IKS - SYSTÉM PORADENSKÝCH ZAŘÍZENÍ VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE (ZKRATKA?)

IKS - SYSTÉM PORADENSKÝCH ZAŘÍZENÍ VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE (ZKRATKA?) Student by měl absolvováním předmětu: 1. Získat teoretické znalosti z oblasti poradenství. 2. Získat přehled o všech formách poradenské intervence v širokém spektru působení (typy postižení, věk). 3. Znát supervizní systém v pomáhajících profesích, prevenci syndromu vyhoření 4. Být schopen uplatnit poznatky z oblasti poradenství ve školní i jiné praxi. Požadavky na studenta (okruhy ke zkoušce z předmětu): 1. Speciální poradenství – definice, funkce, cíle; teoretická východiska poradenství. 2. Poradenský proces, zásady a fáze. Poradenské intervence. 3. Systém výchovného poradenství. Poradenství v běžných školách všech stupňů a typů. 4. Výchovný poradce, školní speciální pedagog, školní psycholog, metodik prevence. 5. Poradenské aktivity učitelů: Učitel – poradce. 6. Pedagogicko-psychologické poradny, Speciálně pedagogická centra. 7. Střediska výchovné péče, diagnostický a výchovný ústav; kurátor pro mládež. 8. Poradenství práce s talentovanými dětmi. 9. Osobnost poradce, jeho kompetence a zásady komunikace. Supervize v pomáhajících profesích. 10. Poradenské aktivity dalších institucí; komunitní programy a aktivity 1. 11. Poradenské aktivity dalších institucí; komunitní programy a aktivity 2. 12. Poradenské aktivity a služby v adiktologii. 13. Projektové práce.

1. Speciální poradenství – definice, funkce, cíle; teoretická východiska poradenství Ikona5 Dobrý den, vítám Vás u první kapitoly distančního textu předmětu „Systém poradenských zařízení ve speciální pedagogice“. Tento předmět, po absolvování následujícího textu a splnění všech úloh, bude zakončen písemným testem. Ikona1 Po nastudování kapitoly bude student schopen definovat poradenství, jeho funkce a cíle obecně. Dále se seznámí s hlavními poradenskými směry a teoretickými východisky poradenství. Také získá informace o Speciálním (či Speciálně-pedagogickém) poradenství.

Ikona2 Pro zvládnutí kapitoly je dobré mít určité vstupní znalosti z oblasti psychologie, zvláště psychologických a psychoterapeutických směrů.

PORADENSTVÍ Poradenství je odborná pomoc lidem v osobních i meziosobních (sociálních) problémech (Drapela, 1995). Srovnej: proti běžné neodborné pomoci (osoba není školená a je citově zainteresována) – např. rady kamarádů, rodiny při posezení v hospůdce či rodinné poradě … „Poradenství můžeme vymezit jako proces, při kterém profesionál poskytuje druhému člověku (páru, rodině, skupině) ve vztahu partnerské spolupráce při řešení problému informace, rady, vedení a podporu přiměřeně k (nepříznivé) životní situaci člověka a jeho životním cílům a potřebám tak, aby se zlepšila schopnost jedince (páru, rodiny, skupiny) se ve své životní situaci orientovat a na základě využití vlastních sil a zdrojů okolí ji co nejlépe řešit nebo přijmout rozhodnutí, včetně přijetí zodpovědnosti za důsledky svého rozhodnutí“ (Baštecká, 2005)

Speciální poradenství Mimo práce s klienty s postižením patří do náplně práce poradce i konzultační činnost, která zahrnuje:  Poskytování konzultací institucím, které potřebují odbornou radu a pomoc v otázce postižení (úřady, běžné školy, zaměstnavatelé, neziskové organizace apod.)  Informační činnost a osvětu ovlivňující veřejné mínění a postoje k osobám s postižením.  Vzdělávání a výcvik dalších pracovníků (přístupy a komunikace s postiženými apod.)

Funkce poradenství - jsou preventivní a nápravná funkce Cílem preventivní funkce je problémům obecně předcházet a nápravná funkce poradenství řeší problémy již nastalé. Prevence v poradenství  soubor aktivit zaměřených na předcházení osobním problémům, ohrožení, narušení nebo postižení či snižování možných následků osobních problémů.  víceoborová záležitost (zdravotnictví, pedagogika, speciální pedagogika, psychologie, sociální, ekonomická, právní apod.) Prevenci pak pro připomenutí dělíme na: 1. Primární – předcházení problémům, defektům 2. Sekundární – brání nepříznivému vývoji a zhoršování problémů, defektu (lékařské obory, zdravotnictví) nebo defektivity (porucha sociálních vztahů)

3. Terciální – bývá úkolem dispenzárních (následných) služeb (většinou mimo resort školství)

Cíle poradenství: obecné a konkrétní Obecné: (Drapela, 1995) 4. Rozpoznání problému 5. Pomoc klientovi při přijetí rozhodnutí a důsledků 6. Ujasnění krátkodobých a dlouhodobých cílů a jejich modifikace 7. Umožnění sebepoznání, poznání vlastních slabin a předností 8. Dosažení kladného sebehodnocení, sebedůvěry a důvěry v druhé Konkrétní: Cíle týkající se vyřešení konkrétního problému, konkrétní osoby a způsoby řešení nabídnuté konkrétním poradcem.

Oblasti poradenské činnosti Příklady a stručná charakteristika forem poradenské pomoci: 1) Speciálně pedagogické poradenství: definujeme jako komplex poradenských služeb určených specifickým skupinám jedinců, kteří jsou znevýhodněni zdravotně či sociálně a jejichž handicap mívá dlouhodobý (chronický) nebo trvalý charakter a jimž hrozí vznik sekundárního handicapu nebo se mohou nacházet ve stavu životní nepohody a sociálního vyloučení (Novosad, 2009). – děti a dospělí vyžadující zvláštní péči Východiska a cíle speciálního poradenství: Při poradenství pro osoby zdravotně a sociálně znevýhodněné často narážíme na společné charakteristiky klientely, se kterými je třeba pracovat. Jsou to (dle Vágnerové, 1999):  izolovanost, komunikační bariéry, problémy s vytvářením sociálních vztahů;  citová a podnětová deprivace;  poruchy sebepojetí; nerealistické sebehodnocení;  obtíže v procesu osamostatňování (odchod do školského zařízení, pracovního procesu, hledání partnera);  nezkušenost ve vztazích;  všeobecně nedostatek zkušeností a dovedností;  role pacienta, postiženého, nesamostatného. 2) Pedagogicko-psychologické poradenství: - obecně pomoc škole a pedagogickým pracovníkům s problémy žáků; pomoc rodičům s dětmi (žáky), pomoc žákům samotným 3) Lékařské poradenství

- vztahuje se na onemocnění a život s ním, úpravy životního stylu, životosprávy, lékařské zákroky 4) Profesně-kariérové poradenství - volba povolání, poradenství v nezaměstnanosti 5) Sociálně-právní poradenství - sociální zabezpečení, bydlení, orientace v systému sociální politiky, zaměstnávání 6) Technicko-kompenzační poradenství - zejména doporučení, úprava kompenzačních pomůcek; bezbariérové úpravy apod. 7) Pastorační činnost - poskytnutí duchovní podpory a pomoci na bázi křesťanské či jiné (legitimní) víry 8) Resocializační poradenství, kurátor - pomoc lidem propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, ústavního ochranného léčení apod.

Teoretická východiska poradenství (příbuzné nadřazené i kooperující obory) KULTURNÍ ANTROPOLOGIE – „směr studující původ a historii lidských skupin, jejich vývoj, strukturu a fungování v čase a prostoru“ (Akademický slovník cizích slov, 2001, 62) – kulturní rozdíly; jiné přístupy k menšinám etnikům – být si vědom „JINAKOSTI“ SOCIOLOGIE - jedinec nikdy nežije sám, vždy žije ve společnosti, skupině (pár, manželé, rodina, pracovní skupina, stát apod.) a ta ovlivňuje jeho a on danou skupinu (čím menší a intimnější skupina, větší vlivy) – problémy tedy vznikají při vztazích a je dobré je řešit ve vztahu k dané skupině (viz dále např. rodinná terapie). PSYCHOLOGIE (klinická p., patopsychologie, sociální psychologie, vývojová psychologie) + teorie osobnosti FILOZOFIE – ETIKA vztah ke klientovi, etické principy, zásady – Etický kodex psychologa, psychoterapeuta apod.

Hlavní poradenské směry 1) Psychodynamický směr - člověk ovlivněn nevědomím, významné jsou biologické potřeby Hlavní představitelé psychoanalýzy: S. Freud; C. G. Jung - Jungovská terapie; individuální psychologie A. Adlera aj. Techniky: technika volných asociací, přenos a protipřenos aj. 2) Behavioristický směr - psychologie chování, člověk ve vývoji determinován sociálním prostředím (sociální kontext). Problémy = špatné učení, naučení se nevhodného chování. Hlavní představitelé: zakladatelé - J. Watson, Skinner, Thorndike.

Poradenství - Carl Thoresen (poradenství jako věda) Techniky: trénink: averzivní terapie, relaxace, nácvik asertivity, hypnotická abreakce, přeučování vzorců chování, uzavírání smluv, odměny. Osvědčuje se u dětí, osob s MP. 3) Humanisticky orientované poradenské teorie a) orientace na klienta (C. R. Rogers) - člověk má vrozený potenciál pro pozitivní rozvoj! - sebepojetí, duševní zdraví, důraz na přítomnost, sociální prostředí má menší vliv… Techniky: nedirektivní vedení rozhovoru, empatie, vřelé přijetí – dosažení souladu mezi reálným a ideálním já, pocity přijetí. Terapie rozhovorem, možnost svobodného rozvoje. Alternativní školství. b) logoterapie (V. E. Frankl) - subjektivní prožívání světa, odpovědi na základní lidské otázky. - ztráta smyslu života – jeho hledání. Techniky: důraz na osobnost poradce, techniky různé. Vztah. 4) Kognitivní či kognitivně behaviorální poradenské teorie a) Teorie realitou (W. Glaser) - člověk je schopen se rozvíjet a rozhodovat za sebe v kontextu reality světa. Konání nyní, co bylo, není důležité. - přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Techniky: učení se přijímání zodpovědnosti. Terapie účinná u poruch chování (etopedie). b) Transakční analýza (E. Berne) - interpersonální terapie: Rodič – Dospělý – Dítě. - vztahy Techniky: analýza strukturální, transakční, analýza her a životní pozice. 5) Poradenství orientované na rodinu Obecně rodinná pojetí světa, porušení rovnováhy uvnitř rodiny. a) V. Satirová - rodina a principy jejího fungování (zdravá funkce rodiny). - 4 aspekty rodinného života: sebehodnocení, komunikace, pravidla, společenské vazby b) P. Watzlawick – Komunikační psychoterapie - komunikace a komunikační vzorce c) Ostrov rodiny – integrující přístup pro práci s rodinou (Z. Rieger, H. Vyhnánková) Techniky: pozorování interakcí v rodině; „výměna rolí“ 6) Eklektický přístup a integrativní pojetí Eklektický přístup – „přístup, který nestaví na vlastním novém přínosu ani nenavazuje jen na jeden vyhraněný myšlenkový podnět, ale vybírá si to, co mu vyhovuje z různých předloh, a tyto prvky pak spojuje ve více či méně jednotném celku“ (Akademický slovník cizích slov, 2001, 187). - tento směr vybírá z různých přístupů techniky a způsoby řešení problémů (dle vhodnosti pro klienta či terapeuta)

Ikona7 Literatura k poradenství obecně: Hadj Moussová, Z. (2002). Úvod do speciálního poradenství. Liberec: Technická Univerzita. Pedagogická fakulta. Novosad, L. (2000). Základy speciálního poradenství. Praha: Portál. Novosad, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál. Vítková, M. (2004). Otázky speciálně pedagogického poradenství. Základy, teorie, praxe. Brno: Paido. Ikona7 Literatura k poradenským směrům (přehledy): Kratochvíl, S. (2006). Základy psychoterapie. Praha: Portál. Prochaska, J. O.  Norcross, J. C. (1999). Psychoterapeutické systémy: Průřez teoriemi. Praha: Grada. Literatura k poradenským směrům (specifická): Berne, E. (1967). Jak si lidé hrají. Praha: Svoboda. Berne, E. (1997). Co řeknete, až pozdravíte. Transakční analýza životních scénářů. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Rieger, Z.  Vyhnálková, H. (2001). Ostrov rodiny. Hradec Králové: Konfrontace.

2. Poradenský proces, zásady a fáze. Poradenské intervence. Ikona1 Po nastudování kapitoly bude student schopen popsat poradenský proces a jeho jednotlivé fáze. Seznámí se se zásadami poradenského procesu. Ikona2 Prostudování 1. kapitoly textu.

FÁZE PORADENSKÉHO PROCESU Poradenství by mělo být součástí ucelené péče o občany. 9. Seznámení – zisk základních informací, diagnostika. Důvod návštěvy, navázání důvěrného vztahu. 10. Diagnóza – vymezení problému 11. Volba cíle a alternativ řešení – stanovení postupu 12. Klientovo rozhodnutí 13. Podpora klienta Nebo: 14. Identifikace problému

15. Pracovní fáze 16. Rozhodnutí vedoucí k akci – uzavření dohody Představte si, že k Vám přijde klient s problémem, Vy si zpracujte jednotlivé fáze poradenského procesu Vámi vedeného (viz výše fáze 1-5) pro daného klienta a jeho problém. Je na Vás volba prostředí, klienta a problému (zpracujte písemnou formou).

ZÁSADY PORADENSKÉHO PŘÍSTUPU (ETICKÉ LIMITY):         

Svoboda klienta Respekt ke klientovi Důvěrnost poradenských kontaktů Navození spolupráce Pravdivost a perspektiva do budoucnosti Optimistický výhled do budoucnosti Porozumění Hledání konsenzuálně přijatelného řešení Podpora klienta a jeho samostatnosti

PORADENSKÉ INTERVENCE Nejčastěji užívané intervence ve výchovném poradenství Intervence – zákrok (v širším slova smyslu) - cílený, předem promyšlený zásah, zpravidla zaměřený na zmírnění tíživé osobní situace; jakýkoliv postup či technika směřující k přerušení, zamezení nebo úpravě probíhajícího procesu - v pedagogické psychologii nová orientace přístupu studenta k učení (změna učitele, školy, apod.) Základní druhy intervence: 1. Konzultační aktivity většinou se rozumí v užším slova smyslu konzultace specialisty poradce s jiným dospělým (učitel, rodič) Formy: INDIVIDUÁLNÍ cíl = řešení problému vytvoření vztahu důvěry, definování problému sběr údajů a informací o problému identifikace příčin, předcházejících událostí + konsekvencí (nyní) + následných faktorů + dalších důležitých osob silné stránky, zdroje, intervenční strategie --- plán

SKUPINOVÁ KONZULTACE učitelé - přednáška, diskuse, výcviky (aktivní účast) spojení teorie s modelovými situacemi, praktickými případy NEFORMÁLNÍ KONZULTACE přestávky, rozhovory s učiteli, pozorování žáků s konzultací (zisk informací) PŘÍMÁ KONZULTACE/nepřímá - přímá – uskutečňuje se ve prospěch žadatele o konzultaci - nepřímá – žadatel přichází na konzultaci ve prospěch třetí strany Ve škole konzultantem bývá výchovný poradce nebo psycholog (poradenský či školní) a příjemce učitel, rodiče či student (žák) 2. Krizová intervence Krizová intervence je odborná metoda práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou, ohrožující. Cílem je ohraničit akutní krizový stav a snížit jeho intenzitu, aby nedošlo ke zhoršení, případně k tragickým následkům (Knoppová, 1997). Krizová intervence je na minimum omezený zákrok, má 2 základní cíle: 1. Uklidnit jedince a snížit nebezpečí, že se krize dále prohloubí. 2. Dodat naději do budoucna, zaměřit se na blízkou perspektivu, nasměrování k možnostem řešení, nabídka další péče. 3. Skupinová intervence - méně využívaná ve výchovném poradenství, což je škoda, protože lze působit na více žáků najednou, využívat skupinovou dynamiku a atmosféru skupiny. Příklady:  Třídní programy primární nespecifické prevence;  seznamovací třídní projekty (např. Go projekty);  besedy, třídnické hodiny v komunitním kruhu;  informativní schůzky pro žáky a rodiče aj. Intervence zaměřené na žáka: Na modifikování způsobu chování žáka ve škole, či stylu učení Na změnu sebepercepce a sebeporozumění Modifikace prostředí či systému

Modely intervence ve škole. Přístupy:   

Biofyzický Behaviorální Psychodynamický

  

Sociologický Ekologický Eklektické přístupy

Biofyzické přístupy - strukturovanost výchovně-vzdělávacího systému Př. Vývojová porucha učení – úprava prostředí, vytvoření odlišných podmínek = redukce stimulů z prostředí (barva stěn, nábytku), prostoru (lavice pro 1; zástěny), strukturovaný učební program, učební materiály … Behaviorální programy - Principy posilování – odměny, tresty, chválení, bodování - Důraz na učení a „tady a teď“ Psychodynamické programy - aplikace psychoanalýzy Ekologické programy - dítě jako součást sociálního systému, porucha není jen v dítěti, ale celém systému – nerovnováha; - Cíl soulad, rovnováha Eklektické intervence Nejužívanější behaviorální, kognitivně-behaviorální (KBT), eklektické. Pracuje se s proměnnými na straně žáka, učitele a rodičů. Ikona5 Neděste se předcházejícího textu, rozebereme, spojíme s první kapitolou a dáme si příklady ve výuce!

TYPY PROBLÉMŮ Kategorizace problému  Jednoduchý – izolovaný, jednorázové opatření  Složitý – širší souvislosti osobnosti dítěte (plachost, šikana, agresivita, problémy doma …) Typy problémů lze dále dělit z hlediska typu poradenského zařízení, lokalizace problému (škola, rodina, vrstevnická skupina, …) apod. (těchto dělení je více druhů): A) 1) Problémy ve škole – adaptace na školu, problémy začlenění do kolektivu, nedostatek sociálních dovedností; školní neúspěch

2) Problémy chování – odporující normám sociálního prostředí – výchovné problémy dítěte (hyperaktivita, nedostatečná výchovná péče rodičů, nedostatky v osvojení norem), nekázeň, porušování pravidel školy; poruchy chování (lhaní, krádeže, záškoláctví, útěky); šikana. B) 1) Problémy v rodině nepodnětnost rodiny nevhodný výchovný styl kulturně odlišná rodina konflikty spojené s vývojovými fázemi dětí nejednotná výchova rozpad rodiny odmítání dítěte, nedostatek citového přijetí týrání a zneužívání dítěte 2) Problémy u dítěte postižení specifické poruchy učení, hyperaktivita specifické problémy (neurózy, psychózy, autismus, disharmonický vývoj) 3) Volba povolání

Poradenství pro volbu povolání Účelem a smyslem poradenství pro volbu povolání je poskytování pomoci pro samostatné rozhodování klienta o sobě samém. Kariérové poradenství je založeno na integraci poznatků z různých oborů, jako pedagogika, psychologie, právo, ekonomie, sociologie. Také jsou využívány pro popis povolání pracovní charakteristiky - profesiogramy. Vždy se jedná o střízlivé zhodnocení dvou základních faktorů: - zájem a atraktivita profese pro dítě x možnosti dítěte a rodiny (IQ, osobnostní předpoklady, sociálně-ekonomická situace apod.) Základní úkoly poradenství pro volbu povolání (Gajdošová, 1997):  poskytování studijně-profesních informací žákům a jejich rodičům  sledování a hodnocení fyzického, psychického a sociálního vývoje žáků ve vztahu k volbě povolání  rozvíjení schopností, pomoc při formování studijních a mimostudijních zájmů, pozitivních postojů k pracovní činnosti  poskytování individuální pomoci při vyjasňování životních profesních plánů  nutnost spolupráce s třídními učiteli vyšších ročníků (především 8. a 9. tříd)  většinou v kompetenci výchovných poradců na školách

Ikona5 Na internetu je možné najít příklady počítačových programů nabízených pro výchovné poradce u nás. Tato informace se Vám určitě může v budoucím povolání hodit – třeba se budete chtít stát výchovnými poradci na škole. Vývojová stadia při volbě povolání (Super, 1981, in Fontana, 1997): 17. Stadium fantazií – rané dětství 4-11 let 18. Stadium zájmu – pozdní dětství 19. Stadium schopnosti – asi 14-15 let 20. Stadium ohledávání – asi 20 let – praktické pokusy, žádosti o zaměstnání Byl u Vás na ZŠ či střední škole poradce pro volbu povolání (výchovný poradce), využili jste jeho služeb? Jaké nabízel/a? Jestli ne, jak si vzpomínáte na svou „genezi“ zájmu o budoucí povolání? Podělte se písemně – taková malá esej. Např. „V MŠ jsem chtěl být jeřábníkem, pak zpěvákem, potom u nás na základce byla motivační nabídka práce ve vojenských službách, také jsem uvažoval, učil jsem se vcelku dobře, gympl mi rodiče nedoporučili, ať mám po střední škole něco „do života“ a tak jsem šel na strojní průmku“ ........apod. Ikona7 Poradenství pro volbu povolání: Fontana, D. (1995). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál. Gajdošová, E. (1997). Školský psycholog. Špeciálne otázky zo školskej psychologie. Bratislava: Univerzita Komenského. Langová, M. , Heřmanová, V., Trpišovská, D., Vacínová, M.  kol. (2005). Psychologické aspekty školního poradenství. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. Mezera, A. (2008). Pro jaké povolání se hodím? Jak si vybrat střední a vyšší odbornou školu a snad i budoucí povolání. 2nd. Ed., Brno: Computer Press.

3. Systém výchovného poradenství Ikona1 Poznání systému poradenských služeb uvnitř školy a spolupracujících pracovišť mimo školu. Ikona2 Prostudování předcházejících kapitol. Zavzpomínejme na „mládí“ strávené na základní škole: „Komu byste se ve škole tenkrát se svými problémy svěřili a nechali si poradit?“

SYSTÉM VÝCHOVNÉHO PORADENSTVÍ Výchovné či Školní poradenství

- slouží poskytování poradenských a konzultačních služeb pro žáky, jejich zákonné zástupce a pedagogy. - odbornou a metodickou podporu poradenským pracovníkům ve škole poskytují pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče. Školním psychologům poskytuje odbornou a metodickou pomoc také Asociace školní psychologie. Personální obsazení (uvnitř školy):  učitel  výchovný poradce (kariérový poradce)  školní psycholog, školní spec. pedagog  školní metodik prevence  /asistent speciálního pedagoga/ Spolupracující instituce:  Pedagogicko psychologická poradna (PPP)  Speciálně pedagogické centrum (SPC)  Středisko výchovné péče (SVP) Zastřešující instituce vedená MŠMT Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV) - organizace vzniklá 1. 7. 2011 sloučením tří přímo řízených organizací MŠMT: Institutu pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP), Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV) a Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP). - řeší otázky předškolního, základního, středního a vyššího odborného vzdělávání, včetně vzdělávání uměleckého a jazykového. Ústav se také zabývá pedagogicko-psychologickým, speciálně pedagogickým, výchovným a kariérovým poradenstvím ve školství. Více informací získáte na http://www.nuv.cz/, či http://www.ippp.cz/ Ikona5 Tato kapitola je zpracována jako přehled institucí, následující kapitoly 4-7 se zabývají rozpracováním náplně práce jednotlivých pracovních pozic a institucí ve školním poradenství.

4. Výchovný poradce, školní speciální pedagog, školní psycholog, metodik prevence Ikona1 Po přečtení kapitoly bude student schopen popsat náplně práce jednotlivých odborníků a porozumí nutnosti jejich interdisciplinární spolupráce.

VÝCHOVNÝ PORADCE Hlavní činnosti:  spolupracuje se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem  spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, SPC a SVP  provádí vyhledávání žáků, kteří potřebují pomoc a jejichž výchova, vzdělávání  nebo psychický a sociální vývoj vyžadují speciální péči  předkládá návrhy na postup a řešení problémů žáků  průběžně sleduje chování žáků po dobu školní docházky  koordinuje spolupráci třídních učitelů se školním psychologem nebo šk. speciálním  pedagogem  pomáhá v kariérovém poradenství a spolupracuje s učiteli odborných předmětů, kteří  se orientují na volbu profese  pomáhá vytvářet kariérové poradenství školy ve spolupráci s úřady práce  metodicky pomáhá třídním učitelům při řešení aktuálních problémů třídních kolektivů  podílí se na realizaci preventivního programu školy a pomáhá při jeho vytváření  spolupracuje se školním metodikem prevence  o své činnosti si vede písemné záznamy  spolupracuje s rodiči nebo zákonnými zástupci dítěte  je ochráncem práv dítěte v prostředí školy

ŠKOLNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOG Hlavní činnosti:  koordinuje speciálně-pedagogické poradenství ve škole  připravuje a ovlivňuje podmínky pro integraci dětí se zdravotním postižením  ve spolupráci s dalšími odborníky  dlouhodobě sleduje a pravidelně vyhodnocuje proces individuální integrace  provádí speciálně-pedagogické diagnostické činnosti  pomáhá vytvářet a koordinovat vznik individuálních vzdělávacích programů pro  žáky se speciálními vzdělávacími potřebami  realizuje speciálně pedagogické vzdělávací činnosti a poskytuje reedukační péči  žákům se speciálními vzdělávacími potřebami  navrhuje a pomáhá realizovat opatření, která směřují ke zkvalitnění vzdělávací práce  školy v oblasti speciální pedagogiky  metodicky vede asistenta speciálního pedagoga  poskytuje pedagogickým pracovníkům školy metodickou pomoc a odborné informace  z oblasti speciální pedagogiky, pomáhá při jejich aplikaci  koordinuje spolupráci se speciálně pedagogickým centrem a dalšími specializovanými pracovišti  poskytuje poradenskou a konzultační pomoc rodičům žáků nebo jejich zákonným zástupcům  dodržuje etický kodex poradenského pracovníka

ŠKOLNÍ PSYCHOLOG Hlavní činnosti:  koordinuje pedagogicko-psychologické poradenství ve škole  pracuje s celým systémem školy (vedení, pedagogický sbor, třídní učitelé,žáci, rodiče žáků)  podílí se na vytváření strategií a programů zaměřených na podporu rozvoje osobnosti žáků  podílí se na vytváření a realizaci preventivních programů zneužívání návykových látek a negativních jevů v chování žáků  podílí se na monitorování problémových projevů chování, pravidelně provádí analýzy a návrhy konkrétních opatření  pracuje průběžně s žákovskými kolektivy a ovlivňuje prostřednictvím sociálního učení sociální klima školních tříd a potažmo celé školy  podílí se na přijímacím řízení  provádí komplexní diagnostiku orientovanou na zjišťování příčin poruch učení a chování  zjišťuje individuální předpoklady pro uplatňování a rozvíjení schopností a nadání žáků  provádí edukační terapii  provádí prevenci školní neúspěšnosti  provádí krizovou intervenci a neodkladná psychologická vyšetření žáků  provádí pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací žáků ve spolupráci s učiteli,kteří vyučují předměty volbu povolání na ZŠ a úvod  do světa práce na SŠ  koordinuje kariérové poradenství s ostatními subjekty, které poskytují specializované služby kariérového poradenství (PPP, úřady práce…)  odborně a metodicky pomáhá učitelům zavádět a aplikovat pedagogickopsychologické poznatky do vzdělávacího procesu  poskytuje konzultační pomoc rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu  zajišťuje koordinaci poskytovaných služeb s ostatními subjekty, zejména PPP, SPC, SVP  zajišťuje koordinaci služeb poskytovaných dalšími odborníky ve státním i nestátním sektoru  dodržuje etický kodex školního psychologa Nadstandardní činnosti:  osvětová a vzdělávací činnost  pomoc při organizaci zážitkové pedagogiky a volno časových aktivit  pomoc s konkursními řízeními vyhlašovanými školou  školní psychologové mohou nabízet i jiné druhy nadstandardních činností, např. arteterapii podle toho, v čem získali další odborné vzdělání a v souladu s potřebami školy

METODIK PREVENCE Hlavní činnosti:  spolupracuje se školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem  spolupracuje s výchovným poradcem a třídními učiteli  pomáhá vytvářet a realizovat program prevence zneužívání návykových látek a negativních jevů ve škole  sleduje aktuální situaci na škole a inovuje strategie přístupu k prevenci  poskytuje odborné vedení a metodickou pomoc pedagogickým pracovníkům školy při realizaci preventivního programu školy a při provádění jednotlivých preventivních aktivit  koordinuje poskytování vzdělávacích akcí pro pedagogy na dané škole  spolupracuje s institucemi, které zajišťují odbornou pomoc v problematice prevence a zneužívání návykových látek  zajišťuje informovanost žáků, rodičů nebo jejich zákonných zástupců o činnosti institucí, které poskytují pomoc dětem, které mají problémy se závislostmi nebo jinými negativními jevy v jejich sociálním vývoji  spolupracuje se středisky výchovné péče, s krizovými centry a dalšími institucemi, které poskytují primární, sekundární i terciální péči ve státních i nestátních zařízeních  ve spolupráci s dalšími odborníky poskytuje konzultační a poradenskou pomoc rodičům  podílí se na akcích pořádaných školou v oblasti volno časových aktivit  pomáhá při vytváření nabídky volno časových aktivit školy Ikona5 V roce 2004 vznikla Česká asociace školních metodiků prevence (ČAŠPP), která je zaměřena především na metodickou a vzdělávací činnost, poskytování poradenských služeb, osvětovou činnost v oblasti zdravého životního stylu a prevence sociálně patologických jevů a prosazování zájmů školních metodiků prevence. Chcete-li se dozvědět více z této problematiky, můžete využít jejích internetových stránek: http://www.casmp.cz/

ASISTENT/KA SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA Hlavní činnosti /pracují na některých školách:  vykonává depistážní činnost v oblasti speciálních vzdělávacích potřeb  reedukační a stimulační činnost ve spolupráci se speciálním pedagogem  podílí se na integraci dětí se zdravotním postižením Předpokladem pro výkon této činnosti je vysokoškolské, střední nebo vyšší pedagogické vzdělání a absolvování speciální přípravy pro tyto činnosti. Asistent speciálního pedagoga může vykonávat svou činnost v předškolním zařízení, ve škole a ve školském zařízení v rámci své přímé vyučovací povinnosti.

5. Poradenské aktivity učitelů: Učitel - poradce Ikona1

Uvědomění, že se každý učitel dostane někdy v životě do role poradce. Praktické nácviky komunikace a příklady procvičíme ve výuce. Ikona2 Prostudování předcházejících kapitol. Zavzpomínejme na „mládí“ strávené na základní škole: „Komu byste se ve škole tenkrát se svými problémy svěřili a nechali si poradit?“

UČITEL - PORADCE Učitel: Motto „každý učitel je i výchovným poradcem“ Jestliže si jako učitelé vytvoříme ve třídě vstřícnou atmosféru, plnou důvěry, často se nám stane, že i my, laici v poradenství, budeme žádáni o pomoc při řešení (osobních) problémů. Není třeba se bát, protože děti hledají sympatii a důvěryhodnost, ne znalost poradenských technik. Důvěryhodnost – pozor na dvojí roli učitele – školní autorita x nestranný důvěrník ŠKODA ŽE Málo škol zaměstnává poradce bez dalších funkcí typu vyučování či plnění kázeňských funkcí. Při svěřování problémů učiteli může vyvstat problém důvěrnosti, zvláště při porušování závažných pravidel školy a ohrožení hodnot či norem. Doporučení:  Varování žáka, že může nastat situace, kdy informaci musím sdělit dále.  Než je důvěrnost sdělení porušena, nutno požádat dítě o souhlas.  Přesvědčit dítě, že sdělení někomu dalšímu je v jeho dlouhodobém zájmu.  Odmítnutí souhlasu – omezení praktické podpory a pomoci (jestliže sdělíme něco, co si dítě nepřeje, ztrácíme tím možnost podpory a pomoci). Ikona5 Toto „volání o pomoc“ a následná učitelova krizová intervence vzniká většinou z důvodu důvěry a sympatie. Je těžké odmítnout či při závažné situaci zachovat chladnou hlavu a vědět co přesně udělat, co je ta „SPRÁVNÁ VĚC“. Je to otázka intuice, vcítění se a často i zkušeností a NIKDO NENÍ NEOMYLNÝ! Důležitost sympatie:  Učitel chápe a chce pomoci  Úsměv, pokývnutí, oční kontakt  Umět vyslechnout Role poradce měl by umět vyslechnout, být dobrý posluchač: Dobrý x špatný posluchač má sklon: a) řídit a ovládat konverzaci b) mít kritické připomínky

c) d) e) f) g) h) i) j) k) l)

obviňovat, útočit, moralizovat příliš rychle přicházet s radou odmítat city druhého člověka stále hovořit o sobě dávat nálepky a diagnostikovat navozovat časovou tíseň odvádět od věci přehnaně interpretovat ujišťovat a žertovat předstírat pozornost

Direktivita – rady x nalézání vlastního řešení Nesoudící přístup Odpovědnost – naučit dítě rozhodovat se a brát za rozhodnutí zodpovědnost Soustředění - nutit dítě do vysvětlení, snaha o udržení tématu i „bolestivého“ Nevtíravost Ikona5 Zdá se Vám v kapitole málo textu? Ve výuce si uděláme takový malý průzkum, s čím jste se setkali a jak vzniklé „poradenské situace“ řešili. Více hlav víc ví …. Pak také existuje celá řada zajímavé literatury, viz dole: Ikona7 Fontana, D. (1997). Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha: Portál. Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál. Lazarová, B. (2005). Netradiční role učitele. O situacích pomoci, krize a poradenství ve školní praxi. Brno: Paido. Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum. Vašutová, M. (2005). Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání. Ostrava: Ostravská Univerzita. - dvě části, první se zabývá psychickým vývojem osobnosti dítěte a dospívajícího, druhá jedinci potenciálně ohroženými zvýšenou problémovostí ve výchovně-vzdělávacím procesu. Vališová, A. & Kasíková, H. (2011). Pedagogika pro učitele. 2nd. Ed. Praha: Grada.

6. Pedagogicko-psychologické poradny, speciálně-pedagogická centra Ikona5 Tak tuto látku byste měli znát už ze speciální pedagogiky a psychologie, ale snad se dozvíte i něco navíc.

PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA (PPP) 

    

PPP jsou zřizovány podle zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších změn. V souladu s § 35 Zákona České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, s vyhláškou MŠ ČSR č. 130/1980 Sb., o výchovném poradenství a s přihlédnutím k současným požadavkům PPP: o provádějí komplexní psychologickou, speciálně pedagogickou a sociální diagnostiku, zaměřenou na šetření školní zralosti, na zjištění příčin poruch učení a chování a dalších problémů ve vývoji osobnosti, výchově a vzdělávání dětí a mládeže, na zjištění individuálních předpokladů pro uplatňování a rozvíjení schopnosti a nadání dětí a mládeže a komplexní pedagogickopsychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací žáků, o provádějí psychologické a speciálně pedagogické poradenské činnosti zaměřené na rozvoj osobnosti, sebepoznávání, a rozvoj prosociálních forem chování dětí a mládeže, na prevenci školní neúspěšnosti a negativních jevů v sociálním vývoji dětí a mládeže, na nápravu poruch učení a chování a dalších problémů ve vývoji, výchově a vzdělávání dětí a mládeže a na vyjasňování osobních perspektiv dětí a mládeže, o zpracovávají posudky aj. odborné podklady pro rozhodnutí orgánů státní správy ve školství o zařazování a přeřazování dětí a mládeže do škol a školských zařízení a o dalších vzdělávacích opatřeních v případech, stanovených školskými předpisy, o poskytují konzultace, odborné informace pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení při výchově a vzdělávání dětí a mládeže, jejichž psychickým vývoj, sociální vývoj, výchova, vzdělávání a profesní orientace vyžadují zvláštní pozornost. Může dále uskutečňovat vzdělávací činnost pro pedagogické pracovníky v otázkách pedagogiky, psychologie a poradenství, o spolupracují s resortními i ostatními institucemi a organizacemi a s orgány státní správy na území své působnosti při prevenci sociálně patologických jevů a drogových závislostí o zajišťují poradenské služby psychologů a speciálních pedagogů škol, které nemají tyto služby zajištěny jinak. participují na vzdělávacím procesu a to zvláště v těch případech, kdy je tento vzdělávací proces nějakým způsobem znesnadněn. Hlavní součástí činnosti PPP je přímá práce s dětmi a žáky předškolních zařízení, škol a školských zařízení ve věku od 3 let do ukončení středního, resp. vyššího odborného vzdělání a s jejich rodiči práce jak formou individuální péče, tak formou skupinové práce. na základě doporučení PPP je volena nebo upravována vzdělávací cesta žáků. Při vedení dětí a žáků PPP aktivně ovlivňují proces přijímání a upevňování poznatků, postojů a hodnotové orientace (volba vhodného učebního stylu, rodinná terapie apod.). napomáhají při rozvoji pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů, participují na činnostech v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže a na kariérovém poradenství.

Personální obsazení PPP  Psycholog – diagnostika, krátkodobé intervence, dlouhodobé vedení

 

Speciální pedagog – diagnostika postižení, nápravná opatření, integrace – socializace Sociální pracovník

Činnosti PPP probíhají zejména ambulantně, klienti docházejí do poradny a pracovníci PPP navštěvují školy, školská a jiná zařízení. Problematika řešená v PPP:  Školní zralost – zjišťování, testování  Vzdělávání dětí a mládeže s postižením – SPC  Integrace, zařazení do školy speciální  Diagnostikování a reedukace specifických vývojových poruch učení, poruchy vývoje osobnosti, chování, komunikace  Volba povolání  Školní neprospěch Obsah činnosti: m) Komplexní diagnostika n) Školní zralost, příčiny poruch učení a chování, vývoje osobnosti o) Zjišťování indiv. předpokladů p) Činnosti zaměřené na rozvoj a nápravu poruch q) Zpracování posudků: přeřazování dětí, vzdělávací opatření r) Konzultace, vzdělávací činnost s) Spolupráce při prevenci sociálně patologických jevů a drogových závislostí t) Poradenské služby psychologů a speciálních pedagogů škol (supervize) Ikona3 Liší se školní psycholog ve škole od školního psychologa v poradně? Oba mají stejný cíl – pomáhat žákům a studentům s řešením jejich problémů. Školní psychologové pracují trvale v prostředí školy, kladou důraz na systém, pracují v prostředí, kde problém vznikl nebo se objevil. Pracují i s dětmi bez zjevných problémů, s celými třídními kolektivy, s pedagogickými sbory, vytvářejí tedy širokou základnu pro prevenci vzniku problémů. Klienty (žáky) dlouhodobě sledují v průběhu poskytování péče i po jejím ukončení v prostředí důvěrně známém. U středoškoláků je pozitivní, že často sami vyhledávají péči a psycholog se pro ně postupně stává službou bez pocitu zahanbení. Studenti se učí vědomě pečovat o svoje psychické zdraví. Mnozí vnímají negativně faktor odborné osamělosti školního psychologa v prostředí školy. Školní psychologové si ale většinou uvědomují potřebu odborných konzultací, které se uskutečňují při jejich pravidelných setkáních, nebo při kontaktech s kolegy v poradenských zařízeních. Psychologové v PPP více akcentují medicínský model pomoci, tj. služby klientům, kteří již mají konkrétní problém. I tato péče má svoje nesporné výhody, které vycházejí zejména z možnosti rychlých vzájemných odborných konzultací s dalšími profesionály ze svého oboru, ze vzájemné zastupitelnosti a z charakteru instituce jako takové (nespornou výhodu “anonymního” prostředí poradny).

SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ CENTRA (SPC)    

Děti s postižením Zpravidla vázány na školy pro žáky se speciálními potřebami Diagnostika, individuální vzdělávací /výchovný/ plán (IVP) Učitelé, rodiče

DLOUHODOBÁ INTERVENCE Obsah: speciálně-pedagogické vedení, reedukace, integrace  Depistáž  Diagnostika  Zpracování odborných posudků, podkladů  Informační činnosti aj. Personální obsazení SPC  Speciální pedagog  Psycholog  Sociální pracovník - tvoří základní odborný tým. Dle druhu a stupně zdravotního postižení klientů jednotlivých SPC může být tým doplněn dalšími odbornými pracovníky. Obsahem činnosti tohoto týmu je zabezpečovat speciálně pedagogickou, psychologickou a další potřebnou podpůrnou péči klientům se zdravotním postižením a poskytovat jim odbornou pomoc v procesu pedagogické a sociální integrace ve spolupráci s rodinou, školami, školskými a dalšími zařízeními a odborníky. Činnost je zaměřena zejména na podporu klientů v předškolním věku v péči rodičů (zákonných zástupců), na podporu klientů integrovaných do škol a školských zařízení, na podporu klientů s těžkým a kombinovaným zdravotním postižením, kteří nemohou docházet do školy, zpravidla ve věku od 3 do 19 let. V rámci komplexní odborné poradenské péče tým SPC zabezpečuje zejména:  depistáž klientů se zdravotním postižením (dle specializace SPC) ve spádové oblasti stanovené zřizovatelem  speciálně pedagogickou, psychologickou a sociální diagnostiku klientů se zdravotním postižením  poradenské, konzultační, terapeutické a metodické činnosti pro klienty, jejich rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu a pro pedagogické pracovníky  speciálně pedagogické stimulační a vzdělávací činnosti u integrovaných klientů se zdravotním postižením a u klientů s těžkým a kombinovaným postižením  participaci při přípravě a zpracovávání individuálních výchovně-vzdělávacích a stimulačních programů pro děti a žáky integrované do běžných škol  zpracovávání odborných podkladů a posudků pro potřeby správních rozhodnutí o zařazení do systému vzdělávání a pro potřeby dalších správních řízení  poradenství k volbě vzdělávací cesty (kariérové poradenství) pro klienty se zdravotním postižením

 

odborné činnosti v rámci prevence sociálně patologických jevů ohrožujících klienty se zdravotním postižením informační činnosti a propagaci služeb SPC v širší veřejnosti

Služby jsou odbornými pracovníky poskytovány v SPC (ambulantně) nebo v terénu během návštěv v prostředí, kde klient žije (rodina, instituce), ve škole, kde je integrován a vzděláván, eventuelně při diagnostickém pobytu klienta ve speciální škole či zařízení.

7. Střediska výchovné péče, kurátor pro mládež; diagnostický ústav, výchovný ústav Ikona1 Charakteristika a popis zařízení zabývajících se poruchami chování (etopedická péče), kriminalitou dětí a mládeže. Ikona2 Speciálně pedagogická disciplína etopedie.

STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE (SVP) - je specifickým zařízením v rámci prevence, které poskytuje ambulantní, internátní a poradenskou péči dětem, mladistvým a jejich rodičům, učitelům a dalším zájemcům; má v programu i péči o mladistvé alkoholiky a narkomany. Zákon ČNR o předškolních zařízeních a školských zařízeních č. 395/1991 Sb., část III., díl I. Školská zařízení, § 31 a) uvádí: a) SVP pro děti a mládež poskytuje všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mládeži s negativními jevy chování, pokud nejsou důvody pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve speciálních výchovných zařízeních. b) SVP pro děti a mládež může být zřízeno jako internátní výchovné zařízení. c) SVP může plnit své úkoly za úplatu - úkoly SVP jsou formulovány v ”Metodickém pokynu k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež a stanovení výše úhrady za stravování a ubytování podle § 16 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb.”. - jsou součástí sítě školských zařízení preventivně výchovné péče a školských zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. - spolupracují s dalšími zařízeními preventivně výchovné, poradenské a terapeutické péče většiny resortů Cíl - předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dětí nebo narušení jejich zdravého vývoje; zmírňovat, nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již rozvinutých poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji. Personální zabezpečení:  vedoucí střediska

 psycholog  speciální pedagog – etoped  sociální pracovník Počet personálu a odbornost bude určovat charakter střediska, počet klientů, lokalita a závažnost krizové situace. Klienti:  Děti 3-26 let  Další účastníci jsou rodiče, pedagogové a další osoby podílející se na výchově apod. (partneři ve spolupráci) – SVP jim poskytují konzultace, odborné informace a pomoc. Nezabezpečují péči o klienty s předběžným opatřením, nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou. Spolupráce u) s PPP důležitý předpoklad při vyhledávání a ovlivňování dětí vhodných pro péči SVP předávání si klientů dle individuálních potřeb v) s SPC do SPC nejsou přijímáni klienti s výchovnými problémy; když pracovníci SPC zjistí symptomy mravního narušení či patologické jevy v rodině, spolupracují se SVP a opačně – předávání si klientely w) s výchovnými poradci síť spolupracovníků v terénu (školy) x) s odbory sociálních věcí sociální kurátoři /v této kapitole samostatná pasáž v rámci primární prevence spolupráce při vzdělávání pedagogů, preventivních programech z pohledu sekundární prevence se jedná o intervenci a krizovou intervenci ve školách se zvýšenou trestnou činností, šikanou apod. y) s diagnostickými ústavy dobrovolné diagnostické pobyty, společná činnost ap. SVP   

Prevence a terapie sociálně patologických jevů a poradenství Závažná forma výchovných problémů, klienti na něž „nestačí“ PPP, SPC Spíše pubescenti, adolescenti; rodiče dětí (disharmonické a rozpadající se rodiny, útěky z domova)

Obsah: z) Častá psychoterapeutická intervence aa) Prevence bb) Depistáž, vyhledávání klientů cc) Spolupráce s diagnostickými ústavy  

obvykle zřizována MŠMT forma ambulantní, stacionární a internátní

a) Ambulantní oddělení  na základě žádosti osob odpovědných za výchovu nebo dětí starších 15 let, zajišťují diagnostiku poruch chování a sociálního vývoje a na základě diagnostiky poskytují jednorázovou intervenci, krátkodobé či dlouhodobé vedení (forma individuální, skupinová či rodinná terapie).  vypracovávají a pomáhají realizovat terapeutické individuální programy i programy pro skupiny klientů, zprostředkovávají kontakty do jiných typů zařízení.  na podnět škol vypracovávají programy pro třídní kolektivy k řešení a eliminaci šikany, školního násilí, zneužívání návykových látek apod.  poskytují služby zaměřené na volbu dalšího vzdělávání či povolání (pouze pro vlastní klienty)  uskutečňují metodické schůzky a porady s pedagogickými pracovníky škol, školními psychology a školními metodiky prevence. b) Stacionární oddělení  specifická forma denní péče (denní program)  skupinový program poskytující klientům v mimoškolní době odbornou a terapeutickou péči.  klienti se po ukončení odpoledního programu vrací domů a jsou zařazeni do následné ambulantní péče. c) Internátní oddělení  pobyt na programu dobrovolný, smlouva mezi střediskem, klientem a zákonnými zástupci (6-8 týdnů)  vytváří podmínky pro navázání kontaktu s rodinou či zákonnými zástupci a společně řeší problém klienta v souladu s individuálním programem  podmínkou přijetí do pobytového programu je předchozí ambulantní spolupráce a zpracování základního individuálního programu pomoci.  do internátní péče nepřijímá klienty v akutním stadiu onemocnění, intoxikované, bacilonosiče a klienty, kterým bylo uloženo karanténní opatření.  Péče částečně hrazena, není přerušena školní docházka  Programy, podoba s komunitními terapeutickými systémy  „Preventivně výchovný pobyt“ – motivace, posílení pozitivních rodinných vazeb, spolupráce s rodinou Internátní oddělení mají svoje programy, které se v různých zařízeních liší, nejvíce se zpravidla podobají komunitnímu terapeutickému systému. Komunitní způsob: koedukovaná skupina  sebepoznání, osobnostní rozvoj, sociální dovednosti, orientace v životních situacích  posílení pozitivních rodinných vazeb  udržení spolupráce členů rodiny dítěte  sociálně terapeutická práce: Skupinová a vrstevnická p. Individuální p. Kontext primární rodiny

Kontakt se školou Po ukončení pobytu je možná následná ambulantní spolupráce dítěte a jeho rodiny s pracovníky střediska. Další činnosti střediska: Poradenské  zabezpečování kontaktů s klienty a spolupracujícími subjekty,  zprostředkování kontaktů klientům s jinými typy zařízení dle povahy jejich problémů,  vedení klientů v poradenských kontaktech,  metodické schůzky a porady s pedagogickými pracovníky škol, školními psychology a školními metodiky prevence,  poradenství po telefonu (krizová intervence). Diagnostické  speciálně pedagogická a pedagogicko-psychologická diagnostika poruch chování a sociálního vývoje,  psychologická diagnostika osobnosti,  sociální diagnostika podmíněnosti příčin poruch chování a sociálního vývoje. Ikona7 Vocilka, M. a kol. (1996). Náplň činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež. Praha: Tech-Market.

DIAGNOSTICKÝ A VÝCHOVNÝ ÚSTAV Ikona5 Tato látka je opakováním ze speciální pedagogiky a etopedie – oprašte si své „starší znalosti“, budete to u zkoušky potřebovat! Popište co je diagnostický a výchovných ústav a alespoň pět odkazů na literaturu, kde se o dané problematice můžete dočíst.

SOCIÁLNÍ KURÁTOR (zpracováno z materiálů OÚ v Olomouci, 2005) Charakteristika: Sociální kurátor je specializovaný sociální pracovník, který se zaměřuje na práci se zletilými sociálně rizikovými jedinci a skupinami obyvatel, ohroženými sociálním vyloučením. Je pracovníkem prevence kriminality, resp. terciální prevence obecně. Současná právní Úprava pojmenovává klienty sociálního kurátora souhrnně jako "občany společensky nepřizpůsobené".

Sociální kurátor (SK):  vyhledává osoby v tíživé sociální (životní) situaci či se tyto se samy obracejí na sociálního kurátora;  nabídka práce pro SK je zprostředkována jinou osobou nebo zařízením, kterým je známá situace klienta;  SK depistážní činností sám a ve spolupráci s obcí v příslušném území vyhledává klienty a realizuje nebo zprostředkovává pomoc. Kontakt s klienty  je svobodný, dobrovolný a nízkoprahový;  realizuje se jako přímý nebo zprostředkovaný.  kontaktní prvoliniová práce;  individuální případová práce na základě svobodného rozhodnutí klienta. Pracovní činnosti: Sociální kurátor vykonává tyto činnosti:  aplikuje metodu kontinuální sociální práce, kterou minimalizuje následky nepříznivé sociální situace klientů, usiluje o navázání socio-terapeutického vztahu s klientem, kterým sleduje komplexní a dlouhodobé působení na klienta ve smyslu poskytování všestranné pomoci.  kontaktuje klienty ve věznicích, ústavech, léčebnách, na ulicích a nouzových nocležnách a připravuje společně se specialisty těchto zařízení plynulý přechod klientů do života mimo tato zařízení  vyjednává a předjednává v zájmu klientů, je-li k tomu jimi zmocněn, především záležitosti spojené s ubytováním, zaměstnáním a materiálním zabezpečením po návratu do běžného života  nabízí pomoc zejména osobám po návratu z výkonu trestu, výkonu vazby, po ukončení ústavní výchovy dosažením zletilosti, osobám bez přístřeší a dalším osobám ohroženým sociálním vyloučením. Zaměřuje se především na mladé dospělé klienty.  zpracovává sociální anamnézu a diagnózu, individuálně vyhodnocuje naléhavost jednotlivých aspektů klientovy situace a vypracovává společně s ním postup řešení, poskytuje výchovnou, poradenskou a psychoterapeutickou péči  vede své klienty k upevňování, eventuálně vytváření pozitivních vazeb k okolí, zabraňuje jejich sociální izolaci  omezuje vliv sociálně patologických skupin na klienta  pracuje s rodinou klienta a spoluvytváří podmínky pro jeho úspěšnou koexistenci v sociální skupině (rodině, pracovním týmu)  spolupracuje s klienty, kteří ho vyhledali, a sám také oslovuje potenciální klienty, přitom vždy respektuje práva klientů a princip dobrovolnosti spolupráce. Dodržuje profesní etiku stanovenou kodexem (Etický kodex SSP)  rozhoduje o peněžitých a hmotných dávkách podle příslušného předpisu  koordinuje práci s klienty v obvodu obecního úřadu s rozšířenou působností  seznamuje se průběžně se sociálním klimatem svěřené lokality a provádí depistážní činnost, zobecňuje získané poznatky a dává je k dalšímu využití orgánům samosprávy, aktivně spolupracuje se všemi subjekty pomoci občanům, formuje sociální síť, kterou

    

využívá při práci s klienty. Udržuje si aktivní přehled o zařízeních, která participují na pomoci klientům. Podílí se na komunitním plánování. na požádání doprovází klienty při jednáních, vyžadují-li to okolnosti případu orientuje se v souvisejících právních předpisech vede přiměřenou dokumentaci vzdělává se tak, aby jeho odbornost vždy odpovídala požadavkům praxe, zúčastňuje se vzdělávacích akcí pořádaných profesní sekcí sociálních kurátorů a dalších institucí klientům a všem občanům poskytuje sociálně-právní poradenství při řešení kritických životních situací

Oddělení péče o nepřizpůsobené občany: koordinátor sociální péče - sociální kurátor zajišťuje:  koordinaci a usměrňování péče o občany společensky nepřizpůsobivé v obvodu obecného úřadu, s rozšířenou působností  sociálně-právní poradenství občanům společensky nepřizpůsobivým (občané propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, občané proti nimž je vedeno trestní řízení, případně jimž byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, a kteří ji potřebují k překonání nepříznivých sociálních dopadů, občané závislí na alkoholu nebo jiných toxikomaniích, kteří sociální péči potřebují v řešení sociálních situací, občané žijící nedůstojným způsobem života, občané propuštění ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosažení zletilosti), depistážní činnost  odborné práce při socializaci a resocializaci osob, participace na zpracování a realizaci programů zacházení s odsouzenými ve výkonu trestu, resocializaci osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a mladých dospělých propuštěných ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, realizaci a prosazování sociálních opatření ve vztahu k sociálně patologickým jevům a výkon terciární sociální prevence a poradenství v oblasti kriminálně patologických jevů a dalších sociálních patologií  sociální práci s občany společensky nepřizpůsobenými, problémovými rodinami, skupinami nebo jednotlivci  rozhodování o peněžitých a věcných dávkách klientů dle příslušných právních předpisů  spolupráci se soudy, státními zastupitelstvími, Policií ČR, probační a mediační službou, zařízeními pro výkon trestu a pro výkon vazby, školskými zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy, s orgány obcí, zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, úřady práce, charitativními aj.  přednášky a individuální konzultace s odsouzenými ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody  zprostředkování pomoci poradenských, zdravotnických a jiných odborných pracovišť společensky nepřizpůsobeným občanům  odborné zprávy pro orgány činné v trestním řízení (např. k podmíněnému propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody), vězeňskou službu, probační a mediační službu, školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (zajištění sociální diagnózy, sociální anamnézy)  v rámci projektu „Dům na půl cesty“ poskytování sociálního poradenství a ve spolupráci se SNO Olomouc, a.s. v odůvodněných případech umožňuje ubytováním mladým lidem propuštěným po dovršení 18 let z ústavní nebo ochranné výchovy

Právní předpisy nutné pro práci sociálního kurátora (základní znalost):  zákon č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody  vyhláška MS č.345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody  zákon č.293/1993 Sb., o výkonu vazby  vyhláška MS č.1 09/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby  zákon č.109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních  zákon č.37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi  vyhláška č.l87/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem jinými toxikomaniemi  zákon čo257/2000 Sb., o Probační a mediační službě  zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon  zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Okruh osob zařazených mezi občany společensky nepřizpůsobené vyjmenovávají zákony a vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb. v § 52: dd) občané propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; ee) občané, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen, a kteří potřebují sociální péci k překonání nepříznivých dopadů; ff) občané závislí na alkoholu nebo jiných toxikomániích, kteří sociální péči potřebují v řešení sociálních situací; gg) občané žijící nedůstojným způsobem života; hh) občané propuštění ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosažení zletilosti. Ikona7 Kolektiv autorů (2007). Příručka pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, katedra sociální práce. Ke stažení http://projekty.osu.cz/metakor/dok/prirucka_pro_metodiky.pdf

8. Poradenství práce s talentovanými dětmi. Ikona1 Poradenství pro školy, rodiče a širokou veřejnost v oblasti talentu a jeho rozvoje. Ikona5 Tato kapitola obsahuje především legislativní informace a internetové odkazy na problematiku nadání a talentu. Ve výuce si něco povíme o diagnostice talentu a nadání a některé testové metody vyzkoušíme.

PORADENSTVÍ PRÁCE S TALENTOVANÝMI DĚTMI

Vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů je zakotveno ve Školském zákoně: Zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tzv. Školský zákon) se věnuje vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů zejména v § 17 a 18: § 17 Vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů (1) Školy a školská zařízení vytvářejí podmínky pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů. (2) K rozvoji nadání dětí, žáků a studentů lze uskutečňovat rozšířenou výuku některých předmětů nebo skupin předmětů. Třídám se sportovním zaměřením nebo žákům a studentům vykonávajícím sportovní přípravu může ředitel školy odlišně upravit organizaci vzdělávání. (3) Ředitel školy může mimořádně nadaného nezletilého žáka na žádost osoby, která je v souladu se zvláštním právním předpisem* nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka (dále jen „zákonný zástupce"), a mimořádně nadaného zletilého žáka nebo studenta na jeho žádost přeřadit do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku. Součástí žádosti žáka, který plní povinnou školní docházku, je vyjádření školského poradenského zařízení a registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost. Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který žák nebo student nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy. § 18 Individuální vzdělávací plán Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů. * Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Ikona3 Podrobněji rozvádí možnosti péče o talenty vyhláška MŠMT o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ze dne 9. února 2005 a to v části třetí (§ 12, 13, 14): § 12 (1) Mimořádně nadaným žákem se pro účely této vyhlášky rozumí jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech. (2) Ke vzdělávacím potřebám žáka s mimořádným nadáním se vyjadřuje školské poradenské zařízení. (3) Pro mimořádně nadané žáky může ředitel školy vytvářet skupiny ve kterých se vzdělávají žáci stejných nebo různých ročníků v některých předmětech. § 13 Individuální vzdělávací plán (1) Vzdělávání mimořádně nadaných žáků se může uskutečňovat podle individuálního vzdělávacího plánu, který vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy závěrů

psychologického vyšetření a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění vzdělávacích potřeb mimořádně nadaného žáka. (2) Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace žáka. (3) Individuální vzdělávací plán obsahuje: a) závěry psychologických vyšetření, která blíže popisují oblast, typ a rozsah nadání a vzdělávací potřeby mimořádně nadaného žáka, případně vyjádření registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost, b) údaje o způsobu poskytování individuální pedagogické nebo psychologické péče mimořádně nadanému žákovi, c) vzdělávací model pro mimořádně nadaného žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu zkoušek, d) seznam doporučených učebních pomůcek, učebnic a materiálů, e) určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat při zajišťování péče o mimořádně nadaného žáka, f) personální zajištění úprav a průběhu vzdělávání mimořádně nadaného žáka, g) určení pedagogického pracovníka školy pro sledování průběhu vzdělávání mimořádně nadaného žáka a pro zajištění spolupráce se školským poradenským zařízením, h) předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle zvláštního právního předpisu. (4) Individuální vzdělávací plán je vypracován po nástupu mimořádně nadaného žáka do školy nejpozději však do 3 měsíců po zjištění jeho mimořádného nadání. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu školního roku. (5) Za zpracování individuálního vzdělávacího plánu odpovídá ředitel školy. Individuální vzdělávací plán se vypracovává ve spolupráci se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem. (6) Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem. (7) Určený pedagogický pracovník školy sleduje průběh vzdělávání mimořádně nadaného žáka a poskytuje společně se školským poradenským zařízením podporu žákovi i jeho zákonným zástupcům. § 14 Přeřazení do vyššího ročníku (1) Ředitel školy může přeřadit mimořádně nadaného žáka do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku na základě zkoušky před komisí, kterou jmenuje ředitel školy. (2) Komise je nejméně tříčlenná a tvoří ji vždy: a) předseda, kterým je zpravidla ředitel školy nebo jím pověřený učitel, b) zkoušející učitel, jímž je vyučující předmětu dané vzdělávací oblasti, v prvním až pátém ročníku základního vzdělávání vyučující daného ročníku, c) přísedící, kterým je učitel vyučující předmětu dané vzdělávací oblasti. (3) Termín konání zkoušky stanoví ředitel školy v dohodě se zákonným zástupcem žáka nebo se zletilým žákem. Není-li možné žáka ze závažných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví ředitel školy náhradní termín zkoušky. (4) Žák může v 1 dni skládat jen 1 zkoušku. (5) Ředitel školy stanoví obsah, formu a časové rozložení zkoušky s ohledem na věk žáka. Zkouška ověřuje vědomosti a dovednosti umožňující žákovi plynulý přechod do vyššího ročníku a je zaměřena na jednotlivý předmět nebo vzdělávací oblast.

(6) Výsledek zkoušky určí komise hlasováním. V případě rovnosti hlasů rozhodne hlas předsedy. (7) O zkoušce se pořizuje protokol, který je součástí dokumentace žáka. (8) Ředitel školy sdělí výsledek zkoušky prokazatelným způsobem zákonnému zástupci žáka nebo zletilému žákovi. (9) Za neabsolvovaný ročník nebude žákovi vydáno vysvědčení. V následujících vysvědčeních se na zadní straně uvede, které ročníky žák neabsolvoval. Ikona7 Hříbková, L. (2009). Nadání a nadaní. Pedagogicko–psychologické přístupy, modely, výzkumy a jejich vztah ke školské praxi. Praha: Grada. Fořtík, V, Fořtíková, J. (2007). Nadané dítě a rozvoj jeho schopností. Praha: Portál. Ikona6a Setkali jste se ve vaší praxi s nadaným žákem, či sportovcem? Věděli jste si rady, jak ho dostatečně rozvíjet a stimulovat? V oblasti školství má Výzkumný ústav pedagogický na svých internetových stránkách http://www.vuppraha.cz sekci Nadání a také vydal volně ke stažení některé pracovní materiály pro zájemce o tuto problematiku: např. 1) Krok za krokem s nadaným žákem. Tvoříme individuální vzdělávací plán mimořádně nadaného žáka. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2009. 72 s. [cit. 2011-07-19]. ISBN 80-87000-28-1. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2010/02/Tvorime-IVP_CELY-v2-web.pdf 2) Vzdělávání nadaných dětí a žáků. Přehled základních dokumentů. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 64 s. [cit. 2011-07-19]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2010/02/Nadani_prehled.pdf 3) Vyhledáváme rozumově nadané žáky. Metodická příručka. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 68 s. [cit. 2011-07-19]. ISBN 80-87000-42-7. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2011/03/Vyhledavame-rozumovenadane-zaky1.pdf

9. Osobnost poradce, jeho kompetence a zásady komunikace. Supervize v pomáhajících profesích. Ikona1 Charakteristika osobnosti úspěšného poradce, kombinace osobnostních a vzdělanostních předpokladů. Supervize v pomáhajících profesích. Ikona2 Úvod do psychologie osobnosti, znalost termínů.

OSOBNOST PORADCE Při definování osobnosti poradce je důležité vycházet ze základní charakteristiky poradenství – pomoc druhým lidem! Z toho je nutno vycházet při popisu osobnosti vhodné pro práci v poradenství: ii) individuální vlastnosti + jj) vybavenost profesionálními kompetencemi a dovednostmi (profesní příprava, další vzdělávání) Osobnost  prosociální orientace, lehké navozování sociálních kontaktů, empatie;  stabilní osobnost, pružnost a schopnost adaptace;  schopnost udržovat určitý odstup a odolnost;  vysoká frustrační tolerance;  optimistické ladění,… Kompetence poradce - součást profesní přípravy 21. kognitivní kompetence 22. dovednosti Etické zásady v poradenství a dalších pomáhajících profesích (Novosad, 2000, 96-98; Říčan,  Krejčířová et al., 1997, 33-36):      

Kritičnost k oboru i vlastní osobě, schopnost sebereflexe Obětavost pod kontrolou Odborný zájem versus osobní zájem klienta Saturace citových potřeb terapeuta či poradce a ochrana klienta Kolegialita a otevřenost Respekt k důvěrnosti informací a údajů

PROFESNÍ PŘÍPRAVA PORADCŮ - VZDĚLÁVÁNÍ V PORADENSTVÍ Ikona6a Často se vedou diskuse, kdo všechno může být poradcem; zda to může být pouze odborník v příslušném oboru: tzn. psychiatr, psycholog, psychoterapeut, sexuolog; v oblasti osob s postižením speciální pedagog či sociální pracovník; nebo zda můžeme k poradcům počítat i učitele, vychovatele ap. Jaký je váš názor?

Klinický psycholog, psychoterapeut, (psychiatr)  

absolvování jednooborového studia psychologie speciální průprava – atestace klinický psycholog ve zdravotnictví (www.ipvz.cz, www.akpcr.cz)

 

specializovaný teoretický a praktický výcvik v terapii, kterou chce psychoterapeut vykonávat (sebezkušenostní výcvik) + práce pod supervizí všeobecný rozhled a vzdělání

Speciální pedagog, sociální pracovník     

absolvování bakalářského či magisterského studia speciální pedagogiky či sociální práce absolvování některých Vyšších odborných škol (sociální práce,…) další vzdělávání: výcvik vnímavosti k potřebám osob s postižením (mobilita na vozíku, prostorová orientace apod.) činnost pod odborným vedením - supervize

Pedagogický pracovník 



ten, kdo koná přímou vyučovací, výchovnou, speciálně-pedagogickou nebo pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání (učitel, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér, vedoucí pedagogický pracovník aj.) každý pedagogický pracovník se může dostat do situace, že je vybrán a poctěn důvěrou žáka, rodičů či kolegy, který má problém, a nějakým způsobem se svěřuje a žádá o „radu“

Sexuolog – sexuologie (poradenství) Sexuologie je lékařský obor zabývající se lidskou sexualitou v normě i patologii, především funkčními sexuálními poruchami, poruchami partnerských vztahů odrážejících se v sexuální oblasti. Dále diagnostikou a léčbou sexuálních deviací, poruchami sexuální identity a orientace, terapií funkčních sexuálních poruch a vztahů obecně. Využívá k tomu vědních oborů medicíny, psychologie, sociologie, antropologie, etologie a etnologie. Ikona3 Literatura: Fifková, H. (1998). O sexu s Hankou. Praha: Grada. Kniha Hanky Fifkové O sexu s Hanku mě zaujala podtitulkem „Výuková pomůcka pro studující středních a vyšších zdravotnických škol“ a také informací na přebalu knihy, že autorka trénuje ve výcvikových kursech pedagogy sexuální výchovy. Knihu bych zařadila do kategorie populárně-naučná literatura. Kniha neobsahuje žádné grafy, výsledků výzkumů využívá většinou pouze k ilustraci informace o normalitě vyskytujících se jevů a problémů v oblasti sexu a sexuality obecně. Autorka šetří ve svém slovníku cizími slovy, jsou-li používána, vždy jsou podána s vysvětlujícími informacemi. Kniha vzhledem úzká je nabita základními informacemi ze všech důležitých oblastí „sexu“. Autorka se zabývá výše zmíněnou problematikou s citem, kniha je díky příkladům potíží klientů sexuologické ambulance velmi čtivá. Využití vidím spíše pro praxi, opravdu vhodnou může být pro použití v autorčiných kurzech pro pedagogy sexuální výchovy, pracovníky krizových center a především laickou veřejnost. Odborníci by si danou literaturu měli

samozřejmě doplnit literaturou více odbornou, neboť tato publikace si za cíl „vědecké pojetí sexuality“ rozhodně neklade. Obsah: Autorka v úvodu seznamuje čtenáře se záměrem a uspořádáním své publikace, chce „otevřít dveře své pracovny“ a podělit se o informace o sexuálních problémech, s nimiž se na ní nejčastěji lidé obracejí. Říká, že ví, jak je těžké se rozhodnout se přijít poradit v této, pro mnohé velice intimní a privátní oblasti a myslí si, že člověk má být na problémy připraven a snažit se pochopit problémy lidí ve svém okolí. V jednotlivých kapitolách popisuje konkrétní problémy, které doplňuje příběhy ze své praxe, důvody vzniku problémů a nabízí možnosti k řešení. Vždy na závěr kapitoly zařazuje První pomoc, ke které dodává, že by si s ní měl člověk vystačit do doby, než se rozhodne navštívit odborníky. Doporučuje knihu všem, kteří se v této oblasti něčím trápí, nebo pro ty, kteří jsou těmto „trpícím“ nablízku. Celou problematiku, která je v knize řešena můžeme rozdělit do několika oblastí: 23. poruchy sexuálních funkcí, 24. sexuální odchylky, 25. homosexualita, 26. HIV/ aids, 27. sexuální zneužívání, znásilnění a obtěžování, 28. sexuální mýty a sex v médiích. Těchto hlavních šest kapitol je doplněno informací o normalitě a abnormalitě, o tom jaké druhy norem jsou používány (vysvětlení normy statistické, individuální/osobní, právní a morální), co je považováno za normu v naší společnosti v oblasti sexu. V závěru doktorka Fifková podotýká, že by se každý při vyslovení slova „normální“ či „nenormální“ měl nad svým „hodnotícím soudem“ zamyslet. Některé kapitoly jsou samostatné, jiné jsou rozčleněny na „podkapitoly“. Každá podkapitola je většinou rozložena na úvodní „teoretický odstavec“ a pak autorka vždy vybírá příklady klientů z vlastní praxe, příklady a příběhy je text hojně proložen. Tato zvolená forma textu se mi jeví jako velmi přitažlivá, člověk si uvědomí, že problémy v sexuální oblasti, či jinak řečeno v oblasti intimního života, trápí mnoho lidí a že téměř vše, co se může jevit jako neřešitelný problém „už tu někdy bylo“. Nyní se podrobněji budu zabývat jednotlivými výše zmíněnými oblastmi. Nejprve Poruchy sexuálních funkcí. Na úvod kapitoly je zdůrazněno, že výskyt sexuálních dysfunkcí je v populaci poměrně vysoký a dle statistik někdy v průběhu života mělo problémy v této oblasti 16% mužů a 17% žen. Podkapitolami jsou informace o vaginismu, ženské frigiditě, poruchách orgasmu u žen, ztopoření penisu u mužů, předčasném výronu semene, hypersexualitě a poruchách sexuální apetence. Další významnou oblastí zájmu knihy jsou Sexuální odchylky. Autorka v obecném úvodu zdůrazňuje, že v sexualitě máme tři důležité oblasti (sexuální identifikace, sexuální orientace a sexuální chování) a porucha může nastat v kterékoliv z nich. Nejčastější poruchou identifikace je transsexualita, kdy se člověk cítí jako příslušník opačného, než je jeho fyzické pohlaví; nejčastější poruchou sexuální orientace je pedofilie a z poruch chování se nejčastěji setkáváme se sadismem, masochismem či patologickou sexuální agresivitou. Abychom mohli stanovit normu, opět se dostáváme k otázce co je „běžné“ v naší kultuře: u identifikace je psychický i fyzický rod člověka ve shodě (tělem muž se cítí mužem a žena ženou); u sexuální orientace – orientace na dospělou osobu, bez ohledu na pohlaví. Autorka za problematická pásma „sexuální dospělosti“ považuje trestní hranici 15 let. V oblasti sexuálního chování (způsoby navazování a realizace sexuálního kontaktu) je normální chování takové, kdy je kontakt realizován na základě oboustranného souhlasu a nepůsobí duševní či fyzické škody ani jednomu z partnerů. Následují informace o vzniku sexuálních odchylek (mýty o naučení a možnosti přeučení a tím vyléčení) a možnostech terapie. S lidmi trpícími sexuální odchylkou

se v ambulanci setkáváme především když: a) přicházejí řešit nedeviantní problém, deviantní původ problému se odkryje; b) přicházejí s jasnou žádostí – mám sexuální odchylku a potřebuji ji pomoci vyřešit a c) spáchali trestný čin se sexuální motivací (ústavní ochranná léčba sexuologická, ambulantní léčba). Léčba může být psychoterapeutická, hormonální a chirurgická a možnosti lze kombinovat. Další významná kapitola je nazvána Láska je láska a zabývá se homosexualitou. V naší republice už homosexualita nepatří mezi duševní nemoci či poruchy a odborníci se nesnaží ji vyléčit. V této kapitole se dočteme o různých „mýtech“, které jsou vysvětlovány či rozebírány. Patří sem otázky větší promiskuity, uvědomění si své „odlišné“ orientace. Zajímavá a jistě potřebná část kapitoly je nazvaná Homosexuální děti a heterosexuální rodiče, kde je zdůrazněn význam postoje rodičů a nejbližších k sexuální orientaci a opačně Heterosexuální děti a homosexuální rodiče. Tato druhá kapitola otevírá téma nyní často diskutované, v souvislosti s registrovaným partnerstvím, možnostmi adopce či pěstounské péče pro homosexuální páry apod. Kapitola nazvaná Netvařme se, že tu není pojednává o problematice nemoci aids. Autorka podotýká, že o AIDS a HIV už toho bylo mnoho napsáno, ale že si myslí, že informací na toto téma není nikdy dost. Stručně shrnuje poznatky o aids a připomíná, že v ČR je evidováno (bylo v roce vydání knihy - 1998) 400 HIV pozitivních lidí, skutečné číslo se však odhaduje několikanásobně vyšší. Je to dáno kromě neznalosti také obavou ze zjištění pozitivity. Tato obava je však při současném vývoji medicíny krátkozraká, neboť existují kombinace léků, které snižují počet HIV částic v těle a podstatným způsobem prodlužují život člověka. Samozřejmě nemluvě o možnosti ohrožujícího sexuálního chování. Autorka upozorňuje na nedůslednost a lehkovážnost při navazování nových sexuálních vztahů, ale i při milování se se stálým partnerem (přitom statistiky nevěry jsou v tomto směru alarmující). Kapitola je zakončena příběhem dívky, která se stala HIV pozitivní po prvním sexuálním styku se svým prvním přítelem (zdůrazňuje, že se připravila pomocí antikoncepce, aby neotěhotněla, ale že problematiku AIDS ji nenapadlo řešit). Nyní jezdí po republice a pořádá besedy. Další dvě kapitoly hovoří o sexuálním zneužívání, znásilnění a sexuálním obtěžování. Ta první je nazvaná Bolest na celý život a zabývá se sexuálním zneužíváním. Zde jsou příklady a osobní příběhy obzvláště bolestivé. Z výzkumů víme, že sexuální zneužívání, ve světě i u nás, existuje ve velké míře. Je dobře, že se o této problematice více mluví, na snížení množství případů sexuálního zneužívání a viditelné zkvalitnění prevence si však ještě asi počkáme. Autorka dodává čísla z výzkumu provedeného v ČR, kdy na dotaz zneužívání do 15 let odpovědělo kladně 8% žen a 5% mužů. Sexuální zneužívání lze dělit na „domácí“, neanonymní a anonymní. Důsledky zneužívání jsou úměrné věku, kdy zneužívání začalo, délce trvání a také se předpokládá, že se člověk lépe vyrovná se zneužitím jednorázovým, neznámým člověkem; než se zneužíváním ze strany osob blízkých. Mezi důsledky zneužívání patří: změny nálad ve smyslu depresivity, úzkosti, apatie; zhoršení koncentrace, nespavost, noční děsy; změny chování apod. Z odložených důsledků sexuálního zneužívání lze jmenovat pozdější promiskuitu, tendenci k nadužívání či zneužívání a závislosti na omamných látkách; snížení sebehodnocení a sebeúcty; poruchy sexuality až sebevražedné tendence a pokusy. Druhá kapitola Sex a moc informuje o znásilnění a obtěžování. Zde se autorka především zmiňuje o typických pocitech spoluzodpovědnosti a viny obětí znásilnění, které často vedou k mlčení o spáchaném násilí. Znásilnění za pomoci fyzické síly autorka odlišuje od „nucení k sexu v nerovných podmínkách“ (závislost na partnerovi, šéfovi, problematika lékařů v ordinacích apod.). Celá kniha je zakončena kapitolami Kdybych to býval věděl a Pravda nebo lež. První se zabývá sexuálními mýty, které mohou znesnadňovat lidem v oblasti sexu život. Patří sem podkapitoly: Onanování (masturbace, autoerotika) škodí;

Děti nemají sexuální pocity; O menstruaci a poluci se nemluví; Mýty o první souloži; Sex je soulož a ten správný orgasmus je jen při souloži; Velký penis zaručuje kvalitní sex; Při souloži žena dostane křeč a už ho nepustí; Neexistují rozdíly mezi ženskou a mužskou sexualitou; Ke stáří sex nepatří; Vibrátor je umělý a není to s ním ono a Mýty o antikoncepci. Tato kapitola vychází ze zkušeností autorky s diskusemi na školách, s dětmi, učiteli, kde se výše zmíněné „škodlivé mýty“ často objevují. Úplný závěr je věnován „poctě a kritice“ médií v oblasti osvěty v sexu. Diskutuje se zde o dvou pólech vlivu médií, od osvětově naučného a kultivačního po vliv dezinformační. Vše je zakončeno výše zmíněnou kapitolou o normě a normalitě. Závěrem autorka děkuje čtenářům za přečtení knihy a konstatuje, že jestli jsme se v některém příběhu našli, jen to podtrhuje skutečnost, že „i když si člověk v dané chvíli připadá se svým trápením sám na celém světě, existují stovky a tisíce lidí, kteří prožívají to samé, a je dobré to vědět!“ Kniha je doplněna několika kontaktními adresami na sexuologické ambulance či oddělení. Ikona10 V poradenské praxi rozhodně není dostačující pouze vysokoškolská kvalifikace, ale předpokládá se účast na celoživotním vzdělávání. Dále také činnost pod odborným vedením (supervize), spolupráce s kolegy, výměna zkušeností. BEZ SUPERVIZE BY ŽÁDNÝ POMÁHAJÍCÍ PROFESIONÁL PRACOVAT NEMĚL!

SUPERVIZE V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH Ikona1 Získání informací o supervizi. Ikona2 Zde doporučuji jako úvod znát něco z osobnosti poradce, systému vzdělávání v poradenství, etice; lze ale použít i informace o syndromu vyhoření. Ikona5 Proč tato kapitola? Jako nastupující učitelé, vychovatelé, trenéři, sociální pracovníci apod. jistě na svém pracovišti uvítáte někoho, kdo Vás bude schopen zasvětit „do tajů“ jak to na pracovišti chodí, bude Vám pomocníkem, informátorem a také trochu „korektorem Vašeho nadšení či omylů“. Autoř Hawkins a Shohet (2004, 29) píší, že „Učitelé, probační úředníci, sociální pracovníci, psychologové, lékaři apod. si často stěžují, že jim podpora tolika klientů a pacientů nepřetržitě odsává energii, ale jim samým se dostává podpory jen velmi málo.“

Supervize - zprostředkování nezatíženého náhledu na činnost, kterou člověk vykonává, s cílem vyvarovat se chyb, s cílem osobního a profesního růstu nebo s cílem potvrzení kvality této činnosti. Supervizor je ten, kdo pomáhá zprostředkovat pohled "zhora", vede k cíli, poskytuje důvěru, bezpečí a respekt.

Funkce supervize Vzdělávací (formativní) Rozvoj dovedností, schopností, porozumění  Pomocí reflexe a sebereflexe  Pomocí rozboru práce s klienty Podpůrná (restorativní) Reakce na působení emočně náročné práce Viz syndrom vyhoření Řídící (normativní) Kontrola kvality  standardy, etické standardy

Druhy supervize VERTIKÁLNÍ A HORIZONTÁLNÍ VÝUKOVÁ  Supervizor = učitel  Výhradně vzdělávací funkce, rozbor práce s klienty VÝCVIKOVÁ  Vztah instruktor - účastník  Vzdělávací funkce, role studentů (zodpovědnost supervizora za práci s klienty = i řídící a normativní role) ŘÍDÍCÍ (MANAŽERSKÁ)  Role nadřízený – podřízený PORADENSKÁ SUPERVIZE  Konzultace o otázkách, které chtějí supervidovaní rozebrat (zkušení pracovníci)

Typy supervize Skupinová Týmová Peer supervision (mezi kolegy) Ikona7 Hawkins, P. & Shohet, R. (2004). Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál.

Hess, A. K. (1980). Psychotherapy supervision: Theory, research and practice. New York (NY): Wiley. Matoušek, O. a kol. (2008). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál.

SYNDROM VYHOŘENÍ – „Burn out syndrom“ Syndrom vyhoření charakterizujeme jako - ztrátu profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí.  bývá spojen se ztrátou činorodosti a poslání, zájmu o práci, projevuje se pocity zklamání, negativním hodnocením minulosti  jedinec je spokojen se stereotypem, rutinou; je bez potřeby dalšího sebevzdělávání, osobnostního růstu Vývoj syndromu: syndrom vyhoření je zakončením procesu, který může trvat řadu let; probíhá v několika různě dlouhých fázích: 29. Nadšení – angažovanost v práci, ideály 30. Stagnace – redukce ideálů, protože se nedaří jejich realizace. Požadavky vedoucích, kolegů a klientů začínají být obtěžující 31. Frustrace – práce se jeví jako zklamání, klienti jsou vnímáni jako přítěž 32. Apatie – vyhýbání se aktivitám navíc, odborným diskuzím. Je-li nutno udělat něco nad rámec nutných povinností, projevuje se zaměstnanec nepřátelským chováním 33. Syndrom vyhoření – úplné vyčerpání Prevence syndromu vyhoření: relaxační či antistresové programy  víra ve smysl poslání, vědomí potřebnosti  duševní hygiena, relaxace  sebereflexe, sebekontrola Ikona6e

Praktická ukázka programu - prevence stresu a vyhoření (více praktická ukázka při výuce – seminář) Návod č. 1  rozpoznat stres  ujasnit si svoje potřeby  začít snižovat zátěž Kroky: Zmapování současného stavu Máte dostatek spánku? Dopujete se? Jíte moc? Máte nadváhu? Umíte se uvolnit? 5 skupin stresových situací

    

Časový stres Stres ze zodpovědnosti Sociálně-psychologické stresy (zodpovědnosti rozhodnutí za druhé, …) Stresy vnitřního nesouhlasu Vnější fyzikální stresory

Reakce na stres: BOJ x ÚTĚK  Citové reakce  Tělesné – fyziologické reakce  Reakce v chování a činnosti  Ovlivnění myšlení – „máme problému plnou hlavu“ Odolnost vůči stresu: zkušenost se zátěží; fyzické a psychické zdroje, zdravotní stav; vlastní hodnocení situace  Tělesné: zdraví, fyzická forma, odpočinek, výživa  Duševní: láska k sobě a životu  Citová stabilita – vyrovnanost  Dobrý vztah k životu  Zodpovědnost za sebe sama  Strategie  Relaxace, krátké „oddechovky“ – „time-out“  Tělesné aktivity – ventilace stresu, napětí  Duševní trénink - nové neznámé situace – informace  Osobní zdroje (pohovor – oblečení, …), Organizace času – „požírače času“  Zvládání emocí Ikona7 Bartošíková, I. (2006). O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Praha: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů. Kallwass, A. (2007). Syndrom vyhoření v práci i osobním životě. Praha: Portál. Stoch, Ch. (2010). Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada.

10. Poradenské aktivity dalších institucí: programy a aktivity 1. Ikona1 Seznámení s dalšími poradenskými aktivitami – zde internetové poradenství, telefonické krizové linky. Ikona2 Znalost hlavních institucí poradenské sítě (školských a mimoškolských).

INTERNETOVÉ PORADENSTVÍ V současnosti je nedílnou součástí poradenství i poradenství prostřednictvím internetové sítě. Tento druh poradenství má své klienty, často je využíván z důvodu snadné dostupnosti a anonymity. Internetové poradenství obecně vnímám jako důležitý a zajímavý způsob poradenství. V současnosti se neustále zvyšuje počet domácností s připojením k internetu, různá zařízení, školami počínaje a Ústavy sociální péče či Domovy důchodců konče, rozšiřují nabízené služby o kurzy „Základní orientace s prací s internetem“. A lidé, „surfující na vlnách www“ mají tendence hledat odpovědi na své vlastní problémy na těchto stránkách, využívají určité formy svépomoci či anonymní pomoci k řešení problémů svých i svých blízkých. Přestože tedy zůstávají skupiny obyvatelstva, kterým tato služba zatím z různých důvodů odepřena, myslím si, že poradenství pomocí internetu značně rozšířilo možnosti obecného poradenství, ve smyslu odborné rady člověku v nouzi.

Principy IP   

  

Anonymita – je to krok ke klientovi – umožňuje více anonymity, pro poradce je to krok zpět – nemůže se zeptat, ví jen to, co klient sdělí Nezávaznost – nepřebíráme za klienta zodpovědnost, ani kl. není vůči nám nijak vázán, ze strany poradce spíše podpora aktivity Bezpečí – pro klienta je to sice bezpečnější, ale pro poradce je to větší riziko. Máme kvalifikovaně reagovat s menším množstvím informací. Každé pracoviště si určuje svoji filosofii, etiku – souvislost s principem bezpečí, pracoviště je povinno chránit klienta proti zneužití jeho údajů, chránit jeho anonymitu Dostupnost prostorová – přístup k internetu je dnes skoro běžný, zvláště u mladých lidí časová – poradna musí garantovat, do kdy dostane odpověď Zdarma – klient platí pouze připojení k internetu (existují ale též služby expertů, kteří požadují honorář, pošlou odpověď, až kl. zaplatí) Trvanlivost – na rozdíl od LD se lze vracet k textu i později, výhoda pro klienta – může si text vytisknout, pro poradce opět prvek závaznosti – pozor na to, co píšeme, nesmíme ublížit U písemných materiálů je snazší supervize (lze se vracet k materiálům).

Hranice IP Můžeme navázat kontakt Jde o poradenství Edukace Jediný typ komunikace (psané slovo) chybí bezprostřednost nelze validně diagnostikovat vzdát se dg. Chybí reálné setkání s projevy emocí

/ / / /

ne vztah ne terapie ne doprovázení (dlouhodobé) komunikace „face to face“

/ /

okamžitá reakce můžeme provést dg.

/

domněnky

Typologie emailů  Testovací zneužívající e-mail – objevuje se málokdy (1%) Testovací e-mail má za účel ověřit důvěryhodnost internetové poradny a jejich pracovníků pro klienta. Základní strategií je „brát ho vážně“. Nikdy nevíme na 100%, jestli jde o testovací e-mail. Zneužívající e-mail vědomě zneužívá internetovou poradnu k uspokojení vlastních potřeb, které nespadají do oblasti internetového poradenství. Zneužívající maily posílají například klienti, kteří si připadají nezajímaví, vymýšlejí si, to se někdy zjistí později. Při zneužití internetové poradny jde o vědomé či opakované vymýšlení, rozesílání téhož problému na více adres. Klient si uspokojuje potřeby, které jsou mimo možnosti IP. Rozdíl mezi testovacím a zneužívajícím e-mailem: V prvním případě má klient zájem o pomoc, ve druhém ne. Podle toho také reagujeme – v prvním případě jej bereme vážně, možnost kontaktu otevíráme, ve druhém případě uzavíráme. Neodpovídáme na vulgární emaily, např. „Běžte do prdele, hovada…“ apod.. a na děkovné. 

Naléhavý e-mail – typický je dojem bezprostředního ohrožení klienta



Informativní e-mail – jde o konkrétní požadavky (na informace, pracoviště, odborníky atd.) 15-25% všech dotazů Nemůžeme vědět všechno a nebylo od nás zodpovědné hádat, musíme mít přehled, kdo to ví a rozhodnout se, na koho klienta odkážeme, eventuelně kdy odpovíme sami i na dotaz, který nepatří přímo do psychologického poradenství (je nutné znát psychosociální síť).  Poradenský e-mail – nejčastější (asi 70%) Nejčastějším tématem jsou vztahy (partnerské, přátelské, vrstevnické, rodinné), osobní problémy, závislosti, poruchy příjmu potravy…

Doporučená forma odpovědi na poradenský email      

Oslovení Ocenění snahy řešit problém Reflexe problému Vyjádření vlastního názoru, postoje, pojetí Doporučení k využití služby s vyšší mírou osobního kontaktu Závěr s povzbuzením

Odpověď redaktora na otázky spadající do kategorie poradenský e-mail by měla splňovat následující kritéria (totéž platí pro e-maily naléhavé a testovací, protože v praxi je neodlišujeme od poradenských): Odpovědi musí být: 34. podporující - máme na mysli empatickou podporu, ne utěšování či bagatelizaci zanedbání (vynechání) tohoto kritéria -

35. respektující (ne manipulativní) - nikdy nedoporučujeme klientovi přímo, co má udělat, ale obecně říkáme, co by mohlo v situaci, kterou popisuje, pomoci, respektujeme jeho schopnosti a právo rozhodnout se sám pro to, co udělá zanedbání 36. seriózní (ne vulgární, nic neříkající, příliš krátké, zobecňující…) odpověď má vycházet ze současné vědecké teorie, kterou má redaktor ověřenou ve své odborné praxi, přitom volí taková slova a formulace, která může tazatel pochopit. I když má redaktor dojem, že nejlépe by pomohl odborník tváří v tvář, a na takového odborníka ve své odpovědi odkazuje, neměl by chybět alespoň pokus o „první pomoc“- tedy co by se v tazatelově situaci dalo dělat zanedbání 37. zaangažované - protože jde o anonymní médium je třeba se vyvarovat frází a klišé, namísto toho využít existujících možností, jak projevit zájem a spoluúčast zanedbání Ikona3 Uvádím pro příklad volně dostupné odpovědi na dotazy z internetových stránek INTERNETPORADNA.CZ, odpovídá autorka doporučení pro psaní odpovědí a školící pracovnice PhDr. E: Smékalová, Ph.D. Př. A: DOTAZ „Vážená redakce, obracím se na Vás s prosbou o radu. Bydlím 3 roky s partnerem v mém bytě, který jsem si koupila do osobního vlastnictví a splácím úvěr. Bydlí s námi i mé 2 děti. S přítelem jsem si ze začátku dobře rozuměla, ale už 2x se stalo, že mě fyzicky napadl po požití alkoholu. Myslím, že měl stav nepříčetnosti. První krát to bylo před 2 roky. Třískal mi hlavou o zeď a zachránila mě moje přítelkyně, která přišla. Byla z toho v šoku a říkala, že to není normální. Druhý krát mě napadl před 2 týdny, když přišel z oslavy domů opilý a já jsem mu sbalila jeho trika a kalhoty ať se odstěhuje. Už delší dobu jsme se nebavili a říkala jsem mu, že se má odstěhovat. Byla jsem sama doma, přišel, osprchoval se a začal mě mlátit. Uprosila jsem ho, ať mě pustí na WC. Rychle jsem utekla bosky z bytu. Asi za hodinu jsem se vrátila, nechtěl mě pustit dovnitř. Až po půl hodině otevřel a řekl mi, že mi vyházel věci ven. Běžela jsem před barák a bylo tam vyházeno hodně věcí z potravin, oblečení a jídlo. Posbírala jsem to, co jsem ve tmě našla. Potom mě začal opět mlátit, až se mi podařilo utéct. Celou noc jsem seděla na lavičce a přemýšlela, co to mělo znamenat. Ráno jsem pouklízela, ale nějaké věci z bytu se ztratili, asi je někdo vzal, jak je viděl vyházené před panelákem. Na druhý den přišel z práce, tvářil se, že se nic nestalo a řekl, že to je všechno moje vina, že jsem ho neměla dráždit. Vůbec nevěděl, které věci vyházel, obvinil mě, že jsem si to vymyslela. Potom prohledával byt a dohledal nějaké věci, co rozházel za nábytek. Vůbec se mi neomluvil a tváří se, že se nic nestalo. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Bojím se, že se to bude opakovat. Myslíte, že to mohl být stav nepříčetnosti? Děkuji za odpověď.“ ODPOVĚĎ: 02.04.2008 17:34: Smékalová Etel, PhDr., Ph.D. Vážená paní, píšete o tom, jak Vás Váš přítel několikrát napadl, snažil se Vás vyhodit z Vašeho bytu, pak se Vám ani neomluvil. Na závěr se ptáte, zda může jít o nepříčetnost.

Na Váš dotaz bych chtěla reagovat takto: jednak je moc dobře, že jste se ozvala, protože situace je dle mého soudu vážná, jednak si myslím, že nejde o to, co konkrétně způsobuje agresivní chování Vašeho partnera (tedy zda jde o vy nepříčetnosti nebo ne - osobně si spíše myslím, že ne), ale o to, že jeho agresivní chování ohrožuje Váš klid a Vaše bezpečí, a také citové prožívání Vašich dětí. V situaci, kterou uvádíte, by bylo opravdu nejlepší přikročit k nějakému kroku, z kterého by Váš partner vyrozuměl, že takto dál žit nechcete. Jedna z možností je obrátit se na Azylový dům pro matky s dětmi (tel. 585419736), kam byste se mohla na čas uchýlit a projednat další možnosti v nějaké poradně. Tak, jak jste situaci popisovala, zdá se mi nejvhodnější tzv. Bílý kruh bezpečí, kde Vám poradí vše potřebné. Zároveň je zřejmě velice obtížné psychicky se "srovnat" s tím, že se k Vám takto Váš partner chová. V takových situacích má někdy člověk tendenci říkat si, že možná něco neudělal dobře, že třeba toho druhého nějak vyprovokoval, podobně jako Vy uvažujete o tom, zda nejde o nějakou nepříčetnost. To je právě taková past, do které můžeme spadnout, když máme toho druhého ještě alespoň trochu rádi. Proto mějte na paměti, že ať k němu cítíte cokoliv, ať má jeho chování jakoukoliv příčinu, NEMÁ PRÁVO VÁM UBLIŽOVAT! Velmi bych Vám doporučovala obrátit se na výše uvedené kontakty, protože v tak složité situaci člověk potřebuje podporu a radu, kterou bohužel není možné dodat přes internet. Zatím Vám držím palce, ať se Vaše situace co nejdříve vyřeší. S pozdravem Etel Smékalová Př. B: ODPOVĚĎ Jak nejlépe říct pětiletému dítěti, Že má jednoho z rodičů zavřeného? Vážená tazatelko, 1. říct, nesnažit se to zatajit 2. říct velice jednoduše pravdu - zjednodušeně v tom smyslu, že tatínek udělal něco, co není správné, bud nechtěl nebo se stala nehoda nebo apod. 3. zdůraznit na celé věci to dobré - že až si odpyká trest, až mu trest skončí a on se vrátí, bude to zase správný tatínek, nebude muset už mít špatné svědomí 4. poctivě odpovídat na otázky dítěte, které se vynoří, např. a co je to svědomí (když víš, že jsi udělal něco, co jsi neměl a trápí tě to uvnitř), co tatínek udělal (zjednodušit pro dítě tak, aby rozumělo). Určitě je to složitá situace a vysvětlování nebude příjemné a snadné, ale můžete počítat s tím, že dítě vaši férovost a otevřenost ocení - i když to bude možná pro něj těžké (může se na tátu zlobit nebo ho nechápat, může se paradoxně zlobit i na Vás - pak byste měla chápavě počkat, až to přejde), ale bude Vám věřit i příště a Váš vztah se tím do budoucna upevní. S pozdravem E. Smékalová

Ikona6e Příklad internetového poradenství: www.internetporadna.cz Projekt InternetPoradna si klade za cíl celorepublikově poskytovat poradenské služby prostřednictvím internetové sítě. Projekt byl ve svých počátcích realizován ve spolupráci s Pcentrem (zařízením na pomoc uživatelům drog) v Olomouci a Regionem Olomouc. Od roku 2001 je tento, dle mého názoru i statistik navštěvovanosti, úspěšný projekt realizován občanským sdružením InternetPoradna.cz. Server InternetPoradna.cz je velice progresivní, co se týká „reklamy“ (přestože letošní poslední zpráva hovoří o tom, že se server potýkal s finančními problémy), při používání různých známých českých serverů nacházím na mnoha místech odkazy na jejich internetové stránky. Například na portálu Helpnet.cz, který slouží především osobám s postižením, jejich rodinám a samozřejmě každému, kdo se danou problematikou z jakéhokoliv důvodu zajímá, jsem si všimla těchto odkazů. Internetové stránky jsou velmi kvalitně a přehledně zpracovány a poradna poskytuje poradenství v těchto oblastech:  zrakové  sluchové  tělesné  mentální postižení  drogy a závislosti  občanské poradenství  duchovní poradenství  psychologické poradenství  menšiny a cizinci  zaměstnanost  e-linka důvěry (linka důvěry formou chatu). V současnosti je do projektu zapojeno přes 150 odborníků – dobrovolníků z různých oblastí, kteří odpovídají na dotazy z oblasti jejich nabízené odbornosti. Další součástí projektu je archiv dotazů a odpovědí; různé články zabývající se sociální, psychologickou či jinou probíranou tematikou a reakce či recenze na ně; zájemci zde mohou nalézt seznamy pomůcek pro osoby se speciálními potřebami; lze se zapojit do diskusních skupin na různá témata, anket. Jsou zde, jako výborná pomůcka pro studenty v oblasti pomáhajících profesí, seznamy literatury aj. Podívejte se na stránky www.internetporadna.cz, vyberte si pro Vás zajímavou oblast a shrňte aktuální dění v této oblasti na Internetporadně. Ikona7 Horská, B., Lásková, A. & Ptáček, L. (2010). Internet jako cesta pomoci, internetové poradenství pro pomáhající profese. Praha: Slon.

TELEFONICKÉ KRIZOVÉ LINKY Telefonická krizová intervence (TKI) je provozována některými krizovými centry či centry psychosociální pomoci. Cíle TKI:  aktuální cíl – uklidnit klienta, stabilizovat stav, snížit nebezpečí prohlubování krize  perspektivní cíl – propracování blízké budoucnosti, nasměrovat na kontaktní střediska V ČR dvě formy: 1. specializované linky na určitou problematiku - linky bezpečí pro děti, domácího násilí, oběti trestné činnosti, problematika AIDS, gay linky, protidrogové linky, … 2. linky důvěry - nespecializované, otevřené komukoliv a čemukoliv … Př.: Drop In – drogy Stop AIDS Bílý kruh bezpečí – oběti násilí Linka bezpečí – pomoc týraným, zanedbávaným a zneužívaným dětem Návrat domů – pomoc rodičům po smrti dítěte Linka Asociace anonymních alkoholiků Atd. Ikona7 Knoppová, D. a kol. (1997). Telefonická krizová intervence. Linka důvěry. Praha: Remedium. Ikona5 Touto problematikou se budeme zabývat ve výuce, možná přinesete více i ve vašich projektech.

11. Poradenské aktivity dalších institucí: programy a aktivity 2. Ikona1 Seznámení s dalšími poradenskými aktivitami – příklady z mnoha. Poradny působící či primárně zaměřené mimo školství. Poradenství poskytované institucemi nabízejícími primárně jinou než poradenskou činnost. Ikona2 Znalost hlavních institucí poradenské sítě (mimoškolských).

DALŠÍ INSTITUCE, ORGANIZACE (zpracováno z Novosad, 2009)

1. Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy    

spolu s PPP většinou nejdostupnější poradenské instituce především osobní, rodinné, vztahové a partnerské poradenství např. rozvodová řízení, mezigenerační problémy, konzultace předmanželské, párů …. spolupracují s ostatními zařízeními jako linky důvěry, kurátoři, sociální pracovníci, apod.

2. Občanské poradny - nabízejí služby v oblasti:  rodina a mezilidské vztahy  sociální dávky a služby, sociální zabezpečení, nemocenské pojištění, …  pracovně-právní a občanskoprávní záležitosti, smluvní vztahy  ochrana spotřebitele  bydlení, problémy mezi nájemníky, majiteli, …  soudní řízení, ochrana práv  řešení dluhů  informace o veřejném sektoru a kompetencích orgánů státní správy i samosprávy  preventivní aktivity na posílení gramotnosti v oblasti právní, finanční a sociální -poskytování služeb formou osobní konzultace, telefonicky, písemně a jsou bezplatné

3. Poradny při organizacích – např. sdružení osob se zdravotním postižením Poradenské služby při krajských centrech pro osoby se ZP -zřízena Národní radou osob se ZP (NRZP) -Činnost zaměřena na osoby se ZP, rodiče dětí se ZP, pečující blízké osoby:  Právní konzultace  Sociálně-právní poradenství (žádosti o dávky sociální zabezpečení, účelové příspěvky, …)  Pomoc při hledání zaměstnání  Informace o: rekondičních, léčebných a rehabilitačních službách a pobytech; kompenzačních pomůckách; možnostech výchovy a vzdělávání, rekvalifikace; změnách legislativy. 

Zprostředkování: Osobní asistence, průvodcovské a tlumočnické služby apod. Kulturních, volnočasových, společenských akcí pro osoby s postižením i bez.

Poradenské aktivity sdružení lidí se ZP -Sdružují osoby se ZP a jejich blízké, dále osoby podílející se na „charitě“ apod.

1. svépomocná sdružení - osob s tělesným, sluchovým, zrakovým postižením, kluby kardiaků, astmatiků, osob s roztroušenou sklerózou apod. - poradenství často z vlastních zkušeností, pocit „nejsme v tom samy“ 2. sdružení občanů - často profesionalizovaná svépomocná sdružení – statut poskytovatele soc. služeb, chráněné dílny apod. - většinou se zaměřují na základní a navíc odborné sociální poradenství Většinou zastřešeny Asociací poraden pro osoby se zdravotním postižením (APZP) – více www.apzp.cz Podívejte se na stránky a vyberte z členských organizací některou, která vás zaujala a popište náplň a cílovou skupinu. 3. centra samostatného života - filozofie nezávislého život „independent living“ - pracovníci především samy osoby s postižením – předávání zkušeností (mentoring a peer counseling) - naučit se nespoléhat na pomoc zvenku, být aktivní Př. Centrum Paraple aj.

4. Poradenské aktivity v oblasti státní správy (osoby se ZP, sociálně znevýhodnění občané apod.) 1. Krajské, městské, obecní úřady a jejich odbory - orientace ve službách, povinnostech - Odbory péče o občany (oddělení péče o ZP a staré občany např. zabezpečují:  Sociální administraci (evidence, sociální dávky, příspěvky, …)  Sociální služby (pečovatelská služba, domovy, stacionáře, střediska služeb ….  Řízení o přiznání a výplata adresných, pravidelných či jednorázových finančních dávek (např. „příspěvek na péči“; pořízení pomůcek; …) 2. Úřady práce Mají svá Informačně-poradenská střediska (především v oblasti pracovní – rekvalifikace, hledání vhodného místa, podporované zaměstnávání, tvorba míst pro občany se ZP, …)

5. Poradenské aktivity v oblasti zdravotnictví Nastartování kontinuálního procesu „zdravotně-sociální“ rehabilitace, snaha vybavit v té době pacienta základními prostředky (hmotnými i psychologickými) pro budoucí „fungování a přežití“ ve společnosti. Zprostředkovává se např. následná ambulantní zdravotní péče, rehabilitace, péče psychologická, ergoterapeutická apod. Diagnostika rodinného zázemí!!!

 

Lékař jako poradce Centra léčebné rehabilitace

6. Poradenské aktivity v církevní oblasti – církevní zařízení – duchovní v roli poradce -Pastorační činnost, charitativní činnosti církví – využití nejen věřícími občany -Duchovní, pracovník charity, nadace či diakonie

7. Poradenské aktivity další 1. Dětské krizové centrum -provádí diagnostiku a terapii týraných a dětem a jejich rodinám, které se ocitly v krizi. Zneužívané děti a jejich rodiny – odborná a expertní pomoc orgánům péče o děti, konzultační a školící činnost 2. Fond ohrožených dětí FOD -ochrana dětí bez rodičů, pomoc dětem v domovech pěstounské péče, hledání náhradních rodin -Sociální poradna FOD – zkvalitnění soc. právní ochrany dětí, zejména týraných a soc. handicapovaných; Informace o týrání 3. DCI (Defence for Children International) – Mezinárodní ochrana dítěte – Úmluva o právech dítěte – uvedení v praxi, poradní, informační orgán    

Rodinná centra Centrum pro rodinu a dítě komplexní ambulantní a lůžková péče dětem školního věku s poruchami chování D centrum, středisko etopedické prevence

4. Další: Prev-centrum, sdružení Podané ruce a mnoho dalších - nabízí pro ZŠ program primární prevence drogových záležitostí, šikany apod. Projekt LATA (laskavá alternativa trestu pro adolescenty; 15-20 let) - sekundární sociální prevence - problém terciální (postpenitenciární) péče - program zaměřen na aktivity (společné činnosti různého druhu) rizikového klienta a dobrovolníka (předpoklad bližšího vztahu s člověkem bez kriminálních sklonů); práce formou „smlouvy“ podepsané rizikovým klientem, dobrovolníkem, sociálním kurátorem či pracovníkem LATY. Min. délka kontaktu je 6 měsíců po 3 hod týdně. CESOP (centrum sociální prevence)

- "metoda dobrého startu“ – odborné koedukované internátní zařízení pro začleňování se do society pro osoby z ústavů, převýchovných ústavů, návraty z prvotrestu apod. Režim neodkladné péče (3 dny), azylové péče a resocializační péče Komunitní aktivity - komunitní preventivní programy (v regionu, koordinátor bývá škola) - nabízení smysluplného trávení volného času, spolupráce s dalšími subjekty - posilování sociální kontroly dětí a mládeže a sociálních vazeb v komunitě Komunitní programy pro rizikovou mládež Např. REP (Resocializační pomoc) v Liberci aj. Peer programy – primární a sekundární prevence zneužívání návykových látek: Big brothers, Big sisters (není motivováno televizní verzí) – v ČR označení Pět P (nabídka přátelství, podpory, prvence, péče a pomoci) - zaměřeno na děti mladší 12 let, potenciální rizikové dítě + dobrovolník (starší 18 let) ke společným činnostem (nutný souhlas rodičů či zákonných zástupců)

12. Poradenské aktivity a služby v adiktologii Ikona1 Získání poznatků z oblasti problematiky adiktologie, vědecké disciplíny zabývající se závislostmi. Ikona2 Mrkněte na etopedii, zde se problematika závislostí z hlediska poddisciplíny speciální pedagogiky také vyskytuje.

DROGOVÁ PREVENCE Zastřešující pojem pro opatření snižující poptávku po drogách je PREVENCE, tu dle Světové zdravotnické organizace (WHO) dělíme na 38. primární – předcházení užití drog u osob, které s ní dosud nejsou v kontaktu; odsun prvního kontaktu s drogou do vyššího věku 39. sekundární – předcházení vzniku, rozvoji a přetrvání závislosti u osob již drogy užívajících, či přímo závislých. Patří sem: včasná intervence, poradenství a léčení 40. terciální – předcházení trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání. Patří sem: sociální rehabilitace, doléčování, podpora v abstinenci, prevence zdravotních rizik u stále závislých klientů. Tuto prevenci zprostředkovávají především poradenské, výchovné, zdravotní a sociální služby, často činnost nestátních neziskových organizací.

PORADENSKÉ AKTIVITY A SLUŽBY V ADIKTOLOGII Cílová skupina poradenské činnosti: 1) uživatelé návykových látek v různém stupni experimentování s návykovými látkami či závislosti na nich; s různým stupněm motivace, očekávání a požadavků na poradenské služby (Broža in Kalina et al., 2003). 2) rodinní příslušníci uživatelů, blízcí známí Poradenství v adiktologii: kk) často netypické prostředí – klub, ulice, místnost kontaktního centra; ll) nejasná motivovanost uživatele k poradenství mm) terénní a kontaktní pracovníci (velké nadšení, menší profesionalita)

Typy institucí a zařízení 1) Nízkoprahové programy – klient by měl získat informace o svém stavu, dalším vývoji a možnostech ovlivnění - nastartování AHA efektu – změna postoje a chování, posílení vlastní iniciativy - nabídka dalších programů či služeb (NETLAČÍME!!) - ze strany klienta ambivalentní potřeba změny a) poradenství v terénu (streetwork) - „výměna stříkaček“, testování, často nabídka kondomů a náčiní na desinfekci; - nabídka služeb kontaktního centra b) K-centrum - nízkoprahové zařízení, cílem je „harm-reduction“, tj. snižování rizik pro injekční uživatele - v současnosti existuje ve většině větších měst - poskytování informací o bezpečném užívání drog, motivační rozhovory, poskytnutí či zprostředkování základního zdravotnického servisu a testů - nabídka posezení ve společenské místnosti, docházení na realizované programy - možnost poskytnutí informací rodičům o možnostech léčby; léčbu zprostředkují c) Ambulantní zařízení a programy - práce s klienty většinou už motivovanými k léčbě, rodiči klientů - specializovaná zařízení, někdy psychologické či psychiatrické ambulance - AT ambulance – léčba alkoholismu u dospělých - užití při lehčích formách závislosti, někdy po detoxifikaci d) Detoxifikace - léčebný postup, kdy se pod lékařským dohledem organismus závislého zbavuje účinků drogy - pouze první krok k abstinenci, sama o sobě nestačí – pak ambulantní péče či psychiatrická léčebna nebo terapeutická komunita. e) Střediska pro mládež (v ČR 4 zařízení)

- mládež 14-20 let, léčba trvá 2-4 měsíce; pak většinou ambulantní docházka a spolupráce s rodinou - vhodné pro začínající problémy či závislost do max. 2 let trvání f) Psychiatrická léčebna – oddělení pro léčbu závislostí - 3-6ti měsíční pobytový program - vhodné pro klienty s dlouhodobější závislostí na tvrdých drogách (pervitin, heroin; ale i alkohol) g) Terapeutická komunita - intenzivní dlouhodobé pobyty v rozsahu 6-18 měsíců - nejčastěji klienti nad 18 let, většinou situovány mimo město - vhodné pro klienty s rozvinutou dlouhodobou závislostí, kteří už absolvovali krátkodobější programy a neuspěli - vhodná pro ty, kteří zažili život na ulici a nezažili dobré vztahy (rodinné či partnerské) Terapeutická komunita je dle Hartla a Hartlové (2004, 267) „organizace léčby, v níž personál i pacienti vědomým úsilím vytvářejí otevřenými informacemi propojenou a koordinovanou skupinu se společným terapeutickým cílem; pacienti se zde stávají aktivními účastníky v terapii vlastní i v terapii spolupacientů, přenáší se na ně část zodpovědnosti za chod komunity i za léčebný proces; jde též o léčebnou metodu, v níž se využívá vlivu velké skupiny osob na jednotlivce; k hlavním principům patří: spoluúčast pacientů na léčení, účinná komunikace na všech úrovních, podíl každého člena na rozhodování, soudržnost, sociální učení, rychlá zpětná vazba o vlastním chování; s délkou účasti na komunitě se zvyšuje i odpovědnost, ale i výhody v míře soukromí“. Komunita umožňuje také zpětné informace o maladaptivním chování, podněcuje získání náhledu na vlastní problémy a na vlastní podíl při vytváření těchto problémů, má umožnit korektivní zkušenost a podporuje nácvik vhodnějších adaptivnějších způsobů chování. h) Dolečovací centra, centra následné péče - následná péče po léčebně či terapeutické komunitě - obsah: psychoterapie, poradenství, sociální práce, chráněné bydlení a práce apod. - usnadnění přechodu z léčby do života ch) Substituční léčba - pod dohledem lékaře se pacientům (především závislosti na opiátech) dodává náhradní droga (metadon apod.) - klient si nemusí shánět drogu, může si upravovat svůj život, řešit problémy (pomoc poraden apod.). Lze snižováním začít s abstinencí - vhodné pro dlouhodobě závislé, ne pro mladistvé i) Protidrogový koordinátor – krajský a městský - informuje o aktuální nabídce služeb v kraji, mapuje současný stav v protidrogové prevenci, existujících léčebných programech - důležitý pro osoby a rodiče vyhledávající informace

Poradenství s uživatelem (rozdíly oproti poradenství „bez drog“): - každý problém klienta se závislostí má 2 roviny – osobní (osobnostní) a závislostní Rovina závislostní – vyvíjí se (jedinec se do ní i vrací) na základě chování, nevhodného vlivu významných osob. - v této rovině je jedinec ovlivňován drogou a tomu se musí přizpůsobit kontakt s ním. Klientovo očekávání změny je nerealistické – klient má tendenci přenášet odpovědnost za řešení své situace na poradce – poradce musí jasně označit limity a možnosti!!! Poradenství s příbuzným či blízkým - poradce musí vyhodnotit skutečnou závažnost situace ne ji podceňovat (jako často dělá uživatel drog), ani přeceňovat (rodiče a blízcí). - rodiče by také chtěli rychlý návod Hlavní cíl: - zklidnit rodiče, nabídnout jim bezpečný prostor pro vyprávění, vyslechnutí se zájmem - pokusit se jasně strukturovat situaci - vyhodnotit reálnou situaci - nabídnout možnost řešení - nabídnout možnosti péče o sebe (rodiče) Ikona3 Terapeutická komunita Podcestný mlýn (sdružení Podané ruce) Sdružení Podané ruce, o. s. je organizací zabývající se problematikou uživatelů drog. Jedním z provozujících zařízení sdružení je i terapeutická komunita (TK). Terapeutická komunita Podcestný Mlýn se nachází v Kostelním Vydří a je službou pobytové léčby pro drogově závislé. Komunita se nachází ve venkovské hospodářské usedlosti a její kapacita je 15 klientů. TK Podcestný Mlýn je určena mužům a ženám ve věku nad 18 let po absolvování detoxikační léčby s diagnózou závislosti na nealkoholových drogách. Celý program je dobrovolný a klient ho může kdykoliv opustit. Zároveň může být z programu vyloučen při porušení základních komunitních pravidel. Tato základní pravidla zní: 41. Naprostá abstinence od alkoholu a drog, 42. žádný sexuální vztah mezi klienty, 43. regulace agrese, 44. žádná krádež, 45. respektování rozhodnutí komunity. Podmínky vstupu do programu TK:  14ti denní detoxikační pobyt v podmínkách psychiatrické léčebny, laboratorní odběry, vyšetření na HIV a virové hepatitidy  formální náležitosti: žádost o přijetí, životopis psán rukou na 4 strany, evidence na ÚP u nezaměstnaných , platný OP, kartičku pojišťovny  splnění podmínek přijetí do programu Důvody pro nepřijetí:  k léčbě nejsou přijímány partnerské páry  psychotické onemocnění a jiná duševní porucha vyžadující intenzivní farmakoterapii  infekční choroby v akutním stádiu, parazitární choroby Terapeutická komunita nabízí

          

intenzivní pobytový program, standardní délka pobytu v komunitě je 9 měsíců učení se dovednostem běžného života práci s odpovědností k sobě sama, ke druhým práci s vlastním životním příběhem - v přítomnosti pro budoucnost bezpečné, drogově čisté prostředí podporu denním jasně strukturovaným režimem programy pro ženy dramaterapii psychoterapii, pracovní terapii vzdělávání, sportování pomoc v sociální a právní oblasti

Ikona7 Hajný, M., Kořínek, R., & Majer. M. (2004). Rodina a drogy. Olomouc: P-centrum. Hartl, P.  Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník (2nd. Ed.). Praha: Portál. Kalina, K. a kol. (2003). Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. Kalina, K. a kol. (2008). Základy klinické adiktologie. Praha: Grada. Nevšímal, P. (Ed.) (2004). Terapeutická komunita pro drogově závislé I. Praha: Středočeský kraj a Magdaléna o.p.s.. Rotgers, F. et al. (1999). Léčba drogových závislostí. (M. Hajný a M. Sláčalová, Trans.). Praha: Grada. (Original work published 1996) Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. (2002). Průvodce poskytovatele (1st. Ed.). Praha: MPSV. Ikona5 Více se o této problematice dozvíte ve výuce. Pustíme si film „Drogy a mýty“.

13. Projektové práce Ikona1 Při první kontaktní hodině dostanete témata k projektovým pracím - možnost volby a práce individuálně či ve dvojicích. Vždy aktuální témata a novinky v poradenství. Ikona5 Celou tuto kapitolu probereme ve výuce, nebojte se, že o informace přijdete! Takže to už bude vše – tedy mimo posledního úkolu: Prosím o informaci o tomto distančním textu, jak se s ním pracuje, plusy i mínusy, podněty pro mě do dalšího roku. Moc mně tím pomůžete zkvalitnit výuku, neboť Vy jste první absolventi této formy v daném předmětu (což je asi mínus pro kvalitu a novost, ale malé plus, protože občas přivřu oči! Takže prosím písemně!!!

ÚKOLŮ MÁM 6 – BODOVÁNÍ MAX. 10B ZA ÚKOL (0-10) A NA SPLNĚNÍ STAČÍ 40 BODŮ.