázku 8.

Nejčastěji

zastoupenou

věkovou

jednotkou

z respondentů

se

středoškolským

zdravotnickým vzděláním (celkem 43 respondentů) byly osoby ve věku 18-29 let (20 resp., 46,51 %); následuje: 40-49 let (7 resp., 16,28 %), 30-39 let (6 resp., 13,95 %), 15-17 let (5 resp., 11,63 %), 50-59 let (4 resp., 9,3 %) a 60-69 let (1 resp., 2,33 %). Následuje statistická jednotka respondentů se specializovaným zdravotnickým kurzem, například kurzem první pomoci (celkem 136 respondentů). Možnosti „ano“ u otázky 8 z této statistické jednotky zvolilo 51,47 % respondentů (70 osob), odpověď „ne“ potom vybralo 48,53 % respondentů (66 osob). Věkové zastoupení respondentů se zdravotnickým kurzem bylo následující: 18-29 let (92 resp., 67,65 %), 30-39 let (14 resp., 10,29 %), 40-49 let (11 resp., 8,09 %), 15-17 let (10 resp., 7,35 %), 50-59 let (7 resp., 5,15 %) a 60-69 let (2 resp., 1,47 %). Při výběru respondentů bez zdravotnického vzdělání (419 osob) se zvyšuje počet nesprávných odpovědí „ne“ na otázku 8 – 56,8 % respondentů, 238 osob. Správnou odpověď „ano“ zvolilo 43,2 % respondentů (181 osob). V této statistické jednotce jsou zastoupeny všechny věkové kategorie. 18-29 let (249 resp., 59,43 %), 30-39 let (51 resp., 12,17 %), 40-49 let (48 resp.,

44

11,46 %), 50-59 let (31 resp., 7,4 %), 15-17 let (17 resp., 4,06 %), 60-69 let (13 resp., 3,1 %), pod 15 let (5 resp., 1,19 %), nad 70 let (5 resp., 1,19 %). Ukazuje se tedy, že určitá korelace mezi zdravotnickým vzděláním a informovaností existuje (zdravotníci odpovídali lépe než nezdravotníci), ale nejedná se o přímou úměru. Cíl č. 3 se nepodařilo zcela splnit, protože některé statistické jednotky nemají dostatečné množství respondentů, bez kterých nelze spolehlivě pozorovat korelace.

Cíl č. 4: Zjistit, kolik procent lidí z výzkumného souboru, kteří z faktického hlediska odpověděli chybně na otázku 8 (vědomí o existenci předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem), pokládá systém předpokládaného souhlasu za správný. Hypotéza č. 4: Více než polovina (50 %) všech respondentů, kteří z faktického hlediska odpověděli chybně na otázku 8, bude pokládat systém předpokládaného souhlasu za správný. Na otázku 8 (Pokud si NEPŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?) špatně odpovědělo celkem 339 respondentů (52,48 % ze statistického souboru). 51,33 % z těchto osob pokládá systém presumpce souhlasu (opting-out, otázka 10) za správný. Hypotéza se tedy potvrdila, ale rozdíl je malý, proto nemůžeme vyvozovat přesné závěry. Cíl č. 4 byl splněn, protože bylo zjištěno procentuální zastoupení respondentů.

Cíl č. 5: V dotazníku jsou dvě otázky, které byly již jednou použity v jiné bakalářské práci. Konkrétně se jedná o otázku 8 (Pokud si nepřejete být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány? 27) a otázku 9 (Pokud si přejete být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?)27 Cílem je porovnat, zda se odpovědi na tyto dvě otázky liší ve výsledcích mého výzkumu a výzkumu provedeného na Jihočeské univerzitě. Hypotéza č. 5: Odpovědi na obě otázky v mém výzkumu se od odpovědí na tytéž otázky položené v rámci výzkumu uskutečněného na Jihočeské univerzitě nebudou lišit o více než 10 %. 45

Následuje porovnání výsledků otázky 8: Tabulka 15: Porovnání výsledků otázky 8 s výzkumem z Českých Budějovic 8. Pokud si NEPŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?

Václav Gabriel, 2016

Markéta Farkašová, 2014

ne ano SUMA

52,48 % 47,52 % 100 %

46,92 % 53,08 % 100 %

8. Pokud si NEPŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?

ano

47,52%

ne

53,08%

52,48%

0%

20%

46,92%

40%

60%

Václav Gabriel, 2016

80%

100%

Markéta Farkašová, 2014

Obrázek 16: Porovnání výsledků otázky 8 s výzkumem z Českých Budějovic

Následuje porovnání výsledků otázky 9: Tabulka 16: Porovnání výsledků otázky 9 s výzkumem z Českých Budějovic 9. Pokud si PŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?

Václav Gabriel, 2016

Markéta Farkašová, 2014

ano ne SUMA

52,17% 47,83% 100%

46,15% 53,85% 100%

46

9. Pokud si PŘEJETE být po smrti dárcem orgánů a své rozhodnutí nikde neoznámíte, mohou vám být v ČR orgány odebrány?

ne

47,83%

ano

53,85%

52,17%

0%

20%

46,15%

40%

60%

Václav Gabriel, 2016

80%

100%

Markéta Farkašová, 2014

Obrázek 17: Porovnání výsledků otázky 9 s výzkumem z Českých Budějovic

Při porovnání výsledků obou otázek v mém výzkumu a výzkumu provedeného na Jihočeské univerzitě vychází najevo, že ani v jednom ukazateli není rozdíl výsledků větší než 10 %. Dá se tedy říct, že se hypotéza potvrdila. Cíl č. 5 byl splněn, protože došlo k porovnání výsledků výzkumů.

6.7.

Diskuze

Výzkum probíhal formou kvantitativního dotazníku, na který odpovědělo poměrně velké množství respondentů. Dotazník se skládal z obecných otázek 1-6 sloužících k získání základních demografických údajů (pohlaví, věk, vzdělání, bydliště) a dále z otázek zaměřených na informovanost o podmínkách transplantace orgánů a tkání (otázky 7-13). Největším nedostatkem tohoto dotazníkového šetření shledávám nedostatečnou stratifikaci v rámci některých skupin, která je dána především: 

nižší dostupností elektronických dotazníků pro starší osoby



nerovnoměrným rozvrstvením respondentů v rámci krajů

47



nerovnoměrným rozvrstvením respondentů v rámci dosaženého vzdělání a vzdělání ve zdravotnictví

V první otázce („Vaše pohlaví?“) zjišťujeme, že muži v mém výzkumu, kterého se zúčastnilo 646 osob, netvořili ani jednu třetinu (přesně 30,65 %). Velká část zdrojů respondentů (65,2 %) pocházela ze sociální sítě Facebook. Ve 23,7 % se zdroj nepodařilo zjistit. Využitím nástroje Facebook Audience Insights jsem zjistil, že na českém Facebooku je 51 % žen 49 % mužů, což je sice zanedbatelný rozdíl, nicméně při pohledu na frekvenci aktivit zjišťujeme, že ženy na této síti mají až o polovinu vyšší aktivitu. Tento fakt by mohl částečně vysvětlovat nižší počet mužských respondentů. Dále se také domnívám, že ženy jsou k vyplňování dotazníků obecně ochotnější. U druhé otázky („Váš věk?“) je vliv sociální sítě velmi zřetelný. Více než tři pětiny (přesně 60,68 %) respondentů bylo ve věku 18-29 let. Tato věková skupina tvoří na Facebooku zhruba 33-50 % všech uživatelů. Naopak, lidé nad 65 let netvoří ani 5 % uživatelů. Při zjišťování nejvyššího dosaženého zdravotnického vzdělání bylo získáno nejméně odpovědí od respondentů z řad lékařů. Při pohledu na věkové rozložení ale zjišťujeme, že pouze jedna respondentka (z celkových 4) byla ve věkové kategorii 40-49 let, zbylí respondenti byli starší. Bohužel nemám možnost zjistit počet lékařů starších 40 let na sociálních sítích, ale domnívám se, že jich mnoho nebude. Zajímavé jsou také výsledky otázky 5 – více než polovina všech respondentů pocházela z Jihomoravského kraje. Hlavním důvodem podle mě bude fakt, že většina mých přátel pochází také z Jihomoravského kraje. Domnívám se, že moji přátelé budou spíše ochotní odpovědět na můj dotazník než neznámé osoby. Slabým místem dotazníku se ukázala být otázka 6 („Bydlíte v obci?“). Bydliště s počtem obyvatel nad 400 000 zvolilo 127 respondentů (19,66 %), což nekoresponduje s předchozí otázkou na kraj. Jediným českým městem s počtem obyvatel nad 400 000 je Praha28, v páté otázce ale možnost Hlavní město Praha zvolilo pouze 23 respondentů (3,56 %). Ukazuje se tak, že část respondentů z Brna pravděpodobně neví, kolik přesně má Brno obyvatel. Jako zajímavé shledávám také výsledky odpovědí na otázku 7, kde zjišťuji souhlas s posmrtným odběrem orgánů a tkání u respondentů. 81,58 % respondentů s tímto odběrem souhlasí. Při formulování otázek jsem se domníval, že souhlasit bude ještě větší část respondentů, především proto, že v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným 48

odběrem tkání a orgánů je dle nejnovějších dat registrováno pouze 1648 osob18, což je z celkového počtu obyvatel (10 538 275 k 1. 1. 201529) pouze 0,015 % jedinců. Výsledky lze dle mého názoru interpretovat tak, že nesouhlas automaticky neznamená zapsání jedince do registru nesouhlasících a také případně může svědčit o nedostatečné informovanosti lidí o předpokládaném souhlasu s odběrem. Velmi důležité otázky v mém kvantitativním výzkumu jsou potom otázky 8 a 9, kde zjišťuji informovanost o podmínkách posmrtné transplantace orgánů a tkání. Tyto dvě otázky se od sebe liší pouze ve slovese (NEPŘEJI x PŘEJI). Rozdíl v odpovědích může vypovídat o nepochopení významu otázek. Osmá otázka je zásadnější v tom smyslu, že neznalost správné odpovědi může svědčit o neznalosti systému přímo zasahující do práv občanů – 52,48 % špatně odpovídajících respondentů totiž nemusí vědět o státem uplatňované presumpci souhlasu s posmrtným odběrem a v případě nesouhlasu nemusí provést potřebné kroky pro zařazení do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Zcela proti mému očekávání je potom skutečnost, že se s věkem respondentů nezvyšuje počet špatných odpovědí na otázku 8. Naopak, největší počet správných odpovědí na otázku 8 byl u věkové skupiny respondentů nad 70 let – správnou odpověď „ano“ zvolilo 85,71 %. Je však nutné vzít v potaz, že respondentů v této věkové skupině bylo pouze 7 (oproti věkové skupině 18-29 let s 392 respondenty, kde správně odpovědělo pouze 40,56 % lidí). Kvůli nepoměru v počtech respondentů jednotlivých věkových skupin tedy nelze vydat kategorické prohlášení o vlivu věku na úroveň informovanosti. (Mimo to si myslím, že oněch 7 osob starších 70 let na tom bude fyzicky a psychicky lépe než jejich vrstevníci už jen z toho důvodu, že zvládají obsluhu počítače a vyplnění dotazníku v elektronické podobě, a proto možná nejsou nejtypičtějšími a nejvhodnějšími zástupci své věkové kategorie.) Jedenáctá otázka opět souvisí s informovaností o podmínkách posmrtné transplantace orgánů a tkání. 74,46 % respondentů se domnívá, že plnoleté svéprávné osobě, která se k odběru nevyjádřila, ale její blízké osoby (rodiče, sourozenci, partner…) s odběrem výslovně nesouhlasí, nemohou být odebrány orgány. Domnívám se, že bezmála tři čtvrtiny nesprávných odpovědí je alarmující číslo a svědčí o nedostatečné znalosti transplantačního zákona. Je sice pravda, že většina transplantačních center si nedovolí jednat přímo proti vůli příbuzných a blízkých (i když by to bylo v mezích zákona), nicméně lidé by určitě měli znát právní nastavení v této oblasti.

49

Jednoznačného výsledku se potom nepodařilo dosáhnout ani v případě otázky 12 – pro polovinu respondentů je ideální systém opting-out, pro polovinu potom opting-in (zaokrouhleno na desítky). Samotná ideálnost jednoho systému pro respondenta vyjádřená odpovědí v dotazníku potom ale nutně nemusí znamenat nesouhlas se systémem druhým. Jedinou otázkou, ve které se podařilo dotáhnout relativní shody názorů respondentů je poslední otázka 13. Více než devět desetin respondentů se domnívá, že úroveň informovanosti české populace o problematice a podmínkách transplantace orgánů a tkání není dostatečná. Zajímavé by bylo zjistit, co by pro zlepšení této informovanosti byli ochotni udělat. Celkové výsledky nevychází pro informovanost české veřejnosti příznivě. Část lidí si není vědoma existence předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání. Nemyslím si, že metoda opting-out je špatná, naopak, v získávání dárců za účelem transplantace je velice účinná (viz. kapitola 2). Na jedné straně tedy stojí zájem pacientů na čekací listině a na druhé potom zájem dárců, kteří mají morální právo vědět, co se může s částmi jejich těla po smrti stát. Domnívám se, že metoda opting-out by měla být v České republice zachována, nicméně stát, respektive ministerstvo zdravotnictví, by se mělo zasadit o šíření informací o této metodě a nesouhlasící osoby odkazovat na Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Šíření těchto informací by mohlo probíhat například prostřednictvím mediální kampaně. Nevýhodou by ovšem byly vysoké finanční náklady, které by šly v rámci zdravotnictví jistě využít lépe. Dále by o systému opting-out mohli z pověření ministerstva informovat praktiční lékaři (například se jednou zmínit při příjmu nového pacienta). Lékaři by potom o opting-out měli mluvit pozitivně a vysvětlit, za jakých okolností může dojít k odběru, aby nedošlo k masivnímu nárůstu nesouhlasících osob. Ideální by potom mohlo být zakomponování této informace v rámci spolupráce s ministerstvem školství do učebních plánů, např. do občanské výchovy či základu společenských věd.

50

7. ZÁVĚR Hlavním účelem této práce bylo za pomocí kvantitativního výzkumu zjistit stav informovanosti v oblasti podmínek transplantace orgánů a tkání. Teoretickou část bakalářské práce jsem zpracoval na základě nastudované literatury a rozdělil do několika kapitol. Nejprve se zabývám samotným pojmem transplantace, její historií, rozdílu při transplantaci od zemřelého a žijícího dárce a velmi okrajově zmiňuji xenotransplantace. V další kapitole je zabývám vyjádřením přání o posmrtném nakládání s orgány a tkáněmi, podrobně zde popisuji rozdíl v předpokládaném souhlasu a nesouhlasu. Třetí

kapitola

je

potom

věnována

legislativní

stránce

transplantací,

konkrétně

transplantačnímu zákonu, jeho přílohám a v neposlední řadě registru nesouhlasících osob. Předposlední kapitola je věnována organizaci transplantací v Česku, Koordinačnímu středisku transplantací, čekací listině, transplantačním centrům a transplantaci tkání. V poslední kapitole jsou uvedeny statistiky počtu dárců, provedených transplantací a stavu čekací listiny. V praktické části jsou prezentovány výsledky průzkumu dotazníkového šetření prováděného v průběhu 39 dnů u laické i odborné (zdravotnické) veřejnosti. Z výsledků, podrobně probíraných v kapitolách 6.5, 6.6 a 6.7 vychází najevo, že více než polovina všech respondentů má nedostatečné znalosti o podmínkách transplantace orgánů a tkání, především o uplatňování předpokládaného souhlasu s posmrtným odběrem orgánů a tkání. Z dotazníkového šetření vyplývá, že pokud chceme, aby naše veřejnost byla informovaná o věcech, které se jí týkají, je potřeba osvětové kampaně, která by srozumitelnou formou přiblížila složitou problematiku transplantací a odběru tkání a orgánů. Osvěta by nemusela být prováděna pouze formou kampaně shora (ministerstvo), ale také ze strany informovaných zdravotníků, kteří mají více příležitostí dostat se do styku s lidmi. Důležité je s touto problematikou seznamovat mládež a vést ji k altruismu a odpovědnému občanskému životu.

51

8. SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ 1. Vokurka M, Hugo J. Velký lékařský slovník. Praha: Maxdorf; 2009. 2. Chadwick R, ed. Encyclopedia of Applied Ethics. Vol. 3: J - R. San Diego: Acad. Press; 1998. 3. Co se transplantuje | Koordinační středisko transplantací. http://www.kst.cz/otransplantacich/co-se-transplantuje/. Accessed February 9, 2016. 4. Třeška V. Transplantologie pro mediky. Praha: Karolinum; 2002. 5. Hamilton D, Barker CF, Starzl TE. A History of Organ Transplantation: Ancient Legends to Modern Practice. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press; 2012. http://public.eblib.com/choice/publicfullrecord.aspx?p=2039251. Accessed February 9, 2016. 6. Dangoor JY, Hakim DN, Singh RP, Hakim NS. Transplantation: a brief history. Exp Clin Transplant Off J Middle East Soc Organ Transplant. 2015;13(1):1-5. doi:10.6002/ect.2014.0258. 7. Steinbock B, ed. The Oxford Handbook of Bioethics. Oxford ; New York: Oxford University Press; 2007. 8. Tan HP, Marcos A, Shapiro R. Living Donor Transplantation. Boca Raton: CRC Press; 2007. 9. Zákon č. 285 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (Transplantační zákon).; 2013. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002285/zneni-20130401. Accessed February 11, 2016. 10. Všeobecné pracovní postupy. http://www.kst.cz/wp-content/uploads/2014/11/VPP-2-4Charakterizace-darce.pdf. Accessed February 12, 2016. 11. Transplantační aktivita v ČR v roce 2015. http://www.kst.cz/wpcontent/uploads/2015/04/Transplantacni-aktivita-v-CR-2015-1.-vydani.pdf. Accessed February 10, 2016. 12. Baláž P, Janek J, Adamec M, et al. Odběry orgánů k transplantaci = Odbery orgánov na transplantácie. Praha: Karolinum; 2011. http://alltitles.ebrary.com/Doc?id=11052062. Accessed February 11, 2016. 13. Johnson EJ, Goldstein D. Do Defaults Save Lives? Science. 2003;302(5649):1338-1339. doi:10.1126/science.1091721. 14. Časté otázky a odpovědi - co Vás zajímá? Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. http://www.nrod.cz/. Accessed February 10, 2016. 15. The Need Is Real: Data. http://organdonor.gov/about/data.html. Accessed February 10, 2016. 52

16. Mužík T. Transplantace lidských tkání a orgánů I. – základní principy nové právní úpravy. http://www.epravo.cz/top/clanky/transplantace-lidskych-tkani-a-organu-izakladni-principy-nove-pravni-upravy-18129.html. Accessed February 11, 2016. 17. Časté dotazy | Koordinační středisko transplantací. http://www.kst.cz/caste-dotazy/. Accessed February 10, 2016. 18. Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy. http://www.ksrzis.cz/dokumenty/narodni-registr-osob-nesouhlasicich-s-posmrtnymodberem-tkani-a-organu_20_126_1.html. Accessed February 11, 2016. 19. Koordinační středisko transplantací – Transplantační program | Agendový portál. http://ap.mzcr.cz/koordinacni-stredisko-transplantaci/transplantacniprogram_48_244n.html. Accessed February 10, 2016. 20. Transplantační aktivita v ČR od roku 2006 - 2014. http://www.kst.cz/wpcontent/uploads/2014/11/TRANSPLANTACNI-AKTIVITA-V-CR-OD-ROKU-20062014.pdf. Accessed February 11, 2016. 21. Jak fungujeme | Koordinační středisko transplantací. http://www.kst.cz/o-nas/jakfungujeme/. Accessed February 12, 2016. 22. Zákon č. 296 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (Zákon o lidských tkáních a buňkách).; 2008. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-296/zneni-20140501#cast6. Accessed February 16, 2016. 23. Bibrová Š. Evropský a vnitrostátní právní rámec pro transplantace - Diplomová práce. 2014. http://is.muni.cz/th/15379/pravf_m/Definitivni_verze__diplomova_prace.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dtk%C3%A1%C5%88o v%C3%A1%20banka%20agenda:th%26start%3D1. Accessed February 16, 2016. 24. Státní ústav pro kontrolu léčiv. Celkový přehled držitelů povolení činnosti v oblasti lidských tkání a buněk ke dni 17.12.2015. 2015. http://www.sukl.cz/file/82482_1_1. Accessed February 17, 2016. 25. Jílková J. První transplantace tenkého střeva v ČR. Zdr Medicína. 2015(1). http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/prvni-transplantacetenkeho-streva-v-cr-477898. Accessed December 2, 2016. 26. Vrbová M. Odpověď pracovníka KST na emailový dotaz na aktuální stav čekací listiny. February 2016. 27. Farkašová M. Transplantace a etika - informovanost laické veřejnosti. 2014. https://theses.cz/id/lxlcdp?lang=en;furl=%2Fid%2Flxlcdp;so=nx. Accessed March 18, 2016. 28. Seznam měst v Česku podle počtu obyvatel. In: Wikipedie. ; 2015. https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_m%C4%9Bst_v_%C4%8Cesku_podl e_po%C4%8Dtu_obyvatel&oldid=12626069. Accessed April 7, 2016. 53

29. Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2015. Český statistický úřad. https://www.czso.cz/documents/10180/20556287/1300721501.pdf. Accessed March 18, 2016.

54

9. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tabulka 1: Počet provedených transplantací orgánů a stav čekací listiny v období 2006 - 2014. Zdroj: Koordinační středisko transplantací .............................................................................. 24 Tabulka 2: Pohlaví respondentů ............................................................................................... 28 Tabulka 3: Věk respondentů ..................................................................................................... 29 Tabulka 4: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ............................................................... 30 Tabulka 5: Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání respondentů.......................................... 31 Tabulka 6: Bydliště respondentů dle krajů ČR ......................................................................... 33 Tabulka 7: Počet obyvatel v bydlišti respondenta .................................................................... 34 Tabulka 8: Souhlas respondenta s posmrtným odběrem orgánů a tkání .................................. 35 Tabulka 9: Odběr u osoby, která si ho nepřeje, ale nevyjádřila své přání ................................ 36 Tabulka 10: Odběr u osoby, která si ho přeje, ale nevyjádřila své přání.................................. 37 Tabulka 11: Názor respondenta na správnost systému presumpce souhlasu ........................... 38 Tabulka 12: Odběr u osoby, která se nevyjádřila, ale její blízcí nesouhlasí............................. 39 Tabulka 13: Ideální legislativní úprava podle respondenta ...................................................... 40 Tabulka 14: Dostatečnost informovanosti české populace? ..................................................... 41 Tabulka 15: Porovnání výsledků otázky 8 s výzkumem z Českých Budějovic ....................... 46 Tabulka 16: Porovnání výsledků otázky 9 s výzkumem z Českých Budějovic ....................... 46

Obrázek 1: Počet zemřelých a žijících dárců v jednotlivých transplantačních centrech. Zdroj: Koordinační středisko transplantací ......................................................................................... 23 Obrázek 2: Stratifikace provedených transplantací dle transplantovaných orgánů. Zdroj: Koordinační středisko transplantací ......................................................................................... 24 Obrázek 3: Pohlaví respondentů ............................................................................................... 29 Obrázek 4: Věk respondentů .................................................................................................... 30 Obrázek 5: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ............................................................... 31 Obrázek 6: Nejvyšší dosažené zdravotnické vzdělání respondentů ......................................... 32 Obrázek 7: Bydliště respondentů dle krajů ČR ........................................................................ 33 Obrázek 8: Počet obyvatel v bydlišti respondenta.................................................................... 35 Obrázek 9: Souhlas respondenta s posmrtným odběrem orgánů a tkání .................................. 36 Obrázek 10: Odběr u osoby, která si ho nepřeje, ale nevyjádřila své přání ............................. 37 Obrázek 11: Odběr u osoby, která si ho přeje, ale nevyjádřila své přání ................................. 38 55

Obrázek 12: Názor respondenta na správnost systému presumpce souhlasu ........................... 39 Obrázek 13: Odběr u osoby, která se nevyjádřila, ale její blízcí nesouhlasí ............................ 40 Obrázek 14: Ideální legislativní úprava podle respondenta...................................................... 41 Obrázek 15: Dostatečnost informovanosti české populace? .................................................... 42 Obrázek 16: Porovnání výsledků otázky 8 s výzkumem z Českých Budějovic ....................... 46 Obrázek 17: Porovnání výsledků otázky 9 s výzkumem z Českých Budějovic ....................... 47

56

10. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:

Příloha k zákonu č. 285/2002 Sb. - Zjišťování smrti v případech prokazování smrti mozku

Příloha č. 2:

Formuláře pro vyjádření nesouhlasu s posmrtným odběrem

Příloha č. 3:

Tištěná forma dotazníku

Příloha č. 4:

Úprava elektronické verze dotazníku

57

Příloha č. 1 Příloha k zákonu č. 285/2002 Sb.

Zjišťování smrti v případech prokazování smrti mozku A.

Stav, na jehož základě lze uvažovat o diagnóze smrti mozku Stavem, na jehož základě lze uvažovat o diagnóze smrti mozku, je stav, kdy a) u pacienta není pochybnost o diagnóze strukturálního poškození mozku ani o jeho nevratnosti, a b) pacient je v hlubokém bezvědomí, na umělé plicní ventilaci a je vyloučeno, že se na bezvědomí v okamžiku vyšetření podílí 1. intoxikace, 2. tlumivé a relaxační účinky léčiv, 3. metabolický nebo endokrinní rozvrat, nebo 4. primární podchlazení. B.

Klinické známky smrti mozku a vyšetření je prokazující 1. Klinickými známkami smrti mozku, na základě jejichž prokázání lze stanovit diagnózu smrti mozku, jsou a) zornicová areflexie, b) korneální areflexie, c) vestibulookulární areflexie, d) absence jakékoli motorické reakce na algický podnět aplikovaný v inervační oblasti hlavových nervů, e) absence kašlacího reflexu nebo jakékoli bezprostřední motorické reakce na hluboké tracheobronchiální odsávání, f) trvalá zástava spontánního dýchání prokázaná apnoickým testem, g) hluboké bezvědomí. 2. Vyšetření za účelem prokázání klinických známek smrti mozku (dále jen „vyšetření klinických známek smrti mozku“) provádí 2 na sobě nezávislí lékaři, a to v rozsahu stanoveném v bodu 1. 3. U dětí do 1 roku věku se vyšetření klinických známek smrti mozku v rozsahu stanoveném v bodu 1 provádí dvakrát v odstupu nejméně 48 hodin. 4. Důvody, pro které nelze vyšetření klinických známek smrti mozku uvedených v bodu 1 provést, zaznamená lékař provádějící vyšetření klinických známek smrti mozku do protokolu o zjištění smrti. C.

Vyšetření potvrzující nevratnost klinických známek smrti mozku 1. Vyšetřeními potvrzujícími nevratnost smrti mozku jsou a) angiografie mozkových tepen, b) mozková perfuzní scintigrafie, c) počítačová tomografická angiografie, d) transkraniální dopplerovská ultrasonografie, nebo e) vyšetření sluchových kmenových evokovaných potenciálů (BAEP). 2. U zemřelých osob s jasně objektivně prokázanou těžkou strukturální infratentoriální lézí se provádí pouze klinické vyšetření.

Příloha č. 2

Příloha č. 2

Příloha č. 3

Příloha č. 4

Příloha č. 4

Souhlas s využitím bakalářské práce ke studijním účelům Souhlasím s tím, aby má bakalářská práce byla využívána ke studijním účelům. Současně žádám, aby její citace byly uváděny způsobem obvyklým ve vědeckých pracích a v souladu s citační etikou

V Moravských Knínicích dne …...................

……………………. Václav Gabriel

ANOTACE Příjmení a jméno: Václav Gabriel Název práce: Informovanost o podmínkách transplantace orgánů a tkání Vedoucí práce: doc. Mgr. Josef Kuře, Dr. phil. Počet číslovaných stran: 57 Počet příloh: 4 Počet titulů použité literatury: 29 Klíčová slova: transplantace, informovanost, předpokládaný souhlas, posmrtný odběr

ANNOTATION Name: Václav Gabriel The title of the work: Awareness about the conditions of organ and tissue transplantations Thesis supervisor: doc. Mgr. Josef Kuře, Dr. phil. Number of numbered pages: 57 Number of attachments: 4 Number of titles of references: 29 Keywords: transplantations, public awareness, assumed consent, posthumous retrieval