INFORMAČNÍ VĚDA PhDr. Milan Sobotík
Otázka č. 1
INFORMATIZACE SPOLEČNOSTI Informatizace společnosti probíhá již dlouho, v současné době však její vývoj jako by vrcholil (počítače, poč. sítě)
PRAVĚK Pokrok nesl šaman (kouzelník). Moc rozdělena mezi náčelníka a šamana, který se snažil vysvětlit tehdy nevysvětlitelné - příroda, čas. Poznatky často zkresloval pro svou potřebu. Informace si nechával pro sebe a předával je ústně svému následníkovi. Ústně se zachovávaly také lovecké a další životní tradice.
STAROVĚK Poznatky byly stále kněžími zkreslovány za účelem udržení si moci. Fiktivní příklad (B.Prus: Farao): Mladý farao zápasil o moc s skupinou kněží. Boj o moc vrcholí , farao zaútočí na kněží. Jistý kněz se dozví, že má dojít ke zatmění slunce. Kněží podplatí faraovy vojáky, aby útok učinili v určitý den a hodinu. Právě tehdy dojde k zatmění - lidem je ukázán boží hněv.
STŘEDOVĚK Rozhodující úlohu pro informaci sehrály: vznik prvních univerzit, knihtisk, objevitelské cesty (střet civilizací) 1. Univerzity - Navazují na kruhy církevních vzdělanců při klášterech a katedrálách. První univerzity - 1119 Bolonia, Paříž (1150), Oxford (1167), ..., Praha (1348). Rozhodující úlohu v nich hrála zprvu teologie, záhy se však objevily i další obory, které časem se časem dostaly na stejnou úroveň jako teologie: Artistika (svobodné umění), Práva a Lékařství. 2. Knihtisk - Působí až s jistým zpožděním. Hlavě šíření vzdělanosti směrem dolů (k nižší šlechtě a později k měšťanstvu). K prostému lidu se dostal až mnohem později, a to jako bible, kalendáře (vybavené radami, poučkami, vědomostmi) a herbáře. 3. Objevy - Jejich důsledkem byl střet civilizací - styk různých informací. Příčinou objevů bylo zablokování suché cesty do Indie Turky. První kontakty byly pomocí Křižáckých výprav směr Blízký východ - setkání s jinou kulturou (látky, koření, arabské číslice, optika - brýle, vonné masti. Obeplouvání Afriky - poznávání pobřeží. Kolumbus nalézá nový kontinent přiváží tabák, brambory atd. V souvislosti s cestami bylo třema vylepšit mořeplavbu (výpočty, kartografie). Přichází humanismus (viz film Císařův pekař a Pekařův císař) Šíření informace bylo velmi pomalé. Z latinské ameriky trvala cesta informace (např o válce, převratu) do Španělska v dobrém případě 1,5 až 2 měsíce. Spolu s astrologií se rozvíjela i astronomie, s alchymií chemie. Postupně se vytrácí mystika, podstatou se stávají vědecké informace. Dalším zlomem kupředu se stává vznik bibliografie (lístkový katalog)
str. 1
19. STOLETÍ Obrovský rozvoj vědy a techniky (parní stroj). Příklad: V americe byl vynalezen telegraf a dověděli se o tom v Anglii. Zde však prohlásili: na co my to potřebujeme? My máme dosti svých poslíčků. Důsledek se projevuje i ve filozofii - pozitivismus (co nepoznáme to neexistuje). Do popředí se dostává USA (nebyly zatíženy minulostí, setkali se zde lidé různých civilizací, kultur a zkušeností). Začali si zde vážit ceny informace. Zároveň začínají vznikat praktické vědy - chemie, elektřina, fyzika. Dochází k Diferenciaci věd (znalostí) do jednotlivých oborů
2 0. STOLETÍ Po 2. světové válce přichází Integrace věd - spojení poznatků jednotlivých oborů. (např. Mezi psychologií a sociologií existuje řada styčných bodů - vzniká sociální psychologie; dále: Jistá věda se zabývá měřením stáří ledovců. Jejich poznatky lze aplikovat na prehistorii dochází k spojení oborů). Přenos poznatků mezi jednotlivými vědami se ukazuje jako nevyhnutelný (Výsledky z astronomie se přenášejí i jinam - miniaturizace, nové materiály, meteorologie, přenos dat...)
I NFORMAČNÍ EXPLOZE A KRIZE Přichází po 2. světové válce. Exploze = nárůst odborných kvalifikovaných informací (křivka nárůstu má exponenciální charakter. Krize = důsledek exploze, nejsme schopni zpracovat a dodat dostatek informací co nejdříve. Jako důsledek krize se objevuje věda - informatika, která teoreticky zpracovává tyto problémy. Vnikla jako potřeba vypořádaného koloběhu vědeckých a odborných informací. Informatizace společnosti je záležitost všech lidí, nejen veřejnosti odborné.
Časopis Po knihtisku vzniká nutnost bibliografie, dalším vývojovým stupněm je vznik časopisu, který je možný díky zrychlení komunikace (telegraf). Významově takto výrazný je ale pouze vědecký časopis. Prvním takovým „listem“ byl francouzský De ? Souvaine [savan]. Zpočátku obsahoval vědecký časopis souhrn všech věd (možno přirovnat k dnešnímu 100+1), čímž částečně přispěl k integraci (i u některých dnešních časopisů - 100+1). Časopis umožňuje publikovat krátkou stať o určitém problému. Především však po určité době (podle periodicity) na takovýto článek může reagovat (oponovat, doplňovat) další odborník. Tato úloha odborného časopisu přetrvává dodnes. Časopis také informuje o aktuálních záležitostech - kongresy, progresivní objevy. Odborných časopisů přibývalo během 19. i 20. století stejně jako vědních oborů. Úlohu časopisů v současné době doplňují SBORNÍKY. Ty jsou vydávány zpravidla k určité konferenci, symposiu, což umožňuje jejich velmi úzkou specializaci (podle téma konference). Proto bývají mezi odborníky často velmi oblíbeným pramenem.
Vynález počítače Prvním počítačem byl v USA roku 1944 ENIAC, na jehož výrobě se podílel rozsáhlý kolektiv odborníků. Tento počítač měl menší kapacitu než dnešní nejobyčejnější kalkulačka, dostupná za 70 Kč. Účelem tohoto i dalších prvních počítačů bylo především třídit, uspořádávat a seřazovat informace. Byly do nich zadávány vojenské údaje, včetně např. jmen velitelů. Tyto informace byly postupně doplňovány a po jejich setřídění byly str. 2
„američanům“ známy hodnosti, činy i povahy sledovaných osob.
INFORMATIZACE SPOLEČNOSTI Charakter informatizované společnosti lze uvést těmito body: 1. Informační exploze - Je spojená s rozvojem vědy a techniky, který sám o sobě produkuje informace. Nárůst množství informací je důsledkem rozvoje průmyslové společnosti. 2. Rozvoj nových technických a technologických prostředků - informační síť, rozvoj osobních počítačů včetně růstu jejich výkonnosti (odráží se b rozvoji vědy). 3. Změny ve struktuře zaměstnanosti - Stále více lidé pracuje v profesích, které jsou bezprostředně spjaty s přenosem a zpracováním informací (v USA až 60 %). Nový sektor (po agrárním, průmyslovém a službách) se vskutku vyvíjí, dostal už svůj název - kvarterní sféra, t.j. informační sektor (vychází roztroušeně z předchozích sfér). 4. Společenské důsledky a souvislosti:
- informatizace jako základní hospodářský zdroj, k výrobě kromě materiálu a energie už dnes jsou nezbytné i informace ( s důsledky pro trh, dostupnost) - změna charakteru práce, jen úzká skupina lidí se podílí na výzkumu (vymýšlí nové věci), zbytek se při práci pouze řídí danými schématy (mačká tlačítka). - požadavky na vzdělání, potřeba celoživotního vzdělání a rekvalifikací, protože změny ve společnosti jsou tak rychlé, že jedno vzdělání (SŠ, VŠ) již nestačí. - změny organizačních struktur, zvýší se požadavky na pružnost a variabilnost organizací (systémů), vzhledem k průběžné rekvalifikaci pracovníků. - růst volného času, bude přibývat práce konané v domácím prostředí (rozvinuta hlavně v USA). Rozpad pracovní doby, práce je založena na vykonání určitého úkolu. Spojení se zaměstnavatelem i dalšími organizacemi bude probíhat pomocí počítač. sítí. Odpadají cesty přeplněnými vozovkami do práce a zpět. Tak se získá volný čas. Možná ale také nikoliv - s nárůstem techniky poroste i její náročnost na zvládnutí a údržbu. - změny hodnot a významů, význam informace a komunikování se značně zvýší, včetně její úcty a hodnocení ve společnosti Struktura otázky: - rozlišná úloha informace v dějinách, včetně příkladu - podrobně středověk, význam univerzit, knihtisku a objevů - úloha bibliografie a časopisů - informační exploze -> informační krize -> informatika - příčiny a důsledky informatizace společnosti
str. 3
Otázka č. 2 VYMEZENÍ JÁDRA INFORMATIKY ... V důsledku informační exploze a inf. krize vzniká potřeba inf. vědy (viz ota. 1). Část této otázky (vymezení jádra) viz také Cejpek, J.: Co je informační věda. I'93. 35, 1993, 3, s. 6163
GENEZE INFORMATIKY Institucionální základnou inf. vědy byly knihovny, archívy, a jiné dokumentografické pracoviště. Inf. věda navazovala na knihovědu, knihovnictví, bibliogr. teorie, dokumentaristiku. Výrazným počátečním bodem ve vývoji byl v červenci 1945 článek V. Bushe: As We May Think v časopise Atlantic Monthly. Jedná se o autorovu vizi později aplikovaného režimu on-line v komunikaci člověka s počítačem. Následný vývoj probíhal rozděleně v západních demokraciích a východních socialistických státech. Západ - rozvinuly se: Information Science a Computer Science. V některých zemích (Francie) se vžil také název Informatica zastupující pojem Computer Science Východ - jednotný název Informatika společný pro oba výše zmíněné vědní obory Vzhledem k rozdílnému významu pojmu informatika v jednotlivých zemích docházelo a někdy stále dochází k nedorozuměním. Hlavními průkopníky východní větve informatiky byli: Michajlov, Čornyj (Černý), Giljorevskij. Jejich společným dílem jsou Osnovy informatiky. Na tuto skupinu navazovala další vedená Sokolovem, dále zde působil Ursul. Tito vědci se snažili překročit ideologická pouta a byli uznáváni i v západních zemích. V Československu byla oproti SSSR vyšší vzdělanost, značně hustší síť knihoven (zbudovaná mezi válkami díky knihovnickému zákonu). V 60. letech vstupuje do informatiky Pražská fakulta - prof. J. Cejpek, doc. Straka, doc. Merta, doc. Visenberger a Bratislavská fakulta - doc. Žatkuliak. Koncem 60. let se ukazuje, že informatika nestačí zachytit celou šíři teoretických problémů v oboru (oproti dvěma oboru v zemích směrem na západ). Proto čeští odborníci přicházejí s teorií obecné informace (viz obr. 1 - nepovinné schéma) V letech 1968 - 72 (utužení totality, normalizace) byl zadán státní úkol „vymezení předmětu a perspektivních úkolů informatiky“. Jeho řízením byla pověřena Věra Kubátová, jejíž zásluhou byla shromážděna řada cenných rukopisů, nic z nich ale nebylo publikováno. J. Patočka přispěl k těmto rukopisům svou statí „Filosofie a společenský problém informace“. Po roce 1972 se rozvíjí podle sovětského vzoru sociální informatika, především na pražské a bratislavské fakultě. Hlavním představitelem byl J. Straka Po roce 1989 je usilováno o spojení s vývojem informační vědy v západních zemích, v důsledku tohoto dnes nazýváme obor informační vědou. Hlavními současnými představiteli jsou prof. J. Cejpek a prof. Kőnigová. Teorie informační vědy se rozvíjí i na Slezské univerzitě. Počátkem roku 1996 vyjde sborník na toto téma obsahující mj. i zmíněné Patočkovo dílo a Saarbrűckenský model (systém inf. vědy, viz dále)
str. 4
DEFINICE INF. VĚDY Podle prof. J. Cejpka: viz obr č. 2 Z každé části (A, B, C) jsou vybírány jen některé části a závěry. Průnik znamená jádro informační vědy Každá zobrazená část má svou terminologii; v průniku se pojmy setkávají a dochází k nesrovnalostem a nedorozumění - nutnost ustálení pojmů. (Nejvíce nejednotný je samotný pojme „informace “.) Informační věda (prof. Cejpek) - „věda o rozmanitých jevových formách informace, o inf. tocích, procesech a systémech; chápeme ji jako vědu o zprostředkovávání informací ve společnosti a psychických a společenských účincích těchto jevů a procesů. Informační věda překonává bariéry mezi humanitními, přírodními a technickými obory. Inf. hermeneutika - původně vědecký postup při výkladu historických textů; nyní se zabývá problémem individuálního chápání pojmů (každý vnímá pojem jinak) Inf. věda (prof. Borko, USA) - zkoumá vlastnosti a chování informací, prostředky zpracování inf. za účelem přístupnosti a použitelnosti - vznik, shromažďování, pořadování, uchování, vyhledávání, srozumitelnění, přenosu, transformace a využívání. Proto se zabývá zaznamenáváním informací a používáním kódů. Má svou teoretickou i aplikační sféru. Inf Věda : vědní obor studijní obor uplatnění v praxi Saarbrűckenská univerzita - ve svém (Saarbrűckenském) modelu se zabývá studijním oborem inf. vědy. Ta je ve všeobecném smyslu vědou o reprezentaci (zastupování), recepci (přijímání) a prezentaci (předávání), především však o přenosu znalostí. Model ve srovnání s jinými pokládá důraz na recepci a je spíše humanitního zaměření. Se Saarbrűckenem udržuje kontakt Karlova Universita a prof. Cejpek, proto se její model objeví i ve zmíněném informatickém sborníku.
str. 6
Otázka č. 3 INFORMACE A JEJÍ DRUHY Informaci rozdělujeme na 3 základní druhy:
F - fyzikální (nerostná příroda)] B - biologická (živá příroda) S - sociální (člověk)
FYZIKÁLNÍ INFORMACE Dosud neexistuje jednotné chápání, zda tento druh inf. existuje či nikoliv. Fyzik. inf. lze totiž stěží dokázat, protože ji nelze z předmětu vytáhnout. Nepřímý důkaz podává entropie, což je míra neuspořádanosti (pojem vychází z termodynamiky, kde znamená neuspořádanost molekul). Pohled na entropii je z hlediska fyziky a inf. vědy jiný. Fyzikové chápou neuspořádanost včetně atomů, molekul a dalších fyzikálních jevů laikem běžně nepozorovaných. Inf. věda se snaží míru neuspořádanosti co nejvíce snížit (knihovna „v pořádku“ má entropii nulovou). V nerostných systémech se entropie někdy snižuje - např.: Diamant má propracovanější krystalickou mřížku než jiný krystal, je v něm nižší entropie. Sníží-li se při vzniku diamantu entropie, proběhne zde inform. proces, přibude zde informace. Toto je nepřímý důkaz existence fyzikální inf. „Zvětšení informace v systému neživé přírody znamená snížení jeí entropie - není to pouhá analogie, nýbrž průběh konkrétních fyzikálních jevů a procesů.“ Hlavní námitka proti této teorii zní: „Nedochází ke kvalitativním změnám vlastního stavu“. Fyzikální inf. nelze od nerostných systémů oddělit. Neživá příroda nemění svou kvalitu nabytím nebo ztrátou inf., ta v nich jen obíhá. Neexistují zde procesy (orgány), které by se zabývaly přijetím a zpracováním informace. Při hodnocení inf. (kladná / záporná) je zde indiferentní - nemá sémantický obsah. Informace zde nemá svůj vývoj (neexistují kvalitativní změny). Negentropie, míra uspořádanosti, je opakem entropie. Je zároveň přínosem pro inf. vědu. Ve Filosofii je v současné době obecný pojem informace bitevním polem. Materialismus reprezentovaný marxismem s existencí fyzikální informace souhlasí. Informace je nedílnou součástí hmoty, je v ní ovšem pasivní. Obdobný názor zastává i idealismus (tomismus, novotomismus), protože informace musela být do neživých objektů vložena, což nepřímo dokazuje existenci boha, či jiné nadpřirozené síly.
str. 7
BIOLOGICKÁ INFORMACE Čím je organismus složitější, tím se v něm nachází více informace. Rostliny jsou schopny vnímat své okolí (experiment: jeden člověka rostlinám ubližuje, druhý je zalévá, Rostliny zareagují na blízkost takovýchto osob např. výkyvy v průchodu tělních šťáv). I rostlina je tedy schopna přijímat a zpracovávat informace. Složitější organismy jsou k tomuto vybaveny ještě lépe (oči, mozek ...) Rozeznáváme 2 „druhy“ biologické informace: - zakódovaná (Čápi si v pokoleních pamatují podle orientačních bodů svou dalekou cestu teplých krajin. Jsou-li převezeni na vzdálené hnízdiště, cestu do Afriky nenajdou) - odpozorovaná. Za určitých podmínek je organismus schopen odpozorovat informaci a případně ji i předat (šakal neuměl proniknout do pštrosího vejce. Jeden jedinec, pravděpodobně v kritické situaci obživa, zachování rodu, pustil na vejce kámen. Od něj se trik naučili i další šakali) Odpozorovaná inf. může být získávána postupně. (Kos kdysi odlétal na zimu pryč, postupně ale začal zůstávat v blízkosti lidských sídlišť Organismy přebírají informace i ze sociální sféry (Volavka se naučila krást žrádlo pro rybičky, které vhazovala do vody, načež se objevily rybičky - volavčina potrava. Zakódovaná informace zůstává v organismu, i když už jí není potřeba (pes se při lehání zatočí - zalehávání vysoké trávy). Kódování informace (komunikace) může být u prostorově vzdálených organismů jiná. (Delfíni z Tichého oceánu nerozumí delfínům z Atlantiku)
DRUHY INFORMACE FYZIKÁLNÍ Nemá speciální části pro příjem, zpracování a využívání inform.
BIOLOGICKÁ Má speciální části...
Nemá sémantický obsah
Má primitivní sémantický obsah
Nelze ji (zatím) oddělit od ostatních vlastností hmoty
Vzniká (kromě jiného - kódovaná inf.) jako „vnímání“ inf. přicházejících z obou ostatních prostředí
str. 8
SOCIÁLNÍ Má kromě přirozených ještě umělé speciální části... Má dokonalý sémantický obsah Vzniká poznáváním všech tří prostředí
DEFINICE INFORMACE Věda stále nedokáže definovat pojem informace, aby vyhovoval všem vědním oborům. Potřebu definice vyvolala kybernetika. Tvůrcem jedné z nejznámějších definic je kybernetik Norbert Wiener: „Informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ Tato definice byla stvořena pro kybernetiku. Když k problému přišli odborníci jiných vědních oborů vznikly stovky definicí z různých pohledů. Informace bývá definována také jako uspořádaná řada signálů; faktum vnímané našimi smysly; obsah spojení mezi dvěma objekty, jenž způsobuje nějakou změnu; relativní veličina definovatelná jen v určité konkrétní situaci; uspořádání prvků do systémů; obsah zpráv přenášených v prostoru a čase. Definice Matyáše Bajgera zní: „Informace je jev probíhající po všech aktuálně možných vazbách libovolného subjektu s okolím. Informace je nezbytným základem existence hmoty a světa. Nosič informace má vždy konkrétní formu.“ Filosofie - V marxismu se informací značně zabýval pan Ursul. Marxismus chtěl informaci povýšit na kategorii, jako je čas a prostor. Vlastnosti: 1. nevyčerpatelnost informace 2. neomezené množství druhů inf. 3. výrazný podíl objektu a subjektu (úloha subjektu je podceněna) 4. princip odrazu (inf. se v subjektu nějakým způsobem odráží) 5. princip variety Idealistické teorie - tomismus (viz výše) Pozitivismus tvrdí, že informací nelze oddělit od objektu, nelze ji tedy ani zkoumat Informační věda chápe inf. jako fenomén (= něco neuchopitelného), proces a někdy i jako věc (zboží).
str. 9
otázka č. 4 SOCIÁLNÍ INFORMACE (Viz též předchozí otázka, především diagram rozdělení informací na počátku textu) Ve srovnání s biologickou a fyzikální je sociální informace (SI) kvalitativně nejvyšší už proto, že se člověk zabývá navíc svou historií, uměním atp. Člověk je systém biologický, psychologický, sociální, kybernetický. Člověk komunikuje v systémech: člověk - živočich člověk - stroj (např. i zvednutí plácačky výpravčího) člověk - člověk člověk - společnost člověk - skupina člověk - instituce Větší plocha, kterou SI zaujímá na diagramu v předchozí otázce, je zapříčiněna faktem, že člověk kromě vlastních (sociálních) inf. proniká i do inf. fyzikálních a biologických. Strojní inf. (viz Žatkuliak) - v lidských výtvorech existují a pohybují se i fyzikální informace (např. hodinky, parní stroj). Kombinace sociální a fyzikální inf. Hybridní inf. (viz Straka) - ve vyšším (sociálním) systému inf. jsou i prvky nižší - člověk je stále zakořeněn v biologické sféře. Kombinace sociální a biologické inf. Definice SI - Informace cirkulující v lidské spol. a jsou využívány při řízení společenských procesů. (Jsou však veškeré SI využívány při řízení procesů? - viz např. inf „Dobrý den, paní Nováková“) Sociální inf. dělíme (zatím) na dvě hlavní skupiny: - biosociální - informace v systémech člověk - živočich a živočich - živočich (např. řeč delfínů) - sociální (klasické) - realizují se ve spol. v mnoha systémech. úrovních a směrech.
Zdroje SI - vnější : inf. získané ze svého okolí, z přírody, ze společnosti - vnitřní : inf., které si dovedeme vybavit pamětí, emoce Nepovinné schéma (viz Žatkuliak):
str. 10
Schéma může připadat vyumělkované. Především tím, že levá i pravá strana jsou vytvořeny symetricky, přestože vnitřní a vnější SI jsou si zcela odlišné. Práce je svým způsobem součástí společnosti, je vždy v ní přece prováděna. Navíc duševní práce nemusí zanechávat žádné hmotné stopy, Žatkuliak měl namysli patrně pouze práci fyzickou. I pojem energie se zdá násilím vtlačený. Přesun z vnitřní do vnější sféry je umožněn schopností člověka fixovat inf. na záznam (zaznamenat ji).
Vlastnosti SI - kvantifikovatelné : lze je nějakým způsobem změřit;
např.: komplexnost informací časovost zobrazitelnost přesnost úplnost - kvalitativní : např. platnost a pravdivost (např. inf. „Země je středem světa“) originálnost
Druhy SI Každý významnější odborník si zpravidla vytvořil vlastní rozdělení SI, žádné však nedokáže přesně vystihnout problém. Je to např. rozdělení na funkční (nové objevy) a pramenné (převzaté) nebo jiné na masové (laické) a vědecké atd. Rozdělení Žatkuliakovo je o něco přesnější: - konvenční (gesta, triviální inf.) - masově, masovými prostředky šířené - odborné
str. 11
otázka č. 5 VAZBY SOCIÁLNÍ INFORMACE (viz též Žatkuliak)
Vztah k SIGNÁLU Signál nám slouží k zkracování informace (červené světlo na semaforu nahrazuje slovo stůj). K tomu je zapotřebí dohody mezi uživateli, které již dnes musí být internacionální (např. v komunistické Číně znamenala červená volno, jeď, protože rudá je přece barva pokroku). Signál musí mít objekt, na který působí (uživatel) a musí existovat nositel signálu. Signál zaznamenává stav a také změnu stavu, mé komunikační podstatu a funkci (sděluje nám). Signály může být zvukový, světelný i řečový. Slouží kromě člověku i živočichu a stroji (fotobuňka - senzor světelné signálu). Z fyzikálního hlediska je signál odraz z psychosociologického - pocit z sociologického - znak z informačního - nositel významu, pocitu Signál musí mít intenzitu, opakovatelnost, objem (materiální). Signál je nutno odlišit od šumu (t.j. nežádoucích záležitostí) a dále od nesignálu, jenž se signálu velmi podobá (jsou-li dohodnutým signálem k útoku 3 signální střely a nepřítel vystřelí i čtvrtou, stává se signál nesignálem - uživatel jej nepochopí). Ze signálu se může stát nesignál a naopak. Stává se tak špatným vysíláním nebo přijímáním, obojí lze ale přizpůsobit chybě a vytvořit tak z nesignálu zase signál. Signál je zkoumán v oblasti telekomunikací, kybernetiky a teorie informací.
Vztah k ZNAKU I znak zkracuje informaci. Znak = materiální, smysly vnímatelný a dohodnutý prvek, který v poznávání ukazuje, označuje nebo zastupuje nějaký objektivně existující předmět., událost, činnost nebo subjektivní výtvor. Znakem je např. postavička ženy či muže na dveřích k WC. I u znaku je třeba internacionální shody. Existuje celá řada jazykových i nejazykových znaků: - pohybové (gesto) - grafické (písmo, kresba, figurální zobrazení, matematické či chemické vzorce) - jazykové (jazyk, kódy - morseovka) - zvukové (řeč, hudba) - materiální (např. oblečení, výložka na rameni vojáka atp.) Dále lze znaky rozdělit na: - přirozené (tanec včely, jímž komunikuje s družkami) - umělé (většina, např. jazyk) Veškeré znaky mají obsah a formu, svůj informační význam a funkci. U znaku rozlišujeme: - kód (fyzická forma znaku) - smysl (vztah k objektu, který zobrazuje) - význam (uspokojení cíle, potřeby znaku) Úloha znaků v posledních letech roste, stejně jako jejich internacionální význam. Znak zkoumá lingvistika, teorie informace, filosofie, ale především semiotika.
str. 12
Semiotika analyzuje znak ve 4 rovinách: - syntaktická (pořadí znaků) - sémantická (význam znaků, přiřazování obsahu; např. Jitřenka i Večernice =Venuše) - pragmatická (význam znaku pro objekt, uživatele) - sigmatická (vztah mezi obsahem znaku a způsobem vyjádření) Znak je ve srovnání se signálem rozmanitější, statičtější a opakovatelný (s opakovaným použitím).
Vztah ke KÓDU Kód má mnohé charakteristiky signálu i znaku. Kód = systém pravidel, která umožňují, aby se zpráva z výchozího jazyka zaznačila do cílového jazyka nebo do jazyka kódu. Kódování se musí řídit určitými, předem danými pravidly. Důvodem pro kódování může být snaha o zatajení (na rozdíl od signálu, jenž je určen nejširšímu okruhu uživatelů). KÓdy šetří místo v paměti a obvykle mohou urychlovat informační proces. Kódy: - subjektivní (se subjektivními pocity, emocemi, city) - objektivní (číselné, abecední apod.) Využití kódů je v současné době především ve výpočetní technice. Z hlediska informace nám kódy umožňují formulovat, transformovat, přenášet, uchovávat, zapisovat a zpětně vyhledávat informace.
Vztah k POZNATKU Poznatek je pravdivý a zevšeobecněný výsledek pracovní, ale stále častěji i myšlenkové činnosti individua, vyjádřený v konkrétní jazykové formě (Žatkuliak). Jednoduše řečeno, poznatek vzniká odrazem reality ve vědomí člověka. Existuje vzestupná hierarchie: smyslových forem: pocit -> vjem -> představa logických forem: pojem -> soud -> úsudek -> výrok Spojením těchto forem vzniká poznatek. Vztah Informace a poznatku je řešen takto: 1. Poznatek je ztotožněn s informací - poprvé sdělovaná informace se stává pro člověka poznatkem 2. Poznatek se stává potencionální inf. - informaci si člověk může nechat pro sebe, může ji ale potencionálně předat jinému - pak se stává tomu jinému poznatkem. 3. Poznatek jako výsledek získaný v procesu vědeckého bádání - poznatek získaný přímo, nikoliv zprostředkovaně (z knihy, od dalšího člověka). Vědecké poznatky ovšem nemusí být pravdivou informací („Země je kulatá“ - z toho Kolumbus vyvodil, že přistál v Indii).
Vztah k FAKTU Fakt považujeme za něco zjištěného, ověřeného, potvrzeného (např. rychlost světla považujeme za fakt). Data jsou souhrnem údajů: 15, 12, 7 (např. teploty v tabulce teplot v závislosti na čase). Číslo 12 z těchto dat je údaj. Jsou-li data opatřena dalšími upřesňujícími údaji (místo, čas, jednotky atp.), lze je považovat za faktografické údaje (fakta). Pojem „data“ je obecnější, je
str. 13
to množina položek, která prochází zpracováním. Proti tomu údaj je jednotlivý určitý prvek množiny dat. Níže uvedené skutečnosti platí ve vědě i v praxi: 1. Fakta zaměňujeme s pojmy údaj a data 2. Vědní obory zkoumají jen určité stránky skutečnosti - existuje mnohovýznamnost faktů (jiný význam mají pro různé obory) 3. Fakt je pokládán za specifický jev a zároveň za informaci o tomto jevu.
Vztah k SYSTÉMU (viz též otázka č. 11). Informace je prvek jistého systému, do jisté míry jsou ale oba na sobě nezávislé. Inf. vstupuje do určitého systému už ve chvíli svého vzniku a inf. systém je systémem až tehdy, když jeho obsahovou strukturu tvoří informace.
Vztah k JAZYKU Jazyk je znakové povahy, nejdůležitější prostředek komunikace. Jazyk je považován za vrcholný produkt inteligence člověka. Jazykem se zabývá sémantika, její oddíl - lingvistika a semiotika. Přirozený jazyk - historicky vyvinutý, v každodenním styku používaný. Věda se snaží, aby jazyk byl co nejsrozumitelnější a jednoznačný. Literatura naopak jazyk rozvíjí do šíře. Umělý jazyk - vytvořený pro speciální účely, obvykle vychází z jazyka přirozeného. (např. Brailovo slepecké písmo, Esperanto atd.) - přirozený (běžně používaný v knihovnách - katalogizační záznam) Informační jazyk - formalizovaný (slouží pro inf. činnost - automatizované systémy, komunikace s počítačem. Formalizací se snažíme odstranit nedokonalosti přirozeného jazyka - synonyma, homonyma, antonyma. Metajazyk - Paradox lháře: „Lže, nebo mluví pravdu lhář, který o sobě prohlásí, že lže?“. Tento antický řecký paradox vyřešil až v tomto století polský lingvista A. Tarski. Ten rozdělil řeč na jazyk („Lže ... lhář,“) a metajazyk - jazyk o jazyku („který ... lže?“). Metajazyk jazyk popisuje. Metajazyk začíná tam, kde se objevuje popis výroku. Proto je metajazyk bohatší než jazyk (obsahuje nejen jazyk, ale i jeho popis). používáním metajazyka dochází k zkreslování díky špatnému popisu jazyka. Smíchá-li se jazyk a metajazyk vzniká zpravidla paradox.
str. 14
Otázka č. 6 ODBORNÉ A VĚDECKÉ INFORMACE Informace rozdělujeme na fyzikální, biologické a sociální. Odborné i vědecké informace z pohledu původu patří jednoznačně do oblasti sociální. Díky svým obsahům ale pronikají do fyzikální i biologické oblasti (biologie, mineralogie apod.):
Vědecké informace Vědeckou informaci lze chápat těmito způsoby: pojem, který vyjadřuje výsledek exaktního logického poznání stav uspořádanost - neuspořádanost v procesu poznání (Shromáždíme-li ve výzkumu fakta, máme neuspořádanou inform., teprve po jejich setřízení a vytvoření závěru se informace stane uspořádanou) obor (např. VTEI) - dnes již poněkud nepřesné osobitý druh odborných informací Existuje nepřehledné množství více či méně výstižných definicí vědecké informace, ze kterých ale lze vyvodit tyto závěry: vznikají v procesu abstraktního a logického myšlení (např. e=mc2) vyjadřují podstatu a zákonitosti odražené objektivní skutečnosti obíhají ve sféře vědy a v aplikacích vědy zasahují bezprostředně do procesu výroby od běžné sociální informace se, stejně jako odborná inf., liší několika základními znaky: přenost, objektivnost, pravdivost (platnost)
Odborná informace Odborná informace je ve srovnání s vědeckou významově širší. Za odbornou informaci považujeme: produkt určitého proměnlivého empirického a vědeckého poznání vyjadřuje podstatné stránky věcí a jevů nejvyšší druh ve sféře sociálních informací k přenášení bylo dříve zapotřebí speciálního informačního systému, dnes již ne. (Internet přenáší odborné i laické inf.) přenáší se i přímým verbálním stykem odborníků
str. 15
Struktura odborné informace Náš pohled na odbornou informaci rozdělujeme podle mnoha hledisek: poznávací proces - teoretické, empirické, metodologické, technologické ... původnost - primární / sekundární / terciární, nové / zastaralé ... úplnost - výběrové,, vyčerpávající,, orientační ... zpracování - datové, textové, analytické / syntetické ... použití znaků - písemné, numerické, alfanumerické, ikonografické hodnotové určení - publicistické, hypotetické (=úvahy), propagační, prognostické ... přenosová periodicita - jednorázové / periodické, vstupní / výstupní, finální ... vědní obory - kybernetické, lingvistické, estetické ... činnostní okruhy - umění, věda, politika, výroba, školství ...
str. 16
Otázka č. 7 VLASTNOSTI ODBORNÝCH A VĚDECKÝCH INFORMACÍ INFORMAČNÍ ŠUM Informační šum je nežádoucí záležitostí komunikace. Vnáší do přenášené zprávy nepřenosti a chyby, může zkreslovat. vnitrosystémový šum: obsažen v nás (psychika, znalostní oblast inteligence) vnější šum: v okolní, v prostředí
Sémantický šum Sémantický šum zkresluje význam komunikované zprávy. Může dojít k nepochopení nebo k nesprávnému pochopení, přičemž perceptor je považuje za správné (což je horší) Obecný model komunikace:
Na základě dialogu se pozice zdroje a příjemce vymění současně s jejich činnostmi. Univerzum znalostí a představ 1 se s univerzem 2 vůbec nemusí na počátku dialogu protínat. Jediné spojení vede přes informační kanál. Při komunikaci se ale univerza začnou v jisté oblasti protínat (čárkované čára). Míra protínání závisí na podobnosti obou univerz a komunikačních dovednostech. Účelem odborné komunikace a práce informačního pracovníka je co nejvíce onu konkrétní oblast obou univerz sblížit. I nezúčastněný pozorovatel má své univerzum, které se může protínat s univerzem 1 a 2. Zapojí-li se do komunikačního procesu prostředník, může dojít ke zkreslení informace sémantickému šumu. Ten se zvyšuje s narůstajícím počtem prostředníků. Prostředník totiž vždy používá metajazyk a metakanál.
Pragmatický šum Celá informace či problematika je sice správně pochopena, její praktická aplikace ale vázne. Příčinou je obvykle neúplnost informace (např. Autor kvalitně zpracuje odborný text, ale v tiskárně obrátí jedno důležité schéma vzhůru nohama.) Nezjistí-li příjemce tento pragmatický šum, může pak dojít k chybě (chybám). (např. prognóza delfské věštírny: překročíš-li řeku, zničíš velikou říši. Nebylo ale pochopena jestli říši svou či nepřítelovu).
Technický šum Technický šum je způsoben špatně fungující technikou, jestliže je zapojena do komunikačního procesu. (např. chrastící telefon) str. 17
BARIÉRY INFORMOVÁNÍ Bariéry, stejně jako šum rozdělujeme na vnitřní (psychické) a vnější (prostředí). Bariéru si ovšem narozdíl od šumu uvědomujeme předem a řešíme ji. Šum si vůbec nemusíme uvědomit. Rozeznáváme tyto bariéry: 1. psychosociální bariéry - nedostatečná intelektuální připravenost člověka - rozptylování pozornosti - stresové situace - předtuchy a předem dané negativní postoje (viz Waltari: Jeho království) 2. jazykové bariéry - vnitrojazykové, vnitrosystémové: rozdíly v intelektuální úrovni jazyka, nářečí - mezinárodní, mezijazykové - žádný překladatel nedokáže překládat bez sémantického šumu; je dnes částečně překonána angličtinou 3. komunikační bariéry - vytrhávání myšlenky nebo faktu z kontextu - časová bariéra - podceňování informační činnosti 4. historická bariéra - čím více jdeme do minulosti, tím méně nalézáme prameny, ze kterých lze informace čerpat. 5. politicko - administrativní bariéra - mezi nespolupracujícími zeměmi, v období studené války byla mnohem výraznější. 6. edičně - polygrafická bariéra - způsobená tiskařským a vydavatelským průmyslem. Dříve dominovala bariéra ideologická (cenzura), dnes ekonomická. Z časového hlediska je důležité zpomalení způsobené ediční činností (posudky, grafická úprava, korektury ...). Při snaze o její zrychlení zase dochází k chybám, nekvalitnímu tisku apod.
str. 18
ZÁKLADNÍ ROZPTYL (otázka č. 7) Model základního rozptylu vytvořil Bradford a zpřesnil jej Wickerf: TX : T2X : T3X = 1 : n : n2 T .. počet časopisů (x .. jádro, 2x ... 1. zóna, 3x ... 2. zóna) n ... počet článků Rovnice ukazuje na závislost počtu článků v odborných časopisech. Časopisy lze rozdělit do tří zón: jádro - periodika zaměřená přímo na náš obor 1. zóna - periodika, v níž náš obor zaujímá jen část (jejich počet má být 2x jádro) 2. zóna, asociovaná - periodika spřízněných vědních oborů (jejich počet má být 3x jádro) Jedna třetina všech článků má být v jádru, jedna třetina v 1. zóně a jedna třetina v 2. zóně. K tomu ale musí být v první a zvláště v druhé zóně vyšší počet periodik (viz výše). Počet článků je pak zvětšován exponenciálně. Jestliže se objevuje se disproporce: je-li prvek n2 větší vyvíjí se obor zrychleně - je zhuštěný je-li prvek n2 menší vyvíjí se obor zpomaleně Celá teorie byla daleko funkčnější v 30. letech, kdy vznikla. Dnes její použití postupně vytlačuje digitalizovaná informace.
REDUNDANCE Redundance znamená opakování. Používáme li informaci často, často ji opakujeme snížíme tím uživatelovu pozornost. Tím je redundance škodlivá. Příklad Růže je červená Růže je krvavě červená (informace se zvýšila) Růže má barvu (informace se snížila) Hovoříme-li o růži v bodech 1. a 2. a nato použijeme bod 3. jedná se o zcela zbytečnou informaci - redundanci. Redundance je přípustná u učebních textů. V odborných textech zatěžuje a komplikuje porozumění - sémantický šum.
str. 19
ZASTARÁVÁNÍ A ZTRÁTA INFORMACÍ zastarávání se projevuje především u odborné lit. Na míře zastarávání lze poznat rychlost rozvoje určitého oboru. Nejpomaleji zastarává filosofie, historie (mimo nejnovější dějiny), nejrychleji publikace o technice. Rozeznáváme publikační čas - čas potřebný k vydání knihy, díla. Pro zastarávání je charakteristický informační poločas, který má dvojí vysvětlení: doba, v níž zastará polovina publikací daném problému čas, ve kterém kulminuje využívání určitého pramene - pro zjistitelnost frekvence výpůjček se často využívá v knihovnách. Na měření zastarávání existují přesné exaktní metody. Ztrátu informací rozeznáváme v základu dvojí: gnoseologická - omezená kapacita naší paměti v CNS komunikační - ztráta během kom. zaviněná nepřesnou klasifikací (šum)
str. 20
otázka č. 10 SPOLEČENSKÝ INFORMAČNÍ CYKLUS VE VĚDĚ Obecná charakteristika komunikace ve vědě V systémech vědy se projevují některé typické rysy komunikace, které ji odlišují od kom. běžné. Je to nepřetržitý dialog mezi komunikantem a uživatelem, jejichž pozice se neustále vzájemně vyměňují. Výzkumy analýzy toku informací ve vědě prokázaly: Problémy, které ovlivňují kom. ve vědě, nejsou dány jen rostoucím kvantitativním množstvím vědecké literatury, nýbrž celým komplexem faktorů typických pro vědu. Výměna inform. není náhodným shlukem informací, vždy je jaksi cíleným zpracováním veřejných a poloveřejných forem komunikace. Do procesu kom. ve vědě nemůžeme zahrnout pouze externí materiály (sborníky, články v časopisech). Velmi důležité jsou interní materiály, které nejsou publikovány.
Formální a neformální prameny V celém vědeckém procesu ve zmíněných bodech hraje významnou úlohu formálnost a neformálnost pramenů a kanálů: Formální informace: Neformální informace: ----------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------------------------veřejně přístupné (více uživatelů) omezená přístupnost (limitovaně uživat.) uložitelné a vyhledatelné dočasně, náhodně uložené starší, ověřené novější, neověřené, hypotetické bývají dokumentovány nebývají dokumentovány (jen částečně) ovlivněny uživateli ovlivněny iniciátorem komunikace větší redundance nižší redundance nízká interakce (zaměřená inform.) vysoká interakce (nezaměření inform.)
Invisible College Invisible college (IC) má velmi důležitý význam pro vědeckou práci, jedná se o typický příklad neformální komunikace ve vědě. Typické pro IC je neformální navazování a udržování kontaktů mezi odborníky třeba na konferenci. Vskutku čtyři věty pronesené při setkání na chodbě mohou odborníkovi dát více než spousta referátů. Nejtypičtější je pro IC ale vzájemné posílání a vyměňování si informací mezi odborníky zcela neformální až soukromou cestou. Takováto komunikace značně předbíhá publikované dokumenty zpomalené publikačním časem. Často některé materiály nemusí být vydány vůbec. Kromě pasívního je ale vyžadován též aktivní přístup - zasílání vlastních nových inform. Hlavními výhodami jsou: - rychlost neformální výměny - proměnlivost účastníků - věková struktura (noví mladí členové jsou kriticky vybíráni) - výběrovost daná zaměřením účastníků (hraničící obory) IC nikdo neorganizuje, vyplývá sama ze snahy o přínos k poznání.
str. 21
V současné době do hry vstupuje Internet. Ten také slouží k výměně zpráv IC, celý proces se urychluje a stává se proměnlivějším.
Výhody a nevýhody bezprostřední interakce Bezprostřední interakci lze chápat jako výměna zpráv od kolegy kolegovi. Výhody v tomto kanále převažují. Taková informaci je díky osobnímu styku přímá. Důležitá je možnost aplikace a použití v praxi (např. bezprostřední rady v obsluze počítačů nic nenahradí). Základem je i bezprostřední zpětná vazba. Nevýhody jsou tvořeny špatnými lidskými vlastnostmi - např. strach zkušenějšího odborníka z konkurence méně zkušeného kolegy může vést k nepravdivému či zkreslenému informování. Neformální komunikace na pracovištích velmi rychle ovlivňuje výsledky vědy, i když někdy třeba v negativním smyslu (např. nezaviněná nepřesnost informací).
Role náhody ve vědě Náhoda se projevila např. v spadlém jablku na Newtona, který se dále zamyslel, proč na něj vlastně spadlo. Takových případů by se dala najít spousta, řada nápadů přichází též ve snu. Náhoda takto může hrát významnou roli. Záleží ale především na povaze badatele, který se nad náhodou musí rozjímat, zvažovat a nikoli je jakožto zbytečnou „hodit za hlavu“. Náhoda musí spadnout do úrodné půdy.
Tvorba a oběh primárních a sekundárních dokumentů Typickým primárním pramenem je výzkumná zpráva, která je přímým vyjádřením vědcovy práce, činnosti, výsledků i jednotlivých složek výzkumu. Také jsou-li výsledky zpráv shrnuty do stati v periodiku, sborníku, příp. do monografie jedná se o dokumenty primární, protože obsahují dosud nepublikované údaje. Jsou však primárnější o něco méně, protože v nich autor vycházel i z jiných primárních zdrojů (např. srovnání). Sekundární pramen je vybudován na základě primárních dokumentů. Typickými příklady jsou bibliografie, rešerše, anotace aj. Sekundárním dílem je i kritika, sumarizující dílo, nebo prostě práce založená zcela na primárních pramenech a ne na vlastní výzkumné činnosti. Přemíra sekundárních pramenů a obtížná orientace v nich způsobuje informační krizi. Zvyšuje se v nich též redundance. Příčinou enormního nárůstu sekundárních dokumentů je především snaha citovat co nejvíce dokumentů. Terciálním pramenem je např. bibliografie bibliografií nebo seznam rešerší. Encyklopedické prameny tvoří čtvrtou skupinu, která sice nenavazuje na posloupnost uvedených tří, jsou však v nich zhuštěny informace z nejrůznějších vrstev pramenů do krátkého popisu. Účelem je co nejstručnější a nejpřesnější vyjádření.
Pseudoprimární prameny Pseudoprimární prameny jsou prameny sekundární, které se ovšem jeví jako primární. Například jistý odborník opíše částečně práci svého kolegy a vydává ji za svou. Vytváří tím pseudoprimární pramen, čímž vniká opět informační krize. Obdobně mohou existovat i pseudosekundární dokumenty.
Citační analýza Na počátku výzkumu citací stál prof. Price. Na základě statistických metod lze zjistit množství citací a tím naznačit velikost díla. Například A. Einstein napsal celkem asi 4 tenké
str. 22
knížky, zatímco V.I. Lenin okolo padesáti. Množství citací obou autorů je ale stejné. Měřit lze samozřejmě kromě díla autora též tvorbu vědecké instituce nebo její části, oddělení.
Standardizace textů Standardizace textů znamená snahu o zlepšení oběhu informací v systému vědy. Ne zcela se ale zdařila, především díky nárůstu netištěných elektronických dokumentů. Základními snahami standardizace textů byl: přísnější výběr primárních publikací z hlediska novosti zvýšení jakosti sekundárních pramenů sloužících k zpětnému vyhledání primár. pram. zestručnění textů primárních pramenů (hlavní přínos) Standardizace textů zaznamenala největší úspěch u patentové literatury, která má dnes přesnou strukturu a řád. Jinde to ale bylo slabší. Dalším pokusem o minimalizaci důsledků inform. krize bylo působení na etiku autorů. Společností UNESCO byl vydán Kodex dobrých autorů. Výsledek byl však spíše symbolický. Základní autorské zásady kodexu byly: doplňovat text klíčovými slovy, abstrakty a přesnou bibliografií psát výzkumné zprávy standardizovanou formou. Výsledkem mělo být snížení počtu primárních, sekundárních a vyloučení pseudoprimárních pramenů, zkrácení textů a využívání klíčových slov.
Aplikovaná informační věda Každý vědní obor má svou teoretickou a aplikovanou složku. Vždy jde o zvědečtění oboru, racionalizaci, automatizaci, technizaci, což směřuje k lepšímu použití informací. Teoretická informační věda obsahuje sumu ověřených (vždy ve vztahu k ostatním poznatkům té doby), zevšeobecnělých a relativně ustálených poznatků o podstatě, zákonitostech, metodologii, terminologii a struktuře oboru. Pomocí bádání ověřuje hypotézy a teorie. Aplikovaná informační věda je praktickým uplatňováním teoretického poznání. Obě složky jsou spolu nerozlučně spjaty a vzájemně závislé.
str. 23
Postavení informační vědy v systému věd
(otázka 10)
Inf. věda se nalézá na průsečíku humanitních a technických oborů. všechny ostatní vědní disciplíny jaksi přemosťuje. Systematizací věd se velmi zabýval marxismus (např. B. Engels), dnešní pohled na klasifikaci věd je mnohem volnější. Jistí odborníci zařazují inf. vědu do oblasti kybernetiky a počítačových věd. I sémantickou rovinu totiž charakterizují kvantitativní ukazatele - význam informací lze měřit a statisticky kvantifikovat. Většina příslušníků oboru jej ale řadí do oblasti humanitní, společenskovědní. I zde chápou jako nezbytnou onu technickou složku, která je ale jen prostředkem k cíli a výsledku, kterým je člověk, variabilita jeho aktivita potřeb.
str. 24
otázka č. 8
INFORMAČNÍ POTŘEBY, UŽIVATELÉ A SLUŽBY Informační fond Informační fond je souhrnné pojmenování organizovaného (profilovaného, vybraného, uspořádaného) informačního subsystému nějaké instituce nebo sítě a tento inf. fond je hlavním prostředkem naplnění úkolů této instituce. Inf. fond je vždy determinován charakterem instituce a od toho se odvíjí i jeho akvizice a poskytované služby. Inf. fond plní tyto funkce: - informativní - selekční (výběrové) - lokační (umístění jednotek dokumentů) - poznávací Inf. fond se dělí na tři složky: Dokumentový fond - organizovaný soubor relevantních primárních dokumentů. Dříve byl označován jako knihovní fond, s rozvojem médií bylo nutno název změnit. Dokumentografický fond - organizovaný soubor relevantních dokumentografických informací, které slouží zejména k vyhledávání primárních dokumentů. Pomáhá uživateli se dostat k primárním pramenům - např. kartotéka, rešerše. Faktografický fond - profilovaný, ucelený a organizovaný soubor skládající se z faktografických informací. Jednotlivé údaje považujeme za samostatné jednotky, třídění probíhá pomocí číslování těchto jednotek.
Informační potřeby (IP) a uživatel Společenské IP - Jedná se o potřeby, které vyžaduje celá společnost. Mění se zpravidla dosti pozvolna, pouze když se v zvratových chvílích změní hodnoty či struktura spol., dojde i k změně jejích IP. Vyplývají z ekonomických a sociálních stavů spol. jsou objektivní Skupinové IP - Jistá ucelená skupina má vzhledem k své činnosti též určité IP např. studenti jednoho oboru, zájmový kroužek apod. Individuální IP - Jsou zcela závislé na zájmech činnostech jednotlivce. na rozdíl od předcházejících jsou zcela subjektivní. Uživatele je třeba chápat velmi široce - individuum, instituce (např. jiná knihovna) apod. Bezprostředním uživatelem je ten, kdo přichází přímo do styku s naší informační službou (např. u MVS jiná knihovna), finální uživatel pak končí poslední článek řetězu, pro kterém se služba a informace přenášejí (např. u MVS čtenář).
Relevance a pertinence Relevance je objektivně existující významová shoda mezi obsahem inf. zprávy a obsahem inf. požadavku. Příklad: Chceme-li určitou knihu, sdělíme knihovníkovi její název a dostaneme ji, jedná se o relevanci. Ne každý relevantní dokument je ale zároveň pertinentní. Relevantní dokument totiž ještě nemusí vyhovovat představám uživatele. Pertinence je shoda obsahu inf. zprávy s inf. zájmy uživatele, jak ji subjektivně hodnotí uživatel. Příklad: Podle názvu knihy se nám zdá vyhovující našim inf. potřebám, půjčíme si ji, ale zjistíme, že informace v ní jsou příliš populárního nebo naopak odborného charakteru.
str. 25
otázka č. 9 SPOLEČENSKÝ INFORMAČNÍ PROCES (viz oxeroxované schéma)
Okruhy Rozeznáváme tři základní okruhy: původce, autor (záleží na skupině, ke které se obrací; postavení autora je nejdůležitější) zprostředkovatel uživatel
Zprostředkovatel Zprostředkovatelem je nejen knihovník a informační pracovník, ale též překladatel, nebo herec v divadelní hře.
Uživatel Požadavky uživatelů se liší podle jejich cílů, kterými jsou determinovány. Uživatel má zpravidla zájem o: rozsah díla novost díla teoretické / praktické dílo praktická dosažitelnost díla (jazyková bariéra apod.) možnost členství v invisible college
Informační operace Informační operace jsou jednotlivé činnosti při přenosu, zpracování a přepracování informací (např redukční činnosti apod.).
str. 26
Otázka č. 11 INFORMAČNÍ SYSTÉM Systémový přístup Systémový přístup je takový způsob myšlení, řešení a jednání, při kterém jsou jednotlivé objekty a jevy chápány komplexně v jejich vnitřních a vnějších souvislostech. Např.: TinLib pracuje systémově -- pojímá všechny složky práce knihovny. Je-li zaveden pouze do jedné činnosti (např. výpůjčka) ovlivní to činnost i ve všech ostatních oblastech. Vždy je nutno při řešení dílčích problémů mít na zřeteli celý systém.
Systém Systém chápeme jako souhrn složek a prvků směřujících k stejnému cíli. Složky jsou jednotlivé dílčí funkce systému. Příklad: v knihovně je složkou systému např. razítkování knih. V organizaci jako celku dělíme složky na: organizační - vše co musí existovat pro činnost, neplní však bezprostředně cíl a smysl instituce (např. účtárna ve větší knihovně) funkční - složky plnící vlastní poslání organizace (např. výpůjčka, akvizice) Prvky systému jsou fyzikálního (knihy, periodika) nebo abstraktního (signatury, digitalizovaná data) charakteru. Systémy se obvykle skládají ze subsystémů (např. dětské oddělení knihovny). Každý systém má své okolí, které je tvořeno jinými systémy. Výstup z jednoho systému znamená vždy vstup do jiného (nakladatel -> knihovna -> uživatel, knihovna). Okolní systémy mohou být tématicky blízké či vzdálené.
Informační systém Informační sytém je soubor (komplex) informačních složek (dílčích informačních činností) a informačních prvků (jednotlivých informačních prostředků) spolu s jejich vlastnostmi a vztahy tvořících uspořádaný celek, který směřuje k plnění určitého cíle (uspokojení uživatele). V informačních systémech převládá díky automatizaci stále více abstraktní prvky. Informační systém lze chápat v širším smyslu: V Z Z Z V = Vyhledávání, Získávání, Zpracování, Zpřístupnění a Využití. V užším slova smyslu znamená informační systém jen Z Z Z (získávání, zpracování, zpřístupnění).
Vztah informace a systému (použitelné též u ot. č. 5 - Vazby sociální informace) Z hlediska systémů se díváme na informaci jako na abstraktní prvek systému. Informace vstupuje do určitého systému již ve chvíli svého vzniku. Zato informační systém se stává systémem až tehdy, když jeho obsahovou strukturu tvoří informace. Jak informace tak systém mají své vlastní teorie a vzájemně se podmiňují.
str. 27
Otázka č. 12 Knihovnicko-bibliografická a vědecko-informační soustava:
současné změny
Současné změny neustále probíhají dosti živelně a je velmi obtížné je prognostikovat. Problémy zůstávají zejména na regionálním rozčlenění. Při rozvažování o přítomnosti a budoucnosti je nutno vyjít z minulosti - situace před r. 1989. Tehdy existovaly 2 systémy: Jednotná soustava knihoven - JSK; podle zák. č. 53/1959 Sb. soust.Vědeckých, technických a ekonomických informací-VTEI; vyhláška č. 21/1958 Sb.
Jednotná soustava knihoven Celá republika musela být pokryta sítí knihoven. Ve všech sídlech pak byly zřizovány místní kn. -MK. Ty měly od Národního výboru určité množství prostředků, jež dobrovolný knihovnický pracovník (zpravidla učitel) použil dle vlastního uvážení k nákupu knih. Speciálně zde byla též dodávána i politická lit. Později byly vytvořeny střediskové - městské kn. -SK, MK. Jejich fond byl širší a pracovali v nich profesionální knihovníci. Odtud byly knihy posílány na jistou dobu postupně do všech MK. Na tímto stály okresní kn. - OK, které metodicky řídily SK a MK. V čele celého systému stála Národní knihovna - NK. Poněkud mimo, zhruba na úrovni OK stály Státní vědecké kn. SVK. Směrem dolů putovaly tímto systémem metodické pokyny, vzhůru pak statistické výkazy o činnosti (výpůjčky). Mezi všemi knihovnami fungovala relativně dosti úspěšně (oproti dnešku) bezplatná Meziknihovní výpůjční služba - MVS, jejíž požadavky šly směrem: MK -> SK, MK -> OK -> NK.
Vědecké, technické a ekonomické informace Nejnižším článkem tohoto systému bylo Základní inf. středisko -ZIF. Nacházet se mohlo v libovolném podniku a zpravidla obsahovalo více či méně literaturu a informace o oboru, v němž instituce působila. Výše stálo Oborové inf. střed. - OBIS. Shromažďovalo oborově zaměřené publikace často dosti specializované (např. ve stavebnictví pozemní stavitelství). Nad nimi stály Odvětvová inf. střed. -ODIS. Zahrnovala vždy maximálně kompletní literaturu o celém odvětví (např. stavebnictví). V celé republice vždy existovalo jedno ODIS pro jedno odvětví. Metodicky bylo vše řízeno Ústředím vědeckých technických a ekonomických inf. - ÚVTEI. Základním nedostatkem zmíněných systémů byla přebujelá byrokracie. - existovalo příliš mnoho článků systému, každý s „nezbytnými“ úředníky. Než informace, metodický pokyn prošel tímto systémem, zpravidla již zastaral a objevil se nový. Dále pak nedostatek kvalitních potřebných technických prostředků (především ve VTEI). Nedostávalo se ani potřebné literatury ze zahraničí, díky informační bariéře k zemím mimo RVHP (nákup byl omezen tzv. valutovými fondy). Účel tak často nebyl dosažen pro šíři a těžkopádnost systémů.
str. 28
Po roce 1989 se v podnicích jako první začali propouštět pracovníci VTEI. Díky privatizaci a novým zákonům se JSK i VTEI začaly rozpadat a tento proces pokračuje dodnes. Např. okresní knihovny se někde metodicky starají o knihov. na nižším řádu, někde nikoliv. Soustava VTEI se již prakticky rozpadla.
Představy vývoje v budoucnosti 1. Stát se snaží pravomoci i zodpovědnost odsunout co nejníže, až na pár výjimek (viz níže) - např. Státní informační systém (SIS) ČR. Záležitosti dosti váznou na nedořešené regionální politické správě. Knihovny spadají tematicky pod jednotlivá ministerstva takto: Min. kultury --- veřejné knihovny Min. vnitra --- archívy Min. školství --- školní knihovny (tj. učitelské i žákovské), vč. univerzitních Min. zdravotnictví --- knihov. v nemocnicích (odporní i pro pacienty); apod. u jiných min. 2. Zajištění informací je záležitostí institucí, které je potřebují. Stát se již o výpůjčky ale ani o financování jednotlivých knihoven a informační center nehodlá starat. 3. Představa přesouvání informačních pracovišť na samosprávné orgány a soukromý sektor. Informace je zboží a patří na trh. 4. Je nutno rozvinout prostor pro soukromý sektor a sponzorství. Knihovnictví ovšem patrně není pro sponzory dostatečně lukrativní. 5. Snahy o maximální decentralizaci 6. Veřejné inform. služby - VIS mají zasáhnout celé teritorium republiky a to prostřednictvím veřejných knihoven. Ty mají kromě knižního fondu poskytovat informace o městu a regionu - jízdní řády, přehled kulturních památek a program akcí, inform. o nejdůležitějších podnicích v regionu vč. stručné charakteristiky apod. 7. Po přímou kontrolou státu zůstávají: instituce poskytující VIS a pokrývající teritoriálně celou ČR instituce, které jsou nositeli mezinárodních programů, k nimž ČR přistoupila (UNESCO) knihovny, mající ze zákona vyšší působnost, než je dána jejich sídlem (Národní knihovna, Národní informační středisko) Velkým problémem pro další vývoj se jeví SVK. Dosud není přesně známo, jak s nimi naložit. Má je platit město či stát? Jisté řešení naskýtá sloučení těchto knihov. s univerzitami. Celý vývoj dnes není uzavřený. Pokulhává nejvíce na nevyřešeném regionálním rozčlenění státu.
str. 29
