Improvizovaný večer (na podporu české státnosti) Klub Mládeže – večerní představení - tma, ticho Část I. Začíná hrát ostrá úvodní skladba (divadelní intro), rozsvěcuje se promítací plocha ⇒promítají se různé obrazy o našem divadle, tj. např.: plakát divadla PP (asi 10s), červená úvodní řeč („PRÁZDNEJ PAPÍR – Improvizovaný večer na podporu české státnosti“ – asi 10s), foto režiséra, foto herců při práci, PP na prknech Národního divadla (černobíle), PP demonstruje za práva ochotníků apod. (vše cca 3s). Potom obrazy končí, promítací plátno už jen pouze svítí. Přidávají se světla osvětlující prostor před oponou ⇒vstupuje uvaděč (delší vlasy, ve společenském oděvu, avšak s vykasanou košilí a povolenou kravatou = budí dojem klasického, ale slušného teenagera). UVADĚČ: Dobrý večer. Dovolte mi vás, dámy a pánové, uvítat zde v domácím sále našeho divadla - divadla Prázdnej papír. Divadla řekněme trochu netradičního a … nekonvenčního (důraz). Členové našeho souboru jsou dnes špičkový profesionálové ve svém oboru a dosáhli již mnoha úspěchů, jak jste mohli shlédnout v úvodním klipu. Dnešní večer vám zahrají, oni i já, jednu ze svých autorských her, kterou nenapsal (úsměv) nikdo menší než scénárista a režisér v jedné osobě, člověk, který stojí za vším čeho už náš mladičký ansábl dosáhl, pan … Martin Domkář. (uvaděč končí své přehnaně honosné věty a sám začíná tleskat příchodu mistra) Oponou vstupuje namyšlený režisér a za ním ještě dva členové souboru (posluhovači). Jeden z posluhovačů dovalí na podium kulatý stojan, druhý přináší tyč, která se do stojanu zasune. Režisér přežvýkaje, se o přinesenou rekvizitu opře a dá si nohu přes nohu. Pak režisér vyndává svoji žvýkačku z úst a dává ji jednomu z posluhovačů-herců. Druhý posluhovač začíná mistrovi leštit boty. Uvaděč mezitím jen nadrženě a hrdě mlčí, a teprve když přijde režisérovo nepatrné kývnutí, znovu spustí. UVADĚČ: Náš režisér … (Oba posluhovači odcházejí + ukloní se) … náš režisér … nás vychoval. Udělal z nás skutečné, tvrdě pracující divadelníky a … to jemu vděčíme za to, že žijeme teď my … všichni ze souboru … lepší a plnohodnotnější život. (Začíná tleskat ⇒vyvolává potlesk obecenstva) Děkujeme. Uvaděč poníženě svěšuje před režisérem hlavu, a ten ho pohlazením po vlasech ujišťuje, že zatím nic zas až tak “nezvoral“. Pohybem ruky pak režisér dává najevo, ať uvaděč nezdržuje a pokračuje. UVADĚČ: Takže … jak už jsem zmiňoval, dnešní večer uvidíte jednu z mistrových her. Bude to hra nesoucí název Improvizovaný večer v závorce na podporu české státnosti. Ee … konec závorky. Sám mistr se v ní obsadil do hlavní role, kterou mimochodem báječně ztvárnil … (Uvaděč schválně zastavuje řeč a čeká, jak režisér zareaguje. Ten je právě pronesenou větou velice potěšen, a tak nakonec uvaděče opět hladí po vláskách. ) … Hra trvá asi hodinu a je pro informaci bez přestávky, takže pokud se někomu z vás chce (důraz) … tak … tak jděte teď. (Po očku se znovu otáčí na režiséra.) Chce se někomu? (Další pohled na režiséra. Ten je znuděn.)
No, takže já myslím, že bychom mohli začít … (sprásknutí rukou). REŽISÉR (MARTIN): … ehm, ehm … (odkašle si) UVADĚČ: Tedy, ano jistě … ještě bych se … bych se chtěl … omluvit (důraz) ústy zde přítomného mistra za … případné nedostatky nebo výpadky v … (pohled na režiséra: “Opravdu to musím říct?“) … v … v moji roli. Hraji praotce Čecha. Nebo to jsem neměl říkat? (Režisér znuděn a teď už i mírně naštván nevnímá.) Za výpadky v roli, no, protože … (Uvaděč se drbe ve vlasech.) … protože … SEM HROZNÝ HOVADO A NEUČIM SE TEXT! V tu ránu uvaděč se studem rychle uniká za oponu a režisér zůstává překvapeně na jevišti sám. Nakonec také odchází, avšak jeho odchod je doprovázen zmatenými pohyby a vykuleným výrazem. Chvíli je ticho, před oponou stále svítí světla. Ta nakonec všechna naráz zhasnou. Tma ⇒ozývají se zvuky mlácení a bití + úpění trpícího uvaděče = je trestán. Nakonec vše zase utichne, rekvizity před oponou se sklidí.
Část II. Plynule navazuje zvuk města (= auta, chodci, informační mluvidlo na náměstí v HB apod.). Někde za oponou zastavuje taxi. Na promítacím plátně se objevuje Evelyn vystupující z taxíku před Klubem Mládeže. TAXIKÁŘ: (není vidět ⇒je za oponou) Bude tě to stát padesát doláčů, kočko, fifty dolars, ee? EVELYN: What? It´s a joke, isn´t it? How much, please? (udivena) TAXIKÁŘ: Jela´s … from Prag … ee … do you understand me? Fifty, fifty dolars! EVELYN: It´s to expensive … já věděla, že tady taxikáři natahujou, ale takle …here, mistr Steal!!! TAXIKÁŘ: Díky … prdelko. EVELYN: You´re deviant! (taxi odjíždí) Fuck taxi-driver, fuck, fuck, fuck. A … kde to vlastně jsem? (vstupuje skrze oponu před lidi ověšena kufry, v tričku s americkými motivy) Mm, Havlíčkův Brod? Zprudka se přiotevře opona a skrze ni přijíždí skejťák-režisér = Martin na skateboardu. Bohužel nabourává do jednoho z Evelyných zavazadel. Pak se opona opět zcela zatahne. MARTIN: Uhni, káčo … ááá … (padá z podia pod schody KM) EVELYN: Ou, what is it? … ee … Are you stupid??? MARTIN: Au, pardon … jsem jel trochu rychle, no. Nechtěl jsem. EVELYN: Vy češi jste poněkud … curious, divný. (Zahledí se na Martina) Ani trocha slušnosti. MARTIN: Je, do you speak English? … I … em … I no … no more … but … EVELYN: No, to vidim. Neznáš někoho, kdo … kdo to tu zná? In Czech Republic? Please. (Evelyn konečně nasazuje svůj úsměv) MARTIN: (zatím zaraženě) … Ty to tu neznáš? Aha, tak … he … hallo, I am Martin, čau. EVELYN: My name´s Evelyn. Evelyn Beauty. A ty víš něco o … o Česku. MARTIN: Já? Yes … já … jo … Čechy jsou krásná země. Já ještě jednou se omlouvám, jak jsem tě skoro přejel. EVELYN: It doesn´t matter, ty jsi narazil. Mm … víš, vůbec nic o Czech Republic, nevim. Pouze to, že se tady narodil můj otec, here in Havlíčkův Brod. Prý jsou Česko fajn! (úsměv)
MARTIN: Jo, to určitě. Míříš někam? Já to tu znám. Máš někde nějaký příbuzný? (A chce začít pomáhat s kufry) EVELYN: No, ne teď už ne. Já, jen jsem se sem jela podívat. Ten taxi-driver was stupid, ale jinak je tahle country excellent. Mohl bys mi povědět něco o této krásné zemi? MARTIN: Jasně, Čechy jsou super. A češi jsou skvělý hokejisti a máme tu skvělý pivo, víš, beer. EVELYN: Yes, I know Pilsner Urquell // Rebel and … no, ale jinak děje se tu něco třeba teď … nějaká kultura? Chtěla bych se tady v Havlíčkově Brodě na něco kouknout. Je to tu třeba historical center? (jde se „kouknout“ do diváků) MARTIN: No, on je sice Brod starej, ale historický centrum? To nevim. A kultura? … to tu udržuje jen … jen jedno divadlo. EVELYN: Theather? Very well, I love theather, hrají teď něco? Třeba od Shakespeara? MARTIN: No … právě že hrají … né zrovna od Shakespeara, ale je pravda, že hrají teď … zrovna teď. EVELYN: Tak mě tam zaveď, please. (chce popadnout kufry) MARTIN: Když to já nevim, jestli by to šlo … (výraz obličeje i intonace napovídá, že ano) EVELYN: Please, please. MARTIN: No, původně jsme měli přichystanou jen takovou inscenaci … krátkou, ale když si tu ty … a jseš z Ameriky, že jo? EVELYN: Yes, of course. (Úsměvy.) MARTIN: … a neznáš to tu. Tak by snad, co lidi, hej … (mířeno na herce někde v zákulisí) Přichází herci (uvaděč-Pospa, Kuba aj. ⇒nakukují). MARTIN: … nezaimprovizujem? UVADĚČ-POSPA: (již má svlečené sako) No to já nevim … to snad radši … MARTIN: Tebe jsem se na nic neptal!!! (zařve) … e … Evelyn, jo, možná by to šlo zahrát v našem divadle, tady, něco extra pro tebe. EVELYN: For me? Thanks. Teď a tady? (pouští kufry) MARTIN: Žádný problém. EVELYN: No to mám ale štěstí a o čem se bude hrát … nějaká česká historical play? MARTIN: Ano. Něco abys poznala naší vlast. EVELYN: Něco o Czech Republic? (nadšení do poznání) MARTIN: No, co si jen budeš přát. Víš, ehm, já tady to divadlo totiž vedu … a není pro mě tudíž problémem cokoliv zařídit. Jenom teda, jelikož jsme s touto alternativou samozřejmě vůbec nepočítali … tak budeme potřebovat nepatrný čas k přípravě a možná ještě pár dobrovolníků. (Hledí do řad diváků.) Byl by tady někdo ze zde přítomných, kdo by nám s tím pomohl? Tady pro krásnou Evelyn zahrát něco o Čechách? Stačí, když by se vás našlo jen několik. Ano správně … například vy, ano …(tzn. zvedají se nastavení herci-diváci), vidim samé mladé tváře. To se mi líbí. Něco jako jsme my. (Chvíle bez slov) Tak a vy jděte za oponu (na herce na podiu) a vemte sebou tady těch pár dobrovolníků a proberte s nima co a jak. // Moc vám děkujme, že do toho s náma dete. EVELYN: Já taky děkuji (na dobrovolné herce ⇒PP je kompletní). MARTIN: Evelyn, ty tu počkej … a, vemte ji tady zavazadla, Kubo, jo? (ke Kubovi) Tak a počkej tady a my za chvíli zahrajem. Jen pro tebe. Čekej.
I režisér-Martin zachází za oponu. Evelyn zůstává na již zcela prázdném jevišti sama. Přichází uvaděč s Coca-colou. UVADĚČ-POSPA: Na, to ti posílá režisér, tady. EVELYN: Oh, coke, thanks a lot, díky. + posílá pusu po odcházejícím uvaděči.
Část III. Evelyn zůstala před oponou sama. S 2l Coca-coly. EVELYN: Hú, no … a já kolu nepiju. Dá si někdo? (Chvíli přemýšlí pak se jde kouknout do škvíry v oponě.) Hele, nemáte tu nějaký skleničky? Na kolu. (Chvíli čeká) Jo, díky (Úsměv a přináší celý tác s 5-6 skleničkami, se kterými se vrací před oponu na kraj podia.). EVELYN: Tak … kdo si dá? (sedá si a nalévá kolu) Dáte si? Já to nepiju, tak ať pan režisér nemá zase blbý keci. (Chvíle ticha, Evelyn sedí na okraji podia a začíná ucucávat kolu.) No to je vám snad jasný, ne, že i já sem z toho jeho souboru, nejlepšího (trocha pohrdání) … stejně jako jeho dobrovolníci. A improvizace? To tak. Měsíce to zkoušíme! A uvidíte, že se to stejně ještě někde zvoře. (Najednou si uvědomuje, že pije kolu.) Ježiš, já ji podle scénáře nemám pít … jé? Hm, tak dáte si? Nate, tady. A vy? (apod.) V průběhu občerstvování diváků kolou přichází na jeviště skrze oponu jeden z herců = Kuba. EVELYN: Přestávka nebude, tak se můžete napít aspoň tohohle … KUBA: Ehm, ehm. Prej ti mám něco pustit, ňáký video, než se připravíme, tak … (pokrčuje rameny a jde k promítačce) EVELYN: Jo, jo. Kuba pouští video a odchází. Na plátně se objevuje scéna rozmnožování hrochů z nějakého přírodovědného filmu z cyklu National Geographic. To trvá zhruba minutu. Evelyn jen udiveně kroutí hlavou a ucucává kolu. Na scénu vstupuje režisér-Martin. Vidí obrazy na promítacím plátně. Zírá. MARTIN: Co to je? Dívá se na hrochy. Evelyn se jen otáčí, ale neodpovídá. Martin opět zalézá za oponu, aby se po několika vteřinách vrátil i s Kubou, který musí jít hrochům přerušit zábavu. MARTIN: Tos tam nemohl pustit něco jinýho? Kuba jen krčí rameny. Promítání se vypíná. Evelyn se dostává zpět do role ⇒vstává, otírá si o kalhoty ruce olepené od koly a nadrženě se otáčí ke svému průvodci českou kulturou – Martinovi. Kuba znovu mizí ze scény. EVELYN: Tak kdy to začne? Moc se těším! MARTIN: Hned. Je to improvizace, takže neočekávej žádnej usměrněnej průběh. Co by sis přála, abychom ti o Čechách přesně zahráli? Známe nějaký pasáže například ze Starejch pověstí Českejch a pak … je tu pár typicky českejch kostýmů, takže ti můžem zahrát třeba, já nevim, jak to vypadá u nás na venkově a tak … EVELYN: Mě je to celkem jedno, Martin. MARTIN: (slavnostně) V tom případě se nyní nech unášet se mnou, a společně tady s diváky, do časů dávno minulých, kdy ještě v nehostinných krajích začala vznikat naše, teda tvoje ne, vlast. Postraními dveřmi vstupují dva herci-posluhovači a přináší dvě židle, které dávají na praktikábl pod schody (pod podium vlevo z pohledu diváků). Posluhovači odcházejí, Martin a Evelyn doprovázeni tangem ladně dotancovávají k připraveným židlím a posazují se na ně.
Část IV. Před zavřenou oponu vstupuje vypravěčka s knihou, začíná předčítat. Její pohled však nemíří do knihy, nýbrž někam do blba do diváků. Je nervózní ⇒to se režisérovi-Martinovi nelíbí. VYPRAVĚČKA: Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci , o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země … MARTIN: Čti to! VYPRÁVĚČKA: Slyšte i, co více se dochovalo … MARTIN: Čti to!!! VYPRÁVĚČKA: (zmatena) Cože? MARTIN: Abys to četla, vzala sis knížku tak to čti. EVELYN: Ó, úžasně vycvičení herci, very well. VYPRÁVĚČKA: (po chvíli zmatení zaráží svoje oči do textu) Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z bájných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni. Pomněme na časy těch prvních let i na to, jaká byla tenkráte tvářnost naší vlasti, pomněme na dobu, kdy pod horou Říp stanul sám vojvoda Čech. (Odchází.) Rozehrává se hudba příchodu praotce Čecha na horu Říp. Světlo se tlumí, opona se roztahuje (uprostřed jeviště praktikábl = hora). Vstupuje polonahý bojovník-Kuba ⇒bojovník Čechovy družiny. V ruce svírá meč a vstupuje na praktikábl. BOJOVNÍK-KUBA: Za Tatrami, v rovinách při řece Visle rozkládala se od nepaměti charvátská země, část prvotní veliké vlasti slovanské. V té charvátské zemi bytovala četná plemena, příbuzná jazykem, mravy, způsobem života. I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dědiny. Vstal rod na rod, příbuzní bojovali proti příbuzným a hubili se navzájem. Scéna bitvy ⇒vstupují další tři polonazí muži a bijí se meči a kopími. BOJOVNÍK-POSY: (s přilbou v očích) Hajzli, hajzli jste! BOJOVNÍK-KUBA: I řekl vojvoda Čech. (Na scéně se objevuje praotec Čech a dělá pukrle ⇒boj ustává.) PRAOTEC ČECH: Vyhledejme sobě nových sídel, kdež by náš rod žil s pokojem a díla si hleděl. BOJOVNÍK-KUBA: A tak přišly dny putování … (celá Čechova družina (3+1 muž) pochoduje chvíli na místě a zprudka dupe) … až dostal se lid vojvody Čecha do končin pustějších, kde osad bylo jen poskrovnu a kde dleli obyvatelé cizího jazyka, nečetní, ale smělý a srdnatí. Ti stavěli se budoucím Čechům se zbraní v ruce do cesty, náš lid je však všechny potřel, a zhubivše jejich chudá obydlí v chatrčích i ve vykopaných jamách, postupoval dále z lesa do lesa. Tu vojvoda Čech ukázal na vysokou horu, jež se před nimi tyčila nad širým, rovinatým krajem. A děl, ať pod ní dá jeho lid sobě, dětem i skotu odpočinku. (Přichází i ženy oděné do šedých či bílých rouch ⇒všichni muži i ženy si sedají na a okolo praktikáblu. Jediný kdo zůstává stát je praotec Čech.) PRAOTEC ČECH: Již … již si nebudete stýskati, neboť jsme (herec Pospa je nesvůj, otáčí se na svůj lid, pak zase k divákům) našli kraj … (zasekává se) … našli kraj … Režisér-Martin ještě několikrát netrpělivě přehodí nohu přes nohu, ale pak vstává, vstupuje na podium, bere praotcovi hůl (herec Pospa se jen drbe za uchem) a přetahuje ho s ní přes záda. MARTIN: Debile! Jde si opět sednout, praotec zůstává shrbený.
PRAOTEC ČECH: A to mě to ňák louplo v kříži. Ale jak řikám … (jeho hlas náhle nabude umělecký ráz) Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete míti hojnost, a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Hle, země po vaší vůli! Jen jména nemá, rozvažte jakým jménem by měla být jmenována. BOJOVNÍK POSY: Tvým! Tvým nechť se jmenuje! SBOR: Tvým! Tvým jménem! Po tobě ať se jmenuje. Vojvoda Čech potěšen vůlí svého lidu se kácí k zemi a líbá ji, pak se znovu zvedá. PRAOTEC ČECH: Vítejž, země svatá, nám zaslíbená! Zachovej nás zdravé, zachovej nás bez ourazu a rozmnož nás od národu do národu až na věky. Pak praotec pokleká vedle něj se staví dva statní muži, za něj také jeden. Ženy si také poposedávají ⇒tak aby vytvořili jakýsi obrazec s praotcem uprostřed. Vše utichá, nikdo se už ani nehne. EVELYN: Nádhera, úchvatné … něco takového … něčím takovým se mi Američané chlubit opravdu nemůžeme. Vstupuje s Martinem na jeviště mezi nehybné herce. MARTIN: Tak teďs viděla, jak to vypadalo asi na počátku našich dějin. EVELYN: Můžu si na toho praotce šáhnout. MARTIN: Jo, určitě. Evelyn tak činí. EVELYN: A co se dělo pak? MARTIN: Pak náš národ tvrdě pracoval a obdělával půdu naší vlasti. Mm, po Čechovy vládl Krok, ale to bych neřekl, že je zas až tak zajímavý. Ten měl tři dcery … ee … Libuši a … BOJOVNÍK-POSY: Kazi a Tetu. Dál však stojí nehnutý. MARTIN: (Naštván, že mu někdo napovídá) A Kazi a Tetu! No, ale Libuše ta vládla a hlavně … jó … věštila. (Tváří se jakoby řekl něco převratného, chvíli nikdo nic neříká.) A ta věštba by se ti mohla zahrát. BOJOVNÍK-POSY: Vynechal si Bivoje. Stojí ale dál jako sloup. MARTIN: (naštván) Ptal se tě někdo na něco? … Em, no. Ta věštba je docela zajímavá (důraz), takže … Teri! EVELYN: Prediction? Věštba? Jaká věštba? Teri (vyprávěčka) přichází i s knihou Staré pověsti české. MARTIN: Taková … no … o slávě naší země a založení Prahy. EVELYN: Mm, yes … a nebylo by spíš něco s akcí. Nějaké války in your history? Teri zjišťuje, že ji nebude potřeba a tak se zase pomalu vzdaluje. MARTIN: No, vidíš, dívčí válka to je pěkná pověst, by tě mohlo zajímat! BOJOVNÍK-POSY: A celýho Přemysla jste vynechali. Na to režisér Martin dělá, že neslyší. MARTIN: Tak jó, tak se jděte připravit a … já ti zatím můžu říct třeba něco jinýho, zajímavýho vo Čechách. Martin si zastavuje Posyho ⇒prstem mu vyhrožuje.
Část V.
Opona se zavírá, herci (Čechovo procesí) odcházejí. Zůstává Martin a Evelyn. EVELYN: Yes, já začínám Čechy zbožňovat. Jsou tu kvalitní herci … s obzvlášť kvalitním vedením … MARTIN: Jo, to určitě … ee … divadlo tady má poměrně tradici. Češi jsou vynalézavý a nestydí se, což je k hraní předurčuje. A hele … to si vážně přijela jen tak … aniž bys tady měla ňáký příbuzný, nebo někoho? Aniž bys věděla, že mě potkáš? EVELYN: Really! Musím říct, že mám skutečně štěstí. Tohle sem si vůbec nepředstavovala … je to úžasné, amazing, prostě good. Ah … můj otec pochází ze skvělé země. MARTIN: Tak tomu říkám opravdová náhoda … že jsme se potkali. Ale to ještě neznáš Čechy zdaleka celé. EVELYN: Nevadí, cítím, že se mi to tu bude líbit všechno … MARTIN: No tak to taky doufám! EVELYN: … že … že mě nemůže nic zklamat. Když si tu ty (úsměv = potutelný) … když mi hraje to tvé divadlo, tvoji hru (důrazy). V takovém skvělém prostředí! Česko je báječné, beautiful jako já! MARTIN: No, tak to zas nevim. Vono když se člověk porozhledne pořádnějc tak je tu poměrně ještě hodně co dodělat … nebo úplně předělat. EVELYN: Co předělávat? Města, který mi já projížděla byla krásná, taková pestrá, pestřejší než v Americe. I když pravda … zatím jsem neviděla něco, co by se dalo srovnat třeba s naší sochou Svobody. MARTIN: No. A to je pravda. Nevim, co by se teda dalo přirovnat zrovna k soše Svobody, ale … teď mě napadá. Kubo! Něco ti ukážu. Oba se jdou posadit. Skrze oponu nabíhá (trochu otrávený) Kuba k promítačce a dva posluhovači, kteří přinesou židle Martinovi a Evelyn na podium, tj. blíž k promítací ploše. Kuba chvíli něco šteluje ⇒ spouští se promítání dokumentu o památkách UNESCO, Kuba odchází. Hlas komentátora je monotónní, celé promítání poměrně dost nudné. Nuda trvá cca 40s. Pak postranními dveřmi sálu vstupuje Kuba (má paruku, kterou použije při své další mezi-roli) s Petrem (za nějakou dobu ztvární postavu husity). Přinášejí si transparenty: 1) Myslíme si, že je to poměrně nuda!; 2) Myslíme si, že by se tomu měla učinit přítrž!; 3) Chceme tímto oslovit vás, abyste nám pomohli!; 4) Chceme mír!; 5) Nejlépe když na naše znamení začnete co nejvíce tleskat! Kuba se vrhá k promítačce a zastavuje jí, tzn. zůstane svítit jen prázdný obdélník na plátně. Petr se mezitím snaží rozpoutat potlesk pomocí posledního transparentu: Tleskejte! (kdy by to nechtělo fungovat, tak se použije potlesk umělý). Martin udiveně vstává ze židle. Je zcela zmaten. Evelyn chápe úmysl spoluherců, a tak radostně vybízí Martina k přenesení židlí pod podium, odkud by mohli znovu pozorovat scénku z dějin. Kuba s Petrem mizí postraními dveřmi. MARTIN: … ne … dal jsem snad nějakej pokyn … dal jsem pokyn, aby to začlo? (slova se ztrácí v potlesku) Ještě to mělo pět minut tak … X Jó, jasně Evelyn, budem se koukat … X Ale tady de vo princip, rozumíš? … Potlesk ustal. Vše je připraveno k započetí další části. Martin se uklidňuje.
Část VI. Oponou vstupuje vypravěčka s knihou.
VYPRAVĚČKA: Když kněžna Libuše odešla do návi, viděly dívky z její družiny, že nejsou již u takové vážnosti, jakou mívaly za živobytí své paní. Těžce to nesly, hořce vzpomínaly těch dob, kdy jejich kněžna samojediná vládla zemi i mužům všem, a hněv se jim rozjitřil, když nejeden z mužů řekl jim s úsměškem … Na scénu vbíhá (oponou na pravé straně jeviště) Kuba v tílku s černým nápisem Ctirad. CTIRAD: Panovaly jste, klaněli jsme se vám, a hle, teď jste jako bludné ovce! VYPRÁVĚČKA: Až tajemný hněv jako prudký plamen vyšlehl. Z touhy po vládě i pomstě chopily se dívky meče a luku a neměříce sil začaly tuhý boj proti všem mužům. Vše vedla Vlasta … Levou stranou opony nastupuje Vlasta (oděna a označena podobně jako Ctirad). VLASTA (na Ctirada): Již vám nejsme ničím a nebudeme. Každý měj péči o sebe! VYPRAVĚČKA: … někdy nejpřednější v družině Libušině. Ta první k boji vyzvala, první se zbraně chopila, všechny pak sdružila a ke stavbě pevného hradu, který zval se Děvín, přiměla. Za Vlastou vstupuje na podium i Šárka a další dívka. ŠÁRKA: A je nás víc! MLADA: Já jsem Mlada a mám zuřivou sestru Svatavu a nemilosrdnou sestřenici Hodku, Radku i Častavu. VYPRÁVĚČKA: Vyzvání Vlastino do boje nebylo jen prázdným hlasem, jejž vítr zavane, ale jako jiskra zažehlo srdce přemnohých. Hned po prvním úspěchu Vlastiných bojovnic se rozlétla pověst vší zemí a roznítila i ty ženy, které ještě váhaly. Zle bylo po krajinách. Vypravěčka odchází. VLASTA: Dáme-li se přemoci teprve se nám mužové vysmějí. Za robotné budete (k Šárce a dívce), a hůř, za otrokyně! Líp je třeba zahynouti nežli se jim dáti na milost. Protož na ně! Neživte nikoho, bijte každého, každého, ať je kdokoliv, ať bratr, ať otec. Dívky se vrhají na Ctirada. CTIRAD: Ááá … ⇒utíká za oponu, ženy za ním (rozeznívají se zvuky bitvy). EVELYN (vyskakuje ze židle): Úžasné dějiny, perfect. Vyhrají ženy alespoň 1 bitvu? Please, ať vyhrají. MARTIN: Ty jich vyhrály a možná by vyhrály i úplně, kdyby to nakonec Vlasta nepokazila svou horlivostí. Teď bude ale ještě scéna se Šárkou. Bitva ustala. Opona se otevírá. Šárka je svázaná (sedí na praktikáblu uprostřed scény). ŠÁRKA: Pomóóóc, pomoc … Přichází Ctirad. CTIRAD: Co stalo se ti nebohá dívko? Jde ji rozvázat. ŠÁRKA: Pustily mne, nechaly, ale tak uvázaly, že jsem se nemohla hnouti. A na posměch, viz, zavěsily mně ten roh, abych si o pomoc zatroubil, a tu, hle, nádobu medovin, abych žízníc ještě více se soužila žízní. Takový na mě byly zlý!!! Plačíc (a již rozvázaná) padá Ctiradovi do náruče. CTIRAD: Tak na … napij se, Ať je ti lépe. Šárka jen dělá, že medovinu pije. ŠÁRKA: Díky i ty se napij, šlechetný můj zachránče. Ctirad pije. CTIRAD: Dobrá medovina. ŠARKA: Víc se napij. Víc. (Ctirad tedy pije víc a víc.) No, jen to vypij! Ctirad se opijí. Šárka si mne ruce. CTIRAD: Pěkný roh je nový? Ctirad zírá na roh zavěšený okolo Šárčina krku. ŠÁRKA: Ne, zánovní, ale má libí zvuk, chceš si to vyzkoušet? Ctirad se tupě usmívá a přikyvuje. Pak začne po rohu hmatat.
ŠÁRKA: Nedám. Ctirad se opile culí vtipu. Šárka si s ním chvíli pohrává, tzn. dám x nedám. Nakonec mu ale roh podává. ŠÁRKA: Zatrub!!! ⇒Ctirad troubí. V tom přispěchává Vlasta i další dívka a společně se Šárkou se vrhají na Ctirada. Ctirad je tlučen do hlavy.
Část VII. Evelyn vstává ze židle divadlem nadšena, avšak ne úplně uspokojena koncem. EVELYN: No počkat, jak to tedy skončilo? MARTIN: No, ony pak ty všechny holky útočily na Vyšehrad, takovej hrad důležitej, ale Vlasta byla moc hrr, a protože byla na koni tak všechny své bojovnice předehnala, dostala se mezi vřavu mužů, ti ji zabili a ostatní dívky pak už nebyly dost bojacné, no, a většina se vzdala. EVELYN: Good myth. Opravdu. Vy máte krásné pověsti, vy Češi. MARTIN: To bezpochyb. No a teď … hej, dejte mi sem někdo Starý pověsti český! (na herce za sebou = někdo ze zákulisí mu podává knihu) No tak, co tu je dál? EVELYN: To je kniha vaší history? … Kniha pověstí? Teprve nyní se zatahuje opona. MARTIN: Jo. (listuje) … O Křesomyslu a Horymírovi … mm … to nic. Lucká válka to nic. Durynk a Neklan … co to je? To ani neznám. Doba křesťanská … Svatopluk, Ječmínek … ty jo, to stojí za to si to někdy přečíst. (Trochu si uvědomí, že se teď možná ztrapnil. Odkašlává si.) Mm, no … Svatý Václav … to bysme ti měli zahrát. Něco patronovi naší země. EVELYN: Né, Saint Wáclaw, no. Můj otec mi o něm něco říkal, kříž na čele, mm, trochu to znám. Toho né! Please! MARTIN: No, jak myslíš? Bruncvík … no, to je moc dlouhý, ten nám sehnal lva, víš? Se dvěma ocasama. EVELYN: Lion? MARTIN: No … to taky ne (listuje dál) … né, no. Co my ti vlastně ještě zahrajem? Zpoza opony je slyšet chřestot železa, tj. zbroje. Na jeviště vchází husita (na hlavě s plechovým kloboukem). HUSITA: Tak kdy už budu moci hrát? V ruce třímá cep. EVELYN: Oh, knight, rytíř, ale nějaký zvláštní. MARTIN: Petře, tos nemohl chvíli počkat. HUSITA: Víš, jak je to těžké? Vždyť se do toho oblékni, no zkus si to. MARTIN: No dobře ale … teď tady nemůžeš bejt! HUSITA: Ale mohu, proč bych nemohl? EVELYN: Tak ať něco předvede ten podivný bojovník … nějakou akci … HUSITA: Moje řeč. MARTIN: Né, ne. Nic předvádět nebude. Pěkně pu… HUSITA: Do zbraně, bídný křižáku. Husita Petr Horák neváhá a mává cepem až musí Evelyn i režisér-Martin uskakovat. Evelyn je nadšena. Husita začíná zpívat husitský chorál, proútočí se uličkou mezi diváky tam a zpět, dozpívá
a postaví se znovu k dvojici na podiu, jako kdyby se nic nedělo. HUSITA: Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a ufajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. (Chvíle odmlky, Petr se zastavuje v uličce mezi lidmi. Pak začíná nanovo.) Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje, pakli kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na … pravdě sejde. Důrazně dozpíváno. EVELYN (tleská): Úžasné, úžasné! HUSITA: Pane generále, dovolte mi odejít. Salutuje ⇒ruka na spánku pod plechem. MARTIN: Petře, ty mou práci sabotuješ, ty ničíš moje dílo, ty … HUSITA: No tak já du. Nazdárek. Režisér-Martin vypadá, že každou chvíli exploduje. Evelyn se pokouší dostat vše zpět do správných kolejí. EVELYN: No tak … začínám mít poměrně hlad … hehe … vidím, že ti není nejlépe, Martin. Vše by mohlo spravit nějaké … classical české sousto, co? Než … se bude pokračovat. MARTIN: On … on se mi vysmíval, postavil se mi. EVELYN: He … no. MARTIN: Né, ale já takový lidi v divadle nechci … to ne! Evelyn přivolává nějaké pomocníky (herce), kteří přinášejí stůl, židli podsouvají pod Martina tak, že na ni nevědomky sedne (dál se užírá, tím co se stalo). Evelyn si taky (se svými americkými úsměvy) sedá. MARTIN: Ale já tady ze sebe blázna dělat nenechám! … EVELYN: To jistě ne … So, bude pokračovat představování Czech Republic. Please! MARTIN: U mě hošánek skončil. EVELYN: Tak … he … když je tady ten stůl … nenajíme se? MARTIN (dlouhou chvíli jen civí na Evelyn): Tak servírujte, sakra!
Část VIII. Nabíhají posluhovači ⇒servíruje se (opravdová!) kačena se zelím a knedlíky + prostírání bílého ubrusu a brindáků na krk. EVELYN: A co že to servírují? MARTIN (stále hrubým tónem): Klasický český jídlo, kačenu se zelím! EVELYN: Oh, zajímavé … a krásně to voní. MARTIN: Jo to jo. Chvíli oba jedí. EVELYN: Oh, to mám ale vyschlo v hrdle … tedy … Martin zbystří a posléze i reaguje. MARTIN: Jo, dáme si víno! Klasický český. Vlastně teda moravský. EVELYN: Moravia? MARTIN: To je taková … provincie, část Czech Republic. Na jihu se tam pěstuje vinná réva a pálí se tam slivovice. Ze švestek. Mnozí odborníci tvrdí, že moravský víno je lepší než třeba francouzký.
EVELYN: Opravdu? To bych nevěřila, že země ze středu Evropy … mm … jsme ve středu Evropy, ne? Přibližně? Posluhovači donáší láhev vína a dvě sklenky na podnose. Začínají s rozléváním vína, když se ozve za oponou hlas husity-Petra. PETR: Já se mu prostě neomluvím!!! Vše ztuhne ⇒jeden z posluhovačů víno přelévá. Oponou vstupuje herec Pospa (uvaděč a praotec Čech). POSPA-UVADĚČ: Já … nerad vás ruším od jídla, ale rád bych se chtěl určitě za celý kolektiv herců omluvit (důraz) za to, co udělal člen našeho souboru, který ztvárnil husitu, Petr Horák. Jeho chování je neoml… Martin vstává a cáká své víno Pospovi do obličeje, pak si znovu sedá. POSPA-UVADĚČ (zavřené oči): …uvitelné. EVELYN (pohotově vyskakuje ze židle): Takže já bych si připila. Posluhovači rychle dolévají Martinovi víno. MARTIN: Ano … připijeme si. Vstává, Pospy si už vůbec nevšímá. EVELYN: Tak ať nám chutná. MARTIN: A ať každý plní, co má, jinak společnost fungovat nebude (důraz) nikde na světě. EVELYN: Yes, of course. – ŤUK – Martin víno exuje, Evelyn pouze usrkává. Oba se posazují a pokračují ve večeři. K zatím nepohyblivému Pospovi přichází i Kuba. Oba se na sebe kouknou. Kuba jen krčí rameny a jde pustit promítání. Evelyn v průběhu jídla pokukuje po Martinovy, jestli bude pokračovat podle scénáře hry. EVELYN: Velice ráda bych se dozvěděla … ee … během jídla … ještě něco dalšího o dějinách Czech Republic. Třeba o panovnících, kteří zde vládli … já znám jen svatého Václava. Možná teď toho vašeho … Hauvla (s přízvukem). POSPA-UVADĚČ (vidí, že Martin se k řádnému pokračování hry nemá): No, to bych snad mohl já … ehm, ehm … (režisér Martin nijak nereaguje) Tak, milá Evelyn … a milí diváci, připomeňme si, že ještě před vznikem českého státu rozkládaly se na jeho území dvě říše. Byla to říše Sámova a říše Velkomoravská. Země česká se od Moravy oddělila až s nástupem panovnického rodu Přemyslovců. Prvním historicky doloženým přemyslovským knížetem byl pak Bořivoj I. vládnoucí v druhé polovině 9. století (na promítacím plátně se objevuje portrét knížete podle knihy Panovníci českých zemí). Následují nejisté vlády bratrů Spytihněva a Vratislava, tady je máme, po kterých se o vládu dělily dvě kněžny: Drahomíra, vdova po zesnulém knížeti Vratislavovi, a Ludmila, kdysi manželka Bořivojova. Obě se dostaly do sporu, nejen o vládu, ale i výchovu nástupce trůnu, mladého Václava. Nakonec mladší a energičtější Drahomíra v touze po moci nechala Ludmilu zavraždit na hradě Tetín dvěma vikingskými bojovníky. Dlouho si však samostatné vlády neužila, protože potom, co Václav dosáhl své plnoletosti, byla internována na určitý čas na hrad Budeč. Tímto a ještě několika dalšími moudrými rozhodnutími uklidnil Václav poměry v zemi a zachoval v ní mír. EVELYN (jen tak vskočí do řeči): Saint Wáclaw! Patron vaší země! POSPA-UVADĚČ: Ano. Bohužel jeho politika, orientovaná spíše na Sasko, se u Přemyslovců a českých velmožů nesetkala s všeobecným souhlasem. A tak byl 28. září roku 929 či 935, to se přesně neví, zavražděn ve Staré Boleslavy při cestě do kostela spikleneckou družinou svého vlastního bratra. Ten posléze nastoupil na český trůn jako Boleslav I. Vlády Bol… MARTIN: Dolít!!! Posluhovači dolévají Martinovi číši vína. Pospa chvíli nejistě mlčí (pohledy na Evelyn) a pozoruje, jak jeho režisér pije. Je vidět, že
neví jestli má pokračovat. EVELYN: Ta kachna je výtečná. I love you tradiční jídla. Hi … POSPA-UVADĚČ: Tedy vlády Boleslava I. a Boleslava II. byly … úspěšné. Pro náš stát. Škoda jen, že co tito panovníci získali, jejich nástupci z větší části ztratili. Jednlo se o krutého Boleslava III., po kterém se dostaly Čechy nakrátko pod přímou vládu polského Boleslava Chrabrého, a o opileckého Vladivoje. Ten je tady. MARTIN: Jo, ten padouch stojí za tim, že se staly Čechy německym lénem … to řekni. POSPA-UVADĚČ: Pak … další naši panovníci … Jaromír … Oldřich … ten zahořel láskou k jakési Boženě neurozeného původu, a s ní splodil syna Břetislava. Dalšího našeho významného knížete. Tak … Spytihněv II., Vratislav II., panovník, který pro svou osobu získal královský titul za pomoc německému císaři v boji proti papeži, dále krátká vláda Konráda Brněnského, Břetislav II., Bořivoj II., Svatopluk, Vladislav I., Soběslav I., Vladislav II., další král mezi knížaty, který svými činy pro sebe získal poměrně vysokou prestiž. Můžu připomenout například, že za jeho vlády byl postaven Juditin most, předchůdce dnešního mostu Karlova. MARTIN: Náhle se nezřízeně rozesměje. POSPA-UVADĚČ: (vyveden z míry) Řikám … řikám něco špatně? MARTIN: Ne, ne. Pokračuj ... (v tuto chvíli by měl Martin také dojíst) … + znovu se rozesměje. EVELYN: (otráveně) No, myslim, že dneska to bude ještě zajímavej večer. Improvizovanej. MARTIN: (chvíli se ještě trapně, opile směje, pak náhle zvážní ⇒došel mu smysl poznámky) Co? EVELYN: (ironický úsměšek) Nic. Excelentní kačena. Martin vypadá, že bude křičet a zuřit, proto vše zachraňuje Pospa dalšími panovníky. POSPA-UVADĚČ: Následuje Bedřich, Soběslav II., Konrád II. Ota, Václav, Jindřich Břetislav a Vladislav Jindřich. Po těchto knížatech už nastupují na český trůn dědičně králové. Zásluhy na tom má první z nich – Přemysl I. Otakar, který také zahájil expanzi do Rakous, a tím i cestu českého království mezi evropské velmoci, po které pokračoval i jeho syn Václav I. a dále i Přemysl Otakar II., znám také jako král železný a zlatý. MARTIN: (postupně zvážněl, opile poslouchal ⇒) A neměl já jsem tohle řikat já? Evelyn i Pospa mlčí. Na plátno vskočí portrét Václava II. POSPA-UVADĚČ: Dalšími králi, Evelyn, byli Václav II. a Václav III. … Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský a pak už Lucemburkové – Jan Lucemburský … a konečně Karel IV.. Náš asi nejvýznamnější a nejznámější panovník, zakladatel pražské university i Nového města pražského. MARTIN: Anó … na Karla Čtvrrtého! Už je opravdu opilý. EVELYN: (Střídají se u ní chvíle, kdy svou postavu hraje a kdy je zklamanou herečkou.) Možná … by si to víno neměl tolik pít, ne, Martin? (Martin však znovu exuje sklenku vína) No, jak myslíš. (tiše) MARTIN: Pravda. Víno už ne! Budeme pít slívovici, hoďte sem láhev. Posluhovači uposlechnou ihned. EVELYN: Ááá … (úsměv z tváře mizí) … to je opravdu úžasné. MARTIN: Na tvoje zdraví … krásná Emeričanko. (mrknutí na Evelyn, ta se usměje, ale jinak je otrávena) Á … ta píše. EVELYN: (tiše k Pospovi) Urychli to probůh, jo! POSPA-UVADĚČ: Jo … (zmaten, že si musí zkrátit text) … Václav IV., v jeho době vzniká základ
pověstem o kouzelníku Žitovi a o lazebnici Zuzaně, což … (náhle si všimne pohledu Evelyn) … Zikmund Lucemburský, jo, dostali jsme se do husitského období (oponou chce přijít ještě jednou husita Petr Horák, ale Evelyn ho taktně posílá pryč), teda no … Albrecht Rakouský … Ladislav Pohrobek … Jiří z Poděbrad, zvolený český král původně bez teoretických nároků na trůn (Evelyn netrpělivě rýpe do zbytku jídla) … Matyáš Korvín … Vladislav Jagellonský … Ludvík Jagellonský … a Habsburkové … Ferdinand I. … Maxmilián II. … Rudolf II. … Matyáš … Feriedrich Falcký … Ferdinand II., osoba spojená s popravou 27 českých panů … ee … Ferdinand II., III. … MARTIN: Ty to bereš nějak hopem, Pospa, tak ty naše dějiny to … (opilecký úsměšek) … abych tě nevyhodil z Papíru. POSPA-UVADĚČ: Uf … Leopold I. … Josef I. … Karel VI. (zrychluje, v této době také začíná být pomalu slyšet zesilující se doprovodná HUDBA, která umocňuje jakýsi výstup na vrchol), Marie Terezie, Josef II., Leopold II., František I. (chvíli čeká na promítání, které předběhl) … Ferdinand V., František Josef, Karel I. … (Evelyn se začíná upřímně usmívat, tleskne si sama pro sebe ⇒znovu zcela hraje) … a konečně první prezident … Tomáš Garrigue Masaryk! EVELYN: Ten si podal ruku s mým grandfather, dědečkem Eduardem. MARTIN: (vstává se slivovicí v ruce) Na tatíčka Masaryka!!! Hudba už je zřetelná, scéna se zrychluje. POSPA-UVADĚČ: Edvard Beneš … Tragická postava našich dějin, pan Emil Hácha, státní prezident v době protektorátu. A nyní! Komunisté … Klement Gottwald, nemanželský syn zemědělské dělnice a vyučeného truhláře, umřel po návratu z pohřbu Josefa Vissarionoviče Stalina, mravně rozložený, nemocný a alkoholu propadlý. Antonín Zápotocký, povoláním kameník. Antonín Novotný, strojní zámečník. Smutné oči Ludvíka Svobody, bývalého legionáře, kterému vedení komunistické strany v důsledku tzv. normalizace zakázalo publikování pokračovaní svých vzpomínek. A Gustav Husák, Slovák, v roce 1951 obviněn z buržoazního nacionalismu a v dubnu 1954 odsouzen na doživotí. Jeho víra v komunismus však zlomena nebyla, a tak byl naším prezidentem od roku 1975 do roku 1989 … EVELYN: (skoro vykřikne) Vy být vlastně dřív za tou Železnou oponou. POSPA-UVADĚČ: … do roku tzv. Sametové revoluce, po níž nastupuje do úřadu prezidenta její hlavní aktér, pan Václav Havel! Symbol svobody a demokracie polistopadového Československa a posléze České republiky. MARTIN: (již dosti unavený) Na Havla!!! EVELYN: Na Haula!!! (Martin vstal, Evelyn ho objímá. Pospa vidí, že ho už nebude potřeba, dává znamení Kubovi k promítačce) Yéééés. HUDBA vrcholí. MARTIN: Ať žije Havel, ať žije česká státnost, ať žije naše vlast! Jóóó. Na scénu schází z postraních schodů i nevýrazný Kuba, staví se vedle Pospi, krčí rameny. Oba se mírně uklánějí a odcházejí. Martin s Evelyn hopsají do rytmu hudby. EVELYN: Martin, tys mi připravil opravdu překvapení, vaše divadlo – very well. Ať žije vaše vlast! Jóóó. MARTIN: Evelyn (padá na ni, objímá ji) … víš, že si skvělá holka? Dyť tys mi pomohla si vzpomenout, jak je má vlast krásná! Jaký tady pálíme skvělý věci (bere do ruky láhev slivovice). EVELYN: No … MARTIN: Evelyn, já tě prostě miluju! EVELYN: Oh, jak jste vy Češi romantical.
MARTIN: (zarývá se hlavou Evelyn někam do ňader) No to jsme, bububu. EVELYN: (odtahuje se) A opravdu je tvoje láska upřímná? MARTIN: Je. A teď … ať žije moje vlast, naše … ti udělám dítě, protože je nás málo, nás Čechů. Vymíráme! Odkliďte stoly. Posluhovači odnášejí stůl i židle. EVELYN: Tak najednou? I … MARTIN: (obrací se k divákům) … Uvidíš, Evelyn, jak miluje mladý, český ochotník. Naše … ne … nekonvenční divadlo se totiž neštítí vůbec ničeho, ani procesu rozmnožování na scéně. Přímo teď, přímo tady! Připrav se Evelyn, já se taky připravim. EVELYN: (její trochu studno, na chvíli udělá zase jeden „neherecký“ výraz) Tak tedy, ukaž co ve vás Češích je! (lehá si na zem) Jsem tvoje … Podle scénáře (věta pro diváky + její trochu naštvaně bezradný výraz). MARTIN: (Chvíli se motá dokola a vyhrnuje si rukávy) To budete koukat … lepší než v americkym filmu. EVELYN: V jakém filmu? Á … (Martin na ni … dopadá) MARTIN: (jen na chvíli vzpřímí hlavu) Moc tě … miluju. Usíná na Evelyn. EVELYN: Ups. Co? Martin? Oh, usnul. (odvaluje ho) Teda … jestli je každý český milovník takový … (přestává jakoby hrát) No ale co, alespoň to mám za sebou … pro dnešek. Také jde jako spát = čelem k divákům.
Část IX. Na spícího režiséra hlavní herečku se jde kouknout Kuba. Pokrčuje rameny. KUBA: Tak já nevim, tak se to trošku zvrtlo. Jde spustit promítání a odchází. Mezitím co Martin s Evelyn na podiu spokojeně leží, se začíná promítat divadelní reklama doprovázená hudbou. Jedná se o krátké výstupy herců divadla PP na podporu jejich divadla (např. „Kam deš?“ – „Du brát drogy, co jinýho?“ – „Proč, poď se mnou do divadla na představení Práznýho papíru!“ - potlesk diváků – „No jo, měls pravdu už vim, jak trávit volnej čas.“ – PRÁZNEJ PAPÍR – LEPŠÍ NEŽ DROGA apod.) + promítání poděkování sponzorům a reklama dalším událostem, které budou v KM probíhat. Vše trvá 2-3 minuty. Pak na plátně zakokrhává kohout (promítání). Evelyn po něm však hází botu. Klid, ticho – oponou na scénu přiklusává Kuba v trenýrkách, tričku + ručník. Ruce na prsou ⇒sportuje. Udělá několik koleček okolo obou spících herců a zastaví se nad Evelyn. KUBA: Uf, uf … (zastavuje pohyb) … hú-úúú, měla byste vstávat, slečno Američanko. EVELYN: What happened? (překvapena, probuzena) KUBA: Já teda nespeakuju po vašem, ale tady pan Martin mi řekl, že si máme dát ranní rozcvičku. Jestli se teda sjede … řikal. A jelikož se zase sjel … tak tady teda jsem. EVELYN: Rozcvička? Pohyb? Very well, aha … tak jeho nevzbudíme? (vstává, protahuje se, je nadšena + jde si pro svoji odhozenou botu) KUBA: (jde si režiséra prohlédnout, vidí však, že by to s ním bylo marné a tak se rozhodne radši hned předcvičovat ⇒na hudbu) Tak poklusem za mnou. Na asi dvouminutovou skladbu udělají okolo Martina i mezi diváky sportovní sestavu ⇒Kuba předcvičuje, Evelyn po něm vše opakuje (kliky, poklus apod.)
Ke konci skladby Kuba zastavuje, utírá se ručníkem. EVELYN: Končíme? KUBA: Jo. Krčí rameny a po krátkém pohledu na Evelyn odchází ze scény. Svou práci odvedl. Chvíle očekávání. Evelyn je na scéně sama, udýchaná. Neví co má dělat, protože Martin se ne a ne probudit. Několikrát s ním bezvýsledně zatřese. Přichází oponou Lucka, s někým jakoby mluvila = přidržuje si závěs opony. LUCKA: Cože? Jakou jógu, proč? (Otáčí se na Evelyn, zcela zmatena.) No, já to nechápu … vždyť to ve scénáři není!!! … no … ten zas vypadá (pohled na Martina). Tak co teda? EVELYN: (mlčí, neví co říct) LUCKA: No, Honza vymyslel, že s tebou mám dělat ňákou ranní jógu. (znovu chvíle ticha) No to je ale pitomost. (opět klid) Hej, já tu nechci bejt! (skrz oponu ji však nějaká ruka nepropustí = herci za ni chtějí, aby něco předvedla) … no, rozumíš tomu? EVELYN: No. Takhle to teda ještě nepřehnal, co? (říká to stylem jakoby nechtěla, aby diváci poznali, že je něco v nepořádku) LUCKA: No. (zase nikdo nic neříká) No, tak to je pěkný. Von se tady válí! (kopne do režiséraMartina, ten se jen překulí na opačnou stranu) EVELYN: … Tak to zkusíme. (tiše + kouše si nehet) LUCKA: Co? Jógu? Ses zbláznila? A víš co, je mi tě líto, ale já du pryč, protože tohle teda ve scénáři není, tohle ne, a já ze sebe nehodlám dělat šaška, nehodlám. Nebudu maskovat, co si tenhle vožrala, vožralej zpackal. Čau. Já du. (odchází skrze diváky východem pryč) Evelyn je smutná, civí do diváků. Pak se na Martina koukne ⇒ ten se převaluje + škytne a zamlaská. Je zpuštěno promítání (tzn. Kuba chodí ovládat pouze fiktivně), zjevuje se anděl se svatozáří nad hlavou, který říká: „Tak mladý a už tak pije.“ + pokřižuje se. Evelyn stále zůstává odevzdaně stát.
Část X. Evelyn náhle jakoby procitá, oči se ji rozjasňují. EVELYN: Jako kdybychom si i s timhle nedokázali poradit! Vždyť jsme Češi! … e … Vždyť jste Češi! Zlatý český ručičky! Ukažme, že českej herec umí opravdu improvizovat! (bez odezvi) Lucko! Vrať se! No tak, slyší mě někdo? Naštvaně přechází k oponě. EVELYN: Otevřít oponu! Opona se otevírá, na praktikáblu uprostřed sedí herci a baví se, popíjejí lahvové pivo (např. i husita Petr). Tím že se opona otevřela jsou zcela zmateni. PETR-HUSITA: Zavřít oponu, nevidíte, že se učíme text! Opona se začíná zavírat. EVELYN: Ne, otevřít oponu! To to chcete jen tak vzdát, to jste češi? Jak se na vás mají pak dívat například … my Američani? Opona se opět otevírá. PETR-HUSITA: On se probudí! (k Martinovi) Zavřít oponu. EVELYN: Ne, otevřít oponu!
PETR-HUSITA: Zavřít oponu! EVELYN: Ne, otevřít oponu! PETR-HUSITA: Zavřít oponu! POSPA: (vměšuje se do rozhovoru) Ale tak Petře, nezapomínej zase, že částí divadla jsme my všichni. Opona se zavřela, Evelyn zůstala naštvaná před ní. Ostatní již nejsou vidět. POSY: (za oponou) A co jako? POSPA: (za oponou) Že bysme nějak měli pokračovat! LUCKA: (za oponou) Jo, to bych ráda věděla odkud. POSPA: (za oponou) Já nevim. Přece nemůžeme zklamat, dyť … TERKA-VYPRAVĚČKA: (za oponou) Vždyť a co chceš dělat? POSY: (za oponou) Jo, co chceš dělat?!?! POSPA: (za oponou) No, tak snad … musíme začít táhnout za jeden provaz … PETR-HUSITA: (za oponou) Češi nikdy netáhli za jeden provaz. Lidem to nepřijde divný! EVELYN: To si namlouváš ty! Když si to takhle řekne každej tak to potom tak je, no. POSY: (za oponou) No a von si to říká každej! POSPA: (za oponou) Ale to fakt nemůžeme takhle brát, začali jsme s tim divadlem, lidi venku seděj, tak to holt budeme muset nějak doplácat do konce. PETR-HUSITA: (za oponou) Já do ničeho nejdu! Ten blb mě donutil nosit tenhle plech, nevím proč bych pro něj měl teď něco dělat. ANČA-VLASTA: (za oponou) Tak ho sundej, ne? JANA-MLADA: (za oponou) Zavidíš mu jeho úspěch, co? EVELYN: Dyť ty můžeš vlastně za to, že se dneska opil! (za oponou však tuto větu neslyší) PETR-HUSITA: (za oponou) Já jeho úspěch, proč? JANA-MLADA: (za oponou) No, národní divadlo a tak. POSPA: (za oponou) Klasická vlastnost Čechů! Závist. Češi prostě záviděj všem všechno. LUCKA: (za oponou) A lžou. PETR-HUSITA: (za oponou) To je pravda. POSY: (za oponou) A kradou. ANETA-ŠÁRKA: (za oponou) A podlejzaj. LUCKA: (za oponou) A nestaraj se vo životní prostředí. EVELYN: (rozkřičí se) Sakra dost tam za oponou! Češi takový nejsou! POSY: (za oponou) Sou! Dyť se přesvěč! EVELYN: Well, zhasnout! Evelyn jde pro něco za oponu, pomalu se v sále zhasíná. Je úplná tma. Evelyn se vrací s baterkou. Vybraným lidem bude svítit do obličeje. EVELYN: Kradeš? Odpověz mi! No? X A co vy pani, kradete? Lžete? Závidíte svýmu sousedovi, že si koupil nový auto? Závidíte úspěch? X Řekněte mi tady někdo svůj názor! Vždyť takový věci si snad sami o sobě nemůžete myslet! Řekněte, že nepodlejzáte, že nekradete! No. Nic? Nikdo my nic neřekne?
POSY: (za oponou) Nesnaž se, nemá to cenu. EVELYN: (dosvítí si zpět za oponu) Ale já se budu snažit! Mě Česko fascinovalo, nevěřím, že je takové jaké se mi ho snažíte namluvit! Vždyť tak pěkně to začlo! MARTIN: (Probouzí se, rozkašlává se.) Jéžiš, co … proč je tu tma?
Část XI. Světla se naráz rozsvěcují. Martin stále leží, mžourá. Oponou se vrací Evelyn s českou vlajkou. Tyčí, na které vlajka je, prudce bouchá do země. Bohužel přesně v těch místech má ležící Martin choulostivé partie. Je probuzen. MARTIN: (řve bolestí) Ááá … pane Bože, ááá! EVELYN: Vzbouřete se lidi! Vytleskejte si pokračování improvizovaného večera! No tak! Ukažte svůj smysl pro kulturu a … MARTIN: To je bolest. Evelyn, co to kecáš? Co se děje? Pročs to uďála? Áááu. EVELYN: No, tys tu scházel. Můj průvodče Czech Republic. Nějak se ti ansábl vymkl z rukou. Pod pohružkama jsi je nutil k práci a vyššímu výkonu a takhle to dopadlo. Jenže takhle si nikoho na dlouho nezkrotíš! A vidíš tu výslednou kvalitu … tvýho … divadla (pohrdavě). MARTIN: (nevěří svým očím) Cože? EVELYN: No. Rozhodla jsem se, ač jsem rodilá Američanka (nezní to moc důvěryhodně), že … že tomuhle divadlu musim vrátit jeho ztracenou duši. Aby třeba zrovna tohle představení splnilo svůj účel. Podpořit českou státnost. Myslím, že to Češi možná opravdu potřebují. MARTIN: Jo, no to … asi jo. Teda. Oponou vstupuje na podium Kuba v trenýrkách s kytárkou. Chvíli na sebe všichni hledí Evelyn, Martin na Kubu. On na ně nakonec promlouvá. KUBA: Du podpořit českou státnost. S kytarou. Tady (představuje svou kytaru). MARTIN: No, vono proč vlastně né, no. Stejně se mi to asi už nepodaří, s tim divadlem jako, vodehrát do autu, že jo? Tak … Přichází Anča a Aneta. ANETA: My teda neumíme na kytaru, jako třeba tady Kuba, ale taky bysme jako chtěli podpořit tu státnost. POSPA: (také přichází) No já taky. Určitě. ANČA: Jo, budeme tleskat do rytmu. LUCKA: (přichází oděna jako zdravotní sestřička) No, já jsem teda ještě měla svou roli, pravou, ale jak na to koukám tak už se ji asi nedočkám, tak se du aspoň ukázat. POSPA: Tak už poďte všichni, ne? Ať to má happy end. EVELYN: So, Kubo, něco hraj, teda. Opona se otevírá. Kuba začíná hrát, objevuje se zbytek herců. Brzy začíná i zpívat závěrečnou pročeskou píseň s doprovodem (HUDBA) = vše znovu vrcholí. Martin se objímá s Evelyn. Jsou použity i úseky např. z olympijských her v Naganu 98 = „Jsme olympijští vítězové …“, úseky z koncertu Pražského výběru „ … a děkuji vám, že jste přišli, a že nekopete do toho, kdo
je na kolenou …“ + Frank Zappa apod. Do všeho se promítají portréty slavných českých osobností. Posy chce ještě vyjmenovávat, co se nestihlo (tj. král Jiřík, Národní obrození, První republika apod.). KUBA + ostatní: (hra na kytaru a zpěv) POSY: (v pauze) Tolik sme toho vynechali! Husitům a mistru Janovi sme se skoro nevěnovali! Krále Jiříka s Palečkem sme vynechali! KUBA + ostatní: (hra na kytaru a zpěv) POSY: (v pauze) Národní obrození sme ani nezmínili! Ani první republiku! Nic. KUBA + ostatní: (hra na kytaru a zpěv) POSY: Já bych tomu vůbec netleskal. Takhle to vůbec nemělo bejt. POSPA: Ale mělo!!! Ať žijí Čechy! Evelyn mává s českou vlajkou. Všichni jsou nadšeni. Blíží se konec. Herci se loučí. Je konec.
