Iljušin Il-2 typ 3 Popisky k fotografiím a kamuflážím
II.3.
II. STRANA OBÁLKY
II.4. II.5. II.6. II.1. II.2.
II.1. Titulní foto: Snímek poøízený na letišti Praha-Kbely bìhem pøedvedení novì zrekonstruovaného Iljušinu Il-2 typ 3, výr. è. 12438, dne 6. kvìtna 2006. Tento letoun patøil 3. letce 3. èeskoslovenského bitevního leteckého pluku v SSSR, v jejímž rámci se úèastnil ostravské operace na jaøe 1945. 20. dubna 1945 byl bìhem bojového letu poškozen a nouzovì pøistál mezi frontovými liniemi. Byl opraven a sloužil v našem letectvu až do konce roku 1948. II.2. Foto na zadní stranì: Letový zábìr nového Iljušinu Il-2 typ 3, pilotovaného hlavním továrním pilotem Vladimirem K. Kokkinakim. Snímek byl poøízen bìhem zkušebního letu v okolí Moskvy nìkdy v roce 1944. II.3. PODÌKOVÁNÍ Spoleènost 4+ vyjadøuje zvláštní dík za spolupráci: Jindøichu Zimákovi/BMZ, Danielu Drydenovi, Jefimu Gordonovi a Gennadiji Petrovovi. Dále spoleènost 4+ dìkuje všem, kteøí pomohli pøi pøípravì této monografie: Jozefu Anïalovi, Bart³omieji Belcarzovi, Slavko Bigovi, Eriku Bornhorstovi/BMZ, Stefanu Bošniakovovi, Petru Bucharovi, Janu Èadilovi, Janu Hoffmanovi, Janu Janderovi, Michaeli Janouškovi, Miroslavu Kholovi, ml., Stanislavu Králíkovi, Bohumíru Kudlièkovi, Viktoru Kulikovovi, Zbigniewu Lalakovi, Brianu Nicklasovi, Ivo Pavlovskému, Robertu Pêczkowskému, Jiøímu Rajlichovi, Jiøímu Sehnalovi, Hans-Heiri Stapferovi, Eduardu Stehlíkovi, Janu Sýkorovi, Jaromíru Štìpánovi, Milanu Vladisavljeviæi, Harrymu Woodmanovi, Jaroslavu Zazvonilovi. II.4. ZDROJE Letecké muzeum Praha-Kbely, Muzeum jugoslávského letectva v Bìlehradì, National Air and Space Museum - Smithsonian Institution (NASM), Letecké muzeum v Plovdivu (letištì Kroumovo), Muzeum polského letectva v Krakovì, archív MARK I
II.5. COPYRIGHT © 4+ v. o. s. 2006 Veškerá autorská práva vyhrazena. Žádná èást této publikace nesmí být reprodukována ani pøejata v jakékoliv formì elektronicky, elektricky, chemicky, mechanicky, opticky, xerograficky, ani jiným zpùsobem, vèetnì oskenování a vystavení na webových stránkách, bez pøedchozího písemného souhlasu nakladatelství. II.6. SLOVO AUTORÙ Tato publikace popisuje letoun Iljušin Il-2 se šípovými vnìjšími èástmi køídla, bìžnì oznaèovaný jako Il-2 typ 3. V prùbìhu druhé poloviny 2. svìtové války to byl nosný typ bitevních plukù sovìtského letectva. Vyrábìn byl ve velkých sériích a na frontu dodáván v podstatì jako "spotøební materiál". Po skonèení války se pak tento typ dostal do výzbroje letectev nìkolika evropských státù - Bulharska, Èeskoslovenska, Polska a Jugoslávie, tedy státù (s vyjímkou prvnì jmenovaného), jejichž posádky se již na tìchto strojích cvièily v SSSR a pozdìji na nich také bojovaly v rámci jednotek zformovaných pod sovìtským velením. Edièní poznámka: jednotlivé varianty Iljušinù Il-2 nemìly v pøevážné vìtšinì oficiální oznaèení pomocí pøípon, jak je bìžné u jiných typù letounù. Pro úèely této publikace byla proto oznaèení verzí zavedena takto: Il-2 1 jednomístný Il-2, Il-2M 1 dvoumístný Il-2 s pøímým køídlem, Il-2 typ 3 1 dvoumístný Il-2 s køídlem se šípovými vnìjšími èástmi ("so strelkoj"), Il-2 typ 3M 1 dvoumístný Il-2 s podvìšenými kanóny NS-37, Il-2KR 1 dvoumístný Il-2 urèený pro øízení dìlostøelecké palby a letecký prùzkum, UIl-2 1 cvièný dvoumístný Il-2.
PLAKÁT
PL.1.
PL.1. "Iljuša na odpoèinku". Snímek evokující atmosféru na letišti Praha-Kbely tìsnì po ukonèení války. Letoun Il-2 typ 3, výr. è. 12438, èíslo 38, reprezentuje stroj z výzbroje 3. èeskoslovenského bitevního leteckého pluku v SSSR.
STRANA 1
1.1.
1 1.1. Impozantní øada šturmovikù Il-2 typ 3 na blíže neurèeném letišti, jaro 1945. Nejbližší dva letouny mají na trupu nápis 'Èapajevci' v uctìní památky hrdiny revoluce V. I. Èapajeva. Celkem bylo takto oznaèeno tøináct letounù, jejichž výrobu finanènì podpoøili obyvatelé mìsta Èapajonok poblíž Kujbyševa, nyní Samary.
STRANA 2
STRANA 3 3.2.
2.1.
3.1.
2 2.1. Jugoslávský Il-2 typ 3, náležející do stavu 422. bitevního leteckého pluku, na letišti Pleso u Záhøebu v kvìtnu 1945.
3 3.1. Tento UIl-2, èíslo 8, patøil Výcvikovému centru jugoslávského bitevního letectva se sídlem na letišti Zemuò u Bìlehradu. 3.2. Skupina letounù Il-2 typ 3 od 16. letecké armády fotografovaná nad Berlínem v dubnu 1945.
STRANA 4
STRANA 5
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
4.1. 4.2.
4.3. 4 4.1. Vpravo nahoøe: Iljušin Il-2 typ 3 se objevil na konci roku 1943 jako vylepšená verze pøedchozí dvoumístné varianty Il-2M. Po zavedení nových šípových vnìjších èástí køídla došlo ke zlepšení podélné stability a ke zvýšení bojové hodnoty letounu. Na fotografii je zachycen jeden z prvních vyrobených strojù. Prototyp této nové verze vyrobili ve Státním leteckém závodu è. 18 v Kujbyševu a jeho zkoušky probìhly v NII VVS v záøí a øíjnu 1943. Nahoøe: Letový zábìr neidentifikovaného letounu Il-2 typ 3 bìhem jeho dodávky k jednotce. 4.2. Vpravo: "Pøehlídková" øada šturmovikù patøících 281. ŠAD, 14. VA leningradského frontu na letišti Tartu v øíjnu 1944. První letoun v øadì má "dvojí" identitu (bílá èísla 66 a 17), po obou stranách kýlovky èervená srdce a vrtulový kužel opatøený svìtlou barvou. Další letouny nesou èísla 11, 81 a 12. "Il dvojky" téže jednotky jsou i na fotografii na str. 5. V pozadí jsou patrné dvouplošníky Polikarpov U-2. 4.3. Iljušin Il-2 typ 3 s èervenou, bíle (nebo žlutì) lemovanou èíslicí 12 na smìrovce je pøipraven ke startu k dalšímu bojovému úkolu, pro který je vyzbrojen neøízenými raketami RS-82 pod køídly. Za pozornost stojí dvoubarevné trupové hvìzdy, namalované v tzv. "kremelském" stylu, zatímco na svislé ocasní ploše a na spodku køídla jsou znaky v obvyklém provedení.
5.1.
5.2.
5.3.
5
5.1. Nahoøe: Technicky nekvalitní, avšak zajímavý snímek ukazuje Il-2 typ 3 s emblémem orla na kýlové ploše a s "darovacím" nápisem na trupu. Na tomto stroji létal I. F. Pavlov v sestavì 6. GvOŠAP, 3. VA, na kalininském a pozdìji baltickém frontu. Letoun byl zakoupen z prostøedkù pracujících pilotova rodného mìsta Kustanaj (viz detail na str. 9). Na pøedku trupu a na kýlovce nesl stroj èíslici 1, vrtulový kužel byl natøen èervenì. Dvoubarevné rudé hvìzdy byly na trupu a na svislé ocasní ploše, malá hvìzdièka byla namalována i na vstupu vzduchu do motoru. Vpravo nahoøe: Tento Iljušin s èíslem 48 mìl odstranìnu zadní èást støelcova pøekrytu (za úèelem zlepšení výhledu i zvìtšení palebného sektoru) a byl opatøen prvky rychlé identifikace - bílou smìrovkou a úzkým bílým proužkem kolem trupu. 5.2. Vpravo: Ze zøejmých dùvodù jsou pùvodní komentáøe ke snímkùm z bojových akcí velmi vzácné - zde je zachycena trojice šturmovikù nad rovinatým ruským územím nìkde nad Východní frontou. Nejblíže letící letouny mají èísla 53 a 16, první má navíc vrtulový kužel opatøený svìtlou (pravdìpodobnì žlutou) barvou. 5.3. Snímek ukazuje druhou èást øady letounù 281. bitevní letecké divize na estonském letišti Tartu v øíjnu 1944 (viz též prostøední fotografie na pøedchozí stranì). Pøehlídka se uskuteènila u pøíležitosti vyznamenání jednotky Øádem Suvorova. Nejbližší letoun má trupové èíslo 02 (a na smìrovce ještì 21), další stroje nesou èísla 50/25, 12, 81 a 11. Letouny jsou na horních plochách opatøeny tøíbarevnou kamufláží dle pøedpisu z èervence 1943.
6.1.
STRANA 6
STRANA 7
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
6.2.
7.1. 7.2.
6.3.
6 6.1. 'Iljuša' nebo také 'Létající voják' - jak znìly familiární pøezdívky šturmovikù - byl nejproslulejším sovìtským bojovým letounem Velké vlastenecké války. Jeho varianta typ 3 byla vyrábìna ve velkých sériích tøemi výrobními závody: GAZ è. 1 a 18 v Kujbyševu a è. 30 v Moskvì (jen v roce 1944 opustilo výrobní haly více než 11 000 Il-2 typu 3 a UIl-2) a v závìreèném období války se stal opravdovým postrachem nìmeckých pozemních sil. Letouny Il-2 typ 3 letící ve formaci nazvané "peleng" a oznaèené èísly 28, 20 a 15 sloužily v sestavì 6. GvOŠAP v srpnu 1944. Povšimnìte si dvoubarevných, tzv. "kremelských" hvìzd. 6.2. Iljušiny Il-2 typ 3, vèetnì letounu s èíslem 15 patøící neidentifikované jednotce, jsou pøipraveny k hromadnému startu. Za pozornost stojí pozdìjší varianta "kolejnièek" pro raketové støely a bílá hvìzda namalovaná na pøedku podvozkové gondoly. Tøi bílé pruhy na svislé ocasní ploše oznaèovaly pøíslušnost stroje k urèité letecké divizi sloužící v rámci letecké armády. Podobná oznaèení byla naøízena pøi rozsáhlých operacích, kterých se úèastnilo velké množství letounù. 6.3. Dole: Pøíklad maskování letounu proti vzdušným útokùm za pomoci smrkových stromkù a vìtví. Aby se zabránilo odrazùm slunce od skel pøekrytu kabiny, je pøes nìj pøehozena plátìná plachta a rovnìž motor je opatøen ochranným povlakem.
7 7.1. Na snímku poøízeném v zimì 1944/45 je zachycen Il-2 typ 3 v sériovém provedení typickém pro toto období. Vnìjší èásti køídel, které byly až do poloviny roku 1944 v dùsledku nedostatku konstrukèních materiálù døevìné nebo smíšené konstrukce, jsou již celokovové. 7.2. Vpravo: Tento Il-2 typ 3 s oznaèený èíslem 12 na trupu a s bílými identifikaèními prvky na svislé ocasní ploše pøináleží do sestavy 16. VA. Je zachycen pøi vzletu k bojovému letu v okolí Berlína v dubnu 1945. Na horních plochách je dobøe patrná tøíbarevná kamufláž, stejnì jako bílé èíslo, která je nejen na trupu, ale i neobvykle na levé polovinì køídla Dole: Další ze šturmovikù s barevnými doplòky sloužícími k rychlému rozlišení strojù rùzných jednotek. Na snímku je patrno jejich použití na stroji è. 16. Barva na smìrovce urèuje pøíslušnost k letecké divizi, tøi úzké pruhy kolem trupu namalované "od ruky" oznaèují pøíslušnost k danému pluku a na vrtulovém kuželu je barevné oznaèení perutì. Individuálním doplòkem je ètveøice rudých hvìzdièek namalovaná na trupu mezi pruhy. Barevné schéma tohoto letounu je na str. 17.
8.1.
STRANA 8
STRANA 9
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
8.2.
9.1. 9.2.
9.3. 9.4. 8.3. 8
9
8.1. Snímek tohoto Il-2 typ 3 byl poøízen v zimì 1944/45 bìhem zahøívání motoru pøed startem. Letoun nenese žádné èíselné oznaèení, pouze na pøední èásti trupu má nakreslenu vlajku VVS a na pøekrytu kabiny pilota je namalován malý gardový znak. Posádka tohoto šturmoviku byla navíc vyznamenána øádem Hrdina Sovìtského svazu, o èemž svìdèí tzv. "kremelské" hvìzdy na trupu a svislé ocasní ploše. Rozložení jednotlivých barevných polí odpovídá kamuflážnímu schématu podle vzoru è. 1. Rovnìž tento letoun je uveden mezi barevnými schématy na str. 17.
9.1. Tato dosti známá fotografie, jež byla v tisku èasto využívána sovìtskou propagandou, ukazuje letouny Il-2 typ 3 16. letecké armády bìhem berlínské operace v dubnu 1945. Vedoucí letoun s èíslem 25 nese na trupu nápis 'Mstitel' a bílý šíp (jak nápis, tak i šíp byly do fotografie pozdìji dokresleny zruèným retušérem). Vrtulový kužel a pøední èásti podvozkových gondol jsou opatøeny barvami jednotky. Rozpoznávací oznaèení na kýlové ploše a smìrovce jsou bílá. Všechny stroje na snímku mají demontován zadní pøekryt støelce z dùvodu zvìtšení palebného sektoru pohyblivého kulometu.
8.2. Dole: Šturmoviky ze stavu 949. ŠAP, 211. ŠAD, pøíslušející k 3. letecké armádì 3. bìloruského frontu, zachycené na polním letišti v srpnu 1944. Letouny této jednotky mìly boèní vstupy vzduchu k motoru natøeny bíle s èervenou hvìzdièkou uprostøed. Nìkteré stroje mìly okolo výfukù namalován èervený šíp. Il-2 typ 3 s èíslem 50, který parkuje v pozadí, nemá zatím na bílém panelu hvìzdu namalovánu. Povšimnìte si tvaru krytu kanónù, montovaných na stroje nìkterých sérií, a instruktážního štítku na vnitøní stranì otevøeného motorového panelu.
9.2. Dole: Extrémní váleèné úsilí pracujících továren, národní hrdost a vlastenectví byla témata, která se èasto objevovala na letounech ve formì rùzných nápisù. Mnoho strojù bylo také poøízeno z prostøedkù vìnovaných váleènými vdovami nebo financovaných ze sbírek, což také vyjadøovaly texty umístìné na trupu. Tento pozdìjší Il-2 typ 3 nese nápis 'Od pracujících mìsta Kujbyševa'. Povšimnìte si prázdných vodicích kolejnic pro rakety pod køídly a jejich odpalovacích mechanismù.
8.3. Vpravo uprostøed: Iljušin Il-2 typ 3 s èíslem 17 od neznámého ŠAP pojíždí po travnatém polním letišti. Stroj pochází z pozdìjších výrobních sérií, o èemž svìdèí "zakapotované" vypouštìcí kolejnice raket. Nahoøe: Další snímek zachycující pojíždìjící letouny Il-2 typ 3 s trupovými èísly 35, 55 a 75 (zprava doleva). Stroje odpovídají bìžnému výrobnímu standardu s vysokým stožárkem antény. Za pozornost stojí tmavší pruh za výfuky zpùsobený spalováním nekvalitního paliva a také umístìní rudé, bíle a èervenì lemované hvìzdy na spodní ploše køídla.
9.3. Nahoøe: Na této fotografii je šturmovik pilota soudruha Pavlova jako pøíklad letounu opatøeného darovacím nápisem (snímek celého stroje je na str. 5). Tento známý pilot - dvojnásobný hrdina Sovìtského svazu - je zde zachycen se svým støelcem G. I. Mamyrinem dne 16. ledna 1945. Nositelùm tohoto vyznamenání bylo povoleno doplnit cípy hvìzd na svém letounu tmavším odstínem èervené, což vedlo k jejich "prostorovému" vzhledu. Stroj nesl èíslici 1 a malou rudou hvìzdièku na pøedku trupu. 9.4. Vlevo: Il-2 typ 3, bílá 07, velitele 566. ŠAP, 227. ŠAD, 13. VA V. I. Mychlika, který bojoval na leningradském a bìloruském frontu a který byl dvakrát vyznamenán titulem hrdina Sovìtského svazu. Na letounu je napsán text 'Pomsta za Christìnka' a namalována silueta mìsta s nápisem 'Za Leningrad'. Detail tohoto emblému je na str. 13. Povšimnìte si pøíslušníka pozemního personálu ležícího na køídle a navigujícího pilota pøi pojíždìní letounu. Tato "výpomoc" byla obvyklá z dùvodu omezeného výhledu pilota z kabiny.
STRANA 10
STRANA 11
Il-2 typ 3/B-31
Il-2 typ 3, Il-2KR
10.1.
11.1. 11.2.
10.2. 10.3.
11.3. 10.4. 10 10.1. Jedinou èeskoslovenskou jednotkou v období 2. svìtové války, která byla vyzbrojena šturmoviky, byl 3. bitevní letecký pluk v SSSR. Ve stavu mìl 34 letounù Il-2 typ 3 a dva cvièné UIl-2, které byly dodány v listopadu 1944, resp. v lednu 1945. Bojové operace této jednotky zapoèaly v dubnu 1945, kdy se její stroje úèastnily ofenzivních letù v prostoru Ostravy, Opavy a Tìšína. Nahoøe vlevo jsou zachyceny letouny této jednotky s èísly 11, 13 a 14 na letišti Porêba dne 26. dubna 1945 a na horním snímku stroje s èísly 13 a 17. Všechny letouny jsou vyzbrojeny raketami RS-82. 10.2. Øada èeskoslovenských Il-2 typ 3 na letišti Praha-Letòany vyfotografovaná pøi pøíležitosti vojenské pøehlídky konané 1. èervna 1945. Jejich individuální oznaèení provedené èísly na kýlovkách jsou (zleva doprava): 26/27, 40, 33, 38, 50 a 51. U nejblíže stojícího stroje bylo pùvodní trupové èíslo pøetøeno. Letoun s èíslem 40 má na svislé ocasní ploše hvìzdu nejednotného tvaru, což bylo zpùsobeno použitím smìrovky z jiného stroje. 10.3. Dole: dvì B-31 se také objevily v èeském filmu Nikdo nic neví, kde pøedstavovaly blíže nespecifikované spojenecké letouny. Èeskoslovenské znaky byly nahrazeny britskými kruhovými kokardami a obdélníkovým znakem na svislé ocasní ploše. Na obou polovinách køídla byly shora široké pruhy. Barevný bokorys tohoto stroje se nachází na str. 24. Vlevo dole: Il-2 typ 3 s èíslem 27 pojíždí po ploše letištì Praha-Kbely na konci kvìtna 1945. 10.4. Od záøí 1947 byly èeskoslovenské Il-2 typ 3 pøeznaèeny na B-31. Nahoøe: Stroj s trupovým kódem LX-16 (v. è. 18882116) ze stavu 1. letky 30. leteckého pluku, zachycený po nouzovém pøistání v Trenèínì 29. 7. 1947. Vpravo: Tento B-31, v. è. 18894113, vyrobený v Kujbyševu závodem è. 18 létal v èeskoslovenském letectvu s oznaèením LX-17 v sestavì 30. leteckého pluku až do záøí 1949. Povšimnìte si znaku jednotky, sériového èísla a antény radiostanice LR-16ZY poblíž podvozkové gondoly.
11.4.
11
11.1. V prùbìhu války bylo polské letectvo v SSSR nejvìtším "zahranièním" uživatelem Il-2. Nejprve byly na konci léta 1944 ze ètyø bitevních leteckých plukù VVS (611., 658., 382. a 384.) vytvoøeny polské letecké pluky (3., 6., 7. a 8.) a v èervnu 1945 byla tímto typem vyzbrojena další jednotka . O rok pozdìji byl poèet jednotek snížen na tøi a v dobì nejvìtšího "rozmachu" sloužilo v polském letectvu 178 Il-2 typ 3 a KR a 24 UIl-2. 11.2. Vpravo a dole: Polské letouny Il-2 typ 3 byly po reorganizaci v roce 1946 soustøedìny do tøí bitevních leteckých plukù - 4., 5. a 6. Vpravo dole: Snímek øady letounù Il-2 typ 3 s oznaèením jednotky žlutou barvou na vrtulovém kuželi a vrcholu smìrovky. Od kamuflážních barev byl žlutý pruh oddìlen tenkou bílou linkou. Za povšimnutí stojí, že šturmoviky na snímku dole jsou vybaveny kanóny s trojúhelníkovými kryty. 1.3. Nahoøe: Il-2KR (vpravo) a dva standardní Il-2 typ 3 polského letectva zachcené tìsnì pøed startem nìkdy na konci 40. let. Zatímco Il-2KR má ještì pùvodní sovìtskou kamufláž, ostatní dva stroje mají již horní plochy nastøíkány tmavì zelenou barvou. Vlevo dole: Bulharské letectvo obdrželo v období od bøezna do listopadu 1945 celkem 120 Il-2 typ 3 a 10 UIl-2, které byly zaøazeny do výzbroje dvou smíšených leteckých divizí se základnami v Jambolu a Plovdivu. V roce 1947 bylo 50 "il dvojek" zkonfiskováno Jugoslávií (jako kompenzace za bulharskou okupaci Makedonie) a zbytek sloužil až do roku 1954. Letouny na snímku nesou ještì starší výsostné znaky používané v rozmezí let 1944-46. 11.4. Vpravo: Na základì vzájemné spolupráce se Sovìty v dobì války tvoøily výzbroj pováleèných jugoslávských bitevních plukù výhradnì šturmoviky. Do roku 1947 získala Jugoslávie celkem 213 strojù (vè. 50 bulharských), kterými byly vyzbrojeny 421., 422., 423. a 554. bitevní letecký pluk se základnami ve Skopje, Záhøebu, Ljubljani a v Niši. V prùbìhu služby bylo mnoho pùvodnì døevìných zadních èástí trupu nahrazeno celokovovými, které udržely Iljušiny v letuschopném stavu až do poloviny 50. let. Il-2 typ 3, 4021/14 (v pozadí je stroj è. 4026), vyfotografovaný v prùbìhu cvièení v roce 1949, je opatøen kamufláží sestávající z tmavì šedé a svìtle modré barvy, smìrovka je natøena žlutì. Skrz nový nátìr prosvítá pùvodní svìtlý pruh okolo zadní èásti trupu. Namísto kanónù má letoun namontován kulomety. Barevná podoba tohoto letounu je zachycena na str. 24.
STRANA 12
STRANA 13
Il-2 typ 3, Il-2KR, UIl-2
Il-2 typ 3
13.1. 12.1. 13.2. 12.2.
12.3. 12 12.1. Il-2KR sloužil jako specializovaný letoun urèený k øízení dìlostøelecké palby a ke vzdušnému prùzkumu. Vybaven byl fotokomorou AFA namontovanou buï namísto pohyblivého kulometu nebo ve svislé poloze v zadní èásti trupu a výkonnìjší radiostanicí. Vlevo: Prototyp zachycený pøi zkouškách v NII VVS v prùbìhu roku 1943. Vlevo nahoøe: Il-2KR neurèené jednotky OKAP. Nahoøe: Detail fotokomory AFA-3 a radiovybavení RSB-3bis. 12.2. Aèkoliv bylo Il-2 typ 3M vyzbrojených dvojicí podkøídlových kanónù vyrobeno znaèné množství, jsou jejich snímky pomìrnì vzácné. Celkem bylo v období mezi bøeznem 1943 a lednem 1944 dodáno 1175 strojù, a to jak s pøímými, tak i se šípovými vnìjšími èástmi køídla. Vpravo: Letoun z pozdìjších výrobních sérií podrobující se zkouškám v zimì 1943/44. Nahoøe: Fotografie téhož typu ze služby. Z dùvodu špatné synchronizace a velkých zpìtných rázù pøi støelbì trpìly Il-2 typ 3M obtížemi pøi opìtovním míøení na cíl a byly také ménì obratné. I pøes to však pøispìly ke znièení mnoha tankù, bojových vozidel a lodí. 12.3. Cvièný UIl-2 mìl stanovištì zadního støelce nahrazeno pilotním prostorem instruktora. Vestavìná výzbroj byla zredukována pouze na køídelní kulomety, zadní kokpit byl vybaven druhým øízením a uzavøen tvarovì pozmìnìným pøekrytem. Stožárek antény byl pøemístìn na rám èelního štítku. Vpravo: Na tomto snímku je zachycen jeden z prvních sériových UIl-2 s "bohatším" prosklením zadního pøekrytu. Nahoøe: Pøekryty tohoto stroje jsou èásteènì pancéøované, pod køídlem je dvojice kolejnic pro vypouštìní neøízených raket. Letecký pluk mìl obvykle k dispozici 1 až 2 stroje tohoto typu.
13.3.
13
13.1. Pøední èást letounu s výfuky a výstupem chladicího vzduchu. Vpravo: Pohled na opaènou stranu pøídì Iljušinu patøícího Smithsonian Institution. Snímek byl poøízen bìhem rekonstrukce, a proto je stroj opatøen zatím pouze základním nátìrem. 13.2. Vlevo: Pravá èást trupu ukazuje dìlení panelù a umístìní zásuvky externího zdroje (nad hrotem namalovaného šípu). Celkový pohled na tento stroj, jakož i další detaily, jsou zachyceny na str. 9. Vpravo: Støední èást trupu s otevøenými obìma pøekryty kabiny. Za pøechodem køídla do trupu je kruhová krytka pøístupového otvoru. Tato fotografie zachycuje pováleèný èeskoslovenský letoun opatøený britskými znaky namalovanými pro úèely filmového natáèení. 13.3. Nahoøe: Spodní partie pøední pancéøové èásti trupu se tøemi odklopnými panely umožòujícími pøístup a údržbu motoru. Povšimnìte si umístìní vstupu vzduchu ke karburátoru. Vpravo: Pohled zezadu ukazuje tvar trupu a pøekrytu kabiny, a také pøechod køídlotrup.
STRANA 14
STRANA 17
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
14.1. 17.1. 14.2.
12.1.
17.2.
17.5.
17.3.
14.3. 17.4. 17.6.
14.4. 14 14.1. Vlevo nahoøe: Levá strana centroplánu a pøední èást podvozkové gondoly pøi pohledu pøes vršek trupu. Na této fotografii je také vidìt znaèné množství krytek s rychlozámky, umístìných nad podvozkovou gondolou a pumovnicí. Vpravo nahoøe a vlevo dole: Novì zrekonstruované køídlo pøipravené pro nástøik kamuflážních barev. Zatímco horní snímek zobrazuje levou èást centroplánu a podvozkovou gondolu, spodní snímek zachycuje pravou polovinu centroplánu. Na fotografii je též možno povšimnout si spoje centroplánu a vnìjší èásti køídla pøekrytého kovovou pásnicí, ukazatele polohy podvozku a rùzných pøístupových panelù. 14.2. Vpravo: Levá èást centroplánu. Mechanický ukazatel polohy klapek je namontován nedaleko odtokové hrany køídla mezi žebry è. 4 a 5. 14.3. Nahoøe: Levá podvozková gondola. Vpravo: Pohled zezadu na pravou gondolu a vnìjší èást køídla s pøístupovými kryty ke kulometu a kanónu. Podvozkové gondoly, které snižovaly míru poškození konstrukce letounu pøi pøípadném pøistání "na bøicho", mají v pùdorysu asymetrický tvar. 14.4. Pohled zespodu na levou vnìjší èást køídla ukazuje dvoudílná køidélka typu Frise vèetnì jejich závìsù a umístìní pìticípé hvìzdy. Vpravo od znaku se nalézá oko pro ukotvení letounu na zemi. Vpravo: Vnìjší èást køidélka a "zakøivení" její odtokové hrany. Køidélka mìla kovovou konstrukci, potažena byla plátnem.
17.1. Il-2 typ 3, 12; 16. VA, VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), berlínská oblast, duben 1945 Letoun je shora opatøen tøíbarevnou kamufláží dle schématu è. 1, sestávající z tmavì zelené, tmavì šedé a svìtle hnìdé, a zespodu svìtle šedomodrou. Sovìtské výsostné znaky byly umístìny na trupu, svislé ocasní ploše a na køídle pouze zespodu. Na kýlovce a smìrovce bílá identifikaèní oznaèení. Individuální èíslo letounu se opakovalo také shora na levé polovinì køídla. 17.2. Il-2 typ 3, 16; VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), 1944-45 Na horních plochách aplikovány barvy dle schématu è. 1 - tmavì zelená, tmavì šedá a svìtle hnìdá, zespodu byl letoun nastøíkán svìtle šedomodrou. Èást vrtulového kužele oznaèena barvou letky, identifikaèní pruhy kolem trupu namalovány narychlo od ruky. Mezi pruhy za kabinou se nacházejí ètyøi malé rudé hvìzdièky. 17.3. Il-2 typ 3, 25/25; 2. letka, 3. ès. bitevní letecký pluk, letištì Praha-Kbely, konec kvìtna 1945 Standardní schéma è. 1 s poli tvoøenými tmavì zelenou, tmavì šedou a svìtle hnìdou na horních plochách a svìtle šedomodrou barvou na spodních plochách. Èíslo 25 umístìno na kýlovce a nestandardnì také na obou stranách trupu. 17.4. Il-2 typ 3; VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), zima 1944/45 Kamuflážní pole dle schématu è. 1 tvoøena tmavì zelenou, tmavì šedou a svìtle hnìdou barvou na horních plochách. Zespodu letoun natøen svìtle šedomodrou barvou. "Kremelské" hvìzdy byly namalovány na trupu a svislé ocasní ploše, spodní plochy nesly standardní výsostné oznaèení. Na vstupu vzduchu na pøídi umístìna vlajka VVS, na pøekrytu kabiny namalován malý gardový znak. 17.5. sovìtská hvìzda je èervená s bílým a èerveným lemem 17.6. sovìtská "kremelská" hvìzda má dva odstíny èervené a bílý a èervený lem
STRANA 18
STRANA 19
Il-2 typ 3, UIl-2
Il-2 typ 3
19.1. 18.1. 18.2.
18.3. 18.4. 18 18.1. Nahoøe a vpravo dole: "Profil" Iljušinu Il-2 typ 3 ukazující charakteristické usazení motoru níže, než byla podélná osa trupu.Toto konstrukèní øešení zlepšovalo výhled pilota smìrem dopøedu. Tento exempláø výr. è. 12438, nesoucí na kýlovce èíslo 38, byl zrekonstruován v letech 2005-06. Nyní je na horních plochách opatøen tøíbarevnou kamufláží a odpovídá tak své pùvodní podobì z léta 1945. 18.2. Tento povìtrnostními vlivy poznamenaný bulharský Il-2 typ 3 s èíslem 425 je souèástí muzea na letecké základnì Kroumovo nedaleko Plovdivu. Letoun má zadní èást trupu vèetnì kýlovky kovovou, vyrobenou po válce jugoslávskou továrnou Ikarus. Touto úpravou prošlo mnoho jugoslávských a bulharských šturmovikù. Stroj na snímku nese pozdìjší typ výsostných znakù z období po r. 1948. 18.3. Vlevo nahoøe: Èelní pohled na Il-2 typ 3 vystavený v souèasné dobì v Muzeu jugoslávského letectví v srbském Bìlehradì. V pøední èásti levé podvozkové gondoly je otvor pro fotokulomet. Pneumatiky mají - ve srovnání s èeskoslovenským strojem zobrazeným na str. 22 a 23 - podstatnì jednodušší dezén. 18.4. Vzácné barevné snímky èeskoslovenských Il-2 typ 3 a UIl-2 poøízené bìhem jejich pøíletu na letištì Praha-Letòany, kde se 1. èervna 1945 konala pøehlídka 1. èeskoslovenské smíšené letecké divize. Letouny v té dobì ještì mìly pùvodní sovìtské znaky na trupu, svislé ocasní ploše a na spodní ploše køídla. K oficiálnímu vyvázání èeskoslovenských leteckých jednotek z podøízenosti VVS KA došlo 20. èervence téhož roku.
19.2. 19.3.
19.4.
19
19.1. Vlevo: Celkový pohled na pøední èást trupu a pravou podvozkovou gondolu jugoslávského Il-2 typ 3. Letoun nese pováleènou kamufláž sestávající z tmavì šedé a svìtle modré barvy. Vpravo: Napojení pøední kovové a zadní døevìné èásti trupu s dodateènì nanýtovanou pancéøovou ochranou støelce. Pøímo pod ní je umístìna kruhová krytka pøíruby pro pøipojení externího zdroje stlaèeného vzduchu a instruktážní plechový štítek. Pøekryt kabiny støelce je opatøen madlem. 19.2. Nahoøe: Pravá polovina centroplánu a šípová vnìjší èást køídla s dìlením jednotlivých plechù, pøístupovými kryty a Pitotovou trubicí. Rozmístìní barevných polí odpovídá jednomu ze dvou kamuflážních schémat pøedepsaných v naøízení NKAP z èervence 1943. Vlevo nahoøe: Detail levé vnìjší èásti køídla s dvoudílným køidélkem. Na vnitøní polovinì køidélka se nachází vyvažovací ploška. Vlevo: Pravý koncový oblouk køídla pøi pohledu zespodu. Rudé hvìzdy lemované bílou a rudou linkou byly neseny pouze na spodních plochách køídla. Na køídle i køidélku je uvedeno výrobní èíslo letounu. 19.3. Vpravo dole: Samonosný stabilizátor se zøetelným rozhraním kamuflážních barev. 19.4. Vlevo: Pohled na celokovovou zadní èást trupu a kýlovku jugoslávského šturmoviku dokumentuje umístìní výsostného znaku, sériového èísla a individuálního èíselného oznaèení daného letounu.
STRANA 20
STRANA 21
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
20.1. 20.2.
21.1.
20.3. 21.2. 20.5.
20.4.
20 20.1. Il-2 typ 3, 13; 1. eskadrila 3. bitevního leteckého pluku 1. èeskoslovenské smíšené letecké divize v SSSR, letištì Porêba, Polsko, duben 1945 Letoun je kamuflován dle zastíracího schématu è. 2, které tvoøí shora tmavì zelená, tmavì šedá a svìtle hnìdá barva a zdola svìtle šedomodrá. Èíslo letounu 13 namalováno na kýlové ploše. Sovìtské hvìzdy umístìny na trupu a svislé ocasné ploše a také zespodu na køídle. Vyrovnávací plošky byly u tohoto stroje natøeny èervenì. 20.2. Il-2KR, 482; VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), 1944 Upravené kamuflážní schéma è. 1 sestávající z tmavì zelené, tmavì šedé a svìtle hnìdé na horních a svìtle šedomodré na spodních plochách. Výsostné znaky umístìny na šesti pozicích. Pøední èást kužele je natøena bíle. 20.3. Il-2 typ 3M, 28; VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), východní fronta, zima 1943/44 Zimní kamufláž aplikovaná smytelnou bílou barvou MK-7 pøes tøíbarevné horní plochy. Spodní plochy byly natøeny svìtlou šedomodrou. Hvìzdy byly umístìny na obvyklých šesti pozicích. Vrtulový kužel bílý. 20.4. UIl-2, 8; VVS KA (Vojenno-Vozdušnyje Sily Krasnoj Armii), letištì Zemuò, Jugoslávie, konec r. 1944 Letoun je zbarven dle standardního kamuflážního schématu è. 2. Na horních plochách jej tvoøí tmavì zelená, tmavì šedá a svìtle hnìdá, zespodu pak svìtle šedomodrá. Hvìzdy byly neseny na obvyklých šesti místech, na kýlovce byl namalován gardový znak. Pøední èást vrtulového kužele a vršek svislé ocasní plochy bílé. 20.5. gardový znak je zlatý s rudou vlajkou, hvìzda má dva odstíny èervené
21.3.
21
21.1. Pøístrojová deska sériového Il-2 typ 3. Zatímco základní letové pøístroje jsou seskupeny ve støední èásti desky, prvky pro ovládání a kontrolu motoru jsou umístìny na levé stranì. Pøepínaè magneta a spouštìè motoru se nacházejí ve spodní støední èásti a spínaèe a signální panel odhozu pum jsou vpravo. Malá válcová skøíòka s klièkou umístìná vlevo slouží k ovládání vyvážení výškového kormidla. V pøední èásti konzoly je voliè kanálù RPK-10, kolem namontovaným na boku se ovládalo pøestavení úhlu nábìhu vrtulových listù. 21.2. Vlevo: Celkový pohled do pilotního prostoru Iljušinu ze sbírek NASM. Nad pøístrojovou deskou je dodateènì namontovaný panel s kontrolkami. V pravém rohu pilotního prostoru je tlakovací pumpa palivového systému, nouzové ovládání podvozku, páka ovládání protipožárního systému a ukazatel tlaku vzduchu ve startovací láhvi. Vpravo: Na pravé stranì kabiny je umístìna øídicí skøíòka odhozu pum ESBR-3P (pøední skøíòka pro odpal raket chybí), páka ovládání žaluzie chladièe oleje, zajištìní znovunabíjení kanónù a páka uzamknutí ostruhy. 21.3. Prostor zadního støelce vybavený pohyblivým kulometem Berezin s pásovým podavaèem. Støelec sedìl na provizorním "sedadle" tvoøeném textilním pásem a jeho ochranu tvoøil pouze zadní pancíø.
STRANA 22
STRANA 23
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
23.1. 22.1. 23.2.
22.2. 23.3. 22.3. 22 22.1. Nahoøe: Celkový pohled na podvozek. Jeho široký rozchod umožòoval pohyb po neupravených a travnatých letištích. Vlevo: Tento pohled ukazuje umístìní køížových vzpìr podvozku a tvar podvozkových dvíøek. Povšimnìte si dezénu kola vyrobeného gumárenským závodem v Jaroslavsku ve srovnání s typem použitým na jugoslávském stroji - viz fotografie uvedené na str. 18 a 36. 22.2. Pravá podvozková šachta s vnitøní konstrukcí. Vpravo: Zadní èást podvozkové gondoly s výøezem pro kolo (v zatažené poloze tímto výøezem podvozkové kolo èásteènì vyènívalo) a dvoudílná zlamovací vzpìra se zámkem a pracovním válcem. 22.3. Vlevo: Zadní stìna pravé hlavní podvozkové šachty se vzpìrami, pracovním válcem a mechanismem zavírání podvozkových dvíøek. Vpravo: Pohled do prostoru pøední èásti levé podvozkové gondoly zachycuje ukotvení zdvojené hlavní podvozkové nohy a èást systému zavírání podvozkových dvíøek. Tenké svisle vedoucí táhlo spojuje podvozek s ukazatelem jeho polohy na horní ploše køídla.
23.4.
23
23.1. Nahoøe: Pøední èást trupu byla tvoøena pancéøovou skoøepinou tvoøenou 4 - 6 mm silnými ocelovými pláty. Po každé stranì motoru byl pouze jeden odklopný panel obdélníkového tvaru umožòující pøístup k olejovým nádržím. Plnìní olejového systému se provádìlo plnicím otvorem umístìným na levé nádrži. Na pøístupových panelech byly rovnìž dodateèné ochranné ocelové pláty, které byly "vykrojeny" pøesnì podle tvaru výfukù. Vlevo dole: Prostøední inspekèní otvor pod motorem umožòoval pøístup k pøednímu podpìrnému místu a ventilu pro vypouštìní oleje. 23.2. Vpravo: Levý blok válcù a pøíslušenství motoru viditelné po demontáži krytu výstupu chladicího vzduchu. Dobøe je patrný tvar ústí výfukù. 23.3. Vlevo: Pohled na pøední èást levé pumovnice umístìné v centroplánu køídla a rozdìlené svislou pøepážkou na dva samostatné prostory. Dvíøka pumovnice byla zajištìna v uzavøené poloze pomocí pružin na obou jejích koncích. Uprostøed: Detailní pohled na vnitøek pøední èásti levé vnìjší pumovnice. Vpravo: Další pohled, tentokrát na pravou vnitøní pumovnici, zachycuje i umístìní závìsníku DER-21. Tento snímek byl poøízen ještì pøed rekonstrukcí letounu a zachycuje tedy pravdìpodobnì pùvodní zbarvení vnitøku pumovnic. 23.4. Nahoøe: Ukazatel polohy podvozku na horní ploše levé poloviny køídla. Vlevo: Polohové svìtlo na spodku pravého koncového oblouku je namontováno pøímo na "své" pøístupové krytce.
STRANA 24
24.1.
Il-2 typ 3
24.6. 24.7.
24.2. 24.3.
24.8.
24.9. 24.4. 24.5.
24.10.
24.11. 24.1. B-31, LX-14; 1. letka 30. leteckého pluku èeskoslovenského vojenského letectva, letištì Trenèianské Biskupice, konec r. 1948 Horní plochy nastøíkány tmavì zelenou, spodní plochy byly svìtle modré. Výsostné znaky neseny na šesti pozicích. Typové oznaèení a výrobní èíslo (nepotvrzené) namalováno bílou barvou pouze na levé stranì trupu. 24.2. Il-2 typ 3, 1; Polské vojenské letectvo (Polskie Lotnictwo Wojskowe), 1945-46 Letoun je zbarven dle kamuflážního schématu è. 1, shora pole tmavì zelené, tmavì šedé a svìtle hnìdé, spodní plochy opatøeny svìtle šedomodrou barvou. Výsostné znaky byly neseny na kýlovce, zadní èásti trupu a na køídle pouze shora. 24.3. Il-2 typ 3, 25; Bulharské vojenské letectvo (Bolgarski Vojenno Vozdušni Sili), 1949 Horní plochy nastøíkány tmavì zelenou, spodní plochy zbarveny svìtle modøe. Kužel a špièky podvozkových gondol byly natøeny èervenou barvou. Výsostné znaky umístìny na trupu, kýlové ploše a zespodu na obou polovinách køídla. 24.4. Il-2 typ 3, 4021/14; Jugoslávské vojenské letectvo (Jugoslavensko Ratno Vazduhoplovstvo), 1949 Letoun byl zbarven tmavì šedou na horních plochách a svìtle modrou na spodních plochách. Výsostné oznaèení bylo umístìno na trupu a na spodní ploše køídla, na smìrovce byla namalována vlajka. 24.5. B-31 znázoròující blíže nespecifikovaný britský letoun z období 2. sv. války (z filmu Nikdo nic neví), Èeskoslovenské vojenské letectvo, 1947 Tmavì zelené horní plochy, spodek zbarven svìtle modøe. Kužel byl èervený a modrý. Výsostné znaky umístìny na trupu, na spodní ploše køídla a na kýlovce. Shora na køídle byly v místì znakù namalovány široké pruhy. Barvy trikolóry na kýlové ploše aplikovány v obráceném poøadí.
24.6. èeskoslovenský výsostný znak je modrý, èervený a bílý s bílým lemem 24.7. znak mìsta Ostravy nesený na levé stranì pøídì letounù 30. leteckého pluku 24.8. polská šachovnice je èervená a bílá 24.9. bulharská hvìzda je èervená s bílým a èerveným lemem, kruhy ve støedu znaku jsou bílé, zelené a èervené s bílým lemem 24.10. jugoslávský znak je modrý a bílý, s èervenou žlutì lemovanou hvìzdou uprostøed 24.11. nepùvodní britský znak typu C1 je modrý, bílý a èervený se žlutým lemem
STRANA 25 Il-2 typ 3
25.1.
25 25.1. Nahoøe: Užiteèné pohledy na dìlenou odštìpnou klapku. Tvar a umístìní vnìjší poloviny klapky se nezmìnilo ani po zavedení vnìjších šípových èástí køídla - jejich konstrukce si však vyžádala vytvoøení trojúhelníkové plošky u odtokové hrany køídla. Vpravo: Levá klapka v plnì otevøené poloze "odhaluje" vnitøní konstrukci, ovládací torzní tyè a táhla.
STRANA 26
STRANA 27
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
26.1.
27.1. 27.2.
26.2.
26.3. 26 26.1. Nahoøe: Pøední èást trupu se vstupy vzduchu a tøílistou vrtulí AV-5L-158. Vrtulový kužel je opatøen ozubem používaným k nastartování motoru pomocí pozemního startéru typu Hucks. Na pøední ploše vrtulového listu si povšimnìte popisky. Pilot má na sobì tehdejší typický pilotní odìv a sedový padák. Vlevo: Pohled na zadní stranu vrtulového listu ukazuje dobøe jeho tvar a rovnìž namalovanou vodorovnou linku - souèást zamìøovacího systému VV-1. 26.2. Vlevo a uprostøed: Horní èást motorového krytu má charakteristické probrání, na jejímž zadním konci je vstup vzduchu do chladièe kapaliny. Na snímku s odstranìným panelem je možno vidìt horní èást motoru s indukèními potrubím vedoucím k jednotlivým válcùm, ventily, a pøívody paliva a chladicí kapaliny. Vepøedu je umístìna nádržka chladicí kapaliny. Vpravo: Pravá strana motorového prostoru s èástí motorového lože, zadní stranou bloku válcù a vstupem vzduchu ke chladièi kapaliny. 26.3. Vlevo: Detailní pohled na rozmìrný vstup vzduchu ke chladièi kapaliny umístìný na konci probrání nad motorem. Za pozornost stojí vodorovný rozdìlovaè proudu vzduchu a svislé vzpìry. Vpravo: Pohled dopøedu na horní èást trupu s odstranìnými krycími plechy. Dobøe je patrná nádržka pìnového hasicího systému motoru namontovaná nad vstupem vzduchu.
27.3. 27.4.
27
27.1. Dvoumístné Iljušiny Il-2 pozdìjších verzí byly pohánìny dvanáctiválcovým, vodou chlazeným, pøeplòovaným motorem Mikulin AM-38F o výkonu 1283 kW (1720 k). Souèástí motoru byl kompresor AK-50 umístìný za klikovou skøíní, zatímco na pøední stranì motoru se nacházel rozmìrný reduktor a pneumatický startér. Na snímku jsou dále zachyceny zapalovací svíèky a kabely pod výfuky. Vpravo: Na snímku je motorová skupina s odstranìnými krycími plechy. Dobøe patrné jsou obì øady válcù uspoøádané do V a svírající úhel 60°. Vlevo dole: Detail pravé strany motoru s demontovaným vstupem vzduchu. Odlišná pozice posledního výfuku byla dána umístìním vzpìry motorového lože. 27.2. Nahoøe: Levá øada výfukù tìsnì obklopená pancéøováním, povšimnìte si svarù na výfucích. Dole: Pod otevøeným zadním pøístupovým panelem k motoru se nacházejí prvky olejového systému a chladicí soustavy, vèetnì vypouštìcího ventilu chladicí kapaliny. 27.3. Otevøený pøední panel pod motorem umožòuje pohled na èást klikové skøínì a dvì hadice patøící k chladicímu systému. Kruhová pøíruba slouží k montáži startéru, který na této fotografii chybí. 27.4. Motorové lože: 1) pøední pøepážka motorového krytu 2) spodní konzola 3) nosník 4) pomocné vzpìry 5) šikmá trupová pøepážka 6) spodní pomocná pøepážka 7) zadní pancéøovaná deska vrtulového kužele.
STRANA 28
STRANA 29
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
29.1.
28.1.
29.2.
28.2. 29.3. 29.4. 28 28.1. Celkový pohled na spodní èást centroplánu s pumovnicemi a vanou chladièe oleje. Nevzhledný kryt chladièe byl tvoøen 6mm pancíøem, na jehož pøední èásti byla dvoudílná pohyblivá klapka. Horní klapka na zadní èásti vany regulovala výstup vzduchu z chladièe kapaliny. Pøední pancéøované klapky zùstávaly zavøené pøi pojíždìní po zemi až do startu letounu a za letu se uzavíraly pøed útoky na pozemní cíle. 28.2. Vpravo a dole: Uzavíratelný vstup vzduchu ke karburátoru namontovaný v nábìžné hranì pravé èásti centroplánu nedaleko trupu. Byl opatøen protiprachovým filtrem s jemnou kovovou møížkou. Vpravo dole: Èelní pohled na otevøený vstup vzduchu s odmontovaným filtrem. Dvoudílná dvíøka se otvírala automaticky souèasnì se zatažením podvozku. Nahoøe: Dvíøka vstupu vzduchu v uzavøené poloze. Na pøedku podvozkové gondoly je uvedeno výrobní èíslo letounu.
29 29.1. Tento snímek poøízený v montážních dílnách - a jenž by mohl být nazván "Jak se vyrábìly Iljušiny" - dokumentuje masovou výrobu tìchto letounù. Sériová výroba na svém vrcholu, tzn. v letech 1943-44, kdy se na ní podílely výrobní závody è. 1, 18 a 30, dosáhla v každém z nich denního prùmìru 7 - 13 strojù. Celkem tak bylo v každém roce vyrobeno pøes 11 000 "il dvojek". Letouny na fotografii jsou již èásteènì opatøeny kamuflážním nátìrem. Na transparentu umístìném v horní èásti haly je nápis "Vše pro frontu, vše pro vítìzství". 29.2. Vlevo dole: Náboj vrtule po sejmutí vrtulové kužele. Zadní opìrná deska byla tvoøena 6 mm silným pancíøem. Dole: Pohled na vnitøní døevìnou konstrukci trupu smìrem dozadu. Zadní èást trupu se skládala z pøepážek a podélníkù, potah tvoøily vrstvy tvarované bøezové pøekližky. Vzadu je pøední nosník stabilizátoru, trubky øízení výškového kormidla a lanka ovládání smìrovky "bìží" podél stìn trupu. 29.3. Nahoøe: Vnitøní žebro odmontované vnìjší èásti køídla se ètyømi pøipojovacími uzly. Vpravo nahoøe: Vnìjší èást centroplánu s podvozkovou gondolou, závìsem vnitøní èásti klapek a táhlem ovládání køidélek. 29.4. Vpravo: Tato kresba ukazuje umístìní a tloušt'ku jednotlivých pancéøových panelù. Opancéøovaná skoøepina sestávala z pøibližnì dvaceti ocelových plátù navzájem spojených nýty a šrouby.
STRANA 30
STRANA 31
Il-2 typ 3, UIl-2
Il-2 typ 3
31.1. 31.2.
30.1.
30.2. 31.3. 30.3.
28
30.4.
30.1. Vlevo a nahoøe: Dva pøíklady zasklení zadního pøekrytu kabiny u strojù z pozdìjších výrobních sérií. Pøekryty èeskoslovenských a jugoslávských letounù vykazují nìkteré mírné odlišnosti. 30.2. Vlevo nahoøe: Celkový boèní pohled na pøekryty pilota a støelce. Tøi malé mušky na boku trupu pøed èelním štítkem byly souèástí zamìøovacího systému pro odhoz pum. Vpravo: Na podobném snímku jugoslávského Il-2 typ 3 s kovovou zadní èástí trupu je možno vidìt i prosklení horních partií pøekrytù, odlišné tvarování plechù kolem èelního štítku a krátký stožárek antény. 30.3. Nahoøe: Tato fotografie dává pøedstavu o poloze otevøeného pøedního pøekrytu, který se odsouval dozadu, i o pøekrytu stanovištì støelce odklopném doprava. Zadní pøekryt byl jištìn v otevøené poloze pomocí ocelového lanka pøipevnìného k rámu pevné èásti pøekrytu kabiny. Vpravo: Pozdìji vyrobený Il-2 typ 3 s vìtracím okénkem na levé stranì krytu kabiny støelce. Zadní pøekryt se dodával v nìkolika variantách a byl èasto v polních podmínkách upravován tak, aby se zvìtšil palebný sektor pohyblivého kulometu a nìkdy býval odmontován zcela. Vpravo dole: Detail otevøeného pøekrytu kabiny pilota, opatøený koženou rukojetí na rámu, a pancéøové desky za pilotem. 30.4. Vlevo: Snímek polského pováleèného UIl-2 zachycuje nejbìžnìjší tvar pøekrytu kabiny instruktora. Jak pøední, tak i zadní dozadu odsuvné pøekryty jsou èásteènì opatøeny pancéøováním. Odlišné provedení s bohatším prosklením je zobrazeno na str. 12.
31.4. 31.5.
31
31.1. Vlevo a nahoøe: Zatímco pro shazování pum z malých výšek sloužily bílé linky namalované na horní stranì trupu pøed èelním štítkem (viz rovnìž fotografie na zadní stranì obálky), pro støelbu kanóny a kulomety sloužily zámìrné kruhy, úseèky a muška na trupu. Všechny tyto jednoduché pomùcky se dohromady oznaèovaly jako zamìøovací systém VV-1. Tvar mušky byl rùzný, zamìøovací kruh na èelním štítku byl umístìn mimo osu letounu. 31.2. Vpravo nahoøe: 12 mm silná pancéøová deska za pilotem mìla dva "výøezy" pro pøístup k zadní palivové nádrži a k jejímu plnicímu hrdlu. Spodní èást pancéøování na tomto snímku chybí. Dobøe patrné je ukotvení upínacích pásù. 31.3. Vlevo: Levá postranní konzola s kolem ovládání klapky chladièe kapaliny, uzavíracím ventilem kyslíku, pákami ovládání podvozku a klapek (umístìnými vedle sebe), kohoutem brzdového systému a kombinovaným ventilem pneumatického systému ovládání podvozku a startování motoru. Plynová páka se nachází na levém boku kabiny. Vpravo: Neobvyklý pohled shora na pilotní prostor dává dobrou pøedstavu o umístìní sedadla, øídicí páky, vèetnì pákového ovládání výškovky, a tvaru konzoly na levé stranì kabiny. Povšimnìte si "vybrání" podlahy pod pedály smìrovky. 31.4. Nahoøe: Detail øídicí páky s rukojetí, na které jsou uprostøed dvì tlaèítka pro odpalování kulometù a kanónù, a na jejím vrcholku tlaèítka pro odhoz pum a vypouštìní raket. Skøíòka pøed øídicí pákou sloužila k ovládání radiostanice RSI. 31.5. Vpravo: Tato kresba znázoròuje plnì vybavený pilotní prostor Iljušinù Il-2 typ 3 pozdìjších sérií. Na pravé stranì kokpitu jsou vidìt dvì skøíòky ESBR-3P a také skøíòka opakovaného nabíjení kanónù opatøená ètyømi tlaèítky. U pravého pøedního okraje vany sedaèky se nachází rukojet' nouzového shozu pum ASŠ.
STRANA 32
STRANA 33
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
32.1. 33.1.
33.2.
32.2.
32
32.3. 32.4.
33.3. 33.4.
33
32.1. Nahoøe: Zadní palivová nádrž umístìná mezi pilotem a zadním støelcem. Odmontovaným boèním panelem pøekrytu je dobøe vidìt nádrž zajištìnou dvìma kovovými pásy. Vlevo: Palivová nádrž o objemu 305 litrù demontovaná za úèelem opravy. Její povrch tvoøila ochranná vrstva z materiálu èerné barvy. Zcela vlevo: Pomìrnì úzký prostor v trupu urèený pro umístìní palivové nádrže. Vpravo je pancéøová pøepážka oddìlující nádrž od prostoru støelce.
33.1. Pravý hlavní podvozek: 1) gondola 2) podvozková dvíøka 3) køížová vzpìra 4) vleèné oko 5) noha s hydraulickým tlumièem 6) zatahovací mechanismus 7) válec zajištìní podvozku 8) pracovní válec 9) páka ovládání podvozkových dvíøek. Nahoøe: Detail levé podvozkové nohy a zlamovací vzpìry. Umístìní válcù sloužících k zajištìní podvozku v otevøené poloze bylo u obou podvozkových noh stejné.
32.2. Vlevo: Detailní pohled na 12 mm silný pancíø chránící palivovou nádrž odzadu. V jeho horní èásti se nachází odklopný panel umožòující dotankování nádrže. Na rámu pøekrytu je ukotveno ocelové lanko zajišt'ující pøekryt kabiny støelce v otevøené poloze. Vpravo: Celkový pohled na pevnou èást pøekrytu kabiny. Pøed stožárkem antény je krytka nad uzávìrem nádrže. Na levé stranì trupu jsou vidìt madla pro usnadnìní pøístupu do kabiny.
33.2. Nahoøe: Vnìjší boèní stìna pravé podvozkové šachty s èepem ukotvení podvozkové nohy a s výztuhou na levé stranì. Všimnìte si mechanismu ovládání dvíøek podvozku a odklopného pøístupového panelu na horní stranì šachty. Vpravo: Na demontovaném podvozkovém krytu mùžeme vidìt jeho vnitøní konstrukci, pianový závìs a ovládací rameno. Na podvozkové noze v pozadí je patrné oko pro pøipojení tažné tyèe, hadice brzdového systému a kožená manžeta kryjící hydraulický tlumiè.
32.3. Nahoøe: Detail lafety pohyblivého kulometu, schránky pro 150 nábojù a "ohebné" vedení nábojového pásu. 32.4. Stanovištì zadního støelce se støelištìm VUB-3: 1) zamìøovaè K8-T 2) páka pro opakované nabíjení 3) kulomet UBT 4) lafeta kulometu 5) pùlkruhová vodicí kolejnice 6) nábojová schránka 7) pancéøová deska 8) sedací popruh.
33.3. Nahoøe: Pohled dopøedu na vnitøek pravé podvozkové gondoly ukazuje - ve srovnání s levou šachtou - obdobnou, ale zrcadlovì obrácenou podpùrnou konstrukci ukotvení hlavní podvozkové nohy. Dále je na snímku patrný mechanismus ovládání podvozkových dvíøek, pružiny a asymetricky umístìné svislé táhlo vedoucí k ukazateli polohy podvozku na horní ploše køídla. 33.4. Vpravo: Zadní køídelní nosník uzavírá hlavní podvozkovou šachtu. Na tomto pohledu zachycujícím levou šachtu jsou viditelné jednotlivé prvky mechanismu zatahování podvozku, otevírání a zavírání podvozkových krytù (nalevo) a pracovní válec.
34.1.
STRANA 34
STRANA 35
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
34.2. 34.3.
35.1. 35.2.
34.4. 34.5. 34 34.1. Celkový pohled na zadní èást trupu a ocasní plochy. Celodøevìná kýlová plocha byla nedílnou souèástí zadní poloviny trupu a byla polepena tkaninou. Smìrové kormidlo mìlo kovovou konstrukci potaženou plátnem a bylo vybaveno vyvážením na dopøedu vybíhajícím rameni. Výrobní èísla letounu byla obvykle provedena malými èernými písmeny (alespoò u nových strojù dodaných z výroby), a to jak na kýlovce, tak i na smìrovém kormidle. Jejich umístìní je z tohoto snímku dobøe patrné. Vpravo dole: Detail vyvažovací plošky a jejího ovládacího táhla. Rameno táhla bylo umístìno pouze na levé stranì. 34.2. Dole: Stabilizátor byl celokovové konstrukce vèetnì potahu, výškové kormidlo mìlo naopak potah plátìný. Každá polovina výškovky byla opatøena vyvažovací ploškou a byla ke stabilizátoru pøipojena pomocí dvou závìsù. 34.3. Zcela dole: Spodní partie koncové èásti trupu s pevnou ostruhou namontovanou na pøepážce è. 15. Pøed ostruhou je delší aerodynamický ochranný kryt, v trupu nad ostruhovým kolem je vybrání pro ostruhové kolo. 34.4. Vpravo nahoøe: Detailní zábìr na ostruhovou nohu, výztužné vzpìry a tlumiè nárazù umístìný v horní èásti konstrukce ostruhy. 34.5. Sestava ostruhové jednotky: 1) pomocná vzpìra 2) ostruhová noha 3) pružina 4) vidlice ostruhy 5) ostruhové koleèko a pneumatika 6) vybrání nad ostruhou.
35.3.
35
35.1. Nahoøe: Stožárek antény radiostanice RSI umístìný na støední pevné èásti pøekrytu kabiny. Na nìkterých strojích byl sloupek ponìkud naklonìn vzad. Vpravo nahoøe: Pøipojení lankové antény k vrcholu svislé ocasní plochy a hmotové vyvážení smìrového kormidla. Vpravo: Svod antény s izolátorem na horní èásti trupu. 35.2. Zcela vlevo: Pøistávací svìtlomet zabudovaný do nábìžné hrany levé poloviny køídla. Uprostøed: Mechanický ukazatel polohy klapek na levé èásti centroplánu (jeho umístìní je patrné na fotografii na str. 14). Nahoøe: Pitotova trubice namontovaná na pravé vnìjší èásti køídla. 35.3. Nahoøe a vpravo nahoøe: Vzájemnì posunutá horní a spodní navigaèní svìtla na koncovém oblouku køídla a detail horního svìtla. Vpravo: Zadní pozièní svìtlo na konci trupu.
STRANA 36
STRANA 37
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
36.1. 37.1. 36.2.
36.3. 36
37.2.
37.3.
37
36.1. Vlevo a nahoøe: Detail instalace køídelního kanónu VJa-23 na èeskoslovenském a jugoslávském stroji. Kryty pohonného válce zaøízení pro opakované nabíjení zbranì mají rùzný tvar - vìtšina letounù jej mìla hranatý, nìkteré výrobní série však mìly kryt aerodynamiètìjší, který mìl z profilu trojúhelníkový tvar.
37.1. Nahoøe a vpravo: Stanovištì zadního støelce se støelištìm VUB-3 vyzbrojeným 12,7mm kulometem Berezin UBT. Byly používány dva typy tìchto zbraní: s ruèním natahováním pomocí rukojeti (nahoøe) a s pneumatickým natahováním, které je možno snadno rozpoznat podle tøetího "válce" na horní èásti zbranì.
36.2. Vlevo nahoøe: Ofenzivní výzbroj šturmovikù, a to jak kulomety ŠKAS, tak i kanóny VJa, byla zabudována do vnìjších èástí køídla. Uprostøed a vpravo: Tyto dva pohledy na spodní èást køídla vnì podvozkové gondoly ukazují pøístupové panely ke kulometùm i kanónùm. Kryty pod kanóny byly opatøeny otvory pro vyhazování prázdných nábojových èlánkù a nábojnic, pøièemž umístìní tìchto otvorù bylo stejné na obou polovinách køídla (nebyly zrcadlovì obrácené). Pøístupové panely umožòující seøízení a výmìnu zbraní byly upevnìny pomocí pianových závìsù, které byly zajištìny drátem prostrèeným panty po celé jejich délce.
37.2. V prùbìhu výroby Il-2 typ 3 se objevilo nìkolik variant prosklení pøekrytu støelce. Zasklení u strojù pozdìjších výrobních sérií je zobrazeno na snímku nahoøe a pùvodní zasklení s "useknutou" zadní èástí na fotografii zcela nahoøe. U pozdìjšího pøekrytu jsou jasnì viditelné boèní výøezy, které dovolily vìtší odmìr kulometu. Vpravo nahoøe: Detail pohyblivého kulometu UBT vedeného pùlkruhovou kolejnièkou. Objímka na levé stranì zbranì byla urèena pro zamìøovaè (viz rovnìž foto nahoøe).
36.3. Zcela nahoøe: 23mm kanón pojmenovaný podle svých konstruktérù Volkova a Jarceva. Vlevo nahoøe: Rychlopalný letecký kulomet ráže 7,62 mm konstruktérù Špitálného a Komarického. Tyto zbranì, obyèejnì oznaèované pouze zkratkami VJa a ŠKAS, se staly standardní výzbrojí šturmovikù a jejich spolehlivost pøispìla k úspìšnosti útokù na pozemní a námoøní cíle. Hmotnost køídelních kulometù ŠKAS byla 9,8 kg a rychlost støelby 1800 ran za minutu. Naproti tomu kanóny VJa vážily 66 kg a rychlost jejich støelby byla 550 - 650 ran za minutu. Vpravo: V každé nábojové schránce kanónù VJa mohlo být neseno 150 - 180 tøíštivozápalných, tøíštivozápalných a svítících nebo protipancéøových a zápalných nábojù.
37.3. Vlevo: Detail závìru, rukojeti a spouštì kulometu. Nahoøe: Kompletní kulomet UBT se zamìøovaèem K8-T, natahovacím ramenem s pákou a municí vloženou v nábojovém pásu.
38.1.
STRANA 38
STRANA 39
Il-2 typ 3
Il-2 typ 3
38.2. 39.1.
39.2.
38.3. 38
39.3.
39
38.1. Pohled dozadu na uzavøená dvíøka pumovnic umístìných v centroplánu. Dvíøka mìla ve støední èásti jednoduchý zámek. Mezi obìma pumovnicemi je ke køídelnímu žebru pøipevnìn vnìjší pumový závìsník DZ-40, na nìmž jsou patrné otvory pro opìrky pum. Po odhozu pum z vnìjších závìsníkù se tyto opìrky složily, èímž umožnily otevøení dvíøek pumovnic a shoz pum v nich umístìných.
39.1. Nahoøe: Vyzbrojování šturmoviku ètyømi trhavými pumami FAB-100M. Pumové závìsníky DER-21 jsou již pøipevnìny k tìlesùm pum. Vlevo: 50 a 100kg pumy a kontejner KMB byly zvedány do pumovnic standardním navijákem typu BL. Na snímku jsou zøetelné vrtulky zapalovaèù APUV namontované na pøedcích pum.
38.2. Dole: Detail pravého podkøídlového závìsníku DZ-40 s odhazovacím zaøízením. Vpravo dole: Vnìjší závìsník se složenými opìrkami umožòoval podvìšení pum ráže 50, 100 a 250 kg. Dvíøka pumovnice mají ve srovnání s dvíøky na snímcích vlevo a nahoøe nìkolik odlišností.
39.2. Kazeta KMB pro malé pumy: 1) tøíštivé pumy AO-2,5sè malé ráže 2) vnitøní závìsník DER-21 3) pomocná vzpìra 4) tìlo kazety KMB (zobrazena je kratší verze kazety). V pøípadì použití kazet KMB byly pøed bojovou akcí dvíøka pumovnic demontovány.
38.3. Interiér pumovnic (zleva doprava): pravé vnìjší smìrem dozadu, levé vnìjší na pohledu dozadu a pravé vnìjší smìrem dopøedu. Povšimnìte si pøíèné odnímatelné pøepážky a pøístupových panelù v horní èásti pumovnice pøed a za závìsníkem. Pøístupové otvory se používaly pro "nakládání" pum malých ráží (od 1 do 25 kg) s rùznou bojovou náplní tøíštivou nebo zápalnou. Tyto menší pumy (každá z pumovnic jich mohla nést celkem až 150 kg) byla skládány seshora jedna na druhou, spodní dvíøka pumovnic byla pøirozenì zavøená a zajištìná.
39.3. Ve ètyøech vnitøních pumovnicích a na dvou vnìjších závìsnících mohly být neseny rùzné pumy - od nejmenších (ráže 1, 2,5, 8, 10 nebo 15 kg) až po 25, 50 nebo 100 kg. Nìkteré pøíklady jsou zde uvedeny: tøíštivá puma AO-2,5sl (vlevo nahoøe) a trhavá puma FAB-100sv (vlevo). Nahoøe: Dvì kouøové pumy DAB-100-80F jsou na levé polovinì snímku, trhavé FAB-50sè a FAB-50sv napravo. Zbarvení prvních dvou uvedených pum bylo tmavì zelené, ètveøice pum na horním snímku je svìtle šedomodrá.
STRANA 40 Il-2 typ 3
40.1.
40.2. 40 40.1. Nahoøe: Dvojice raket rùzné ráže pod køídlem jugoslávského Il-2 typ 3. Menší z nich je RS-82, vìtší ráže 130 mm reprezentuje variantu vyrábìnou na konci války nebo se jedná o "místní" pováleèný výrobek. Vypouštìcí lišty jsou aerodynamicky zakapotovány a vzhledem k rovinì køídla mají mírný sklon. Vpravo: Detail 82mm neøízené rakety s hranatými stabilizaèními køidélky. Maximální dosah raket RS-82 èinil 6,2 km a raket RS-132 7,1 km. 40.2. Neøízené rakety patøící do výzbrojního arzenálu Iljušinù byly konstruovány tak, aby mohly nièit nákladní a pancéøová vozidla ze vzdálenosti 400 - 500 metrù. Dva nejpoužívanìjší typy raket - RS-132 a RS-82 - jsou zobrazeny na kresbách nahoøe (povšimnìte si rùzných vypouštìcích lišt), zatímco další typ - tøíštivotrhavé ROFS-132 jsou zachyceny na snímku vpravo. I když zpoèátku úèinnost raket nebyla valná, pozdìji se zvýšila zavedením protipancéøových typù RBS-82 a RBS-132. Vypouštìcí lišty byly zhotoveny z obyèejných trubek nebo z profilu ve tvaru obráceného písmene T. Pozdìji byly lišty pøekryty aerodynamickými plechy, které vedly ke snížení odporu vzduchu (snímek zcela vlevo nahoøe).
