Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. Proti takovým není žádný zákon. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi. Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme. Bible, List Galatským 5:16-26
Jan 16,13 Když však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, ... O Duchu svatém zazněla už mnohá kázání, jsem si ale jistý, že žádná nebyla nudná, protože Duch svatý jako takový není nudná bytost. Již jen mluvit o něm, může být zajímavé. Nicméně teď nebudu kázat, podělím se s vámi o sen, který mě velice povzbudil. Ve snu jsem se ocitl v zahradě, byla to typická venkovská zahrada ručně obdělaná a uprostřed se pnula vinná réva. Jarní slunce hřálo a já jsem si na lavičce povídal se starým známým. Přítel pak vstal a říká: "Musím si vzít kolo, abych jel domů." To mi přišlo jaksi nesmyslné, a proto jsem chtěl namítnout: kde najde v zahradě kolo? Přerušil mě v mém přemýšlení. "Tady je mé kolo" a ukázal na staré, hnědé kolo. Překvapilo mě, že nemělo pneumatiky. "Na tomhle chceš jet?" zeptal jsem se. „Já takhle jezdím", odpověděl. Tím sen skončil. Ráno jsem věděl, že je to poselství od Pána, proto jsem se modlil, abych porozuměl významu. Bylo nad slunce jasné, že sen obsahuje hodně biblických metafor, ale cítil jsem, že teď metafory musí jít stranou. V Duchu jsem slyšel otázku: "Co chybělo tomu kolu?" Řekl jsem: "Pneumatiky". V tom jsem si vzpomněl, že "pneuma" znamená "duch". Pak mi Pán řekl: "Podobně jako vypadá jízda na kole bez pneumatik, je to i se službou, která je bez Ducha svatého". Igor Mamojka
Naši milovaní, máme za sebou měsíc, ve kterém místo jara přišla opět zima. Naděje na krásné jarní dny zapadla pod sněhovými vločkami. Uklizené silnice po zimní údržbě se opět zaplnily solí a drobným posypovým materiálem. Žijeme stále v zimním šeru a máme nastaven zimní rytmus. Věříme však, že se to během příštích dnů změní a konečně se budeme radovat i z jarní přírody. Něco podobného se stává i v našem vnitřním (duchovním) životě. Jako křesťané víme, jak má vypadat světlo našeho života, ale často místo světla žijeme v šeru. Nemáme ani tmu, ani pořádné světlo. Víme, jaké by mělo být naše jednání, máme příklad v Ježíši, známe jeho slova a nařízení, přesto je to v praktickém životě úplně jinak. Lehce se nám může stát, že pak místo skutečného světla si nasadíme jen světlý oblek, který zakrývá šero v našem životě. Tím oblekem mohou být slova, úsměvy,falešná pokora, která je skrytou pýchou,... Přesto Bůh říká: „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den“ (Přísloví 4,18). Život Božích dětí – křesťanů by měl více a více svítit. Bůh vložil svoje světlo do nás a my se máme nechávat čím dál více prozářit tímto Božím světlem.
Toto číslo zpravodaje se věnuje především tomuto tématu. Také dokončíme vyučování o spravedlnosti, zastavíme se u dění v pražské AS v březnu. Nechybí ani program na duben. Tak příjemné čtení a neshledanou při některé z akcí. Vaši Josef a Stanislava Knoflíčkovi BŘEZEN V CENTRECH A VE SBORU Program center a sboru byl ovlivněn několika událostmi. Odchodem Pavla Kábrta do důchodu po 23 letech u Armády spásy, návštěvou švýcarské kapely Armády spásy a Velikonocemi. Každý v Praze se chtěl rozloučit s Pavlem a jako první to byli naši senioři a seniorky z Radostného stáří a KC v Praze 3. O týden později následovalo rozloučení na ústředí a odpoledne pak pokračovalo ve sboru v Lidické s připraveným programem. Přijela také delegace z holandské Armády spásy s poděkováním od územního velitele.
V den, kdy jsme se ve sboru loučili s Pavlem, probíhal dopoledne v KC v Praze 3 již tradičně „Hod beránka“ a „odstartoval“ velikonoční svátky v pražské Armádě spásy. Večer se konal evangelizační koncert v azylovém domě, kde vystoupili Jiří Čiháček a Igor Mamojka: „Na koncertu se sešlo šest desítek účastníků, kteří vytvořili příjemnou a křesťansky orientovanou atmosféru,
kdy dva lidé přijali Ježíše jako svého Spasitele. Lidé si některé písničky s chutí zazpívali společně s interprety. Škoda jen, že tento koncert, ani koncert v neděli 31. 3. 2013, nenavštívil nikdo z ubytovaných. Nedělní bohoslužbu spojenou s koncertem švýcarského dechového orchestru Bern-Band prvního bernského sboru AS vedl kpt. Josef Knoflíček a voj. Bc. František Pekárek tlumočil jeho slova do angličtiny. Před skončením bohoslužby jsme slyšeli několik slov od kapelníka švýcarského orchestru a na závěr jeho řeči jsme každý obdrželi malé balení švýcarské čokolády. Po ukončení bohoslužby byli švýcarští hosté pohoštěni kávou, čajem a na místě upečeným zákuskem a následovalo neformální setkání členů orchestru s ředitelem Azylového domu AS panem Mgr. M. Pípalem. Po tomto setkání následoval oběd.“ Pavlína Brťková
Na Velký pátek, přijela do Prahy kapela Armády spásy ze Švýcarska a sloužila nám a s námi po celý víkend. V pátek od 15:00 do 16:00 hod. probíhal program kapely u Anděla. Byli jsme zařazeni do oficiálního programu, který pořádala Městská část Praha 5. Mimo krásné hudby zde zaznělo i evangelium. Pro Pražany ale i návštěvníky Prahy bylo toto vystoupení velmi atraktivní. Zastavovali se a zaposlouchali se nejen do skladeb ale i do poselství evangelia. Po tomto vystoupení jsme se přesunuli do sboru v Lidické ulici, kde pokračovalo odpoledne bohoslužbou. Na Velký pátek, přijela do Prahy kapela Armády spásy ze Švýcarska a sloužila nám a s námi po celý víkend. V pátek od 15:00 do 16:00 hod. probíhal program kapely u Anděla. Byli jsme zařazeni do oficiálního programu, který pořádala Městská část Praha 5. Mimo krásné hudby zde zaznělo i evangelium. Pro Pražany ale i návštěvníky Prahy bylo toto vystoupení velmi atraktivní. Zastavovali se a zaposlouchali se nejen do skladeb ale i do poselství evangelia. Po tomto vystoupení jsme se přesunuli do sboru v Lidické ulici, kde pokračovalo odpoledne bohoslužbou. Byl to velmi rušný víkend a děkujeme Bohu za jeho průběh, neboť jsme neustále cítili Boží přítomnost a to, jak před námi pracuje a dělá své dílo. Díky Bože. Děkujeme Bohu i za všechny ochotné ruce, které nám pomáhaly vše organizovat. Díky. (foto reportáž z průběhu víkendu je uprostřed zpravodaje)
Právo a spravedlnost v církvi. Část 3.
3. Kdo je oprávněn vykonávat právo V církvi hovoříme o různých skupinách služebníků a tyto skupiny jsou často v našem myšlení smíchány a máme v tom zmatek. Je to dané také tím, že každá denominace nebo sbor jinak chápe pojmy kazatel, pastýř, vedoucí, starší apod. Máme i další nová pojmenování, která nejsou v Bibli, ale vyjadřují určitou službu. To vše vede k tomu, že v církvi (sboru, společenství) není jasné to, za kým jít a koho nechat rozsoudit případný spor. Všichni pak přichází k vedoucímu. Pokud víme, že nám vedoucí není zrovna nakloněn, hledáme zastání různě po sboru. Za kým tedy jít?
Osobně si myslím, že jsou tři autority, na které se máme obracet. a) Každý věřící, tj. já osobně v osobních věcech. Každý den se dostáváme do situací, kdy se musíme rozhodovat. Rozsoudit situaci a rozhodnout se. Někdy se nejedná pouze o to, zda jsme udělali dobré nebo špatné rozhodnutí, ale především zda jsme jednali spravedlivě a podle páva. Nežijeme na tomto světě sami, a tak každé naše rozhodnutí se nějakým způsobem vždy dotýká i jiných osob, jiných sourozenců v Kristu a je důležité se rozhodovat spravedlivě a podle práva. b) Starší sboru – ve sporech mezi sourozenci. Starší ve sborech jsou ustanoveni právě pro uplatňování práva a spravedlnosti ve společenství křesťanů. Je to biblické. Apoštol Pavel všude, kde založil společenství, také ve velmi krátkém času ustanovil starší sboru. Je rozdíl mezi služebnostmi ve sboru, jako jsou kazatel, učitel, pastýř, evangelista, prorok, a staršími sboru. Neznamená to, že když je někdo prorokem, musí být schopen rozsoudit spor. Totéž platí o kazateli, učiteli, pastýři. To jsou obdarování, která Bůh používá k budování své církve podle specifické „duchovní profese“. Na druhé straně se stává, že někteří starší zastávají také některou ze zmíněných služebností. (Ale nemusí to tak být.) Křesťané vyhledávají hlavně ty, na kterých je zjevné Boží obdarování, především proroky, aby rozsoudili jejich spory. Ani v Bibli proroci nerozsuzovali, pokud nebyli zároveň ustanoveni soudci nad lidem. Úkolem proroků není rozsuzovat, ale předávat Boží poselství (někdy to bylo vyhlášení Božího rozhodnutí). Tady děláme často chybu. Bůh k rozsuzování a výkonu práva v církvi určil právě starší. To platí v různých podobách již od Mojžíše. Pokud máme spory, obracejme se na naše starší ve sborech – oficiálně, ale také důvěřujme jejich rozhodnutí a poddejme se tomuto rozhodnutí. Pokud nejsme rozhodnuti se poddat, i když se nám rozhodnutí nebude líbit, nemá cenu hledat právo a spravedlnost. To proto, že hledám své zájmy a toho, kdo mi je naplní, a ne spravedlnost. Starší dostávají se svým pověřením od Boha pomazání právě pro tuto službu. Často nejsou ustanoveni ve sboru starší, protože vedoucí nemají jistotu o jejich kvalitě. Musíme si uvědomit, že i špatná vláda je lepší než žádná. Každý z nás roste a učí se. Tak žádný starší není okamžitě skvělým starším, ale roste ve své službě. c) Bůh. Stane se nám, že nemůžeme správně rozhodnout. Ať bychom rozhodli jakkoli, víme, že ublížíme jedné nebo druhé straně. Je to v případech, kdy o jedno místo je více zájemců (o službu, práci, ...), a my musíme rozhodnout a nevíme jak. Pak je tady Boží rozhodnutí. Los. Příklad z Nové smlouvy vidíme při vybírání apoštola na místo po Jidáši. Ve Starém zákoně je tím nejlepším příkladem volba krále Saula. Soudce a prorok Samuel věděl od Boha, že je Saul Bohem vybrán za krále nad Izraelem. Přesto to lidem neoznámil, ale nechal všechny nastoupit a losovali. Vylosovali kmen, rod, rodinu, stan až konkrétně Saula. Samuel důvěřoval Bohu, že dokáže vést losující tak, aby se nakonec naplnila jeho vůle. Přísloví 16,33: Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina. Kdyby to Samuel
pouze oznámil, bylo by časem zpochybňováno, že to byla Boží vůle (Saul se nechoval, jako Boží služebník). Los byl jasný a byl zároveň také potvrzením pro Samuela. Los je dobrý všude tam, kde to není jasné a pravda může být na obou stranách. Důležité je, aby obě strany souhlasily předem a předem se zavázaly, že se podvolí losu. Je potřeba předem na modlitbách dát los pod Boží autoritu. „Přísloví 18,18: Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.“ Závěr: Osobně z vlastní zkušenosti vím, že nejlepším obhájcem a soudcem je Hospodin. Nechodíme za vedoucími, aby se nás zastali, nebo nedáváme své spory před starší, ale chodíme před Hospodina. Pokud je chyba na naší straně, ukáže nám to i s východiskem ze situace, a pokud je právo na naší straně, zastane se nás. Není to vždy ihned, ale časem vždy zjeví pravdu, a to takovým způsobem, že nedochází ke tření a jiskření jako při řešení sporu. JK
Následování Ducha svatého
„Choďme Duchem a nevykonáme žádost těla“ (podle Galatským 5,16) Co znamená chodit Duchem? Jeden bratr, kterého znám několik let, mluví často o tom, jak ho naplňuje Duch svatý a jak je často opilý Duchem. Je v té chvíli jako sluníčko a pohybuje se někde mimo zemi. Říkáme o takovém stavu, že je kilometr nad zemí. Vzápětí však je nešťastný, plný deprese a nespokojenosti. Stále dokola. Není jediný, znám jich více. Jiní se cítí „tak plni Ducha“ vždy pouze týden po nějaké konferenci. Týden v pracovním procesu nebo v domácnosti u dětí jim stačí, aby byli smutní, prázdní, bez naděje, nemastní a neslaní. Jeden den se někteří cítí svatí a hned další den žijí v hříchu. Mohl bych uvádět mnoho dalších příkladů. Myslím, že je to realita života mnoha členů církve, ne-li většiny. Jak je to možné vždyť Bůh
říká: „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den“ (Přísloví 4,18). Měli bychom každý den mít jasnější a jasnější život, měli bychom bít větším a větším světlem až se úplně rozzáří. Zatím mnoho z nás jen bliká stále stejně. Není to souvisle se zvyšující jas. Kde je chyba? Když hovoříme o životě v Duchu svatém, nebo o chození v Duchu svatém, nedokážeme si vlastně představit, jak to vypadá. Často se dostáváme mimo realitu do oblasti „nějakých sfér“, „nenahmatatelna“, možná bych to mohl přirovnat k virtuální realitě. První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že Ducha svatého jsme neobdrželi proto, abychom žili někde v oblacích, ale abychom s ním chodili po zemi v realitě. Duch svatý je velmi praktická osoba. Apoštol Pavel nás vybízí: „1 Tesalonickým 5,5-8: 1 Vy všichni
jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, jsou opilí v noci. My, kdo patříme dni, však buďme střízliví a oblečení pancířem víry a lásky a přilbou naděje spasení. Být opilý Duchem neznamená přestat být bdělý a chovat se jako alkoholik. Právě naopak: opilý Duchem znamená prokazovat Boží vlastnosti – vlastnosti Ducha svatého. Tím je: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a s e b e o vl á d á n í (Galatským 5,22-23). Právě k tomu spějeme skrze Ducha svatého, který je v nás. Není to jenom Pavel, který nás nabádá ke střízlivosti, ale i Petr: 1 Petrův 5,8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. A na jiném místě opět: 1 Petrův 1,13 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jak můžeme chodit Duchem: 1. potřebujeme si uvědomit, jak k nám Duch svatý promlouvá a naučit se rozeznávat jeho hlas, 2. naučit se ho poslouchat – tedy udělat to, k čemu nás povolává, 3. nechat ho působit změny v nás i kolem nás (neplést se mu do jeho díla) – přenechat mu vedení. 1. Než zjistíme, jak k nám Duch svatý promlouvá, musíme vědět, jak Duch svatý přichází do našeho života. Bible hovoří o tom, že Bůh hovoří k našemu duchu (dosvědčuje mu, že jsme Božími dětmi). Když Bůh stvořil člověka, stvořil ho jako tělo, duši a ducha. Ve chvíli, kdy se člověk Bohu vzdálil pro neposlušnost, jeho duch „umřel“ a roli jeho ducha převzala duše. Všimněme si, že Adam s Evou po své neposlušnosti, kdy jedli ze stromu poznání dobrého a zlého, se najednou schovávají před Bohem. Toto schovávání pokračuje odcizením se Bohu. Teprve až když se narodil Enoch, „tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.“ Když jsme uvěřili v Ježíše Krista, obživl náš duch, kterým jsme schopni opět vidět a slyšet duchovní věci. S tímto naším duchem se spojuje Duch svatý a skrze něho přebývá v nás. Je to, jako by na našeho ducha byl „naroubován“ Duch svatý a skrze něho pak k nám Bůh promlouvá. Lidé, kteří nemají obživlého ducha, nemohou slyšet a komunikovat s Bohem a věci Ducha jsou jim bláznovstvím (1 Kor., 2.kap.). Abychom mohli komunikovat s Bohem, potřebujeme: 1. uvěřit Ježíši Kristu jako osobnímu zachránci, vyznat ho jako svého Pána, 2. přijmout Ducha svatého do svého života. Pak teprve může začít proces učení naslouchat Hospodinu a také komunikace s ním. Pokračování příště. JK
Já a Armáda spásy - 4. část Místo Philippy přišli do havířovského sboru Jana a Jonathan Blowersovi. Stáňa přešla z komunitního centra v Mládežnické ke službě dětem a nyní pracovala ve všech střediscích v Havířově s dětmi a mládeží. Výhodou bylo, že přípravu dělala doma, protože neměla nikde kancelář. Velmi často to u nás vypadalo jako v dobře zásobeném papírnictví plném provozu. (Je nutné podotknout, že tak to již zůstalo až do dnešního dne, jen sortiment se za ta léta pozměnil.) Začalo období spolupráce všech středisek v Havířově. Tím, že Stáňa pracovala i v azylovém domě pro ženy s dětmi a já jsem téměř každý víkend jezdil vydávat obědy do komunitního centra, měli jsme neustálý kontakt se všemi klienty v Havířově. Vždy jsme viděli Armádu jako jeden celek. Když jsme přemýšleli, tak jsme přemýšleli nad Armádou a ne nad středisky, která nám byla svěřena. Tak také vznikl první fotbalový turnaj v Havířově, kterého se účastnily týmy ze všech měst, kde Armáda spásy byla. Turnaj se pak konal každý rok až do našeho odchodu do Ostravy. Pokud se konala nějaká akce AS v Havířově, dělali jsme ji společně. Bylo to samozřejmé. Na modlitbách týmu jsme přijali, že máme zbořit starou stodolu, která se rozpadala, a postavit novou budovu, kde bude dílna s garáží, chlév a pak podkrovní místnost. Nevěděli jsme, k čemu ji použijeme. Ne vždy řekne Bůh všechno. Nebo všemu nerozumíme. Musíme pak jít krok za krokem za ním. Myslím, že právě tak to Bůh dělá. Nikdy nám vše podrobně neřekne, ukáže nám cíl, a dá několik prvních pokynů. Neukáže celou cestu. Tak jsme odkázáni na to, abychom ho neustále následovali a hledali jeho vůli. Pokud jsme netrpěliví, a mně se to mnohokrát stalo, pak převezmeme vedení celé „akce“ a místo toho, aby ji vedl Duch svatý, vedeme my. Pak se z toho stane naše dílo a ne Boží. To se potom pěkně nadřeme a může se nám stát, že si nevšimneme, že Duch svatý šel jinou cestou než my. Když jsme Bohu řekli na tuto výzvu ano, zažívali jsme mnoho zázraků. Byl to zázrak, za jak krátkou dobu jsme dostali všechna povolení, jak rychle byly hotovy plány, přestože jsme stále nevěděli, k čemu bude sloužit horní místnost. Budova měla stát na místě staré, a to znamenalo, že vedla přesně po hranici jiné parcely, která již nebyla stavební. Přesto jsme do ní museli asi metr zasáhnout
pro postavení schodiště. Další velký problém byla kanalizace, která vedla těsně kolem budoucí budovy (správně měla být minimálně tři metry od budovy) a mnoho dalších drobnějších problémů. Viděli jsme, jak Bůh jednal se srdci úředníků, v jejichž moci bylo věci povolit nebo zakázat. Většinou to byli oni, kdo našli schůdné řešení. Tím největším zázrakem byly finance. Dostali jsme z AS z Holandska 650.000,-Kč
na stavbu. Ještě před zimou jsme starou budovu zbořili. Půjčili jsme si z Apoštolské církve drtič a celou stavbu jsme rozdrtili na drobné kousky. Ty jsme rovnoměrně naváželi na pozemek za budovou, který byl stále podmáčený. Vyšla z toho souvislá deseticentimetrová vrstva. Tu jsme pak zavezli několika tunami hlíny a vysadili trávu. Z mokřiny se tak stalo krásně suché místo a my jsme ušetřili za odvoz odpadu. Překvapení přišlo na konci roku, kdy nás navštívil národní velitel s tím, že se peníze použijí na stavbu dílny v azylovém domě. Byl to šok. Nevěděli jsme, že se něco takového o dva kilometry dál připravuje, a navíc, že na to budou požadovat peníze, které jsme dostali na noclehárnu. Navíc stodola byla zbouraná a věci, které jsme v ní měli, byly provizorně uloženy v noclehárně, ale nemohlo to tak zůstat pořád. Po prvním šoku jsem se cítil podvedený a nejraději bych to vzdal. (Mluvili jsme spolu s ředitelem několikrát týdně a nic o penězích neřekl, že by je chtěl pro svůj azylový dům.) Jsou chvíle, kdy se vám nebude chtít dál sloužit, ale nesloužíme, abychom byli zadobře s lidmi nebo se jim zalíbili, ale pro našeho Pána. Začal jsem se modlit v duchu v jazycích, protože jinak jsem nebyl schopen. Duch svatý mne uklidnil a promluvil: „Nevzdávej to, budova bude stát“. Tenkrát jsem se veliteli mjr. Collinu Huntovi postavil. Ve vší úctě a slušnosti jsem mu řekl, že s tím nesouhlasím. Vysvětlil jsem mu, co vše jsme již připravili, včetně všech povolení, že máme věci ze stodoly po noclehárně a hlavně že vím, že máme stavět. Tenkrát tam na místě rozhodl a rozdělil těch 650 000 na dvě části. Dostali jsme 300 000 tisíc. Rozpočet na stavbu byl však více než 600 000 tisíc a ještě jsme museli počítat s vybavením. Věděl jsem, že si budeme muset celou stavbu postavit sami a ještě budeme potřebovat zázrak. Měl jsem však slib Ducha svatého, že budova bude stát. To mi pro tu chvíli stačilo. Když dva dělají totéž, není to totéž. Neplatí to hlavně, když sloužíme Pánu. Bůh nepotřebuje kopírovat. Když nám Pán ukázal, že máme postavit novou budovu a pomáhal nám zázračně vyřídit všechna povolení a celý projekt, přivlastnil si tento nápad pro sebe i ředitel azylového domu. Peníze na naši stavbu pak chtěl převést pro svůj nápad. (Byl ředitel, mohl tak rozhodnout.) Výsledkem nakonec bylo, že my jsme přišli o tři sta tisíc, ale nová dílna se v azylovém domě nikdy nepostavila, protože to nikdy nepovolil úřad. I v duchovní službě děláme takové chyby. Každou chvíli proběhne křesťanským světem, že někde funguje nějaký projekt. Tak ho začneme kopírovat. Prostě: je to Boží a musí to jít. Nemusí! Funguje pouze to, co nám zjeví Duch svatý. Pokud on nás pošle dělat to, co dělají jinde, bude to fungovat, pokud nás to nepošle dělat, pak do toho můžeme investovat veškerý čas a peníze, ale nakonec to shoří. Duch svatý chce, abychom následovali jeho a ne jiné projekty a nápady, byť by byly úspěšné. Nemusíme kopírovat. Bůh má na to, aby nám jasně zjevil, co po nás chce. Pak ho následujme a uvidíme zázraky ve službě. Budeme se radovat a mít pokoj i v těžkých chvílích. JK
PROGRAM SBORU V DUBNU 2013 Modlitby: PO-PÁ 08:00 – 9:00 hod. Sbor Lidická 18, Praha 5 – suterén Bohoslužby: NEDĚLE 8:30 hod. Azylový dům B. Bureše, Tusarova 60, Praha 7 NEDĚLE 10:00 hod. Komunitní centrum AS Biskupcova 36, Praha 3 NEDĚLE 16:00 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 (prosím, zvoňte) Skupinky: ÚTERÝ 13:00 hod. Biskupcova 38, Praha 3 STŘEDA 10:30 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 ČTVRTEK 17:00 hod. Azylový dům B. Bureše Tusarova 60, Praha 7 Mimořádné akce: STŘEDA 24.4. V 17.00 HOD. VYUČOVÁNÍ PRO MÍSTNÍ DŮSTOJNÍKY A SLUŽEBNÍKY SBORU
Adresa sboru: Lidická 18a, Praha 5, 150 00 Telefon: 773770223, 773770222 e-mail :
[email protected] [email protected] www.armadaspasypraha.cz
