prosinec 2006
69
5,- Kč
Zpravodaj obecního úøadu
Vážení občané, dovolte, abych Vám poděkoval za Vaši dosavadní spolupráci, podporu našeho společného díla. Děkuji též všem, kteří mne podpořili při komunálních volbách. Díky Vašim hlasům, které jste mi dali, budeme spolupracovat další volební období. Na tuto spolupráci s Vámi se těším. Protože nadešel vánoční čas, tak Vám přeji příjemné prožití svátků, hlavně klid, pohodu. Do nového roku zdravíčko a štěstíčko, mnoho úspěchů v osobním i profesním životě.
Stanislav Vosický starosta obce
Římskokatolická farnost Pyšely oznamuje program bohoslužeb o vánocích Mše svatá ze 4. adventní neděle – přesunuta na sobotu 23.12. od 15,00 hodin V neděli 24.12. – Štědrý den, půlnoční mše sv. je v 19,00 hodin V pondělí – 26.12. Boží hod vánoční mše svatá v 11,00 hodin V sobotu 6.1. – slavnost zjevení páně v 16,30 hodin V OSTATNÍCH DNECH JSOU MŠE SVATÉ V OKOLNÍCH OBCÍCH. PROGRAM TĚCHTO BOHOSLUŽEB JE VYVĚŠEN U KOSTELA. Požehnané vánoční svátky Vám všem přeje Pyšelská farnost.
ZAMĚSTNANCI OBECNÍHO ÚŘADU DĚKUJÍ DĚTEM ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY ZA KRÁSNÝ ADVENTNÍ VĚNEC.
VELMI
SE LÍBÍ
I NÁVŠTĚVNÍKŮM ÚŘADU.
1
p ro s i n e c
Z OBECNÍHO ÚŘADU
2006
Konečně demokracie zaťukala na dveře v Pyšelích Jak jste si, milí čtenáři, jistě všimli, tak jsem si titulek tohoto zamyšlení vypůjčil od pisatele podobně zaměřeného příspěvku pana Gondíka. Osobně mám totiž v několika věcech odlišný názor na tuto problematiku. Předesílám, že se jedná čistě o moji zkušenost a tyto názory nemohu z nedostatku znalostí zobecňovat na další obce. Je to fajn, že Pyšely jsou specifické a mají svoji vyhraněnou historii i přítomnost. Domnívám se totiž, že v pyšelské komunální politice od pádu komunismu do letošních voleb žádná otevřená demokracie nefungovala, protože zde vládl a existoval vždy jen jeden myšlenkový proud. Teprve v letošních volbách došlo k situaci, že si voliči mohli vybírat ze dvou kandidátů na starostu a tím i možné směřování Pyšel. Výsledky voleb byly velmi vyrovnané a ukázaly, že Pyšeláci nemají jednotné smýšlení o směru dalšího rozvoje naší obce. Díky za to. Domnívám se, že tato skutečnost posunula Pyšely do společnosti otevřené demokracie a bude teď hodně záležet na slušnosti a otevřenosti dalších diskusí v zastupitelstvu. Chtěl bych jen pana Gondíka ujistit, že jsem se v parlamentu vůbec neinspiroval, protože kdybych to udělal, tak bych ztratil mnoho dobrých vlastností, které jsem dostal od Boha a od mých rodičů. Za to jsem se poučil v zahraničí a to tam, kde tu demokracii mají mnohem déle než my. Osobně si přeji, aby v Pyšelích vládly a to i přes odlišné názory na směřování obce, přátelské a dobré mezilidské vztahy. Jenže k tomu je potřeba si mnoho věcí vysvětlit a řečeno adventním slovníkem také na ně posvítit. Protože tam kde je světlo, tak tam není prostor pro tmu. Mgr. Tomáš Havlíček
Z demografie naší obce Celkově lze říci, že demografický vývoj v celé naší obci je velmi příznivý. Posuďte sami: K 5. PROSINCI 2006 JE V OBCI PŘIHLÁŠENO K TRVALÉMU POBYTU 1333 OBČANŮ ( 644 MUŽŮ, 689 ŽEN). NEJPOČETNĚJŠÍ VĚKOVÁ SKUPINA JE MEZI 25 – 35 LETY. A TO JE POZITIVNÍ ÚDAJ. OBČANŮ STARŠÍCH 90 LET JE 20 ( VČETNĚ DOMOVA DŮCHODCŮ). Počty obyvatel přihlášených k trvalému pobytu v jednotlivých obcích: Borová Lhota 65 Kovářovice 22 Nová Ves 56 Pyšely 1020 Zaječice 170 Do obce se přistěhovalo a k trvalému pobytu přihlásilo 93 občanů ( nejvíce za posledních 15 let). Z Pyšel se odstěhovalo 28 osob. Zatím se narodilo 17 dětí. Zemřelo 28 spoluobčanů (z toho 19 z domova důchodců). Zaznamenali jsme 5 sňatků, 2 rozvody. Noví občané se přihlašovali zejména do novostaveb, které se v letošním roce kolaudovaly. V Pyšelích již přidělujeme popisná čísla vyšší než 400. Celkem je v celé obci cca 570 domů (z toho 10 bytových domů s více byty) a v celém našem katastru 550 chat. Rozestavěných domů je více než 150. Lze tedy předpokládat, že v nejbližších letech bude nárůst obyvatel v obci ještě větší. M. Pášová
Obecní knihovna informuje Od začátku příštího roku bude rozšířena provozní doba Obecní knihovny v Pyšelích. Knihovna bude otevřena každý čtvrtek od 14 – 18 hodin !!!
2
p ro s i n e c
2006
SPOLEČENSKÁ Z OBECNÍHOKRONIKA ÚŘADU
11. října 2006 se narodil manželům Marcele a Pavlu ŠIŇOROVÝM syn Matěj. Dne
Blahopřejeme šťastným rodičům a přejeme celé rodině hodně štěstí, zdraví a lásky. ŽIVOT V OBCI
Klub seniorů Ve středu 6. prosince se konalo první setkání občanů, kteří mají zájem o členství v klubu pro seniory. Na tuto schůzku přišlo 30 občanů, převážně žen. Všechny přivítal starosta obce S. Vosický. Poděkoval jim za zájem o tuto činnost a popřál hodně úspěchů. Přítomní zvolili své zástupce, členy výboru, a to paní Jitku Zoubkovou, pana Ladislava Kostrhouna, paní Danuši Fietkovou, paní
Libuši Neufusovou a paní Lenku Horkou. Byl schválen členský příspěvek na drobná vydání a to ve výši 50,- Kč na osobu a rok. Přítomné seznámila M. Pášová s návrhem činnosti klubu, to je organizování přednášek, výletů, návštěv kulturních pořadů, návrh na spolupráci s obecní knihovnou, pyšelským muzeem, domovem důchodců apod. Předala členům k prostudování různé materiály zejména nabídky na kulturní pořady v Pyšelích a okolí.Členové se dohodli, že příští schůzka se uskuteční ještě před vánocemi a to 20. prosince ve 14 hodin s drobným pohoštěním a vánoční atmosférou. Další setkání je naplánováno na 10. ledna 2007 ve 14,00 hodin . Téma schůzky – vítání nového roku, program zajistí muži. Pro milovnice ručních prací připraví paní L. Chalupová kurz háčkování. A ještě informace pro ty, kteří se nemohli prvního setkání zúčastnit – přijít můžete kdykoliv, členové se těší na další příjemné lidi. Foto: První setkání členů klubu.
M. Pášová DOPISOVA DOPISOVATELÉ
Jak to dříve bývalo o Vánocích. Přichází opět období dlouhých zimních večerů, krátkých dnů a slabého slunečního svitu, ale přijdou Vánoce a po nich se dny opět začnou prodlužovat a bude zase lépe. Právě za takového pošmourného podzimního večera mi přišla do ruky kniha našeho předního dějepisce a etnografa Čeňka Zíbrta „Veselé chvíle v životě lidu českého“. Byla vydána před padesáti lety. Je to kniha velmi zajímavá, autor v ní popisuje zvyky a obyčeje českého lidu ve všech ročních obdobích – svátcích, přástkách, dožínkách, obřadech doprovázených písněmi, koledami i humornými scénkami. Autor poutavě a s horoucím citem popisuje život na venkově od nejstarších dob
3
Z OBECNÍHO DOPISOVA ÚŘADU DOPISOVATELÉ
p ro s i n e c
2006
až k dnešku. Narodil se roku 1864 v Kostelci nad Vltavou, takže venkovský život mu byl důvěrně znám. Chtěla bych vás ,čtenáře našich listů seznámit s kapitolou této knihy, ve které je zapsáno vše o nejhezčím období roku, Vánočních svátcích. „Vánoce, svátky blaha, pokoje, radosti, opředené kouzlem zkazek, písní, pověr i pranostik. Na Boží narození o kuří pokročení, o huby otevření, o bleší převalení. Na Nový rok o slepičí krok, o zaječí skok. Na Tři krále o tři kroky dále. Na Hromnice o hodinu více. Nejstarší doklad o staročeských zábavách vánočních je zachován v řádu arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1359). Běduje nad tím, jakého se dopouštějí ohavného hříchu hráči v kostky v den před Hodem narození Páně. Nehrají jen muži prostí, ale také urození a bohaprázdné ženy a tak tráví posvátný čas štědrovečerní. Od šestnáctého století se traduje pověra, že kdo se nepostí na Štědrý den, neuvidí „zlaté prasátko“, aby i malé děti mohly celý den hlad trpěti s tím, že zlaté prasátko určitě večer uhlídají. Těm dětem , které by se nepostily, matky hrozily Perchtou, která by jim rozpárala břicho. Odedávna se bavili staří i mladí o Štědrém dni výrobou hraček z ořechových skořápek. Ořechy tvořily nezbytnou součást štědrovečerní hostiny. Občané ze Stadic byli osvobozeni od daní, za to donášeli českému králi na Štědrý den ošatku lískových ořechů z lísky, která vypučela z otky krále Přemysla. Štědrý den, Štědrý večer, název doložený od 14. století napovídá, že si lidé posílali dárky, nadílky. Rodiče dětem, hospodáři duchovním, mistři tovaryšům, sousedi sousedům, poddaní pánům a naopak, podřízení svým příznivcům, věnná města svým královnám atd. Všude v Podkrkonoší byly hlavní zábavou v rodinách s menšími dětmi „Kristydle“ ( Ježíšek). Byl to člověk oblečený v bílém šatě s křídly, který naděloval dětem k jejich velké radosti prostinké dárky vyrobené ze dřeva, také jablíčka a oříšky. Děti byly také pak zkoušeny od Ježíška z modliteb, biblické dějepravy a mnohdy i z jiných předmětů. Vánoční stromeček v této době není u dětí v Podkrkonoší ještě vůbec znám. Není pochyb o tom, že strojení vánočního stromečku se přidružuje k prastarým vánočním zvykům až teprve v 19. století. Výkladu o původu vánočního stromečku se ujali nejdříve němečtí badatelé. V jejich zemi strojení vánočního stromečku pravděpodobně vzniklo. Podle jejich výzkumů je původ stromu jako symbol v Ráji u Adama a Evy ( jejich svátek je právě na Štědrý den). Strojení vánočního stromku se z Německa rychle rozšířilo do okolních států – Norska, Dánska, Anglie, Nizozemska, Itálie, Rumunska. Není divu, že tento obyčej brzy nabyl všeobecné obliby a rozšířil se takřka všude. Nyní se zdá, jako by už od věků se tento půvabný zvyk udržoval. Pokud se Čechů týká, udržuje se v Praze pověst, že v prvních letech devatenáctého století sliboval nějaký herec hostům o vánocích překvapení. Po večeři otevřel dveře do vedlejšího pokoje, v němž zářil a třpytil se slavnostně vystrojený stromek. To se samozřejmě líbilo a brzy se rozšířilo po Praze v bohatších rodinách a pak i na venkově mezi prostým lidem. Ještě ve dvacátém století není však vánoční stromek všude rozšířen a mezi vánočními obyčeji zaujímají ještě prastaré obyčeje a to „Jesličky, Betlém“.Ty se vyřezávaly a stavěly doma, figurky se vyřezávaly ze dřeva a papíru, z vosku, ze sádry, chlebové střídky atd. Prostí lidé je vytvářeli podle představ co viděli kolem sebe, ze života řemeslníků, rolníků, muzikantů a mnohdy i laškovného světského života. O Vánocích se hrály i živé jesličky. Chodilo se po vsi, po domech i v soukromých divadlech Vyřezávané figurky k jesličkám se hrály hry o narození Páně.
4
p ro s i n e c
2006
Z OBECNÍHO DOPISOVA ÚŘADU DOPISOVATELÉ
V této době vzniklo mnoho krásných písní a koled známých a používaných ještě dnes. Rádi se při nich vrátíme ve vzpomínkách do dětských let a přitakáme básni od Jaroslava Vrchlického. A staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček kol hlavy mé, jak v závěji hlas tratících se rolniček. Zdena Srnská Použito z knihy Čeňka Zíbrta „Veselé chvíle v životě lidu českého“ (Ilustrace z téže knihy.) ŽIJÍ MEZI NÁMI
plk. Ferdinand Strejček „Celý život běhám „ říká pan Ferdinand Strejček ( 96 !!! let). Žije již 10 let v naší obci, v domově důchodců. Mnozí ho potkáváte v naší obci i okolí. Pan Strejček i dnes běhá směrem na Zaječice a zpět, má oblíbené i další tratě , kde udržuje svoji fyzickou kondici. „ Sportovat jsem začal již jako žák základní školy“, říká pan Strejček.“ Byl jsem dosti zdatný a brzy jsem v různých sportovních disciplinách překonával i starší chlapce. Od svých 16ti let jsem byl členem AC Sparta, začínal jsem na tratích 1500 metrů. Pak jsem přidal i 3 km a 5 km tratě. Za svůj život jsem naběhal desetitisíce kilometrů. Měl jsem trenéra dr. Štětinu ze Sparty, který vedl lehkou atletiku. Ve svých osmnácti letech jsem spolu s 80ti dalšími sportovci odjížděl na Olympijské hry do Amsterodamu. Bylo to v roce 1928. Jeli jsme starým autobusem, který se po cestě několikrát porouchal, takže jsme do cíle přijeli se značným zpožděním a nemohli trénovat. Můj největší soupeř na 5ti kilometrové trati byl Fin Nurmi – běžec legenda. Ten s přehledem vyhrál, tak jako mnoho dalších závodů. Já jsem bojoval s Francouzem o třetí místo, skončil jsem čtvrtý. S tímto závodníkem , který byl mistrem Francie, jsem se po několika letech setkal v závodech v pražské Stromovce a zde jsem nad ním zvítězil já, předběhl jsem ho v cíli o 30 metrů. Byli jsme nejen soupeři, ale i přátelé, často jsme se potkávali na závodech. Moc rád na něj vzpomínám. „ Otázka: Jaké byly podmínky v této době pro sportovce, tratě, vybavení a podobně ? Odpověď: „Běžecká trať v Amsterodamu, stejně jako jiné , byla škvárová s pískem. Boty jsme měli speciální, běžecké, opatřené hřeby. „ Otázka: Jak pokračovala Vaše sportovní kariéra ? Odpověď: „ Sportovat jsem vlastně nepřestal nikdy, zúčastňoval jsem se všech závodů na středních tratí – ve Stromovce, známý závod v Běchovicích ( 10 km), v Kunraticích ( 5 km), nevynechal jsem žádný trampský závod. Tyto trampské závody se většinou konaly v okolí Sázavy ( Vidovice, Hvězdonice, Kaliště ) a také po celé republice. Též jsem se věnoval zimnímu plavání ve Vltavě, před Národním divadlem. Tam jsem se seznámil se známým otužilcem Nikodémem. „ Dále pan Strejček pokračoval ve vzpomínkách. Celý život nejen sportoval, ale byl také vojákem z povolání, měl hodnost plukovníka ( velitel divize). V Dukle trénoval Emil Zátopek, pan Strejček byl jeho nadřízený. Emil Zátopek byl velmi svědomitý, poctivě trénoval. „Dával si do běžeckých bot olova, aby jeho trénink byl těžší a v závodech pak dosahoval lepších výsledků“, říká pan Strejček. Dále vzpomíná na rok 1936, kdy odjel do Španělska pomoci v boji proti generálu Frankovi. Zde vyučoval důstojníky, předával jim zkušenosti z vojenské taktiky. Pan Strejček dokáže poutavě vyprávět, stále se usmívá. Čiší z něj energie, radost ze života. Jeho 96 let by mu nikdo nehádal, má vzpřímený vojenský postoj. Je společenský, velmi pozorný a zdvořilý. Děkuji mu tímto za rozhovor a přeji mu hodně zdraví, pohodu a aby stále mohl aktivně sportovat. To je jeho největší radost v životě. M. Pášová
5
Z MATEŘSKÁ OBECNÍHO TEŘSKÁ ŠKOLKA ÚŘADU MA
p ro s i n e c
2006
S čerty nejsou žerty….. O tom se mohly přesvědčit i děti z naší mateřské školy. Z Mikulášovy nadílky ale radost měly, i když tu a tam slzičku uronily. Na fotografiích s Mikulášem je Johanka Havlíčková, Matyáš Němeček a Adélka Plocková ( ta trochu pláče).
Obrázky – děti z mateřské školy stále a rády malují …
Mikešek Horák
Johanka Havlíčková
Plavání pro radost Kdo by neměl rád vodu ! Děti z naší mateřské školy jsou hrdé na „plavecká vysvědčení“ a také na to, že se nebojí vody, splývají a některé již plavou. Celý podzim jsme jezdili rádi do benešovského Bazénu Delfín . A jaké to tam bylo? Plavali jsme, skákali do vody, potápěli, splývali, … No prostě všechno, co se v bazénu dá dělat. Ilona Kryzánková
6
p ro s i n e c
2006
ŠKOLA
Č ER T
S
M IKULÁŠEM
A NOV OROČNÍ PŘÁNÍ
TAK JAK JE ZPRACOVALI ŽÁCI ZÁKLADNÍ ŠKOL Y POMOCÍ POČÍTAČOVÉ TECHNIKY sil
u Tro . V
vá L. Jíšo
T. Š t
ulík
ová
V. Trousil
ová
hládk
N. C
a na další straně ještě pokračujeme
7
p ro s i n e c
ŠKOLA
pokračujeme
2006
Novoroční přání žáků základní školy
ek L. Fouč p. Jelín ek
T. Štulíková
8
p ro s i n e c
2006
Z historie pyšelské školy
Z OBECNÍHO HISTORIE ÚŘADU HISTORIE
11.díl
K historii školy nepochybně patří i zprávy, životopisné údaje či životní příběhy učitelů. Údaje z kronik jsou v této věci spíše skoupé, neboť se dotýkají života učitelů většinou jen v souvislosti s dílčími událostmi v životě školy. Z kronik známe většinu učitelů na pyšelské škole působících, ale o jejich životě toho moc nevíme, pokud ještě nežijí pamětníci, kteří o nich mohou podat svědectví. Mezi učiteli, na naší škole působícími, bylo určitě mnoho těch, kteří školou žili, pro děti a obec mnoho vykonali. Jedním z nich byl místní rodák, dlouholetý učitel a řídící učitel na zdejší škole pan Karel Brůna. Ano, ještě žije řada jeho žáků, kteří na něj s láskou a úctou vzpomínají. Rád bych Vás seznámil s příběhem tohoto dlouholetého pana učitele, jakož i dlouholetého pana řídícího zdejší školy, který se dětem plně a svědomitě věnoval po celou svoji učitelskou kariéru. Takto o něm psal v době jeho odchodu do důchodu Posázavský týdeník ze dne 24.června 1939: „Pan řídící učitel Karel Brůna odchází na odpočinek. V těchto dnech byla naše veřejnost překvapena zprávou o pensionování dlouholetého a tolik oblíbeného řídícího učitele naší obecné školy p. Karla Brůny. Nutná opatření učiněná k zabezpečení tisíců z řad učitelstva a úřednictva, jest příčinou odchodu tohoto velmi svědomitého pracovníka za kterého i dnes těžko bude shledávána náhrada. Co v panu řídícím ztrácí škola, veřejnost, ví dobře všichni zdejší lidé. Jako celá řada jiných i on měl svoji počáteční životní dráhu plnou starostí a strastí. Syn chudého místního chalupníka. těžce se probíjel jak v době studií, tak i po skončení jako učitelský praktikant. Jedině vrozená píle, schopnost a chuť jíti vpřed byla mu základem jeho životního úspěchu. Shodou okolností, dostal se před 35 lety na zdejší školu, tedy do rodného místa, ve kterém až dodnes pracoval, a upřímně doznáno, poctivě dřel. Co všechno za tu dobu pan řídící Brůna vykonal, nedá se vypsat. Jako výtečný hudebník a zpěvák hrál a zpíval v pěveckém sboru v dřívější Besedě Havlíček, později i v Sokole. Když založen byl Sokol, byl jeho I. náčelníkem a to tak energickým a cílevědomým, že my mladí ještě dnes na tu dobu tak krásného zápalu vzpomínáme. Ve škole přísným učitelem, krajně spravedlivým ke všem, byl žactvem milován, rodiči a celou veřejností uznáván. I obecní samospráva měla v něm výtečného spolupracovníka. Jako městský účetní dlouhou řadu let vedl hospodářství obce a to vzorným a příkladným způsobem. Rovněž tak i obecní knihovnu. Když utvořeno bylo stavební družstvo, byl jeho předním pracovníkem. Krásná zahrádková čtvrt na Letné, jak říkáme, ve které má náš pan řídící domeček, pěknou zahrádku’a včeličky, ta je také kusem jeho životní práce. A stavba školy ? I na té měl náš pan řídící velký svůj podíl, žel tak nedoceněný. Co práce vyvstalo pro něho proto, že poctivě se domáhal lepší a tolik potřebné školní budovy pro ty děti, které uměl učit, uměl upoutat. To vědí rodiče, školní úřady, to vědí všichni. Když byla zavedena Lidová hospodářská škola před deseti lety, byl správcem této školy a jest jím až dosud. Proto není divu, že výbor této školy nemíní jej této povinnosti zhostiti ani po odchodu z místa řídícího školy. A zřízení měšťanské školy bylo jeho dávnou touhou, aby naše město i jeho veliké okolí mohlo dáti v nové době dětem vyšší vzdělání, než jaké až dosud poskytovala obecná škola. Tyto přípravné práce ku zřízení měšťanské školy byly tak veliké, s takovým překážkami, které zdolati mohl zase jen muž, jehož životním smyslem byla poctivost a prozíravá práce. Po odchodu pana řídícího uč. Frant. Drastila, dlouhou řadu let vedl správu polévkového ústavu. Dovedl sháněti prostředky, které mnohdy vymodlil, aby chudým dětem byl v zimě dán talíř teplé polévky. I s ostatními svěřenými peněžními prostředky, které ovšem jen po skrovnu měl k disposici k vedení správy školy, dovedl tak mistrně hospodařiti, že podařilo se mu ušetřit značný obnos 3.500 K. Příjemně překvapil školní radu i učitelský sbor, když oznámil, jsa na odchodu z dlouholeté školní praxe, že odevzdává tento obnos s přáním, aby použito jej bylo na zřízení školního radia. Tedy za peníze, které byly mnohdy těžce vydobyty a sloužiti měly pro správu školy, tak hospodárným počínáním ušetřené, opatřuje se zařízení, které jest snad prvým v celém okrese a které tolik usnadňuje dáti žactvu možnost poslechu hudby, zpěvu, přednášek apod. Toť krásná památka, kterou pan řídící po sobě škole zanechává. Jestliže předseda školní rady p. Urbánek ve schůzi školní rady veřejně vzdal dík
9
Z OBECNÍHO HISTORIE ÚŘADU HISTORIE
p ro s i n e c
2006
za tuto tak příkladnou péči, kterou pan řídící učitel Brůna škole přinášel, činil jen svoji povinnost, tak jako je povinností těmito několika řádky, které veřejnosti předkládáme, upozorniti na opravdové zásluhy, kterých si náš pan řídící Brůna o školu, obec i občanstvo získal a za které my všichni musíme být vděční.“ Pan učitel Karel Brůna působil na naší škole v letech 1906 – 1915, 1917 -1939. Od roku 1932 až do odchodu do důchodu byl řídícím učitelem. Text článku jsem převzal z vydání Posázavského týdeníku ze dne 24.června 1939 v původním znění. Mgr. Vladimír Paclík
O přeukrutném mordýři a dvou polepšených „Tohle za nás nebývalo. Tohle by se dříve nemohlo stát“. Takovéhle a podobné věty jsou občas slyšet tam, kde se hovoří o nějakém nepořádku, nešvaru nebo přímo o kriminalitě.Pokud jsem účastníkem takovýchto debat, snažím se lidem vysvětlit, že nemají pravdu. Lidé nejsou ani lepší ani horší než dřív, mění se jen podmínky, možnosti a prostředky k všelijakým lumpárnám. Těžko kdo mohl tunelovat banky v době, kdy ještě neexistovaly, stejně jako nikdo nemohl zaútočit na lidská sídla letadlem v době, kdy létací stroje existovaly jen ve fantazii Julia Verna. Vždy se však vedle hodných lidí našli i lidé lhostejní ( těch bohužel přibývá) a lidé nedobří, taškáři, zlodějíčky, příživníky a lehkými ženami počínaje a nenapravitelnými kriminálníky konče. A nebyla to jen velká města, kde se tyto živly vyskytovaly. Ušetřen jich nebyl ani náš kraj. Pyšelský kronikář František Václav Pokorný ( 1783 – 1850) píše o tom, jak zde kdysi bývalo nebezpečno. Zaznamenal vzpomínky pamětníků, podle nichž „bylo okolo Pyšel pro loupežníky nebezpečno choditi. Když prý přicházeli ke Křiváčku, pod ochranu anděla strážce se poroučeli. K Babicům přicházející říkali : Chraň nás, Bože. Také v lese Krámský bylo nebezpečno pro zlé lidi chodit.“ Doplňme jen, že les Tužinka před Benešovem měl kdysi velmi zlou pověst po celé zemi. Nejhůře bylo, když se loupežnická banda usadila přímo u Pyšel. Dejme opět slovo F.V. Pokornému: „ Při počátku panování pana hraběte z Halleweilu zdržovali se prý ve zdejším okolí loupežníci a nejznámější byli Kotek, Helecha a Fifka. Ti bezbožníci byli plní kouzel a pověr: zvěř prý uměli kouřem a bylinami k sobě vábit, lidi v domech a při cestách okrádali a také mordovali. Jednoho času seděl Kotek na široké hrázi, co jde cesta ke Lhotě. V tom běží běžec hraběte zdejšího, poslaný do Hořepníka na úřad s psaním. Kotek naň křikl: „Dej peníze!“ Běžec vyndal z kapsy sedm krejcarů a pravil: „Více nemám, to jsou mé peníze na cestu až do Hořepníka“ a chtěl odběhnout. Kotek vykřikl:“Stůj! Chcíplí psi neštěkají,“ střelil naň z ručnice a hned prchl. Lidé, slyšíce ránu a bolestný křik, sběhli se a spatřili panského služebníka v krvi a v bolestech se váleti. Sotva jim vypodobnil tohoto bezbožníka a tento příběh, skonal a při pyšelském chrámu Páně pochován. Pan hrabě prý měl lítost a hanbil se, že se na jeho panství zdržují loupežníci. Dal v tajnosti rozmluviti s Helechou a s Fifkou , aby zanechali těchto nepravostí, že jim dá obživení a k tomu sud piva, jen aby Kotka, toho nejhoršího, ze světa sprovodili. Kotek prý hrával na dudy. Jednoho dne byli pohromadě v Důlích u velkého rybníka , kde se teď říká U strhané hráze. Kotek hrál na dudy a ručnici měl ležet při sobě. Ten spolek zlodějů tancoval. Helecha vzal tu ručnici do ruky. Kotek řekl: „Hej, sakyventi, vy o mne hrajete!“ Helecha ho vzal kolem krku : „Bratře náš, koho bychom měli, kdyby tebe nebylo ?“ Fifka, jsa myslivec, střelil na Kotka dobře, že hned zdechl. Zahrabali ho zde a přiložili naň dva velké placaté kameny. Ten hrob Kotkův byl za mého dětství starým dobře známý a mladým ukazován.“ Hrabě, který je zde jmenovaný, byl Jakub Leopold z Halleweilu, který zdejší panství vyženil v r. 1651. Jak vidno, vyženil ho i s loupežníky. V době po třicetileté válce o ně nebyla žádná nouze. Lesy se hemžily zbědovanými zoufalci, kteří o všechno přišli, a zběhlými vojáky. Ti už opravdu neměli co ztratit a bývali nemilosrdní a krutí. Hrabě Halleweil byl vlivný muž u císařského dvora, takže je trochu s podivem, že celou záležitost nevyřešil energičtěji, například pomocí
10
p ro s i n e c
2006
Z OBECNÍHO HISTORIE ÚŘADU HISTORIE
vojska. Sud piva ho však jistě vyšel laciněji. A co se stalo s Helechou a Fifkou? První zřejmě zmizel z tohoto kraje, protože jeho jméno se ve zdejších matrikách nevyskytuje. Zato myslivec Fifka se zde usadil, oženil a začal vést řádný život. Zemřel v r. 1693 ve věku 66 let. Jeho potomci zde žili ještě v následujícím století. Tak co, milí čtenáři, pořád si ještě myslíte, že život dříve byl idylicky klidný? Dr. Jiří Chvojka
Pohlednice: Omluva: V MINULÉM ČLÁNKU DR. CHVOJKY „PO STOPÁCH HALLEWEILŮ “ SI JEJICH ZAŘÁDIL ŠOTEK . RODOVÉ SÍDLO SE JMENUJE
HALLWYL ( CHYBNĚ UVEDENO HALLEYŮ). TUTO CHYBU ZPŮSOBIL POČÍTAČ, KTERÝ NEZNÁ NÁZEV HALLWYL A AUTOMATICKY PŘEJMENOVAL SÍDLO NA NÁZEV DLE ZNÁMÉ KOMETY. SE VŠEM OMLOUVÁME ČTENÁŘŮM I DR. CHVOJKOVI.
Pohlednice, která vznikla kolem r. 1923, ukazuje, jak se rodila nová pyšelská čtvrť, nazvaná Letná. Vpravo od silnice jsou zatím jen pole. KULTURA KULTURA
Svátek v Pyšelích V neděli 10.prosince 2006 byly v sokolovně opravdové sváteční chvíle. V šest hodin večer začal asi pro sto dvacet diváků, nádherný Vánoční koncert žesťového kvintetu BRASS FIVE a jeho hostů. Soprán, tenor a tři vokální ženské hlasy libozvučně doplnily mistrně aranžované skladby světového repertoáru mnoha špičkových orchestrů. A autoři? Neméně známí. G.F.Händl, G.Verdi, G.Gerchvin, J.Šlitr, to jen za ty nejznámější. Díky pyšelským Sokolům a Dětskému domovu v Pyšelích, kteří koncert pořádali, jsme mohli zažít opravdu sváteční chvíle. Průvodní slovo bylo v podání Adély Gondíkové vtipné a ladilo s dobrou náladou, která přicházela z jeviště. Její rozhovory s diváky zpravidla rozesmály celý sál. V neděli desátého prosince se v Pyšelích potvrdilo, že neexistuje „vážná“ hudba. To je přívlastek vymyšlený pro hudbu, která v sobě nese vysokou kvalitu hudebnosti spojenou se slovy libreta, přívlastek vymyšlený hlavně proto, aby oddělil - naprosto nespravedlivě – díla klasiků od současných autorů hudby a textů tzv.populární hudby. Vždyť to co jsme slyšeli jsou vesměs velmi populární skladby, které diváci ocenili vřelým potleskem. My, kdo jsme byli svědky nedělního večera v pyšelské sokolovně, můžeme s díky dosvědčit, že Vánoční koncert je možné prožít ve výborné náladě a s humorem. Budu opravdu rád, když za rok, asi ve stejnou dobu, budou opět po okolí plakáty zvoucí na pyšelský Vánoční koncert a že místní a okolní podnikatelé se do pořádání této skvělé akce zapojí, aby nemusel NÁŠ koncert finančně zajišťovat podnikatel z Prahy. Jsme přece Pyšeláci, ne? Bohumil Gondík
11
p ro s i n e c
Z OBECNÍHO ČAS VÁNOČNÍ ÚŘADU
2006
Tajemství křesťanských Vánoc Vánoce (Weihnachten) nebo-li svatá noc se pomalu blíží a my je v adventním období nedočkavě očekáváme. Milí čtenáři, tak vás po delší pauze opět zdravím na stránkách Pyšelských listů. Nechci vám tentokrát vyjmenovávat všechny negativní dopady komercionalizace Vánoc v Evropě a v západní kultuře vůbec. Hlavním tématem tohoto adventního zamyšlení je tajemství. Vánoce jsou skutečně tajuplným obdobím. Všichni tak nějak přibližně víme nebo přinejmenším cítíme, proč je slavíme, ale už málo se zamýšlíme nad hlubokým a tajuplným odkazem těchto svátků. Na oblíbené oslavy slunovratu ve starověku navázala ranná křesťanská církev ustanovením Vánoc. A jistě a správně se pak ptáte a kde je pak to tajemství. Ještě předtím než vám na tuto otázku odpovím, tak musím vysvětlit pár skutečností. Nacházíme se geograficky v římské provincii Palestině v období velkého strádání a utlačování židovského obyvatelstva ze strany Římské říše. Židé již byli z tohoto stavu natolik skleslí, že přestali vnímat , jak Bůh k nim promlouvá. Nepřipomíná vám tato situace něco? Židé očekávali Mesiáše, ale ne narozeného v jeslích, ale v královské zlaté postýlce a tak tehdejší hlavní náboženští představitelé ani nevnímali, že se jim narodil podle proroctví v Betlémě Immanuel, což znamená Bůh s námi. Protože nenaslouchali Božímu hlasu, tak tuto skutečnost ani nezaregistrovali, ale ti nejchudší (pasáci ovcí) tehdejší společnosti a cizinci (mudrcové z Východu) o narození Ježíše (hebrejsky Hospodin je spasení) věděli a šli se mu jako vládci a spasiteli poklonit. Někdy mi to v té české společnosti také tak nějak připadá, že nevnímáme existenci Boha a musíme se o něm dozvědět od cizinců a od lidí na okraji společnosti. Jaká to ostuda. Vždyť si bez Boha nedokážeme to nejcennější, náš život, prodloužit ani o píď. A přesto Boha nevnímáme a z mysli postupně vytlačujeme. A teď pomalu k tomu vlastnímu tajemství. Jak je to pak možné, že i přesto všechno nás Bůh bere a počítá s námi. Protože Bůh je vždy věrný, i když my jsme stále nevěrní. On je stále s námi (Immanuel), i když my jsme se od Něj odvrátili. A znovu to dokázal skrze Ježíše Krista, když se narodil před dvěma tisíci roky v Betlémě, aby nám dokázal, že nám rozumí a je s námi. Ke vztahu musejí být vždy dva a více a tak trochu mě připadá, že teď je řada na nás. Bůh ten první krok učinil díky narození Ježíše nebo chcete-li Ježíška a dnes záleží na tom, jestli Ho přijmeme s celým jeho evangeliem nebo ne. Boha tím nezměníme, ale sebe ano. Milí čtenáři, tímto vám všem přeji odhalení tajemství letošních Vánoc Mgr. Tomáš Havlíček a vše dobré do nového roku 2007.
Povídka vá ánoční. Na návrší, kde se obzor dotýká lesního masivu plného proláklin, kde pinky se zrcadlí průzračnou vodou a připomínají tak šumavská plesa, se uprostřed těžních věží hlubinných, uhelných dolů s příznačnými názvy Jednota, President Truman a Britanka, otevírá rovina s kolejištěm nádraží s názvem Nové Sedlo u Lokte. Městys stejného jména se spouští od nádraží do údolí kolem silnice ze Sokolova do Karlových varů, má něco přes tři tisíce obyvatel, z velké části starousedlých Němců a z menší části osídlenců pohraničí. Píše se rok 1949. Cesta ze strážního domku do školy je dlouhá tři kilometry. Až k biografu je z kopce, a pak až ke kostelu je do kopce. Řídící učitel je bodrý obtloustlý čtyřicátník s hustým knírem, který zakrývá rty. Mě se tehdy zdálo, že je mu sto. Pamatuju se na mého dědečka, který ve stejném roce umřel a zdál se mi mladší. Cesta ze strážního domku do školy se klikatí mezi šachetní kolonií, kde bydlí většinou jen horníci, pak dlouhou ulicí, kde tu a tam svítí reklama živnostníka s nějakým prodejním artiklem, kde voní do ulice čerstvý chleba z pekárny, kousek dál nezapomenutelné aroma pražené kávy, pak hned vedle hnůj z nedalekého kravína, to když fouká zrovna ten východní vítr. Je slyšet nějaká bruska, nebo je to pila?, holič stojí ve dveřích své oficíny, pozoruje ranní hemžení dětí jdoucích do školy, ukloní se mladé vdově po horníkovi a čeká na zákazníka. Hospody jsou po cestě do školy tři, ale teď zejí prázdnotou. Pan Bejček, majitel obchodu s železářstvím pokaždé zdraví „Dobré ráno, mladý muži“ a vběhne do sousedního obchodu s nápisem Baťa. Až později jsem zjistil, že tam prodává velmi půvabná a dobře vybavená paní. Asi to byla slečna, ale mě bylo tehdy šest a každý komu bylo přes osmnáct byl jako moji rodiče. Pak už jen lékárna, spořitelna, TEP ( textil a prádlo ), kino, cukrárna, kostel, Narpa a Obecná škola. Měli nás za vesničany, bydleli jsme na samotě, můj každodenní život byly, lesy, louky, pasoucí
12
p ro s i n e c
2006
Z OBECNÍHO ČAS VÁNOČNÍ ÚŘADU
se dobytek a drůbež – měli jsme malé hospodářství - a nádherná svoboda dětství. Pást krávy se chodilo na „panský“, na houby se chodilo na „Santýbl“, na dřevo se chodilo „za dvojku“ a vždycky se muselo jít kolem „dubu“. To byl strom, který neobejmuli ani tři chlapi. Pod ním byla malá, věkovitá lavička sbitá z prken a všude kolem voněly fialky. Kdo přišel do školy pozdě, zpívalo se mu „Ivánku náš, copak děláš, děti jdou do školy tys ještě v posteli, copak děláš, Ivánku náš?“ Pan řídící Štorkán, ale pro mne tuhle píseň zpívat nenechal se slovy: „Bohouškovi nezpívejte, on to má nejdál“. Ale úplně to pravda nebyla. Eva Horová a Rajni Mundil z béčka to měli ještě o dobrý kilometr dál. Taky to mohlo být proto, že moje maminka vařila ve školní kuchyni a tak jsem měl možná protekci. Nikdy jsem se to nedozvěděl. Ale moje pozdní příchody do školy způsobily, že jsem nejdřív ze všech uměl skládat slabiky a ze slabik slova. Nápisy na obchodech mě nedaly spát. Stál jsem u nich celé dlouhé minuty a zkoušel je přečíst. A tak se také stávalo, že jsem přišel do školy až když už zvonilo na konec vyučování. Byl jsem hubený, podvyživený, trpící průduškami, měl jsem zákaz tělocviku, nesměl jsem do vody víc než po kolena – pak už jsem ztrácel dech – ale první ze třídy jsem uměl přečíst skoro všechny nápisy co mě přišly do cesty. Od té doby uběhlo pár let. Už je mi deset. Letos umřel první dělnický president a Zápotocký se holedbá, že měna nebude. Byla! Lži a ignorance politiků se stanou naším rodinným stříbrem. Je zima, sníh poletuje a doma jsou slyšet slova jako Advent a Zlatá neděle a Kuba. Nic moc mi to neříká. Snad jen ta zlatá neděle. To se doma objeví jedna vánoční kolekce a maminka zase lamentuje, že je to čím dál horší a že to „zase letos nestihla, pracny se už nerozleží a táta to zase hodí slepicím. Čert, aby to vzal“. Najednou je tady den, kdy tatínek říká: „Vem si sáňky a jdi na pešunk, Franta Kulovanejch už tam jezdí, já pak na tebe písknu“. Takhle hodnej na mě celý rok nebyl. Maminka hlesne: „Ale táto, dyť je eště brzy, uřítí se a dostane zápal plic.“ A při těch slovech mi dává i přes pusu vlněný šál, kterej škrabe jak struhadlo: „Nedejchej ten studenej vzduch a nelítej jako splašenej, táto ty nemáš rozum.“ „Ále, jen ho nech.“ zazní v odpověď a tatínek si bere sekeru, pilu, placku rumu do kapsy a vyjde ze samoty prošlapanou cestičkou v hlubokém sněhu směrem k rybníku a dál do lesa. Smrkne se, já slyším pískání a maminčino volání : „Božo, pojď už domů!“ Jdu. Bez čepice a bez šály, spocenej, na teplácích hrudky zmrzlého sněhu, tváře hoří jak trajfus a jak se blížím k domovu, slyším: „Táto, ne abys ho zase bil, víš že je slabej na srdce, a je Štědrej den, a sám jsi ho tam poslal.“ Co říká táta neslyším, ale fakt je, že pásek zůstal v kalhotách. „No, ty zase vypadáš“ řekne, když stojím tváří v tvář autoritě rodiny. Dokonce se i usměje. Je to dobré. Sváteční den funguje. Čepici a šálu mě přinesl Franta. Na kamnech voní františkán (purpura přišla o pár let později), nacukrovaná vánočka je na chodbě na stole pod utěrkou, maminka je ve svátečním oblečení s bílou naškrobenou zástěrou. Pak je najednou všechno hotovo, maminka sundává zástěru, já už jsem oblečenej jak k biřmování, tatínek se objeví v šatech, je tu i o osm let starší brácha, kterého jsem celé odpoledne neviděl. Rybí polévka zavoní, „otče náš, jenž jsi na nebesích...“ , salát a kapr „dej pozor na kosti. Když ji polkneš, máš tu suchej chleba, ten ji vytáhne“. Kredenc se rozklepe, skleničky drnčí, táta koukne na budík vedle rádia a řekne „ i dneska má zpoždění“. Rychlík z Chebu do Chomutova. Maminka se zvedne od stolu první. Pak zazvoní zvonek, který nám dovoluje vstoupit do pokojíku (byl to vlastně obývák 3 x 4, ale tenkrát se to slovo ještě nepoužívalo). Voní to tu lesem. Svíčky hoří, i prskavky srší a maminka si první může rozbalit svůj dárek. Kašmírový šátek, bílou zástěru a voňavé mýdlo. O nějakých třicet let poději jsem u maminky našel v šuplíku asi dvacet kašmírových šátků a bílých zástěr. Pozoruje kradmo můj úžas a má v očích takové zvláštní teplo a moudrý klid. Nezapomenutelná chvíle. Tatínek najde cigarety zn.Orava, brácha kravatu, kožené rukavice a peněženku s pětadvacetikorunou. Všichni se dívají na mne, tatínek řekne, abych se pochlubil co Ježíšek přinesl mně a já s údivem otevřu černý futrál zabalený ve vánočním papíře. Je v něm opravdová zlatá trumpeta. Říkalo se jí džeztrubka. Nechápavě jsem se podíval na tatínka, protože jedině on mi mohl dát vysvětlení. „Budeš se učit hrát na trubku, aby sis posílil plíce“. Maminka mě pohladila po vlasech, brácha se rozesmál, hned zkusil do trubky fouknout, ale ozval se jenom vzduch. Když jsem měl rok do maturity, hrál jsem s aiznbonskou kapelou v Lokti na silvestrovské zábavě, tatínek vytáčel maminku a oba byli na mě pyšní. Hrál jsem špatně, ale bavilo mě to. Dnes už nehraju. Už strašně dlouho nehraju. Ale o každých Boumil Gondík Vánocích si na tyhle s trubkou vzpomenu.
13
p ro s i n e c
Z OBECNÍHO INZERCE ÚŘADU
Hledá se zájemce o práci na místo referenta Stavebního úřadu Čerčany.
Móda se stále vrací .. Pyšelským švadlenkám a milovnicím ručních prací nabízím pro jejich inspiraci módní časopisy ( včetně střihů) z let 1970 – 1980. Je mi líto je dát do sběru. Tak přijďte ! Zn: zdarma! DANUŠE FIETKOVÁ PRAŽSKÁ 129 TEL: 607554025
Kosmetické studio Pavla Šeredová OD 1.11.2006 OPĚT V PROVOZU
-
OŠETŘENÍ OBLIČEJE VČETNĚ DEKOLTU ŠPANĚLSKOU KOSMETIKOU
-
SKEYNDOR
REGENERAČNÍ A PROTIVRÁSKOVÉ KŮRY
SKEYNDOR -
PÉČE O PROBLEMATICKOU PLEŤ
-
ÚPRAVA OBOČÍ
OŠETŘENÍ PLETI BIOSTIMULAČNÍM LASEREM
(akné, jizvy, opary..)
-
MIKRODERMABRAZE
(akné, jizvy, pigmentové skvrny)
-
DEPILACE TEPLÝM VOSKEM
-
Informace na tel.: 317776311.
THAI - BOX Kick – Box POD VEDENÍM PŘEMYSLA KAHOUNA INSTRUKTORA FITNESS A TRENÉRA KULTURISTIKY II. TŘÍDY KDY: KAŽDÉ ÚTERY… (! OD 14.11.2006 !) V KOLIK HODIN: 19,00 - 20,00 oddíl B 20,00 - 21,00 oddíl A KDE: SOKOLOVNA PYŠELY KOLIK TO STOJÍ: 40 KČ / HODINA Jaký je rozdíl mezi oddíly ? , S BOXEM TEPRVE ZAČÍNÁTE A JE VÁM MÉNĚ JAK 17 LET TAK JE TU PRO VÁS ODDÍL „B“ OD 19,00-20,00 HODIN - V OPAČNÉM PŘÍPADĚ SE NA VÁS TĚŠÍM V ODDÍLU „A“ OD 20,00 – 21,00 HODIN - přijďte alespoň 5 minut před začátkem
POKUD JSTE NIKDY NEBOXOVALI
Boxerské vybavení si budete moci pro začátek zapůjčit v tělocvičně. Stačí si přinést sportovní oblečení, ručník a pití.
Pokud Vás cokoliv zajímá – nestyďte se zeptat.
TĚLOVÉ OŠETŘENÍ
(zpevňující kůry proti celulitidě)
-
Vzdělání SŠ ( nejlépe tech. – stavebního směru (znalost práce na PC), předpokládaný nástup únor 2007 – na dobu určitou 3 roky. Vhodné i pro absolventy VŠ – získání praxe.
-
BARVENÍ ŘAS A OBOČÍ
2006
Informovat, popř. přihlásit se můžete každý den od
SKEYNDOR A BIODROGA
18,00 do 22,00 ve Večerce u svatého Jana v Pyšelích na náměstí nebo kdykoliv na tel.: 603 586 189.
OBJEDNÁVKY NA TEL.: 777 222 676 ADRESA: V BŘEZINĚ 173, MIROŠOVICE
!!! P O Z O R Z M Ě N A T R É N I N K O V Ý C H H O D I N !!!
PRODEJ KOSMETIKY
REDAKCE
Krásné Vánoce plné pohody, rodinného štěstí, hodně zdraví, úspěchů v osobním i pracovním životě v roce příštím, všem věrným čtenářům přeje redakce PL. Školákům přejeme krásné vánoční prázdniny. Snad napadne i trocha sněhu, aby se děti mohly věnovat i zimním radovánkám, i když na zimu, kterou známe od pana Lady to opravdu nevypadá. Zvláště děkujeme všem, kteří do našich listů přispívají svými pravidelnými či občasnými články. Vážíme se velmi jejich spolupráce a těšíme se na další příspěvky.
PYŠELSKÉ
L I S T Y - Vydává Obecní úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne 13. 5. 1996
tel. 323 647 218, fax 323 647 452, E-mail:
[email protected]; http://www.pysely.cz redakční rada: I. Křížová, A. Sládková, Z. Srnská; administrace listu M. Pášová, V. Horáčková; odpovědný redaktor Petr Slavík NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY SE NEVRACEJÍ
14
ZA PŮVODNOST A OBSAHOVOU SPRÁVNOST RUČÍ AUTOR
TISK OBECNÍ ÚŘAD PYŠELY
