Vážení čtenáři, Je před námi jedno z nejlepších období k lovu kaprů. Jak vyplývá ze statistik, každoročně se během jarních měsíců uloví opravdu významné množství pěkných ryb. My Vám k tomu přinášíme nové číslo Carp Webu. Najdete v něm spoustu čtení o kaprech, informací a praktických rad do nové sezóny. V tomto čísle také vyhodnocujeme uplynulý první ročník Kaprařské ligy. Vítězům bychom i na tomto místě ještě jednou rádi pogratulovali a všem ostatním poděkovali za účast. Zároveň jsme opět otevřeli možnost přihlašování nových úlovků ze sezóny 2007. Prosíme všechny, kdo budou přihlašovat úlovky do Ligy, aby k tomu použili elektronický formulář, který najdete pod záložkou Kaprařská liga. Úlovky zaslané jiným způsobem nebudou do soutěže zařazeny. Sezóna se rozbíhá, počasí nám zatím přeje, tak nezbývá než vyrazit k vodě. Pro chvíle, které nemůžete trávit u vody je tu nové číslo Carp Webu. Přejeme příjemné počtení… redakce
Je říjen a my konečně vyrážíme na známé jezero na jihu Maďarska. Termín a místo máme pro jistotu rezervovány již od jara. Poslední dobou je na této vodě lovena spousta velkých kaprů, a tak není jednoduché dostat se na vytipované místo a ještě k tomu v požadovaném termínu. Naplánovali jsme si termín ke konci října ve střední části nádrže. Revír navštěvujeme pro velkou obsádku kaprů všech velikostí. Pro testování nástrah je přímo ideální. Teprve z velkého počtu záběrů lze vyvozovat nějaké závěry, které jsou pak velice cenné při sestavování nových nástrah.
Poctivě si zapisujeme každý záběr, především na jakou nástrahu přišel, v kolik hodin, jaká byla teplota vody, jaké bylo počasí….. To, co se pracně vymyslí při výrobě boilie lze tímto způsobem jednoznačně prověřit v praxi. Na výpravu vezeme vždy
jeden až dva osvědčené druhy boilie a k tomu 3-4 novinky nebo upravené „tutovky“. A nyní se zaměřím na vlastní lov. Po zakoupení povolenek připravujeme vše potřebné. Rychle rozložit bivak, stojany, pruty…
Vždyť to znáte. Konečně usedáme do člunu a vyrážíme hledat vhodná místa. Bójky umísťujeme lehce za polovinou jezera a doufáme, že tím nezpůsobíme nějaký problém. Dno tohoto jezera je celkem rovné, bez nějakých hran, kos nebo většího převýšení a ke všemu se silnou vrstvou bahna. Echolot je na této vodě více méně zbytečností. Hloubka je zde maximálně 3 metry, a proto je lehká tyč tím nejlepším pomocníkem. Je možné použít i olovničku, ale s tyčí je to daleko přesnější. Na dně jsou různé drobné nerovnosti, naplaveniny a mění se i vrstva bahna. Osobně vyhledávám plochy s nejmenší vrstvou nánosů a poté umísťuji nástrahu na jejich okraj. Tvrdší místa jsou zpravidla nepatrně vyvýšené, proudy vody z nich splavují potravu směrem k jejich okrajům. Najít takové místo není vůbec jednoduché, a tak i při tomto hledání je třeba trochu trpělivosti a štěstí. Vyplatí se nechvátat a přesně na tyto místa položit montáž s nástrahou. Při lovu používám únikové montáže se zátěží typu flat, háčky velikost č.4. I když mám rád návazce kratší, zde je kvůli vrstvě bahna prodlužuji až na 30 cm. Tyto udice se nám zde velice osvědčily. Pokud budou kapři při chuti a přijímat potravu s důvěrou, nebudeme muset
vymýšlet nic složitého. Vždyť v jednoduchosti je síla. A to platí i o krmných dávkách. Ke každé bójce jsme vhazovali jen 3-6 kuliček a k tomu stejné množství rozkrájeného boilie. Pokud přijdou záběry, je lepší pokaždé trochu přikrmit. Zkrátka je lepší přizpůsobovat se aktivitě ryb, než tam hned napoprvé „naházet“ větší množství a doufat v hromadné „nájezdy“ kaprů. Velice se mi zde osvědčilo po několika dnech změnit umístění bójek, posunout je o pár metrů např. na druhou stranu vyhledaného místa, kde je ještě menší nános bahna. A další metoda,
která se mi velice zalíbila, je nakrmit cca 30 – 40 ks boilie za bójku a montáž s PVA punčochou s cca 3 kuličkami umístit 20 m vedle ní. Zpravidla to přineslo méně záběrů, ale téměř pokaždé byl záběr od ryb větší váhové kategorie. A ani nehrála roli velikost boilie. Bylo jedno jestli to byla velikost 18, 21 nebo 24 mm. Pokud mám nástrahy více vysušené, tak dávám na montáž jednu celou kuličku a k ní půlku. Říkám tomu montáž na „hříbka“ a věřte, že to funguje. Boilie jsme měli v 5 druzích a to: Mad-Max, Messiah, A1-Roll, Sting Sniper a Buugaboo. Neuvěřitelné úspěchy, kterých jsme na ně již dříve dosáhli, nám dávají dobrou šanci na pěkný úlovek. Z předešlých výprav na tuto vodu víme, že většina záběrů bude přicházet během noci. A to se nám také potvrzuje. První záběr přichází ve 21.00 hodin, ale bohužel kapra po několika minutách souboje ztrácím. Netrvá však dlouho a máme další záběr a na rozdíl od předchozího, tentokrát úspěšně zdoláváme prvního kapra výpravy. Není to žádný obr, ale na začátek není 11,4 kg není špatný výsledek. Do rána máme ještě 6 záběrů. Z toho má největší kapr váhu 16,9 kg a je to krásně stavěný kapr bez jediné ranky na těle (kromě jemného vpichu od mého háčku).
Následující dny si jsou dost podobné, jen občas máme záběr i přes den. V noci, když to dost bere, přicházejí záběry přibližně v hodinových intervalech, což nás dost vysiluje. V podstatě se ani nevyspíte. Než kapra zdoláte a znovu montáž zavezete, tak je půl hodinka pryč. Stačíte zalézt do spacáku a než usnete většinou přijde další záběr. A pak, že je rybařina jen relaxace! Některé kapry jsme zdolávali i z lodi a teprve potom si souboje vychutnáváme na 100 %. I když jsme zdoláváním dělali na vodě ruch a svítili čelovkami při podebírání, kaprům to očividně nevadilo. Na jejich apetitu se nic neměnilo. Počasí nám docela přeje po celou výpravu. Přes den svítí sluníčko a chodíme pouze v krátkém rukávu. Ani to nevypadá, že je říjen. Zato v noci nám zdolávání znepříjemňují teploty, které klesají až na -5°C. Ale na druhou stranu nám tyto nízké noční teploty i pomáhají. Přes den totiž kapry nutí slunečné počasí vytahovat na mělčinu. Aktivita ryb v mělkých částech rybníka se nedá přehlédnout a kolikrát ani přeslechnout. Tyto zóny kapři opouštějí až s nočním ochlazením nebo silným západním větrem. A právě teploty pod nulou urychlovali jejich přesuny do hlubších partií, blíže našim rozkrmeným bójkám. Za osm dní rybolovu se nám celkem podařilo ulovit 51 kaprů o celkové váze 572 Kg. Největší kapři vážili 15,1 kg 15,7 kg 16,0 kg 16,4 kg 16,8 kg 16,9 kg 17,0 kg, 18,3 kg a 19,3 kg. Někdo možná řekne, že je to na dva rybáře málo, ale bylo to v době, kdy ostatní rybáři moc záběrů neměli a většinou chytali jen menší kapry. A navíc cílem výpravy nebyla
co zdejší dobře zarybněný revír honba za velkým množstvím kaprů, ale hlavně opětovné testování nástrah. Mnoho kaprařů takovéto vody odsuzuje, ale věřte, že úplně jednoduché to opravdu není. Každému ovšem vyhovuje jiný styl rybaření. V lovu hledá každý jiný „smysl“ proč na ryby jezdit a kapr má pro něj z toho či onoho revíru jinou „hodnotu“. Na námi navštívené nádrži je ale zajímavé sledovat změny na váze zdejších kaprů. Během čtyř let,
navštěvujeme, kapři neskutečně rostou a to i přes to, že jsou pod neustálým rybářským tlakem. V současné době se už stále častěji objevují úlovky kaprů přes 20 kg a váhový přírůstek je kolem 2 kg za rok. Jestli to tak bude pokračovat, osobně si myslím, že určitě, tak se máme do budoucna na co těšit. Mnoho rybářských úspěchů a krásně strávené chvíle u vody Vám přeje František Kouba (MAX CARP team). Maxův zdar!
Dobře zvolené doplňky mohou z průměrné sestavy udělat zatraceně dobrou. Během britského šampionátu v roce 2003 použili Danny Fairbrass a Damian Clarke z Korda teamu návazec, který Vás dnes naučím uvázat. Je to návazec, který z 90 % používají všichni naši testeři a konzultanti. Pokud chcete návazec, který Vám pomůže nachytat mnohem více ryb, pak čtěte dál. Jak to funguje? Je to jednoduché. Návazec se skládá z háčku Korda Wide Gape velikosti 8 (můj nejoblíbenější), návazcové šňůrky Hybrid, silikonové a smršťovací hadičky. Základní myšlenka je následující: chceme udělat návazec, u něhož se při nasátí kaprem háček otočí a umožní tak snadné zapíchnutí do spodního pysku. Vedle toho by měl být pro kapra také hůře vyplivnutelný. To znamená, že potřebujete mít perfektně vyvážený návazec s háčkem. Pro nastražení na dno se právě hodí více Wide Gape než Longshank. Větší vzdálenost špičky od raménka je ideální a zvyšuje tak šanci správného uchycení háčku při nasátí do tlamky. Takže máte vybraný dobrý háček, ale jak ho proměnit ve vítězný návazec ? Jak už jsem zmínil dříve, spojení návazce a háčku musí být perfektní. Pokud je vše navázáno správně je jeho nasátí pro kapra snadné, vyplivnutí však nikoliv. V pátém a šestém díle Korda Underwater video jste mohli vidět, jak je tento návazec účinný v porovnání s ostatními návazci. Komponenty, které potřebujete Háček - Tuto otázku již dostatečně objasnil předešlý text. Wide Gape je ostrý, pevný a zároveň je pořád lehký na to, aby ovlivňoval chování nástrahy na dně. Smršťovací a silikonová hadička - Budete potřebovat smršťovací hadičku, která se při napaření snadno natvaruje, čímž změníte úhel návazce který vychází z očka háčku. Ustřihněte 12mm dlouhý kus - to by mělo stačit. Na délce závisí celkový konečný úhel zahnutí - čím delší kus ustřihnete, tím budete schopni vytvořit větší úhel. Mnohokrát přehlížená, ale také velice důležitá je silikonová hadička. Jen pro objasnění: místo, kde šňůrka opouští háček (u obloučku) je stejně důležité jako místo, kde ho opouští očkem. Je to místo které otáčí celým háčkem. Návazcový materiál - Správný výběr návazce je základním kamenem úspěchu pro správnou prezentaci. Používám 20lb Hybrid, který je naprosto ideální. Je pro to jednoduché vysvětlení. Jakmile je jednou nástraha kaprem nasáta, je to právě tuhost návazce, která snižuje možnost vyplivnutí háčku. Mnoho potažených šňůrek se chová stejně s potahem jako i bez něj. Hybrid je s potahem velmi tuhý, avšak bez něj je opravdu měkký a poddajný. Navíc se jedná o flourocarbonové potažení, které snižuje jeho viditelnost na minimum. Tento návazec používám tak, že nechám stažený 2,5cm, zbytek ponechám ztužený. Tím dávám dostatečnou volnost háčku, aby bez problému vklouznul do kapří tlamky a ztužená část mu zároveň znesnadňuje jeho vyplivnutí. Tak a to je všechno. Je to vskutku excelentní návazec, který můžete použít ve většině případů. Tento návazec nám nachytal už mnoho ryb. Zkuste ho také…
Mnoho rybářů si klade otázku, zda zakrmovat velkým množstvím boiliesu, či nikoli. Co rybář, to názor. Je mnoho různých teorií. Já se zde v několika větách se pokusím shrnout své postřehy a zkušenosti. Jednoho dne jsem se dohodnul s mým rybářským přítelem, že pojedeme chytat na řeku. Po menší diskuzi jsme se rozhodli vyzkoušet zákrm velkým množstvím boiliesu. Onoho dne vyjíždím na řeku. V ruce mám lopatku. Přede mnou v člunu jsou dvě velké nádoby plně naplněné 120 kg boiliesu. Místo, které jsem právě předem nakrmil je cca 100 metrů dlouhé a nachází se v bezprostřední blízkosti ostrova na řece. O dvě minuty později jsem hotov – kádě jsou prázdné! Mnozí z Vás si asi dokáží představit, jaké pocity jsem prožíval v tomto okamžiku – jsem totálně nabuzený, podobný účinek by mohly mít drogy! Už za dva dny sem přijdu se svým dobrým přítelem chytat ryby. Je to poprvé v mém životě, co jsem krmil tak obrovským množstvím boiliesu. V té době jsem již několik let chytal kapry, ale nikdy bych si nedokázal představit, že někdy zkrmím tolik boiliesu najednou. Své zkušenosti s chytáním kaprů jsem sbíral s mnohem menším množstvím, tak asi 1/2kg – 1 kg; stejně tak i na velké řece. Moje filosofie chytání kaprů vždy byla a stále ještě je, lokalizovat a chytat kapry na
místech, kde se zdržují. Člověk si tedy na základě své zkušenosti musí vyhledat místo, na kterém předpokládá kapry, zakrmí menším množstvím a příští den jde chytat. Pokaždé čekáme, že ryby našemu krmení neodolají. Když to člověk dělá hodně často a po několik let, má největší šanci získat dobrý odhad pro identifikaci přirozených míst pobytu kapra v lokalitě kde chytá. Když si vytipujete dobré místo, o kterém jste přesvědčeni, že je to pravé, můžete začít krmit s příslušně upraveným množstvími krmiva. Přitom je vždy nutné brát v úvahu roční dobu. Opakem mého postupu je to, co jsem mnohokrát mohl pozorovat u několika jiných skupin rybářů chytajících kapry. Jejich strategie “vždy a všude“ zakrmovat hodně velkými množstvími krmiva, téměř horami kukuřice a boiliesu. Výsledkem jejich chytání bylo většinou rozčarování
z malého množství ulovených kaprů v poměru k množství použitého krmení. Když ale vystihli ten správný moment a místo potom se množství ulovených kaprů mnohanásobně zvýšilo. Na základě mých zkušeností preferuji krmení menším množstvím boilies. Velké množství krmení považuji ve většině případů za neefektivní! Vraťme se zpět k mému místu na řece, které jsem připravil 120 kg boiliesu a kam půjdeme už za dva dny chytat. Toto místo nebylo pro nás nic nového. Rybařili jsme tam už dlouho dobu a někdy se nám podařilo nachytat za víkend 15 až 20 kaprů. Byly to i kapitální kusy, až do 19,6 kg. Ano, toto místo je zcela zvláštní a moje taktika krmení byla už předtím přizpůsobena tak, že jsme většinou krmili ve středu, cca 10 – 15 kg boiliesu, abychom pak mohli jít následující víkend chytat. To bylo
už velké množství, ale zdálo se, že je to to správné řešení! Co se nyní stalo! Zkrmili jsme tam 10krát tolik! Abych to zkrátil: Množství kaprů, které jsme tento víkend nachytali nebylo nijak mimořádné, ale z důvodu tlustých břich byla přece jen jasně patrná vyšší průměrná váha! Potom jsem to už nikdy víc tímto způsobem nedělal. Když chytáte na horkém místě (hotspot), nepotřebujete žádná obrovská množství krmiva – na druhé straně není žádná hora krmiva dost velká k tomu, abyste nachytali ryby, které tam vůbec nejsou. Zkrmit správné množství ve správnou dobu pro dosažení nejlepšího výsledku, to je jeden z nejdůležitějších aspektů při chytání kaprů na udici, vedle dobré návnady, ostrého háčku apod. … Čím více informací člověk nasbírá o místě kde chytá a čím větší zkušenosti člověk získal v minulosti, tím dříve dokáže odhadnout správné množství krmení - tedy mezi 1kg a 100 kg. S jistotou nebudu všeobecně upřednostňovat ani velká ani malá množství. Kdybych ale musel pro zbytek svého života volit mezi oběma metodami,
rozhodl bych se spíše pro menší množství, aniž bych přitom přihlížel k nákladům za velká množství krmiva! Můj nejlepší výsledek jen s 1/2kg boiliesu bylo 8 kaprů za jednu noc na jednom novém místě na velké řece. Během noci jsem po každém záběru trochu dokrmil. Kapři byli tenkrát přede mnou na místě a akceptovali dobrou kvalitu mého boilies na první pokus. Taktiku a množství krmení je mnohdy nutné přizpůsobit např. osádce kapra v dané lokalitě. Uvedu jeden příklad změny taktiky:
Připravovali jsme se na výpravu na Ebro. Po vzájemné dohodě a na základě informací od ostatních rybářů jsme se rozhodli použít velké množství krmení. Rozhodl jsem se poslat 100 kg boiliesu Claude Valetteovi v prosinci do Španělska na Ebro. Naplánovali jsme totiž, že Claude dva týdny před naším příjezdem zkrmí celé množství boiliesu. Místo bylo 200 metrů dlouhé abychom na něm mohli chytat dva týmy. Vedle přítele Narcise Löllmanna, který se mnou chytal ze svého člunu, s námi také rybařila Stephane Gonzalesová (šéfredaktorka jednoho francouzského rybářského časopisu) s Claudem a dalšími redaktory, kteří lovili na druhém konci hodně zakrmeného místa. Vzhledem k výskytu skutečně velkého množství kaprů s podstatně vyšší průměrnou váhou než většina předpokládala a top-váhami dokonce nad 20 kg (v tuto dobu ještě vzácně) nebylo těch 100 kg skutečně žádné riskantní množství. Toužebně jsme očekávali, že kapři se s tímto velkým množstvím krmiva odchýlí od mimořádně vysokého přírodního výskytu potravy.
Teplota vody se pohybovala mezi 8-10°C, a nejúsp ěšnější hloubka v naší oblasti byla 10 metrů. Co se týká našeho výsledku, byli jsme velmi spokojeni. Ztratili jsme dva dny během kterých jsme z důvodu silného větru nemohli chytat ze člunu (na břehu nebyla možnost rozložit bivaky), a tak jsme nakonec měli na rybaření 6 dnů. 51 kaprů s průměrem 9,9 kg – co bychom chtěli víc? 11 kaprů mělo přes 13 kg, 3 kapři přes 15 kg. Chytali jsme na boilies Liver(játra). Každý večer jsme se střídali s Francouzi, kteří mimo jiné také hodně rybaří na tzv. Froliky, a bylo zřejmé, že nachytali víc ryb (ovšem také ve 4-5 osobách), ale také hodně
malých kaprů pod 5 kg; takoví se u nás v podstatě vůbec nevyskytovali. Co se týká velkých ryb, měli stejný výsledek jako my ve dvou osobách! To bylo přesně to, čeho jsem chtěl dosáhnout! Když potom Claude vyzkoušel naše boilies, chytil během krátké doby 6 dobrých kaprů do 13ti kg, ti ostatní chytili dohromady jen 4 kapry střední velikosti. Claude je vynikající průvodce u Bavarian Guiding Service a žije už hodně let na řece Ebro. To je poprvé, kdy zažil rybaření na Ebro s boiliesem lepší než na Froliky! Během těchto 6 dní jsme zkrmili ještě dalších cca 60 kg boiliesu. Co říci závěrem... Max Nollert
Okolo 20:30 to vypadalo jako by se nějaká ryba pohybovala blízko břehu. Přesně tam, kde jsem měl nahozeno. Stalo se to tak rychle, že jsem si nemohl být jistý. Měl jsem ale pocit, že se kapři vrátili. Kolik nebo jak velké ryby tam byly mi ale stále zůstávalo utajeno. Už jsem ani nelezl na strom, jen jsem potichu seděl na podložce a čekal co se stane. A opravdu. Přišlo to ve 21:07. Jízda na pravém prutu. Ryba si vzala dobrých 70 metrů vlasce a já jsem se uprostřed jeho šíleného výpadu najednou ocitnul mimo svůj ukryt. Vlezl jsem do jezera a začal zdolávat svou první rybu po 3 letech. I během zdolávání zůstávalo stále několik krmících se ryb na mém místě. Jakmile jsem obrátil rybu po jejím prvním úniku, spatřil jsem její hřbet, který rozříznul hladinu. Stín ryby a její bojovnost mě utvrdila v tom, že jsem zapřáhnul jednoho ze zdejších velikánů. Čím byla ryba blíž, tím slabší byly její výpady. Chviličku po mém výkřiku se za mnou rozezněl potlesk. „ Do háje!!!“. Někdo mě sledoval, jak jsem si snad 7 minut hrál ve vodě s kaprem. Vytáhnul jsem ramena
a rychle jsem se svou trofejí zmizel pod stromy. Až pod „svým“ stromem jsem si v podběráku konečně prohlédl kapra. Až teď jsem si uvědomil jaké jsem mel štěstí. Háček bez protihrotu byl totiž chycený v síťce podběráku. Šťastný jako dítě o Vánocích jsem položil kapra v síti podběráku na podložku. Opatrně jsem ho vyndal a přesunul do saku. Vše jsem dělal ve spěchu, nechtěl jsem aby mě někdo nachytal. Na saku jsem udělal snad 40 uzlů, než jsem byl spokojen a měl jsem jistotu že mi z něj neunikne. Problém nastal v momentě, kdy jsem chtěl sak uchytit. Neměl jsem totiž žádnou volnou vidličku. Měl jsem pouze dvě s hrazdami. Vzal jsem tedy jednu s našroubovanými Delkimy a uchytil sak k ní. Teď přišel čas na zavolání Brucovi. Za 40 minut byl u mě s foťákem a láhví šampaňského na oslavu vítězství. Vyndal jsem sak s kaprem, který byl na břehu nejspíš poprvé. Rozmotal jsem uzly a odkryl ohromného zlatého šupináče. Po pár fotkách jsem ho pustil zpět do jeho živlu. Jak jsem tak koukal na odplouvajícího kapra, neubránil jsem se vzpomínkám na souboj. Oba
jsme s Brucem byli úplně mimo. Jen tak jsme tam stáli jako dva blázni smějící se jeden druhému. Ve stejný okamžik jsem zaznamenal pípnutí mého Delkimu. Blížil jsem se k prutům, když jsem si všimnul obřího víru u mé nástrahy. Zbývaly už jen 4 kroky. Něčím jsem kapra vyplašil. Když jsem se posadil zpět na podložku, uvědomil jsem si, že jsem měl počkat trochu déle. Rybu nejspíše vyplašil můj pohyb na břehu. Chybami se člověk učí… Jak jsem tak šel následující den po cestě, myslel jsem na okamžiky z předešlého večera. Měl jsem z toho zvláštní pocit. Udělalo se hezky, bylo krásně teplo a jen lehce pofukoval vítr. Prostě perfektní podmínky pro ryby. Vylezl jsem na strom, odkud jsem pozoroval dvě ryby, které plavaly přesně do míst, kde jsem měl včera úspěch. Počkal jsem až se ryby trošku vzdálí, abych mohl lehce dokrmit. Přihodil jsem 10 halibut pelet a 12 zrnek kukuřice. Z výšky stromu jsem měl přehled o každé návnadě. Ryby o ně však nejevily zájem. Několikrát jen
tak propluly místem aniž by se sklonily a začaly se krmit. Měl jsem dost času nastražit na večer své nástrahy. Sedící a čekající na tmu jsem si zatím připravoval pruty. Během toho se mi podařilo vyplašit velkou štiku. Popravdě nevím, kdo byl víc vyplašený - jestli já nebo ona. Tu noc ani tu následující se nic nedělo. Jen jsem tu druhou noc kolem druhé hodiny ráno slyšel hlasité plácnutí. Bylo tak silné, jako by do vody spadla kráva. Bylo to hodně frustrující. Celých devět dní jsem pozoroval ryby, které nejevily zájem o krmení. Každodenní čas trávený na jezeře začal pěkně štvát mou ženu. Není se čemu divit, obvykle jsem v 6 hod odcházel na 7 do práce, k jezeru jsem se z práce dostal v 15hod a od jezera domů až ve 22hod večer. Takhle to šlo celé 4 měsíce. Nebylo to ideální, ale Tracy věděla, co to pro mě znamená. Chtěla jen slib, že zimu budu trávit s ní a dětmi. S její podporou mé návštěvy tohoto krásného jezera pokračují dodnes…
V těchto dnech se na pultech rybářských prodejen objevuje novinka pro rok 2007 ze série značkového oblečení firmy DOC. Jedná se o komfortní, vodu-odpudivou, větru vzdornou bundu s označením REFLEX. Tuto bundu soft-shellového typu měli doposud k dispozici pouze testeři firmy DOC. V této recenzi se proto v krátkosti pokusíme posoudit materiál, střih a celkové zpracování výrobku. V první řadě se podívejme na samotný obal, v kterém je bunda prodávána. Jedná se vlastně o praktickou polypropylenovou tašku stříbrné barvy, která je z jedné strany opatřena zipem. Na druhé straně je umístěno logo a označení typu a velikosti bundy. Tato taška se dá díky své
nepromokavosti dále použít i během pobytu u vody na uschování našich věcí před nepříznivým počasím. Samotná bunda je vyrobená z nového progresivního materiálu „SPONGE SPANDEX“ . V této kvalitě a ceně nenajdete na trhu nic podobného. Dodává se v olivově-zelené barvě v kombinaci se šedou. Na ramenech je barevný přechod mezi zelenou a šedou látkou olemovaný reflexním páskem, který vkusně zapadá do celkového designu bundy. Reflexní pásek je vedle toho i praktickým bezpečnostním prvkem. O kvalita použitého materiálu je evidentní již při prvním pohledu a dotyku. Bunda má celkově pět kapes z nichž dvě jsou základní na ruce a další dvě
jsou pak náprsní. Poslední kapsa se nachází na pravé straně vnitřní časti. Velkou výhodou kapes jsou jejich nepromokavé zipy. Stejně jako i hlavní zip bundy, který se zapíná až vysoko ke krku. Velmi příjemným doplňkem jsou zvláštní ochranné lemy na obou koncích hlavního zipu bundy. Tyto lemy slouží k překrytí konce zipu, což je především při úplném zapnutí bundy ke krku velmi příjemný detail. Dole je bunda opatřena velmi snadno ovladatelným gumovým stahováním. Součástí bundy je také pohodlná odnímatelná kapuce připevněná k límci bundy zipem. Na obvodu kapuce je protažena stahovací guma, kterou je možné kapuci přizpůsobit individuálně.
mohl tomuto výrobku vytknout, je velikost límce. Zdá se mi příliš vysoký, hlavně když se odepne kapuce a bundu si zapnete na maximum až po vrch. Někomu ale vysoký límec vyhovuje a naopak si jeho velikost chválí. Jako vše je to samozřejmě záležitost osobního vkusu. Jsme rádi, že jsme měli možnost tuto bundu testovat mezi prvními a rozhodně ji můžeme doporučit. Nejen díky funkčním vlastnostem ale také kvůli střízlivému modernímu designu si tato novinka jistě najde hodně spokojených zákazníků. Podšívka je z materiálu mikrofleece v černém provedení. Rukávy jsou ukončené suchým zipem, díky nimž můžete konce rukávů stáhnout kolem zápěstí tak, aby do nich nepodfukovalo. Tuto bundu bychom zařadili mezi univerzální, co se nošení týče. Vzhledem k barvě a zvolenému střihu je vhodná nejen na ryby, ale i jako outdoorové oblečení na procházky v přírodě stejně jako i na běžné nošení ve městě. Na tělo je tato „soft-shellka“ velmi příjemná. Jejím hlavním úkolem, proklamovaným výrobcem je především chránit před větrem. Bundu jsme zkoušeli i v silném nárazovém větru a tvrzení výrobce o větru-vzdornosti můžeme jednoznačně potvrdit. Jednoduchý test si můžete zkusit i přímo v prodejně rybářských potřeb. Stačí když si přiložíte bundu těsně k ústům a budete se snažit skrz ni silně fouknout. Nepodaří se Vám to. Jediné, čeho při opakovaných pokusech dosáhnete, bude to, že Vás rozbolí hlava. Stejně tak se dá otestovat i vodě odolnost. Stačí když bundu polijeme vodou
a uvidíme, že voda z bundy steče do poslední kapky a nevpíjí se do látky. I přes to, že výrobce bundu neprezentuje jako nepromokavou, krátkodobý pobyt v dešti v ní pohodlně přečkáte. Jediná věc, kterou bych snad
Dodává: DOC FISHING s.r.o., Tovární 337, 589 01 Třesť. Distribuce SR: DYNAMIK GROUP, PO BOX – Láb 291, 900 67.
Trochu jiní rybáři... V minulém díle jsme Vás seznámili s flórou a faunou řeky Apalachicoly. Po třech letech na této řece postupně zaznamenáváme „školení kaprů“ , což znamená, že kapři jsou čím dál tím víc opatrnější při sbíraní nástrah, jsou citlivější na specifické zvuky, kterým se bohužel při lovu těžko vyhneme (chystání lovného místa, nahazování, zvuky pípáků...). Do úseku, který prolovujeme chodí opravdu jen málo rybářů lovit ze břehu, jen sem tam se objeví loďka s rybáři, kteří úsek projedou a v krátkém čase místo opouští. Ale ne jen kapři registrují náš příchod. Z kraje jara jsme začali pozorovat jednoho aligátora, odhadem 2,5 až 3 m dlouhého, který si středem řeky proplouval k hrázi a zpět. Nikdy se k nám nepřiblížil. Jenomže i tato velká ješterka je zřejmě zvědavá. Postupem času se začal aligátor víc a více přibližovat ke břehu. Bohužel pouze jenom v noci. Propípnutí zvukového
signalizátoru nás upozornilo, že zachytil o naše šňůry... i on zjišťoval co se děje na břehu. Čím víc bylo tepleji a ryby aktivnější, tím častěji se ukazoval v naší blízkosti. Za pozdního jara jsme zase my mohli slyšet noční vábení aligátořích samečků k paření se samičkami. Zvuky byly někdy tak silné, že bylo jasné, že nejde o žádné drobečky. Náš respekt k tomuto živočichovi určitě stoupl, ale asi ne ještě natolik, protože někteří z nás si v klidu šli zanést udici po prsa do vody a jiní zase hledali utopený prut v dvoumetrové hloubce. Byl začátek června. Kolem jedné v noci přijíždíme s Pavlem k řece. Naše místo bylo obsazeno, rozhodli jsme se tedy jet na druhý břeh. Baterkama jsme prohlédli okolí a začali rozbalovat. První stál stojan a hned jsem nahodila pruty. Po chvilce přišla jízda, ale už podle škubání jsem cítila, že na druhé straně udice je sumeček. Rozsvítím červené světlo na čelovce a vidím jak se slušnou rychlostí blíži za stahovanou rybou dva červené body a za ním další dva (oči aligátorů připomínají v červeném světle odrazky). Zrychluji stahování a volám na Pavla, že se k nám blíží aligátoří návštěva. Sotva jsem dostala rybu na břeh, pod prutama zaparkovala tak půl metrová hlava ještěrky. Břeh byl asi 40 centimetrů zvýšený. Při odháčkování sebou catfish začal házet, až se záhy dostal na kraj břehu aligátorovi přímo před tlamu. Netroufli jsme se přiblížit a vše jsme pozorovali z dvoumetrové vzdálenosti. Najednou se otevřela velká tlama a snažila se lapnout po rybě. Ta mu bohužel proklouzla mezi čelistmi a uplavala.
Naštvaný predátor začal couvat a dost rychle najel na malou plážičku vedle. Začalo to vypadat dramaticky. Pavel neváhal, vzal dlouhý klacek a rozhodl se aligátora dožduchat zpět do řeky. Párkrát ho zasáhl do otevřené tlamy a aligátor to nakonec vzdal. Zbytek víkendu si nás páreček hlídal z bezpečné vzdálenosti. Několikrát se při záběru potopili pod našimi udicemi, ale na břeh si už netroufli. Naše opatrnost se zvýšila natolik, že jsme si v řece neumyli ani ruce. Při stahování a podebírání ryb jsme byli neustále ve střehu, akce museli být rychlé, obzvláště vracení kaprů zpět do řeky. Na závěr tohoto tripu, mi přišel jako odměna, skoro 36 lb (cca 16 kg) kapr. Při každé další návštěvě tohoto lovného místa se dříve nebo později opět objevili.
Dokonce jsme pozorovali, že rozeznění signalizátorů aligátory vždy evokovalo k rozjezdu za zvukem v naději, že získají snadnou kořist. V momente zdolávaní kapra naším kolegou Petrem, aligátor vběhl až na břeh do jeho stojanu, na kterém zanechal slušný šrám od svého drápu. Kapra nedostal. V horkém létě, kdy voda dosahovala 32 st. C ten samý kolega zdolal pěkného 40lb (cca 18 kg) amura. Při pouštění zpět, které bylo vzhledem k vysoké teplotě opravdu rychlé, se amur ve vodě trochu déle vzpamatovával, než zaplul do hloubky. Bohužel to nestihl. Vynořila se aligátoří tlama, lapla po amurovi, který se stál jeho kořistí. Jednou měl Pavel takový záběr, že zdolávaním úlovku mu jeho prut opisoval dokonalé „U“. Na konci
montáže bylo něco velkého, co se nechtělo odlepit ode dna. Po vyčerpávajícím zdolání vytáhl želvu, která měla průměr krunýře odhadem tak 1 m a připomínala svými výrustky na krunýři prehistorické zvíře. Řeka Apalachicola skrývá spoustu zajímavých živočichů. My jezdíme lovit kapry, ale jak zjišťujeme, je třeba bojovat a potýkat se s jinými druhy fauny. Je to sice dávka adrenalinu a dobrodružství, ale věříme, že tam plave i pár kapitálních kaprů, kteří nám hladinu adrenalinu zvednou podstatně více. Kapříci se budou učit z našich montáží, my zase budeme spekulovat jak toho největšího obelstít. Rozhodne se s Vámi o zážitky z této řeky rádi podělíme. Někdy příště nashledanou
1) Je podle tebe v dnešní době ještě efektivní pokoušet se chytat velké kapry na odhoz i na vodách, kde většina rybářů své nástrahy zaváží několik stovek metrů od břehu? 2) Popiš nám prosím sestavu, kterou je podle tebe nejlépe zvolit pokud bychom potřebovali nahazovat své nástrahy co nejdále. (prut, naviják, vlasec, olovo, nástraha…) 3) Jsi znám tím, že si se především v minulosti zúčastňoval závodů v nahazování. Nahazoval si při závodech přes hlavu, rameno nebo z otočky? Jakých vzdáleností si dosahoval? Popiš nám prosím sestavu, se kterou jsi závodil..
1) Je podle tebe v dnešní době ještě efektivní pokoušet se chytat velké kapry na odhoz i na vodách, kde většina rybářů své nástrahy zaváží několik stovek metrů od břehu?
2) Popiš nám prosím sestavu, kterou je podle tebe nejlépe zvolit pokud bychom potřebovali nahazovat své nástrahy co nejdále. (prut, naviják, vlasec, olovo, nástraha…)
Určitě ano. Úspěšnost chytání na odhoz závisí z velké míry na tom, v jakých vzdálenostech loví okolní kapraři. Pokud většina rybářů vyváží své nástrahy do velkých dálek, kapři se postupně naopak stáhnou zpět do blízkosti břehu. Předpokladem úspěšného chytání na odhoz je to, aby se na naším místem netáhly další silony, které kapry plaší. Stejně tak není dobré, když se nad našim lovným místem často jezdí s lodí. Mušovská jezera jsou příkladem toho, jak zbytečné jsou někdy daleké zavážky. Jednou jsme měli s kamarádem zavezeny všechny pruty zhruba na vzdálenost kolem 300metrů. Kapři tehdy moc nešli. Odpoledne se přišoural starší pán, nahodil kousek od břehu a po několika hodinách jsme mu pomáhali s podebíráním 14kg šupináče. Na jiné výpravě jsme za 10 dní na Mušově udělali jediný záběr. Všechny naše pruty byly zavezené na 300 a více metrů. Ten jediný záběr jsem dostal já. Byl to prut, který jsem zkusil nahodit ze břehu na nějakých 70metrů. Kapr vážil 17kg.
Vezmeme to popořadě. Předně je potřeba zvolit prut o takové testovací křivce, abychom byli schopni ho sami reálně „utáhnout“. Prut musí určitě odpovídat tělesné konstituci a fyzickým možnostem rybáře. Není pravda, že 3,5lbs prutem hodí každý nejdál. Pokud neutáhneme takto tvrdý prut, je mnohem lepší použít spíše prut měkčí. V reálu budeme opravdu v takovém případě házet dál s měkčím prutem. To samé platí i o délce. Zdaleka ne každý utáhne 13ft pruty… Co se týče volby navijáků: pro daleké odhozy je nezbytné používat navijáky s vysokou cívkou. Průměr cívky musí korespondovat s velikostí prvního očka… V případě, že mám velký průměr cívky a malé první očko od navijáku, bude hod brzděný. Vlasec bude mít v malém prvním očku po jeho uvolnění z cívky velký odpor, čímž se ztrácí energie a hod se zkracuje. U navijáku je při odhazování těžších olov velmi důležitá také síla hlavní osy. Při extrémním zatížení se může osička vyhnout. Kvalitní převody navijáků
jsou snad samozřejmostí – nejlépe bronzové. Velmi dobré zkušenosti mám obecně s navijáky Shimano. Preferuji navijáky jen s přední brzdou. Například Long Casty jsou pro tento účel dle mého názoru neohrabané a příliš těžké. Ideální jsou dle podle mě Ultegry či Titanosy. Splňují vše, co po nich požaduji. Ať už vyberte naviják jakýkoliv, vždy dbejte na to, abyste při nahazování měli dotaženou brzdu na absolutní maximum. K tomu doporučuji pro jistotu přelepit ukazováček leukoplastí! Chcete-li nahazovat opravdu co nejdále, doporučuji použít vlasec o průměru 0,25mm. V případě, že bude voda opravdu čistá a nebude hrozit riziko vázky, šel bych i do průměru 0,22mm. V každém případě používám při dalekých náhozech vždy šokovou šňůru v délce asi 5 metrů. Mojí nejoblíbenější pletenkou pro tento účel je šňůra Spiderwire o průměru 0,30mm (33,95kg). Pro daleké nahazování volím zpravidla olovo kapkovitého tvaru. Jeho hmotnost závisí na použitém prutu a na technice nahazování. Obecně bych volil zátěže v rozmezí 90 – 130g. Těžší
zátěže už pro házení do dálky nejsou až tak dobré. Co se týče nástrahy, tu volím samozřejmě co nejmenší. Nejlépe je použít jednu kuličku boilies o průměru 14,16 až 18mm. Maximální průměr je boilies 20mm – tím už však znatelně zkracujeme délku hodu. Při dlouhých náhozech doporučuji malý trik. Je dobré celý návazec před náhozem natáhnout a fixovat ho na dvou místech k olověnce pomocí PVA šňůrky. Návazec s nástrahou pak tolik neovlivňují letové vlastnosti naší sestavy. 3) Jsi znám tím, že si se především v minulosti zúčastňoval závodů v nahazování. Nahazoval si při závodech přes hlavu, rameno nebo z otočky? Jakých vzdáleností si dosahoval? Popiš nám prosím sestavu, se kterou jsi závodil.. Závodů v nahazování jsem se nikdy až tolik nezúčastňoval. Spíše jsem se účastnil různých závodů „z hecu“. Pokud se týká tří základních technik nahazování - nejpřesnější je určitě hod přes hlavu. S ním se ale nedá se dosáhnout moc velkých vzdáleností. Co se týče délky hodu, je lepší házet přes rameno. Dá se tak dosáhnout velmi slušných vzdáleností při pořád ještě slušné míře přesnosti. Absolutně nejdelších
hodů dosáhnete při technicky vysoce náročném nahazování z otočky. Tuto techniku zvládá opravdu jen hrstka rybářů (především Petr Bydžovský). Jedná se o vysloveně závodní techniku, kterou se nedá příliš ovlivnit směr náhozu. Na závěr bych zmínil několik zajímavých náhozů, které mám na svém kontě.. Jednou se mi při zkoušení prutu 12ft 2,5lbs s vlascem 0,22mm a olovem 110gr podařilo dosáhnout 168metrů. Před časem jsem zkoušel kamarádovi pruty Passat 3,5lbs.
Použil jsem vlasec 0,22mm a s olovem 110g jsem nahodil 193m. Jako perličku na úplný závěr bych uvedl čerstvou zkušenost kterou jsem udělal nedávno při testování nových prutů King carp 12ft 3,5lbs. S vlascem 0,35mm a olovem 250g jsem poslal svou montáž i s 20mm boiliesem do vzdálenosti 115m. Tohle je ale už trochu husarský kousek, který Vám rozhodně nedoporučuji zkoušet s běžnými sériovými pruty… Jedině, že byste měli v záloze připraven další prut :-)
1) Je podle tebe v dnešní době ještě efektivní pokoušet se chytat velké kapry na odhoz i na vodách, kde většina rybářů své nástrahy zaváží několik stovek metrů od břehu? Pokusit se můžeme, ale efektní to být nemusí. Podle mě není odpověď až tak jednoduchá a záleží na mnoha faktorech: V první řadě by si měl každý dobře rozmyslet, zda je zavážení nezbytně nutné. Zda si tím lov zbytečně nezkomplikuje. Záleží na tom, jestli máte zájem o partii šachu s celkem zdatným soupeřem nebo o zápas ve volném stylu. Myslím, že není rozumné hlavně z jara nevyužít přirozeného chování kaprů, kdy se rádi zdržují podél břehu a hledají příznivá místa pro tření. Záleží také určitě na povětrnostních podmínkách, na velikosti lokality, hloubce, členitosti dna a četnosti úkrytů či s tím souvisejícím pocitem bezpečí. Aby se v mělké čisté a klidné vodě nerozprchli na kilometry daleko. Nebo v lepším případě jen přestali na „x“ hodin někdy i dnů přijímat potravu. Další velmi důležitý faktor: chování rybářů při zavážení! Je někdy až neuvěřitelné, co někteří jedinci dokáží vyprodukovat za kravál během zavážení jedné udice. Dokáží tím otrávit pobyt u vody většině rybářů
v širokém okolí. O rozplašení ryb ani nemluvě. Určitě je rozdíl mezi menší lokalitou, která se zavážením obsáhne celá a ryby už nemají kam uprchnout a rozsáhlou lokalitou, kde velcí kapři mají kam odplout. Tam se meze fantazie v honu na kapra nekladou! Nezapomeňte v tomto případě na jachtařskou výbavu (kompas, popř. navigaci a 2-3 náhradní cívky s vlascem). Na co odhánět mouchy plácačkou, když můžeme použít dynamit. Dobře rozehraná partie přestává mít smysl, když vám někdo rozhazuje figurky na šachovnici, a tak může končit třeba volným stylem!
2) Popiš nám prosím sestavu, kterou je podle tebe nejlépe zvolit pokud bychom potřebovali nahazovat své nástrahy co nejdále. (prut, naviják, vlasec, olovo, nástraha…) Prut s rychlou plynulou akcí 3 – 3,5 lb (90 – 120g), v délce 3,6 – 4,2 m. Naviják s křížovým navíjením a s širokou cívkou o velikosti min. 100m 0,50mm. Měkčí vlasec, průměr dle potřeby od 0,20 – 0,30mm Šokový návazec (asi 2 délky prutu na 20 – 30 kg) Průměr nástrahy samozřejmě čím menší, tím menší odpor vzduchu, to samé platí i o návazci, který délku hodu také ovlivňuje. Proto je lépe volit
kratší i z důvodu zamotání. Dají se také použít olova s vybráním pro boilies a s pomocí těsta obojí spojit a vymodelovat tvar kapky. Takto se dá s nástrahou hodit určitě nejdále. 3) Jsi znám tím, že si se především v minulosti zúčastňoval závodů v nahazování. Nahazoval si při závodech přes hlavu, rameno nebo z otočky? Jakých vzdáleností si dosahoval? Popiš nám prosím sestavu, se kterou jsi závodil.. Taneční kreace při otočce mi daly opravdu zabrat. Jelikož šlo o dosažení nejdelšího možného hodu, měl rozhodující vliv průměr vlasce. Proto jsem používal vlasce o průměru 0,10 – 0,12 mm a na suchu extrém 0,08 mm podle kterého jsme byli schopni dohledat olovo. Pruty jsem používal od Sportexu (FBC, Exclusive 3,5 lb 12,6 – 13ft), navijáky Shimano-Stradic, Symetre a Biomaster. Odhozovky na 30kg jsem postupně ujímal až ke zmiňovaným průměrům. Při hodech přes hlavu jsem používal 100 až 110g a z otočky 85 až 95g olova. Pokud si dobře vzpomínám, tak se nám s otočkou podařily hody i přes 270m. S běžně používaným vlascem 0,25 se vzdálenost rázem zkrátila o 100m. Nához s montáží atakující
hranici 150m považuji za velmi slušný výkon. Pár slov závěrem… Většina velkých ryb se dnes chytá z vyvážek několik (mnoho) set metrů z míst, kde se zatím cítí v bezpečí s vynaložením až nesmyslného úsilí, při kterém jde kolikrát o život. Nejen rybáře, ale i kapra. Byl jsem svědkem toho, že se při silném větru dotyčný vracel přes hodinu s kaprem v lodi, aby si udělal trofejní foto! O množství utržených a uvázaných kaprů se nebudu raději ani rozepisovat. Dřív
tomu tak nebylo a ryby se chytaly také. Rybáři si lov nadmíru komplikují sami a to je důsledek toho, co se dnes u vody děje. Hnáni svou netrpělivostí a vidinou rychlého trofejního úlovku, zaslepeni bezohledně ženou vše do extrému a to až neuvěřitelným tempem. S těmito rybáři v zádech se o chytání velkých kaprů na odhoz můžeme opravdu asi jenom pokoušet. Moc se mi líbil výstižný výrok Roda Hutchinsona, který si neodpustím připomenout: „Nezapomeňte vnímat vůni květin podél cest“!
Play off V části Play-off se o nejvyšší umístění v závěrečném hlasování „utkalo“ celkem 12 kaprů s hmotnostmi 23kg – 30,5kg. 1. Absolutním vítězem Kaprařské ligy 2006 se stal fantastický lysec z Mušova pana Stanislava Navrátila s hmotností 27kg. Výhra: krmení od firem Nikl a Vision baits v hodnotě 10.000 Kč
2. Druhé místo obsadil krásný lysec z jezera Rainbow ve Francii, kterého ulovil Michal Kapušňák. Jeho kapr vážil nádherných 28,7 kg. Výhra: krmení od firmy SBS v hodnotě 3.000 Kč
3. Třetí příčka patří Seňovi Kuišovi za jeho neskutečného lysce 27,2kg z Cassienu. Výhra: krmení od firmy SBS 2.000 Kč
Základní kolo Všechny ostatní úlovky, které se nedostali mezi 13 největších se zúčastnili hlasování v základním kole, jehož výsledky jsou následující. 1. V základním kole zvítězil Franta Fiedler se svým 21kg lyscem z Chorvatska. Výhra: krmení od Nikl a Vision baits v hodnotě 5.000 Kč
2. Druhé místo v základním kole obsadil Radek Řehák s lyscem 18,5kg z francouzského Rainbow. Výhra: krmení od SBS v hodnotě 2.000 Kč
3. Třetí příčka patří Pavlu Šulganovi za jeho velmi cenného šupináče 20,2kg z „Maďarského moře“ – Balatonu. Výhra: krmení od SBS v hodnotě 1.000 Kč
Sedíme na břehu jedné z našich největších vodních nádrží. Kapři však ani v nejmenším nejeví zájem o pochoutky, které jim předkládáme na těch nejlepších návazcích co známe. Navíc jsme při noční razii bandy porybných dostali důtku s výstrahou. Silný vítr nám brání vyvézt pruty a mně navíc málem odfoukl špatně ukotvený bivak. Padá definitivní rozhodnutí –balíme. Jedeme jinam. Otevíráme mapu a hledáme, kde bychom se mohli na zbylých pár dní usídlit a v klidu strávit rybolovem. Projíždíme různé revíry - někde je příliš zvednutá hladina, jinde moc lidí. Začínáme být nervózní, blíží se večer a ještě stále nemáme kde se usídlit. Přijíždíme do jedné malebné vesničky a jako vrchol zoufalství hledáme kohokoliv kdo by nám poradil kde se tu dá rybařit. Po projetí celé vesnice konečně potkáváme jednu starší paní, která nás posílá k předsedovi místní MO. Moc si od toho neslibujeme,ale co nám zbývá. Postarší podsaditý chlapík je naší žádostí evidentně poměrně překvapený, ale nějaké tipy na okolní vody nám dává. Dokonce sedá na pionýra a dovádí nás až k jednomu revíru.Voda je to nádherná, evidentně stará a hodně zarostlá. Při otázce, zda-li zde někdo chytá větší kapry, se pouze šibalsky pousmál a pravil: Místní ne, nikdo jiný sem nejezdí. Rozhodujeme se, že to tu zkusíme. Obcházíme revír a přemýšlíme, kde se usídlíme. Nacházíme krásné místo, z kterého máme na dohoz leknínová pole, spadané stromy apod.Vracíme se k autům a chystáme se na lovné místo dovézt věci. Zhruba v půlce cesty se však kola kamarádova Transportera boří do bahna a prokluzují. Po marné snaze o jeho vyproštění nám pomáhá až traktor, pro který jsme museli zajet do vesnice. Děda v důchodovém věku naši dodávku vytáhl. Stálo nás to ale 500Kč. Konečně parkujeme na vybraném místě a vykládáme věci. Nálada už je lepší, snad už teď bude všechno v pohodě. Předseda místní MO nás důrazně varoval před používáním člunu, na který jsou zde doslova alergičtí. Sice absolutní nesmysl, ale co naděláme. Nebudeme „dráždit hada bosou nohou“ – už z předchozí vody si vezeme napomenutí a jakýkoliv další konflikt s RS by nás stál povolenku. Dno tedy mapujeme bosou nohou vysvlečení do plavek. Dno tvoří velice silná vrstva tlejícího listí, které produkuje amoniak a způsobuje deficity kyslíku. Po chvíli zkoumání se nám daří najít několik malých míst s tvrdým dnem. Montáže na ně umisťujeme s největší přesností přímo rukou. Z takového předložení nástrahy mám dobrý pocit, protože si mohu být naprosto jistý, že moje nástraha přesně tam, kde ji chci mít a montáž není zamotaná. Pro své nástrahy jsem si našel parádní místo, kterému jsem hodně věřil. S položením montáže jsem si opravdu pohrál. Padá tma a my sedáme ke skleničce whisky, u které debatujeme nad naší smůlou a doufáme, že se nám ji konečně povede protrhnout. Zdá se mi, že kluci tomuto revíru příliš nevěří. Já jsem ale opačného názoru a jsem přesvědčen, že na mém místě se nějaké ryby krmit musí a záběr je otázkou času. A skutečně.
Asi za hodinu přichází krásná jízda, kterou proměňuji v krásného lysečka 63cm. Sice prcek, ale po těch útrapách i takováhle ryba potěší. Znovu se po tmě brodím vodou, pokládám montáž a vracím se k lahvi whisky. Moc jí už nezbývá, když mi přichází další záběr. Ryba bojuje o poznání více než předchozí. Po několika minutách pokládám na podložku krásně zbarveného šupíka 77cm a 9kg. Začíná se dařit. Do rána už bohužel záběr nepřichází. Po svítání si prohlížím celou lokalitu a pomalu ale jistě ji začínám milovat. Okolo poledne přichází další záběr na můj levý prut. Ryba si bere několik metrů vlasce přes dotaženou brzdu ale vzápětí se vypíná. Škoda.Večer se zvedá velice silný vítr a začínáme mít obavy, aby se na nás nezřítil jeden ze zdejších silných ale suchých stromů.Ozývá se zlověstné praskání větví a několik metrů za mým bivakem padá na zem větev asi 4 mety dlouhá hodně silná větev. To už snad není pravda. V tom slyším jekot mého hlásiče. Vybíhám do vichřice a zasekávám.Vytahuji asi 50cm kapra obaleného vodními rostlinami. V tu chvíli nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Smůla se nám zase lepí na paty. Chci znovu nahodit, ale montáž se mi daří pověsit na silnou větev nad mou hlavou. Trhám vlasec a mám chuť s tím praštit. Prut opírám o vidličku a jdu spát. Vítr ještě zesiluje. Díky praskotu větví a hukotu vichřice nemohu usnout. Přemýšlím, proč vlastně toto všechno podnikáme...Proč riskujeme zdraví ve vichřici v lese, na lodi uprostřed rozbouřeného jezera nebo v zimě při -10°C pouze pod deštníkem? Jaký to má vůbec smysl, bezhlavě se hnát za rybami? To bylo snad poprvé v životě, kdy mě takové otázky začaly napadat.Stejně bych ani v tomhle větru neslyšel hlásič, říkám si. Ten lovecký pud, který mě poprvé v životě na maličkou chviličku opustil se však znovu vrací, a tak mi to nedá a vylézám z vyhřátého spacáku do běsnícího pekla zkontrolovat ten jeden nahozený prut. Jsem asi fakt blázen a není mi pomoci. Sotva rozepínám zip „bydlíku“, zaslechnu písknutí hlásiče. Běžím k prutu a slyším stále silněji nepřerušovanou jízdu. Sekám a cítím velký odpor. V zápalu boje si ani neuvědomuji, že vítr mi odnesl podběrák o několik metrů dále a nedosáhnu na něj. Dojít pro něj nemohu, protože mi v cestě stojí několik stromů. Ze všech sil tedy volám na parťáka. Naštěstí se mi ho po chvilce daří vzbudit, což je v této vichřici skoro zázrak. Přináší podběrák a podebírá rybu, kterou jsme zatím ani nezahlédli, protože čelovky nám oběma vypověděly službu. Díky tomu se mu podebrání daří asi na třetí pokus. Vynášíme rybu na podložku a další kamarád přináší svou baterku. Kužel světla se opírá o mohutný bok ryby. Tak to jsem tedy nečekal. Měříme,vážíme.94cm,13kg. Překvapeně hledím na stvoření, které ztěžka oddychuje na mojí podložce. “Sakra - už jsem si vzpomněl, proč to všechno dělám“ zamumlal jsem si pro sebe. Kluci se na mě podívají a neví o čem to mluvím... Rybu rychle fotíme a vracíme vodě. Když zalézám zpátky do bivaku, přichází záběr i parťákovi. Jsem k prutu blíž, a tak sekám. Ryba jde ke břehu dost ztuha a navíc míří přímo do potopeného stromu. Předávám prut majiteli, který se do ryby opírá vší silou. Chci na něho zařvat, ať raději sklopí prut, aby mohl lépe tlumit výpady, ale než stihnu cokoliv říct, silný vlasec praská a ryba je nenávratně ztracena. Škoda, ale mluvit
v tomto případě o smůle asi nemůžu. Tohle byla jednoznačně chyba rybáře. Do rána už se nic neděje. Bohužel musíme balit. Kluci se s vodou loučí minimálně na rok, já se sem ale ještě vrátím. Ani ne za měsíc stojím znovu na stejném místě a jsem trochu zklamán. Leknínový pás, který byl minule tak úspěšný, se již připravuje na zimu a moc toho z něj na hladině nezbylo. Nahazovat do něj naslepo je riskantní, protože montáž by velmi pravděpodobně uvízla ve stoncích, o kterých teď nevím přesně, kde jsou. Proto musím improvizovat a nahazovat na jiná místa, na kterých minule své štěstí pokoušeli kluci. Jeden prut nahazuji přibližně k leknínům s použitím PVA pěny a stringeru s několika návnadami a druhý k protější straně pod zatopený strom. Utahuji brzdy navijáků a protože už padla tma, jdu spát. Zanedlouho mě budí záběr. Prudká jízda přes dorvanou brzdu navijáku mi dává naději na slušnou rybu. Sekám, ale na konci udice cítím jen velice slabý odpor. Vytahuji cejna kolem 30cm. Dvě kuličky Food Signal o průměru 25mm mu nedělaly problémy. Stejně ho muselo táhnout celé hejno jeho kumpánů, jinak si to roztočení cívky při záběru nedovedu vysvětlit. Další dva dny jsem úplně bez záběru. Začínám uvažovat nad změnou stanoviště. Rozhoduji se, že vyzkouším jedno zajímavé místo poblíž velkého padlého dubu. Začínám tedy balit věci. Při skládání bivaku však přichází pomalý rozvážný záběr. Chci zaseknout, ale zmůžu se pouze na slabé zvednutí prutu. Víc nejsem schopen udělat, ryba si to hrne plnou rychlostí do potopených stromů a vypadá to, že ji se svou 50kou vlascem nejsem příliš důstojným soupeřem. Chytám utaženou cívku navijáku rukou a čekám, co praskne. Prut se ohýbá do neuvěřitelného oblouku, mám pocit že to nemůže vydržet. Najednou se však tah pomalu zmenšuje a ryba jde volněji ke břehu. Podniká několik velice silných výpadů. Zatím mám však štěstí a veškeré vázky jen těsně míjí. Je mi jasné, že větší rybu jsem na prutu nikdy neměl. Přesto jsem však nečekaně klidný. Cítím, jak ryba pomalu slábne. Dávám si velké naděje. Podběrák si pokládám do vody – je připravený na okamžité zvednutí a polapení životní ryby do sítě. Ryba se pokládá na bok a já nemohu uvěřit tomu, co vidím. Asi 3 metry od břehu leží na hladině dobře metrový lysce zcela jistě s váhou okolo 20kg. Pomalinku klouže po hladině směrem ke mně. Už je nad síťkou. Chci zvednout podběrák. Sakra! Síť se zachytla o něco na dně a nejde zvednout! Ryba podniká výpad a já jednou rukou držím prut a druhou vymotávám síť ze dna. V tuto chvíli moc pozornosti rybě nevěnuji. Podařilo se - podběrák je volný. Dívám se, kde je ryba. K potopenému stromu ji chybí asi 2 metry! Na nic nečekám a opět svírám cívku v dlani a opírám se do prutu. Ten je ohnutý na maximum, víc už to nejde. V tom všechno povoluje a prut se prudce narovnává. 50ka Sufix Catfish praská. Obrovské zklamání. Vlastní chybou jsem přišel o takovou rybu… Chvíli zvažuji co dál. Nikam se nestěhuji, jsou tady - jen se jim dostat na kobylku. Ačkoliv mi zbývají ještě 2 dny lovu, kromě kaprů do 70cm se mi nedaří dostat lepší rybu. Je to zvláštní voda. Když myslíš,že jsi na ni vyzrál, vyhoříš. Ale díky za to. Vždyť o tom rybařina vlastně je.
