Infonoviny Měsíčník odboru KČT Uherské Hradiště.- č. 6-2016 Rok 2016 - ve znamení 120. výročí založení KČT v Uherském Hradišti. Polovina roku 2016 je za námi a my se pomalu budeme těšit na vánoce. Než k nim dospějeme, tak nám na turistiku přece jen dost času zbude. V letních měsících však bude trošku volnější. Řada pravidelných účastníků vycházek bude v zahraničí, nebo na rodinných dovolených, mnohé odradí velké vedro a zamíří radši k vodě. Statistika prvního pololetí je dobrá. Našich akcí se zúčastnilo celkem 858 turistů. Je to o něco méně než v roce 2015. Celkový počet ujitých kilometrů však činí 17774, což je naopak více než v loňském roce. Držíme si tedy slušnou úroveň. Tak si v letních měsících pořádně odpočiňte, abychom v září opět vyběhli do přírody svěží a plni chuti do vycházek. Na startu > V sobotu 4. června byla na programu procházka kolem Veselí nad Moravou. Jirka vedl výpravu z nádraží přes park na veselské louky. Je to pro nás poměrně neznámá oblast. Původní krajinu podél řeky Moravy tvořily lužní lesy. Pouze tam, kde „hospodařil“ bobr nebo velcí býložravci, například zubr, se vyskytovaly travnaté světliny. Většina luk je výsledkem několik tisíciletí trvající činnosti člověka, takže kromě přírodní hodnoty mají i hodnotu kulturně-historickou. Současně s regulací řeky Moravy byl v třicátých letech na loukách vybudován důmyslný zavlažovací a odvodňovací systém. Razantní změnou bylo rozorání většiny luk v 70. letech minulého století. Po roce 1989 nastaly další změny. Louky se přestaly hnojit (také z důvodu ochrany zásob pitné vody) a některé pozemky byly znovu zatravněny. Díky tomu se sem rozšířily mnohé byliny a louky opět kvetou barevně. Do dřívější podoby se však již nenavrátí, protože nejsou pravidelně zaplavovány ani zavlažovány. A tak spousta vlhkomilných druhů vymizela nebo je nacházíme jen na okrajích zavlažovacích kanálů a v příkopech. Po procházce loukami byl v plánu i výstup na Radošov, kde stojí známá rozhledna. Velké horko však turisty od výstupu odradilo. Některé navíc hnaly k domovu neodkladné povinnosti. Část turistů si ještě dopřála před cestou domů posezení u darů přírody. < Baťův kanál Na trase > V sobotu 11. června se už po jedenácté uskutečnila naše tradiční akce „Hradišťské chodníčky“. Účast dětí a rodičů nebyla nijak veliká. V současné době je kolem nás plno jiných lákadel a tak zajistit při velké konkurenci dobrou účast není jednoduché. Pro zúčastněné děti však byla účast jistě zajímavá. Prověřili si při různých hrách svou zručnost, a také se dozvěděli od zkušených lesníků z lesní správy Buchlovice mnoho zajímavostí a ověřili si své znalosti květin a stromů. V cíli pak obdržely za svou účast drobné dárky. < V cíli Budeme muset pro další ročník zlepšit propagaci. Je škoda, když počet účastníků jen o málo převyšuje počet pořadatelů. Nápad pořádat chodníčky je jistě dobrý a byla by škoda, aby zanikl pro malou informovanost veřejnosti.
1
Další naše akce začala už ve středu 15. června. Autobusem jsme v 6 hodin ráno vyrazili do západních Čech. Konkrétně do Babylonu u Domažlic. Cestou jsme měli dvě pobytové zastávky. První byla v Bechyni. Tam jsme měli domluvenu návštěvu muzea turistiky, kterou tam zřídil Klub českých turistů. Před tím jsme ale ještě vyrazili po Duhovém mostě na malou procházku kolem Lužnice. Duhový most > < V muzeu Obešli jsme bechyňský zámek a přes náměstí jsme přišli k muzeu. Pan Sedláček nás už očekával a tak jsme mohli bez prodlení dovnitř. Muzeum je v částečné rekonstrukci, ale i tak jsme uviděli řadu zajímavostí. Další zastávka byla v Rabí. Rabí patří mezi nejmenší města v České republice. Založil je v roce 1499, Půta Švihovský z Rýzenberka. Povolení ke stavbě města mu udělil Vladislav II. Jagelonský. Rabí > Nás zde však především zajímala zřícenina stejnojmenného hradu, která je nejrozsáhlejší v naší republice. Z historie je mimo jiné známa tím, že zde Jan Žižka přišel o své druhé oko. S výstavbou hradu bylo započato patrně na počátku 13. století ve formě strážní a obytné věže. Jeho úkolem bylo chránit obchodní cestu spojující města Sušice a Horažďovice a také značně bohatá rýžoviště zlata podél řeky Otavy. V období 30leté války hrad hodně zpustl. Jeho konečnou zkázu dokonal okolo roku 1720 požár. Zážitkem při prohlídce byl zasvěcený výklad průvodce. A po prohlídce hradu následoval poslední úsek cesty do Babylonu na ubytování v hotelu Bohmann. Obsazení pokojů bylo dohodnuto předem a tak jsme po rychlém ubytování zasedli k naší první večeři. Po poměrně namáhavé cestě se pak většina účastníků odebrala k odpočinku. < Rozhledna na Korábu Ve čtvrtek 16. června jsme se vydali poznávat krásy Chodska. Autobusem jsme přijeli do Kdyně. Po vystoupení jsme vyšli na okružní túru kolem města. Po modré značce jsme přišli do Branišova a odtud po žluté značce k rozhledně na Korábu. Viditelnost byla dobrá a tak jsme si mohli prohlédnout řadu vrcholů Šumavy, Českého lesa i blízkého okolí. Rozhledna stojí vedle chaty s restaurací a tak jsme se náležitě občerstvili na cestu k další památce. Tou byla zřícenina hradu Nový Herštejn. Hrad byl založen ve druhé polovině 14. století. Pravděpodobně ho založil Bušek II. z Velhartic, který hrál významnou roli na dvoře Karla IV. Hrad byl obydlen do 17. století. Na chvilku jsme se zastavili na pozůstatcích starého hradiště. O historii hradiště zvaném Příkopy či Starý Rýzmberk se bohužel psané dějiny nezmiňují, ale archeologická sonda tu odhalila pevné hradisko z 11. století, které bylo pravděpodobně opuštěno po zbudování sousedního Rýzmberka. Rýzmberk > Poslední významnější zastavení bylo na zřícenině hradu Rýzmberk. Gotický hrad byl založen na přání Přemysla Otakara II. ve 2. polovině 13. století. Několikrát byl přestavován. Roku 1641 jej zpustošili Švédi. V roce 1655 byl z nařízení císaře Ferdinanda III. pobořen. Od roku 1676 je zříceninou. Hradní věž provozuje KČT jako rozhlednu. Díky pěknému počasí jsme měli krásné zážitky. Trasa byla dlouhá 17 kilometrů.
2
V pátek 17. června jsme si vyjeli na Šumavu. Počasí nám tentokrát nepřálo. Z autobusu jsme v silném dešti vystoupili na Špičáckém sedle. Zlepšení, které bylo slibováno, se nedostavilo. I v dešti jsme vyrazili k Čertovu jezeru. Díky nízké oblačnosti vypadalo opravdu ponuře. Vodopád na Bílém potoku > Od jezera jsme pokračovali po červené značce na rozcestí pod Malým Špičákem a z něj na Špičák (1202 m). Několik odvážlivců vystoupalo i na rozhlednu na vrcholu. Rozhledy z ní nebyly žádné, zato díky dešti a větru pořádná zima a tak se na ní dlouho nezdržovali. Jednu výhodu nepříznivé počasí přece jenom mělo. Na evropském rozvodí jsme mohli názorně sledovat proudy vod mířící buď do Baltského, nebo Černého moře. Z rozvodí jsme sestoupili k Černému jezeru. Od něj se část účastníků odebrala na parkoviště k autobusu i na občerstvení v blízké restauraci. Vytrvalejší pak pokračovali k vodopádu v Bílé strži. < Sympatická rodinka Jedná se o největší vodopád na Šumavě. Voda zde kaskádovitě padá z výšky 18 metrů. Tady se ukázala opět výhoda deštivého počasí. Obvykle skromný vodopád se tentokrát podobal vodopádům ve vzdáleném Norsku. Od vodopádu pak pokračovali na zastávku autobusu pod Hojsovou Stráží, kde už na ně čekal autobus se zbytkem výpravy. Na trase dlouhé 20 kilometrů se navíc mohli kochat pohledem na krásnou úrodu hub. Bohužel bez košíků nemělo význam je sbírat a tak je zanechali dalším turistům.
Cestou k domovu se počasí přece jen umoudřilo a my jsme se ještě zastavili v Domažlicích. Prošli jsme se po krásném náměstí, které je celé obklopeno domy s podloubím, nahlédli do kostelů a chvilku jsme si poseděli u malého občerstvení. < Kurzova i vojenská věž na Čerchově V sobotu 18. června jsme zůstali na Chodsku. Přímo od hotelu jsme zamířili vedeni zelenou turistickou značkou na Čerchov (1042 m). Počasí nám přálo a tak i nálada byla výborná. Výstup na Kurzovu věž tentokrát nevynechal nikdo. Nádherné výhledy na celé Chodsko, Šumavu i velkou část Českého lesa na obou stranách společné hranice s Německem stály opravdu zato. Ani se nám nechtělo sestoupit dolů. Ale i po sestupu to bylo na Čerchově dobré. Ve skromné chatě jsme se občerstvili. Hlavně jsme si pochutnali na výborných chodských koláčích. Museli jsme ale pokračovat dále. < My a Jindřich Šimon Baar > Po sestupu jsme se zastavili na rozcestí Výhledy u Capartic, kde stojí mohutný pomník Jindřicha Šimona Baara. Tam jsme se opět rozdělili. Jedna část odjela autobusem do Klenčí pod Čerchovem a druhá vyrazila pěšky do Pece pod Čerchovem, abychom tak poznali co nejvíce chodských obcí. Autobusová skupina si prohlédla v Klenčí Baarovo muzeum a pak odjela autobusem přes Trhanov (kolem Lomikarova zámku) do Chodova kde přibrala pěší turisty. Všichni jsme pak zamířili do Újezdu, kde jsme si prohlédli muzeum stojící v místech statku Jana Sladkého Koziny.
3
< Zde prožil Jindřich Šimon Baar poslední léta života Z Újezdu jsme zamířili do hotelu v Babylonu. Tam už na nás čekala poslední večeře a přípravy na cestu k domovu. I poslední večer proběhl v pohodě. Někteří si ještě jednou zazpívali při harmonice. Celý náš pobyt v hotelu Bohmann byl velmi příjemný. Výborné ubytování, dobrá strava a milá péče všech členů personálu přispěla k tomu, že jsme se cítili opravdu jako doma. Na pobyt na Chodsku budeme ještě dlouho vzpomínat. Hlavně naše turistky, které si nemohly vynachválit hotelový bazén. Hned po návratu a pravidelně i před snídaní si do něj chodily zaplavat. Příjemné byly i procházky kolem rybníků rekreační oblasti Babylon. Snad jenom řady kamionů mířící na přechod Folmava by oblastí mohly projíždět pomaleji. U Sladkých na dvoře > V neděli 19. června ráno jsme se rozloučili a vyrazili k domovu. Cestou jsme ještě navštívili královský hrad Zvíkov, který stojí na soutoku Otavy a Vltavy. Autobus nám zastavil před Zvíkovským mostem přes řeku Otavu. Přešli jsme přes něj a přes Zvíkovské podhradí jsme přišli po zelené značce až k hradu. < Zvíkov Stojí na skalnaté ostrožně nad vodní nádrží Orlík, která zvýšila hladinu obou řek o 25 metrů. Založil jej pravděpodobně již král Přemysl Otakar I. a jeho potomkům patřil až do vymření rodu v roce 1306. Poté ho získali do zástavy Rožmberkové, od kterých ho vykoupil král Karel IV. Během husitských válek se však vrátil do zástavy Rožmberkům. Po nich se v držení hradu vystřídali Švamberkové, Eggenbergové a nakonec Schwarzenbergové. Zvíkov patřil rodu Schwarzenbergů až do roku 1948, kdy jim byl zabaven a od roku 1950 se stal státním hradem.
Soutok Otavy a Vltavy > Po prohlídce hradu i blízkého okolí jsme vyjeli k domovu. Ještě jsme na chvilku vystoupili z autobusu před Zvíkovským mostem přes Vltavu, přešli jsme na pravý břeh a tam jsme definitivně zakončili program zájezdu. Cesta proběhla bez problémů a tak jsme byli asi v 18 hod. v Uherském Hradišti. Deště, kterého bylo v jihozápadních Čechách dost, jsme domů moc nepřivezli. Takže ani s houbami to u nás není slavné. S odstupem můžeme konstatovat, že se nám zájezd vydařil. Celkem jsme za pět zájezdových dní ušli pěkných 3539 kilometrů. Ti nejlepší turisté k tomu přidali po 75 kilometrech. Nejsou v tom započteny večerní vycházky po okolí. A už nám zbyl poslední červnový víkend. Jeho program měl hned dvě části. Už v pátek 24. v podvečer se vydala čtyřčlenná skupina na přechod Chřibů. Západ a v sobotu východ slunce sledovali na rozhledně na Brdu. Pak se vydali do hospody „Pod břesteckou skalou“. Jejich cesta byla dlouhá 25 kilometrů. < Nejdříve přišlo na řadu mládí 25. června ráno se vydala další skupina 12 turistů za stejným cílem. Konalo se tam totiž setkání, které jednak zakončovalo první polovinu turistického roku, ale se zde také konalo přátelské posezení s našimi jubilanty.
4
Helenka slavila krásných sedmdesát a Staňa ještě krásnějších osmdesát let. Setkání doplněné pohoštěním, které naši jubilanti připravili, uběhlo jako voda. Hudební doprovod zajistil se svou harmonikou náš osvědčený virtuos Karel. Nechybělo ani sólo pro oslavence a zpěv krásných lidových písní. Ještě jednou přejeme jubilantům hodně zdraví a životní pohody a děkujeme jim za krásně prožité letní odpoledne. A pak zkušenosti > Účast byla trochu ovlivněna skutečností, že někteří turisté byli už na cestě do Dolomitů a další se asi zalekli velkého horka.
< Nechybělo ani sólo pro oslavence
Velkou radost nám všem udělala přítomnost našeho turistického veterána Vojty Rosůlka. Jeho pobyt v nemocnici v těchto dnech končí a my všichni mu přejeme co nejrychlejší rekonvalescenci. Plánů má Vojta mnoho a my se můžeme těšit na další kalendáře. Ještě malá vzpomínka. < Ráno na Brdu
Krása >
A to je už úplný konec první poloviny roku 2016. V letních měsících, jak už bylo zmíněno, si trochu odpočineme. Sobotní vycházky však zcela nepřestanou. Jenom jich nebude tolik. Zato od září už opět vyrazíme do přírody s plnou silou.
Všechny vydané Infonoviny jsou také k dispozici na webových stránkách odboru KČT Uherské Hradiště. Adresa: www.turisti-uh.wz.cz. Fotografie: F. Čevela, F. Bečica, Z. Skalička a E. Hálová. Věříme, že se na některých akcích odboru KČT v Uherském Hradišti potkáme i s Vámi.
5
