ŠIKANA Centrum primární prevence Semiramis o.s. Mladá Boleslav
Šikana je….
Úmyslné a opakované ubližování slabšímu (neschopnému obrany) jedincem nebo skupinou, jak fyzické, tak i psychické, ponižování lidské důstojnosti, jde spíše o postoj než o čin. Dominantní znak šikany – bezmocnost oběti. Neoddělitelnou součástí problému je skupinová dynamika. Jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci nebo skupině, ohrožovat je nebo zastrašovat. Cílené a opakované násilí vůči někomu, kdo se neumí nebo z jakéhokoliv důvodu nemůže bránit. Zahrnuje pod sebe bití, vydírání, loupež, poškozování věcí, slovní útoky, ponižování apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka.
Podstata šikany
Vyrůstá nebo postupně prorůstá do vztahů ve skupině. Nahrazuje neexistující nebo málo funkční vzájemné vazby ve skupině. Slouží jako univerzální pojistný ventil k odreagovávání nepříjemných pocitů v napjatých nebo ohrožujících okamžicích. Stává se náplní v čase. Někdy až hlavním smyslem existence skupiny – zpočátku pomáhá překonat jen nudu, postupně dochází až k nutkavému vymýšlení nových možností jak druhého ponížit, slouží i jako náhražka tvořivého činu.
Nejčastější příčiny šikany
Tlak skupiny na „přizpůsobení se“, odlišného jedince. Necitlivý humor až zábava za každou cenu. Odreagování špatné nálady. Zesměšňování a ponižování jako projev nedostatku komunikačních dovedností nebo nejistého postavení. Nedostatek sociálních dovedností nebo nedostatek sebejistoty – snaha posílit si sebevědomí a získání si laciné popularity (zesměšňování, ponižování slabšího, útočení na neoblíbeného jedince).
Nejčastější příčiny šikany
Prosazování se pomocí nejprimitivnějších prostředků – moc a síla jako základní hodnoty, trestání slabosti. Destrukce jako náhražka tvořivého činu, ubližování místo pozitivních vztahů – potíže s naplněním přirozené lidské potřeby „něco způsobit“, potíže se získáváním pozitivního ocenění. Zneužití mocenské převahy –opojnost pocitu převahy (fascinace mocí), kompenzace vnitřní nejistoty a pocitu nedostačivosti. Sadistická slast – narušená osobnost, způsob odreagování psychických potíží.
Zobecnění příčin šikany a) Tlak kolektivu – jedinec je nucen, aby se choval, jak se očekává; např. chlapec, aby byl mužně tvrdý, nikoli změkčilý, nebál se rány a v případě potřeby ji dovedl dát. b) Touha po moci – přání ovládat druhého ať už za účelem prospěchu z vlastní pozice (nabytí hmotné věci, peněz…) či uspokojení vlastního ega nebo samotný „pocit moci“ – její „chuť“ a dobrý pocit, je-li nám někdo vydán na milost a nemilost. c) Motiv krutosti – vidět někoho trpět působí jedinci potěšení (nejedná se vždy o čistě deviantský sadismus!) d) Zvědavost, experiment – týrání funguje jako pokus: Jak bude druhý jedinec reagovat na ponížení a bolest, jak se projeví jeho strach a kam až mohou vést hranice ponížení?
Základní formy šikany 1.
2. 3. 4.
5.
Podle typu agrese – prostředku týrání (psychická, fyzická, kyberšikana) Podle věku a typu školy Z genderového hlediska Podle způsobu řízení školy (demokratické vedení, hierarchicko-autoritativní systém) Podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů
Fáze vývoje šikany 1. Identifikace a vyčlenění oběti, ostrakizace 2. Zvýšení intenzity manipulace, výskyt fyzické agrese 3. Kumulace agresorů, vytvoření centra a vlastního specifického systému organizace. 4. Vytvoření norem - akceptace parazitního systému hostitelskou skupinou. 5. Totalita - prorůstání parazitního systému hostitelskou skupinou.
Typy iniciátorů (agresorů) (A) Hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy – narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování - šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy - Častý výskyt agrese a brutality rodičů. Jako by agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali.
Typy iniciátorů (agresorů) (B) Velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování - Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy - Časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drillu bez lásky.
Typy iniciátorů (agresorů)
(C) „Srandista“, optimistický, dobrodrušný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanování - Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Patrná snaha vypíchnout „humorné a „zábavné stránky. Specifika rodinné výchovy – bez významnějších specifik.
Oběti šikany
Každý Příliš viditelná bojácnost – i jejich vrozená slabá reaktivita v zátěžových situacích – „ke mně si to můžeš dovolit“
Propadají panice, hrůze, malomyslnosti, výčitkám svědomí, přílišné sebekritičnosti
Slabý fyzicky – integrované děti
Sociálně slabé děti
Národnostní menšiny
Učitelské děti – nejpostiženější, tlak z mnoha stran
Výskyt hyperprotektivní MT, dominantní MT
Rozpoznání šikany – nepřímé ukazatele
Chování nebo vzhled dítěte / strach jít ráno do školy
Záškoláctví / opakované bolesti hlavy či břicha
Zhoršení prospěchu ve škole / ztráta zájmu o učení
Porucha soustředění / pobývání v blízkosti učitelů
Ustrašené vystupování / pozdní návraty ze školy
Návraty s poškozeným a ušpiněným oděvem / dítě se vrací ze školy vyhladovělé
Modřiny / odřeniny bez věrohodného vysvětlení
Opakovaná ztráta peněz či osobních věcí
Dítě žádá o peníze pod různými záminkami
Špatné usínání / noční můry
Smutná nálada
Apatie / někdy naopak nezvyklá agresivita
Rozpoznání šikany – přímé ukazatele
Chování okolí vůči dítěti
Úmyslné ponižování
Hrubé žertování a zesměšňování
Nadávky
Neustálé kritizování a zpochybňování
Poškozování a krádeže osobních věcí
Poškozování oděvu
Výsměch
Pohrdání
Omezování svobody
Bití, kopání, jiné tělesné napadání
Tři kroky kvalifikované pomoci 1.
Diferenciální diagnostika - šikana oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelná agrese) x škádlení
2.
Vnitřní diagnostika – posouzení šikany (mapování šikany jako nemocného chování, jako poruchu vztahů, jako závislost) a určení formy šikany
3.
Určení typu scénáře pro základní směr léčby („běžná“ forma šikany, pokročilá neobvyklá forma šikany)
(záměr, opakování, nepoměr sil, bezmoc
Základní scénář pro „běžnou“ formu šikany
Nebát se pustit do řešení šikany (nejedná se o nic nad rámec pedagogických povinností, jde o jasné definování/pojmenování problému a přestrukturování způsobů jeho řešení)
Odhad fáze a formy šikany
Rozhovor s informátory
Rozhovor s oběťmi
Nalezení vhodných svědků
Individuální rozhovory se svědky
Ochrana obětí
Předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru - rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření) - rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)
Realizace vhodné metody - metoda usmíření - metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise)
Třídní hodina - efekt metody usmíření - oznámení potrestání agresorů
Rozhovor s rodiči
Doporučení a dohlédnutí na poskytnutí odborné psychologické péče obětem i agresorům
Třídní schůzka
Dlouhodobá práce s třídním kolektivem, ve kterém se šikana projevila
Základní scénář pro pokročilou neobvyklou formu šikany
Bleskový odhad fáze a formy šikany
Bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí
Zalarmování pedagogů a informování vedení školy
Zabránění domluvě na křivé výpovědi
Pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře)
Oznámení na PČR, OSPOD, navázání kontaktu se specialistou na šikanování (PPP, SVP), informace rodičům
Rozhovor s obětí, informátory
Nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků
Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory
Metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny
Nápravná opatření I.
Výchovná opatření (napomenutí a důtka TÚ, důtka ředitele, podmíněné vyloučení, vyloučení)
Snížení známky z chování
Převedení do jiné třídy, pracovní či výchovné skupiny
Vyloučení ze školy při opakovaném násilí po rozhodnutí výchovné komise Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP nebo dobrovolný diagnostický pobyt v místně příslušném diagnostickém ústavu Ředitel školy podá návrh OSPOD k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy Škola umožní agresorovi individuální výchovný plán
Nápravná opatření II.
Návazná práce s agresorem i obětí (náhled na vlastní chování, motivy, podpora, péče, trénink sebeprosazení apod.) – péče v pedagogicko-psychologické poradně, SVP, klinický psycholog, psychoterapeut, psychiatr Převedení do jiné třídy
Nápravná opatření III.
Práce s celým třídním kolektivem – péče, podpora, jasné vymezení vůči šikaně - vymezení hranic, trénink řešení konfliktů, podpora pozitivních vazeb mezi žáky apod.
Prevence šikany prováděná učitelem
Všímat si dětí, zjistit, v jaké roli se děti ve skupině nacházejí.
Pomáhat jim a chránit je.
Nesnižovat sebeúctu dětí.
Být pozorný vůči náznakům násilí a ihned je řešit.
Naslouchat dětem – nespoléhat, že si dítě dokáže s násilím vrstevníků k sobě poradit.
Učit děti konstruktivnímu řešení konfliktů.
Podporovat pozitivní vztahy ve skupině a skupinovou spolupráci.
Odkazy na webu
http://www.prevence-praha.cz/agrese-a-sikana?start=4
http://www.minimalizacesikany.cz/
http://www.urazydeti.cz/download/publikace_rizikove_chovani.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese
Zdroje
Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.
Kolář M. (2005). Bolest šikanování. Praha: Portál.
Evelyn M. Fieldová (2009). Jak se bránit šikaně. Praha: Ikar.
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j. 21291/201028 Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních č.j. 22294/2013-1 Vnitřní zdroje Centra primární prevence Semiramis o.s.
DĚKUJI ZA POZORNOST Mgr. Markéta Exnerová
[email protected] Tel.: 723 179 409
