VtNCULUM
NAStM
KNEZ!M
V
EX!LU
Ja,ko r u k o p i s v y d á v á P r a c o v n í k r o u ž e k Unionis apostolicae « V i n c u l u m ^ , V i a della Conciliazione, 1, R o m a I t a l i a . O t i s k p o u z e se svolením r e d a k c e .
V Říme v prosinci 1961
RADA IXcs číslo
O B S A H Jak to tam vypadá Zemřel p. arcibiskup Matocha XXII. sjezd KSSS a vychová mláPrimice v Nepomucenu deže Mons. Planner 25 lot knězem Za komunistickou výchovu mladé Stříbrné jubileum dp.dr.Petra generace Lekavého Vánoce 1961 v CSSR Smrt pana opata Ondráka MEZI NÁMI Z TZV. CSSR K výročí "Exsul familia" Pan arcibiskup Beran Ještě k "Manželství v NZ" Pan biskup Trochta Z NASÍ DIASPORY Odsouzeni pro studium theoloNaše mše svatá gie + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +++
+ÍÍ tíí + ++
+++ +++ ÍH ítí
+++
Všichni už víme z Nového života, že listopadu 1961 zemřel v domácím vezení nejdůstojnejsi pan MONS, THDR. a PHDR. JOSEF KAREL MATOCHA, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský,
ítí +++ +++
^ít íít
Narodil se 14. května 1888 v Pitíně na M o r a v s k é m Slovácku, filosofická a theologická studia konal na Gregorian- + + + ské universitě v Říme, na kněze byl vysvecen 15. srpna +++
ÍH Po^diouhá léta přednášel J a k o f á d n ý profesor křesťanskou tíí filosofii na Cyrilometodějské ^h°^lovecke fakultě v 0ííí lomouci, byl znám i na Slovensku jako apostolsky visita Í + + tor tamních seminářů. . , TQAň tíí Arcibiskupem olomouckým byl j m e n o v á n 23^ ^ ^ z n a 1943? ííí na biskupa posvěcen a slavně intronisovan 2. května te-
++Í +++ +++ +++ ^^
ÍH ÍÍ+ Hí ííi Ííí
Po'odvÍeáení ndp. arcibiskupa pražského Berana Lyl i on ^ internován ve své rezidenci, a zda se, ze toto domácí ++ vSzněSÍ urychlilo j e h o j m r t . K ^ l e s t n e m u duševnímu utrTi^ní se přidružily i různé nemoci: proslýchá se, ze y +++ pěl c ^ r ^ k o u a chorobnou otylostí vyvolanou nedostat^^
ÍH + Í+ ÍH ÍIÍ
O^okoínXstech jeho smrti nemáme d o d n e s zaručených zpráv. + -Pf-ekvaouie že nebyl pohřben ve své katecrale. Jeho te- + + + lesS^scŽránĚa byl^ uložena k ^ - n é m u odpočinku na t+t hřbitově v Pitíně za asistence kromerizskeho probošta
+ + + + + + +
++ + + ++ + + ++ ++ + +
i+ í+í+
++ +4 + + +++
ŠosavĚání generální vikář J o s e f Glogar Lyl prý jednohlas-gí ně zvolen kapitulním vikářem olomoucké dieceze. +++ -
+
-
Neznáme poslední slova zesnulého pana ^ ^ ^ s k u p a
H t
Máme
Folia circularía cleri ČSR dispersi. I n lingua Bohémica. Manuscripti instar. Cum approbations eeolesiastioa.
-!- + + 4- 4- -!- 4- 4- -)- 4- + 4- 4- -i- -i- 4- 4 4- + + + + + + + + + 4- + + + + + + 4- + + 4- + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 4- + + -- -:4- + + + + + -I- + 4- 4- 4- + + + 4- + + 4 + + + + + + + + + + 4- + + : - + + 4- + + + 4- + + + + + + + + + + + + + + + + 4- + -i- 4- 4- + 4- 4- 44- 4- 4- 4- 4- 4- 4 4- -i- 4 - 4 - 4 - 4 - 4 - 4 - 4- 4- 4- -i- -:- + 4- 4- 4- 4- 4 + 4 - 4 - 4- -:- 4- 4 - 4 - 4 - 4 - -! + + ++ + + + + + + + + 4 + + + +++ + + + + + + + + + + + + jako p r o g r a m pro své bohoslovce na první s t r á n k u své + + + + + + + + + k n i h y "CRITICA" /Dr. J. M a t o c h a , C o m p e n d i u m philoso+ + + + + + + + + + + + christianae, III, Olomouc 194-0, P r o o e m i u m / , a + + + phiae + + + + -I- + + + + + + + které stvrdil celým svým životems + + + + + + + + + + + + + + + '^Ego in hoc n a t u s sum. et + + + + + + + + -!+ + + ad hoc veni in mundum- ut + + + + + + + + 4 + + + +++ t e s t i m o n i u m p e r h i b e a m veri+ + + + + tati." + + + + 4+ + + + + + + + de "Critica sive n o e t i c a agit, u t i statim v i d e b i m u s , 4+4+ + + + + + v e r i t a t e et certitudine h u m a n a e cognitionis. Initio + + + + + + + + + h u i u s criticae facere n o n p o s s u m , quin v o b i s in men+ + + + + + + + + + + + t e m r e v o c e m n o t i s s i m a v e r b a I l l i u s , qui s e i p s u m v i a m , + + + + + + + + + + + + v e r i t a t e m et v i t a m p r o c l a m a v e r a t , v e r b a dico, quibus + + + + + + + + + + + + + + + sollemni modo ante tribunal s c e p t i c u m indicabat f i + + + + + + + + + n e m , propter quem inter nos hac in t e r r a apparere + + + + 4- + + + + + + + voluerat^ "Ego i n hoc natus sum, et ad hoc v e n i in m u n + + + + + + + + + + + + 4dum, ut testimonium, p e r h i b e a m v e r i t a t i . " Christus D o m i + + + + + + + + + + + + + + nus supponit v e r i t a t e m exsistere et eius m u n u s p r a e c i + + + + + + + + + + + + p u u m esse, ut t e s t i m o n i u m perhibeat v e r i t a t i . M u n u s + + + + + + + + + + + + continet eius et opus inter alias f u n c t i o n e s d i v i n a s + + + + + + + + + + + + + + + t e s t i m o n i u m e t i a m servitium v e r i t a t i s . M u n u s perhibere + + + + + + + -!- + v e r i t a t i debet esse quid sublime, quia d i g n u m erat ip + + + + + + + + + + 4so H o m i n e D e o , J e s u Christo. + + + + + + + + + + + + + homine dice+ + + + + + H o c munere fungi debet omnis homo. De omni + + + + + + re l i c e r e t , ad hoc n a t u s est et ad hoc pervenit in m u n - + + + + 4- 44 +-++++ dum, ut t e s t i m o n i u m perhiberet veritati T e s t e m e: + + + + + + + + + v e r i t a t i s ! Quot h o m i n e s et optimi quidem sunt C h r i s t u m 4 4 4 4+ + 4 4 4 + + + secuti! C o n f e s s o r e s , m a r t y r e s , justi ex or,oni genere et 4 4 4 + + + 4 4 4 4- ++ ++ n a t i o n e , h o m i n e s simplices et eruditi, p a u p e r e s et di4 4 4 + 4-4 4-4 4- v i t e s in m u l t i t u d i n e quam dinumerare nemo poterat... + + 44 + + + 4-4 4-4 4- O p e r e , ore, s sanguine t e s t i m o n i u m p e r h i b e b a n t , et adhuc + + + 4 + + + 4-4 4-4- p e r h i b e n t . . + 4- + 4 + + +4++ + + 4+ - + — + + + + + + 4 4 4 + 4 + 4 -4 -4+M O D L E M E SE + 4- + + + + + + 4 4 4 + + + 4-4 4-4 4- B o ž e , tys mezi n á s t u p c i a p o š t o l ů v k n ě ž s k é m úřade vy+ + + + + + 4 4 4 4 + + 4znamenal svého s l u ž e b n í k a J o s e f a K a r l a b i s k u p s k o u dus4 4 4 + + + 4 4 4 + + + tojností; prosíme tě tedys dej, at je také p ř i d r u ž e n k 4 4 4 + + + + + + jejich v ě c n é m u společenství; skrze Krista, n a š e h o P á n a + + + 4 4 4 + + + + + + 4 4 4 Amen. + + + 4 4 4 4 4 4 + -i4+ + 4 + + + + + 4+ + + 4 4 4 4 4 4 4 4 4 + 4- + + 4- + + + + + + + + + + + + - i - + + + - + + + + + 4- 4 + + 4- + + 4- + + + 4- + + + + + 4- 4- + 4- + + + 4- + + + -+ ++ ++ ++ ++ ++ ' ' 4-' -[- + + -:- + + + 4- + + + - + + 4- + + 4- + + + 4- + + + 4- + + + + + + + + + + + + + + +1 + + + + + + + + + 4
+ 4- + 4- +
4- + + + + + 4- + 4- + 4 + - - + + + + + 4- 4- + + + + + 4- + + + + 4- -i- + + + + + + + 4- + 4- 4- + +
+
V k v a t e m b r o v o u sobotu 23. prosince 1 9 6 1 b u d o u v y s v ě c e n i v L a t e r á n ské basilice v Ř í m ě tři b o h o s l o v c i z n a š í koleje N e p o m u c e n a : Dp. KAREL S K A L I C K t z diecéze b u d ě j o v i c k é , Dp. JOSEF S A C H z a r c i d i R c é z e - p r a ž s k é , Dp. JOZEF J. V I A T E R , A m e r i c a n slovenského p ů v o d u . V n e d ě l i n a Stedrý den b u d o u sloužit své první mše svaté, dp. Skalický v kapli N e p o m u c e n a , ostatní dva v kapli sv. C y r i l a a M e toděje v basilice sv. K l e m e n t a v Ř í m ě . B l a h o p ř e j e m e těmto svým m i l ý m s p o l u b r a t ř í m z celého srdce a s p o l u s nimi děkujeme Pánu. V y p r o š u j e m e jim v m o d l i t b á c h Bozi p o ž e h n a n í pro celý jejich kněžský život a přejeme jim, aby m o h l i brzy p r a c o vat n a l í š e osvobozené v l a s t i . Suché dny adventní a primice v N e p o m u c e n u n á m p ř i p o m í n a j í ještě něco- tito r o v e v y s v ě c e n í k n ě ž í skončí v červnu sva zakladni theologická studia, a až složí poslední zkoušky, počet b o h o s l o v c u v N e p o m u c e n u se opět sníží. - Kdo n a s t o u p í do dalsi r a c y ?
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o MONS. FRANTIŠEK PLANNER 25 LET KNEZEM 8 o
8
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo 19. prosince 1961 "bude tomu 25 let, co byl v Římě vysvěcen na kněze mons. dr. František Planner z pražské arcidiecéze. Není jistě třeba, abychom ho představovali našim čtenářům. Činnost Křesťanské akademie v Římě, která má v mons. Plannerovi svého obětavého sekretáře, sama mluví o jeho zásluhách o apoštolskou práci v našem exilu. Výsledky této činnosti jsou známy všem. Když jsme je mohli přehlédnout v souborné zprávě přednesené na sjezdu v Rohru /srv. námi vydaná Akta sjezdu Křesťanské akademie v Rohru 4. - 8. srpna 1960, str. 2-5/, mnohý z nás se podivil, kolik dobré práce se přes všecky nesnáze a nedostatky, které s sebou přináší práce v exilu, v posledním desetiletí vykonalo. Za tím vším stál mons. Planner jako nezištný organisátor a jen jeho nejbližší spolupracovníci vědí, kolik ho každá, třeba i malá knížka, každá, třeba jen hektografovaná tiskovina, každý ročník našich časopisů, stál starostí a námahy. V jeho skrovné pracovně, která je zároveň sekretariátem Křesťanské akademie, administrací Nového života, "tiskárnou" hektografováných publikací, expedičním střediskem našich knížek a časopisů i účtárnou celé činnosti Křesťanské akademie, množí se rok od roku svazky pořadačů s početnou korespondencí s uprchlíky po celém světě. Při tom za stolem, při psaní dopisů, v osobním styku, v tiskárně, na římských kongregacích, kde representuje naši exilovou duchovní správu, na apoštolských cestách, které ho vedly až do Ameriky, všude zůstává náš monsignor trpělivým služebníkem věci Boží v našem národě a svou nenápadnou skromností umí tak nějak samozřejmě zakrýt nezištnou obětavost, jejíž pravou velikost zná jen Otec nebský, který vidí ve skrytu. Římský kroužek našich kněží a také "svatováclavští", jak je monsignor nazývá /tj. římská kolonie Cechů, která se projevuje ve své celistvosti právě na svátek sv. Václava při mši svaté na světcově oltáři v basilice sv. Petra/ se sešli 8. prosince do basiliky sv. Pavla, aby vyjádřili mons. Plannerovi svou vděčnost a aby se s ním spojili ve svaté oběti, kterou přinášel na hrobu apoštola Pavla, na stejném oltáři jako svou primici před 25 léty. Tenkrát při primici jistě ještě netušil, kudy ho povede jeho kněžský život: do českého pohraničí, na pražská předměstí, do velkých farností ve vnitřní Praze, za okupace i na katedru Nového zákona v pražském semináři, pak jako vicerektora do Nepomucena a konečně do té pracovny, kde se kupí dopisy a klape psací stroj, kde se výhružně hromadí sloupce v účetních knihách a kde se otvírají první výtisky českých exilových publikací, vonící ještě tiskařskou černí... Jen ta mše sv. je stále táž jako před 25 léty, ba vlastně ani ta ne: tenkrát tam stál mladíček, kterého Pán posílal na první cestu, nyní tam stál služebník dobrý a věrný, který už zakusil břímě kněžského života i jeho sladkost, který už s Kristem dovede obětovat i sebe. Při bratrské besedě navečer v salónu Nepomucena byl pak čten blahopřejný připiš sekretáře kongregace konsistoriální /pověřené péčí o uprchlíky/, který mons. Plannerovi tlumočil požehnání Svatého Otce a posílal pamětní papežskou medajli. Kneží z římské skupiny připili pak jubilantovi na zdraví a zazpívali z celého srdce "živjó-'. Redaktor Vincula tam byl tenkrát také osobně přítomen, doufá však, že může i dnes obnovit své blahopřání mons. Plannerovi, a to nejen jménem svým, nýbrž i jménem všech čtenářů. Jste s tím srozuměni? Jestliže ano, potvrdte to svou modlitbou! Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem et gloriam nominis sui, ad utilitatem quoque nostram, totiusque Ecclesiae suae sanctae. -=o0§0o=-
Současně s mons. Plannerěm byli vysvěceni i dpp. Jíša, Lekavý a Wallouschek. Dp, Antonín Jíša, farář u nejsv. Srdce Páně v Praze na Vinohradech, byl někdy v r. 194-9 zatčen a po propuštění donucen k laickému zaměstnání; pracuje již po dlouhá léta jako skladník někde v jižních Cechách. Dp. Josef Walld%chek je tč. novicmistrem u Milosrdných bratří v Rakousku a chystá se oslavit své jubileum soukromou poutí do Říma. Dp. dr. Petr Lekavý žije nyní v USA-, odkud nám došla i zpráva o oslavě jeho jubilea, kterou rovněž přinášíme. I JIM PLATÍ NASE UPŘÍMNĚ BLAHOPŘÁNI A MODLITBY. STRÍBRNĚ KNBŽSKĚ JUBILEUM DP. DR. PETRA LEKAVĚHO Prostorný kostel sv. Stanislava v polské osadě Warsaw v severní Dakotě zaplněný osadníky do posledního místecká byl svědkem nebývalé slavnosti, když v něm slavil dp. Petr Lekavý 5. prosince pětadvacet let svého kněžství.Ačkoliv den předtím se přehnala Dako-^, tou sněhová bouře, takže se už zdálo, že slavnost musí být odložena, nebot cesty byly zledovatělé jako sklo, jubilant byl mile překvapen, že i za tohoto nečasu jej nakonec doprovázelo padesát kněží k oltáři zároveň i se sídelním biskupem z Farga J.E. ndp. Leo F. Dworschakem, jehož biskupské auto před tím uvázlo v příkopu, jak se to stalo v onen den i mnohým jiným. Při slavné mši sv. přisluhovali jubilantovi vesměs jeho spolubratři knězi z Československa, z nichž dpp. Jan Smutný a Jan Prachař přijeli až z Nebrasky vzdálené 600 mil. Po evangeliu pan biskup Dworschak kázal na slova sv. Jana, kap. l8,37x "Já jsem se k tomu narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě." Rozvedl přítomným obšírně smysl oněch slov božského Spasitele a pak je převedl na kněžský život oslavence. Kněžský život jubilantův byl velmi pestrý. Po studiích v Římě byl jmenován svým brněnským biskupem představeným přípravného kněžského semináře, v revolučním období zasedal na brněnské radnici jako náměstek starosty za lidovou stranu. V roce 1948 musil opustit svou vlast a organisoval jako národní delegát pro uprchlíky z CSR. duchovní správu v četných táborech v Německu, Rakousku a Itálii. V závěru svého kázání pan biskup Dworschak poděkoval jubilantovi za dosud vykonanou práci doma i za hranicemi a krásnými slovy ocenil i záslužnou práci všech přítomných kněží uprchlíků českých, polských a litevských. Při slavnostním banketu, jenž následoval v síni Polské Legie, byl přečten telegram Svatého Otce a pozdravné přípisy, které došly jubilantovi ze všech krajů v nichž za svého života působil. Zvlášt milá byla jubilantovi blahopřání od řady krajanů z rodných Bojanovic, žijících nyní v Endicott, N.Y. Nakonec mu zazpívali přítomní čeští kněží jásavé "Zivjó", aby mu P á n Bůh dopřál po mnohá léta dobrého zdraví, aby mohl ještě hodně vykonat ke slávě Boží. -=o0§0o=Nedávno se nám dostala do rukou malá sbírka básní zvěčnělého dp. dr. Čeňka Tomíška. Přepisujeme z ní jednu básničku ke cti našich jubilantů, k nimž chceme připočíst i osm exalumnů Nepomucena, kteří 22. prosince slaví deset let svého kněžství; devátý z jejich ročníku, dp. Antonín Tůma, slaví své jubileum už před trůnem Beránka v nebi. PRI NOČNÍ ADORACI Noc tiše vlaje peutěmi, Mou myslí jak by život běžel jen v kapli věčná lampa září; a počítám ta léta drahná, já před oltář se vrhám k zemi co poprvé jsem takto ležel, a v prachu ležím na své tváři. když. svěcen jsem byl na podjáhna. A jako tenkrát, k nebes Paní mé roztoužené vzdechy plují: Ó, krásná Matko milování, své srdce Tobě zasvěcuji...!
^
^ ^
Redaktor Si spíše písař Vincula je ubohý smrtelník a k tomu ještě profesor v semináři. Tím se vysvětlí, že m sto aby naklepával další blány, musil v druhé polovině 7 irosince zkoušet a klasifikovat na 150 bohoslovců, ježto v ltájii se školní rok dělí na 3 trimestry, z nichž první konci právě před vánoci. Důsledek je ten, že další stráiky Vincula- JE až 'ánocích. Omlouváme se za to^o"žpoz3nňí7"jě rtám v5ak p: toi^ ú^ecHí u, "ze nám zatím došel nový materiál, kterého můžeme za čerstva použít. Na ^án.-ie jsme vzpomínali na všechny spolubratry při mši svaté a do Nového roku přejeme všem hodně Božího požehnán ! - +
-=- +
+
+
+ -! + + + -!- - + + + +
+
+
+
+
+
+
+
iiiiii "*it^'itítit + ttt + tttt + + " - + + + - + + + + + + 4-4 + + + 4 + --^- + -^ + + + + + + + + + + + + 4- + + -!--. +-!-): 4 +4--Í + + .- + + + + + + + + 4- + +""+ 4- -!- .. '
^ . tt
-/ + 4; + -¡4
Právě o vánoc: ch se roznesla po našem exilu smutná zpráva, že 23. prosince dotrpěl ndp. AMBRO2 ONDRÁK 0-S.B., opat archimandrita u sv. Prokopa v Lisle. " Bližší zprávy a nekrolog přinese příští číslo Nového vota. My jen vyslovujeme svou soustrast mnichům svatoprokopským a u vědomí velikých zásluh, které si zesnulý pan opat získal jak o náš exil tak o celý náš národ, slibujeme vděčnou modlitbu. Pane, dej mu věčné odpočinutí a světlo věčné aí mu svr tí. A*č odpočívá v pokoji! Amen.
+
t +++ t í +- ř ^ -+ +++ +++ -t+í '- + +
iti " 4 h +++ + + + + + + + + ' i + + . ' + + + + + + + + + + h + + . . . + + + + + 4 + 4 + + + + + + + + + + 4.4 + ++ ++ +-;:"+++++++++t++4-4 4+ ++ -,-++ ++ -. + + + + ;++++ ..++ .-!- -!-++ +:+ +i+ ^ + + + + +-.-+ . ++ + -r+-+ + ++ ++ +++.-ř-.-!+-.}++ + +++.. . V
Eá^
i55IBISKUP_BERAN
Římsky katolický deník "11 Quotidiano" přinesl 6/XII. zprávu o interviewu ministra Plojhara ve Vídni. Plojhar prohlásil, že v CSR. je ní boženská svoboda, že "nikdo Církvi nebrání, aby vykonávala své úkoly'. Když se novináři ptali, kde je tedy pan arcibiskup Beran, Plojhar odpověděl, že žije na místě, které nemůže prozradit a že prý píše své paměti. Má prý stále možnost ujmout se svého i řadu, stačí jen, aby se rozhodl podepsat prohlášení loyálnosti vládě. Na dotazy novinářů, zda přijede někdo z CSR. na všeobecný sněm do Vatikánu Plojhar odpověděl, že "přijedou církevní hodnostáři /tedy ne biskupové/, budou—li pozváni". Podle časopisu "Orizzonti" z 24/XII. se zasazovala mezinárodní organisace "Amnesty" u čsl. velvyslance v .Londýně, aby bylo povoleno panu arcibiskupovi Beranovi sloužit na vánoce mši svatou v pražské katedrále. Z vyslanectví prý přišla odpověd, že se panu arcibiskupovi daří dobře, že studuje a spisuje, že může i sloužit mši svatou, že "si však nepřeje být vyrušován novináři z ciziny". EA^-BISKUP_TROCHTA
byl prý spatřen v září v Praze. Pracuje prý tam jako dělník v nějaké továrně na elektrická zař: zeni /anebo v elektrárně?/. To by znamenalo, že by měl normální dělnický plat a volnost pohybu — ovšem pod stálým špehováním Národní "bezpečnosti". 0DS0UZENI_PR0_STUDI^_THE0L0GIE Dp. Jiří Batušek z Olomouce byl prý odsouzen s jinými jedenácti osobami na 8 let vězení, protože soukromě studovali theologii .
...svatba byla jen na úřade. Do kostela vůbec nesl , protože ona je učitelka a kdyby se dala oddat v kostele, ztratila ly zaměstnání. Tak to tam vypadá. Smutné, velmi smutné p ) této stránce. /Z dopisu jednoho krajana, který navštívil CSSR / XXII. _SJEZD_KSSS_._ A_VÝCHOVA ,¡1 á /itE N.S. KRUSCOV: "Velký význam v životě naší společnosti má ciňňos^"Komsomolu, bojové organisace sovětské mlád-že. Mládě ', to je naše směna, soudruzi, to je budoucnost naš: země, je o aktivní ;vůrčí síla, která je schopna hory přenášet v boji za na; e .de Musíme věnovat výchově Komsomolu každodenní vskutku otcovskou p< .t . My jsme revolucionáři a internacionalisté, a proto nemůže< me být lhostejní k propagandě reakčních názorů, nemůžeme se smilovat s tím, aby buržoazie zatemňovala a rozvracela vědom:, lidí, aby podněcovala šovinistické vášně. Strana bude i nadále odhalovat imlerialistickou ideologii. /Mladá Fronta. 19/X I.A. SUSLOV: "Již nynější generace sovětských lidí iude žít v komuňišmu.777"V této souvislosti nabývá velkého významu úkol v, chovy budovatelů komunismu, výchovy člověka komuni ticko společnost; ... V současném historickém období... je zvlášť naléhavý resniř.JíLn, boj proti filosofii a morálce buržoasního světa, která pře ívá svůj věk"* /Mladá Fronta, 2^/X./ I. KAIROVs "Dovolte, abych se zmínil o některých o ázká' h vý )i, ovy ňoveho"čiověka, člověka komunistické společnosti. Řešen:, téchKo tázek je pro nás spojeno s nesmiřitelným bojem prot . r šim ideovým nepřátelil, proti jejich nedůvěře v sílu člověka, v možnost jeho výchovy a převychovy... Všechny zkušenosti komunistické výchovy v Sov Svazu a lidovědemokratlíkých zemích... zcela vyvracejí y my ily stoupenců starého zřízení o' tom, že lidská přirozenost je neměnná a :e výchova je proti ní bezmocná. Jako jeden z nejdůležitějších úkolů všestranné rozvo e člověka zdůrazňuje program výchovu k uvědomělosti, vytvá e vědeckého světového názoiu. Sovětská škola, kterou prochszej ^šechny dorůstající generace naší velké vlasti, musí dát svým o d c h o v á n ů základy vede kého světového názoru, vypěstovat v r .ch komunistické názory na přírodu, společnost a lidské myšlení . . to je ;řeba dělat od d tství, přijatelnou, pochopitelnou a zajímavou formou, a tento proces neustále rozvíjet a prohlu-ovat... "Máme nyní v zemi asi 2.000 intánátních šxc k i' ) vychovává í půl miljSnu dětí. V budoucnu se budou i n t e i :n: koly r zv- jet -eště rychlejším tempem. Stá"a* L se novou školou komunistické s p c 3 Č n o s t i . " /Mladá Fronta 27 'X./ , , o - hlasy z Moskvy. Jakou ozvěnu měly v CSSR? 0 tom pojednává další článek: ZA K 0 ^ N I S T I 0 K 0 U _ V t C H g ; ..H ÁDĚ GENERACE Ve dnech 15-17. listopadu zasedal v Praze i t c íní ýbor KSC. N a programu byla zpráva o XXII, sjezdu KSSS a d-sledcy h z ¡iš- o ^ plv ajících pro KSC. Kromě toho s - mluvilo o "dodržovaná n nikvch norem v KSl, stavu čsl. hospodářství a výstavbě Komunismu ;..', sajímá svlášte referát Jiřího H ndryoha o prac:., mezi mládeží a některá opatření schválená ústředním výborem v tomto ohledu. V referátě se mluvilo především o začleněni mládě ;e do výstavby komunistické společnosti. Zde si Hendrych st iuje, že jj kteří l^dé posuzují mládež jen se zatrpkJostí a s v itkai < o 1 e to mládež lová, je třeba "i v naší spoločiost u cas .i.,ad^oh " idí překonávat takové sklony, jako i -ahal<.čstV3. , / ob : rvL, nř ^dualismus nebo nadutost. Je však potřebí vidět, ze ^ti ,'de v napros R étšině o pozůstatky staré doby, které s< v nasi nove spo L dožívají, t o vlivy kapitalistického světa Avsai na druhé Lr-ar^ě jejich oůsobení n a mladé lidi je umožňovánj nedostati ^ naší práie"mezi ntádeží." V této době došlo "ke rtřetani^d, i^s-eto ých názorů, k nástupu nové, socialistické morálky. V živote ur-
čité části mládeže se tento boj? aí už ve větší nebo menší míře? projevil nejčastěji jako rozpor mezi r o d i n o u a školou. Výrazně se projevovaly tyto věci u náboženství, jehož vliv n a mládež se dnes už podařilo do značné míry překonat. Dosti m l a d ý c h lidí se muselo k socialistickému p o h l e d u na život od základu probojovávat a tam, kde nebyl v l i v nového dosti silný a účinný, došlo i ke škodám. Někteří mladí lidé - a n a tom m á zase svůj podíl naše nedostatečná výchovná práce — si navykli socialistické přesvědčení jen předstírat, n e ž á d o u c í m p o k r y t e c t v í m sledovat sobecké zájmy apod." Jedná se nyní o to, najít správnou f o r m u práce mezi mládeží, mezi živelností a přehnaným sešněrováním mládeže. Základní otázkou zůstává i nadále výchova správného p o m ě r u k práci, kde je třeba překonávat "tendence k sebeuspokojování o průměrnosti". Pětiletka klade n a mládež nové úkoly, které je třeba za každou cenu splnits 1 / Nábor pracovních sil do hornictví, kde se pocituje stále n e d o s t a t e k pracovních sil; "Jen v příštím roce bude třeba získat 35.000 pracovníků a 7 - 5 6 0 učňů. Ve zbývajících letech pětiletky se předpokládá získat pro úhelný průmysl 1 1 0 . 0 0 0 nových pracovn í k ů a do hornických učilišt 20.700 učňů." 2 / Podobně i stavebnictví trpí chronickým n e d o s t a t k e m mládeže: v pětiletce potřebuje 23-200 učňů a tisíce dalších pracovníků. 3 / Silný n á b o r vyžaduje i železniční doprava, kde průměrný věk pracovníků stále stoupá. B ě h e m pětiletky železnice b u d o u potřebovat 35.000 nových pracovníků. 4 / Největší starosti p a k působí vládě zemědělství, kam stále přichází pouze malé procento mládeže. D r u ž s t v a zůstávají stále při starých pracovních metodách a tím zaostávají notně za průmyslem. V roce 1962 bude zemědělství potřebovat 4 7 . 0 0 0 a v příštích letech pětiletky dalších 1 3 3 . 0 0 0 m l a d ý c h lidí. Strana se tedy obrací n a CSM a vybízí jej, aby se postaral o nábor potřebných pracovních sil do těchto oborů. Kromě toho se v r e f e r á t u navrhuje, aby byla mládeži svěřena péče o moderní drůbežářské velkovýrobny masa a vajec, jež se mají budovat v Cechách a n a Slovensku. Svaz mládeže by m ě l převzít též patronát nad 8 - 1 0 státními statky v pohraničí, zaručit pro ně pracovní síly a využít tu. průkopnických pracovních forem. V další části referátu mluví J. Hendrych o technické přípravě mládeže zesílením studia n a odborných školách, dálkovými a večerními kursy. Více pozornosti bude třeba věnovat i politické výchově mládeže, neboí dosavadní ideologická p r o p a g a n d a mezi mládeží je nedostačující. Je třeba zdokonalit vyučování m a r x i s m u - l e n i n i s m u n a v y s o k ý c h školách a občanské v ý c h o v y n a všeobecně v z d ě l á v a c í c h školách. "V práci CSM by se mělo více pozornosti než dosud věnovat etickým problémům, správným v z t a h ů m mezi lidmi, výchově k družnosti, ke spolupráci, překonávání všech n e m r a v ů odumírajícího staréh o světa, jakými je individualismus, sobectví, lhostejnost, pohodlnictví apod." V tomto smyslu by mělo být v y u ž i t o i kultury a umění: v ý tvarného umění, l i t e r a t u r y , taneční hudby, soutěží tvořivosti mládeže atd. "Při projednávání otázek práce mezi mládeží je z h l e d i s k a komunistické budoucnosti zvláště naléhavé poukázat n a rostoucí v ý znam tělesné výchovy... P o s t o j ke zdraví a fyzické zdatnosti člov ě k a se bude v naší společnosti stále více měnit; zdraví člověka nesmí být jen jeho osobní záležitostí, ale stává se současně v ě c í společnosti." Ačkoliv je možno konstatovat v tělesné a sportovní výchově určitý pokrok, přece jen tělesná v ý c h o v a není dostačující. "Dobrovolné tělesné výchově se věnuje jen 30 procent dětí od 6 do 14 let. M l a d ý c h lidí od 19 do 26 let je v ČSTV organisováno jen asi 12-14 procent, při čemž daleko slabší je účast dívek a žen. P ř i t o m povinnou tělesnou v ý c h o v u n a školách vyučují ze dvou třetin neodborní učitelé a značná Část h o d i n tělovýchovy figuruje jen v r o z v r h u a je nahrazována jinými předměty." Referent t u konkrétně staví požadavek, "aby každý mladý člověk alespoň jednu h o d i n u denně cvičil a sportoval." Sport a
turistika mají uspokjit touhu mládeže po romantice, "věříme, že to je současně cesta k překonání některých výstředních a škodlivých zj evů. " Pro splnění těchto požadavků je nutné prohloubit součinnost a spolupráci všech organisací. "Musíme skoncovat s dosud přežívajícími spolkařskými tendencemi i překonat roztříštěnost v organozovanosti mládeže a důsledně sledovat to rozhodující; všestrannou výchovu mladých lidí." Podle názoru referentova "leckde ještě panuje konkurenční přetahování mládeže, podmiňuje se účast v tělesné výchově členstvím v tělovýchovné organizaci apod." V důsledku toho se pak omezuje činnost CSM, který "jen schůzuje, organizuje politické školení a brigády". V usnesení ústředního výboru se tedy stanoví: a/ Hlavní organizací mladých lidí je československý svaz mládeže; na všeobecně vzdělávacích a odborných školách bude CSM nebo jeho Pionýrská organizace jedinou organizací mládeže s výjimkou učiliší, kde zůstane nadále také organizace ROH; b / CSM bude organizovat za pomoci ostatních institucí také tělesnou a brannou výchovu, zdravotnickou osvětu atd. c/ Ostatní oránizace poskytnou členům CSM, pionýrům a všem mladým lidem možnost používat jejich sportovních a jiných zařízení, aniž by platili členské příspěvky. Závěrem se zdůrazňuje usnesení strany o řízení organizační práce CSM komunistickou stranou, která se vynasnaží vyjít vstříc potřebám svazu, zapojit jeho funkcionáře do politické práce i ve straně samé. Referát, jak vidíme, odhaluje mnohé nedostatky, se kterými se výchova mládeže v CSSR dosud setkává. Nemůžeme se jimi dnes ale podrobněji zabývat, neboí by tak tento příspěvek zabral celé číslo Vincula. Neslibuji, poněvadž "nelíbí se Bohu marné slibování" a tím méně pak lidem. Naskytne-li se nám ale příležitost, pohovoříme si o některých bodech programu podrobněji příště. ^
Nikde v tisku jsme letos nenašli zmínku o dědovi Mrázovi, kterému se dříve dělala taková propaganda. Děckám se mluví o stromku doma a o zábavách v Domě pionýrů - avšak bez dědy Mráze. Co se s ním stalo? Snad i on propadl kultu osobnosti? Anebo se snad zkompromitoval s dědou Stalinem, který po něm posílával dárky? $9Y^-IDE0L0&ICKA_NÁPLN Vánoce zůstaly u nás aspoň na venek vánocemi: vytopený pokoj, vánoční kapr, stromeček, dárky, ba i koledy - to vše houževnatě vzdoruje komunistickým mýtům. Režim se třebas nerad přesvědčil, že to nelze jen tak odstranit. Zvolil tedy jinou taktiku. A*č jen si lidé jí kapra a zpívají koledy! /Pražský rozhlas je vysílal celkem štědře. Dne 24.XII. měl v programuj 18.20 - 18.50: Veselé vánoční hody - naše koledy; 20 - 20.20: Vánoční hudební nálady; 22.30 - 23: Píseň noci vánoční - skladby mistrů; 0.10: J. Ryba, Česká mše vánoční: "Hej mistře, vstaň bystře!"/ Stará forma se ponechá, dá se jí v š a k nová náplň. 0 to se jistě staral rozhlas úvahami vsunutými mezi vánoční hudbu, k tomu byli zmobilisováni i novináři. Přepisujeme tu o tom tři ukázky: ĚTBDRÝ_DEN_V_BETLÉME Snad se naši čtenáři pamatují na citace z reportáže o Betlému, které jsme uveřejnili podle Rudého práva na našich stránkách před rokem /Vinculum z ledna 1961, str. 3/. Byla podepsána šifrou Z + H a začínala mottem: "To nemusí být ještě fakt, že všecko to se stalo, co do bible se dalo..." Letošní reportáž "Štědrý den v Betlémě" uveřejněná v Mladé frontě 24.XII. na str. 3 pochází zřejmě od stejných autorů, letos se však už podepsali plnými jmény: Miroslav Zikmund a Jiří
Hanzelka. Ráz této reportáže je však trochu jiný než vloni. Je to patrné už z úvodních slov: "Je to vlastně těžká věc, vyprávět o městě - nebo spíše městečku, které doma všichni známe, dokonce důvěrně. Od tohoto městečka nás dělí hory a řeky a také moře - a přece se nám zdá, že je známe víc než stejně velký Ziar nad Hronom nebo Petřvald. Tož: Známe či neznáme?" Potom následuje opět líčení slavnostní vřavy při vánočních slavnostech, kdy do Betléma zavítá patriarcha G-ori, "kulatý starý pán, který snímá s hlavy plochý černý klobouk jezuitů"/plochý klobouk bude mít, jezuitského však nemá asi nic, protože je to františkán - pozn. redakce/. Líčení je dosti naturalistické, není tam však výsměch a takové satirické ostří, jak jsme je znali od loňska. Pointa.reportáže je v posledním úseku, kde se naši rudí dopisovatelé převlékají do bílého roucha beránčího: hrají v kostele na varhany naše koledy... Ted to však přijde; Koledy ano, náboženská křestanská náplň ne. Přečtěte si tuto poslední část sami: "Bon soir, messieurs!" - "A, pére Félix! Dobrý večer. Nerušíme?" - "Naopak. Nikdo sem do kostela nepřišel, hosté z ciziny jsou u večeře v hotelu. Dobrou hodinu jsem tam dole v lavici poslouchal, jak hrajete na varhany. Líbezné písně...co to-bylo?" - "Staré české koledy, národní písničky..." - "Poslyšte, nemohli byste nám zahrát místo našeho varhaníka při slavné půlnoční mši?" - "Máte pravdu. Nemohli. Nejenže neznáme váš obřad, ale ty písničky do něho určitě nepatří." - "Ale hráli jste přece i koledy..." - "Víte, otče Felixi, ty patří ... jak vám to vysvětlit... ty patří do skutečného Betléma." - Pére Felix se na nás podíval nechápavě: "Je ne comprends pas ! " - "Nerozumím. " "Jak by mohl rozumět. Vždyí právě on byl hlavním organizátorem slavností v Beit el Lachmu /tj„Betlému - naše poznámka/. Podle jeho vkusu břinkala zvonkohra z tlampačů Stille Nacht dvacetkrát za hodinu, čtyřistakrát za Štědrý den, tisíckrát za tři svátky míru. Podle jeho vkusu hrály vyrhany stejnou písničku nejméně třicetkrát při jeho slavné půlnoční, na kterou přijel diplomatický sbor z Ammánu a na kterou turisté klopili po dináru za vstupenku. V těch dvou hodinách velkolepá režie sehrála pletivo světel a pohybů, barev, zvuků, vůní a rekvizit, vkusu a nevkusu, který vyvrcholil v závěru půlnoční - nápadem otce Felixe: nad oltářem se ve velkém oblouku rozsvítil nápis z modrého neonu "Gloria in excelsis deo!" Ani vykřičník tam nechyběl, Pak se nad modrý oblouk posadil neónový andělíček s trumpetou a nad ním rudé znamení — křižáků: velký dvojitý kříž. Ten maličký na slámě v jeslích se kamsi ztratil. Na něj se tady už dávno zapomnělo. "Jak by mohl autor té bezduché parády pochopit průzračnou poezii starých českých koled a naivní křehkost valašských betlémů, tak našich, jako je skřivan na vysokém jarním nebi, jako je pouíové srdce z marcipánu a dudácká od Domažlic. "Tak je to, otče Felixi. Betlém, o kterém zpívají staré české koledy nemá nic společného s bezduchou parádou pro turisty ani s církví. VyrosTil^jako jiné lidové_pohádky z citu a tradic a křehkě"Iěgěňdy blízké lidem Třam na severu, v našem dalekém domově. Pro ten skutečný, půvabný Betlém i pro jeho vlast budete mít vy, otče Felixi, vždycky jen jedinou odpověď: "Je ne comprends pas." /Podškrtnutí je naše./ Jinde je ovšem ještě více jedu. Tak např. v článku, který byl uveřejněn už 23.XII. /Ml. fronta, str. 4/, aby čtenáře včas imunizoval: 5L0RIA_CL0VEKU_A_^IV0TU "Gloria, narodil se... Ano! Již tisíce let oslavují lidé toto zrození. Tisíce let se koří jevu přírody, jenž udivoval kdysi prvobytného člověka a stal se základem slunečních náboženství zrození ne člověka, ne boha, nýbrž zrození dárce života: Slunce! Ony milióny vyznavačů Slunce, at již u primitivních obětiší nebo v pohanských a později v křesťanských chrámech, zanechaly nám sice silnou tradici svátků zimního slunovratu čili vánoc; její náboženská slupka však není pravdivá.
Tehdy, kdy byla noc nejčernější a nejdelší, vzývali staří Egypťané za vedení svých knšží, kteří se již vyznali v astronomickém kalendáři, Slunce, aby se k lidstvu milostivě vrátilo a zaručilo opět úrodu a život. Synové boží v různých náboženstvích, uctí vaní v různých zemích, se vesměs rodili v době zimního slunovratu a měli všechny znaky bohů slunečních. Byl to řecký Dionysios, který se rodil 25. prosince, umíral a vzkříšen byl v březnu; egyptský Usírev, bohové staré Fénicie, Sýrie a Balkánu Attis a Adonis, rodící se 25« prosince a konečně perský vykupitel Mithra, jehož narození 24. prosince oslavovali jeho vyznavači v římské říši v době, kdy teprve vznikalo křesťanství. Od mithraismu, známého v Indii a Persii již tři tisíciletí před křesťanstvím, převzali křesťané jak mystéria, tak obřady i své nejslavnější svátky: vánoce. V římské říši měly tyto mithraistické svátky jméno velmi přiléhavé: "zrození Slunce" /Natalis solis/ nebo "Slunce nepřemožitelné" /Sol inviotus/. Stejně tak převzalo křesťanství půlnoční bohoslužby, při nichž mithraisté zpívali slavné "kyrie" a "gloria" k oslavě syna Slunce - Mithry, jenž byl vyobrazován sám jako Slunce vycházející nad horou. Naše slovo "vánoce" je původu pohanského a znamená "svaté noci". Naši slovanští předkové již v dobách předkřesťanských slavili zimní slunovrat velmi slavně. Ozdobobali své domy jehličím
a obdarovávali své děti. Prasátko, které bylo zasvěceno hodům, nazývali například Jihoslované "boža". Památkou na vánoční prasátko nám zůstala pověra, že ten, kdo se o Štědrém dnu postí, uvidí "zla té prasátko" /odraz slunečního paprsku na zdi/. A zpívají-li dodne malí koledníci "Koleda, koleda, dědku - vem na bábu štětku!", citují vlastně jména starých slovanských bohů: Kolady /znovuzrozené Lady, zobrazované se slunečními paprsky ve vlasech/, Dědka - Peruna a Báby - zimy, kterou má Perun obílit sněhem: I různé štědrovečerní pověry jsou památkou dávného pohanství. /Proloženě:/ Dnešním našim vánocům dávno již nepřikládáme náboženský význam. Jsou starou tradicí, svátky míru a lásky, svátky krásných rodinných a přátelských svazků, které nepotřebují náboženské legendy o svatém dítěti, narozeném ve chlévě - pro mučednickou smrt. Naše gloria patří člověku a životu. Z. Lahulek-Faltys Třetí článek, uveřejněný ve štědrovečerním čísle Mladé fonty /str. 4 / je pak už přímo nechutný: P EKELNĚ_MET AFOR Y K vánoční pohodě patří bezesporu vánoční rozjímání. Nebo také sebezpytování: byl jsem po celý rok dost hodný? Usměje se n a mne při tom všeobecném rozdílení nebeské tvorstvo? Nebo už jsem nyní zatracen do pekla? A vůbec, co je vlastně to peklo? Smaží se tam skutečně čer né duše nebo nesmaží? Obsluhují kotle čerti nebo ne? Tuto vážnou otázku položil jeden z čtenářů časopisu mnišského řádu salesiánů. Redakce se m u sama pokusila odpovědět: "1. Peklo existuje. 2. Plamen je věčný a je ho třeba chápat doslova, to jest jako materiální nástroj k trestání hříšníků, nechtějících se přiblížit k bohu. 3. Trojzubec a ostatní nářadí, připisující se peklu jsou pojmy metaforickými." - Pro jistotu se ještě obrátila s žádostí o odpověd na některé církevní kapacity. Podle mínění profesora katolické uni versity je pekelný oheň "ohněm zcela skutečným, mající určité chemické složení, schpné pálit a mučit duši, ale nikoliv těla, zatímco andělé jsou bytosti nečisté, něco na způsob nadpřirozeného dobytka". Avšak podle jednoho jezuitského teoretika a novináře je zase "pekelný oheň pojem čistě metaforický a reálná je v něm jen schopnost působit nadpřirozené mučení, které si nemůžeme představit"! Představitel dominikánů tomuto tvrzení odporoval, neboť podle jejich víry je třeba "slova bible chápat doslova, a když je tam napsáno, že v pekle hoří plamen, tak skutečně hoří a pálí". Co si z toho má vybrat chudák čtenář? Ted aby ho o vánocích trápila muka, jaká jsou ta pekelná muka a může-li s klidem hřešit, když je to i podle některých svatých otců jen metaforické.
Což kdyby to zkusil alespoň na kapru a osmažil si ho také metaforicky? My si ho však raději dopřejeme osmaženého na pořádném ohni a potěšíme se pořádnými dárky za poctivě vydělané peníze. Dobrou vánoční pohodu! , , /s/
/lán?/ K_Y^OCÍ_^EXSUL_FAMILIA" 1. srpna 1962 bude tomu 10 let? co Sv. Otec Pius XII. vydal apoštolskou konstituci "Exsul familia" o duchovní správě uprchlíků. a emigrantů. Při této příležitosti bude uspořádána mezinárodní pouí všech emigrantských a uprchlických národních skupin do Říma. V programu je audience u Sv. Otce, mše sv. u sv. Petra a návštěva hrobu Pia XII., autora "Exsul familia"? slavnostní akademie s vystoupením jednotlivých národních skupin? prohlídka města a katakomb. Poutníci se zdrží v Římě od 3 / do 7. srpna. My Ceši se už chystáme na slavnostní pout do Říma o rok později? v cyrilometodějském roce 1963? a proto nemůžeme nyní uspořádat velkou národní pout?jak to snad učiní jiné národy. Na druhé straně by však bylo smutné a udělalo by to jisté i špatný dojem na mezinárodním fóru? kdyby při této letošní všesvětové pouti chyběli úplně zástupci našeho exilu. Mons. Planner proto prosí ředitele jednotlivých misií? aby se snažili najít každý aspoň několik - tak pět? šest z každé země zástupců. Z mnoha zemí budou při té příležitosti vypraveny zvláštní vlaky? už nyní je zajištěna sleva na drahách? snad by se sehnaly i další úlevy. Bylo by to tedy - zvláště pro mladší lidi - výhodná příležitost podívat se snadno do Říma. Bližší informace dostanou jednotliví misionáři přímo od komisí pro uprchlíky v jednotlivých zemích? generálním sekretářem byl jmenován mons. Emile Dejardin? Rue de la Loi? 127? Bruxelles? Belgie. V roce 1962 se tedy dáme zastupovat v Římě skupinami krajanů z různých zemí. V r. 1963 se tam však sejdeme všichni u hrobu sv. Cyrila. JBSTE_K_MANgELSTVl_V_NOVEM_ZÁKONE Redaktor Nového života předal nám /z důvodů? o nichž už byla zmínka v minulém čísle/ tento dopis? který publikujeme: Vážený pane redaktore! 15. října 1961. Nový život XIII? 9-10 mi lodní poštou přišel teprve v pátek - prosím za prominutí? že posílám poznámku k poznámce Ivo Císaře na str. 212^ "Manželství v Novém Zákoně" se značným zpožděním. Ivo Císař upozorňuje čtenáře Nového života na řešení J. Bonsirvena? které zastávali i jiní exegeté. Dovoluji si upozornit Vaše čtenáře na vyvrácení této hypothese v knize Jacques Dupont-a O.S.B. "Mariage et divorce dans l^Evangile". Autor považuje Bonsirvenovu hypothesu za nepřijatelnou z různých důvodů? avšak jeden z nich? čistě logický? je snad nejpádnější. Podle Bonsirvena "jde tedy o ženu? ne právoplatnou manželku a o nezákonné soužití mezi oběma". Aby však bylo možno mluvit o propuštění ze svazku? musí svazek především existovat. Předpokládáme-li? že žádný manželský svazek neexistoval? pak nemá smyslu? abychom mluvili o propuštění ze závazku. V tomto případe je velmi divné? že Kristus takové nezákonné soužití přímo neodsoudil? naopak? místo přímého zákazu takového soužití? vyučuje učedníky o propuštění ze závazku. Dom Dupont Bonsirvenovu hypothesu podrobil kritice i z jiného hlediska než čistě logického. Ti? kdo se o tuto otázku zajímají? si zajisté prostudují jeho vyvrácení Bonsirvenovy teorie? aby sami našli nejlepší způsob? jak řešit tyto verše Písma sv.? které Bonsirven správně nazývá * "crux interpretům." Mimo tuto poznámku /prosím za omluvu? že jsem musel psát narychlo a bez čistopisu/ bych chtěl využít této příležitosti? abych Vám poděkoval za zasílání Nového života - jediné pouto pro mne
/spolu, s "Vinculum*'/ mezi českými k a t o l i c k ý m i záležitostmi a m n o u v J. Africe. Jak víte, u č í m zde v n a š e m klášteře filosofii a theologii a m á m tu i jiné úkoly. Srdečný pozdrav. V á š in Christo Ceslav V e l e c k ý O.P.
z. f? a ^ a ^ a J p (7fy Dp. Jiří H O R Á K S^J., R a k o u s k o , 1 4 / X I . : " D ě k u j i za poslední číslo V i n c u l a — m a m z n e E o vždy radost... M á m se dohře. Před t ý d n e m jsem ukončil noviciát. P r o t o ž e jsem zatím v i s u m do K a n a d y n e d o s t a l /dp. H o ř á k m á působit v českém m i s i j n í m domě v M o n t r e a l u - p.r./? tak m u s í m dále čekat. Snad je dostanu v b ř e z n u příštího roku. Srdečně Tebe a v š e c h n y čtenáře V i n c u l a zdraví J.H." A u s t r á l i e , 1 5 / X I . 1 9 6 l ^ " . . . N a Šumavě /tj. v středisku č e s k ý c H k a t o l í k ů v A u s t r á l i i / ted zavádím elektriku, doufám, že tento měsíc to bude hotové. A b y c h V á m p r a v d u ř e k l , n ě k d y již toho m á m až nad h l a v u . Ted už to t r o c h u u t i c h l o , když v i d í , že se n e m o h o u Šumavy zmocnit, že Šumava je odkázána katedrále sv. P a t r i c k a v M e l b o u r n e s p o d m í n k o u , že bude k d i s p o s i c i Cechům, dokud o n i budou mít zájem. Ale i tak se v ž d y c k y někdo n a j d e , k o m u to v a d í . Ted jeden k r a j a n bude psát do R u d é h o p r á v a a i do Ř í m a . Když jsem to začínal, n e p o č í t a l jsem, že v l a s t n í lidé b u d o u působit t o l i k těžkostí. Snad s pomocí Boží se to n ě j a k překoná. O byčejně když už si m y s l í m , že u ž dál nemohu, zase přijde n ě k d o anebo něco se stane, co d o d á zase n o v o u sílu. M i n u l ý t ý d e n jeden k r a j a n chtěl vypálit nejhezčí kostel v M e l b o u r n e , nanosil tam 14 gal. petroleje. Je t a m v š a k u s t a v i č n á v ý s t a v a nejsvětejší Svátosti a tak t a m právě dva bratří adorovali a tak v č a s to uhasili a neštastného F r a n t i š k a Smutného chytili? on se tam dal zamknout večer. M y s l í m , že V á m též p s a l o svých zjeveních. S o u d e m byl p o s l á n do blázince a ted již se odtamtud těžko dostane. . . '* N A S E M S E SVATÁ, tj. m š e svatá o b ě t o v a n á za n a š e kněze, ř e h o l n í k y a ř e h o l n i c e žijící, zesnulé, i za n o v á povolání, je sloužena každý měsíc n a k n ě ž s k o u sobotu, v den kdy se i v naší v l a s t i dobré duše m o d l í v a j í n a tyto úmysly. P o s l e d n í dobou b y l a sloužena v ž d y v Itálii. N a l e d e n anebo ú n o r n á m byla h l á š e n a jedna mše sv. z R a kouska. Nechceš i Ty, m i l ý spolubratře, odsloužit někdy m š i svat o u n a tyto ú m y s l y , anebo vůbec za Církev Boží v naší v l a s t i ? Ostatní / i c i z o j a z y č n é / časopisy žádají mešní aplikace k úhradě předplatného. N á m nejde o peníze, nýbrž o svatou obšt za Církev u nás, k t e r á je jednou z n e j o p u š t ě n ě j š í c h . . . D e n n e n í r o z h o d u j í c í - o m š i svatou n a k n ě ž s k o u sobotu se už postaráme my v Itálii jde jen o to, aby n a tyto úmysly v s k u t k u n e j d ů l e ž i t e j š í z d ů l e ž i tých byly slouženy mše svaté. A snad by to sloužilo k v š e o b e c n é m u p o v z b u z e n í , k d y b y c h o m ve V i n c u l u , po tolika smutných zprávách z v l a s t i , m o h l i také / b e z udání jmen/ u z n á m i t , že za ty ubohé tam doma stoupá k nebi obšt B e r á n k a , k t e r ý chce m i l o v a t náš národ i k n ě ž s k ý m srdcem k a ž d é h o z nás. Zaplat P á n Bůh předem! R E D A K Č N Í : Toto číslo v y š l o spoluprací sedmi spolubratři. S e d m je šičě"cíšlo posvátné, ale příliš n í z k é . N e p o z o r o v a l jsi, m i l ý spol u b r a t ř e , že t a m chyběl T v ů j p ř í s p ě v e k ? T v á p o z n á m k a , zpráva, r a da, k r i t i k a ? M á š - l i n ě c o , nějaký n á p a d , pošli n á m to obratem. U z á v ě r k a pro příští číslo je 15. ú n o r 1962.
