CHØIPKA VE STÁØÍ A OBRANA PROTI NÍ

CHØIPKA VE STÁØÍ A OBRANA PROTI NÍ J. NEUWIRTH

SOUHRN

KLÍÈOVÁ SLOVA

Chřipka je virové onemocnění probíhající v rychle se šířících sezonních epidemiích, které se typicky objevuje v zimních měsících a každoročně je jím postiženo 5–15 % populace. Chřipka je vždy velmi závažným onemocněním zvláště pro staré a chronicky nemocné, protože ji mnohem častěji než u dospělých provázejí plicní a srdeční komplikace a vysoká mortalita. Základní význam pro prevenci chřipky, pro snížení výskytu komplikací a snížení mortality má očkování. Je proto doporučováno, aby co největší část seniorské populace byla proočkována. Dalším prostředkem v léčbě a profylaxi chřipky jsou nová virostatika, inhibitory neuraminidázy: zanamivir a oseltamivir.

chřipka senioři vakcinace zanamivir oseltamivir

ABSTRACT

KEY WORDS

Influenza is a viral disease that occurs in rapidly spreading epidemics. Typically, it appears during the winter months and affects annually 5–15 % of the population. Influenza is a serious disease, particularly for the elderly and for chronically ill patients as it is accompanied by pulmonary and cardiovascular complications and higher mortality compared to general adult population.Vaccination against influenza is a basic preventive measure which not only decrease the occurrence of the disease but reduces its complications and mortality rates. It is recommended to vaccinate the majority of senior population. Novel antiviral agents zanamivir and olsetamivir which inhibit viral neuraminidases bring promising results in influenza treatment and prophylactics.

influenza seniors vaccination zanamivir olsetamivir

Kromě obvyklých sezonních epidemií probíhajících každým rokem v zimních měsících a postihujících 5–15 % populace jsou známy i pandemie chřipky. Nejznámější pandemií byla „španělská chřipka“, která v letech 1918–1919 postihla velkou část světové populace a vyžádala si nejméně 40 milionů mrtvých. V druhé polovině 20. století proběhly ještě dvě pandemie chřipky A. V roce 1957 pandemie známá jako „asijská chřipka“ a v roce 1968 jako „hongkongská chřipka“. Také tyto dvě pandemie byly provázeny vysokou morbiditou a mortalitou [12].

ETIOLOGIE Původcem onemocnění je virus Myxovirus influenzae. Rozeznávají se tři typy virů: typ A, B, C, které se vzájemně odlišují ribonukleoproteinovým antigenem. Virus C není epidemiologicky významný. U osoby, která se jím nakazí, se vytvoří protilátky zajišťující proti viru C celoživotní imunitu. Epidemiologicky významné jsou viry A a B. Rozsáhlé epidemie způsobuje obvykle virus A, zatímco virus B vyvolává menší epidemie nebo sporadická onemocnění. Virus A má dva povrchové antigeny: hemaglutinin (H), jichž je známo 15, a neuraminidázu (N), jichž je zná-

ÈESKÁ GERIATRICKÁ REVUE 3/2004

mo 9. Vzájemnou kombinací těchto dvou antigenů vznikají různé genetické mutanty. Podle těchto antigenů se u viru A rozlišují subtypy A (H3N2) a A (H1N1) a jejich kmeny. Typ B má pouze antigen H. Od roku 1977 v sezonních epidemiích kolovaly viry A (H3N2), A (H1N1) a B. Změny genů kódujících H a N antigen se objevují nepravidelně v průběhu 10 až 30 let [12]. V roce 2001 byl diagnostikován subtyp A (H1N2). Změny antigenních vlastností viru jsou příčinou opakujících se epidemií a důvodem, proč je každoročně nutné obměňovat složení vakcíny za aktuální kmeny. V sezoně 2003/2004 převládl u nás subtyp A (H3N2), kmen A/Fujian–like, jiný typ/subtyp nebyl zjištěn [2].

pandemie

subtypy virů

myxovirus influenzae

PATOGENEZE, EPIDEMIOLOGIE, KLINICKÉ PROJEVY Vstupní branou infekce jsou dýchací cesty: dutina nosní, farynx a larynx, trachea. Virus se pomocí svých hemaglutinových struktur zachytí na povrchu epiteliálních buněk dýchacího traktu, pronikne do nich a začne se replikovat. Asi po 8 hodinách dojde k zániku buňky a k uvolnění novotvořených virových částic, virionů, které pak napadají další buňky. Klíčovou úlohu v uvolňo-

průběh infikování

5

CHØIPKA VE STÁØÍ A OBRANA PROTI NÍ

100 Procento vakcinovaných osob (percentage of vaccinated persons)

PREVALENCE OF INFLUENZA VACCINATION IN HOME CARE CLIENTS IN 11 EUROPEAN REGIONS. ADHOC STUDY, TOPINKOVÁ ET AL 2004

90 80 70 60 50 40 30 20 10 l To ta

O sl St oc o kh ol m Lo nd on

Pr Co agu e pe nh ag en H els in ki Am ien s Bi ele fe Re ld yk jav ik M il Ro an tte rd am

0

Obr. 1. Prevalence očkování proti chřipce u klientů domácí péče v 11 evropských regionech. Studie ADHOC 2004, Topinková et al 2004.

neuramidiáza

průběh infekce

virová pneumonie

zdroj, přenos a podmínky pro šíření rizikové skupiny kardiovaskulární komplikace

inkubační doba

6

vání virionů z povrchu napadených buněk má neuraminidáza, která odštěpuje kyselinu sialovou z glukokonjugátů buněčné stěny [3]). Během několika hodin zaniká obrovské množství buněk. Postižený epitel dýchacích cest se stává hlavním místem tvorby prozánětlivých cytokinů a chemokinů (IL–6, TNFα) a současně má výrazně porušenou mukociliární funkci. Snížení samočistící a obranné schopnosti sliznice dýchacích cest spolu s její hyperemií a edémem může u oslabených jedinců napomoci tomu, že se virus rozšíří do dolních partií dýchacího traktu a způsobí virovou pneumonii s trombózou kapilár, exsudací a krvácením do alveolů. Zdrojem infekce je nemocný člověk, přenos se děje formou kapénkové infekce. Již v samém začátku nemoci, zvláště pak v plně rozvinutém stadiu, se virus ve velkém množství nachází v sekretu dýchacích cest a vylučuje se kašláním, kýcháním i mluvením. K rychlému šíření infekce napomáhá chladné a suché počasí, které umožňuje viru chřipky déle přežívat mimo organizmus hostitele. Proto epidemie chřipky probíhají zvláště v zimních měsících. Největší vnímavost na infekci virem chřipky mají školní děti. Jejich postižením obvykle epidemie začíná. Imunita po prodělaném onemocnění je přísně typově i kmenově specifická, proto protilátky po prodělaném onemocnění nechrání před infekcí novou variantou. Inkubační doba chřipky je krátká, 1–2 dny. U dětí a dospělých začíná onemocnění obvykle náhle, z plného zdraví, bez prodromálních pří-

znaků, vysokou horečkou, zimnicí, bolestí hlavy, svalů a kloubů. Nápadná je celková únava a vyčerpanost. Obvykle se po 12–24 hodinách přidávají katarální příznaky: rýma, pálení v krku a dráždivý kašel. U seniorů se můžeme setkat s atypickým průběhem. Často chybí horečnatá fáze a začátek onemocnění se projeví náhle vzniklým stavem zmatenosti, jindy se může onemocnění manifestovat rychle se rozvíjející kardiopulmonální nedostatečností, protože akutní chřipkové onemocnění klade na kardiovaskulární aparát zvýšené nároky. Většina dětí i dospělých se uzdraví během týdne, aniž by kromě analgeticko–antipyretických léků potřebovali nějakou další léčbu. Chřipka je vždy závažným onemocněním pro seniory a pro osoby trpící chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin, pro osoby s nádorovým onemocněním a pro diabetiky, protože téměř vždy zhoršuje průběh základního chronického onemocnění a několikanásobně zvyšuje riziko úmrtí. Je prokázáno, že chřipkou a jejími plicními a kardiálními komplikacemi jsou zvláště ohroženy osoby starší 85 let. Ty mají až 16násobně vyšší mortalitu ve srovnání s osobami ve věku 65–69 let [12,15]. Uvádí se, že právě u 85letých a starších může být kromě kardiálního selhání další příčinou smrti maligní srdeční arytmie vyvolaná febrilním stavem. V nedávné době byl zjištěn další negativní vliv chřipkového onemocnění na kardiovaskulární aparát [6,9,10]. Chřipkové viry mohou destabilizovat klinicky němé aterosklerotické pláty. Působením virů dochází k prefe-



renční zánětlivé infiltraci stávajících aterosklerotických plátů, čímž se zvyšuje jejich pohotovost k ruptuře a náhlým tepenným uzávěrům cerebrálního nebo koronárního řečiště [5]. Nejčastější plicní komplikací je buď primární virová pneumonie nebo sekundární bakteriální pneumonie. Primární virová pneumonie se rozvíjí často u nemocných s kardiálním selháváním. Svědčí pro ni neustupující projevy chřipky: vysoké teploty, kašel, progredující dušnost a cyanóza a ve sputu prokazatelný virus. Sekundární bakteriální pneumonie je typickou komplikací u nemocných s chronickým plicním onemocněním. Nasedá obvykle až v rekonvalescentní fázi (nemoc má typický dvoufázový průběh), ve sputu je pozitivní bakteriální nález, nejčastěji Streptococcus pneumoniae, ale i jiná patogenní flóra (Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae). RTG–snímek plic významně pomáhá rozhodnout, o jaký zánět plic jde.

DIAGNÓZA V průběhu epidemie, kdy je chřipka laboratorně ověřená, je pravděpodobné, že většina osob s příznaky akutní respirační infekce má chřipku. Mimo epidemii je však obtížné rozhodnout, zda akutní respirační infekce (ARI) je způsobena virem chřipky nebo jiným virovým patogenem. Podezření na chřipku by mělo být laboratorně potvrzeno průkazem antigenu ve sputu nebo serologicky vzestupem titru protilátek [2,12,15]. V poslední době se začíná zavádět rychlý diagnostický test, kterým lze odkrýt infekci chřipkovým virem během 30 minut, u nás např. testem Directigen Flu A+B z výtěru krku. Přesto je nutné odebrat sputum a výtěr z nosu a krku ke kultivaci na tkáňových kulturách nebo kuřecích embryích, aby byl virus izolován a přesně typizován. Retrospektivní diagnóza chřipky se dá sérologicky stanovit porovnáním titru protilátek v akutním a rekonvalescentním séru. Každý pozitivní nález chřipky se musí hlásit národní referenční laboratoři. Po stránce etiologické převládla v sezoně 2003/2004 chřipka způsobená virem A (H3N2) kmen Fujian–like. Onemocnění viry A (H1N1) a B nebylo zjištěno. Podrobnosti o etiologických agens ARI v této sezoně uvádí zpráva CME SZÚ [2 ]. V souladu s požadavkem EU se od začátku roku 2004 sleduje vedle všech ARI i výskyt tzv. chřipkových onemocnění ILI (Influenza–like infection). ILI je definována jako onemocnění s klinickým obrazem odpovídajícím chřipce, např. nástup nemoci, kašel, horečka nad 38 °C, bolest


svalů a/nebo hlavy. Za ARI je považováno každé onemocnění z následných klinických diagnóz podle MKN–10: J00, J02, J04, J05, J06 a J10.1, J10.8, J11.1, J11.8 [2].

plicní komplikace

PREVENCE A LÉÈBA Základní význam pro prevenci chřipky i pro zmírnění jejích komplikací má očkování. Je prokázáno, že u zdravé dospělé populace očkování proti chřipce snižuje její morbiditu o 70–90 %. To má velmi příznivý vliv nejen na zdraví, ale i na ekonomiku. Kynčl a Havlíčková [7] ve zprávě z mezinárodní konference o chřipkových vakcínách, konané 24. – 26. 5. 2004 v Lisabonu, mj. uvádějí, že v očkovanosti populace proti chřipce existují velké rozdíly mezi západní a střední Evropou. Česká republika má v očkování proti chřipce jak u běžné, tak zejména u rizikové populace velké rezervy. Naše výsledky potvrdily, že velké rozdíly přetrvávají i u seniorů. Ve studii AD HOC sledující osoby starší 65 let využívající pečovatelských a ošetřovatelských služeb domácí péče (ekvivalentních naší pečovatelské službě a agenturám domácí péče) a zahrnující téměř 4 000 osob v 11 evropských zemích jsme nalezli celkovou očkovanost 59 %. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi/regiony dosahovaly až 100 %. Zatímco v Holandsku bylo očkováno 88 % klientů domácí péče, v České republice pouze 31 %, Německu 33 % a Norsku 36 %. Faktory predikující horší výsledky byly ekonomické problémy – OR 0,58 (95% CI 0,45–0,73), kognitivní poruchy a demence – OR 0,69 (95% CI 0,60–0,79), osamělost a nepřítomnost pečovatele – OR 0, 86 (CI 0,75–0,98), závažná dysabilita – OR 0,86 (0,74 až 1,00) a dále na hranici významnosti polymorbidita, poruchy výživy a deprese. Tito klieneti vyžadují zvýšenou pozornost praktických lékařů a pravděpodobně i specifické přístupy. Pomoci by mohly i edukační programy pro pracovníky agentur domácí péče zaměřené na vyhledávání neočkovaných osob, spolupráci s rodinou klienta i praktickými lékaři. Řada rozsáhlých prací [8,11,15] prokázala, že očkování proti chřipce má velký význam zvláště u seniorské populace, neboť u populace nad 65 let redukuje chřipkovou morbiditu o 60 % a mortalitu na chřipku a její komplikace, hlavně na pneumonii a kardiální selhání, snižuje o 70–80 %. Všeobecně se proto doporučuje, aby co největší část populace byla očkována, nebo lépe řečeno, aby se dala na podzim každého roku očkovat. Za nejvhodnější dobu se považuje období od začátku října do poloviny listopadu.

očkování

vakcinace – ČR vs z. Evropa

akutní respirační infekce

diagnostický test

vakcinace seniorů

influenza-like infection

7


vakcíny v ČR

složení

farmakologická charakteristika

kontraindikace

8

KDO SE MÁ OÈKOVAT PROTI CHØIPCE 1. Očkování se doporučuje chronickým nemocným, u nichž onemocnění chřipkou může znamenat komplikace jejich základního onemocnění. Jsou to osoby trpící: a) onemocněním průdušek a plic b) chronickým onemocněním srdce a cév c) chronickým onemocněním ledvin d) diabetes mellitus e) poruchou krvetvorby a imunity f) onkologickým onemocněním Na návrh ošetřujícího lékaře je očkování pro uvedené pacienty bezplatné. 2. Očkování, za úhradu se doporučuje osobám starším 65 let a osobám vystaveným v důsledku jejich povolání zvýšenému riziku infekce. Na tomto místě je třeba poznamenat, že zatím je jen malá naší seniorské populace dostatečně informována o významu preventivního očkování. Ale i v zahraničí s tím mají problémy. Ve velké studii provedené v Holandsku bylo zjištěno, že ve snaze oočkovat co nejvíce seniorů nebyli holandští zdravotníci úspěšní. Řada seniorů odmítala očkování buď z obavy před nežádoucími účinky, a jiní zase proto, že považovali své zdraví za tak dobré, že žádné očkování nepotřebují [14]. 3. Očkování proti chřipce se má každý rok provádět u osob umístěných v LDN, DD a penzionech pro důchodce, tak to stanovuje Vyhláška MZ ČR č. 439/2000, § 8. Očkování se má provést také u osob umístěných v ÚSP, pokud tyto osoby trpí nespecifickým onemocněním dýchacích cest, chronickými chorobami srdce a cév, ledvin nebo diabetem. První očkování proti chřipce se u všech výše uvedených osob doplňuje jednorázovým podáním vakcíny proti nákazám vyvolaným Streptococcus pneumoniae. 4. Vyhláška dále uvádí (§ 13), že každoroční očkování proti chřipce se má provádět také u těch pracovníků LDN, DD, penzionů pro důchodce a ÚSP, kteří s obyvateli/pacienty přicházejí do kontaktu. Také u těchto osob se má první očkování proti chřipce doplnit jednorázovým podáním vakcíny proti nákazám vyvolaným Streptococcus pneumoniae. Očkování ošetřujícího personálu má svoji výhodu také v tom, že nejen samotné pracovníky chrání, ale také snižuje možnost, že budou sami v příslušném zařízení šířit infekci. Carnan et al [1] potvrdili v kontrolované studii prováděné v zařízeních dlouhodobé péče, že tam, kde byla více než polovina zdravotníků očkována proti chřipce, byl prokazatelný pokles morbidity i mortality

pacientů oproti zařízením, v nichž bylo očkováno jen necelých 5 % zaměstnanců. Nelze opomenout ani fakt, že v době epidemie onemocní menší část personálu. U nás dosud chybí spolehlivé informace o proočkovanosti našeho zdravotního personálu. Jak referují [7], britský hlavní hygienik od roku 2000 doporučuje, aby všichni zdravotníci přicházející do přímého styku s pacienty byli očkováni. Očkovanost však i přes tuto snahu dosahuje zatím pouze 14–19 %. V současné době jsou u nás k dispozici tyto protichřipkové vakcíny: • BEGRIVAC 2001/2002 inj.sus. (Chiron Behring) • FLUARIX inj. sus. (GlaxoSmithKline) • INFLUVAC inj. sus. (Solvay Pharmacentical) • VAXIGRIP inj. sus. (Aventis Pasteur Msd) Všechny uvedené přípravky mají stejné složení a 0,5 ml suspenze pro inj. obsahuje 15 µg hemaglutininu viru A (H3N2)/Moscow, 15µg hemaglutininu viru A (H1N1)/New Caledonia a 15 µg hemaglutininu viru B/Hongkong. Dospělým a dětem od 36 měsíců se aplikuje 1 dávka po 0,5 ml i.m. nebo s.c. Všechny uvedené preparáty se dobře snášejí a nežádoucí účinky se vyskytují jen výjimečně. Místní nežádoucí účinky jsou: zarudnutí v místě vpichu, otok, bolest, vzácně zduření regionálních uzlin. Příznaky mají přechodný charakter a obvykle do 2 dnů spontánně odezní. Celkové příznaky se projevují jako únava, bolest hlavy, svalů nebo kloubů. Může se objevit zvýšená teplota nebo lehká gastrointestinální symptomatologie. Jen vzácně se objevují neuralgie, parestezie, křeče nebo přechodná trombocytopenie. Jen výjimečně může dojít k vaskulitidě a encefalitidě nebo těžší alergické reakci. Všechny tyto protichřipkové vakcíny jsou kontraindikovány u osob alergických na vaječné proteiny a na pomocné látky (podrobnosti jsou u každého přípravku na příbalovém letáku) a také u všech osob, které měly v minulosti alergickou reakci na očkování proti chřipce. Jak uvádějí [7], bylo na jimi navštívené konferenci referováno také o nové vakcíně připravované na buněčných kulturách. Jde o perspektivní cestu, která by měla být alternativou ke klasické „vaječné“ vakcíně, protože by neobsahovala vaječné proteiny. Očkovat nelze osoby, které právě prodělávají akutní horečnaté onemocnění. K očkování lze přistoupit za 14 dnů po odeznění onemocnění.



Účinnost vakcinace závisí na věku a schopnosti očkovaného vytvářet protilátky. Plná ochrana se vytvoří za 14 dnů po očkování u 70 až 90 % dospělých. Čím starší jedinec je, tím je nižší schopnost jeho organizmu vytvářet protilátky. U 80letých a starších se po aplikaci vakcíny vytvoří protilátky jen u 30–40 % očkovaných. Podle informací [12] se od roku 2003 začíná v USA užívat k očkování zdravé populace ve věku 5 až 49 let živé oslabené vakcíny. Přípravek pod názvem Flu Mist se aplikuje intranazálně. Po jejím podání se vytváří nejen tvorba protilátek, ale i lokální imunita nosní sliznice proti viru chřipky. Uvažuje se, že by se u starých osob kombinací očkování živou oslabenou vakcínou cestou intranazální spolu se standardním očkováním dosáhlo vyšší imunitní odpovědi, než tomu je při použití pouze jednoho způsobu očkování. Účinnost vakcinace závisí také na tom, do jaké míry se shoduje složení vakcíny s virem/viry způsobujícím současně probíhající epidemii. Proto se složení vakcín musí každým rokem upravovat tak, aby obsahovaly nejposlednější variety cirkulujících virů chřipky A (H3N2), A (H1N1) a B. The WHO’s Global Influenza Surveillance Network vydává každoročně na základě informací ze 112 národních spolupracujících center v 83 zemích doporučení, jakou skladbu mají mít protichřipkové vakcíny. Tato centra, u nás je to Národní referenční laboratoř Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotnického ústavu, odpovídají za monitorování a včasné určení kmenů chřipkových virů kolujících v dané populaci. Důležitými léčivy v léčbě a profylaxi chřipky jsou antivirové léky. Až do nedávna to byl jen amantadin a jeho derivát rimantadin, v posledních letech jsou k dispozici inhibitory neuraminidázy zanamivir a oseltamivir.

AMANTADIN Amantadin je účinný pouze proti virům chřipky A. U nás, na rozdíl od USA, se jako virostatikum neužívá, ale již delší dobu je používán jako antiparkinsonikum (Viregyt K®, PK–Merz®). Má závažné nežádoucí účinky, jako jsou poruchy spánku, závratě a delirantní stavy, které se vyskytují hlavně u starších osob. Další nevýhodou amantadinu jako virostatika byl častý vznik rezistence viru. INHIBITORY NEURAMINIDÁZY (IN) ZANAMIVIR A OSELTAMIVIR Obě tyto látky jsou účinné proti virům chřipky A i B. Neuraminidáza má klíčovou úlohu v uvol-


ňování novotvořených virových části a její inhibice znemožní uvolňování virionů z povrchu napadených buněk a zabraňuje tak šíření infekce v organizmu [3]. Společnou předností inhibitorů neuraminidázy je, že jsou dobře tolerovány, zkracují febrilní fázi chřipky, a tím snižují výskyt komplikací a neinterferují s imunologickou odpovědí na očkování proti chřipce. K zajištění jejich účinnosti je třeba léčbu zahájit včas, nejpozději do 48 hodin od vzniku onemocnění. Relativní nevýhodou je finanční nákladnost léčby. Zanamivir, přípravek RELENZA® inh. plv. (Laboratorie Glaxo Wellcome) je indikován k léčbě i profylaxi chřipky A a B u dospělých a dětí od 12 let. Přípravek je určen pouze k inhalačnímu podání pomocí diskahaleru. Inhalační forma dovoluje co nejrychleji a v největší možné koncentraci působit na sliznici respiračního traktu, v místě nejvyšší aktivity infekce. V organizmu se nemetabolizuje, jen asi 4–17 % z celkově inhalované dávky se vstřebá a v nezměněné formě se vyloučí močí. Nevstřebaný podíl je vyloučen stolicí. Inhalace se provádí 2krát denně, 1 dávka odpovídá 5 mg zanamiviru. Doporučená doba léčby je 5 dnů. Přípravek lze užít profylakticky při opožděné vakcinaci po dobu 14 dnů, než se vytvoří dostatečný titr protilátek. U některých pacientů může aplikace přípravku vyvolat bronchospazmus. Zvýšené opatrnosti je třeba při ordinování přípravku jedincům trpícím astmatem nebo CHOPN. Je vhodné je upozornit, aby měli vždy při ruce bronchodilatační aerosol. Oseltamivir, přípravek TAMIFLU® 12 mg/ml por. plv. sus., TAMIFLU® 75 mg por. cps. dur. (Hoffmann–La Roche) je indikován k perorální léčbě chřipky dospělých a dětí od 1 roku věku. K prevenci chřipky se doporučuje přípravek použít jen u osob starších 13 let. Přípravek ve formě suspenze je určen pro dětské pacienty a dávkování se řídí podle tělesné hmotnosti dítěte. U osob starších 13 let je doporučená dávka 2krát denně 1 kapsle po 75 mg po dobu 5 dnů. U pacientů s postižením funkce ledvin je třeba dávku snížit podle clearence kreatinu. Dialýzovaným pacientů se nedoporučuje přípravek podávat. Přípravek lze u osob nad 13 let užít profylakticky při epidemii chřipky a opožděné vakcinaci.

účinnost

přednosti IN

flu mist

aktualizace vakcín

virostatika

LITERATURA 1. Carnan WC, Elder AG, Wallace LA, McAulay K et al. Effects of influenza vaccination of health care workers on mortality of eldery people in long–term care: a randomised controlled trial. Lancet 2000; 355: 9397. 2. Havlíčková M, Otavová M, Kynčl J, Táčner J et al. Surveillance akutních respiračních infekcí (ARI)

9


v České republice v sezoně 2003/2004. Zprávy CEM (SZÚ Praha) 2004;13, 6: 259–264. 3. Gubareva LV, Kaiser L, Hayden FG. Influenza virus neuraminidase inhibitors. Lancet 2000; 355: 827–835. 4. Karcegius T, Ambrocaitis A, Deng Y, Biedenberder K, Gavenstein S. Influenza virus and gama interferon synergically increase nitric oxid production in W 264,7 and AMJ2–C11 macrophages. J Am Geriatr Soc 2003; 51 (Supplementum): S 30/A11. 5. Kuneš P. Virus chřipky A: reakce akutní fáze a patogeneze tepenných uzávěrů. Prakt lék 2004; 84 (5): 242–246. 6. Kuneš P. Očkování proti chřipce jako prevence náhlých kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních příhod u rizikových populačních skupin. Prakt lék 2004; 84, 6: 302–306. 7. Kynčl J, Havlíčková M. Mezinárodní konference o chřipkových vakcínách. Zprávy CEM (SZÚ Praha) 2004; 13 (6): 265–266. 8. Little DL. Protecting the eldery against influenza: When and how is vaccination made most effective? Geriatrics and Aging 2000; 3, 7:23–29. 9. Madjid M, Naghavi M, Litovsky S, Casscells SW. Influenza and cardiovascular disease. A new opportunity for prevention and the need for further studies. Circulation 2003; 108: 2733–2736. 10. Narukawa M, Minezaki KK, Okubo M. Inpact of influenza pandemic on the mortality of congestive heart failure in older Japanese: the 1998 Japanese

influenza pandemic. J Am Geriatr Soc 2001; 49 (5): 689. 11. Nichol KL, Margolis KL,Wouremna J, Sternberg T. Effectiveness of influenza vaccine in the eldery. Gerontology 1996; 42: 274–279. 12. Nicholson KG, Wood JM, Zambon M. Influenza. Lancet 2003; 362: 1733–45. 13. Peters PH, Jr, Gravenstein S, Norwood P, De Bock V et al. Long–term use of oseltamivir for the prohylaxis of influenza in a vaccinated frail older population. J Am Geriatr Soc 2001; 49: 1025–1031. 14. VanEssen GA, Kuyvenhoven MM, De Melker RA. Why do healthy eldery people fail to comply with influenza vaccination. Age and Ageing 1997; 26: 275–279. 15. Zadeh NM, Bridges CB, Thompson WW, Arden HN, Fukuda K. Influenza outbreak ddetection and control measures in nursing homes in the United States. J Am Geriatr Soc 2000; 48: 1310–1315. do redakce doručeno dne 25. 7. 2004 přijato k publikaci dne 2. 8. 2004

DOC. MUDR. JIØÍ NEUWIRTH, CSC. GERIATRICKÁ KLINIKA 1. LF UK A VFN PRAHA [email protected]

DOC. MUDR. JIØÍ NEUWIRTH, CSC. Promoval v roce 1957 na FVL UK v Praze. Po působení v pohraničí pracoval od roku 1960 do roku 1990 na III. interní klinice VFN v Praze. Habilitován byl v roce 1982. Zabýval se klinickou cytogenetikou a andrologií. Je oceněn cenou ministra zdravotnictví a dvěma cenami odborných společností. Později se věnoval vysokoškolskému studiu ošetřovatelství a geriatrie. V letech 1990–91 a 1994–95 pracoval jako náměstek ředitele IPVZ, od roku 1990–97 vedl subkatedru gerontologie a geriatrie IPVZ. Od roku 1991–2001 byl přednostou geriatrického oddělení a z něho vzniklé geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Je autorem 8 vysokoškolských skript, 2 učebnic pro zdravotnické školy, spoluautorem 3 geriatrických monografií, autorem nebo spoluautorem 145 publikací v domácím a zahraničním tisku. Je čestným členem České gerontologické a geriatrické společnosti.

10


CHØIPKA VE STÁØÍ A OBRANA PROTI NÍ

Recommend Documents