Informatika I Název studijního programu Mgr. Petr Pánek 2013 České Budějovice

Informatika I

Název studijního programu

Mgr. Petr Pánek

2013 České Budějovice 1

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1. vydání ISBN © Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2013 Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice

Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a garanti příslušných předmětů.

2

Obsah KAPITOLA 1 - ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ, TECHNICKÉ A PROGRAMOVÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE ............................................................. 8 1.1 Úvod do počítačové terminologie............................................................................................................. 9 1.1.1 Hardware ................................................................................................................................................... 9 1.1.2 Software .................................................................................................................................................... 9 1.1.3 Jednotky informace ................................................................................................................................. 10 1.2 Technické vybavení počítače, uchování dat ............................................................................................ 10 1.2.1 Princip práce počítače ............................................................................................................................. 11 1.2.2 Další díly počítače .................................................................................................................................... 11 1.2.3 Uchování dat ........................................................................................................................................... 13 1.2.4 Výkon počítače ........................................................................................................................................ 13 1.3 Počítač v praxi, informační technologie a společnost .............................................................................. 14 1.3.1 Pracovní prostředí ................................................................................................................................... 14 1.3.2 Zdraví a bezpečnost ................................................................................................................................. 14 1.4 Programy a data na počítači, verze programů, autorská práva, viry a antiviry ......................................... 15 1.4.1 Programové vybavení – software ............................................................................................................ 15 1.4.2 Verze programů, autorská práva ............................................................................................................. 15 1.4.3 Viry a antiviry........................................................................................................................................... 16 1.5 Informační sítě, Internet a komunikace .................................................................................................. 17 1.5.1 Počítačové sítě......................................................................................................................................... 17 1.5.2 Základní druhy sítí ................................................................................................................................... 17 1.5.3 Internet, způsoby komunikace ................................................................................................................ 17 1.5.4 Způsoby komunikace na Internetu .......................................................................................................... 18

KAPITOLA 2 - ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ, SLUŽBY INFORMAČNÍCH SÍTÍ.................................................................................................................................... 20 2.1 Internet ................................................................................................................................................. 21 2.1.1 Vznik a struktura...................................................................................................................................... 21

3

2.1.2 Možnosti připojení k Internetu ............................................................................................................... 21 2.2 Služby poskytované Internetem ............................................................................................................. 21 2.2.1 World Wide Web ..................................................................................................................................... 21 2.2.2 FTP – přenos souborů .............................................................................................................................. 22 2.2.3 Hledání, zpracování a ukládaní informací ............................................................................................... 23 2.2.4 Elektronická pošta ................................................................................................................................... 24 2.2.5 Tisk a uložení informací ........................................................................................................................... 24

KAPITOLA 3 - ZPRACOVÁNÍ TEXTU .................................................................................... 26 3.1 Založení nového dokumentu .................................................................................................................. 27 3.2 Práce s více dokumenty ......................................................................................................................... 27 3.3 Šablony, jejich použití ............................................................................................................................ 28 3.3.1 Vytvoření šablony z prázdného dokumentu: .......................................................................................... 28 3.4 Různé druhy zobrazení dokumentu ........................................................................................................ 29 3.5 Záhlaví, zápatí dokumentu ..................................................................................................................... 29 3.6 Formátování textu ................................................................................................................................. 29 3.7 Formátování odstavce............................................................................................................................ 30 3.7.1 Ohraničení a stínování odstavce ............................................................................................................. 31 3.7.2 Nastavení řádkování odstavce................................................................................................................. 31 3.7.3 Tok textu v odstavci................................................................................................................................. 32 3.7.4 Nastavení okrajů odstavce ...................................................................................................................... 33

KAPITOLA 4 - ZPRACOVÁNÍ TEXTU .................................................................................... 35 4.1 Tabulátory ............................................................................................................................................. 35 4.2 Odrážky ................................................................................................................................................. 36 4.3 Jednoduché číslování ............................................................................................................................. 38 4.4 Víceúrovňové číslování .......................................................................................................................... 39

4

KAPITOLA 5 - POKROČILÉ ZPRACOVÁNÍ TEXTU.................................................................. 41 5.1 Oddíly.................................................................................................................................................... 42 5.2 Styly ...................................................................................................................................................... 43 5.2.1 Styl odstavce............................................................................................................................................ 44 5.2.2 Vytvoření nového stylu ........................................................................................................................... 44

KAPITOLA 6 - POKROČILÉ ZPRACOVÁNÍ TEXTU.................................................................. 46 6.1 Obsah dokumentu ................................................................................................................................. 46 6.2 Rejstřík .................................................................................................................................................. 47 6.2.1 Vytvoření rejstříku ................................................................................................................................... 47 6.2.2 Odstranění položek rejstříku ................................................................................................................... 48 6.3 Hromadná korespondence ..................................................................................................................... 48 6.3.1 Vytvoření dopisu ..................................................................................................................................... 48

KAPITOLA 7 - TABULKOVÝ PROCESOR ............................................................................... 51 7.1 Popis tabulkového kalkulátoru ............................................................................................................... 52 7.2 Spuštění programu, jeho pracovní prostředí ........................................................................................... 52 7.3 Práce se souborem................................................................................................................................. 52 7.4 Vkládání a výběr dat .............................................................................................................................. 53 7.5 Kopírování, přesun a vymazání dat v buňce ............................................................................................ 54 7.6 Buňky a listy .......................................................................................................................................... 55 7.6.1 Výběr buněk a listů .................................................................................................................................. 55

KAPITOLA 8 - TABULKOVÝ PROCESOR ............................................................................... 57 8.1 Formát buněk ........................................................................................................................................ 57 8.2 Klávesy pro pohyb v tabulce................................................................................................................... 60

5

8.3 Podmíněné formátování ........................................................................................................................ 60 8.4 Ukotvení řádků a sloupců (příčky) .......................................................................................................... 61

KAPITOLA 9 - POKROČILÁ PRÁCE S TABULKOVÝM PROCESOREM - FUNKCE ...................... 63 9.1 Vzorce a funkce ..................................................................................................................................... 64 9.2 Vzorce ................................................................................................................................................... 64 9.3 Relativní a absolutní odkaz .................................................................................................................... 65 9.4 Funkce ................................................................................................................................................... 66 9.5 Vybrané funkce a jejich použití .............................................................................................................. 67

KAPITOLA 10 - POKROČILÁ PRÁCE S TABULKOVÝM PROCESOREM - FUNKCE .................... 72 10.1 Chybová hlášení v buňce ...................................................................................................................... 73

KAPITOLA 11 - POKROČILÁ PRÁCE S TABULKOVÝM PROCESOREM – ŘAZENÍ DAT, FILTRACE DAT, SOUHRNY A KONTINGENČNÍ TABULKY ..................................................................... 75 11.1 Řazení a filtrování dat .......................................................................................................................... 76 11.2 Filtrování dat ....................................................................................................................................... 77 11.3 Souhrny ............................................................................................................................................... 77 11.3.1 Příprava dat ........................................................................................................................................... 79 11.4 Kontingenční tabulka – filtrování dat.................................................................................................... 81 11.5 Aktualizace dat v kontingenční tabulce................................................................................................. 81

KAPITOLA 12 - POKROČILÁ PRÁCE S TABULKOVÝM PROCESOREM – GRAFY ...................... 83 12.1 Vytváření grafů .................................................................................................................................... 83 12.1.1 Výsečový graf......................................................................................................................................... 84 12.1.2 Přidání a nastavení popisků grafu ......................................................................................................... 85

6

12.2 Spojnicový, plošný a bodový graf ......................................................................................................... 85 12.3 Editace grafu ........................................................................................................................................ 86 12.3.1 Karta Návrh ........................................................................................................................................... 86 12.3.2 Karta Rozložení ...................................................................................................................................... 86 12.3.3 Karta Formát.......................................................................................................................................... 87

KAPITOLA 13 - POKROČILÁ PRÁCE S TABULKOVÝM PROCESOREM – MINIGRAFY, TISK DOKUMENTU .................................................................................................................... 88 13.1 Minigrafy ............................................................................................................................................. 88 13.1.1 Vytvoření minigrafu ............................................................................................................................... 89 13.2 Tisk dokumentu ................................................................................................................................... 89 13.2.1 Rozložení na jednotlivé stránky papíru ................................................................................................. 89 13.2.2 Úprava stránky ...................................................................................................................................... 90 13.2.3 Záhlaví a zápatí listu .............................................................................................................................. 90 13.2.4 Příprava stránky na tisk ......................................................................................................................... 91

POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................................... 92

7

Kapitola

1

-

Základní

pojmy

informačních

a

komunikačních technologií, technické a programové vybavení počítače

Modul vyžaduje po uchazeči pochopení hlavních pojmů z oblasti výpočetní techniky a základní znalost různých částí počítače, a to na obecné úrovni.

KLÍČOVÉ POJMY Technické vybavení počítače, uchování dat, vstupní a výstupní zařízení, paměti, členění programů, data na počítači, počítačové sítě, VoIP, instant messaging, sociální sítě, firewall, bezpečnost v ICT, viry a antiviry, licence SW, freeware, shareware, Internet a komunikace.

CÍLE KAPITOLY Pochopit, co je technické počítačové vybavení (hardware) a vědět, co může ovlivnit výkon počítače. Znát běžná periferní zařízení. Pochopit, co je programové vybavení (software) a uvést příklady běžných aplikačních programů a operačních systémů. Pochopit, k čemu slouží počítačové sítě a jak pracují. Pochopit, co jsou informační a komunikační technologie a uvést příklady jejich praktického vyžití v každodenním životě. Pochopit problematiku ochrany zdraví, bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí v souvislosti s používáním výpočetní techniky. Uvědomovat si důležité bezpečnostní problémy spojené s používáním počítačů. Uvědomovat si důležité právní problémy týkající se autorského práva a ochrany dat spojené s používáním počítačů.

8

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin

VÝKLAD 1.1 Úvod do počítačové terminologie Tato kapitola je malým výkladovým slovníkem základních pojmů, se kterými se denně setkává každý uživatel počítače. Bez jejího nastudování a pochopení není možné pracovat s počítačem.

1.1.1 Hardware Hardware nazýváme technické díly počítače. Většina technických součástí se nachází ve skříni počítače, ke které jsou pak připojena tzv. vstupní a výstupní zařízení.

Procesor – nejdůležitější díl, vykonává operace, které ve svém součtu umožňují práci počítače. Zajímá nás hlavně jeho rychlost. Zpracovává napěťové impulsy. Operační paměť – pracovní prostor pro procesor. Pracuje velice rychle a po vypnutí energie se její obsah vymaže. Hodnotí se především její velikost. Pevný disk – díl počítače, na kterém zůstane naše práce po vypnutí počítače. Slouží k ukládání dat, a proto nás zajímá hlavně jeho velikost (kapacita). Procesor pracuje v operační paměti a data ukládá na disk.

1.1.2 Software Pojmem software rozumíme programové vybavení počítače, které oživuje technické díly. Programů je celá řada a umožňují nám např. práci s textem, kreslení, provádění výpočtů, vedení účetnictví, prozkoumávání webových stránek atp.

9

Nejdůležitějším programem na počítači je operační systém, který zajišťuje základní komunikaci s počítačem, spravuje a řídí veškeré aktivity počítače (např. Windows 7) Aplikační software jsou konkrétní uživatelské programy, které se používají k plnění jednotlivých úkolů (např. Microsoft Word, Microsoft Excel, Internet Explorer a další).

1.1.3 Jednotky informace Bit je nejmenší informační jednotka, může být vyjádřena binárním číslem 0 nebo1 a říká, že něco je anebo není. To znamená, že k zakódování čehokoliv (např. písmen, znaků atd.) nám stačí použít kombinace 0 a 1, neboli dvojkovou soustavu. Byte je základní jednotkou pro měření velikosti souborů. Představuje jeden znak a skládá se z 8 bitů (např. písmeno A = 0100 0001). Protože jednotka Byte je příliš malá, používají se její násobky: B, kB, MB, GB - kB je cca 1 000 B, přesně je to 1024 B (210) - MB je cca 1 000 000 B - GB je cca 1 000 000 000 B Kapacity pamětí a disků se udávají v MB a GB, velikost souboru v B, kB a v MB. Text a číslice příliš místa nezaberou, mnohem více prostoru potřebuje grafika. Kolik místa co zabere, se naučíte až díky zkušenostem.

1.2 Technické vybavení počítače, uchování dat To nejdůležitější pro každého uživatele je naučit se ovládat počítač. Proto tedy i základní znalost hardwaru vám může být pomocí v pochopení činnosti počítače, při jeho nákupu nebo vylepšování. V této kapitole je popsáno základní názvosloví a přiblíženy základní parametry jednotlivých dílů.

10

1.2.1 Princip práce počítače

Procesor CPU – hlavní součást počítače, provádí jednotlivé programové příkazy a řídí operace i jiných částí počítače, provádí výpočty a logické operace (např. Pentium, Celeron, Athlon, Duron, Sempron). U procesorů nás zajímá hlavně jeho rychlost udávaná v MHz nebo v GHz.

Operační paměť RAM – paměť pro čtení i zápis, jedná se o nestálou paměť, která je při vypnutí počítače vymazána, je to pracovní paměť, do které jsou odkládána data a některé programové příkazy, jež mají být snadno přístupné procesoru. Tato paměť je ve srovnání s pevným diskem až tisíckrát rychlejší. Velikost paměti by měla být v současné době minimálně 2 GB, je však lepší použít 4 až 8 GB a více.

Pevný disk HDD – pracuje na principu magnetického záznamu, co se na disk uloží, zůstává na něm tak dlouho, dokud se zápis nesmaže. Doporučená kapacita disku je dnes minimálně 500 GB. Pevných disků může být v počítači i více a jsou značeny velkým písmenem abecedy od písmene C. V současnosti asi nejspolehlivější medium na uchování dat. Opětovné čtení dat funguje na principu elektromagnetické indukce ve vodiči – čtecí hlavičce. Směru indukovaného proudu odpovídá buď logická jednička nebo nula. 1.2.2 Další díly počítače Aby mohl počítač rozumně fungovat, musí obsahovat další pomocné, avšak naprosto nepostradatelné díly:

11

Skříň počítače – je zde umístěna většina částí počítače, obsahuje napájecí zdroj a chladící ventilátor. Podle tvaru rozlišujeme desktop, minitower, tower nebo přenosné notebooky. Na vzhledu skříně funkčnost počítače nezávisí!

Základní deska (motherboard, mainboard) – slouží ke správnému propojení všech komponentů počítače za účelem vzájemné komunikace, je to deska plošných spojů s několika sloty a konektory, připravená pro vložení konkrétních prvků. Sloty – jsou to ve své podstatě konektory umístěné přímo na základní desce sloužící k vložení přídavných karet, u moderních počítačů se používá několik slotů a zpravidla jeden speciální určený pro připojení grafické karty.

ROM – paměť jen pro čtení bývá vypálena do paměťových čipů počítače již při výrobě.

Grafická karta a monitor – umožňují zobrazení. Grafická karta je díl, který převádí elektronické impulsy na obraz viditelný na monitoru. Pro běžnou kancelářskou práci stačí obyčejné grafické karty. Pro grafické programy a počítačové hry potřebujeme moderní karty, které přebírají část práce procesoru, nejčastěji při vykreslování 3D geometrických tvarů a proto na její kvalitě závisí i rychlost práce počítače.

Zvuková karta – umožňuje využít multimediálních možností počítače, ke kartě je nutné připojit aktivní reproduktory.

Periferní zařízení – zařízení připojená k počítači a počítačem ovládaná (klávesnice, myš, monitor, tiskárna, skener ad.)

12

Klávesnice a myš – vstupní zařízení. Pomocí klávesnice se obvykle zadávají data a pomocí myši se počítač ovládá, ale i naopak pomocí klávesových zkratek se počítač ovládá a myší se kreslí, tj. zadávají se data.

1.2.3 Uchování dat Zařízení určená k uchování dat – disketová mechanika, CD-ROM, DVD-ROM a USB disk. Disketa je malý přenosný disk, který se dnes již nepoužívá, jeho kapacita je 1,44 MB. Vyhovuje pro přenos menšího množství dat. CD-ROM mechaniky umí číst datové CD disky, které jsou používány k instalaci většiny programů a pro obrovské množství různých aplikací – encyklopedie, hry, slovníky, hudba. Jejich výhodou je poměrně velká kapacita (650 – 700 MB) při malých rozměrech. DVDROM je vylepšená CD mechanika, která pracuje na stejném principu, ale podstatný rozdíl je v kapacitě, kdy DVD disk obsahuje 4,7 GB dat. USB disk je zařízení připojitelné přes USB port a v počítači se objeví jako další klasický disk s následujícím písmenem v pořadí, jeho kapacita závisí od zakoupeného typu a pohybuje se dnes od 4 GB. Počítač je technické zařízení pro získávání a zpracování informací, kdy procesor pracuje v operační paměti a vše se ukládá na pevný disk. O zobrazení se stará grafická karta a k ní připojený monitor, zvuková karta a reproduktory počítač ozvučí. Data a příkazy zadáváme pomocí klávesnice a myši. Disketová mechanika a diskety nám umožňují přenášet data mezi počítači, mechanika CD-ROM a CD jsou zdrojem dat. Mechanika CD-RW a CD jsou určeny k zálohování a uchování dat.

1.2.4 Výkon počítače Faktory, které ovlivňují výkon počítače z hlediska hardwaru, jsou hlavně rychlost procesoru CPU, velikost operační paměti RAM, rychlost pevného disku a jeho kapacita. Důležitá je i rychlost sběrnice, tj. svazek vodičů, kterými proudí informace, řídící signály a adresy mezi

13

jednotlivými součástkami počítače. I u nejrychlejšího procesoru nevyužijete jeho výkon, pokud rychle vypočítaná data proudí počítačem pomalu.

1.3 Počítač v praxi, informační technologie a společnost 1.3.1 Pracovní prostředí Pokud potřebujeme s počítačem pracovat dlouhodobě bez celkové únavy, bolení hlavy, páteře nebo kloubů, je nutné počítač vhodně umístit a uspořádat. Skříň PC musí být umístěna na pevné a stabilní podložce, která se nehýbe a není vystavena otřesům ani vibracím. Nutné je také vhodné umístění klávesnice s myší a monitoru. Své pracoviště musíme uspořádat tak, abychom mohli pracovat s klávesnicí a sledovat monitor v uvolněném posedu, ve kterém vydržíme řadu hodin. Monitor by měl být umístěn tak, aby se při běžném sezení a pohledu mírně dolů před sebe hledělo přímo do obrazovky. Vzdálenost monitoru by měla být od očí na délku natažené paže asi 60 cm. Při práci s počítačem je obecně nejlepší tmavší místnost. Přímo na monitor by nemělo dopadat žádné světlo, protože to velice zvyšuje námahu očí při sledování obrazu. Otvor na zadní straně počítače nesmí být zakryt. Ventilátor musí zajišťovat dostatečné chlazení systému, aby nemohlo dojít k přehřátí. Osobní počítač může pracovat při teplotě od 10°C do 40°C.

1.3.2 Zdraví a bezpečnost Pokud pracujeme s počítačem více než jednu hodinu denně, neměl by se opomenout vliv počítače na lidské zdraví. Jde zejména o únavu očí, bolesti hlavy, problémy se zády a nadměrnou únavu při dlouhodobé práci v nevyhovujícím prostředí. Protože při práci s počítačem jsme ve strnulé a nehybné poloze, je zcela nezbytné řešit tuto situaci cvičením a pohybem. Je dobré si dát alespoň jedenkrát za hodinu pětiminutovou přestávku. Počítač je nastaven pro připojení do elektrické sítě o napětí 230 V a kmitočtu 50 Hz, u PC skříně zůstává

14

přístroj pod napětím i po vypnutí síťového vypínače. Pro oddělení přístroje od sítě je nutné vytáhnout přívodní šňůru ze zásuvky nebo vypnout síťový vypínač na skříni.

1.4 Programy a data na počítači, verze programů, autorská práva, viry a antiviry 1.4.1 Programové vybavení – software Programy jsou nástroje pro naši práci, pomocí kterých vytváříme vlastní data. Kupují se s počítačem nebo zvlášť, některé se získávají i zdarma. Programy lze rozdělit do několika základních skupin. Operační systém je nejdůležitějším programem v počítači. Operační systém slouží ke komunikaci mezi uživatelem a počítačem. Uživatelské programy (aplikační software) jsou samostatné programy, které se používají k plnění jednotlivých úkolů. Programovací jazyky umožňují vytváření nových aplikací na počítači. Pomocí programů a jejich nástrojů vytváříme data, upravujeme dokumenty nebo jen provádíme nějakou činnost (hry, získávání informací apod.). Programy a jimi vytvořená data tvoří v počítači soubory. Jsou uloženy na pevném disku a umožňují otevření nebo spuštění. Programy se většinou pouze spouští a ukončují, s datovými soubory se pak volně pracuje. 1.4.2 Verze programů, autorská práva Plná verze – nejdokonalejší a nejdražší verze, jaká se podařila programátorům vytvořit. OEM verze – získá se společně s nákupem počítače, kde bývá již přeinstalována. V podmínkách užívání je zejména uvedeno, že nakoupený software se nesmí šířit ani půjčovat a zpravidla je určen jen pro jeden počítač.

15

Demoverze – prezentační verze programu šířená zdarma, která má funkční nebo časové omezení. Shareware – volně šířený program, za který se musí po určité době používání autorovi zaplatit. Freeware – volně šířený program, u nějž autor poskytuje licenci zdarma.

1.4.3 Viry a antiviry Virová a antivirová problematika je dnes na takovém stupni složitosti, že nelze jednoduchým způsobem vysvětlit, na jakém principu počítačové viry pracují a jak funguje jejich vyhledávání a likvidace. Každý antivirový program obsahuje uživatelskou dokumentaci, která popisuje vlastní ovládání programu. Počítačový virus je zpravidla spustitelný program, který je schopen sám sebe připojit k jiným programům a dále se z nich šířit. Existují však i další programy, které bývají za viry zaměňovány. Příkladem je třeba trojský kůň, který po spuštění zobrazí sprostý text, smaže obsah pevného disku nebo vykoná jinou podobnou destrukční akci. Velmi nebezpečnou skupinu tvoří trojské koně umožňující vzdálenou kontrolu počítače (např. BackOrrifice). Při spuštění takového souboru na vašem počítači může útočník přenášet soubory z vašeho disku, snímat obsah obrazovky a spouštět nebo ukončovat programy. Do počítače se vir může dostat z různých nosičů dat, přílohou elektronické pošty nebo stažením neznámých souborů. Základní a nutnou vlastností počítačových virů je šíření. K tomu virus potřebuje operační systém a objekty, které dokáže napadnout. Jsou to zejména tyto objekty: - spustitelné soubory (s příponou exe, com, sys) - systémové oblasti (boot sektor HDD nebo diskety) - dokumenty, které mohou obsahovat makra (Word, Excel)

16

Pro ochranu počítače je důležitý pravidelně aktualizovaný antivirový program, jehož prvotním úkolem je rozpoznat a likvidovat počítačové viry. Dále nepoužívat cizí neznámé nosiče dat a být opatrný při otevírání příloh elektronické pošty.

1.5 Informační sítě, Internet a komunikace 1.5.1 Počítačové sítě Spojením dvou a více počítačů vzniká počítačová síť. Výhodou práce počítače v síti je možnost sdílení dat. Můžeme tedy např. nabízet své disky ke sdílení jiným počítačům a připojit nabízené disky na jiných počítačích jako své síťové disky, nebo nabízet své tiskárny ke sdílení jiným počítačům a připojit nabízené tiskárny u jiných počítačů jako své síťové tiskárny.

1.5.2 Základní druhy sítí Počítačové sítě nejčastěji rozlišujeme podle rozlehlosti a účelu. LAN (Local Area Network) – místní počítačová síť, v rámci školy, podniku, úřadu, vzdálenosti stovky metrů (koaxiální kabel, kroucená dvoulinka) až kilometr (skleněná vlákno) MAN (Metropolitan Area Network) – propojují lokální sítě v městské zástavbě. Spojuje vzdálenosti řádově jednotek až desítek kilometrů. WAN (Wide Area Network) – rozsáhlé sítě. Spojují LAN a MAN sítě s působností po celé zemi nebo kontinentu, na libovolné vzdálenosti 1.5.3 Internet, způsoby komunikace Internet – nejrozsáhlejší celosvětová počítačová síť, je to mnohonásobné propojení jednotlivých počítačů, serverů i celých počítačových sítí. Internet poskytuje řadu služeb, kdy nejdůležitější a nejvyužívanější službou je www (prohlížení webových stránek) a elektronická pošta (neboli e–mail).

17

WWW (World Wide Web) – celosvětový multimediální hypertextový systém, nejoblíbenější a nejvyužívanější služba Internetu umožňující sdílení stránek s různým obsahem. Na každé stránce najdeme zpravidla nějaké další odkazy (hypertext. Program, který nám umožňuje pracovat s webovými stránkami, se nazývá internetový prohlížeč. Nejznámější a nejčastěji používaný internetový prohlížeč je Microsoft Internet Explorer, zdarma dodávaný se systémem Windows.

1.5.4 Způsoby komunikace na Internetu Elektronická pošta Nejvyužívanější a nejužitečnější služba Internetu, je to systém elektronického zasílání zpráv a dalších počítačových souborů (texty, obrázky, programy) mezi počítači v datových sítích. S připojením na Internet se zpravidla získává u poskytovatele připojení e-mailová schránka, což je ve skutečnosti místo na pevném disku vyhrazené pro příjem a odesílání zpráv. Každou schránku jednoznačně určuje její adresa a přístup k ní je chráněn heslem. Svojí schránku mohu ovládat prostřednictvím internetového rozhraní nebo vybírat pomocí určeného programu (Microsoft Outlook Express, Microsoft Outlook). Výhody a nevýhody elektronické pošty - výhodou je rychlost, pružnost, velmi dobrá cena, levné rozesílání pošty pro velké skupiny lidí, nevýhodou je nevyžádaná pošta a možnost šíření virů. VoIP VoIP je zkratka pro volání přes Internet (Voice over Internet Protocol). Jde o moderní službu, která využívá pro volání sítě internet. Zákazníci ale nic nepoznají, volání probíhá naprosto standardně, každý zákazník obdrží klasické telefonní číslo a volat můžete z klasických stolních telefonů, dokonce i z počítače, notebooku, tabletu a chytrých mobilů. Instant messaging Chat neboli Instant messaging (IM) zahrnuje všechny aplikace, které umožňují komunikovat s jednou nebo více osobami prostřednictvím krátkých textových zpráv. Rozdíl oproti

18

elektronické poště je především v tom, že komunikace probíhá v reálném čase, protější strana tak může reagovat okamžitě. Výrazně se tím zvyšuje interaktivita komunikace. Lze to přirovnat k telefonickému rozhovoru v textové podobě. Chat je nástroj pro zvýšení efektivity práce, který přináší značné úspory nákladů. Řada programů pro chatování je zdarma.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Systém nápovědy MS Word Systém nápovědy MS Excel ŠTĚPÁNKOVÁ, O. a kol., 2007. S počítačem do Evropy: ECDL. Brno: Computer Press. ISBN: 978-80-251-1844-3.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Vysvětlete pojmy hardware, software, jednotky informace. 2. Co označují pojmy viry a antiviry? 3. Popište základní druhy sítí

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK viz. učební text

19

Kapitola 2 - Základní pojmy informačních technologií, služby informačních sítí KLÍČOVÉ POJMY Internet, World Wide Web, FTP, fulltext, e-mail, IP adresa, webový prohlížeč a vyhledávač

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 6 hodin

CÍLE KAPITOLY Pochopit, co je Internet a znát běžné výrazy související s Internetem. Uvědomovat si některá bezpečnostní hlediska při používání Internetu. Řešit každodenní úkoly spojené s vyhledáváním na Internetu včetně změn nastavení internetového prohlížeče. Hledat informace na Internetu, vyplňovat a odesílat internetové formuláře. Ukládat internetové stránky a stahovat soubory z Internetu. Kopírovat obsah internetových stránek do dokumentů. Pochopit, co je elektronická pošta a znát některé výhody a nevýhody jejího používání. Uvědomovat si, že existují další možnosti komunikace. Uvědomovat si etická a bezpečnostní hlediska při používání elektronické pošty na Internetu. Vytvářet a posílat zprávy elektronické pošty a kontrolovat jejich pravopis. Odpovídat na zprávy elektronické pošty a přeposílat je dále, pracovat s přílohami a tisknout zprávy. Uvědomovat si možnosti zlepšení efektivity práce při používání aplikací pro komunikaci elektronickou poštou. Spravovat a třídit zprávy elektronické pošty.

20

VÝKLAD 2.1 Internet 2.1.1 Vznik a struktura Internet (původně armádní a později univerzitní projekt) je ve své podstatě nejznámější celosvětová počítačová síť. Poskytuje velké množství služeb od prohlížení a vyhledávání informací, přes posílání a přijímání pošty až k různým konferencím a diskuzím. Součástí této sítě jsou servery (velké počítače), prostřednictvím kterých se můžete k Internetu připojit, případně se spojit s ostatními uživateli, kteří jsou v daném okamžiku také připojeni.

2.1.2 Možnosti připojení k Internetu Abychom mohli s Internetem pracovat, musíme zprovoznit jeho připojení. Pro vlastní připojení osobního počítače k Internetu potřebujeme mít z hlediska hardwaru telefonní linku a modem nebo síťovou kartu a dostupnou místní síť připojenou k Internetu. Po zajištění technického vybavení se k Internetu připojíme pomocí poskytovatele internetových služeb – providera, kterého si zvolíme. Je to organizace, která umožňuje přístup k Internetu za určitý poplatek. Vybíráme si takového poskytovatele, který nám zajistí rychlý a kvalitní přístup.

2.2 Služby poskytované Internetem 2.2.1 World Wide Web WWW je nejdůležitější a nejvyužívanější službou celého Internetu. Umožňuje prohlížet internetové stránky, což jsou graficky velice zajímavě zpracované dokumenty ve formátu HTML uložené na webových serverech. Internetové stránky obsahují různé informace společně s grafikou, ovládacími prvky a hypertextovými odkazy. Principem práce s webem je hypertext, což v podstatě znamená provázanost jednotlivých stránek mezi sebou pomocí odkazů. Odkazem může být text, obrázek nebo animace a poznáme ho tak, že když se na něj

21

ukáže myší, získá kurzor tvar ruky. Po klepnutí na odkaz se přenesete na jiné místo stejné stránky, na jinou stránku téhož webu nebo na úplně jiný webový server. Program, který umožňuje pracovat s webovými stránkami a bez kterého by se nemohla zobrazit jejich grafická úprava, se nazývá internetový prohlížeč (anglický termín browser). Pomocí prohlížeče je tedy možné stránky zobrazovat, ukládat v různých formátech, kopírovat, tisknout jejich obsah a ukládat odkazy oblíbených stránek do snadno dostupné složky. Nejznámější a nejčastěji používaný prohlížeč internetových stránek je Microsoft Internet Explorer, zdarma dodávaný s operačním systémem Windows. Mezi zřejmě nejoblíbenější alternativní internetový prohlížeč patří Mozilla a internetový prohlížeč Opera si získal své příznivce rychlým načítáním a zobrazováním webových stránek. Internetové stránky jsou uspořádány pomocí adres. Každá stránka má svou adresu, např. http://www.euroschola.cz - Cz je označení pro ČR www představuje označení systému na Internetu a http: je název přenosového protokolu. Internetovou adresu, nazývanou též URL (Uniform Resource Locator), píšeme vždy bez mezer a nepoužíváme písmena s diakritikou, protože na počítačích v jiných zemích světa se žádné háčky a čárky nepoužívají.

2.2.2 FTP – přenos souborů FTP je služba na Internetu poskytovaná protokolem stejného názvu FTP (File Transfer Protokol). Protokol FTP slouží k přenosu datových souborů mezi počítači v počítačové síti. V dnešní době jsou FTP přenosy používány zejména ve dvou oblastech: Správa účtů www stránek Sdílení dat – hudba, video, fotografie a další Celkový princip spočívá v existenci dvojice FTP Serveru a FTP Klienta. FTP Server poskytuje prostor pro uložení různých typů dat a zároveň poskytuje nástroje pro jejich organizaci (mazání, přejmenování, přesun mezi adresáři). Nejdůležitější funkcí je ovšem stahování (download) dat ze serveru a odesílání (upload) dat na server. Nástroje FTP Serveru uživatel využívá pomocí FTP Klienta.

22

FTP Klientem může být jeden z mnoha volně stažitelných programů, které lze využít pro práci s FTP serverem. V současné době je FTP Klient součástí některých operačních systémů (Windows 7). Práce se vzdáleným adresářem na FTP Serveru funguje podobně jako správa adresářů a jejich souborů. Přístup na FTP Server je umožněn na základě uživatelského jména a hesla. Některé FTP Servery umožňují takzvaný anonymní přístup, tedy bez přiděleného jména a hesla.

2.2.3 Hledání, zpracování a ukládaní informací Správná orientace a vyhledávání informací na internetu jsou jedny z nejobtížněji dosažitelných dovedností a obvykle se získávají až delší praxí. Existuje však několik způsobů a zásad, jak najít na Internetu požadované údaje, jak najít internetovou stránku, která vás zajímá: 1. Známá adresa www stránky – po zapsání adresy zvolené stránky do pole adresy v internetovém prohlížeči a stisknutí klávesy Enter se stránka začne načítat 2. Odhad internetové adresy – většina adres českých firem má tvar www.jmenofirmy.cz, což znamená, že se pokusím požadovanou adresu odhadnout 3. Využití služeb vyhledávačů – pro účely, kdy chceme najít informace a neznáme adresu, byly vytvořeny vyhledávací servery, které umožňují přístup do katalogu internetových adres. Nejdůležitější vyhledávací servery v našich zemích jsou www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.atlas.cz. Ve světě jsou to pak www.google.com, www.yahoo.com, www.altavista.com, a další. Existují dva základní způsoby vyhledávání informací na Internetu: Fulltextové vyhledávání, do vyhledávacího pole zvoleného serveru se zapíše klíčové slovo nejlépe vystihující předmět vašeho hledání a po stisku tlačítka vyhledat nebo klávesy Enter se zobrazí nabídka odkazů, které se k zadanému heslu vztahují

23

Katalogové vyhledávání, v katalogu zvoleného serveru postupujeme po „stromové struktuře“ od obecného ke konkrétnímu, tzn. že z jednotlivých dostupných kategorií si vybíráme takové podkategorie, které vedou k požadovanému cíli.

2.2.4 Elektronická pošta Elektronická pošta (e-mail) je služba Internetu, která umožňuje přenos elektronických zpráv po celém světě. Vše, co je možné napsat nebo převést do počítačového souboru (text, obrázek, zvuk, animace, tabulka atd.) lze poslat e-mailem daleko rychleji, snadněji a levněji než poštou klasickou. S připojením k Internetu se zpravidla u poskytovatele připojení získává e-mailová schránka, což je ve skutečnosti určité místo na pevném disku poštovního serveru, kam se umisťují jednotlivé zprávy, a ke kterému má přístup uživatel schránky pomocí hesla. Vytvoření schránky dnes nabízí celá řada webových serverů (např. Centrum, Seznam, Tiscali, Atlas ad.). Každá e-mailová schránka je jednoznačně určena adresou, jejíž první část si volí uživatel a druhou určuje poskytovatel. Nepoužívají se mezery ani diakritika. Obecný tvar adresy je [email protected]. Znak @ uprostřed e-mailové adresy lze psát několika způsoby: Alt Gr + v, Alt + 64 nebo z anglické klávesnice znak @, pocitac je server, který si uživatel zvolil, a který se nachází v nějaké konkrétní zemi - doména. Žádná internetová adresa nemůže existovat dvakrát a naprosto jednoznačně identifikuje uživatele elektronické pošty.

2.2.5 Tisk a uložení informací Informace z internetové stránky jsou k dispozici pouze do té doby, než přejdete na jinou stránku nebo dokud nezavřete okno prohlížeče. Proto se informace v podobě textu nebo obrázku ukládají na disk počítače pro pozdější použití. Pro uložení kompletně celé stránky se všemi obrázky, ikonami, reklamou atd. do libovolného adresáře se volí příkaz Soubor, Uložit jako… v nabídce Uložit jako typ volbu Úplná webová

24

stránka, pouze HTML Při ukládání této stránky vytvoří Explorer do stejného adresáře, kam ukládá HTML soubor i složku se stejným názvem. Do ní pak umístí všechny obrázky, které se stránkou souvisí. Zobrazenou internetovou stránku je možné vytisknout, přičemž tisk stránky odpovídá té podobě, jakou vidíte na obrazovce. Klepnutím na příkaz Náhled v nabídce Soubor ve většině internetových prohlížečů můžete zobrazit náhled webové stránky a zjistit tak počet tisknutých stran.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké jsou možnosti připojení na internet? 2. Jaké služby poskytuje internet?


25

Kapitola 3 - Zpracování textu

KLÍČOVÉ POJMY Textový editor, MS Word, text, tabulka, grafické objekty, odrážky a číslování, odstavec

CÍLE KAPITOLY Pracovat s textovými dokumenty a ukládat je v souborech různého typu. Využívat vestavěných možností textového editoru pro zlepšení efektivity práce, například programovou nápovědu. Vytvářet a upravovat textové dokumenty malého rozsahu a být připraven je sdílet a poskytovat. Pro zlepšení vzhledu dokumentů používat různé formátování a znát související užitečné návyky.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 2 hodiny

VÝKLAD

26

3.1 Založení nového dokumentu Nový dokument nám textový editor vytvoří hned po svém spuštění, a to s názvem Dokument 1

(popřípadě

další

pořadové číslo). Pokud chceme otevřít

nový

otevřeném

dokument programu,

v již máme

několik možností: Tlačítko Soubor/ Nový. Zobrazí se možnosti, které můžeme použít: Prázdný dokument Dokument ze šablony Dokument

ze

šablony

na

webu

3.2 Práce s více dokumenty V programu můžeme mít otevřeno více dokumentů. Můžeme se mezi nimi přepínat kliknutím

na

název

dokumentu ve spodní liště

(hlavní

systému

panel

Windows).

Otevřené dokumenty ale můžeme na obrazovce také uspořádat pomocí karty Zobrazení ve skupině Okno. Pokud chceme posouvat dokumenty zároveň, například pro porovnání dat, použijeme položku Synchronní posuv.

27

Ve skupině Okno můžeme také rozdělit okno pomocí příčky. Text, který pak následuje za příčkou, se při posunu roluje pod text, uvedený nad příčkou. Toho využijeme, pokud chceme na obrazovce trvale vidět nějaký text.

3.3 Šablony, jejich použití Šablona je typ dokumentu, který obsahuje předdefinované formátování – rozvržení stránky, okraje, styly, číslování. Používá se u těch textů, které mají předem daný tvar, například životopis, úřední dopis atd. Po otevření vytvoří svou kopii, do které již doplňujeme některé údaje, jiné jsou již nachytány (například oslovení v dopisech …) Všechny dokumenty jsou otevírány v šabloně Normal.dotm, která obsahuje výchozí styly a úpravy pro základní vzhled dokumentu. Každá její změna se projeví ve všech vytvářených dokumentech. Kromě nachystaných šablon můžeme vytvářet šablony vlastní, a to buď vytvořením zcela nového dokumentu, nebo úpravou již existující šablony, kterou pak uložíme jako šablonu novou.

3.3.1 Vytvoření šablony z prázdného dokumentu: V nově otevřeném dokumentu nastavíme vlastnosti stránky, můžeme vložit obrázek nebo jiné grafické prvky, doplnit předdefinovaný text, který bude ve všech dokumentech založených na této šabloně. Po vytvoření takového dokumentu klepneme na tlačítko Microsoft Office příkaz Uložit jako a v něm vybereme Šablona aplikace Word.

28

3.4 Různé druhy zobrazení dokumentu Dokument můžeme na monitoru zobrazit několika způsoby. Jejich nastavení je dostupné na kartě Zobrazení, skupina Zobrazení dokumentů, popřípadě na spodní liště ikony

Rozložení při tisku – je nejběžnější Čtení na celé obrazovce – dokument se zobrazí na celou obrazovku, nelze v něm déle psát. Editaci lze povolit nastavením v pravém horním rohu Možnosti zobrazení – povolit psaní. Uprostřed horní části jsou šipky pro posun na stránkách. V pravém horním rohu obrazovky pak můžeme toto zobrazení zavřít, popřípadě volit jiné. Rozložení webové stránky – ukazuje, jak dokument vypadá na webu. Při změně šířky okna se mění řádkování tak, aby byl neustále zobrazen celý text. Osnova – pokud dokument obsahuje různé nadpisy a podnadpisy, objeví se v osnově u nich značky. Umožňují například označení celé části patřící k jednomu nadpisu jedním kliknutím. Koncept – nezobrazuje například záhlaví a zápatí.

3.5 Záhlaví, zápatí dokumentu Umožňuje zobrazit stejný text popřípadě grafický objekt na všech stránkách na horním okraji (záhlaví) nebo na dolním okraji stránky (zápatí). Nejčastěji vkládáme číslo stránky. Do dokumentu vložíme záhlaví nebo zápatí pomocí karty Vložit, skupina Záhlaví a zápatí.

3.6 Formátování textu Formátovat text znamená nastavit jeho vzhled. Mezi nejzákladnější vlastnosti písma patří

29

Typ (font) písma – v nabídce typů písma jsou proporcionální, neproporcionální, patkové nebo bezpatkové písmo. Nejčastěji používané jsou Times New Roman (proporcionální patkové), Arial (proporcionální bezpatkové), příkladem neproporcionálního písma je Courier (psací stroj). U neproporcionálního písma jsou všechny mezery pro písmena stejné. Nedoporučuje se v jednom dokumentu používat příliš mnoho typů písem. Velikost písma – je určena v bodech, jeden bod je 0,3759 mm. Běžný text píšeme velikostí 12 b, novinové články 8 až 10 b, dětské knihy 14 až 16 b. Řez písma – obyčejné, tučné, kurzíva a tučná kurzíva. Většina typů písma má všechny tyto řezy. Mezi další vlastnosti písma patří podtržené písmo, (můžeme volit různá podtržení), horní a dolní index a další. Všechny vlastnosti jsou dostupné na kartě Domů, skupina Písmo.

3.7 Formátování odstavce Formátování odstavce znamená nastavení jeho vlastností. Pro nastavení stačí, aby byl v odstavci umístěn kurzor, nemusí být tedy odstavec označen celý. Nejčastěji používané vlastnosti jsou dostupné na kartě Domů ve skupině Odstavec. Mezi základní vlastnosti odstavce dostupné z této nabídky patří: Zarovnání textu k okraji – zarovnává text vlevo, na střed, vpravo a do bloku. Zarovnání do bloku zarovná řádky k oběma okrajům a to tak, že zvětší šířku mezer tak, aby řádky začínaly a končily ve stejné vzdálenosti od okrajů stránky.

30

Řádkování – nastavuje vzdálenost mezi řádky textu. Rozbalovací nabídka umožňuje přidat mezeru před a za odstavec, a to s krokem 6b. Stínování – umožňuje nastavení barevného pozadí textu nebo celého odstavce Ohraničení – nastavuje různé typy orámování textu nebo odstavce, popřípadě stránky. Stejná dialogová okna je možno také otevřít kliknutím na šipku v pravém dolním rohu skupiny Odstavec.

3.7.1 Ohraničení a stínování odstavce Odstavec můžeme zvýraznit barvou pozadí nebo ohraničením na kartě Domů/Odstavec:

Kurzor musí být umístěn v odstavci. Z nabídky vybereme barvu pozadí, styl čáry a tloušťku čáry.

3.7.2 Nastavení řádkování odstavce Jednoduché – běžné nastavení, mezery mezi řádky jsou tak velké, aby se dal text přehledně číst. 1,5 řádku – mezery mezi řádky jsou zvětšené 1,5 krát vůči jednoduchému řádkování. Dvojité - – mezery mezi řádky jsou zvětšené 2 krát vůči jednoduchému řádkování. Nejméně – zadáváme do políčka Výška hodnotu v bodech, jakou nejmenší mezeru požadujeme. Tato hodnota bude dodržena i v případě, že použijeme menší písmo, než odpovídá uvedené hodnotě. Pokud použijeme písmo větší, mezery se automaticky přizpůsobí většímu písmu.

31

Přesně – opět zadáváme výšku v bodech. Pokud zvolíme větší písmo při této volbě, výška řádku se písmu nepřizpůsobí, ale bude dodržena nastavená hodnota. V takovém případě se může stát, že se text neobjeví celý. Násobky – text se chová obdobně jako v předchozích volbách. Při zadání většího písma se nastaví výška řádku jako nejbližší vyšší násobek zadané hodnoty. Zvětšené mezery používáme, pokud chceme například dokument vytisknut a mezi řádky dopisovat nějaké poznámky.

3.7.3 Tok textu v odstavci Kontrola osamocených řádků – pokud by měl být poslední řádek odstavce na začátku další stránky samostatně, nebo první řádek odstavce na konci předchozí stránky, pak tato volba zajistí, že se na novou stránku přesune celý odstavec. Svázat s následujícím – následující odstavec bude vždy na stejné stránce s odstavcem, kterému tuto vlastnost nastavíme.

Tuto

volbu

používáme

například u nadpisů, aby odstavec, který je nadpisem uveden, nebyl na další stránce a nadpis samostatně na předchozí stránce. Svázat řádky – řádky odstavce, kterým nastavíme tuto vlastnost, budou vždy pohromadě a nedojde k jejich rozdělení na dvě stránky. Vložit konec stránky před – odstavec, který má tuto vlastnost, začne na nové stránce. Například začátek nějaké kapitoly v delším textu.

32

3.7.4 Nastavení okrajů odstavce Okraje odstavce můžeme nastavit buď na kartě Domů/Odstavec nebo pomocí pravítka. Vždy platí, že kurzor musí být umístěn v odstavci.

Zobrazení pravítka – karta Zobrazení/Pravítko Posunem zarážek nastavíme požadované okraje odstavce:

33


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak pracovat s více dokumenty? 2. Co umožňuje záhlaví a zápatí dokumentu a jak ho vytvořit? 3. Popište možnosti toku textu v odstavci.


34

Kapitola 4 - Zpracování textu KLÍČOVÉ POJMY Tabulátory, odrážky, číslování, odstavec, víceúrovňové číslování

CÍLE KAPITOLY Používat správně tabulátory v textu. Znát různé druhy odrážek, pochopit pojem odstavec. Umět používat víceúrovňové číslování.


VÝKLAD 4.1 Tabulátory Jsou to značky (zarážky), ke kterým se zarovná text. Můžeme je nastavit kliknutím na pravítku nebo v dialogovém okně, které vyvoláme kliknutím na tlačítko Tabulátory v dialogovém okně odstavce. Výchozí nastavení tabelačních značek je po 1,25 cm. Na tyto pozice posuneme text klávesou TAB, pokud nenastavíme své vlastní tabulátory. Pokud chceme své nastavení, zapíšeme do políčka Umístění zarážek námi požadovanou hodnotu v centimetrech.

35

Dále zvolíme, na kterou stranu k zarážce se má text srovnat – vlevo, na střed, vpravo. U desetinných čísel má smysl zarovnání na desetinnou čárku. Můžeme použít také sloupec. Tento tabulátor zobrazí na dané pozici svislou čárku. Pokud požadujeme, aby od konce předchozího textu k danému tabulátoru vedly znaky, použijeme volbu Vodící znak. K tabulátoru se pak doplní podle potřeby příslušný počet teček, čárek nebo pomlček. Tabulátory můžeme nastavit i na pravítku:

Kliknutím zvolíme druh tabulátoru: levý tabulátor, pravý tabulátor, na střed, desetinnou čárku atd.

4.2 Odrážky Někdy potřebujeme uspořádat text do přehledného seznamu. K tomu nám pak slouží odrážky nebo číslování. Můžeme dokonce vytvořit seznam s více úrovněmi. Seznam s odrážkami můžeme vytvořit dvojím způsobem. Aktivace odrážek přímo při psaní textu: Než začneme psát vlastní text, napíšeme hvězdičku nebo pomlčku, pak teprve text seznamu. Po zmáčknutí klávesy Enter program ve výchozím nastavení rozpozná, že jde o odrážku seznamu a přiřadí automatické odrážky. Nevýhodou je, že jde o omezení na tvar odrážky, který je přednastaven a odsazení je dáno nastavením, nikoliv požadavky uživatele. Pokud nechceme text převést na seznam, klikneme na ikonu automatických oprav , která se před textem při tomto postupu zobrazí. Pokud chceme psaní seznamu ukončit, zadáme dvakrát za sebou Enter. Aktivace odrážek pomocí ikony ve skupině Odstavec:

36

Napíšeme text, který má tvořit budoucí seznam s odrážkami. Text pro jednotlivé odrážky oddělíme klávesou Entr. Celý tento text označíme. Kliknutím na příslušnou ikonu na kartě Domů ve skupině Odstavec se označenému textu přiřadí automatické odrážky včetně přednastaveného odsazení.

Odrážky používáme k označení odstavce ve výčtu, kde nezáleží na pořadí položek. Např. mezi šelmy patří: kočka pes. Ve výčtu kde záleží na pořadí (např. pracovní postup) použijeme číslování: 1. Nalijeme vodu do konvice 2. Zapneme vařič. Pro nastavení odrážek využijeme tlačítko Odrážky, které najdete na kartě Domů/Odstavec. . Z nabídky některou z předvolených zarážek, nebo klikneme na Definovat novou

zarážku…

Tím

se

dostaneme

do dalšího dialogového okna, kde se tlačítkem Symbol dostaneme k seznamu tvarů

odrážek

a

můžeme i vybírat z různých

písem.

Odrážka se chová jako textový znak, lze měnit její velikost, barvu pomocí atributů písma (tlačítko Písmo). Umístění odrážky od levého okraje, jak daleko od odrážky bude vlastní text a jaké bude odsazení dalších řádků za odrážkou nastavíme buď pomocí pravítka nebo z dialogového okna Odstavec. Navíc se po nastavení odrážek v příručním menu objeví volba Upravit odsazení seznamu…, kterou lze také využít.

37

Odsazení textu určí vzdálenost všech řádků, které patří k jednomu číslu, od okraje stránky Přidat tabulátor na určí vzdálenost prvního řádku od okraje stránky. Toto nastavení volíme, pokud chceme, aby ostatní řádky byly zarovnány k jiné pozici než řádek první.

4.3 Jednoduché číslování Postup je obdobný jako u zavedení seznamu s odrážkami. Číslování můžeme aktivovat přímo při psaní textu nebo ikonou v nabídce na kartě Domů skupina Odstavec

Aktivace číslování přímo při psaní textu: Před vlastním psaním textu napíšeme číslici jedničku a za ní tečku nebo závorku, pak napíšeme text seznamu. Po zmáčknutí klávesy Enter program ve výchozím nastavení rozpozná, že jde o číslovaný seznam a přiřadí číslování automaticky. Formát čísel i odsazení se v tomto případě přebírá z nastavení, nikoliv podle požadavků uživatele. Pokud nechceme text převést na seznam, klikneme na ikonu automatických oprav. V dokumentu lze průběžně číslovat nesouvislé texty. Po zvolení číslování vyvoláme jeho místní nabídku (pravé tlačítko myši) a zvolíme podle potřeby Znovu začít od 1 nebo Pokračovat v číslování. Aktivace číslování pomocí ikony ve skupině Odstavec: Napíšeme text, který má tvořit budoucí číslovaný seznam. Text pro jednotlivá čísla oddělíme Entrem. Celý tento text označíme. Kliknutím na příslušnou ikonu na kartě Domů ve skupině Odstavec se označenému textu přiřadí automatické číslování včetně přednastaveného odsazení.

38

Kliknutím na rozbalovací nabídku této ikony můžeme formát čísel vybrat z knihovny nachystaných číslovaných seznamů. V této nabídce můžeme rovněž změnit úroveň seznamu, definovat nový číselný formát nebo nastavit hodnotu, od které se má začít číslovat.

4.4 Víceúrovňové číslování Použijeme pro vytvoření složitější struktury seznamu. Podobně můžeme v rozsáhlém textu zvlášť číslovat kapitoly a jinak podkapitoly. Styl

víceúrovňového

z nachystaných výběrem

z

seznamu

galerií

číslování.

rozbalovací

nabídky

můžeme Dostupné

vybrat jsou

víceúrovňového

seznamu na kartě Domů skupina Odstavec. Po označení textu a výběru číslování se celý text zobrazí v první úrovni. Následně označíme tu část textu, která má tvořit druhou úroveň a zadáme Změnit úroveň seznamu nebo klávesu TAB.


39

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak a kdy použít tabelátory? 2. Vysvětlete jednoduché a víceúrovňové číslování.


40

Kapitola 5 - Pokročilé zpracování textu KLÍČOVÉ POJMY Oddíly, styly, poznámka pod čarou, revize, obsah, rejstřík, záložka, citace a seznamy literatury, vzorce, vložené a propojené objekty, oddíly, zabezpečení

CÍLE KAPITOLY Používat pokročilé formátování textu, odstavců, sloupců a tabulek, převádět text do tabulek a naopak. Zvyšovat produktivitu práce použitím polí, formulářů a šablon. Používat rozšířené možnosti pro vkládání dat z jiných zdrojů, propojování dat s jejich zdrojem. Využívat nástroje pro týmovou práci při úpravách dokumentů. Pracovat s hlavním a vnořenými dokumenty, využívat možnosti zabezpečení dokumentů. Pracovat s vodotiskem, oddíly, záhlavím a zápatím dokumentů.


41

VÝKLAD 5.1 Oddíly Oddíl umožňuje rozdělit dokument na libovolný počet částí, které mohou mít různý vzhled. Vložení konce oddílu najdeme na kartě Rozložení stránky skupina Vzhled stránky ikona Konce Nový oddíl může začínat v různých částech dokumentu: Další stránka – na nové stránce, která následuje, bez ohledu na to, zda je lichá nebo sudá. Nepřetržitě – oddíl pokračuje na stejné stránce. Sudá stránka – oddíl začíná na nové, a to sudé stránce. Pokud je tedy na řadě lichá stránka, přeskočí se. To je důležité si uvědomit hlavně v případě samostatného číslování stránek daného oddílu. V tomto případě nemůže číslování stránek začít číslem jedna. Lichá stránka - oddíl začíná na nové, a to liché stránce. Pokud je tedy na řadě sudá stránka, přeskočí se. Oddíly používáme nejčastěji při různém číslování stránek nebo různém záhlaví jednotlivých stránek. Oddíly mohou mít stejné zápatí popřípadě

a

záhlaví, průběžné

číslování stránek. Pokud

42

ovšem chceme číslovat stránky v každém oddílu samostatně, musíme v nástrojích záhlaví a zápatí ve skupině Navigace zrušit položku Propojit s předchozím. Další variace umožní ještě volba ve skupině Možnosti, pokud zatrhneme Různé liché a sudé stránky. Způsob různého číslování stránek v oddílech zvolíme takto: V nástrojích zápatí a záhlaví vybereme číslo stránky, jeho umístění a pak Formát číslování stránek. Otevře se dialogové okno, kde můžeme nastavit dvě možnosti číslování: Pokračovat z předchozího oddílu – čísla stránek na sebe průběžně navazují. Začít od – určíme číslo stránky, kterým má oddíl začínat.

5.2 Styly Styl je sada nastaveného formátování, pomocí kterého lze rychle změnit vzhled textu, tabulek a seznamů dokumentů. Použijete-li určitý styl, přiřadíte celou skupinu formátování pomocí přiřazení určeného stylu. Jedná se o souhrn nastaveného formátování. Hlavní výhody: změnou některého ze stylů změníme formátování na všech místech v dokumentu, kde jsme ho použili automatického vytvoření obsahu, čehož bez použití stylů nelze dosáhnout.

43

5.2.1 Styl odstavce Styl odstavce řídí všechny prvky vzhledu odstavce, například zarovnání textu, zarážky tabulátorů, řádkování nebo ohraničení, a může obsahovat formátování znaků. V okně Styly (zobrazí se po kliknutí na šipku vpravo dole v sekci Styly) se vedle stylu odstavce zobrazí ikona odstavce

. Formátování stylu odstavce bude použito pro veškerý text odstavce.

Výchozím stylem odstavce je styl Normální. Na něm jsou založeny všechny další odvozené styly. Styl odstavce je přiřazen celému odstavci a definuje všechny jeho vlastnosti (formáty), pokud v něm nejsou navíc nastaveny nějaké lokální vlastnosti. Nachystané styly jsou dostupné na kartě Domů skupina Styly. Úpravy a vytváření nových stylů se provádí z nabídky Změnit styly.

Styl vlastnosti buď přebírá (dědí) ze stylu, na němž je založen.

5.2.2 Vytvoření nového stylu Při vytváření nového stylu se definuje jeho název, typ (odstavec nebo znak), na jakém stylu bude založen (a bude z něho přebírat všechny vlastnosti, které nebude sám definovat) a jaký styl se automaticky přiřadí následujícímu odstavci při ukončení aktuálního odstavce během psaní. Ve skupině Styly zvolíme nabídku Změnit styly a následně Nový styl. Otevřeme tím dialogové okno. V tomto okně definujeme všechny požadované vlastnosti stylu.

44

Je vhodné zatrhnout možnost Automaticky aktualizovat. Tím docílíme toho, že pokud v napsaném textu, kde je již přidělen styl odstavce, provedeme změny ve formátování, promítnou se do stylu a tím se přiřadí i dalším odstavcům, kterým je tento styl přidělen.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Co jsou to oddíly a styly? 2. Jak vytvořit nový styl?


45

Kapitola 6 - Pokročilé zpracování textu KLÍČOVÉ POJMY Obsah dokumentu, rejstřík, hromadná korespondence.

CÍLE KAPITOLY Pracovat s titulky, poznámkami pod čarou a vysvětlivkami, vytvářet obsahy, rejstříky a křížové odkazy. Pochopit princip vytváření obsahu a rejstříku v dokumentu. Umět používat hromadnou korespondenci. Pochopit princip výběru dat v hromadné korespondenci. Připravit štítky k tisku.


VÝKLAD 6.1 Obsah dokumentu Pro rychlou orientaci v rozsáhlejším dokumentu slouží obsah. Obsah můžeme automaticky vygenerovat.

46

Nejrychlejší způsob je použití nachystaných stylů Nadpis 1, Nadpis 2 … na ty části textu, které mají být uvedeny v obsahu. Na kartě Odkazy ve skupině Obsah vybereme Obsah, příkaz Vložit obsah. Zde můžeme vybrat některý z nachystaných typů obsahů. Obsah dokumentu bude umístěn na místo kurzoru. Chceme-li přidat nebo aktualizovat položky v seznamu použijeme pravé tlačítko myši na seznamu.

6.2 Rejstřík Rejstřík obsahuje seznam pojmů a témat obsažených v dokumentu, včetně stránek, na kterých se pojmy a témata vyskytují. Nejčastěji obsahuje jednotlivá slova. Na rozdíl od obsahu neplní funkci hypertextových odkazů. Označení položek rejstříku: Označíme slovo nebo několik slov, která chceme uvést v rejstříku. Na kartě Reference skupina Rejstřík zvolíme Označit položku.

6.2.1 Vytvoření rejstříku Po označení všech položek rejstříku zvolíme Vložit rejstřík. (Vloží se ke kurzoru). Můžeme použít jeden z připravených návrhů v seznamu Formáty. Pokud chceme rejstřík aktualizovat, klepneme na něj a stiskněte klávesu F9, nebo klepneme na ikonu Aktualizovat rejstřík ve skupině Rejstřík na kartě Reference.

47

6.2.2 Odstranění položek rejstříku U položky označíme pole XE a použijeme Delete. Pro označení pole musí být zobrazeny netisknutelné znaky.

6.3 Hromadná korespondence Hromadnou korespondenci používáme k rozeslání jednoho druhu dopisu na více adres. Adresy jsou uloženy v tabulce. Adresy můžeme filtrovat podle vlastních požadavků a vkládat na libovolné místo v dokumentu. Z tabulky lze také adresy vytisknout na obálky nebo adresní štítky. Pro vytváření hromadné korespondence má Word

k

dispozici

průvodce

na

kartě

Korespondence, skupina Spustit hromadnou korespondenci. Můžeme zde vybrat, jaký typ korespondence chceme vytvořit (dopis, štítek…) nebo spustit Podrobný průvodce hromadnou korespondencí, který nás vede krok za krokem vytvořením odpovídajícího dokumentu.

6.3.1 Vytvoření dopisu 1. Vytvoření hlavního dokumentu Po spuštění hromadné korespondence vybereme typ dokumentu Dopisy E-mailové zprávy Obálky Štítky Adresář

48

Normální dokument aplikace Word 2. Připojení dokumentu ke zdroji dat Zdrojem dat je například zdroj kontaktů

v

Outlooku,

tabulka

z Wordu nebo Excelu. Tabulka musí mít záhlaví s názvy sloupců podle položek v adrese. Tyto položky se pak nabídnou jako názvy slučovaných polí. Jestliže hlavní dokument uložíme, uloží se i jeho napojení na zdroj dat. 3. Upřesnění seznamu příjemců nebo položek Po připojení k určitému datovému souboru nemusíme chtít do hlavního dokumentu sloučit informace ze všech záznamů. Požadované záznamy vybereme zaškrtnutím nebo pokud mají společnou vlastnost, tak pomocí filtrů v nabídce Upravit seznam příjemců. 4. Vložení zástupných symbolů označovaných jako pole hromadné korespondence do dokumentu Po připojení hlavního dokumentu k datovému souboru můžeme napsat text dokumentu a přidat zástupné symboly označující místo, kde se v každé kopii dokumentu zobrazí jedinečné informace. Pole odpovídají záhlavím sloupců ve vybraném datovém souboru. Pole hromadné korespondence se zobrazí mezi d v o j i tými šipkami (« »). Několik polí může být sloučeno do bloku, např. blok adresy. Pole vložíme na kartě Korespondence, skupina Zapsat a vložit pole. Do hromadné korespondence se nepřebírá formátování textu ze zdrojového souboru dat.

49


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Objasněte pojem obsah dokumentu a rejstřík dokumentu. 2. Jak vytvořit dopis pomocí hromadné korespondence?


50

Kapitola 7 - Tabulkový procesor KLÍČOVÉ POJMY Tabulka, buňka, formát tabulky, vzorec, funkce, graf

CÍLE KAPITOLY Pracovat s tabulkami a ukládat je v souborech různých typů. Využívat vestavěných možností tabulkového procesoru pro zlepšení efektivity práce, například programovou nápovědu. Zadávat data do buněk a používat užitečné návyky pro vytváření tabulek. Vybírat, řadit a kopírovat, přesouvat a mazat data. Upravovat řádky a sloupce v tabulce. Kopírovat, přesouvat, odstraňovat a vhodně přejmenovávat listy s tabulkami. Vytvářet matematické a logické vzorce využívající standardní funkce tabulkového procesoru. Používat užitečné návyky pro vytváření vzorců a rozpoznávat chyby ve vzorcích. Formátovat čísla a textový obsah tabulek. Vybírat, vytvářet a formátovat grafy pro přehlednější zobrazení informací. Přizpůsobit nastavení listu s tabulkou a prověřit a opravit obsah listu před závěrečným tiskem.


51

VÝKLAD 7.1 Popis tabulkového kalkulátoru Program tabulkový kalkulátor slouží k přípravě tabulek, ve kterých se mohou provádět různé výpočty, vést jednoduché seznamy (databáze), vkládat obrázky a grafy. Nejznámějším tabulkovým kalkulátorem je MS Excel, který je součástí kancelářského balíku MS Office od firmy Microsoft.

7.2 Spuštění programu, jeho pracovní prostředí Program Excel lze spustit několika způsoby: Klepneme na tlačítko Start na Hlavním panelu Pro urychlení spouštění programu lze vytvořit přímo na pracovní ploše ikonu zástupce, nebo instalovat Panel zástupců Microsoft Office (v nabídce Start>Programy vyberte Nástroje sady Microsoft Office a zde Panel zástupců Microsoft Office). Rovněž je možné zkopírovat ikonu zástupce do panelu Snadné spuštění (v hlavním panelu vpravo od tlačítka Start). Také můžete Excel spustit poklepáním na ikonu souboru s příponou XLS. Seznam posledních 15 souborů, s nimiž se pracovalo, najdete v nabídce Start>Dokumenty.

7.3 Práce se souborem Nový soubor vytvoříme pomocí klávesové zkratky Ctrl+N, tlačítka Nový ze Standardního panelu nástrojů nebo položky Nový z menu Soubor. Soubor můžeme otevřít pomocí klávesové zkratky Ctrl+O, tlačítka Otevřít ze Standardního panelu nástrojů nebo položky Otevřít z menu Soubor. Soubor můžeme zavřít pomocí klávesové zkratky Ctrl+F4 (Ctrl+W, pozor – Alt+F4 sice také zavře soubor, ale současně i celý program) nebo položky Zavřít z menu Soubor.

52

Soubor můžeme uložit pomocí klávesové zkratky Ctrl+S, tlačítka Uložit ze Standardního panelu nástrojů nebo položky Uložit z menu Soubor. Soubor můžeme uložit pod jiným názvem (vytvořit jeho kopii) a/nebo na jiné místo – souhrnně uložit jako – pomocí klávesy F12 nebo položky Uložit jako… z menu Soubor

7.4 Vkládání a výběr dat Podle způsobu práce rozlišuje Excel tři základní pracovní režimy. O aktuálním pracovním režimu jsme informováni v levé části stavového řádku nad tlačítkem Start. Režim Připraven, ve kterém je dostupná většina funkcí Režim Zadání je určen pro vkládání dat do buněk a přejde se do něj při psaní z klávesnice, poklepáním na prázdnou buňku nebo klepnutím na řádek vzorců. Většina funkcí programu v tomto režimu je nedostupná. Data se vkládají do aktivní buňky. Chybně zapsanéznaky se mohou mazat klávesou Delete. Nové vložení dat do buňky znamená přepsání da tpůvodních. Odstranit text lze na záložce Domů, Buňky, Odstranit Režim Úpravy, určeného pro opravu vložených dat. Do tohoto se přepneme poklepáním na buňku, klepnutím na Řádek vzorců nebo stiskem klávesy F2. Zadávání dat lze ukončit klepnutím na libovolnou jinou buňku, klávesou Enter, stiskem kterékoli kurzorové klávesy nebo stiskem tlačítka Zadat v řádku vzorců. Hromadné zadávání dat se použije tehdy, pokud chceme do několika buněk vložit stejná data nebo data v sousedních buňkách tvoří řady, např. aritmetické řady, dny v týdnu nebo měsíce v roku. Postup: Označíme oblast pro vložení dat Vepíšeme hodnotu např. 1 Zvolíme CTRL + Enter

53

Tažením za výplňový úchyt je další možností jak zadávat data. Při této akci popisek informuje o tom, jaká data budou vkládána. Aritmetická řada se vloží vyplněním oblasti myší a zadáním příkazu pro automatické vyplnění (tlačítko vedle poslední

buňky

vyplněné

oblasti).

Pro

vyplňování oblastí kalendářními řadami se vloží do první buňky datum, název měsíce nebo dne v týdnu, a vyplněním oblasti se dostane příslušná řada.

7.5 Kopírování, přesun a vymazání dat v buňce Kterákoliv buňka nebo označená oblast buněk může být zkopírována na tentýž nebo jiný list či sešit. Ke kopírování buněk je nejvhodnější použít schránku, která podobně jako ve Wordu disponuje na panelu nástrojů třemi tlačítky. Označíme do bloku buňky, které budou kopírovány (vloženy do schránky). Klikneme na tlačítko Kopirovat (můžeme rovněž použít klávesovou kombinaci Ctrl+C, nebo pravé tlačítko myši na vyznačenou oblast a volit Kopírovat). Okolo označené oblasti začne blikat tenká přerušovaná čára. Ta znázorňuje, které buňky jsou umístěny ve schránce. Přejdeme na buňku, jež bude tvořit levý horní roh kopírované oblasti. Můžeme přejít i na jiný list nebo do jiného sešitu. Na požadované pozici klikneme na tlačítko Vloženi ze schránky (můžeme rovněž použít klávesovou kombinaci Ctrl+V nebo místní nabídku – pravým tlačítkem). Buňky budou zkopírovány. Podobným způsobem buňky přesuneme. Rozdíl u přesunutí spočívá v použití tlačítka Vyjmout CTRL+X. Obsah buňky při současném zachování formátu odstraníte stiskem klávesy Delete nebo Backspace.

54

7.6 Buňky a listy 7.6.1 Výběr buněk a listů Výběr buňky - buňku můžeme vybrat tak, že na ní klikneme myší, dále pomocí šipek na klávesnici, resp. kláves Page Up, Page Down nebo po stisku klávesy F5, resp. kliknutí do pole názvů napíšeme její adresu a potvrdíme klávesou Enter. Výběr listu - list můžeme vybrat tak, že na jeho záložku klikneme myší nebo pomocí kombinace kláves Ctrl+Page Down (v případě pohybu směrem „vlevo“ Page Up). Celý list vybereme klávesovou zkratkou Ctrl+A nebo kliknutím myší na průsečík záhlaví. Skupina buněk - skupinu buněk můžeme vybrat tažením myší, pomocí kláves pro pohyb kurzoru za současného držení klávesy Shift () nebo tak, že klikneme na některý roh pomyslného obdélníku, který chceme označit, stiskneme a držíme Shift a klikneme na buňku v rohu přes úhlopříčku. Pokud chceme vybrat nespojitou oblast buněk, pro „přibírání“ buněk použijeme klávesu Ctrl. Celý řádek - celý řádek (sloupec) vybereme kliknutím na jeho záhlaví, několik po sobě jdoucích tažením přes záhlaví a nespojité sloupce (řádky) opět klikáním s klávesou Ctrl. Skupina listů - skupinu listů můžeme vybrat tak, že klikneme na záložku prvního z nich, přidržíme Shift a klineme na poslední záložku. U listů, které nejdou po sobě, opět klikneme na záložku prvního z nich a s klávesou Ctrl označujeme další.


55

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak funguje tabulkový kalkulátor? 2. Objasněte kopírování, přesun a vymazání dat v buňce.


56

Kapitola 8 - Tabulkový procesor

KLÍČOVÉ POJMY Formát buněk, ohraničení buněk, zámek buněk, vlastní formát buňky.

CÍLE KAPITOLY Pochopit způsoby formátování buňky, umět nastavit ohraničení buňky, zámek buňky a vzorek. Pochopit zástupné znaky při nastavení formátu buňky, umět nastavit vlastní formát buňky.


VÝKLAD 8.1 Formát buněk Parametry formátu buněk a tabulky můžeme nastavit pomocí celkem šesti karet v nabídce Domů/Buňky.

57

Karta Číslo - nastavuje formát zobrazovaných dat v buňce Druh vyberte požadovanou volbu. V poli Desetinná místa nastavíte počet desetinných míst, která se mají zobrazovat. Počet zvolených desetinných míst se zobrazí, i když je vloženo číslo celé. Pro rychlou úpravu zobrazení na určitý počet desetinných míst stačí využít ikon Přidat desetinné místo nebo Odebrat desetinné místo na záložce Domů, Číslo… Karta Zarovnání - určuje, jak bude obsah buňky zarovnán ve vodorovném i svislém směru. . Po zaškrtnutí políčka Sloučit buňky a odsouhlasení, se vybrané sousedící buňky chovají jako jedna a mají stejnou adresu, jako první buňka výběru. Po zatržení volby Zalomit text je možné nechat text v buňkách zalamovat. Pro trvalé zalomení textu v buňce můžeme použít klávesy ALT + ENTER v místě zalomení textu. Zalomit text je možné i na záložce Domů, Zarovnání, Zalomit text. Sloučení buněk - sloučí několik buněk v jednu, označíme buňky do bloku a v zobrazeném dialogovém okně Formát buněk v oblasti Nastavení textu zatrhnete volbu Sloučit buňky Druhou možností je označit buňky a zvolit ikonu Sloučit a zarovnat na střed na záložce Domů, Zarovnání, Sloučit a zarovnat na střed nebo zadáme záložku Domů, Buňky, Formát, Formát buněk…,.

58

Pomocí pole Orientace je možné otočit text v buňce. Nejjednodušší je přímo uchopit ukazatel a umístit ho do požadované polohy. Pokud potřebujete otočit obsah buňky o přesnou hodnotu, použije se číselné vstupní pole. Karta Písmo - obsahuje běžné nástroje pro formát písma Karty Ohraničení a Výplň – používáme pro úpravu vzhledu tabulky a buněk. Mřížka, do které se vkládají data, se standardně netiskne. Ohraničení provedeme po vybrání oblasti, kterou chceme ohraničit, pomocí dialogového okna Formát buněk na kartě Ohraničení. Styl a případně barvu čáry vybereme v poli Čára. Vybranou oblast tabulky lze ohraničit i stiskem tlačítka Ohraničení na panelu nástrojů Formát. Karta Zámek – někdy potřebujeme ochránit pouze část tabulky před neoprávněným přepsáním dat. Můžeme přesně určit kam může uživatel psát data a soubor ještě ochránit heslem: Označíme buňky, které mají zůstat odemčené – tedy kam je možné psát data Zvolíme kartu Zámek a zrušíme zaškrtnutí zámku

Zvolíme kartu Revize/Změny/Zamknout list Povolíme editaci či označení jednotlivých buněk Zvolíme heslo – nepovinné.

59

8.2 Klávesy pro pohyb v tabulce Po buňkách se v Excelu můžeme pohybovat kurzorovými šipkami nebo myší vždy na tu buňku, kterousi přejeme vybrat. Aktuální buňka je vždy zvýrazněna tučným černým ohraničením. - Kurzorové klávesy posouvají výběr o jednu buňku daným směrem. - CTRL + kurzorové klávesy zajistí posun na konce nebo začátky buněk v listu. - HOME – přesun na první buňku v řádku. - CTRL + HOME – přesun na první buňku listu. - PgUp – skok o obrazovku nahoru. - PgDown – skok o obrazovku dolů. - F5 - vyvolá okno, ve kterém je možné přesně zadat, na kterou buňku budeme přesunuti.

8.3 Podmíněné formátování Buňky s podmíněným formátováním reagují na obsažené hodnoty a při splnění určitých zadaných podmínek změní automaticky svůj formát, tj. stínování, ohraničení buňky nebo barvu písma. Na záložce Domů, Styly, Podmíněné formátování…se v nabídce nastavují jednotlivé podmínky. Zvolíme položku Správa pravidel.

60

V otevřeném okně nastavíme požadované podmínky podmíněného formátování.

8.4 Ukotvení řádků a sloupců (příčky) Zejména u dlouhých tabulek se může snadno stát, že horní řádek (hlavička tabulky) není vidět, protože zrovna stojíme hluboko v tabulce). Pokud v takovém případě chceme zjistit, jakou má konkrétní sloupec hlavičku na prvním řádku, musíme se k němu vrátit. Tento způsob je nepohodlný. Excel proto umožňuje vytvořit tzv. příčky. Příčkami se rozumí čáry blokující určitou část tabulky na obrazovce. Pokud příčkami ukotvíme např. hlavičky sloupců, pak se lze v tabulce libovolně pohybovat. Ukotvený řádek zůstane stále na obrazovce. Nastavme kurzor tak, aby byl umístěn těsně pod řádkem nebo vpravo od sloupce, který bude ukotven. Na kartě Zobrazeni ve skupině Okno rozbalíme nabídku Ukotvit přičky. Zde vybereme způsob ukotvení příček. Nyní jsou příčky ukotveny. Při pohybu po tabulce zůstává ukotvená oblast na obrazovce, takže máme neustále přehled o hlavičce tabulky. Zrušení ukotvení se provede stejným způsobem.


61

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Co je to formát buněk? 2. Jaké použít klávesy pro pohyb v tabulce? 3. Co označuje pojem ukotvení řádků a sloupců?


62

Kapitola 9 - Pokročilá práce s tabulkovým procesorem - funkce KLÍČOVÉ POJMY Vzorec, funkce, parametry funkce, průvodce funkce, vložení funkce, relativní a absolutní odkaz

CÍLE KAPITOLY Používat funkce, které jsou spojeny s logickými, statistickými, finančními a matematickými operacemi. Ověřovat vstupní data v tabulkách a sledovat závislosti dat. Zvyšovat produktivitu práce používáním pojmenovaných oblastí buněk, používat absolutní odkaz na buňky Seznámit se a používat základní druhy funkcí.

.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY

4 hodiny

63

VÝKLAD 9.1 Vzorce a funkce Vzorce jsou základním nástrojem Excelu, provádějí výpočty s daty zadanými v buňkách. Excel má velké množství různých funkcí, které můžeme využívat samostatně nebo je kombinovat do vzorců. Rozdíl mezi vzorcem a funkcí je ten, že vzorec si vytváříme sami, kdežto funkci máme k dispozici jako hotový produkt v Excelu.

9.2 Vzorce Excel zpracovává data pomocí vzorců. Vzorce mohou být jednoduché, například sečtení dvou čísel, nebo velmi složité. K výpočtům používají data z ostatních buněk a výsledek zobrazí v buňce, kde je zapsán vzorec. Pravidla pro vytváření vzorců: zápis každého vzorce musí začínat znakem „=“. Jestliže nenapíšeme =, bude Excel považovat vzorec za obyčejný text, parametry funkcí musí být uzavřené v kulatých závorkách a odděleny oddělovačem, funkce musí být opatřena kulatými závorkami i v případě, že nepoužívá argumenty. Například funkci, která vrací číslo π, zapíšeme ve tvaru PI(), vzorec musí být zapsán syntakticky správně, jinak Excel nedovolí ukončit editaci buňky (např. nesmí chybět závorka), při psaní vzorců platí priorita matematických operací

64

Vzorec vložený do buňky se může skládat z následujících prvků: operátory – jsou to + pro sčítání (součet), – pro odečítání (rozdíl), * pro násobení (součin), / pro dělení (podíl), znak ^ pro mocninu, odkazy na buňku – jsou to jména buněk nebo rozsahů. Mohou odkazovat na buňky v daném pracovním listu, v jiném pracovním listu nebo dokonce v jiném pracovním sešitu, funkce – jsou to připravené funkce např. SUM, SIN nebo PRŮMĚR a jejich argumenty, závorky – ovlivňují pořadí, v jakém se budou jednotlivé části vzorce řešit. Při výpočtu vzorce je daná priorita matematických operací, která určuje pořadí výpočtu. 1. závorky 2. umocňování 3. násobení, dělení 4. sčítání, odčítání

9.3 Relativní a absolutní odkaz Aby měl vzorec smysl, používá odkazy na proměnné v buňkách, např. =C5*A1. Zapsání adres ve tvaru A1; B4; C3 je nejobvyklejší způsob zápisu. Nejprve píšeme název sloupce a pak okamžitě a bez mezery číslo řádku. Excel používá absolutní a relativní adresování buněk. U relativního adresování se adresy (odkazy) na buňky mění podle toho, jak se mění poloha buňky. Změna polohy buňky absolutní odkaz neovlivní. Excel umožňuje vytvářet i smíšené odkazy. Relativni odkaz – pokud vytvoříme vzorec, jsou odkazy na buňky nebo oblasti obvykle založeny na jejich umístění vzhledem k buňce, která obsahuje daný vzorec.

65

Pokud přesuneme vzorec s relativními odkazy do jiné buňky, upraví aplikace Excel odkazy ve vzorci tak, aby odkazovaly na jiné buňky vzhledem k novému umístění vzorce. Pokud přesuneme buňku, na kterou jsou vytvořeny odkazy na jinou pozici, Excel všechny odkazy automaticky předefinuje. Absolutni odkaz – u absolutního adresování se adresa definuje bez možnosti jakékoliv pozdější automatické změny. Absolutní adresování spočívá v přidání znaku $ před prvek, který potřebujeme absolutně adresovat ($C$3). Smišeny odkaz – adresuje absolutně jen jednu souřadnici. Má-li být absolutně adresován sloupec, přidá se $ před sloupec ($C3), pokud řádek, přidá se $ před číslo řádku (C$3). Při změně relativních odkazů na absolutní a naopak vybereme buňku obsahující vzorec. Na řádku vzorců vybereme odkaz, který chceme změnit, a potom stiskneme klávesu F4. Opakovaným stisknutím klávesy F4 budeme přepínat mezi různými kombinacemi absolutních a relativních odkazů.

9.4 Funkce Excel nabízí velké množství připravených funkcí. Jsou k dispozici funkce matematické, statistické, logické, finanční, databázové, datové a časové, vyhledávací a informační. Funkci v Excelu lze zadávat dvěma způsoby: známe přesný zápis funkce, a přímo ho do buňky napíšeme použijeme Průvodce funkcemi (zejména u složitějších funkcí). Průvodce zobrazíme tlačítkem fx v řádku vzorců nebo na kartě Vzorce tlačítkem Vložit funkci. Pomocí průvodce funkcemi lze projít velké množství různých používaných funkcí. V levé části okna jsou zobrazeny kategorie funkcí. Jednotlivé funkce jsou v okně popsány. Postup použití dalších funkcí je stejný, k dispozici máme často okno, do kterého uvádíme parametry funkce.

66

Funkce jsou předdefinované vzorce, které provádějí výpočty pomocí určitých hodnot, nazývaných argumenty, zadávaných v určitém pořadí nebo struktuře. Například funkce SUMA sčítá hodnoty nebo oblasti buněk a funkce PLATBA vypočítává splátky půjčky podle úrokové sazby, délky půjčky a základu půjčky. Parametry funkcí musí být uzavřeny v kulatých závorkách a odděleny oddělovačem. Funkce musí být opatřena kulatými závorkami i v případě, že nepoužívá argumenty. Argumenty mohou být čísla, text, logické hodnoty jako například PRAVDA nebo NEPRAVDA, matice, chybové hodnoty jako #N/A nebo odkazy na buňky. Určený argument musí pro funkci vytvářet platnou hodnotu. Argumenty mohou být také konstanty, vzorce nebo jiné funkce.

9.5 Vybrané funkce a jejich použití SUMA – jedna z nejčastěji používaných funkcí v Excelu. Slouží k sečtení všech čísel z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce „=SUMA(čislo1;čislo2;...)“. Čislo1;čislo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), které chceme sečíst. PRŮMĚR – slouží k vypočítání aritmetického průměru z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce „=PRŮMĚR(čislo1;čislo2;...)“. Čislo1;čislo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), ze kterých chceme vypočítat průměr. MIN – slouží k nalezení minimální hodnoty z vybrané oblasti buněk. Zápis funkce „=MIN(čislo1;čislo2;...)“. Čislo1;čislo2; ... je 1 až 255 argumentů (oblastí), ze kterých chceme nalézt minimální hodnotu. POČET – Funkce POČET slouží ke zjištění počtu čísel ve vybrané oblasti buněk. Zápis funkce: „=POČET(hodnota1;[hodnota2];...)“. Hodnota1 je povinný argument, je to odkaz na buňku nebo oblast, ve které chceme spočítat čísla. Hodnota2; ... je nepovinný argument. Může obsahovat až 255 dalších položek, odkazů na buňky nebo oblastí, ve kterých chceme spočítat čísla.

67

POČET2 – Funkce POČET2 slouží ke zjištění počtu buněk ve vybrané oblasti, které nejsou prázdné.Zápis funkce “=POČET2(hodnota1;*hodnota2+;...)“. Hodnota1 je povinný argument, je to odkaz na buňku nebo oblast, v níž chceme spočítat buňky, které nejsou prázdné. Hodnota2 je nepovinný argument. Může obsahovat až 255 dalších položek, odkazů na buňky nebo oblastí, v nichž chceme spočítat buňky, které nejsou prázdné. COUNTIF – Funkce COUNTIF spočítá počet buněk v oblasti, které splňují jedno zadané kritérium. Můžeme například spočítat všechny buňky začínající určitým písmenem nebo všechny buňky obsahující číslo větší či menší než zadané číslo. Zápis funkce: „=COUNTIF(oblast;kriterium)“. Oblast je povinný argument, je to jedna nebo více buněk pro provedení výpočtu, včetně čísel či názvů, polí nebo odkazů obsahujících čísla. Prázdné hodnoty a textové hodnoty jsou ignorovány. Kriterium je povinný argument obsahující číslo, výraz, odkaz na buňku nebo textový řetězec, které definují buňky, jež mají být započítány. Kritérium může mít například následující podobu:

68

COUNTIFS – Funkce COUNTIFS spočítá počet buněk v oblasti, které splňují více zadaných kritérií. Můžeme například spočítat všechny buňky začínající určitým písmenem nebo všechny buňky obsahující číslo větší či menší než zadané číslo. Zápis funkce: „=COUNTIFS(oblast_kriterii1;kriterium1;*oblast_kriterii2;kriterium2+…)“. Oblast_kriterii1 je povinný argument, ve kterém mají být vyhodnocena přidružená kritéria. Kriterium1 je povinný argument. Kritérium je vyjádřené číslem, výrazem, odkazem na buňku nebo textem, které definuje buňky, jež mají být započítány. Kritérium může mít například následující podobu: 32, „>32“, B4, „jablka“ nebo „32“. Oblast_kriterii2, kriterium2, …je nepovinný argument. Je možné zadat až 127 dvojic oblast/kritérium. ABS – Funkce ABS vypočítá absolutní hodnotu čísla. Absolutní hodnota čísla je totéž číslo bez znaménka (například absolutní hodnota čísla -2 je 2). Zápis funkce „=ABS(čislo)“. Čislo je reálné číslo, jehož absolutní hodnotu chceme zjistit. ODMOCNINA – Funkce ODMOCNINA vypočítá druhou odmocninu daného čísla. Zápis funkce: „=ODMOCNINA(čislo)“. Čislo je číslo, jehož odmocninu chceme vypočítat. PI – Funkce PI vloží do buňky nebo vzorce číslo 3,14159265358979, matematickou konstantu pí (Ludolfovo číslo), s přesností na 15 platných číslic. Zápis funkce: „=PI()“. SIN – Funkce SIN vypočítá sinus daného úhlu. Zápis funkce: „=SIN(čislo)“. Čislo je úhel v radiánech, jehož sinus chceme vypočítat. COS – Funkce COS vypočítá kosinus daného úhlu. Zápis funkce: „=COS(čislo)“. Čislo je úhel v radiánech, jehož kosinus chceme vypočítat. ZAOKROUHLIT – Funkce ZAOKROUHLIT zaokrouhlí číslo na zadaný počet číslic. Zápis funkce: „=ZAOKROUHLIT(čislo;čislice)“. Čislo je povinný argument. Jde o číslo, které chceme zaokrouhlit. Čislice je povinný argument, určuje počet číslic, na které chceme číslo zaokrouhlit. ROK – Funkce ROK převede zadané datum na rok (například datum 21.5.2005 převede na 2005). Rok je celé číslo v rozmezí 1900-9999. Zápis funkce: „=ROK(datum)“. Datum je datový údaj, který chceme převést na rok.

69

SUMIF – Funkce SUMIF vypočítá součet hodnot v oblasti buněk, které splňují určité kritérium buď ve stejné nebo v jiné oblasti buněk. Zápis funkce: „=SUMIF(oblast;kriteria;součet)“. Oblast je povinný argument. Jde o oblast buněk vyhodnocovanou pomocí daného kritéria. Buňky v jednotlivých oblastech musí představovat čísla nebo názvy, matice či odkazy, které obsahují čísla. Prázdné a textové hodnoty jsou ignorovány. Kriteria jsou povinný argument. Kritérium může být vyjádřené číslem, výrazem, odkazem na buňku, textem nebo funkcí.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak se pracuje se vzorci a v tabulce? Jaké vzorce znáte? 2. V čem je výhoda použití funkcí? Jak použít některé funkce?

70


71

Kapitola

10

-

Pokročilá

práce

s tabulkovým

procesorem - funkce KLÍČOVÉ POJMY Funkce Když, kritéria funkce, vnoření funkce, chybová hlášení

CÍLE KAPITOLY Pochopit a umět používat funkci logickou funkci Když. Seznámit se s možnostmi chybového hlášení při výpočtech.


VÝKLAD KDYŽ – nejpoužívanější logická funkce. Používá se v případech, kde je potřeba, aby se vzorec sám rozhodl mezi dvěma alternativami a podle toho vykonal určitý výpočet. Zápis funkce: „KDYŽ(podmínka;ano;ne)“. Podmínka je libovolná podmínka nebo výraz, který může být vyhodnocen jako PRAVDA nebo NEPRAVDA. Ano je hodnota, která je vrácena, jestliže hodnota argumentu podmínka je PRAVDA. Ne je hodnota, která je vrácena, jestliže hodnota argumentu podmínka je NEPRAVDA. Využití funkce KDYŽ si ukážeme nejlépe na příkladu. Budeme měřit teplotu v týdnu a každý den máme písemně vyhodnotit, zda byla venku zima nebo teplo podle zadaného kritéria.

72

Vložte funkci KDYŽ tak, aby při teplotě nad 10 °C vyhodnocovala buňka název teplo červenou barvou, pod 10 °C název zima modrou barvou. Teplota 10°C je ještě teplo. 1) Vytvoříme tabulku pro měření 2) Pomocí tlačítka fx spustíme průvodce funkcí

Vyplníme stanovenou podmínku a argumenty funkce. Podmínka – doplníme samotné znění podmínky. V našem případě obsah buňky musí být menší nebo roven 10. Ano – napíšeme, co požadujeme, pokud výše uvedená podmínka bude splněna. V našem případě napíšeme text Teplo umístěný v uvozovkách. Ne – doplníme, co se má provést, pokud výše uvedená podmínka nebude splněna – doplníme text Zima.

10.1 Chybová hlášení v buňce Při výpočtech v tabulce mohou vzniknout chyby. Excel na tyto chyby reaguje chybovým datum či čas hlášením: - ##### – sloupec není dostatečně široký pro zobrazení hodnoty nebo je použito záporné

73

- #DIV/0! – ve vzorci se vyskytuje dělení nulou. - #N/A – pro vzorec nebo funkci není k dispozici požadovaná hodnota. - #NAZEV? – nebyl rozpoznán text ve vzorci. - #NULL! – vzorec nemá žádný výsledek (např. průnik dvou oblastí, které se nepřekrývají). - #NUM! – neplatná číselná hodnota ve vzorci. - #REF! – odkaz na buňku je neplatný. - #HODNOTA! – chybný typ argumentu nebo operandu ve funkci.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaká znáte chybová hlášení v buňce?


74

Kapitola

11

-

Pokročilá

práce

s tabulkovým

procesorem – řazení dat, filtrace dat, souhrny a kontingenční tabulky

KLÍČOVÉ POJMY Data, řazení dat, filtrování dat, souhrny, kontingenční tabulky.

CÍLE KAPITOLY Vytvářet grafy a využívat pokročilé možnosti formátování grafů. Analyzovat, filtrovat a řadit data v tabulkách a seznamech, vytvářet a používat scénáře. Ověřovat vstupní data v tabulkách a sledovat závislosti dat. Zvyšovat produktivitu práce používáním pojmenovaných oblastí buněk. Používat propojování tabulek s daty, vkládat a importovat data.


75

VÝKLAD 11.1 Řazení a filtrování dat Řazení dat slouží k analýze dat v tabulce. Seznam lze uspořádat podle abecedy nebo velikosti čísel. Řazení dat pomůže k jejich přehlednosti, lepšímu pochopení a při organizaci a vyhledávání. Řazení dat se většinou provádí na sloupcích, ale můžeme řadit také řádky. Seřazení dat Vybereme sloupec s daty. Na kartě Domů klikneme ve skupině Upravy na tlačítko Seřadit a filtrovat. Chceme-li seřadit vzestupně podle abecedy, klikneme na příkaz od A po Z. Jestliže chceme řadit sestupně, použijeme příkaz od Z do A. Pro řazení čísel je postup obdobný, pouze příkaz se automaticky změní na Seřadit od nejmenšiho k největšimu pro vzestupné řazení a Seřadit od největšiho k nejmenšimu pro sestupné řazení. Pokud máme v tabulce ručně nebo podmíněně naformátovanou oblast buněk s barevným textem nebo výplní buňky, můžeme řadit dle barvy. V oblasti buněk vybereme sloupec nebo oblast takto naformátovanou. Na kartě Domů klikneme ve skupině Úpravy na položku Seřadit a filtrovat a vybereme příkaz Vlastní řazeni. Zobrazí se dialogové okno Seřadit. V poli Sloupec vybereme sloupec, podle kterého chceme řadit. V poli řazeni vybereme parametr, podle něhož chceme řadit. Máme na výběr parametry: Hodnota, Barva buňky, Barva písma a Ikona buňky.

76

V seznamu pořadí vybere požadovaný způsob řazení. Okno seřadit umožňuje řadit data podle více kritérií. Další kritérium přidáme pomocí tlačítka Přidat uroveň.

11.2 Filtrování dat Filtrování dat používáme při výběru dat podle některého kritéria. Kritérií pro výběr může být i více. Ostatní data neodpovídající zadaným kritériím sice v tabulce fyzicky existují, ale nejsou zobrazována.

11.3 Souhrny Souhrnem dat rozumíme výběr dat pro výpočet. Vložení jedné úrovně souhrnů Každý sloupec v oblasti dat, pro kterou chcete vytvořit souhrn, musí obsahovat: •

v prvním řádku popisek

•

jednotlivé sloupce musí obsahovat podobné údaje

•

v oblasti nesmí být žádné prázdné řádky ani sloupce.

1. seřadíme data ve sloupci, podle kterých chcete provést seskupení (vzestupně nebo sestupně) 2. Zvolíme Data/Osnova/Souhrn V prvním poli vždy vybereme sloupec, podle kterého jsme seznam řadili.

77

Pokud chceme zpracovat ze stejných dat další souhrn podle jiného kritéria, musíme nejprve současný přehled odstranit (umístit kurzor do nějaké vyplněné buňky a z dialogového okna Souhrn Odebrat vše), seřadit podle kritéria a znovu vytvořit souhrny.

Název sloupce ve Volba funkce souhrnu, pomocí níž chcete

kterém chceme vytvořit souhrn

souhrny vypočítat. Tím ale přicházíme o předcházející souhrn. Řešením je, hned na začátku si vytvořit kopie listu s daty, nebo zkopírovat souhrnné výsledky do nového listu

Kontingenční tabulka Kontingence znamená ve filozofii náhodnost, nahodilost, opak nutnosti a terminovanost; v teorii pravděpodobnosti číselný výraz vyjadřující závislost dvou různých znaků … Pomocí kontingenční tabulky můžete data analyzovat, provádět souhrny, třídění, výpočty, tvořit kontingenční grafy. Kontingenční tabulku lze vytvořit: z tabulky v daném sešitu z dat z jiného sešitu Excelu

78

z externích dat (např. MS Access) ze sloučených dat z více oblastí – z různých listů nebo různých sešitů z jiné kontingenční tabulky.

Při vytváření kontingenční tabulky otevřeme soubor s daty a zvolíme nabídku Kontingenční tabulka.

11.3.1 Příprava dat Data musí být uspořádána formou standardního databázového seznamu: •

v prvním řádku - názvy polí

•

druhý a další řádky - data

•

seznam nesmí obsahovat prázdné řádky

Nejlepší je využít na data pro kontingenční tabulku funkce Formátovat jako tabulku na kartě Domů.

Vytvoření kontingenční tabulky: 1. Označíme některou buňku v datové tabulce a zvolíme Karta Vložení - tlačítko Kontingenční tabulka. 2. V dialogovém okně můžeme zvolit oblast, ze které budou použita data, ev. vybrat externí zdroj dat 3. Zvolíme umístění kontingenční tabulky – na novém listu nebo v existujícím listě (kliknutím vedle tabulky) 4. Zvolením zatržítek měníme vzhled tabulky:

79

5. Tažením polí do oblastí vytvoříme strukturu kontingenční tabulky:

6. Nastavíme Možnosti v poli Hodnoty V okně Vlastní název můžeme zvolit

název

pole

hodnot.

Na kartě Souhrn dat, vybereme požadovanou funkci, nastavíme formát čísel – tlačítko Formát čísla.

80

11.4 Kontingenční tabulka – filtrování dat Kontingenční tabulka nám dává jednoduchý filtr jako čtvrté pole v podokně Pole kontingenční tabulky. Do pole Filtry umístíme název sloupce tabulky, podle kterého se má filtrovat.

Na kartě Návrh můžeme nastavit další vzhled tabulky: pruhované sloupce, řádky a způsob zobrazení tabulky a další možnosti.

11.5 Aktualizace dat v kontingenční tabulce Při změně dat v tabulce se zdrojovými daty nedojde automaticky k aktualizaci dat v kontingenční tabulce. 1. Označíme buňku kdekoliv v kontingenční tabulce 2. Na kartě Možnosti ve skupině Data klikneme na Aktualizovat (Alt+F5), nebo na Aktualizovat vše (Ctrl+Alt+F5)

81


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak použít filtrování dat? 2. Jak se pracuje s kontingečními tabulkami?


82

Kapitola

12

-

Pokročilá

práce

s tabulkovým

procesorem – grafy

KLÍČOVÉ POJMY Graf, oblast dat, legenda, popisky grafu, editace grafu

CÍLE KAPITOLY Vytvářet grafy a využívat pokročilé možnosti formátování grafů. Analyzovat, filtrovat a řadit data v tabulkách a seznamech, vytvářet a používat scénáře. Ověřovat vstupní data v tabulkách a sledovat závislosti dat. Zvyšovat produktivitu práce používáním pojmenovaných oblastí buněk. Používat propojování tabulek s daty, vkládat a importovat data.


VÝKLAD 12.1 Vytváření grafů Grafy vám mohou názorně ukázat vaše data.

83

Grafické zobrazení dat je v praxi důležité. Setkáme se s ním nejen v odborných článcích, ale také v běžném každodenním životě. Síla grafů není v přesnosti vyjádření dat, ale v jejich přehledném zobrazení a snadné srozumitelnosti. Velmi často jednoduchý graf má větší vypovídací hodnotu než sebelépe upravená tabulka plná čísel nebo slovní popis. Graf slouží k nejjednodušší analýze dat.

Nejčastěji používané typ grafů: Sloupcový Spojnicový Výsečový (tzv. koláčový graf) Pruhový Plošný Odkazy na vložení grafů najdeme v záložce „Vložení“.

12.1.1 Výsečový graf Zkusíme vytvořit jednoduchý graf z jednoduché tabulky: Označíme si oblast dat, která má být součástí grafu. Zvolíme Kartu Vložení a klikneme v části Grafy / Výsečový, kde zvolíme grafický typ dle vlastního uvážení. Tyto grafy jsou vhodné především

zobrazení

výsledků

hlasovaní

(oblíbené koláčové grafy) ekonomických

výsledků.

různých

nebo Hodí se

tam, kde jsou výsledky vyjádřeny nějakým podílem na celku.

84

12.1.2 Přidání a nastavení popisků grafu Popisky dat jsou přesné tabulkové hodnoty datového bodu. Popisky bodů datové řady mohou obsahovat hodnotu datového bodu, název datové řady, název kategorie a případně klíč legendy. U výsečového grafu mohou být uvedeny v procentech z celku. Popisky přidáme následujícím postupem: myší klikneme na graf, který chceme upravovat. V pásu karet se objeví Nástroje grafu. Na kartě Rozložení klikneme na nabídku Popisky dat. Objeví se nabídka s umístěním popisků dat v grafu. Vybereme požadované umístění. Pro změnu formátu popisků dat zvolíme v nabídce s umístěním volbu Další možnosti popisků dat. Objeví se okno Formát popisků dat. Zde se nabízí mnoho možností, jak popisky upravit. Nabízené možnosti úprav závisí na druhu grafu.

12.2 Spojnicový, plošný a bodový graf Tyto grafy se hodí především pro zobrazení výsledků, které mají nějaký průběh. Nejčastěji se s nimi tak setkáme při zobrazování výsledků fyzikálních měření jako například průběh naměřené teploty v různých časech, závislost různých fyzikálních veličin a v mnoha dalších případech, kde vynášíme hodnoty na osy x a y. Jako příklad si můžeme uvést vytvoření grafu z naměřené teploty během týdne:

85

K vytvoření tabulky můžeme použít řady (Po-Ne) a vlastní formát buňky (°C). Vybereme

oblast

dat,

kterou

chceme zobrazit v grafu. Zvolíme kartu Vložení/Grafy a vybereme typ grafu. Vhodný by byl i plošný graf. Vybraný graf se nám vloží do listu.

12.3 Editace grafu Vložený graf lze i zpětně změnit a to dokonce i jeho typ. Pro editaci vloženého grafu klikni na graf a v hlavním menu se objeví volba Nástroje grafu s třemi kartami Návrh, Rozlo+žení a Formát.

12.3.1 Karta Návrh Na kartě můžeme změnit typ grafu, změnit oblast zobrazovaných dat a další. 12.3.2 Karta Rozložení Název grafu – pojmenování grafu, které se zobrazí v grafu Názvy os – zde pojmenujeme jednotlivé osy x a y Legenda– zapíná / vypíná legendu grafu, nastavuje její umístnění Popisky dat – zapíná / vypíná popisky dat. Pokud jsou popisky dat zapnuty, jsou v grafu zobrazeny také hodnoty dat číslem. Tabulka dat – určuje, jestli součástí grafu má být také tabulka se zdrojovými daty

86

12.3.3 Karta Formát Karta slouží k definici vzhledu grafu jako například rámeček, výplň pozadí grafu, barvu písma a další efekty.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak vytvořit graf a jaké druhy grafů je možné vytvořit? 2. Jak editovat graf?


87

Kapitola

13

-

Pokročilá

práce

s tabulkovým

procesorem – minigrafy, tisk dokumentu KLÍČOVÉ POJMY Minigraf, záhlaví a zápatí listu, tisk listu, parametry stránky

CÍLE KAPITOLY Vytvářet minigrafy a využívat pokročilé nastavení tisku listu. Tisknout listy a grafy. Umět nastavovat parametry tisku. Umět tisknout oblasti dat z listu.


VÝKLAD 13.1 Minigrafy Minigrafy jsou miniaturní grafy v buňce, které znázorňují data graficky. Lze je využít k zobrazení trendů v řadě hodnot (například sezónních změn, vývoje činnosti,…). Tento druh grafu je novinkou ve verzi 2010. Umisťuje se přímo do buňky. Minigraf slouží především ke zvýraznění trendu dat v tabulce nebo k zvýraznění mezních hodnot.

88

13.1.1 Vytvoření minigrafu Minigrafy nejsou klasické objekty, jsou vytvořeny jako pozadí buňky. •

označíme data, ze kterých chcete vytvořit minigraf

•

zvolíme Karta Vložení/skupina Minigrafy ve skupině Minigrafy vybereme typ, který by nejlépe mohl ukázat vývoj vašich dat (spojnicový, sloupcový nebo vzestupy/poklesy).zvolit ikonu zvoleného minigrafu

13.2 Tisk dokumentu Podobně, jako v aplikaci MS Word, máme také v aplikaci Excel možnost nastavit parametry tištěné stránky a připravit ji k tisku.

13.2.1 Rozložení na jednotlivé stránky papíru Zvolíme

kartu

Zobrazení

ve

skupině Zobrazení sešitů na volbu Rozložení stránky. Pro tisk a náhled na něj můžeme

89

stejně jako ve Wordu použít příkaz Tisk na kartě Soubor. Vybereme tiskárnu a nastavíme parametry stránky.

13.2.2 Úprava stránky Úprava velikosti okrajů stránky Karta Rozložení stránky / Vzhled stránky nabídku Okraje: Přizpůsobení počtu tiskových stran Karta Rozložení stránky / Vzhled stránky nabídku Stránka:

13.2.3 Záhlaví a zápatí listu Text zapsaný do záhlaví a do zápatí stránky se zobrazí na všech vytištěných stránkách. Záhlaví i zápatí je rozděleno do tří dílů (levý, prostřední a pravý). Zvolíme kartu Vložení/Záhlaví a zápatí.

Karta nabízí možnost vložení jiného záhlaví na první stránce, vložení číslování stránek aktuální datum a další možnosti.

90

13.2.4 Příprava stránky na tisk Nastavení různých parametrů zobrazení stránky a tabulky najdeme na kartě Rozložení stránky

- okraje – nastaví velikost okrajů stránky při tisku. - orientace – nastavení orientace papíru při tisku na šířku nebo na výšku, - velikost – nastavuje rozměr stránky. Měla by odpovídat rozměru papíru, který vkládáme do tiskárny, - oblast tisku – někdy nepotřebujeme tisknout celý rozsah listu, ale pouze určitou část tabulky.


OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jak je možné tisknout dokument? 2. Co je to minigraf?


91

Použitá literatura Systém nápovědy MS Word Systém nápovědy MS Excel ŠTĚPÁNKOVÁ, O. a kol., 2007. S počítačem do Evropy: ECDL. Brno: Computer Press. ISBN: 978-80-251-1844-3.

92

Informatika I Název studijního programu Mgr. Petr Pánek 2013 České Budějovice

Recommend Documents