II. AUKČNÍ KATALOGY A DALŠÍ PRAMENY

Kapitola II. Aukční katalogy a další prameny

II. AUKČNÍ KATALOGY A DALŠÍ PRAMENY „...myslím na oddělení své knihovny v Tyršově domě, jež obsahuje dlouhé řady aukčních katalogů z XIX. století i z přítomnosti, v nichž často hledám, a v nichž často "dělám objevy.“ „.. v těch katalozích často stručných a suchých nalézám tolik duchovní rozkoše, že mi ji neposkytne ani sebe napínavější román.“1 Jiří Karásek ze Lvovic Jestliže budeme pracovat s fenoménem umělecké aukce jako s performativní událostí2 dějící se v konkrétním čase, pak jednou z nejvýznamnějších stop tímto dějem zanechaných bude aukční katalog. Vždy a nutně zachycuje výchozí situaci pro samotnou dražbu a v některých nahodilých případech nás informuje i o průběhu a výsledcích této události. Analýzou tohoto pramene můžeme získat cenné informace o aukčním domě, jeho obchodní strategii, o draženém souboru a v případě, že narazíme na poznámky účastníka dražby, i o výsledcích prodeje, tedy o výsledných cenách a kupcích.

1. AUKČNÍ KATALOGY A JEJICH VÝZNAM PRO DĚJINY UMĚNÍ Aukční katalogy, nepřesně nazývané jako prodejní či dražební, jsou obvykle vnímány jako jeden z významných sekundárních pramenů dějin umění,3 pro něž primárním pramenem zůstává samo umělecké dílo. Z pohledu obchodu s uměním, jehož zkoumání je vhodné pojmout interdisciplinárně, jsou tyto drobné tisky nezastupitelné.

1

Jiří Karásek ze Lvovic, Aukční katalogy, in: Umělecká aukční síň Z. Jeřábka, 130. aukce obrazů českých (Aleš, Böttinger, Brožík, Honsa, Jenewein, Kaván, Kalvoda, Marold, Mrkvička, Piepenhagen, Schikaneder, Šetelík, Úprka a j.) a starých mistrů, grafiky (japon. dřevoryty, Čapek, Hollar, Šimon, Švabinský, Zrzavý a j.), knih, skla, porculánu, nábytku, lustrů, hodin, různých starožitností a perských koberců z pozůstalosti a různého majetku, aukce 24.–27. 2. 1937, Praha, s. 1.

2

Srov. s terminologií užívanou Robinem Wagner Pacifici zavedenou v rámci kulturní historie – viz Robin Wagner Pacifici, The art of Surrender, Chicago 2005.

3

Friederike Sophie Drinkuth, Die Auktionskataloge und ihr besonderer Wert für die Wissenschaft, in: AKMB-news [=Die Arbeitsgemeinschaft für Kunst- und Museumsbibliotheken], XI, 2005, Heft 1, s. 7, přístupné z: http://katalog.ub.uni-heidelberg.de/titel/66343496, ke dni 1. 12. 2014.

17


Tom Mc Nulty ve své příručce věnované metodám a pramenům uměleckého trhu 4 řadí aukční katalogy mezi Primary Sources a připomíná možnosti jejich dalšího využití i pro bádání v oblasti sociálních dějin či ekonomických studií.

Aukční katalogy jako pramen Navzdory tomu většina autorů, kteří se aukčními katalogy zabývají, zdůrazňuje velká desiderata ve zkoumání těchto pramenů. V případě aukčního prodeje v raném novověku jsou lépe zpracovány dražby knih, zatímco katalogy aukcí uměleckých děl, konané v západní Evropě v 17. a 18. století, jsou často rozptýleny mezi jinými drobnými tisky. Sama katalogizace tohoto torzovitě dochovaného materiálu je obtížná a skrovné údaje, které katalogy přinášejí, se jen s obtížemi podaří zachytit v obvyklých bibliografických kategoriích.5 Poněkud paradoxně obdobné těžkosti zmiňuje i Friderike Sophie Drinkuth, která svou disertační práci věnovala obchodu s uměním v posledním desetiletí 20. století.6 I ona se musela potýkat s množstvím dosud nezpracovaného materiálu, který je kromě tištěných medií ve velké míře skryt v hůře zmapovatelném a proměnlivém prostoru internetu. Vedle obtížné uchopitelnosti katalogů, která se nemohla neprojevit na jejich dosavadním využití, stojí ovšem jejich význam pro vývoj dějin umění jako vědy. Tilmann von Stockhausen připomíná, že požadavek určení a popisu výtvarných děl, stejně jako potřeba je srozumitelně a přehledně uspořádat, vycházely sice z čistě merkantilních zájmů, ale staly se důležitým podnětem pro vývoj oboru. Snaha co nejlépe prodat konkrétní dílo se záhy přirozeně potkává se znalectvím své doby a také dějinami umění.7 Jak napovídá podtitul studie, kterou Tilmann von Stockenhausen vydal před deseti lety,8 je autor přesvědčen, že aukční katalogy 18. století jsou – svou 4

Tom Mc Nulty, Art Market Research. A Guide to Methods and Source. Jefferson 2014, s. 259–260.

5

Tilmann von Stockhausen, Formen des Ordens. Auktionskataloge des 18. Jahrhunderts als Beginn der modernen Kunstgeschichte, in: Markus Bertsch – Johannes Grave (eds.), Räume der Kunst. Blicke auf Goethes Sammlungen, Göttingen 2005, s. 89.

6

Friederike Sophie Drinkuth, Der moderne Auktionshandel. Die Kunstwissenschaft und das Geschaft mit der Kunst, Koln – Weimar – Wien 2003, s. 8.

7

Obdobně také Lubomír Slavíček, Umělecké dražby mezi komercí a prestiží, in: Roman Prahl – Tomáš Winter (eds.), Proměny dějin umění. Akta druhého sjezdu historiků umění, Praha 2007, s. 83.

8

Von Stockhausen, Formen des Ordens (cit. v pozn. 5), s. 91 a 99.

18


snahou co nejlépe určit a co nejvýhodněji uspořádat umělecká díla – na počátku moderních dějin umění. Obdobně Friderike Sophie Drinkuth v příspěvku věnovaném zvláštnímu přínosu aukčních katalogů pro vědu9 přináší řadu dokladů, kdy díky připravované aukci bylo dílo podrobeno pečlivé expertíze a bylo odkryto autorství či provenience. Také diskuse, které vznikají v případě špatného určení díla, mohou naše znalosti významně posunout či upozornit na metodologické problémy oboru. Aukční katalogy však nepřinášejí jen určení a podrobné popisy dražených položek, ale jsou také důležitým pramenem k provenienci, dobovému hodnocení a vývoji cen konkrétních uměleckých děl. Zatímco pro ceny z 19. a první čtvrtiny 20. století ze západoevropského a severoamerického prostředí zůstává opomíjeným pramenem soupis aukčních cen maleb a kreseb Kurta Mühsama,10 v současnosti sbírá informace z aukčních výsledků několik portálů,11 z nichž na český trh je zaměřen Art+.12 I když možnost porovnat dosažené ceny konkrétních autorů a děl mají zejména komerční rozměr, otevírá se zde možnost podrobit data statistické analýze a interpretovat je.13 Výklad může být zacílen na změnu vnímání některých děl, autorů, škol slohových období či různých druhů umění14 – nebo naopak na vývoj celého trhu s uměním v širších ekonomických souvislostech.15

9

Drinkuth, Die Auktionskataloge (cit. v pozn. 3) , s. 8–11.

10

Kurt Mühsam, Internationales Lexikon der Preise von Gemälden und Handzeichnungen aller Schulen und Länder nach der Auktions-Resultaten der letzten Jahrzehnte, Berlin 1925. Další práce uvádějící přehledy cen umění (především pro anglosaské prostředí uvádí Mc Nulty, Art Market Research (cit. v pozn. 4), s. 263–274.

11

Jedná se například o následující adresy: https://www.artnet.com/price-database/; http://www.auction.fr/; http://www.invaluable.com/; http://de.artprice.com/ a další vše ze dne 1. 12. 2014.

12

Portál na adrese: http://www.artplus.cz/cs/ (ze dne 1. 12. 2014) zachycuje ceny dosažené v aukčním prodeji v českých zemích od roku 2005.

13

Příkladem statistického zhodnocení trhu s obrazy v Německu 18. století je studie Michael North, Auction and the Emergence of Art Market in Eighteenth-Century Germany, in: Neil De Marchi – Hans J. Van Miegroet (eds.), Mapping Markets for Paintings in Europe, 1450–1750 (Studies in European Urban History 1100–1800, 6), Turnhout 2006, s. 300–301. Studie však nevychází z aukčních katalogů, ale z jiných pramenů, především inventářů sbírek.

14

Gerald Reitlinger, The Economics of Taste – The Rise and Fall of Pictures Prices 1760–1960, New York 1960.

15

K těmto souvislostem například starší práce Paul Drey, Die wirtschaftlichen Grundlagen der Malkunst. Ein Versuch zur Betrachtung der wirtschaftlichen Fragen der Kunst, Stuttgart – Berlin 1910, nověji a z jiného pohledu: Ulrike Klein, Der Kunstmarkt – Zur Interaktion von Ästhetik und Ökonomie,

19


Nejsou to však jen dražená díla a jejich odhadní, vyvolávací a dosažené ceny. O dobové atmosféře, zaměření konkrétního aukčního domu, jeho strategii prodeje a zaměření na konkrétní zákazníky velmi výmluvně svědčí celý aukční katalog – počínaje předmluvami, úvody či specializovanými studiemi, přes reklamní část a přílohy až po celé grafické pojednání včetně obrazového doprovodu.16 Reprodukční doprovod aukčních katalogů, který se od 17. století pohyboval od rytin a leptů, přes litografie, heliogravuru a reprodukční tisk fotografií, se stává v současnosti novým směrem bádání zaměřeného na tento typ pramene. 17 Kromě toho, že tyto ilustrace dokládají charakter a vývoj různých katalogů, jsou jedním z nejdůležitějších pramenů pro identifikaci nabízených děl. Naopak aukční katalogy současnosti, bohatě doprovázené kvalitními fotografiemi, se stávají důležitou databankou obrazového materiálu, stále více využívaného v odborných publikacích.18

Význam aukčních katalogů pro badání o původu uměleckých děl Tzv. Provenienzforschung je jedním z nejběžnějších důvodů, proč se historikové umění pokoušejí o systematický výzkum a soupis aukčních katalogů. Již čtyřsvazkové dílo nizozemského sběratele a znalce umění Fritse Lugta, nazvané des Catalogues de ventes publiques intéressant l'art ou la curiosité, tableaux, dessins, estampes, miniatures, sculptures, zachycovalo prodejní katalogy z let 1600-192519 a stalo se (stejně jako katalog sběratelských značek stejného autora) základní evidenční příručkou i průvodcem po tomto typu pramenů. Poslední svazek Lugtova katalogu, vyšel posmrtně díky pomoci Nadace J. Paul Getty v Los Angeles.

Frankfurt am Main 1993. Krátké, ale výstižné shrnutí prací zabývajících se ekonomickými aspekty trhu s uměním přináší také Drinkuth, Der moderne Auktionshandel (cit. v pozn. 6), s. 156–159. 16

Podrobný rozbor aukčního katalogu současnosti a všech jeho součástí přináší práce Drinkuth, Der moderne Auktionshandel (cit. v pozn. 6), s. 76–99.

17

Nejnověji se této problematice věnuje článek Elizabeth Pergam, Selling pictures: the illustrated auction catalogue, Journal of Art Historiography XI, 2014, přístupné z: https://arthistoriography .files.wordpress.com/ 2014/11/pergam.pdf, ke dni 1. 12. 2014. Zde je možné najít i další starší literaturu, včetně prací, které nejsou zde citovány.

18

Konkrétní příklady uvádí ve svém článku Drinkuth, Die Auktionskataloge (cit. v pozn. 3), s. 8.

19

Jednotlivé svazky vyšly díky Rijksbureau voor Kunsthistorische Dokumentatie v letech 1938, 1953, 1964 a 1987 v Haag. Čtvrtý svazek byl vydán posmrtně, díky přispění J. Paul Getty Trust. Katalog mi nebyl přístupný, proto jej cituji jen zde.

20


Stejná instituce podpořila také mezinárodní projekt German Sales. 1930–1945. Art Works, Art Markets, and Cultural Policy, který digitálně zpřístupnil více jak 3.000 katalogů z celkem 175 aukčních domů Německa, Švýcarska a Rakouska.20 Ve spolupráci s Univerzitní knihovnou v Heidelbergu a Kunstbibliothek Státních muzeí v Berlíně a díky vstřícnosti 34 archivů, knihoven a muzeí se podařilo zpřístupnit formou plné digitalizace i některé katalogy dražeb odehrávajících se mimo toto území (čtyři z nich pocházejí z Prahy).21 Výsledkem tohoto projektu je také rozsáhlý bibliografický soupis z pera Astrid Bähr,22 jehož forma může být velmi dobře použitelná i pro obdobný soupis českých aukčních katalogů. Informace o jednotlivých dražených předmětech z těchto katalogů byly vloženy do také do The Getty Provenance Index Databases,23 která soustřeďuje informace z archivních inventářů, prodejních katalogů i veřejných sbírek. Na popisovaný mezinárodní výzkum navázal od 1. března 2013 projekt nazvaný Kunst – Auktionen – Provenienzen. Der deutsche Kunsthandel im Spiegel der Auktionskataloge der Jahre 1901 bis 1929, který se snaží o digitalizaci německých, rakouských a švýcarských aukčních katalogů ve vymezeném období. Osvědčená spolupráce mezi Univerzitní knihovnou v Heidelbergu, zajišťující digitalizační práce, a Kunstbibliothek berlínských muzeí má všem badatelům dát možnost bez náročné

20

Stránky projektu nalezneme na http://www.arthistoricum.net/themen/portale/german-sales/auktions markt/ případně na http://www.getty.edu/research/tools/provenance/german_sales.html, obé ze dne 1. 12. 2014. Vybrat si digitalizované katalogy je možné na stránkách Univerzitní knihovny v Heidelbergu: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/de/sammlungen/artsales.html či http://www.art historicum.net/themen/portale/%20german-sales/auktionskataloge/obé ze dne 1. 12. 2014.

21

Jedná se o následující katalogy: Katalog Nr. 66 Versteigerung am 25. und 26. April 1944. Deutsche Literatur. Alte Bücher. Kulturgeschichte. Illustrierte Bücher. Fremdsprachige Literatur. Handzeichnungen. Graphik. Andree. Buchhandlung und Antiquariat, aukce 25.– 26. 4. 1944, Praha; Münzen und Medaillen Auktion. Sammlung des Weiland Arthur Grafen v. Enzenberg. Die Erzgebirgische Prägemedaille des 16. Jahrhunderts, Medaillen des Hans Reinhart Prägemedaillen Kremnitzer Künstler, Böhmische Dynasten u. Standesherren, Erzbistum Olmütz, Schlesien und Bistum Breslau, aukce 15. 11. 1934, Praha; Prager Kunst und Auktionshaus Kaul & Benz. Einziges deutsches Unternehmen dieser Art am Platz. 52. Auktion, aukce 27.–29. 11. 1940, Praha; Prager Kunst und Auktionshaus Kaul & Benz. Einziges deutsches Unternehmen dieser Art am Platz. 53. Auktion, aukce 17.–19. 12. 1940, Praha.

22

Astrid Bähr, German Sales 1930–1945. Bibliographie der Auktionskataloge aus Deutschland, Osterreich und der Schweiz. Berlin 2013, přístupné z http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/artdok/2251/1/ Baehr_German_Sales_1930_1945_2013.pdf, ze dne 1. 12. 2014.

23

Tato databáze je přístupná: http://piprod.getty.edu/starweb/pi/servlet.starweb, ze dne 1. 12. 2014.

21


heuristiky studovat kvalitně naskenované a přehledně seřazené aukční katalogy z německy mluvících zemí již od počátku 20. století. Vytvoření takto otevřeného badatelského prostředí by mělo povzbudit badatele v dalším využití těchto pramenů – ať již pro rozbor trhu s uměním ve všech zmiňovaných souvislostech, tak pro určení proveniencí jednotlivých uměleckých děl. Oba projekty mají význam i pro stále neuzavřené bádání po osudech uměleckých děl a památek, které byly nacisty zabaveny Židům a dalším osobám či institucím v okupovaných zemích. Výzkum, který v souvislosti s prvním jmenovaným projektem vznikl nebo jehož výstupy byly zahrnuty do rozsáhlého seznamu literatury bibliografického katalogu, rezonuje s tímto tématem, majícím široké historické, morální i právní souvislosti.24

Geneze různých typů katalogů Vrátíme-li se k aukčním katalogům jako k sekundárním pramenům dějin umění, nalezneme je ve společnosti takových typů písemných pramenů povětšinou neúřední povahy, jako jsou životopisy umělců, mecenášů či sběratelů, paměti či dochovaná korespondence.25 Svým charakterem mají nejblíže k dalším formám katalogů uměleckých děl, které vznikají za jiných okolností a pro jiné účely. Antoinnette Roesler-Friendental, jež zpracovala heslo katalog do Metzlerova slovníku,26 jej definuje jako seznam v dané chvíli existující, případně efemérní či virtuální sbírky uměleckých děl. Na rozdíl od inventáře jsou umělecká díla v katalogu uspořádána podle nějaké vnitřní logiky, dle nějakého systému. Zatímco inventáře vznikají spíše z důvodů ekonomických a právních – jako evidence majetku konkrétní 24

Je tak možné si prohlédnout soupis literatury připojený k práci Bähr, German Sales 1930–1945 (cit. v pozn. 21), případně presentaci výstupů na http://www.arthistoricum.net/themen/portale/germansales/vortraege/, ze dne 1. 12. 2014. V podobné souvislosti lze citovat i sborník z mezinárodní konference: Eva Blimlinger – Monika Mayer (eds.), Kunst sammeln, Kunst handeln. Beitrage des internationalen Symposiums in Wien, Wien 2012, který vyšel v ediční řadě rakouské Kommission für Provenienzforschung (http://www.provenienzforschung.gv.at/index.aspx?ID=61&LID=1, ze dne 1. 12. 2014).

25

Podrobněji viz Thomas Ketelsen, Künstlerviten, Inventare, Kataloge. Drei Studien zur Geschichte der kunsthistorischen Praxis, Ammersbek bei Hamburg 1990.

26

Antoinette Roesler-Friedenthal, heslo: Katalog, in: Ulrich Pfisterer (ed.), Metzler Lexikon der Kunstwissenschaft. Ideen, Methoden, Begriffe, Stuttgart – Weimar 2003, s. 164–169.

22


osoby nebo instituce, soupis pozůstalosti či příloha nejrůznějších smluv – jsou katalogy dílem těch, kteří mají blízko k dějinám umění. Počátek jednoho typu je možno spatřovat v seznamu děl, které potkáváme v životopisech antických a posléze renesančních umělců. V 16. století vzniká další varianta katalogů – přehledy sbírek antických gemm, mincí a medailí. Následující století přináší rukopisné a ilustrované katalogy různých kunstkomor a galerií a stoupá také i zájem o soupis děl konkrétního umělce (vznikají tzv. catalogue raisonné), které jsou během 18. století dále zdokonalovány. Zpřesňuje se určení jednotlivých položek a přibývají i jejich další charakteristiky jako je námět, velikost, technika, materiál a dochování. V téže době se objevují také první katalogy výstav a stále běžnější soupisy soukromých sbírek a galerií prozrazují, že jsou určeny širší veřejnosti, pro niž jsou tyto sbírky a galerie stále častěji zpřístupňovány.27 „Konečně není nic tak ubohého jako katalog velké slavné galerie nebo pozoruhodného kabinetu, v němž nenajdeme žádné přiblížení obrazu, kromě jeho velikosti a materiálu, na němž je namalován. Naše doba žádá, aby nejen u aukčních katalogů, nýbrž i u těchto [katalogů sbírek] byly nejméně tu a tam vloženy nějaké poznámky.“28 Citovaný text napsal Carl Heinrich von Heinecken (1707–1791), znalec, sběratel a někdejší ředitel drážďanského grafického kabinetu již v roce 1768. Pozornost věnovaná v této době aukčním katalogům, která z citátu vyplývá, ukazuje na pociťovanou blízkost různých typů katalogů, ale odkazuje také na rostoucí množství a význam soupisů děl, které byla nabízeny v aukcích. I když je počátek 19. století podle některých badatelů29 poznamenán úpadkem úrovně různých typů katalogů včetně aukčních, objevuje se v jeho první třetině ještě 27

Thomas Ketelsen, Zur Geschichte des Sammlungs- und Galeriekataloges im 18. Jahrhundert, Zeitschrift für schweizerische Archaeologie und Kunstgeschichte LXII, 2005, s. 153–160.

28

Endlich ist nichts kahlers, als ein Catalogus von einer großen berühmten Gallerie, oder von einem sehenswürdigen Cabinnette, in welchen man nichts weiter, als die Vorstellung einer Schilderey, nebst ihrer Größe und der Materie, worauf sie gemahlt, vorfindet. Man will solches, zu unsern Zeiten, nicht einmal bey einem Auktions-Catalogo gelten lassen, sondern begehret wenigstens hier und da einige eingestreute Anmerkungen. Citace dle Roesler-Friedenthal, heslo: Katalog (cit. v pozn. 26), s. 165 (překlad autora).

29

Tilmann von Stockhausen, Formen des Ordens. Auktionskataloge des 18. Jahrhunderts als Beginn der modernen Kunstgeschichte, in: Markus Bertsch – Johannes Grave, Räume der Kunst. Blicke auf Goethes Sammlungen, Göttingen 2005, s. 100.

23


další forma soupisu děl konkrétního mistra, která se soustřeďuje také na jeho žáky, následovníky, předchůdce – celou školu či oblast umění. Dobová potřeba věci klasifikovat a systematizovat se promítla i do katalogů. V polovině 19. století promluvila do jejich grafické podoby fotografie, která svou dostupností a přesnou reprodukcí předlohy pozvolně měnila tvář tištěných soupisů. Posledních sto let se výtvarná i obsahová forma všech typů katalogů dále posouvala – dnešním ideálem je bohatá obrazová dokumentace, přesný popis i poučený výklad opřený o autority oboru.30

2. OBSAH A FORMA AUKČNÍHO KATALOGU I když přípravu aukce není možné zredukovat jen na zpracování dražebního katalogu, je jisté, že formulace popisů jednotlivých položek, zaměření doprovodných textů a typografická úprava patřila k důležitým prvkům zvolené strategie aukčního prodeje.31Také proto je potřeba počítat s velkou variabilitou formy i obsahu – Antoinette Roesler-Friedental aukční katalogy označuje ein experimentierfreudiges Genre.32V námi sledovaném období mezi standardně uváděné údaje vytvářející rámec připravované dražby patřily informace o dražebníkovi, místě a čase výstavy nabízených předmětů i samotné aukce a dražební podmínky.

Dvě možné varianty popisu draženého díla Podání obsahové náplně tvořené seznamem dražebních položek se často dosti liší podle typu aukční síně nebo samotné dražby. Na jedné straně některé katalogy obsahují pouze velmi stručné identifikace jednotlivých děl skládající se z příjmení autora, názvu a výtvarné techniky doplněné vyvolávací cenou.33 Takovéto záznamy počítají se čtenářem z řad poučených sběratelů, který si i z minima informací dokáže vytvořit představu o nabízených dílech a je připraven udělat si vlastní úsudek na základě

30

Podrobný rozbor různých typů současných katalogů přináší ve své práci Drinkuth, Der moderne Auktionshandel (cit v pozn. 5), s. 76–133.

31

Srv. Burkeho reference o díle Christiana Jouhauda Mazarinades. Peter Burke, Co je kulturní historie, Praha 2011, s. 119.

32

Roesler-Friedenthal, heslo: Katalog (cit. v pozn. 26), s. 165.

33

Ve zkoumaném materiálu se to týká většiny katalogů Z. Jeřábka, V. Hořejše nebo J. Fišera.

24


Ukázka katalogového záznamu Z. Jeřábka – katalog 41. aukce z roku 1928, s. 15.

prohlídky předmětu v průběhu předaukční Takováto

výstavy. podoba

katalogu byla však diktována

přede-

vším praktickými zřeteli – poměrem finančního zisku z aukce pro dražebníka a nákladů na vydání. Značnou roli zde hrál také poměr mezi počtem pracovníků zpracovávajících položky pro katalog a četností pořádaných aukcí. Na druhé straně v případě, že aukční dům měl k dispozici výjimečná díla, u nichž mohl předpokládat vysokou prodejní cenu, a tím i značnou provizi, investoval do pečlivé přípravy katalogu, jež měla přilákat movitou klientelu, přesvědčenou významnými jmény tvůrce i autorit. Tyto katalogy disponují vyčerpávajícími popisy uvádějícími (v případě maleb): celé jméno autora včetně životních dat; název díla, jeho stručný popis včetně rubové strany a údajů o případné signatuře a sběratelských značkách; dřívější majitele a sbírky, ve kterých se nacházelo; poznámky o publikacích díla v literatuře i údaj o odborném posouzení a znalci.

Ukázka katalogového záznamu J. Slatnera – katalog 7. aukce z roku 1926, s. 12.

25


Některé aukční domy publikovaly seznam těchto odborných autorit na předních stránkách svých katalogů34 jako štít namířený proti malověrnosti bohatých zákazníků znejistělých častými zprávami o trhu zaplaveném falzy. Není náhodou, že obvyklá poznámka z dražebních podmínek menších aukčních domů 35 „předměty dražební jsou odborně prozkoumány, nelze však údaje katalogu považovati za právní ručení“ v těchto katalozích chybí36 nebo je nahrazena zmínkou o časově omezené záruce.37 Zájem a důvěru zákazníka mohlo posílit uvádění původní provenience draženého díla. Pokud se jednalo o odborně či společensky významnou osobu nebo známnou kolekci – a nebránila tomu ochrana soukromí prodávajícího – byl původ předmětů akcentován již v názvu aukce. Původního majitele pak připomínal úvodní text katalogu, fotografická dokumentace osoby či původního rozmístění sbírky. Méně často šla pečlivost zpracovatelů tak daleko, že označili i položky, které z majetku takto významného držitele pocházely,38 neboť téměř vždy byly k takovéto kolekci přiřazeny ještě jiné předměty. Důvody byly organizační a také ekonomické – slavná jména a významné kusy mohly lépe prodat i další předměty. Popis ceněné aukční položky byl také často doplněn fotografiemi, 39 jež umožňovaly komunikovat první dojem z nabízeného díla zájemcům, kteří nebyli zvyklí z vlastní iniciativy pravidelně navštěvovat předaukční výstavy, případně byli místu konání aukce podstatně geograficky vzdáleni. V těchto případech bylo obvyklé i uvádění odhadní ceny vedle ceny vyvolávací. Tato druhá cena měla informovat i nezasvěcené o skutečné hodnotě nabízených předmětů a tak nepřímo poukázat na výhodnost ceny, s níž je dílo vyvoláváno.

34

Takovéto seznamy nalezneme v katalozích J. Slatnera.

35

Toto ohrazení nalezneme v katalozích vydávaných V. Hořejšem, Z. Jeřábkem nebo J. Fišerem.

36

Ve zpracovávaném materiálu je tomu tak u katalogů J. Slatnera.

37

Z citovaných katalogů se tato věta objevuje u aukční síně Maison antique.

38

Takovéto – badatelsky velmi vítané – označení najdeme v některých katalozích R. Weinerta.

39

Fotografie do svých katalogů vkládaly firmy: J. Slatner, H. Feigl či Maison antique a další.

26


Ukázka uvádění odhadních a vyvolávacích cen u J. Slatnera – katalog aukce č. 14 z roku 1927, s. 5. Anonymní dražitel tužkou zachytil i dosažené ceny včetně neprodaných položek (uloženo v Národní galerii Praha, knihovna, sign. AB 920).

Řazení položek aukce a dodatky k aukčním katalogům Při analýze aukčního katalogu bychom neměli opomenout otázky spojené s jeho vnitřní strukturou a dělením jednotlivých položek.40 Klasifikace draženého souboru, jeho dělení do skupin a jejich následné řazení v pořadu dražby vypovídá o 40

Více k otázkám klasifikace viz Peter Burke, Společnost a vědění, Praha 2007, s. 101–131.

27


vnímání významu jednotlivých kategorií výtvarných děl a starožitností a také o obchodní strategii, kterou dražebník používá. Jedna z nich počítá s tím, že účastník má zájem o konkrétní typ uměleckých děl či starožitností, které sbírá, proto je výhodné tyto předměty vyvolávat

postupně

návaznosti

během

v bezprostřední jednoho

dne.41

V případě vícedenních dražeb tak může zájemce přijít jen na tu část aukce, která jej interesuje.

Pořad aukce R. Weinerta, kterou byla roku 1921 prodávána pozůstalost prof. J. Maudera.

Opačná strategie – používaná spíše u významných a veřejně sledovaných kolekcí – spočívá v tom, že nejlákavější díla jsou rovnoměrně rozdělena do všech dní, aby zájem koupěchtivé veřejnosti neochaboval.42 Při procházení aukčních katalogů se zdá, že některé aukční síně (zejména ve svých počátcích) na kategorizaci položek zcela rezignovaly43 a nabízené předměty řadí snad jen podle toho, jak do aukční síně přicházely. Jiní dražebníci se prezentují přehledným katalogem, kde vyvolávané zboží je seskupeno do více skupin dle svého charakteru. Obvyklé je dělení na obrazy (z nichž bývají – pokud je jich v kolekci více – vyčleněny miniatury), dále na grafiky, k nimž bývají přiřazeny také staré tisky, archiválie či autografy. Velmi různorodou skupinu 41

42

43

Z citovaného materiálu se tohoto způsobu vždy drží katalogy vydávané aukční síní Maison antique, která časový rozvrh různých typů uměleckých děl a starožitností inzerovala již na obálce. Umělecká aukční síň V. Hořejš pořádá v Topičově salonu aukci Topičovy galerie a soukromé sbírky F. Topiče, M. Topičové a j., aukce 1.–3. 12. 1936, Praha. Tak jsou uspořádány nejstarší katalogy Z. Jeřábka.

28


tvoří dřevořezby, jež zahrnují vše – od částí nábytku, přes drobné předměty ze dřeva až po lidovou či uměleckou skulpturu. Obdobně široký záběr mají i další materiálově vymezené skupiny – předměty z drahých kovů, z cínu, mědi nebo mosazi mohou zahrnovat sochy, užitkové či okrasné předměty, asiatika, ale i nábytkové kování. Nezřídka jsou k nim přiřazeny i další materiály – slonovina, kost, želvovina či kámen. Uspořádání skupin dražených předmětů v aukci hotelu Šroubek roku 1927.

Oproti předchozím volně koncipovaným a velmi variabilním částem katalogu tvoří předměty ze skla, kameniny a porcelánu vyrovnanou a dosti početnou skupinu, řazenou obvykle podle původu či typu předmětu. Obdobně je seřazena i skupina nábytku, zbraní a textilií. Poslední skupinou jsou varia – zahrnující nejrůznější bytové vybavení (paravány, truhličky, skříňky, lampy, stínítka, váhy, globusy, domácí oltáříky a relikviáře), věci osobní potřeby (deštníky, slunečníky, hole, pásky, vějíře, brýle, taneční pořádky, kabelky, sáčky na peníze, psací soupravy), ale i archeologické nálezy a přírodovědné zajímavosti včetně trofejí.44 Skupiny dražených předmětů jsou často dále řazeny dle charakteru, stáří či původu. Výjimkou není ani dělení do skupin podle provenience a původních majitelů. Skutečnost, že každá část aukce a její přípravy včetně sestavování katalogu je dynamický proces závislý na množství vnějších faktorů, dobře ilustrují časté dodatky v aukčních katalozích, uvádějící menší soubory předmětů přijaté do dražby v již pokročilém stádiu přípravy katalogu nebo až po jeho redakční uzávěrce. Podle toho jsou některé dodatky připojeny za poslední vyvolávaná čísla a byly tak ještě zařazeny v katalogu, jiné byly vytištěny či cyklostylovány dodatečně a jsou do aukčního katalogu pouze vloženy. 44

Popis jednotlivých skupin je převzat dle členění aukčních katalogů vydávaných Maison antique, obdobnou strukturu mají také katalogy Krasoumné jednoty, Z. Jeřábka, J. Slatnera, Hotelu Šroubek a Zástavního úřadu.

29


Dodatek ke katalogu Krasoumné jednoty – 13. aukce z r. 1916.

Další doprovodné texty S trochou nadsázky můžeme konstatovat, že se spolu s aukčním katalogem vyvinul celý literární žánr,45 jehož důležitou součástí je úvodní stať představující čtenáři nabízený soubor a jeho nejvýznamnější kusy. Takovýto úvod, který sice není pravidlem, nicméně je v případě dražby významnější kolekce obvyklý, byl psán pracovníky aukční síně46 nebo často též nějakou literární či uměleckohistorickou autoritou spolupracující s dražebníkem. Externí pisatel se stává jakýmsi „poučeným zástupcem“ budoucích čtenářů a návštěvníků aukce, sděluje jim své první dojmy a doporučuje nejpozoruhodnější předměty dražby. Kromě úvodu zacíleného na aukci a v ní nabízené předměty se potkáváme s již zmíněnými texty představujícími předchozí držitele či kolekci, z níž vyvolávané předměty pochází. Naopak – v případě dražby zaměřené výhradně či převážně na jeden artikl – se můžeme setkat s úvodními studiemi věnovanými této problematice. Tyto 45

Na „genre littéraire“ aukčního katalogu 18. století poprvé upozornil Krzystof Pomian, Collectors and Curiosities, Paris and Venice, 1500-1800, Cambrige 1990, s. 139. Na jeho koncept se odvolává Linda Whitley, The Language of Sale Catalogues, 1750–1820, in: Monica Preti-Hamard – Philippe Sénéchal (eds.), Collections et marché de l'art en France 1789–1848, Rennes 2005, s. 35–45.

46

Tyto úvody nalezneme zejména v katalozích aukčních domů S. Budila či M. Goldbergové Schlosserové.

30


odborné studie mohou být svým rozsahem příliš dlouhé na úvod jednoho katalogu, a tak se nezřídka setkáváme i s tím, že vycházely na pokračování. Třetím typem možného úvodního textu jsou rozmanité drobné eseje věnované tématům souvisejícím s aukčním provozem a uměleckým obchodem, které vážně, ale i satirickou formou mohou komentovat zákulisí aukční síně, zákonitosti jejího provozu, odborníky, dražebníky, dražitele i diváky. Výjimkou nejsou ani úvody veršované.

Různé reklamy v aukčním katalogu R. Weinerta z roku 1917.

Jistou

vypovídací

hodnotu

mohou mít i takové marginálie, kterými jsou reklamy v aukčních katalozích. Informují nás o vnímání klientely aukčních domů jako cílové skupiny pro jiné ekonomické aktivity a zasazují aukční provoz do širšího dobového rámce.

Nejčastěji

se

setkáváme

s

autoreklamou vlastních aukčních síní poskytující informaci o jejich dalších činnostech, mezi které patří například volný prodej nebo zprostředkování restaurátorských prací. Inzerce jiných subjektů je nejčastěji věnována činnostem z prostředí uměleckého obchodu a navazujícímu podnikání jako byl obchod se starožitnostmi, numizmatickým materiálem, perskými koberci a bytovými dekoracemi. Zastoupeny jsou i firmy věnující se restaurování, rámování nebo zasilatelství.

Jazyková stránka a typografická podoba katalogu Převažujícím jazykem aukčních katalogů ve sledovaném období byla čeština. Nejstarší vrstva katalogů aukcí pořádaných před rokem 1918 Krasoumnou jednotou 31


vycházela paralelně v obou zemských jazycích (známe identickou českou a německou verzi), po vzniku Československé republiky pak převažují české katalogy. Jen aukční domy, které svým názvem i způsobem prodeje cílily na kupce z ciziny, publikovaly v některých případech katalogy dvojjazyčné. Tak tomu bylo i v případě aukcí pořádaných v luxusním hotelu Šroubek na Václavském náměstí i v případě aukčního domu Slatner, který část aukcí pořádal v Karlových Varech. Čistě německé katalogy jsou v tomto období naprostou výjimkou.47 Výše zmíněné aukční katalogy založené na důkladném popisu dražených položek doprovázených znaleckými posudky a fotografiemi byly vydávány na lepším papíře, ve větším formátu a s kvalitní typografickou úpravou. Podoba katalogu, vybaveného obsahem s pořadem dražby, úvodním textem a seznamem znalců, měla v kupujících vzbuzovat důvěru v pořádající firmu i nabízené zboží. Svým obsahem i formou byly tyto katalogy plně srovnatelné se soudobou produkcí renomovaných zahraničních aukčních domů.48 Obdobně jako v případě popisů dražených položek, tak i při posuzování vnější

podoby

aukčních

katalogů

se

setkáváme s celou škálou případů, kdy na jedné straně stojí typograficky dokonalé produkty domů zaměřených na významnou klientelu a na straně druhé cyklostylované soupisy drobných firem, přinášející jen základní informace o pořadu dražby. Někde ve středu této široké škály nalézáme tištěné katalogy s barevnými obálkami z tužšího pa-

Obálka aukčního katalogu L. Ryšavého – aukce sbírek E. Destinové z roku 1931.

47

Např. aukce knih a grafiky pořádané antikvariátem Fritze Lenze.

48

Srov. např. s dobovými katalogy firem Muller z Amsterdamu nebo vídeňské firmy Wawra.

32


píru s dobově charakteristickou typografií a grafikou sloužící jako jednoduché logo aukčního domu. Uvnitř je všita černobílá fotografická příloha tištěná hlubotiskem na kvalitnějším papíře, která ilustruje nejcennější dražené předměty. Volná místa katalogu i zadní strana obálky jsou vyplněny reklamami. Vyvolávací (a někdy i odhadní) ceny předmětů mohou být tištěny na samostatném listě, který byl vkládán do katalogu, obdobně jako již připomenuté dodatky, pozvánky na aukci nebo upozornění reklamního charakteru. Podoba aukčního katalogu se proměňuje nejen v souvislosti na vkládaném materiálu, ale závisí na mnoha vnějších faktorech, které z aukčního katalogu dělají žánr otevřený experimentu a požadavkům konkrétní situace.

3. PROMĚNY FUNKCE AUKČNÍHO KATALOGU Navzdory blízkosti, která panuje mezi různými formami katalogů (již vzpomenutými soupisy děl konkrétních mistrů, jejich škol či následovníků či mezi evidencí děl presentovaných na výstavách, obsažených ve sbírkách nebo nabídnutých k prodeji), je možné najít celou řadu znaků, které tyto katalogy od sebe rozlišují. Všechny nabízejí různě přesný a podrobný popis děl, uspořádaných podle rozličných hledisek – a zároveň se liší účelem svého vzniku, mírou publicity, počtem dochovaných exemplářů a v neposlední řadě též funkcí, která se může různě proměňovat. Aukční katalogy se ze skupiny ostatních vydělují zejména okolnostmi a důvody svého vzniku, které zásadním způsobem formují jejich podobu. Komerčnímu úspěchu aukce je podřízena grafická úprava, podoba doprovodných textů i vlastní popis prodávaných uměleckých děl spojený s finančním ohodnocením. Aukční katalogy jsou stejně jako katalogy sbírek či výstav zacíleny na reprezentaci. Nejsou však jen dílem a vizitkou aukční síně, ale často významně akcentují i původního držitele sbírky, která je předmětem dražby.49 Aukce se tak stává jakousi posmrtnou memorií, prezentací sbírky i jejím zhodnocením.50 V neposlední řadě 49

Malcolm Baker, The Cult of the Catalogue: Representing the Fonthill, Stowe, and Hamilton Palace Collection, in: Roberta Panzanelli – Monica Preti-Hamard (eds.), La Circulation des Oeuvres d’art. The Circulation of Works in the Revolutionary Era 1789–1848, Rennes 2007, s. 201–210.

50

Robert Mečkovský, Aukce Topičovy galerie a soukromé sbírky Františka Topiče a Milady Topičové, in: Milan Pech (ed.), Topičův salon 1918–1936, Praha 2013, s. 94.

33


katalogy identifikují účastníka aukce a propůjčují mu identitu poučeného znalce, zapáleného sběratele či uměnímilovného investora. Jestliže je reprezentace aukčního domu, původního vlastníka i dražitele jedním z možných pohledů na působení a význam aukčního katalogu, nelze pominout ani jeho funkci, která se během doby proměňuje. Ještě před aukcí plní roli reklamy a také pozvánky, kterou jsou oslovováni případní kupci. V čase aukce se stane katalog průvodcem svého držitele, který do něj může zaznamenávat průběh a výsledky jednotlivých licitací či postřehy k draženým dílům. Po skončení aukce se tak stane katalog pro vlastníka památkou na dražbu a její výsledky, aby se postupně stal pramenem pro badatele. Jmenovaným čtyřem rolím aukčního katalogu, které je možné charakterizovat slovy pozvánka – průvodce – památka – pramen, je třeba se věnovat konkrétněji s ohledem na použitou pramennou základnu práce.

Aukční katalog jako pozvánka Jak dlouho byl katalog připravován a tištěn před aukcí, není úplně jednoduché zjistit. Zatímco v případě katalogů z 18. století víme, že tomu bylo minimálně půl roku a někdy i dva roky před plánovanou aukcí,51 zrychlený svět 20. století k vytvoření a publikaci katalogu potřeboval řádově týdny. V některých katalozích najdeme i ohlášení další aukce včetně anonce konkrétní nabídky. Uvážíme-li, že měsíční četnost dražeb některých domů, úskalí dobové typografie (texty se sázely ručně z rukopisu autora) i potřebu zajistit distribuci pomocí pošty, zdá se reálné, že příprava a tisk katalogu musel být zahájena nejméně měsíc před připravovanou dražbou, u reprezentativních aukcí a tiskovin je nutné tuto dobu úměrně prodloužit. Po vytištění byly tisky samotným aukčním domem zasílány abonentům. Dělo se tak především poštou – na některých se dochovaly adresy či torza přebalů. Další zájemci si katalog mohli zakoupit v aukční síni. Cena katalogů u Zdeňka Jeřábka činila 5 a později 6 Kč, reprezentativní tisky z dražeb Východoslovenského muzea znalci oceňované pro svou typografickou stránku byly několikanásobně dražší a zájemce přišly na 40 Kč. V tomto případě známe i celkový náklad 500 – 1.000 kusů, které byly určeny 51

Thomas Ketelsen, Das Auktionswesen des 18. Jahrhunderts im deutschsprachigen Raum, in: Thomas Ketelsen – Tilmann von Stockhausen, Verzeichnis der verkauften Gemälde im deutschsprachigen Raum vor 1800 1, München 2002, s. 17.

34


i lidem za hranicemi republiky. Zatímco katalogy dražeb Východoslovenského muzea počítaly s dražbou pomocí zástupce či telefonu, pro většinu ostatních držitelů katalogu byl tento pozvánkou k prohlídce během předaukční výstavy a k dražbě samé. Zatímco pozvánky vložené v zaslaných katalozích52 byly záležitostí spíše organizační a formálně společenskou, opravdový podnět k návštěvě aukce měl zajistit katalog sám a v něm zachycené položky budoucí dražby.

Aukční katalog jako průvodce Pokud dokázaly vzbudit v katalogu popsané položky zájem budoucího dražitele, navštívil pravděpodobně předaukční výstavu. Tyto výstavy trvaly tradičně pět až deset dní, známe však i výstavy které byly otevřené déle než měsíc. Na rozdíl od vlastních dražeb byly výstavy vždy volně přístupny a jejich návštěvník si během nich mohl opatřit jak pozvánku na aukci (pokud se konala jen pro zvané), tak také katalog. Na jeho stránkách si budoucí dražitel zatrhoval zajímavé položky a často také stanovoval i maximální výši příhozu, do níž chtěl předmět dražit. Kromě dražebních limitů si zde mohl poznamenat i další poznámky ohledně atribuce a kvality konkrétního díla, které jej napadly při prohlídce výstavy. Také při dražbě samé byl katalog pro zájemce důležitým průvodcem. Kromě pořadí a popisu licitovaných položek zde aukční síň uváděla pravidla dražby, výši aukčního poplatku i další povinnosti a práva spojená s vydražením konkrétního předmětu. Někteří z účastníků si navíc do katalogu zanášeli i další poznámky, zachycující průběh dražby – nejčastěji to jsou dosažené ceny, méně často také jména kupců. Takovéto poznámky, vznikající během přinášení a odnášení vyvolávaných děl, jsou často jediným pramenem k dosaženým cenám a míře úspěšnosti licitace. Je třeba je přebírat a využívat s jistou dávkou obezřelosti a porovnávat záznamy různých dražitelů mezi sebou. Mnozí totiž nezapisovali všechny dosažené ceny a dramatický a rychlý průběh aukce nahrával také mnohým omylům.

52

Zachovány pozvánky pro dr. Karla Kramáře v Maison Antique., uložených v knihovně Národní galerie Praha.

35


Ukázka poznámek Rudolfa Kuchynky v katalogu XI. aukce Krasoumné jednoty z r. 1916. U položky č. 307: „Ze sbírky Adolfa Pelze. Moje fotografie. Vyobr. Ve Zl. Praze 1916. 40.“ U položky č. 308: „Koupil Perutz. Hned po dražbě restauroval Aug. Vlček, přičemž na levé straně obrazu sejmul přemalování, pod nímž byly figurky skryty.“

Aukční katalog jako památka Po skončení dražby si někteří sběratelé katalog uschovali a opakovaně se k němu vraceli. Stal se pro ně památkou na aukci i médiem, do nějž mohli zanášet další poznatky vztahující se k vybraným dílům. Tyto záznamy dokumentují znalecký přístup některých účastníků pražských aukcí i dobový zájem o určení provenience tak, jak to dokládá apel Jiřího Karáska ze Lvovic: „Schovávejte katalogy, páni sběratelé, a studujte je i po letech. Snad v nich najdete i to, co máte dnes v majetku – a často můžete sestavit celou odysseu, jak vaše předměty putovaly. Jak vždy znova a znova se draží věci z kolekcí barona Lanny! Jak často poznávám obrazy a kresby z majetku dr. Engelbrechta! Osudy věcí jsou velmi tajemné [...]“53

53

Karásek ze Lvovic, Aukční katalogy (cit. v pozn. 1).

36


Aukční katalog jako pramen Zájem o určení provenience konkrétního díla je jeden z důvodů, proč se k aukčním katalogům obracejí i dnešní historici umění.54 Jako jeden z nejdůležitějších pramenů nám – po doplnění dalšími dobovými dokumenty – umožňují aukční katalogy částečně rekonstruovat dražební provoz dobového uměleckého obchodu a jsou, podobně jako v minulosti, významným zdrojem pro znalectví a historii jednotlivých děl i celých sbírek. Zachycují okamžik vynoření díla ze skrytu soukromého vlastnictví a naznačují, jak bylo v té době posuzováno, přijímáno a ceněno. Původ a řetězec majitelů vysledovatelný na základě těchto podkladů tvoří podstatnou složku historie díla a stává se zásadním příspěvkem do diskuse o jeho pravosti a autenticitě.

4. DOCHOVÁNÍ AUKČNÍCH KATALOGŮ A DALŠÍ INFORMAČNÍ ZDROJE Již na začátku této kapitoly byly připomenuty příspěvky historiků umění zabývající se aukčními katalogy různých období. Kromě ocenění jejich vysoké informativní hodnoty je spojovalo zjištění o roztříštěnosti fondů, špatné bibliografické identifikaci jednotlivých katalogů, a tím i špatné dostupnosti zachovaných exemplářů. Mnohé z toho je způsobeno již zmiňovanou funkcí aukčních katalogů. Jako drobný tisk úzce spojený s konkrétní příležitostí měl předurčenu jen krátkou existenci, stejně jako řada dalších propagačních tiskovin své doby. Přes již citovaný apel Jiřího Karáska se většina vydaných exemplářů stávala po skončení aukce odkládanou makulaturou, čemuž mohla nahrávat i často velmi jednoduchá cyklostylovaná podoba některých katalogů. Existenční spjatost katalogů s konkrétní aukcí vedla také k velmi úspornému označování důležitých bibliografických údajů (někdy chybí jakékoliv vročení – jak aukce, tak katalogu). Popisy položek, ale i úvodní zhodnocení bývají často anonymní,

54

Srov. např.: Lubomír Slavíček, Choix de Tableaux / Tableaux de Choix. Josef Karel Eduard Hoser: Sběratel galerijních, výstavních a aukčních katalogů, in: Anja K. Ševčík (ed.), Haně Seifertové k 75. narozeninám, Praha 2009, s. 59–67; Gerard Hoet, Catalogus van schilderijen met derzelver prijzen, Haag 1752. Charles Blanc , Le trésorde la curiosité, 1858.

37


případně se autor může skrývat za iniciálami. Ty mohly být dobře známé zasvěceným návštěvníků aukcí, nám však takto zachycená autorská odpovědnost uniká.

Sbírky aukčních katalogů Navzdory všem těžkostem jsou v českých knihovnách dochovány stovky katalogů, které celkem bez větších mezer dokumentují činnost významných aukčních domů ve zkoumaném období. Oporou pro předkládanou práci se staly tři největší soubory uložené ve třech pražských institucích – v knihovně Národní galerie, v knihovně Uměleckoprůmyslového musea a v Památníku národního písemnictví, jehož součástí je tak zvaná knihovna Karáskovy galerie, spojené se znalcem a sběratelem Jiřím Karáskem ze Lvovic, který v některých svazcích zanechal i své poznámky. Na jejich existenci, stejně jako na další poznámky jiných osob, vložené dokumenty a jiné exemplářové znaky upozorňuje speciální soupis výstavních a aukčních katalogů, čítající celkem 7926 položek.55 I exempláře katalogů uložených v knihovnách Národní galerie a Uměleckoprůmyslového musea jejich nezbývá

původních badateli

nesou

majitelů, než

fond

poznámky zde

však

aukčních

katalogů fyzicky projít.56 Díky tomu je v části katalogů Národní galerie možno nalézt pozvánky na aukce pro dr. Vincence

Pozvánka pro dr. V. Kramáře na 25. aukci aukční síně Maison antique roku 1931

55

Tento autorsky neurčený katalog, zpracovaný ve formátu Excell, je přístupný na adrese http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/katalogy-interni/ ze dne 1. 12. 2014.

56

Aukční katalogy uložené v Národní galerii je možné hledat pomocí katalogu, přístupném na internetu: http://vp.ngprague.cz:8088/indexs.php?typ=F. Uměleckoprůmyslové museum má speciální lístkový katalog zaměřený jen na aukční katalogy: http://www.knihovna.upm.cz/index.php?page=listkove. Vše citováno 1. 12. 2014.

38


Kramáře (1860–1937)57 či poznámky Rudolfa Kuchynky (1869–1925), který jako poradce a správce sbírek Jindřicha Waldese (1876–1941) programově navštěvoval téměř všechny pražské aukce.58 Další katalogy nesou přípisky neurčených osob a většina z nich zůstává bez těchto cenných dodatků.

Poznámky Rudolfa Kuchynky v katalogu R. Weinerta z roku 1918: „Koupil Waldes za 540 K.“

Obdobně mnohé další knihovny, zvláště pak knihovny muzeí a galerií, vlastní řadu zajímavých katalogů. Mohou se mezi nimi nacházet unikáty, případně již známé a několikrát doložené tisky, výjimečné právě díky přípiskům někdejších vlastníků. Přestože úplná evidence všech aukčních katalogů dochovaných v různých institucích nebyla cílem předkládané práce, bylo by nepochybně přínosné a zajímavé vytvořit takovýto soupis, evidující katalogy různých českých aukčních domů a zejména zohledňující existující poznámky tak, jak to ve svém bibliografickém soupisu vytvořila Astrid Bähr pro německy mluvící země.59

Další prameny a primární literatura Aukční katalogy se nedochovaly jen v knihovnách, ale je možné je objevit v osobních fondech mnohých znalců a sběratelů, kde jejich svědectví může být 57

Vít Vlnas, Karel Kramář v čele Moderní galerie, in: Jan Bílek – Luboš Velek, Karel Kramář (1860– 1937). Život a dílo, Praha 2009, s. 564–585; Jana Čechurová – Dana Stehlíková – Miroslava Vandrovcová. Karel a Naděžda Kramářovi doma, Praha 2008 dostupné z http://www.vlada.cz /assets/urad-vlady/udalosti/kramar.pdf ze dne 1. 12. 2014.

58

[Kristina Kaplanová], Archivní fond: Rudolf Kuchynka. 1889–1923 (inventář k fondu), Ústav dějin umění akademie věd ČR, Praha 1998, dostupné z http://www2.udu.cas.cz/archiv/kuchynka/ KUCHYNKA.PDF, ze dne 1. 12. 2014.

59

Bähr, German Sales 1930–1945 (cit. v pozn. 22).

39


doplněno deníkovými záznamy či dochovanou korespondencí.60 Zatímco některé takovéto pozůstalosti by mohly objasnit mechanismus aukce z pohledu dražitele, lze mezi archiváliemi objevit také dokumenty někdejších majitelů – nejčastěji ve fondech velkostatků a rodinných archivů. Účetní knihy, soudní spisy a úřední korespondence tak přibližují obtíže, kterým byli mnozí majitelé velkostatků nuceni čelit po provedení pozemkové reformy. I zde je možné najít aukční katalogy, často s poznámkami, dokládajícími nové vlastníky rodinného majetku.61 Oba dva uvedené směry výzkumu – hledání osobních fondů prodávajících či kupujících nebyly pro tuto práci využity, neboť by přinesly jen dílčí výsledky ilustrativního charakteru, navíc značně závislé na vhodném výběru archivního fondu. S výjimkou případu Krasoumné jednoty se jako velice pracné a bez větších výsledků ukázalo i úsilí objevit mezi archivními fondy a sbírkami písemný odkaz prvorepublikových aukčních síní či alespoň materiály k jejich činnosti. Jediný takovýto soubor vedený v evidenci Národního kulturního dědictví je uložen v Archivu města Plzně a jedná se o mladší sbírku aukčních katalogů z majetku tamního starožitníka Jana Juliše.62 Základními prameny pro předkládaný text tedy zůstaly aukční katalogy, doplněné o katalogy výstav, normálie, schematismy, paměti a další dobové dokumenty. K nim přibyly i články a drobné noticky v celé řadě dobových časopisů a novin, které komentovaly aukční dění na stránkách dobového tisku a oborových periodik. Z hlavních glosátorů uměleckých dražeb jmenujme Karla V. Heraina, Jiřího Karáska ze Lvovic,

60

Z osobních fondů jsou aukční katalogy doloženy v nezpracovaném fondu nakladatele Břetislava Maria Kliky, dochovaném z let 1996–1958 a uloženém v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (viz http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/klika-bretislav-maria/ ze dne 1. 12. 2014).

61

Příkladem tohoto typu informací mohou být spisy uložené ve fondu Ústřední správa Nostitzů (1674) 1822–1946, který je deponován v pobočce Státního oblastního archivu v Plzni v Klášteře u Nepomuka. Zatímco v kart. 67–69 nalezneme materiály k exekuci vedené proti Josefu Nostitzovi a několik soudních pří souvisejících s ní (inv. č. 140–147), v kart. 49 (inv. č. 78–79) je zachycena příprava aukce zámecké knihovny v Rokytnici v Orlických horách. Kromě historických inventářů je zde vložen i tištěný katalog XXXIV. Zinkovy aukce (8.–10. 5. 1933), zpracovaný B. Lifkou. Čítá 1417 vyvolávacích položek, k nimž jsou zaneseni kupci i dosažené ceny. Za informace děkuji Mgr. Janě Oppeltové, Ph.D.

62

Informace o fondu, jehož časový rozsah 1843–1960, je možno nalézt na http://badatelna.eu/ fond/152275// ze dne 1. 12. 2014.

40


Františka Kovárnu, Jarmila Krecara, Antonína Novotného, Prokopa Tomana či Františka Žákavce. Jejich bezprostřední reakce na aukční trh s uměním dokreslují neúplný obraz katalogů, neboť doplňují jednoduše statisticky zpracovatelné údaje o očekávané, dosažené a komentované výsledky dražeb, zajímavosti ze zákulisí i zprávy o připravovaných (a někdy také nerealizovaných) dražbách. Z deníků se ve větší míře objevovaly zprávy z aukcí v Tribuně, Lidových novinách, Národních listech či Pražských novinách. Zatímco denní tisk obsahuje spíše reklamy, oznámení dražeb a občas také jejich zhodnocení, jsou informačně nejzajímavější zprávy periodik vydávaných různými uměleckými sdruženími či organizátory dobového kulturního života. Jako nejplodnější se v tomto směru ukázaly časopisy Dílo, Der Kunstwanderer, českolipský Sběratel, Památky archeologické, Topičův sborník, Štencovo Umění, Výtvarné snahy, Veraikon, Vitrinka, Volné směry a Witiko. Články a recenze zde uveřejněné přinášejí nedocenitelné informace o všech možných podobách trhu s uměním, nevyčleňujíce ani dění na primárním trhu s uměleckými díly.

41

II. AUKČNÍ KATALOGY A DALŠÍ PRAMENY

Recommend Documents