1 2014 Informační příloha MO ČR a AČR 1 20 014 14 2014
Připraveno redakcí
Vytrvalá obrana území
78 Letoun CASA C-295M zahájil společně s posádkou a pozemním personálem své působení v misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinajském poloostrově
Nad biblickou horou V pondělí ráno 4. listopadu 2013 odstartoval z kbelského letiště letoun CASA C-295M a nabral kurz směr Sinajský poloostrov. Třináct českých vojáků zde bude společně se svým strojem působit v mírové misi mezinárodních sil a pozorovatelů MFO do konce příštího roku. Jedná se o historicky první operační nasazení tohoto letounu v zahraniční misi. Ze všeho nejdříve si ale připomeňme, jaké je její zadání. Situace kolem Sinajského poloostrova se vyhrotila v době tzv. šestidenní války. Během tohoto vojenského střetnutí z června 1967 mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska ztratily arabské země některá svá území, mezi kterými byl i Sinajský poloostrov. Situace v této oblasti se začala konsolidovat až v roce 1979, kdy došlo k podepsání mírové smlouvy mezi Státem Izrael a Egyptskou arabskou republikou. Jednalo se o určitou normalizaci vztahů po ukončení páté arabsko-izraelské války.
1 2014 Sinajský poloostrov o rozloze 61 200 kilometrů čtverečních má trojúhelníkový tvar, který ze severu ohraničuje Středozemní a z jihu Rudé moře. Na západě se rozkládá Suezská šíje a Suezský průplav. Na východě ho lemuje izraelsko-egyptská hranice. Největší část poloostrova zabírá Sinajská poušť. Jeho střední a jižní část je zvrásněna Sinajským pohořím, jehož nejvyšším bodem a zároveň i nejvyšším vrcholem Egypta je hora Sv. Kateřiny. Ta dosahuje výšky 2 637 metrů nad mořem. Dalším významným vrcholem regionu je Mojžíšova hora vysoká 2 285 metrů, mnohými považována za biblickou horu Sinaj.
V srpnu 1981 byla ratifikována dohoda o vytvoření mezinárodních mírových sil MFO. Ty měly působit právě v oblasti Sinajského poloostrova a kontrolovat dodržování bezpečnostních opatření na Sinaji a v části Izraele. Mezi hlavní úkoly příslušníků MFO patří zajišťování provozu kontrolních a propouštěcích míst a hlídková a pozorovatelská činnost podél hranice obou zemí. Mezinárodní mírové síly MFO v současné době tvoří 1 660 příslušníků ozbrojených sil z dvanácti zemí a 170 civilních pracovníků. Od roku 2010 vysílá Armáda České republiky do této mise v pravidelných intervalech tři své pozemní pozorovatele.
Mezinárodní mírové síly mají na poloostrově o rozloze více než šedesát tisíc kilometrů čtverečních dva tábory. Větší, tzv. North Camp v El Gorah, se nachází na severu, zhruba 15 kilometrů jihozápadně od pásma Gazy a 20 kilometrů od břehů Středozemního moře. Menší South Camp je na samém jihu poblíž Šarm al Šejku. Další jednotky jsou rozmístěny na kontrolních a pozorovacích stanovištích v zóně C. Operační oblast mírové mise MFO je rozdělena do čtyř zón. Tři z nich jsou na Sinajském poloostrově, čtvrtou tvoří tři kilometry široký pás uvnitř Izraele a pobřežní vody jednotlivých úseků.
Nasazení letounu CASA si přímo vyžádalo velení mise. V minulosti v ní totiž tento stroj provozovali Francouzi a příslušníci MFO s ním mají údajně jen ty nejlepší zkušenosti. Kontingent třinácti českých vojáků tvoří jak piloti a obsluha stroje, tak i pozemní personál. Běžné udržovací práce budou tak zajištěny přímo na místě. Pokud by byly nezbytné nějaké rozsáhlejší opravy, bude letoun dopraven do České republiky. Na kbelském letišti je k dispozici další stroj pro potřeby střídání. Letoun by měl být poměrně dost vytížen, celkově se předpokládá, že absolvuje šest set letových hodin. „Naším úkolem bude zajišťovat monitorovací lety nad egyptsko-izraelskou hranicí s mezinárodními pozorovateli na palubě. Umožníme jim tak z výšky pozorovat, co se v těchto oblastech právě děje. Kromě toho budeme plnit i přepravní lety,“ řekl velitel jednotky a zároveň také pilot podplukovník Milan Laniak. „Tato mise má svá specifika, účast v ní bude pro nás velkým přínosem. Když létáte v České republice nad městy a poli, je mnohem snadnější orientace. Naopak nad pouštním Sinajem vidíte jenom hnědou krajinu, která vám z pohledu Středoevropana nenabízí žádné záchytné body. Navíc půjde o vůbec první operační nasazení těchto letadel. To znamená, že si jako piloti konečně vyzkoušíme létání v cizím prostředí a pod cizím velením.“ Vladimír Marek Foto: autor, archiv Ladislava Sekana a VHÚ
79
80 Také Armáda České republiky se zapojila do největšího aliančního cvičení posledních sedmi let Steadfast Jazz 2013
VYTRVALÁ obrana území
Země se již nějakou dobu chvěla. Do pohybu se totiž daly tanky Leopard 2A4 z 10. polské obrněné brigády. Jejich palbu podporovaly zezadu těžké houfnice. Všude kolem nás to bouchalo a stovky kusů vojenské techniky se navzájem promísily. Na obzoru právě útočily obrněné transportéry BTR-80 ukrajinské námořní pěchoty Fedosija. Podobně velké cvičení s nasazením těžké techniky Evropa již dlouho nezažila. Scénář cvičení Steadfast Jazz 2013 v polském vojenském výcvikovém prostoru Drawsko Pomorskie byl ale docela prostý. Neznámá země napadla Estonsko a ostatní členské státy NATO mu na základě článku 5 Washingtonské smlouvy přišly na pomoc. Přesto ale právě toto cvičení bylo převratné. Po dlouhých letech, kdy se procvičovalo převážně vedení asymetrické války, končí nasazení jednotek NATO v Afghánistánu, a pozornost je tudíž potřeba zaměřit na společnou obranu území členských zemí Aliance. Jednoho z největších aliančních cvičení posledního desetiletí se účastnilo šest tisíc vojáků armád dvaceti zemí. Českou stranu v něm v pozemních operacích zastupovala rota radiační a chemické ochrany z Liberce, předsunutí letečtí návodčí ze základny Sedlec,Vícenice a biologická laboratoř. Příslušníci Armády České republiky plnili úkoly také ve štábech spojeneckých velitelství v Lotyšsku, Polsku a Norsku.
Součást sil NRF Čeští chemici se cvičení účastnili jako součást mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany sil rychlé reakce NRF (NATO Responce Force)
pod francouzským velením. Kromě toho se do této jednotky zapojili ještě slovenští, polští a rumunští chemici. Příprava českého kontingentu na nasazení v aliančních silách rychlé reakce začala již počátkem letošního roku nejdříve vševojskovou přípravou ve vojenských výcvikových prostorech Boletice a Hradiště, na kterou navázal odborný výcvik v prostoru Tisá. Vše pak vyvrcholilo právě cvičením Steadfast Jazz, které mělo pro síly rychlé reakce certifikační charakter. Naši chemici přepravili techniku do Polska po železnici. V Liberci ji naložili na vagóny a dopravili do polského Jankova, což je zhruba deset kilometrů od výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie. Poslední úsek překonala technika již po vlastní ose. „Jedním z cílů tohoto cvičení je sladit mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany a na závěr dosáhnout jeho certifikace. Fungujeme pod francouzským velením, což obnáší jistá specifika. Francouzi mají jiný rozhodovací proces a jiné předávání informací podřízeným jednotkám. Jako velitel roty jsem od francouzské strany dostal k dispozici jejich obrněné vozidlo. A právě prostřednictvím systému velení a řízení, který je v něm zabudován, dostávám veškeré informace a bojové rozkazy. Obdobným způsobem posílám i já na vyšší stupeň veškerá data, která získávám. Nefunguje to tedy tak, jak jsme zvyklí u nás doma, že náčelník štábu nebo operačky předává rozkazy ústně. O jakoukoliv informaci si musím požádat prostřednictvím tohoto systému. V tom je to obtížnější,“ vysvětluje velitel české roty radiační a chemické ochrany nadporučík Rostislav Havelka.
Čekání na EOD tým České družstvo radiačního a chemického průzkumu dostalo souřadnice místa, kde mají provést pěší radiační a chemický průzkum většího rozsahu. Ze všeho nejdříve bylo potřeba objevit v hlubokém lese betonový bunkr, kterého se průzkum týkal. V dostatečné vzdálenosti od místa nasazení si naši chemici oblékli ochranný filtrační převlek FOP-96. Ten pracuje na obdobném
1 2014
principu jako filtry ochranných masek. Jeho součástí je aktivní uhlí, což umožňuje propouštění vzduchu. Obleky tedy poskytují nejen určitý komfort, ale především dovolují nasazení po dobu čtyřiadvaceti hodin. Což není možné ani v ochranných prostředcích s dýchacím přístrojem. Družstvo radiačního a chemického průzkumu začalo metr po metru propátrávat betonový bunkr. Okamžitě na místě analyzovalo odebrané vzorky. V jedné z postranních chodeb objevilo laboratoř. U vstupu do ní byl ale neznámý oválný předmět, ke kterému vedly dráty. Čeští vojáci okamžitě ukončili průzkum a celou oblast uzavřeli. „Francouzi pro nás připravují rozehru, která vychází z námětu cvičení Steadfast Jazz. Toto je již šestý nebo sedmý úkol, který plníme. Máme za sebou například několik dekontaminací osob a techniky, nyní dokončujeme chemický a radiační průzkum oblasti,“ připomíná nadporučík Havelka.
Mezi tím se velitel družstva radiačního a chemického průzkumu rotmistr Tomáš Janků spojil s nadřízeným stupněm a ohlásil nalezení podezřelého předmětu. Dostal rozkaz zastavit činnost, dokud celou oblast neprozkoumá francouzský pyrotechnický EOD tým. „Předali nám souřadnice místa, kde máme provést radiační a chemický průzkum většího rozsahu. Bylo nám řečeno, že se jedná o betonový bunkr. Přímo na místě jsme zjistili, že prostor je v pořádku. Použili jsme k tomu chemický průkazník CHP-71. Výsledky jsme navíc ověřovali detekčními papírky PP3. Měření bylo negativní. Pokud by existovalo sebemenší podezření na přítomnost radiačních či chemických látek, museli bychom udělat několik dalších měření. Laboratoř v zadní části bunkru jsme již nemohli prověřit. V chodbičce byl totiž předmět, který až příliš připomínal improvizovaný výbušný systém. Jeho likvidace je již záležitostí francouzských pyrotechniků,“ upozornil nás velitel radiačního a chemického průzkumného družstva rotmistr Tomáš Janků. „Nyní čekáme na francouzské pyrotechniky. Dokud celou záležitost neprověří, nebudeme moci pokračovat. Teprve pak provedeme rozbor vzorků i v laboratoři. Až tady definitivně všechno skončíme, musíme ještě jet na místo dekontaminace.“
Dekontaminace mořské pěchoty O několik kilometrů dál zajišťuje naše četa dekontaminaci těžké roty ukrajinské námořní pěchoty Fedosija přepravující se na obrněných transportérech BTR-80. Ta se právě vrací z nasazení v prostoru zasaženém radiačními látkami a přímo z chodu míří pod dekontaminační rámy. „Měli jsme domluveno, že se bude jednat o deset až dvanáct vozidel. Pro tento účel jsme také postavili dekontaminační linku. Určitě je něco jiného provádět dekontaminaci naší techniky a něco jiného té zahraniční. Jednak existuje určitá jazyková bariéra, navíc dopředu neznáme ani rozměry techniky a její specifika. Problémem také může být použití některých směsí,“ upozorňuje
velitel čety dekontaminace poručík Vilém Čejka. „Všechno tohle se ale dá většinou vyřešit dopředu prostřednictvím vzájemné komunikace. Žádal jsem nadřízenou složku o přidělení frekvencí na ukrajinskou jednotku. Ty jsem sice dostal, chyběl mi ale volací znak a navíc jsme nevěděli, zda nepoužívají určité utajovací omezovače. Takže se nám s nimi nakonec spojit nepodařilo. Nezbývalo nám tedy nic jiného než vyčkat jejich příjezdu a pak vše řídit pomocí standardních signálů. Člověk musí být připraven na všechno. Nakonec si vždycky nějak poradíme.“ Ukrajinské transportéry postupně projížděly dekontaminační linkou vz. 82. V jednotlivých rámech je možné použít různé dekontaminační směsi. Vždy se vychází z toho, jakou látkou bylo vozidlo zasaženo. V tomto případě se jednalo o radioaktivní spad. Čeští chemici tedy použili směs detengertů, která na sebe váže kontaminát. Ten se pak dostává z techniky smýváním. Na prvním rámu se provádí hrubý oplach techniky, na druhém se nanáší směs detengertů a na třetím dochází k jejímu smývání. Jedná se o masový způsob dekontaminace. „Účast na tomto cvičení představuje pro mne velkou zkušenost. Podílí se na něm dvacet armád. Pro každého je dobré vyzkoušet si na vlastní kůži takovéto mnohonárodní prostředí. Jde především o vzájemnou komunikaci. Jsou zde i různé přístupy k práci, jednotlivé armády mají i poněkud odlišné postupy. Poznat všechno tohle je určitě velice přínosné,“ dodává poručík Čejka.
Jediná biolaboratoř NRF V české biologické laboratoři bylo živo. Francouzský odběrový tým právě přivezl biologické vzorky. Jsou však bez jakékoli legendy. Takto se prý velice špatně pracuje. Je potřeba nejen vědět, kdy a kde byly vzorky odebrány, ale i celou řadu dalších souvisejících údajů. Laboratorní specialista major Jiří Presler si ještě chvíli stěžoval, to už měl ale na sobě ochranný oblek a chystal se na samotný rozbor. „Naše biologická laboratoř plní úkoly průběžně, každý den dostáváme několik
81
82
vzorků. Většinou se jedná o ty cvičné, které k nám přicházejí mimo jakékoliv scénáře. Dvakrát jsme ale dostali vzorky, které byly součástí určitého námětu. Jednalo se například o tajnou laboratoř, kterou se podařilo objevit. Francouzská odběrová skupina z ní odebrala vzorky a ty byly transportním týmem dopraveny přímo k nám,“ vysvětluje velitel bioodřadu plukovník Libor Píša. „V podobném uskupení jsem měl možnost pracovat již před pěti šesti lety, když vedoucí zemí byli Poláci. Takže jsem nebyl bez zkušeností a čekal jsem, jak tomu bude nyní pod francouzským velením. Je vidět, že v této oblasti mají zkušenosti. Trochu je problém v angličtině. Ne že by Francouzi nebyli schopni se v ní domluvit. Spíš mají poněkud zvláštní výslovnost. Musíme si mnohdy ujasnit, zda to, co jsme slyšeli, je opravdu to, co oni skutečně chtěli říct. Myslím si ale, že to zvládají velmi dobře, určitě je to zkušená země. Obzvlášť bych pochválil jejich logistické zabezpečení.“ Tým obsluhující biologickou laboratoř byl pro potřeby mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany aliančních sil rychlé reakce NRF postaven z příslušníků Vojenského zdravotního ústavu Agentury vojenského zdravotnictví. Právě česká strana bude v příštím roce držet primát v podobě jediné biologické laboratoře těchto sil rychlé reakce. Náš biologický odřad má navíc kromě laboratoře k dispozici detekční systém BAWS (Biological Aerosol Warning System), který dokáže v polních podmínkách monitorovat a detekovat bioaerosoly. Systém se používá k zabezpečení významných vojenských prostorů před případným útokem bojovými biologickými prostředky. Detekční systém tvoří základna a několik dálkových senzorů, které zajišťují včasné varování.
Srdeční záležitost „Je nás sice jen dvanáct, ale jsou mezi námi zastoupeni odborníci nejrůznějších profesí. Pokud by k nám přivezli vzorky odebrané z lidského těla, je to nejspíš oblast, kterou bych se zabýval já. Jsem totiž vystudovaný lékař. Kdyby přivezli vzorky odebrané ze zvířat, není to také žádný problém, máme mezi sebou i veterináře,“ říká velitel laboratoře podplukovník Zbyněk Valenta. Když se snažíme přijít na kloub tomu, proč někdo zanechá medicíny a jde dělat biologa, jen se usmívá. Dělat v tomto
týmu je prý srdeční záležitostí. Je jen trochu škoda, že naši nejvyšší představitelé si neuvědomují, že ochrana proti biologickému nebezpečí musí být záležitostí celé země, a ne pouze armády. Nejnázorněji je to vidět na tom, že nikdo na té nejvyšší úrovni nechce převzít odpovědnost za Centrum biologické ochrany v Těchoníně. Jeho provoz není sice levnou záležitostí, ale je to jen nepatrný zlomek toho, co by Českou republiku stálo, kdyby skutečně došlo k nasazení biologických prostředků. A právě ty mohou být pro nejrůznější teroristické skupiny zajímavé nízkými náklady na pořízení. Úder, který by konvenčními zbraněmi vyšel na tisíc dolarů, stojí při použití nukleárních zbraní sto, chemických deset a biologických již jen jeden dolar. Mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany sil rychlé reakce bude držet hotovost po dobu celého příštího roku. Plukovník Píša sice nepředpokládá, že by v tomto období skutečně došlo k ostrému nasazení, pokud by ale taková situace nastala, jeho podřízení by s tím neměli problémy. „Do prostoru tohoto cvičení jsme se i s laboratoří přepravili po vlastní ose. Z České republiky je to nějakých sedm set kilometrů a zvládli jsme to bez sebemenších potíží. Máme zde vše, co potřebujeme k naší činnosti. Jsme plně soběstační, až na stravování a ubytování, které nám zajišťuje francouzská strana. Umím si představit ostré nasazení. Francouzi by ho dokázali zabezpečit po logistické stránce a my bychom se byli schopni přepravit a plnit úkoly přímo na místě,“ dodává velitel odřadu.
Laboratoř v kufru Naši biologové si nemyslí, že bychom nějak zaostávali za ostatními zeměmi. Pokud se týče biologických zbraní, tak těch možností moc není. Všechny rychlé diagnostiky jsou postaveny na polyfázové řetězové reakci. Nic lepšího zatím prý nikdo nevymyslel. „Na druhou stranu by určitě stálo za to, posunout se vpřed v oblasti co nejrychlejší rozmístitelnosti. V současné době již nestačí, že je někdo mobilní. Právě této oblasti se intenzivně věnuje německý bundeswehr a francouzské ozbrojené síly. Tyto dvě armády jsou schopny zabalit
biologickou laboratoř určitého omezeného použití do několika kufrů, naložit je jako osobní zavazadla do letadla a odletět s nimi na místo určení,“ vysvětluje plukovník Píša. „To je trend, který v současné době sledujeme. Jsem přesvědčen, že tímto směrem se budeme postupně ubírat. Nebude se sice jednat o plnohodnotnou náhradu takové laboratoře, jakou jsme přivezli na toto cvičení. Je to spíš jen doplňování a rozšiřování schopností. Nastanou totiž situace, ve kterých bychom si vystačili jen s několika zavazadly, a naopak jindy budeme potřebovat plnohodnotnou laboratoř. Naše letectvo má k dispozici letouny CASA či Airbus, se kterými bychom takovouto redukovanou laboratoř bez problému přepravili. Plnohodnotná laboratoř umístěná na vozidle Tatra se nám ale do těchto letounů nevejde. Takže určitá miniaturizace by pro nás byla právě z hlediska velice operativní přepravy výhodná.“ Rozsah a charakter cvičení Steadfast Jazz odstartoval novou etapu v přípravě armád NATO. Již nyní se mluví o mnohem větším aliančním cvičení ve Španělsku a Portugalsku v roce 2015, kterého by se mělo účastnit až čtyřicet tisíc vojáků. „V souvislosti s postupným stahováním jednotek z Afghánistánu se mění i výcvik naší armády. Mnohem více než asymetrickým operacím se budeme věnovat přípravě zaměřené na obranu našeho území. Právě obsah tohoto cvičení je přesně to, na co bychom se měli v následujících letech soustředit. Zdroje, které se nám uvolní ne tak intenzivním zapojením do zahraničních misí, nasměrujeme právě na oblast, kterou jsme v minulých letech poněkud zanedbávali,“ zhodnotil průběh cvičení náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. „Na polské straně si cením především velice úzkou a aktivní spolupráci s námi. Myslím si, že budeme mít šanci podílet se s Polskou republikou i na některých vyzbrojovacích programech. Určitým příkladem dobré spolupráce je také Battle Group EU, sestavená z armád zemí tzv. Visegrádské čtyřky, která by měla převzít hotovost v roce 2016. To by měla být první velká vlaštovka, na které si budeme moci ověřit novou etapu naší spolupráce,“ dodal ministr obrany ČR Vlastimil Picek. Vladimír Marek
1 2014 Do společných leteckých misí a podpory pozemních vojsk se na aliančním cvičení Steadfast Jazz 2013 zapojili také vojenští piloti z čáslavské základny taktického letectva
NASAZENI
do vzdušných operací Na šest listopadových dnů se stala 31. baza lotnictwa taktycznego Poznaň-Krzesiny domovskou základnou pro létající a technický personál čáslavské 212. taktické letky. Z tamní ranveje vzlétaly české lehké bitevní letouny L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie, aby tam plnily úkoly přímé letecké podpory pozemních jednotek. Do spojeneckého cvičení NATO pod názvem Steadfast Jazz 2013 (SFJZ 2013) se ze vzdušných sil Armády ČR zapojily i bojové letouny JAS-39C Gripen, které operovaly z letiště Čáslav. Formace devětatřiceti letounů z České republiky, Maďarska a Polska tak výrazně přispěla ke splnění stanovených cílů tohoto největšího aliančního cvičení letošního roku. „Pro plnění úkolů cvičení Steadfast Jazz 2013 bylo nejefektivnějším řešením mít k dispozici šest podzvukových bitevníků L-159 ALCA. Tento počet nejenže zabezpečoval operační požadavky v jednotlivých fázích scénáře cvičení, ale vytvářel i optimální zálohu pro případné plnění mimořádných letových misí,“ říká na adresu kontingentu Armády České republiky dislokovaného na polské letecké základně Poznaň-Krzesiny velitel českého armádního uskupení podplukovník Ladislav Stolárik ze sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva
obrany. Připomene také nasazení čtveřice letounů JAS-39C Gripen, které se zapojovaly do vzdušných operací nad územím Polska, přičemž prováděly tankování paliva za letu z francouzského tankeru KC-135FR. Mise gripenů, jejichž prvotním úkolem byla obrana vzdušného prostoru nad spojeneckými jednotkami před nepřátelskými letouny (DCA – defensive counter-air) trvaly i čtyři hodiny a de facto představovaly premiérové tankování pilotů 211. taktické letky v průběhu jejich operačního nasazení ve vzdušné operaci. Po splnění úkolu se čáslavští
letci opět vydali k francouzskému „kácéčku“ a poté se vraceli zpět na mateřskou základnu v České republice. Důvody, proč byly na cvičení SFJZ 2013 nasazeny modernizované letouny L-159, takzvané verze M4, komentuje pplk. L. Stolárik následovně: „V náročném operačním a mezinárodním prostředí se nepochybně ověří jejich komplexní schopnost pro případné nasazení a také se zde v reálu vyzkouší jejich interoperabilita při plnění operačních úkolů ve společných leteckých operacích, v nichž jsou zastoupeny různé typy letecké techniky z několika aliančních letectev.“ Jeho další slova však na několik následujících minut přerušuje hluk motorů dvojice „stopadesátdevítek“, které se připravují ke vzletu. V prostoru nasazení sice nejsou příznivé meteorologické podmínky k přímé letecké podpoře neboli ke „kesu“ (CAS – Close Air Support), ale letové úsilí v rámci společné operace COMAO (Composite Air Operations) je optimální možností k získání dalších taktických zkušeností, respektive je další profesní výzvou pro čáslavské piloty z 212. letky. V této souvislosti je třeba říct, že již dříve odstartovaly z čáslavské vzletové
83
84 a přistávací dráhy víceúčelové nadzvukové bojové letouny JAS-39C Gripen. Na rozdíl od „alek“, které to mají do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie zhruba sedmdesát námořních mil, gripeny musejí před příletem do prostoru nasazení tankovat za letu. Poté se letouny – a to v požadovaných konfiguracích – zapojí do scénáře cvičení. „Obecně lze říct, že se jedná jak o úkoly protivzdušné obrany, tak o vytvoření vzdušné nadvlády, která umožní podzvukovým bitevníkům L-159 podporovat pozemní operace,“ konstatuje podplukovník Jakub Štefánek z Velitelství vzdušných sil Armády ČR, který na cvičení SFJZ 2013 velel českému kontingentu na krzesinské letecké základně.
Na radarovém řetízku Se zadáním provést přímou leteckou podporu se rozjíždí na práh vzletové a přistávací dráhy číslo dva devět dvojice lehkých bitevních letounů vzdušných sil Armády ČR. Do jejich dnešní konfigurace jsou zařazeny cvičné řízené střely AIM-9 Sidewinder, takzvané katmy (CATM – Captive Air Training Missile), dále letecké pumy s laserovým naváděním GBU-12 a kontejner PL-20 Plamen s dvouhlavňovým 20milimetrovým kanónem. Piloti „stopadesátdevítek“, nadporučíci Pavel Švec a Michal Veleba, dávají plný výkon motoru Honeywell F124-GA-100 s tahem 28 kN a letouny L-159 se v dvacetisekundovém intervalu prudce rozjíždějí po dráze. Po pár stovkách metrů se oba stroje odlepují od ranveje a začínají stoupat na stanovenou letovou hladinu ve výšce zhruba pěti a půl kilometru. „Byli jsme na takzvaném radarovém řetízku. To je taková situace po vzletu, kdy si vedený vyhledá na radaru vedoucího a drží za ním konstantní vzdálenost,“ popisuje vedoucí dvojice lehkých bitevních letounů npor. P. Švec. Řádově za patnáct minut přilétají do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie a zahájí stanovené procedury. Tou klíčovou je součinnost s francouzským předsunutým leteckým návodčím, který je povede na nepřátelské stanoviště minometů. „Nepříznivé povětrnostní podmínky zapříčinily, že země byla skrytá pod oblačností. Proto bylo třeba vystoupat nad mraky. Když jsme od návodčího dostali přesnou polohu cíle, směřovala naše činnost k provedení odhozu přesně naváděné munice,“ konstatuje zkušený čáslavský pilot letounu L-159 ALCA a dodává, že provádění úkolů CAS je standardní součástí jejich leteckého výcviku. „Splnění zadání je podmíněno celou řadou indicií. Od pozemního návodčího sice dostáváte potřebné informace, ale pilot musí aktuální stav na bojišti – a především jeho řešení – vyhodnocovat z mnohem širšího hlediska. Například, že kromě prostorového a časového obrázku dané situace musí reagovat na nepřátelské prostředky protivzdušné obrany nebo musí brát v potaz koordinaci střelby pozemních jednotek. Když se ve finále vše optimálně sejde, úkol je efektivně splněn. Plánování přímé letecké podpory si pokaždé vyžaduje precizní přípravu,“ konstatuje nadporučík Švec a zdůrazňuje, že nepoužívání
ostré munice na SFJZ 2013 pro něj nebylo profesním handicapem.
Zahraniční premiéra verze M4 Modernizované letouny L-159A představují pro čáslavské taktické piloty další výrazný profesní progres. A to nejen při koordinaci letů v jednom různorodém aliančním „balíku“ letadel neboli v COMAO, ale rovněž při součinnosti s pozemním „fakem“ (FAC – Forward Air Controller), který je navádí na cíl. Na rozdíl od takzvané verze M3 je „čtyřka“ ještě sofistikovanějším řešením. Mimochodem, Poznaň-Krezsiny představovaly pro tuto verzi M4 zahraniční premiéru. Její přesný popis by vydal na samostatný článek, a tudíž uvedeme pouze klíčová fakta
této konfigurace letounu, která umožňuje vyšší taktický formát. S jistou nadsázkou lze říct, že se vše točí kolem bull's eye neboli referenčního bodu a veškeré cíle se deklarují vůči němu. Pilot letounu už nedostává pokyny, aby za protivníkem směroval stroj tam či onam, protože má v systému takové zobrazení, kterým si cíl sám vyhledá. „Letoun dostane deklaraci, že od referenčního bodu se nachází jeho cíl tam a tam. Pilot si jej najde a následně na něho může působit,“ říká stroze, ale zcela výstižně pilot 212. taktické letky kapitán Denis Dúbravčík a zdůrazňuje, že právě v misích COMAO, kde je zásadní součinnost více typů letecké techniky – navíc z několika členských zemí NATO – na jednom úkolu, nelze bez výše uvedené konfigurace dosáhnout efektivní činnosti. „Konfigurace M4 nám umožňuje, abychom mohli v COMAO patřičně působit.
1 2014
Deklarace cílů tímto způsobem je v Alianci standardním postupem,“ zdůrazňuje pilot „alky“. Není tajemstvím, že konfigurace M4 v mnohém povyšuje spolupráci pilota s „fakem“. Vedle doposud praktikovaných souřadnic cíle ve stupních a minutách lze nyní použít také formát, kdy se zadává kód čtverce. Díky milimetrovému měřítku je navedení na cíl s vyšší přesností. Dalším kladem je, že si čáslavští profesionálové ověřili funkčnost verze M4 v operačním nasazení a splnili přitom stanovené bezpečnostní parametry. Provozování tohoto vybavení totiž vyžaduje nejenom technickou vyspělost, ale také i odpovídající legislativu. Tím byl učiněn další krok k plnohodnotnému působení jednotek Armády ČR ve společných operacích Severoatlantické aliance.
Technický krok vpřed však nebyl jediným benefitem 212. letky na aliančním cvičení Steadfast Jazz 2013. „Za nesporné pozitivum považujeme především naše aktivní zapojení do plánovacích procesů v rámci misí COMAO. Až tolik podobných příležitostí v tuzemsku totiž nemáme. Navíc to tady probíhá za asistence zkušeného amerického instruktora, který je zárukou, že postupujeme nejen podle platných standardů NATO, ale také s využitím aktuálních poznatků ze zahraničních operací,“ upřesňuje kapitán Denis Dúbravčík a poukazuje i na druhý klad, který spočívá v následném provedení letu. „Nepříznivé povětrnostní podmínky nám sice neumožnily takové letové úsilí, jaké jsme si plánovali, ale s naší účastí na SFJZ 2013 jsme spokojeni. Někomu to může znít divně, ale pro nás nebyl klíčovým faktorem počet nalétaných hodin. Rovněž spolupráce se zdejší polskou letkou, vyzbrojenou letouny F-16, nám přinesla další důležité poznatky. Není sporu o tom, že každé zahraniční cvičení je pro nás přínosem,“ argumentuje kpt. D. Dúbravčík a dodává, že cvičení SFJZ 2013 se z 212. taktické letky zúčastnilo deset de facto nejzkušenějším pilotů, přičemž několik z nich má již kvalifikaci na pozici „mission commander“ neboli velitele formace aliančních letadel. V této souvislosti je třeba zmínit, že české uskupení „stopadesátdevítek“ společně například s polskými stíhačkami F-16 nebo maďarskými a českými gripeny bylo zařazeno mezi „modré“ a vedlo obranné operace proti „červeným“, které reprezentovaly polské Su-22, MiG-29 a další letecká technika. Pro zajímavost, do plnění úkolů cvičení se zapojilo také létající středisko řízení a včasného varování (AWACS – Airborne Warning and Control System) a již výše zmiňovaný francouzský tanker KC-135FR.
Dvě cvičení v jednom Rozhodně by nebylo spravedlivé, kdyby na letecké základně Poznaň-Krzesiny zůstali v zapomnění profesionálové Armády České republiky, kteří plnili úkoly cvičení na zemi.
Jedná se zejména o příslušníky inženýrsko letecké služby 212. taktické letky a muže mnoha funkcí, kapitána Václava Svobodu. „Oproti první fázi cvičení Steadfast Jazz 2013, které proběhlo v Litvě (Baltic Eye), je zásadní změnou to, že na letecké základně Poznaň-Krzesiny provozujeme šest letounů L-159 jednomístného řízení, navíc v jiné konfiguraci než na letišti v litevském Šiauliai. Proto byl navýšen počet specialistů, zejména techniků zbrojířů, a z Čáslavi bylo přivezeno potřebné zařízení pro jejich činnost,“ říká zástupce velitele letky pro ILS – hlavní inženýr letky major Marek Pažúr. Poukazuje přitom na problematiku bezpečnosti, a to nejen při práci svých podřízených na letecké technice, ale také při pohybu na provozních plochách letiště. „Na základně se provozují ‚efšestnáctky‘, které nesmí nasát sebemenší nečistotu. To jsme museli mít na paměti při každém našem kroku po pojížděcích plochách.“ Další důležitou indicií bylo parkování šestice českých „stopadesátdevítek“. Ani ne tak kvůli zbraňovým systémům na letounech, jako kvůli tajným zařízením na palubě. Stačí zmínit systém spojení Have Quick II., odolný proti rušení, dále zařízení pro utajované spojení Elcrodat 4-2, odpovídající standardům NATO, nebo identifikaci letounů s využitím Mode 4 IFF. „Letoun je ve stupni utajení ‚tajné‘, a proto nám pro něj polská strana poskytla odpovídající zázemí. Po skončení letové akce byly L-159 parkovány v takzvaných úlech a byly střeženy,“ dodává major Pažúr. V Armádě České republiky nebývá častým úkazem spojit dvě cvičení, navíc ve dvou zemích, de facto dohromady. O to víc je potěšitelné, že se to v případě Baltic Eye (Litva) a Steadfast Jazz (Polsko) podařilo. Nemalou zásluhu na tom má kapitán Václav Svoboda. Byť je to „ryzí“ odborný inženýr na čáslavské základně taktického letectva, během čtrnáctidenního nasazení v zahraničí opakovaně prokázal, že je mu i komplexní logistika velice blízká. Počínaje stravováním a ubytováním padesátičlenného kontingentu AČR a konče přistavením cisterny s F-34 k doplnění paliva do letounů. Jeho profesním majstrštykem se však stala přeprava. V mnohém připomínala legendární film Kulový blesk. Proč? „Musely se naplánovat lety nejen ze Kbel a Čáslavi do litevského Šiauliai, ale pak i z Litvy do Čáslavi a Poznaně. Proti nim se realizovaly přelety letadel opačným směrem, a to z Čáslavi do Poznaně-Krzesin. Podobné transfery proběhly i po pozemních komunikacích. Konkrétně se do nich zapojili řidiči VW Caravelle, autobusu a tatrovky T-810. Situaci nám nikterak neulehčilo ani počasí. Selhání kteréhokoliv článku mohlo ohrozit ten či onen přesun. Naštěstí se tak nestalo – a jak se říká – klaplo to,“ usmívá se kpt. V. Svoboda a nezastírá, že se nebude bránit případné další nominaci na zahraniční cvičení některého z úkolových uskupení Armády České republiky. Pavel Lang Foto: Jan Kouba
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: Vladimír Marek
85
