Identita u adolescentů vietnamského původu v ČR

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce

Martina Matulová

Identita u adolescentů vietnamského původu v ČR

Obor/Předmět/Katedra: Katedra sociální pedagogiky Jméno vedoucího práce: Mgr. Lucie Hubertová Rok odevzdání: 2013

PROHLÁŠENÍ 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Identita u adolescentů vietnamského původu v ČR zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

Datum

Podpis

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

ANOTACE Cílem mé absolventské práce je zjistit, jakým způsobem adolescenti vietnamského původu, vyrůstající a trvale žíjící v ČR, pojímají a utváří svou identitu. V současné době žije v České republice kolem 60 000 Vietnamců, z nichž velkou část tvoří dospívající ve věku 15-22 let, kteří patří do druhé generace migrantů. Velká část těchto dospívajících se narodila, nebo od útleho dětství vyrůstá v ČR. Jejich výrazná kulturní odlišnost hraje velmi důležitou roli zejména v období adolescence, které se vyznačuje formováním identity, sebepojetí a vztahu adolescenta k sobě samému. V teoretické části mé práce se zabývám problematikou identity a jejího utváření, adolescencí, migrací, vietnamskou kultutou a vietnamskými adolescenty v ČR. Cíle práce se snažím dosáhnout pomocí kvalitativní analýzy polostrukturovaných rozhovorů s vietnamskými adolescenty trvale žijícími v ČR. Klíčová slova: identita, adolescence, migrace, Vietnamec. The goal of my work is to investigate how adolescents of Vietnamese origin, growing up and living permanently in the Czech Republic, conceive and shape their identity. Nowadays around 60,000 Vietnamese live in the Czech Republic. A large part of them consists of adolescents aged 15-22 years, who belong to the second generation of migrants. A large part of these adolescents were born, or from an early childhood has grown up in the country. Their distinct cultural differences play a very important role, especially in adolescence, which is characterized by the formation of identity, self-esteem and relationship to the adolescent to her/himself. In the theoretical part of my work deals with issues of identity and its development, adolescence, migration, Vietnamese culture and Vietnamese adolescents in the country. Objectives of work trying to achieve through qualitative analysis of semi-structured interviews with Vietnamese adolescents living permanently in the country. Keywords: identity, adolescence, migration, Vietnamese

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí mé práce paní Mgr. Lucii Hubertové za odbornou pomoc a také Terce, Martinovi a Nele, kteří mi věnovali svůj čas a zúčastnili se rozhovoru.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................ 8 1. Identita.................................................................................................... 8 1.1. Identita a adolescence...................................................................... 9 1.2. Identita a migrace.......................................................................... 10 2. Adolescence.......................................................................................... 12 3. Migrace................................................................................................. 13 3.1. Adaptace a integrace...................................................................... 13 3.2. Kulturní, rasová a etnická identita................................................. 15 4. Vietnam................................................................................................. 17 4.1. Vietnamská kultura........................................................................ 17 4.2. Vietnamci v ČR.............................................................................. 20 4.3. Vliv migrace na vietnamské adolescenty....................................... 21 4.4. Identita vietnamských adolescentů................................................ 22 PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................. 23 1. Shrnutí teoretických východisek a stanovení cíle praktické části........ 23 2. Výzkumná metoda................................................................................ 24 3. Výzkumný soubor................................................................................. 24 4. Metoda výběru účastníků a získání dat................................................. 25 5. Kódování............................................................................................... 25 6. Výsledky............................................................................................... 26 6.1. Identia............................................................................................ 26 6.1.1. Osobní identita..................................................................... 26 6.1.2. Etnická identita.................................................................... 27 6.2. Hodnoty.......................................................................................... 28 6.2.1. Osobní filosofie a hodnoty................................................... 28 6.2.2. Kulturní hodnoty.................................................................. 29

6.3. Plány do budoucna......................................................................... 30 6.4. Vztah k Vietnamu a k ČR.............................................................. 31 6.4.1. Česká společnost.................................................................. 32 6.5. Jazyk.............................................................................................. 33 6.6. Rodina............................................................................................ 34 6.7. Partnerské vztahy........................................................................... 35 6.8. Přátelé............................................................................................ 37 6.9. Vzdělání......................................................................................... 39 7. Diskuse výsledků.................................................................................. 40 ZÁVĚR..................................................................................................... 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY....................................................... 46 PŘÍLOHY................................................................................................. 49

ÚVOD Český statistický úřad uvádí, že v současné době žije v České republice kolem 60 000 Vietnamců, čímž Vietnamci tvoří hned po Ukrajincích druhou nejpočetnější skupinu cizinců v ČR.1 Je proto třeba věnovat této skupině obyvatel zvýšenou pozornost, zvláště v dnešní době, kdy jen vzkvétá myšlenka multikulturalismu a s lidmi jiného etnického původu se setkáváme a žijeme stále častěji. Poznávání a život s jinými kulturami obohacuje naše myšlení o další dimenze, učí nás toleranci a je pro člověka obecně velkým přínosem a zkušeností. Nezanedbatelnou část výše zmíněného počtu obyvatel vietnamského původu v ČR tvoří děti a adolescenti ve věku 15-22 let, kterým by měla být věnována zvýšená pozornost a péče. Kulturní odlišnost hraje právě v období adolescence, které se vyznačuje formováním identity, sebepojetí a vztahu adolescenta k sobě samému, velmi důležitou roli. Život ve dvou kulturách s sebou nese specifické nároky a tak vývoj identity je o to složitější, jedná li se o adolescenta a migranta zároveň, který musí čelit rozhodnutí, jak se s životem ve dvou kulturách vyrovná a ke které kultuře se přikloní. Proces formování identity u vietnamských adolescentů probíhá ve většinové české společnosti, která je od té vietnamské kulturně velmi odlišná. Tyto skutečnosti tvoří nejvýznamější aspekty formující identitu vietnamských dospívajících. Velká část adolescentů vietnamského původu vyrůstajících a žijících trvale v ČR se považuje za tzv. „banánové děti“. Vypadají jako Vietnamci, ale cítí se být spíše Čechy. Cílem mé absolventské práce je zjistit, jakým způsobem adolescenti vietnamského původu, vyrůstající a trvale žíjící v ČR, pojímají a utváří svou identitu. V teoretické části vycházím z odborné literatury a zabývám se identitou, adolescencí, migrací, vietnamskou kultutou a vietnamskými adolescenty v ČR. V praktické části zpracovávám pomocí kvalitativní analýzy polostrukturovaných rozhovorů téma identity vietnamských

adolescentů.

Pro

získání

dat

jsem

použila

metodu

polostrukturovaného rozhovoru. Do výzkumného souboru jsem metodou záměrného účelového výběru vybrala tři vietnamské adolescenty ve věku 16, 19, 22 let, mužského i ženského pohlaví. 7

1 www.szso.cz

TEORETICKÁ ČÁST 1. Identita Pojem identita je velmi obtížné vysvětlit, neboť není omezen pouze na obor psychologie. Jedná se o velmi složitý komplex zahrnující v sobě velký počet různých aspektů. V této kapitole se tento pojem, který je pro mou absolventskou práci klíčový, pokusím vysvětlit pomocí odborné literatury tak, abych obsáhla nejdůležitější skutečnosti, které jsou nezbytné pro mou práci. Psychologický slovník definuje identitu jako „soubor rysů, podle nichž je jedinec znám v určité specifické skupině; identita aktuální představuje, co jedinec skutečně je, na rozdíl od identity potenciální, která spočívá v nerealizovaných vlastnostech; jedinci v adolescenci obvykle procházejí krizí identity“. 2Tuto poměrně stručnou definici bych však ráda ještě podrobněji doplnila. Identitu můžeme pojímat jako sebereflexi, což znamená uvědomování si sebe sama. Do této míry je identita totožná se sebepojetím3, které je základním specifickým vztahem, který je odlišný od vztahů k druhým lidem, od nichž se člověk může oddělit, ale stále zůstává sám sebou.4 Sebepojetí můžeme tedy stručně definovat jako představu sebe sama, tedy to, jak člověk vidí sám sebe.5 Ale nyní zpět k pojmu identita a její definici: „Identita označuje specifickou kvalitu sebereflexe, která generuje pocity, představy a myšlenky, které jsou pro člověka důležité v určité etapě jeho života a také v určitém sociálním a kulturním kontextu. Jde o smysluplnost a hodnotnost vlastní existence. Konkrétní parametry smysluplnosti dává člověku kultura, interpersonální a sociální vazby. Všechny tyto aspekty je třeba zvažovat v kontextu konkrétní vývojové etapy života, ve které se jedinec právě nachází.“6

8

2 HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Jiří Budka, 1993. Edice: Slovník. ISBN 8090 15 49-0-5 3 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 4 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80246-1832-6 5 HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Jiří Budka, 1993. Edice: Slovník. ISBN 8090 15 49-0-5 6 MACEK, TYRLÍK, 2010 in HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2

Z této poměrně obsáhlé definice můžeme vyčíst, že jde o široké poznání a porozumnění vlastní osobnosti, které závisí na rozmanitých aspektech a které se stále vyvíjí a mění. Vzhledem k sociálnímu a kulturnímu kontextu a interpersonálním a sociálním vazbám bude pravděpodobně vývoj identity u vietnamských adolescentů v ČR obtížnější kvůli výrazné odlišnosti obou kultur. V problematice identity rozlišujeme dva základní aspekty identity, jimiž je aspekt osobní a sociální. Zdrojem osobního aspektu identity je především intimní reflexe a sebehodnocení. V tomto případě je základem vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Osobní aspekt identity ponouká člověka odpovědět si na otázku „kdo jsem“. Sociální aspekt identity je charakteristický pocitem začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i v čase. Člověk hledá odpovědi na otázky „kam patřím“, „čeho jsem součástí“, „odkud pocházím“ a „kam směřuji“.7 Na otázky plynoucí z obou aspektů identity vietnamských adolescentů se budu v rámci této práce snažit nalézt odpověď.

1.1. Identita a adolescence Člověk se s hledáním identity potýká s různou intenzitou celý svůj život. Tento proces nelze omezit pouze na období dospívání, avšak v tomto období ho mnoho autorů považuje za nejintenzivnější. Adolescence je tedy nejdůležitějším obdobím pro nalezení osobní identity a pro její budování. E. Erikson považuje ujasnění si vztahu k sobě, hledání vlastní identity, její vytvoření a rozvoj za základní vývojový úkol v období dospívání. Z nezvládnutí tototo vývojového úkolu vyplývá konfuze8 rolí a pocit nejistoty ve vztahu k sebepojetí. 9 Období adolescence popisuje jako konflikt mezi potřebou integrace sebe samého a potřebou vyrovnat se s nejasnými požadavky společnosti. 10 Dospívající se snaží nalézt identitu, autonomii a vytvořit si osobní postoje a hodnoty.11 9 7 8 9 10 11

MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X Pychologický slovník Pavla Hartla definuje konfuzi/nost jako zastaralý výraz pro zmatenost. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80246-1832-6 MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2284-9

Člověk hledá nový smysl kontinuity a totožnosti. Ve formě identity dochází k integraci vlastního já. Nebezpečím tohoto stádia je konfúze rolí, tedy pochybnosti a neschopnost nalézt trvalou identitu.12 Tento v období adolescence nejdůležitější úkol může představovat pro vietnamské dospívající problém. Vietnamská a česká společnost mají odlišné hodnoty a pro dospívajícího je obtížné prosadit se v české kultuře a zároveň neztratit své vietnamské kořeny. Měli bychom brát ohled na to, v jakém období adolescence se člověk nachází, protože podoba identity se v různých stádiích adolescence odlišuje. Teorie identity J. Marcii říká, že pro časnou adolescenci je charakteristická rozptýlená identita (vyznačuje se chybějící výraznější potřebou aktivního hledání a přijímání závazků ve vztahu k budoucnosti) či identita uzavřená (charakteristická pasivním příklonem k normám a hodnotám uznávaných autorit). Pro období střední adolescence je typické aktivní a nezávazné

hledání identity. Pro období pozdní adolescence je

charakteristický sta dosažení identity, který je založený na aktivní exploraci a přijímání závazků. Dospívající, kteří dosáhli identity mají vyšší sebehodnocení a jsou více flexibilní a nezávislí.13 Tyto rozdíly byly při rozhovorech

s adolescenty velmi

viditelné. Pro dívku v období střední adolescence byl důsledkem hledání identity větší problém otázky zodpovědět a v odpovědích byla cítit nejistota. Participanti, kteří se nacházeli v pozdní adolescenci, měli identitu již vytvořenou. To se projevilo tím, že v odpovědích byli jistější a při řešení problémů, které se identity týkaly, volili spíše vlastní cestu, kompromis mezi českou a vietnamskou kulturou, z nichž obou se snažili osvojit pro ně to nejlepší.

1.2. Identita a migrace L.Grinberg upozornil na to, že vývoj identity je obzváště složitý v případě, že je člověk adolescentem a migrantem zároveň. Adolescent musí čelit nestabilitě a z ní vyplývajícího stresu. E. Lee, J. Mirsky a L. Prawer k tomu dodávají, že výše zmíněné

skutečnosti

mohou

zapříčinit

podstatné

problémy

identity.

Teorie

R. Bergerové uvádí, že lidé, kteří migrovali před adolescencí nebo během ní, tedy v období, kdy je proces vytváření identity nejintenzivnější, se potýkají s rozhodnutím, 10 12 ERIKSON, Erik H. Osm věků člověka. Propsy, 1996. 13 MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X

ke které kultuře se ve své identitě a závazku přikloní.14 Pro vietnamské dospívající je hlavním zdrojem vietnamské kultury rodina a komunita, zdrojem české kultury jsou instituce, přátelé a většinová společnost. Zásadní vliv na utváření jejich identity má život ve dvou odlišných kulturách a z toho vyplývající snaha prosadit se jak v českém, tak ve vietnamském prostředí. Vzhledem k výrazné odlišnosti obou kultur je tvorba identity velmi složitý proces, během kterého dochází k rozličným konfliktům a krizím.

11 14 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

2. Adolescence Pro porozumění problematice vietnamských adolescentů považuji za nutné blíže popsat pomocí odborné literatury adolescenci jako vývojové období. Období dospívání je v mnohém těžké a plné rozporů. Adolescent se má vyznat sám v sobě a najít si své místo ve světě, v přesvědčení a v životním programu.15 Toto hledání může být u adolescentů vietnamského původu spojeno s vážnými osobními krizemi, neboť česká i vietnamská společnost na ně klade odlišné nároky. Vyhovění a vyrovnání se s těmito může být velmi obtížné, stejně tak jako najít své přesvědčení a místo ve splečnosti. Psychologický slovník definuje adolescenci jako: „období mezi pubertou a ranou dospělostí; nástup sekundárních pohlavních znaků, dosažení pohlavní zralosti, dozrávání rozumových schopností a dotváření integrity osobnosti“.16 Ve většině odborné literatury je obdobím adolescence označován 15. až 22. rok života člověka. Termín adolescence je odvozen z latinského slova adolescere, které znamená dorůstat, dospívat, mohutnět.17 V období adolescence je tedy plně dosahováno reprodukční zralosti a dokončován tělesný růst. Jedinec dosahuje osobní autonomie, dochází k rychlým změnám postavení jedince ve společnosti, jedinec začíná navazovat častější a hlubší erotické vztahy a zásadně se mění jeho sebepojetí.18 Neméně důležitým faktorem je také ukončení vzdělání a získání profesní kvalifikace. V průběhu adolescence se ve všech dimenzích osobnosti a života jedince odehrávají významné vývojové změny19 a pokroky například v oblasti vztahů, kognitivního vývoje, světonázorové orientace či emocionality.

12 15 ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. 2. vydání, přepracované, v Portálu 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004. ISBN 80-7178-829-5 16 HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Jiří Budka, 1993. Edice: Slovník. ISBN 8090 15 49-0-5 17 MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X 18 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualizované vydání. 4. vydání, přepracované a doplněné, 2. vydání v Grada Publishing. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1284-9 19 MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X

3. Migrace Současná podoba migrace má mnoho příčin a důsledků, nicméně lze však migraci charakterizovat jako přesun obyvatelstva z chudého jihu na bohatý sever a z východu na západ. Důvodem migrace obyvatel jsou hlavně hluboké rozdíly mezi bohatstvím zemí, sílou ekonomik, politickým režimem a životní úrovní daných společností. Dalšími příčinami mohou být enormě vysoký přírustek obyvatelstva, ekologické katastrofy či touha poznávat nové a dosud nepoznané. Migrační politika cílových zemí se snaží migraci regulovat. Migranti mají legálně umožněn pobyt na základě různých druhů migračních pobytů. Nicméně také existuje velký počet lidí, kteří jsou v dané zemi nelegálně. Migranti jsou v Evropě využívání často jako levná pracovní síla, s jejíž pomocí se snaží zabránit stárnutí populace, což je aktuálním tématem evropských vyspělých zemí. Z psychologického hlediska získané zkušenosti života ve vyspělejší ekonomice mění motivace člověka a jeho osobní přístupy. Po uspokojení potřeb, které byly příčinou migrace, vznikají nové vyšší potřeby.20 Život migranta v nové společnosti a kultuře je ovlivněn řadou faktorů: zemí, ze které odchází; zemí, do které přichází; zeměmi, kterými migrant pouze prochází; ekonomickou situací zemí; migrační politikou a stupněm xenofobie většinových populací vůči cizincům. Konečný migrační obraz je tvořen pohnutky a chováním migranta, které jsou formovány vnějšími silami. Menšina si tedy nemůže vybrat roli, kterou by chtěla a bude ve většinové společnosti zastupovat.21

3.1. Adaptace a integrace Proces adaptace a integrace migrantů souvisí s vývojem jejich identity. Migrant se může ztotožňovat jak s kulturou vlastní, tak s kulturou země, do které imigroval.22 Vietnamští adolescenti projevují snahu uplatnit se jak v české, tak ve vietnamské společnosti. Zachovávají si vzorce chování vietnamské kultury a ve 13 20 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 21 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 22 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

velké míře přejímají vzorce chování české kultury. Nacházejí se tak na pomezí obou kultur, kompletně je nelze zařadit pouze do jedné či druhé kultury. Dlouhodobě uzazení migranti, kteří se rozhodli natrvalo usadit jsou vystaveni procesu adaptace, který výrazným způsobem zasahuje do života migranta. Adaptace má mnoho podob a je ovlivňována různými činiteli, kterými jsou například samotní migranti, migrační politika a přístup většinové společnosti k migrantům. Významnou roli při procesu adaptace hraje také fyzická a kulturní podoba většinové společnosti a migrantů.23 Z toho můžeme usuzovat, že v případě vietnamských imigrantů v ČR se jedná o složitý proces. Kladným výsledkem procesu adaptace by mělo být bezproblémové soužití migrantů s většinovou společností, získání bezpečného právního statusu až případný zisk státního občanství.24 Adaptace se výraznějším způsobem projevuje u druhé či třetí generace migrantů. Zároveň se ale také objevuje silná tendence k návratu ke kořenům a přiblížení se původní kultuře.25 Druhá generace vietnamských migrantů v ČR je výrazně integrovaná do české společnosti a počeštěná. To se týká především těch jedinců, kteří se v ČR narodili či vyrůstali od útlého dětského věku. Pro tyto jedince se používá označení „banánové děti“.Vzhledově jsou Vietnamci, ale cítí se být Čechy, žijí jako čeští lidé a česky také smýšlí. Jazykově je jim bližší čestina, než vietnamština. Česky lépe hovoří a v češtině také přemýšlejí. Ráda bych uvedla příklad dobré adaptace z pozorování ve druhé třídě základní školy. Učitelka se vietnamské chlapce snažila co nejvíce začlenit do třídy tím, že s ostatními dětmi společně poznávali určité rysy vietnamské kultury. Celá třída se například naučila zpívat písěň ve vietnamštině, kterou pak předvedli na veřejném vystoupení. Tento přístup je nepochybně pro obě strany velkým přínosem. Napomohá vzájemným přátelským vztahům mezi dětmi a může odstraňovat nežádoucí předsudky. Vietnamské děti mohly pociťovat přijetí a respekt k jejich kultuře a české děti tak mohly lépe pochopit a přijmout své vietnamské spolužáky, jejiž odlišnost jim přinesla novou příjemnou dovednost (zpěv vietnamské písně) a zkušenost. Tento přístup je dle 14 23 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 24 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 25 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

mého názoru ideální, protože se nesnaží původní kulturu potlačit a plně vietnamské děti asimilovat. Naopak podporuje u migrantů jejich kulturu a ostatní učí jejich poznávání, respektu a toleranci k odlišnosti.

3.2. Kulturní, rasová a etnická identita Kulturní identitu můžeme definovat jako ztotožnění se jedince s mravními a sociálními normami určité společnosti, etnické či sociální skupiny. Děti migrantů mají složitý úkol vytvořit si bikulturní identitu.26 Jak bude možno pozorovat z rozhovorů v praktické části mé práce, součastní adolescenti vietnamského původu dlohodobě usazení v ČR mají bikulturní a bilingvální schopnosti, které výrazně ovlivňují a tvoří celé jejich sebepojetí a identitu. Rasovou identitu můžeme definovat jako pocit příslušnosti jedince k určité etnické skupině. Vietnamci se výrazně fyzicky liší od Čechů a je tedy otázkou, jak se u adolescentů vietnamského původu vytváří rasová identita a jak ji oni sami vnímají. 27 Již u malých dětí můžeme pozorovat zárodky rasové identity a uvědomování si fyzických odlišností od českých dětí. Z obrázků vietnamských chlapců, kteří chodí do 2. třídy ZŠ, lze usoudit, že si svou odlišnost dobře uvědomují už v dětství. Etnická identita je rysem etnického společenství, které je charakterizováno vědomím etnické sounáležitosti a touhou po jejím uznání. 28 Pocit sounáležitosti s etnikem může být zvýrazněn společným jazykem, historií, hodnotami či ideály. 29 Tento druh identity se může měnit podle situace, neboť etnická příslušnost člověka může být důležitá v malém počtu situací a člověk sám sebe vnímá na základě mnoha různých stránek.30 Vietnamští adolescenti pociťují sounáležitost jak s českou kulturou, 15 26 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 27 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 28 BARŠA P., STRMISKA M.: Národní stát a etnický konflikt. 1999 CKD. ISBN 80-85959-52-6 29 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 30 ERIKSEN, Thomas Hylland: Sociální a kulturní antropologie. 2008 Portál s.r.o. IBSN 978-807367-465-6

tak s vietnamskou. Cítí se býti spíše Čechy, ale zdůrazňují svůj etnický původ a kořeny. Během pozorování chlapců ve druhé třídě základní školy a z rozhovoru s jejich učitelkou paní Mgr. Miluší Svobodovou jsem se dozvěděla, že vietnamské děti příliš neprojevují svou etnickou identitu a hrdost na svůj původ. J. Phinneyová popsala vývoj etnické identity u etnických menšin žijících v USA. Příslušníci menšin nejprve preferují dominantní kulturu, což se spojeno s pohrdáním kulturou původní. Poté dochází ke konfliktu a zmatení mezi původní kulturou a hostitelskou. Dále následuje období vzdoru, ve kterém je dominantní kultura odmítnuta a člověk se ponořuje do původní kultury. Posledním stádiem vývoje etnické identity je proces introspekce, po němž následuje poslední fáze, ve které dochází ke skloubení obou kultur, k integraci a naplnění.31

16 31 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

4. Vietnam V této kapitole bych se ráda věnovala Vietnamu, migraci a jejím důvodům, Vietnamcům v ČR, vlivem migrace na vietnamské adolescenty, charakteristikou vietnamského národa a identitě a migraci. Oficiální název Vietnamu je Vietnamská socialistická republika. Vietnam se nachází ve jihovýchodní Asii na poloostrově Zadní Indie, v tzv. Indočíně, při pobřeží Jihočínského moře. Hlavním městem Vietnamu je Hanoj (Ha Noi). Vietnam obývá zhruba 85 milionů obyvatel. Vláda Vietnamu již mnoho let bojuje s rychlým přírustkem obyvatelstva a snaží se regulovat porodnost. Ve Vietnamu neexistuje sociální pojištění a rodiče jsou tak ve stáří odkázáni na své děti. Ve Vietnamu je vysoká kojenecká úmrtnost a negramostnost.32 Vietnam vykazuje výrazný hospodářský růst. V roce 2007 se stal členem Světové obchodní organizace (WTO). Bohužel i navzdory těmto úspěchům vietnamští občané trpí velmi nízkými příjmy, nízkou kvalitou lékařské péče a genderovou nerovností.33

4.1. Vietnamská kultura Vietnamská kultura a tradice jsou pod vlivem konfuciálnství, buddhismu a tradicionalismu, tudíž se od české výrazně odlišují. 34 Svou povahou je vietnamská kultura spíše kolektivistická a důležitou institucí je rodina, mezi jejímiž členy jsou často velmi blízké vztahy.35 Takto intenzivní rodinné vztahy s sebou mohou nést ztrátu soukromí, což pro druhou generaci migrantů už nemusí být přirozené. Vietnamská kultura je tradičně patriarchálně založená a genderové role jsou tradičně rozděleny. 36 17 32 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 33 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 34 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 35 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 36 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

Všechny autority by měly být respektovány a k obecně starším lidem by mělo být přistupováno slušně a s náležitou úctou. Dospělí lidé mají zase povinnost postarat se o mladší a nezaopatřené.37 Vietnamští dospívající, ačkoli se smýšlením považují za Čechy, jsou svou hodnotovou orientací podobní spíše svým rodičům než českým vrstevníkům. Přiklánějí se k vietnamským kolektivistickým hodnotám a dávají jim větší význam. Vzdělání je jedním z hlavních důvodů migrace. Ve vietnamské kultuře převládá tradiční úcta ke vzdělanosti a k učitelům38, což můžeme pozorovat z chování dětí k učitelům ve škole. Děti k učitelům přistupují vždy s úctou, jsou poslušné a neodmlouvají. Vietnamské děti často dosahují nadpůměrných studijních výsledků, ve vyučování jsou snaživé, aktivní a mají vše připravené. Bohužel jsem se z rozhovoru s paní Mgr. Miluší Svobodovou, která vyučuje ve druhé třídě základní školy dva vietnamské chlapce, dozvěděla, že přílišná snaživost může být také zdrojem konfliktů mezi dětmi. Jeden z vietnamských chlapců byl napaden českým spolužákem, protože se pořád hlásil. Výše zmíněný popis však neplatí pro každé vietnamské dítě a nelze tedy zobecnit. Rodiče vietnamských dětí obecně velmi lpí na vzdělání a disciplínu. Do vzdělání svých dětí jsou ochotni investovat mnohdy velké finanční částky.39Rodiče touží, aby se děti vypracovaly na lepší a důstojnější místo ve společnosti.40 Vysokoškolské vzdělání je z pohledu většiny rodičů pro jejich děti nutností. Přejí si, aby šli studovat na gymnázium a poté na vysokou školu, nejlépe na prestižní obory, jako je například medicína či právo, aby měli v životě a ve společnosti co nejlepší uplatnění. K pravidlům slušného chování ve vietnamské kultuře patří nezatěžování okolí svými problémy a veřejné neprojevování kritiky. Vietnamci jsou obvykle nekonfliktní.41 Při pozorování vietnamských dětí na základní škole jsem si všimla skutečnosti, že vietnamské děti jsou klidné a přátelské. Pro vietnamskou kulturu charakteristickou nekonfliknost lze tedy pozorovat i u malých dětí, které často na roz18 37 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 38 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 39 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 40 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 41 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9

díl od těch českých nemají sklony pro divoké a konfliktní hry, nestrkají do sebe a neperou se. Podle vietnamských pravidel slušného chování by se měl každý člověk chovat tak, aby nevznikl konflikt. Za slušné se také nepovažuje dát druhému člověku najevo, že se zmýlil. Chybující by v žádném případě neměl být zostuzen před druhými lidmi. Přímá a ostrá argumentace je považována za nevhodnou. Přímý pohled do očí může vyjadřovat domýšlivost druhého.42 Úsměv má ve vietnamské společnosti více významů, vyjadřuje například nejen klasicky radost, ale také nepochopení, rozpaky či omluvu, pokud jsou způsobeny nějaké nepříjemnosti.43 Citové vnímání má pro Vietnamce širší úlohu než pro nás. Ve Vietnamu je například nepřípustné vyjadřování si partnerské lásky na veřejnosti, neboť zastávají názor, že s tím, co je jim nejcennější by se neměli vychloubat na veřejnosti. Dotyk či pohlazení po vlasech je výsadou rodičů, v jiném případě se takové pohlazení považuje za projev přílišné sebedůvěry. Pro nás běžné smrkání do kapesníku je ve Vietnamu považované za neslušné a navíc směšné. Dobré chování se projevuje také slušným oblečením a upravením. Pohostinnost je považována za jednu ze základních cností. Mlaskání a říhání u jídla je projevem spokojenosti a pochvalou hostiteli.44 Mimochodem, jak to je se smrkáním ve Vietnamu se mi od žádného respondenta nepodařilo zjitit. K tradicím a zvyklostem, které Vietnamci bez výjimky dodržují, patří uctívání předků. Téměř každá rodina má doma oltář, na němž vykonává oběti především v období novoluní a úplňku (první a patnáctý den v měsíci podle lunárního kalendáře).45 Nejdůležitějším vietnamským svátkem je Tet, který oslavuje příchod lunárního Nového roku.46 S jednotlivými dny v měsíci jsou spojeny různé pověry. Mezi Vietnamci jsou velmi oblíbené horoskopy.47 Vietnamci žijící v Čechách ale slaví nejen vietnamské, ale také nekteré české svátky např. Vánoce. 19 42 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 43 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 44 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 45 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 46 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 47 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9

Vietnamská kultura absorvovala mnoho různých kulturních a etnických zvyků.48 Vietnamci jsou obvykle hrdí na svůj původ a zemi. Mnozí dospělí Vietnamci, kteří vychovávají své děti v jiné než vlastní kultuře, se obávají pronikání jiných kultur, protože to může zapříčinit například oslabení jejich rodičovské autority či ztotožnění se dětí s jinou, než Vietnamskou kulturou.49 Rodiče se dětem snaží připomínat vietnamské tradice a kulturní zvyklosti, protože jsou důležitou součástí pro udržení jejich etnické identity.

4.2. Vietnamci v ČR Vietnamci tvoří po Ukrajincích nejpočetnější minoritu na území ČR. Český statistický úřad uvádí, že v ČR žije 60 301 (2012) občanů Vietnamu. 50 Důvodem k migraci do ČR jsou převážně ekonomické důvody a touha zajistit dětem kvalitní vzdělání.51 Určitou roli hraje také populační tlak a vysoká míra korupce ve Vietnamu.52 Vietnamci do ČR přijíždějí za vidinou lepšího života nejen pro sebe, ale také pro své potomky, kterým se snaží v ČR zajistit co nejlepší vzdělání. Místem největší koncentrace vietnamského obyvatelsva v ČR je Praha. Nejvýznamějším obchodním, kulturním a kontaktním centrem pro vietnamskou komunitu je v Praze tržnice T.T.T.M. SAPA. Sapa je výrazným faktorem podílejícím se na vývoji jejich identity. Rodiče vietnamských často tvrdě pracují a tak děti tráví většinu volného času v obchodě rodičů.53 Nejvýraznějším rysem vietnamské komunity je uzavřenost. Ta je zapříčiněna velkou odlišností obou kultur, díky čemuž u nás Vietnamci zažívají kulturní šok. Roli 20 48 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 49 KIBRIA, Nazli. Power, Patriarchy, and Gender Conflict in the Vietnamese Immigrant Community. Gender and Society, Vol. 4, No. 1 (Mar., 1990). Sage Publications, Inc. 50 www.czso.cz 51 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 52 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 53 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2

hraje také jazyková bariéra, vietnamští imigranti první generace téměř nehovoří česky, jejich čeština se soustřeďuje pouze na oblast jejich podnikání. Vietnamci chovají obavy a nedůvěru k oficiálním institucím, mezi některými z nich panuje také nedůvěra k cizím lékařům.54

4.3. Vliv migrace na vietnamské adolescenty Lidé prožívají při příchodu do nové kultury kulturní šok, který je ovlivněn mírou kulturních rozdílů a individuálními vlastnostmi jedince. 55 V případě Vietnamských imigrantů v ČR je tento šok velmi výrazný z důvodu již několikrát zmiňované výrazné odlišnosti obou kultur. Migrace může zcela popřít naučené stereotypy, které se týkají všech oblastí života. Kulturní šok je pro organismus velkou psychickou i fyzickou zátěží. Člověk si postupně vytváří mechanismy, s jejiž pomocí se brání vlivu nové kultury a zachovává si svou kulturní identitu, nebo přijímá identitu novou.56 Všichni vietnamští adolescenti, se kterými jsem hovořila, se narodili v České republice. Byli tedy celý život již od narození konfrontováni s oběmi kulturami. Kulturní šok se tedy týká spíše jejich rodičů, kteří imigrovali do ČR již v dospělosti. Rodiče se většinou

brání vlivu nové kultury, jsou uzavření, nehovoří česky,

zachovávají si svou kulturní identitu a snaží se o udržení etnické identity také u svých potomků, kteří jsou však již výrazně integrováni do české společnosti a počeštěni. Při pozorování na základní škole jsem se setkala se dvěma vietnamskými chlapci, kteří se přátelili s ruským chlapcem. Mimo jeho výrazně pozitivní charakterové rysy a přirozené autority u ostatních dětí, může být dalším z důvodů jejich přátelství také pocit porozumění náročné situaci, jako je migrace a život v jiné kultuře. Je tedy možné, že nejen vietnamské děti, ale děti migrantů budou spolu udržovat bližší vztahy, které jsou postaveny na pocitu empatie, které se jim od českých dětí, jenž nemají obdobnou zkušenost, nemusí dostávat. Život ve dvou kulturách sebou nese specifické nároky, se kterými se musí mladý člověk vyrovnat. Rodiče si přejí, aby si jejich děti osvojily schopnosti, jenž jsou 21 54 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 80-7178-648-9 55 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 56 KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9

jsou nezbytné k tomu, aby mohly v nové kultuře fungovat, ale také lpí na dodržování tradic původní kultury a jazyka. Děti migrantů se často cítí jako členové obou kultur a neví, kam patří.57 Vietnamští adolescenti se snaží prosadit v obou kulturách, což pro ně mnohdy může být velmi náročné. Pokud se však se všemi těmito problémy vyrovnají, je pro ně život ve dvou kulturách velkým přínosem, zkušeností a možností obohatit své myšlení o nové dimenze.

4.4. Identita vietnamských adolescentů Stále přibývá počet dětí vietnamského původu, které se narodily v ČR nebo do ČR přicestovaly s rodiči a patří tak do druhé generace vietnamských migrantů v ČR. Děti této tzv. druhé generace absolvují docházku do českých základních škol a alespoň částečně ovládají český jazyk.58 Při pozorování dvou vietnamských chlapců jsem si všimla skutečnosti, že oba chlapci mluví dobře jak česky, tak vietnamsky. Při vzájemné komunikaci však používali pouze češtinu, nikoli vietnamštinu, která je jejich rodným jazykem. Rodiče dětí v mnoha případech český jazyk neovládají a je tedy obtížné se s nimi dorozumět. Také z rozhovorů vyplynulo, že vietnamští adolescenti spolu komunikují česky, čeština je pro ně přirozenější a v češtině také přemýšlejí. Vietnamsky hovoří nejčastěji doma s rodiči. Jejich kulturní odlišnost se nejvíce projevuje v období adolescence, kdy se emancipují od původní rodiny a hledají své místo ve společnosti.59 Cítí potřebu být přijati majoritní společností, obzvláště pak vrstevníky. Mohou tak přejímat způsoby chování, které se neslučují s normami původní kultury. Jejich rodiče se potýkají s obavami, že děti ztratí kontakt s původní kulturou a s nimi samotnými.60 22 57 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 58 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 59 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 60 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie.

PRAKTICKÁ ČÁST 1. Shrnutí teoretických východisek a stanovení cíle praktické části Identita člověka je určitou sebereflexí, která mu dává pocity, představy a myšlenky, které jsou pro něho v určité životní etapě a sociokulturním prostředí důležité. Člověk díky ní pociťuje smysluplnost a hodnotnost vlastní existence. 61 Mít identitu tedy znamená mít schopnost odpovědět si na otázku, kdo jsem. Tato schopnost předpokládá znalost sebe sama, porozumění vlastním citům a vědomí, kam patřím. Pro vývoj identity a jejího nalezení je stěžejní odbobí adolescence. Období adolescence se vyznačuje formováním identity, sebepojetí a vztahu adolescenta k sobě samému. O to obtížnější tento vývoj je, jedná li se o adolescenta a migranta zároveň, který musí čelit rozhodnutí, ke které kultuře se přikloní. 62 Život ve dvou kulturách má specifické nároky, se kterými se mladý člověk musí vyrovnat. Proces formování identity u vietnamských adolescentů probíhá ve většinové české společnosti, která je od té vietnamské kulturně velmi odlišná.63 Vzhledem k tomu, že problematice adolescentů vietnamského původu není v ČR věnována pozornost, jedná se tedy zatím o nepříliš prozkoumané téma. Cílem mé absolventské práce je tedy nahlédnout a popsat, jak pojímají a utváří svou identitu vietnamští adolescenti žijící trvale v České republice. Cílem praktické části bude zmapovat, jak vietnamští adolescenti, kteří žijí a vyrůstají na pomezí dvou výrazně odlišných kultur přemýšlí o své identitě. Právě tento život na pomezí dvou kultur patří mezi nejvýznamější aspekty formující jejich identitu. Výrazné kulturní odlišnosti ovlivňují utáření identity člověka, jeho chápání a vnímání sama sebe a jeho místa ve společnosti.

23 61 MACEK, TYRLÍK, 2010 in HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. 62 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 63 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2

2. Výzkumná metoda V

praktické

části

budu

zpracovávat

pomocí

kvalitativní

analýzy

polostrukturovaných rozhovorů téma identity vietnamských adolescentů. Pro získání dat jsem použila metodu polostrukturovaného rozhovoru. Strukturu rozhovoru vytvořila vedoucí práce Mgr. Lucie Hubertová a poskytla mi ji pro mou absolventskou práci. Otázky v rozhovoru jsou rozděleny v pěti základních kategoriích: ŽIVOTNÍ HISTORIE - vědomí osobní historie, OSOBNÍ IDENTITA - identita – vědomí vlastní jedinečnosti, etnická a kulturní identita, SMĚŘOVÁNÍ DO BUDOUCNOSTI identita – závazky a explorace v oblasti plánů do budoucnosti, RODINA - význam rodiny v životě a její vliv, PŘÁTELÉ - význam přátel v životě a jejich vliv. Tyto kategorie a jejich podotázky byly u všech dotazovaných stejné, doplňující otázky se však mírně lišily. Metoda rozhovoru je v tomto případě nejvhodnější, neboť obsáhne celé téma díky zkušenostem a výpovědi samotných vietnamských adolescetů žijících v ČR.

3. Výzkumný soubor Do výzkumného souboru jsem metodou záměrného účelového výběru vybrala tři adolescenty ve věku 16-22 let (2 dívky - 16, 22; 1 mladík - 19). V práci však zpracovávám rozhovory pouze od dvou adolescentů a třetí pouze stručně zmiňuji v diskusi. Participanti se narodili a trvale žijí v České republice a studují střední či vysokou školu. Všichni patří do druhé generace vietnamských imigrantů, která se začíná přirozeně integrovat s českou společností. S žádným z participantů jsem se osobně dříve neznala. Kritéria výběru byla, aby adolescent byl potomkem vietnamských imigrantů, narodil se v ČR nebo do ČR přicestoval v dětském věku a byl ve věkovém rozmezí 1522 let.

24

4. Metoda výběru účastníků a získání dat Účastníky výzkumu jsem vybírala kombinací metod účelového výběru a metody snow ball. Postupovala jsem tak, že jsem nejdříve zjistila, zda některý z mých přátel nezná adolescenta vietnamského původu, který by mohl odpovídat kritériím a pravidelně ho nepotkává například ve škole. Pokud ano, obrátila jsem se na přítele s prosbou o zprostředkování kontaktu a poté jsem adolescenta sama kontaktovala pomocí e-mailu. Tímto způsobem jsem našla jednu dívku, která souhlasila se spoluprácí, tak jsme si domluvily osobní schůzku. Dívka mi domluvila rozhovor s její mladší sestrou a kontaktovala přes Facebook také své přátele. Jeden z jejich přátel mě tedy na facebooku kontaktoval, že by měl zájem se rozhovoru účastnit. Někteří z nich mne kontaktovali s tím, že sice nesplňují kritéria, ale mohou mi pomoci tím, že se zprávu pošlou dále a nebo mi zprostředkují kontakty na své příbuzné či známé. Bohužel se však již neozvali. S participanty jsem si domluvila vždy osobní schůzku v kavárně. Rozhovory jsem vedla v souladu se strukturou vytvořenou vedoucí práce Mgr. Lucií Hubertovou a vždy jsem si je nahrávala. Samotný rozhovor trval 30-50 minut, vždy záleželo na participantovi a jeho otevřenosti. Nahrané rozhovory jsem poté doslovně přepsala a zpracovala. Doslovné přepisy rozhovorů jsou dostupné u mě v elektronické podobě. Vzhledem k jejich délce a ochraně osobních údajů jsem je k AP nepřikládala. V práci jsem změnila jména participantů, aby byla zachována jejich anonymita.

5. Kódování Text jsem zpracovávala tak, že jsem ho celý několikrát pročítala a označovala v něm jednotlivé datové segmenty, které se vztahují k cíli práci, kódem, který vystihl smysl dané části textu. Při kódování jsem si kladla analytické otázky, pracovala jsem vždy s krátkými úseky textu, snažila jsem se porovnávat a hledat nové významy jednotlivých částí. Poté jsem jednotlivé kódy vypsala do seznamu a následně je řadila do kategorií tak, aby kategorie obsahovaly tématicky shodné kódy, tedy kódy, které se vztahují ke stejnému jevu. Text jsem si poté opět detailně pročetla a vzniklé kategorie 25

upravila a zpřesnila. Během kódování jsem si zapisovala poznámky, které mě napadaly při zpracování a analýze rozhovorů, což mi pomáhalo k tomu, abych si ujasnila souvislosti a vztahy mezi jednotlivými kódy a kategoriemi.

6. Výsledky Kategorie, které vznikly kódováním, byly následující: 6.1. Identia 6.1.1. Osobní identita 6.1.2. Etnická identita 6.2. Hodnoty 6.2.1. Osobní filosofie a hodnoty 6.2.2. Kulturní hodnoty 6.3. Plány do budoucna 6.4. Vztah k Vietnamu a k ČR 6.4.1. Česká společnost 6.5. Jazyk 6.6. Rodina 6.7. Partnerské vztahy 6.8. Přátelé 6.9. Vzdělání

6.1. Identita 6.1.1. Osobní identita Adolescenti popisovali své povahové vlastnosti. „Jsem člověk relativně pozitivního smýšlení, snažím se věci chápat a vidět z té lepší stránky. Jsem člověk do všeho hrr, ale moc dlouho u toho nevydržím. Myslím, že jsem na některý věci docela schopná, relativně kreativní. Myslím si, že na první dojem asi působím dobře. Ráda poznávám nový místa, nové lidi, nové zkušenosti...Mám se ráda a nemám se sebou nějakej větší problém. To, co bych na sobě chtěla změnit, změním hned, to je v mé vůli...Tím jak jsem starší, jsem silnější a čím 26

jsem taky starší, tak si uvědomuju svoje přednosti...Spíš žiju přítomností...Myslím si, že tak, jaký já mám to myšlení, tak tak mě chápou i ostatní...“ (Terka) „Já jsem klidný, určitě bezkonfliktní, prostě se snažím všechno řešit po domluvě, občas se sice hádám. Lidi mi říkají, že jsem tvrdohlavý. Ale říkám, opravdu se snažím. Hodně se směju. Moc přemýšlím se mi zdá o životě. Hodně jsem byl ovlivněn svým prostředím...“ (Martin)

6.1.2. Etnická identita Důsledkem toho, že se oba participanti narodili a vyrůstali v ČR, jsou oba integrováni do české společnosti a výrazně počeštění. Oba používají česká jména. Zdůrazňují však také své vietnamské geny a původ. Oba si uvědomují svoji odlišnost a dochází také k přehodnocování a změnám úvah o své identitě. „Já jsem celý život žila v Čechách, celý život jsem se setkávala s českou kulturou a s českýma lidma. Já si žiju jako čeští lidi. Ale když přijdu domů nebo když se podívám do zrcadla, tak pořád vidím tu asijskou, vietnamskou dívku. Jsem ráda za to, že jsem národnostně Vietnamka, protože tím se automaticky ty moje možnosti otevírají o tuhletu kulturu...“ (Terka) „Panáct let jsem žil stále v českým prostředí. Až v posledních letech jsem se snažil právě do tý komunity trochu pronikat...“(Martin) Možnost poznat a být v kontaktu s více lidmi vietnamského původu se jim naskytla až v Praze, která je místem největší koncentrace vietnamského obyvatelstva v ČR. „Hodně

jsem

byl

ovlivněn

svým

prostředím,

českým

prostředím

a vietnamskými rodiči a tou komunitou...Když jsem v komunitě, tak se snažím být co nejvíc Vietnamec...“ (Martin) Rodiče a komunita jsou hlavním zprostředkovatelem vietnamské kultury. Českou kulturu zprostředkovávají instituce, přátelé a vrstevníci a většinová společnost. „Mám takovou rozhozenou osobnost. Dřív bych řekl, že se cítím víc Čechem...Možná teď jsem víc Vietnamec. Cítím, jak ve mně koluje vietnamská krev...“ (Martin)

27

Tento vývoj a změnu v přemýšlení o sobě mohl vyvolat právě příjezd do Prahy, kde měl Martin možnost se více stýkat s lidmi vietnamského původu a pronikat do komunity. „Asi tak ze sedmdesáti procent jsem Češka...Já vím, že jsem jiná, ikdyž jsem Češka, ale tou svojí vizáží...Když to umím využít, tak to využiju pozitivně...“ (Terka) „Někteří říkaj, že jsem banánové dítě, Čech ve vietnamské podobě...“ (Martin) Označení „banánové dítě“ se používá pro lidi vietnamského původu, kteří žijí v ČR a cítí se být Čechy, ačkoli vzhledově jsou Asiati, Vietnamci. „Pořád mám vietnamské geny, nikdy ze mě ta vietnamskost jakoby nezmizí..“ (Terka) „Já vím, že jsem jiná, ikdyž jsem Češka, ale tou svojí vizáží...Když to umím využít, tak to využiju pozitivně...“ (Terka) Terka zvolila vlastní cestu a snaží se vzít si z života v českém prostředí, své odlišnosti a obou kultur to nejlepší. Martin by rozdělil společnost nejen na Čechy a Vietnamce, ale také klade důraz na to, že jejich osobnost ovlivňuje podstatně také to, zda se Vietnamci v ČR narodili a vyrůstali nebo do ČR přijeli až v pozdějším věku. „Rozdělil bych to na tři skupiny: Češi, Vietnamci, co se narodili v Česku nebo jsou tu dýl a ti, co se narodili ve Vietnamu a přijeli až později.“ (Martin) Protože období adolescence je pro vývoj identity stěžejní, člověk, který migroval před adolescencí nebo během ní, se potýká s rozhodnutím, ke které kultuře se přikloní. U lidí, kteří migrovali po adolescenci se dá předpokládat, že jejich osobní identitu nová kultura a její hodnoty výrazně neovlivní.

6.2. Hodnoty 6.2.1. Osobní filosofie a hodnoty Adolescenti hovořili o svých hodnotách a životním přesvědčení. V jejich výpovědích lze pozorovat, že se přiklání spíše k vietnamským kolektivistickým hodnotám. 28

„Myslím si, že ty hodnoty, které teďka mám jsou správné a chtěla bych si je udržet...“ (Terka) „Člověk se musí chápat jako individualita...Bráním se pvnímu dojmu a odsuzování. Nejlepší je, když jsi otevřená ke všemu, všechno vnímáš a pak si to profiltruješ a vybereš si z toho to nejlepší...“ (Terka) „Přála bych si, abych neztácela víru v to lepší. Jedno z mých hlavních mott je asi to, že co tě nezabije, to tě posílí. Já jsem ráda, že jsem se narodila přirozeně jako optimistka. Když nejde o zdraví, tak všehno se dá vyřešit. Co se negativního děje ve tvým životě, je jenom nějaká zkouška, která tě posune dál. Naděje umírá poslední...“ (Terka) „Chtěla bych, abych byla dobrým člověkem. Je důležité, aby se lidi chovali hezky nebo dobře, abychom byli dobrýma lidma...Věřím, že na tomto životě nebo na tomto světě funguje zákon rovnováhy, akce a reakce, ve smyslu, že to, co ty v životě uděláš, ať už je to pozitivní nebo negativní, tak se ti to vrátí...“ (Terka) „Takže se to skládá z takovýhle malých kapének (zážitky), který pak vytvoří oceán, což je můj život, kterej je vlastně neurčitej...“ (Terka) „Pro mě jednou z nejdůležitějších věcí je spokojenost mých rodičů, což znamená jak při úspěchu a kariéře, tak při výběru manželky, partnerky...“ (Martin) „Dalo by se říct, že mám pravidla, ale ne vždy se jima řídím. Snažím se a mám pravidla hlavně k zdravýmu životnímu stylu. Cvičení, zdravá výživa a tak...“ (Martin) „Mě inspirujou lidi, co začli od nuly a dotáhli to daleko...“ (Martin) „Chtěl bych žít na úrovni, ale mě jde hlavně o to, že s lidma, s kterýma se bavím určitou úroveň mají a to díky třeba svým rodičům, protože je dobře vychovávaj a líbí se mi právě ta společnost na úrovni, protože ti lidé dodržujou nějaký ty morální pravidla, to se mi na tomto líbí. Co se týče toho vychování, to se mi právě líbí na lidech. V takový společnosti jsem rád....“ (Martin)

6.2.2. Kulturní hodnoty Adolescenti hovořili o vietnamských kulturních hodnotách. Ve Vietnamu jsou nejdůležitějšími hodnotami rodina a vzdělání. Vietnamská výchova je mnohem přísnější a disciplinovanější než česká a velmi se dbá na slušné vychování a vystupová29

ní. Tyto hodnoty přijmají. „Myslím si, že česká a vietnamská výchova, obecně v Asii je mnohem mnohem disciplinovanější...Ty původní Vietnamci, ty jsou hrozně konzervativní a dbají na ty hodnoty, na to, jak se vychovávali, ikdyž ta doba už pokročila... Prostě vzdělání je v Asii, vzdělání a rodina je na prvním... A peníze...“ (Terka) „Tím, že je uzavřenější ta komunita, tak si víc ti lidé pomáhají a důvěřují si a tak. A taky dodržují třeba tradice, zvyky...“ (Martin)

6.3. Plány do budoucna Dotazovaní adolescenti nemají konkrétní cíle v životě. Mají spíše představy o tom, jakým způsobem by chtěli žít. Pokud cíle mají, nejsou si jimi příliš jisti a nechávají prostor pro změny. „Odjakživa jsem přemýšlel o budoucnosti. Poslední dobou právě nejvíc, protože dřív pro mě byla blízká budoucnost jasná – dostat se na VŠ, ale teď nevím přesně co dál. Nemám nějaký určitý cíl, spíš něco dokázat, ale nemám cíl třeba založit si rodinu a být šťastný. Přemýšlím, na co mám vůbec...Chtěl bych žít na úrovni...“ (Martin) „Chtěla bych žít podle mých představ, abych byla spokojená, šťastná, abych měla oporu, abych měla kde bydlet, co jíst, no abych prostě byla šťastná, abych věděla, že jsem dobrým člověkem. A že se nemusím opravdu stydět za svoje činy nebo smýšlení...“ (Terka) „Myslím si, že je důležitý, když máš určitou představu. Moje představa je, že musím dodělat tuhletu školu... Pak bych možná chtěla jet do zahraničí na chvilku...“ (Terka) Jistota se objevuje, pokud jde o plán dostudovat současnou školu. Ostatní plány jsou spíše nejisté. „Já nevím. Moje budoucnost, já prostě jediný, co teďkom vím je, že chci žít šťastně. Chci být opravdu šťastná, ale ne takvýto nalhávání si, ale vnitřní pocit.“ (Terka) Terka konstatuje, že její plány do budoucna jsou ovlivněny v určité míře také rodinou, ke které má určitou odpovědnost. 30

„Vždycky jsem chtěla odjet na rok pryč, ale nemůžu, protože je na mě vázaná (rodina) a nemůžu je prostě opustit, mám tady práci, kterou musím ještě zařídit a ségry jsou ještě moc malý, aby mě v tom nahradily...“ (Terka) „Záleží to na tom, jestli na mě mamka nebude apelovat, abych jí už sehnala vnouče, protože už teď mě otravuje s vnoučetem. Všechny holky v mém okolí, které jsou třeba mladší o rok nebo o dva už mají děti...“ (Terka)

6.4. Vztah k Vietnamu a k ČR Terka i Martin se narodili a vyrůstali v ČR, ale také měli možnost několikrát navštívit Vietnam. „V šesti měsících jsem s maminkou odjela do Vietnamu. Tam jsem byla dva roky. Ještě tak v první třídě jsem jela do Vietnamu a pak už jsem tam dlouho nebyla. Až teďka v dospělosti...“ (Terka) „Ve Vietnamu jsem byl třikrát, bylo mi 3, 12 a 15, tak na měsíc...“ (Martin) Terka i Martin by raději žili v ČR. Život ve Vietnamu je velmi náročný. Občané Vietnamu trpí nízkými příjmy a nízkou kvalitou lékařské péče a vláda musí čelit rychlému přírustku obyvatelstva. Důvodem migrace Vietnamských obyvatel do ČR jsou převážně ekonomické důvody a touha rodičů zajistit svým potomkům kvalitní vzdělání, které je ve vietnamské kultuře důležitou hodnotou. „Kdybych si měl vybrat, kde bych žil, tak tady (v ČR), jsem na to zvyklý. Zase na druhou stranu právě jsme uvažovali s rodičema, že kdyby se mi nějak nedařilo, tak bysme jeli do Vietnamu...“ (Martin) „Myslím si, že život ve Vietnamu je hrozně náročný. Takže tím, že já jsem měla možnost se tady narodit a tady žít a ještě jsem navíc získala české občanství, tak mi to otevírá cestu do toho západního světa...“ (Terka) „Nemusím žít v té přeplněné Asii, kde konkurence je obrovská. Pak se tam prosadit a uživit je hrozně těžký...“ (Terka) V otázce domova se odpovědi participantů rozcházejí. Martin považuje za svůj domov ČR, ale Terka, přestože se narodila a vyrostla v ČR jako Martin, hovoří o Vietnamu jako své vlasti a ČR označuje jako „cizinu“. „Můžu říct, že je to moje vlast (Vietnam) a můžu se tam vracet...“ (Terka) 31

„Ano, asi určitě (jsem doma v ČR)...“ (Martin) „Já jsem Vietnamka žijící v Čechách, takže nejsem Vietnamka žijící ve své zemi, ale jakoby v cizině...“ (Terka) Výhodou života ve dvou odlišných kulturách je obohacení se o další kulturu, čímž si člověk může rozšířit svůj rozhled a schopnost hovořit dvěma jazyky. Vietnamští dospívající doma udržují jak české (například Vánoce), tak vietnamské tradice. „Já mám zkušenost tu, že žiju v obou zemích, já vidím do programu obou těch států nebo obou těch národností..“ (Terka) „Některý věci se mi líbí na vietnamský kultuře, vietnamský prvky, třeba jídlo a některý na té české. Doma udržujeme i české i vietnamské tradice...“ (Martin)

6.4.1. Česká společnost Z rozhovorů bylo patrné, jak vietnamští adolescenti hodnotí českou společnost a jak si myslí, že česká společnost hodnotí je. Vietnamští adolescenti mohou hodnotit českou společnost jako relativně uzavřenou a netolerantní vůči cizinců, s čímž mají i své vlastní zkušenosti. „Všimla jsem si na té české společnosti, že ona je víc uzavřená vůči cizincům. Myslím si, že ten politický systém, co tu byl, že to prostě trochu ovlivnil to smýšlení Čechů...Tohleto mi dává základ pro to, abych nebyla nikdy rasistou...“ (Terka) „To se stávalo (že se děti posmívali ve škole), děti jsou děti, oni se nesmějí jenom cizincům a Asiatům, oni se smějou i sobě navzájem. Ale prostě tě to mrzí, ale mě to přijde, že ti to akorát otevře oči a řekneš si, nikdy nechci být takovej blbec jako on...Ale občas se mi stane, že já nevím, nějakej odrostlejší puberťák, prostě nějakej mladej kluk...Prostě jsem stála na zastávce a on vylezl z okna, když projížděl autem a pořvával na mě něco jako čing, čang, čong...“ (Terka) „Vietnamci nebo Asiati nejsou jenom ti stánkaři nebo prostě ti, co pěstují trávu, ale jsou mezi nima i normální lidi...“ (Terka) Ve Vietnamu je kladen důraz na slušné vychování a disciplínu. „Tak to vychování asi, hlavně teda to vychování (je rozdílné)...“ (Martin) „Obecně se vlastně říká, že Češi jsou na rozdíl od Vietnamců burani. A je to tak, poslední dobou to čím dál tím víc vidím...“ (Martin) 32

Rozdílnost mentalit jim může v životě přinést mnohá zklamání. „V posledních letech poznávám, jací jsou lidi a vlastně není na to spoleh. Hlavně zklamání přišlo z tý český strany...“ (Martin) Vietnamská

společnost

je

kolektivisticky založená

(česká

je

spíše

individualistická) a rodina představuje nejdůležitější hodnotu. „Třeba teď jsme probírali, co se týče domova důchodců. Tam když dáš třeba svoji babičku, tak je to strašná ostuda pro celou rodinu. Pro Vietnamce znamená rodina mnohem víc než pro Čechy...“ (Martin)

6.5. Jazyk Jazyk je důležitou součástí etnické identity, zvýrazňuje sounáležitost s etnickým společenstvím. Proto také z toho, jaké mají vietnamští adolescenti jazykové schopnosti, částečně můžeme usoudit míru jejich etnické sounáležitosti a identity. Hlavním zdrojem vietnamské kultury a jazyka je pro vietnamské adolescenty rodina a komunita, s českou kulturou a jazykem se setkávají prostřednictvím institucí, českých přátel a vrstevníků a většinové společnosti. Oba adolescenti mluví výborně česky bez přízvuku. S češtinou se poprvé setkali v mateřské škole nebo prostřednictvím chůvy, také v předškolním věku. „A když mě pak šoupla do školky (matka), což bylo asi ve čtvrtém roce, v pátém roce, tak až tam jsem se poprvé setkala s češtinou...Tam jsem se naučila česky...Já už ani nevím, jak jsem se to naučila, prostě to přišlo samo a najednou jsem uměla česky líp než vietnamsky...“(Terka) „Nadruhou stranu prostě i vidím, že když si se s někým domlouvám telefonicky, tak ten člověk nepozná, že jsem Vietnamka...“ (Terka) Vietnamští dospívající druhé generace migrantů mluví na rozdíl od té první lépe česky než vietnamsky a v češtině přemýšlejí, což sami přiznávají. To je způsobeno tím, že v běžném životě využívají češtinu více než vietnamštinu. „V češtině se vyjádřím líp. A v češtině mi to hlavně rychleji myslí...“(Terka) „Neumím

vietnamsky

dobře...To

je

vietnamsky, když žiješ takhle v Čechách...“ (Terka)

33

hrozně

jednoduchý

zapomenout

„Umím (vietnamsky), kdybych to měl známkovat, tak asi 2-. Česky umím určitě líp.“ (Martin) S rodiči, kteří mluví česky podstatně hůře a jejich čeština se soustřeďuje na jejich podnikání, mluví vienamsky. Vietnamský jazyk si snaží zachovat jako součást kultury a tradice. „Když je pohoda klid (s rodiči), tak se snažím mluvit vietnamsky a když chci odmlouvat, tak mluvím česky...“ (Terka) „Doma se bavíme vietnamsky.“ (Martin) „Rodiče mluví česky, ale ta jejich slovní zásoba je omezená, prostě jen na to jejich podnikání...“(Terka) „Síš ne než jo (rodiče spíš nemluví česky). Ale dorozumí se.“ (Martin) S přáteli vietnamského původu a se sourozenci mluví česky. Češtinu považují za přirozenější. „Se sestrami mluvím spíše česky, je to pro nás přirozenější...“(Terka) „Jsem radši v tý vietnamský společnosti. Nejlíp prostě s Vietnamcema jako já, kteří se taky narodili tady. Dorozumívám se s něma česky...“ (Martin) Velkou výhodou života ve dvou kulturách je automatická znalost dvou jazyků, kterou mohou v životě využít. „Jsem obohacena o další jazyk...Umím automaticky dva jazyky. Sice to třeba není angličtina, ale i tak je to pro mě obrovská výhoda, protože já to třeba můžu využít...“ (Terka)

6.6. Rodina Na rozdíl od české, individualisticky založené společnosti, je vietnamská společnost kolektivisticky založená, rodina je tudíž pro Vietnamce velmi důležitou hodnotou. Mezi příbuznými bývají těsné vztahy. Dospívající jsou vedeni k odpovědnosti vůči rodině. Oba participanci mají s rodiči kladné vztahy a chovají k nim úctu. S rodiči počítají do budoucna, nebrání se žít společně s rodiči a jsou ochotni se o ně v případě potřeby postarat. Rodina je pro vietnamské adolescenty hlavním zdrojem a zprostředkovatelem vietnamské kultury.

34

„Rodina pro mě znamená všechno, je to taková ta jistota. Myslím si, že rodina tu vždycky pro mě bude. A takový to místo, kam se nebudu ani jakoby ostýchat přijít nebo požádat o pomoc... Já bych pro ni udělala cokoliv, když by na to mělo dojít...“ (Terka) „Pro

mě

je

to

opravdu

hodně

důležitý,

jako

u

většiny

Vietnamců...Pro Vietnamce znamená rodina mnohem víc než pro Čechy. “ (Martin) „Do budoucna s něma počítám (rodina), chtěla bych mít toho hodnýho bohatýho manžela, kterej by postavil velkej dům a bydlela bych třeba společně s mamkou, aby se prostě nikdy necítila sama a opuštěná.“ (Terka) „Jsou případy, kdy spolu bydlej prarodiče a tak ve velkým domě. U Čechů mi přijde, že to je trapný, když bydlí spolu, tak pak žijí odděleně...“ (Martin) „Chtěl bych prostě, aby moji rodiče byli spokojení. Když budou spokojeni oni, tak budu spokojený i já...Což znamená jak při úspěchu a kariéře, tak při výběru manželky, partnerky. To je asi pro mě jedna z nejdůležitějších věcí.“ (Martin)

6.7. Partnerské vztahy Smýšlení, které se týká partnerských vztahů se genderově odlišuje. Vietnamská společnost a kultura je tradičně patriarchálně založená a muži i ženy mají velmi odlišné postavení. Terka hledá evropské partnery nebo partnery vietnamského původu s českým smýšlením, protože má obavy, že nebyla schopna se přizpůsobit odlišnému vietnamskému stylu života, který je pro ni velmi náročný, protože žije jako Češka a česky také smýšlí. „Já jsem Češka, že hledám Čechy nebo Evropany...“ (Terka) „Musela bych si vzít prostě Vietnamce, kterej vyrůstal v Čechách a smýšlel česky. Já se bojím, že kdybych si vzala Vietnamce myslící vietnamsky, tak by to pro mě nebylo, nebyla bych schopná se přizpůsobit tomu životnímu režimu...“ (Terka) Na ženy jsou kladeny vysoké nároky. Ženy musí být krásné, inteligentní, příjemné, oblíbené, reprezentativní ve společnosti a schopné v domácnosti. Podle vietnamské tradice by žena měla být poslušná, tichá, pracovitá a skromná. Pro vietnamské dívky narozené a vyrůstající v ČR může být tradiční ženská role už 35

méně přijatelná, protože jsou emancipovanější. Postavení žen ve Vietnamu je nerovnoprávné a žena po svatbě odchází do rodiny muže. „Já nechci vietnamskýho kluka, myslím si, že ta role vietnamské nevěsty a vůbec manželky je mnohem těžší a náročnější než v Čechách...“ (Terka) „Když si to představím tak, že se provdám špatně a budu mít hroznou tchyni, tak já tam budu jako uklízečka, která bude uklízet celej dům, starat se o jeho rodiče, hlavně odejdu za ním, protože je pravidlo, že koho si vezmeš, tak za ním jdeš, tak bych se musela odstěhovat k němu, k jeho rodině a do jeho města nebo tam kam by šel on...“ (Terka) „Přijde mi, že v těch českých vztazích je to mnohem víc rovnoprávnější...“ (Terka) Martin, ačkoli ho přitahují spíše české dívky, touží spíše po vietnamské manželce z důvodu většího smyslu pro rodinu a věrnost. „Dřív jsem chtěl hrozně Češku, protože vždycky se mi prostě líbily Češky...“ (Martin) „Jak jsem byl zklamaný, tak se sám od sebe snažím spíš seznámit s Vietnamkama, protože je tak obecně daný, že jsou Vietnamky věrnější třeba, že jsou pro tu rodinu...“ (Martin) „Chlap musí cítit, že je prostě chlap, to znamená, že musí mít prostě něco, aby si pojistil, že ta manželka prostě cítí, že on je vlastně ten pravý, že nic lepšího nenajde...“ (Martin) Na dívkách si všímá a oceňuje vlastnotí a schopností, které jsou typické pro vietnamskou kulturu. „Jenom u jedný (kamarádka) jsem uvažoval, že bych si ji přivedl domů. Byla podobná jako já, měla i zkušenost s matkou partnera. Vařit uměla, postarat se o celou rodinu a chtěla studovat lékařskou fakultu, takže mi imponovala...“ (Martin) Spokojenost rodičů s výběrem partnerky považuje za velmi důležitou. „Pro mě důležitá je spokojenost mých rodičů, což znamená jak při úspěchu a kariéře, tak při výběru manželky, partnerky...“ (Martin) Rodiče vietnamských adolescentů si přejí za manžely svých potomků protějšek vietnamského původu. Snaží se tak zachovat u svých potomků vietnamskou identitu a kulturu. 36

„Tatínek vždycky říkával, ať nechodím s Vietnamcem, protože Vietnamci jsou hrozně komplikovaný. Ale když prostě budu chtít manžela, tak ať si vezmu Vietnamce...Tím chtěl jenom říci, že oni (rodiče) nechtějí, abych ztratila tu vietnamskou identitu. Chtějí, abych do mý budoucnosti zaintegrovala vietnamskou kulturu...Pořád vtloukají do hlavy, ať si vezmu Vietnamce...“ (Terka) „Tak můj otec si to představuje prostě nepředstavitelně. Prostě taková žena neexistuje... Mamka chce teda určitě Vietnamku...“ (Martin) Jak bylo možno vidět z rozhovorů, dá se předpokládat, že si vietnamští muži budou

vybírat

partnerky

vietnamského

původu,

protože

jsou

spolehlivější

a disciplinovanější než české ženy. Naopak můžeme předpokládat, že si vietnamské dívky budou vybírat spíše české partnery, protože žijí jako Češky a vietnamský způsob soužití na ně klade příliš vysoké nároky a předpokládá menší emancipaci, než je tomu v české společnosti.

6.8. Přátelé Terka i Martin se nacházejí v období pozdní adolescence, pro něž je typické dosažení identity. Přátelské vztahy jsou u nich uvolněnější

a nejsou pro ně tak

důležité, jako je tomu v rannějších stádiích adolescence, kdy přátelé hrají v životě člověka důležitou roli a hodně ho ovlivňují. „Dá se říct, že to, co pro mě znamená rodina nebo přítel, ale v menší míře. Lidi, se kterýma sdílím vzácné chvíle, jdu si popovídat o různých věcech, sdělím jim svoje starosti a poslechnu si jejich rady. Jsou to prostě lidi, se kterýma můžu blbnout...“ (Terka) „Přátelé ani moc ne (neovlivňují)...V těch základních věcech mám jasno...“ (Martin) Nepotřebují podporu vrstevníků při ujasňivání si vztahu k sobě, k pocitu vlastní hodnoty. Přátelé je ovlivňují pouze minimálně a vztahy s nimi staví na zralejších úvahách a hodnotách. Mají vysoké nároky na charakterové vlastnosti a hodnoty přátel.

37

„Důležitá vlastnost, aby byl dobrým člověkem...Dobrý člověk zahrnuje třeba určitou míru poctivosti, laskavosti nebo určitý prostě rozumný náhled... Nechtěla bych se bavit s někým, kdo by byl zákeřný a zlý a nepřál by lidem a záviděl by...“ (Terka) „Na koleji jsou to lidi, se kterýma se bavím, chodím s něma na zábavu a tak. Ale je tam třeba jeden takový, který je v jistém smyslu dobrý kamarád v tom smyslu, že když bych věděl, že bych k němu mohl mít důvěru, že pak pomůže v těžkých chvílích, můžu se s ním poradit, můžu se mu svěřit, ale nadruhou stranu je to, nechci říct, že typický Čech, ale prostě takovej hulvát. Je chytrý, ale prostě kašle na školu, je to prostě takový ten typ, že kdyby ses s ním dala dohromady, tak tě spíš potáhne dolů co se týče studia a tak. Jako kamarád jako takový by byl dobrý, ale zase by to ovlivňovalo tu mou kariéru, moje studium...“ (Martin) Martin lpí na slušné vychování a vystupování, z čehož plyne, že se víc přátelí s dívkami. „Hodně se přátelím s holkama. Taky to možná je spojeno s tím chováním, že jsou holky takový slušnější a je k nim větší důvěra a tak. Je rozdíl jací jsou přátelé kluci mezi sebou a nebo holky mezi sebou...“ (Martin) Dívky jsou v přátelství mnohem více citově angažované, vznikají mezi nimi blízká přátelství opřená o upřímnost, důvěru a sdílení pocitů. „Jako ani kamarády si tak domů neberu, jen kamarády o kterých jako vím, že to fakt jako nepokazí, protože prostě to jsou opravdoví přátelé pro život...“ (Martin) Oba participanti mají více přátel vietnamských než českých, což hodně ovlivnil jejich příjezd do Prahy, kde měli možnost poznat více lidí vietnamského původu. „Dřív jsem měla víc Čechů, ale teď by se dalo říct, že se bavím víc s těma vietnamskýma. Nebo teď je to možná tak půl na půl, jak jsem přišla do Prahy...“ (Terka) „Já se bavím i s českýma i s vietnamskýma lidma, mám kamarády české i vietnamské. Ale poslední dobou jsem asi radši s těma vietnamskýma kamarádama. Do těch patnácti let jsem se bavil jen s českýma kamarádama, neměl jsem moc příležitost být s těma vietnamskýma...“ (Martin)

38

„Jsem radši v tý vietnamský společnosti. Nejlíp prostě s Vietnamcema jako já, kteří se taky narodili tady...Mezi těma původníma Vietnamcema mám taky kamarády, ale s těma českýma, ti jsou vlastně jako já, tak vím, že zažili prostě podobný věci, vyrůstali v Česku...“ (Martin) S vietnamskými přáteli je spojují stejné hodnoty a také problémy, kterým čeští přátelé nejsou schopni porozumět bez dlouhého vysvětlování. Pokud se chtějí svěřit s problémy a řešit je, upřednostňují přátele vietnamského původu, kteří se stejně jako oni narodili nebo vyrůstali v ČR. S českými přáteli chodí hlavně za zábavou. „S vietnamskýma kamarádama a mluvím o těch vietnamských problémech, tak mi prostě automaticky rozumí a chápou mě, protože jsou ve stejný pozici a ve stejný kultuře...S těma vietnamskýma se líp řeší problémy...“ (Terka) „S těma českýma neřeším tak vážný problémy, protože oni do toho nevidí, takže bych to musela zdlouhavě vysvětlovat a taky by se ani možná nedokázali vcítit...Oni jsou třeba taky jiní, otevřenější, třeba co se týká cestování, přijde mi, že s těma českýma můžu být víc taková uvolněná...“ (Terka)

6.9. Vzdělání Vzdělání je ve vietnamské kultuře jednou z nejdůležitějších hodnot a je také jedním z hlavních důvodů migrace. Rodiče vietnamských potomků velmi lpí na vzdělání a disciplíně a jsou ochotni pro vzdělání svých potomků mnohé obětovat. „Dbají, dbají (na vzdělání), protože oni vlastně celý život pracují pro nás a pro to, abychom měli zajištěnou budoucnost. Prostě vzdělání je v Asii, vzdělání a rodina je prostě na prvním místě... A peníze...“ (Terka) „Devadesát devět procent vietnamských rodičů jsou v tom konzervativní (v přístupu ke vzdělání), velice konzervativní...“ (Terka) Co se týká vzdělání je na potomky ze strany rodičů vyvíjen velký tlak. „Každej ten rodič chce pro to svoje dítě to nejlepší. Mě bylo pořád do hlavy dáváno to, abych studovala dobře, protože to pro mě znamená jistou budoucnost. V tomto byla ta omezení, že jsem se musela zaměřit na školu, pak s tím, že rodiče měli krámek, tak jsem jim pomáhala s krámem, prostě takový typický, co najdeš u každýho vietnamskýho teenagera...“ (Terka) 39

Většina rodičů si přeje, aby jejich potomci šli studovat na gymnázium a poté na vysokou školu. Vysokoškolské vzdělání je pro ně minimální. „Rodiče nejdřív chtěli, abych po základce šel na gymnázium jako klasický Vietnamec...Rodiče jsem musel dlouho přemlouvat, ale nakonec to teda povolili (jít na jinou školu)...“ (Martin) „Ano, pro ně bylo minimální to vysokoškolské vzdělání.“ (Martin)

7. Diskuse výsledků Ve své absolventské práci se snažím nalézt odpověď jak pojímají a utváří svou identitu adolescenti vietnamského původu, kteří se narodili a nebo od útlého věku vyrůstají v ČR. Rozhovor jsem uskutečnila se třemi participanty, avšak jsem detailně při tvorbě kategorií zpracovala pouze dva. Důvodem bylo, že výpovědi dívky (16) nacházející se v nejrannějším stádiu adolescence byly velmi odlišné. Důsledkem teprve se vytvářející identity byl

problém otázky zodpovědět, v odpovědích byla cítit

nejistota a celkově byla z rozhovoru cítit velká rozpolcenost, která je však pro ranná stádia tvorby identity typická. Odpovědi si mnohdy protiřečily a rozhovor by mohl celou strukturu narušit. Tato rozdílnost byla pro mě překvapující a nepočítala jsem s ní, ikdyž jsem měla. Příště bych volila účastníky stejného věku. I když se může zdát, že věkový rozdíl není velký, tak ve výpovědích bylo možné pozorovat obrovské rozdíly. Vietnamští adolescenti byli schopni povyprávět o svém životě, životní historii a životní historii svých rodičů velmi podrobně. Vzhledem k zachování jejich anonymity jsem však ve své práci tyto soukromé informace neuváděla. Participanti jsou výrazně integrovaní do české společnosti a počeštění. Jejich výpovědi se liší, co se týče pohlaví, neboť vietnamská společnost a kultura je tradičně patriarchální a muži i ženy mají velmi odlišné postavení, což můžeme ve výpovědích pozorovat. Participanti nacházející se v pozdní adolescenci už na rozdíl od těch mladších měli identitu vytvořenou a v odpovědích byli jistější a při řešení problémů týkající se identity volili spíše vlastní cestu a kompromis mezi českou a vietnamskou kulturou, tedy vzít si z každé to nejlepší. 40

Každý byl schopen popsat sebe jako osobu, co se týče kladných i záporných povahových rysů, popsat své hodnotové přesvědčení a smýšlení. Co se týče povahových a charakterových rysů byli participanti velmi odlišní. Co se týče představy o tom, jak by participanty popsali lidé v jejich okolí, se objevovaly odlišnosti v tom, jak by je popsali Češi a jak Vietnamci. V popisu se objevovaly tradiční vietnamské hodnoty jako pracovitost, slušnost či inteligence. Bylo možné pozorovat také vliv české kultury na osobnost vietnamského adolescenta a vlastnoti, které považují za české, například lenost. Také záleželo na introverzi a extroverzi účastníka, neboť intorvertní z nich měl dojem, že ostatní lidé prakticky netuší, jaký je. A neměl ani představu o tom, co by si o něm mohli myslet a jak by ho popsali. Důsledkem toho, že se participanti narodili a vyrůstali v ČR, se považují smýšlením spíše za Čechy než Vietnamce, jsou integrovaní do české společnosti a počeštění. Zdůrazňují však také své vietnamské geny a vietnamský původ. Můžeme pozorovat, že se u participantů projevuje v poslední době větší příklon k vietnamské kultuře, než dříve. Uvědomují si svou odlišnost a přehodnocují a mění úvahy o své identitě. Objevuje se zde také výrazný vliv vietnamské kultury a snaha se prosadit jak v české, tak ve vietnamské kultuře a neztratit své vietnamské kořeny. Participanti však chtějí žít v ČR a do Vietnamu se vracet nechtějí. Jejich zdrojem vietnamské kultury je rodina a komunita, zdrojem české kultury instituce, čeští přátelé a většinová společnost. Participanti používají česká jména a přezdívky. Výhodou života ve dvou kulturách je pro participanty znalost obou kultur, umění dvou jazyků a možnost většího prosazení se v ČR než ve Vietnamu. Vietnamští adolescenti druhé generace migrantů mluví, na rozdíl od první generace migrantů, lépe česky než vietnamsky a v češtině také přemýšlejí. Vietnamský jazyk si snaží zachovat jako součást kultury a tradice. První generace česky téměř nehovoří, v češtině se soustřeďují především na slovní zásobu týkající se jejich podnikání. Rozdíl v obou kulturách vidí především v hodnotách. Vietnamci jsou disciplinovaní, vychovaní, nejdůležitějšími hodnotami jsou pro ně vzdělání a uplatnění se v životě a rodina, kterou považují Vietnamci za více důležitou než Češi a přiznávají, že jejich život je ovlivněn přáními a názory rodičů. Vysoce oceňují a ztotožňují se s vietnamskými kolektivistickými hodnotami. 41

Ve vztahu k budoucnosti považují za nutnost vystudovat vysokou školu, mít dobré povolání a v životě se uplatnit a něco dokázat. Ze strany rodičů je na ně vyvíjen velký tlak, neboť Vietnamci žijí hlavně pro budoucnost a vzdělání je pro ně důležitou hodnotou. Participanti se liší svými výpověďmi o ideálním partnerovi. Vyskytuje se přání žít život tradiční vietnamské ženy a manželky, ale také naopak hledání pouze českých partnerů a Vietnamců s českým smýšlením ze strachu z nemožnosti se přizpůsobit diametrálně odlišnému vietnamskému stylu života a genderovým vztahům. Tento životní styl byl pro vietnamskou dívku smýšlející česky velmi náročný. Postavení žen ve Vietnamu je nerovnoprávné a žena po svatbě odchází do rodiny muže. Muž touží spíše po vietnamské manželce z důvodu většího smyslu pro rodinu a věrnost. Rodiče participantů by si však přáli za manžela svých potomků protějšek vietnamského původu, nejčastěji z důvodů zachování si vietnamské identity a kultury. V přátelství pro řešení problémů upřednostňují přátele vietnamského původu, kteří se stejně jako oni narodili a vyrůstali v ČR, protože čeští přátelé jim nedokážou v některých problémech porozumět. S českými přáteli chodí hlavně za zábavou. Zvolenou metodu polostukturovaného rozhovoru považuji za vhodnou. Přiměřená byla také struktura rozhovoru, protože obsáhla všechny důležité aspekty a rozhovor nebyl příliš zdlouhavý. Mluvilo se pouze o dané problematice, které adolescenty zajímala. Vzhledem k délce rozhovoru nedocházelo ke ztrátě zájmu a pozornosti adolescentů. Počet participantů je však příliš malý, tím pádem se výsledky nedají zobecnit na všechny adolescenty vietnamského původu vyrůstající a trvale žijící v ČR. Jak již bylo zmíněno, jsou velké rozdíly v osobnostech participantů, čímž se odlišuje vývoj identity každého z nich a způsoby řešení konfliků. Z hlediska genderu a odlišných genderových vztahů ve vietnamské kultuře jsou mezi ženskými a mužským účastníkem velké rozdíly. Informace by bylo vhodné doplnit několika dalšími rozhovory.

42

ZÁVĚR Cílem mé absolventské práce bylo zjistit, jakým způsobem adolescenti vietnamského původu žíjící trvale v ČR pojímají a utváří svou identitu. V teoretické části jsem vycházela z odborné literatury a zabývala jsem se podstatnými pojmy a teoriemi, které souvisí se zkoumaným tématem – identitou, adolescencí, migrací, adaptací a integrací, Vietnamem, vietnamskou kulturou, Vietnamci v ČR a identitou vietnamských adolescentů. V praktické části jsem zpracovávala pomocí kvalitativní analýzy polostrukturovaných rozhovorů téma identity vietnamských

adolescentů.

Pro

získání

dat

jsem

použila

metodu

polostrukturovaného rozhovoru. Do výzkumného souboru jsem metodou záměrného účelového výběru vybrala tři adolescenty ve věku 16, 19, 22 let, mužského i ženského pohlaví. V práci jsem však zpracovala pouze dva rozhovory, třetí rozhovor jsem z důvodů odlišnosti do práce zahrnula pouze okrajově v diskusi. Zásadní vliv na proces utváření identity u vietnamských adolescentů má život na pomezí dvou kultur a z toho vyplývající snaha a potřeba se prosadit jak v českém prostředí,

tak ve vietnamském prostředí. Zdrojem vietnamské kultury jsou rodiče

a komunita, zdrojem české kultury jsou vrstevníci, instituce, média a většinová společnost. Rodiče a komunita apelují u svých potomků na zachovaní si charakteristických aspektů vietnamské kultury a prosazení se ve vietnamské společnosti. Dotazovaní adolescenti se narodili a vyrůstali v ČR, jsou výrazně počeštěni a integrováni do české společnosti. Osobností a smýšlením, se považují spíše za Čechy, mohou se tedy označit za tzv. „banánové děti“. Přestože se považují spíše za Čechy než za Vietnamce, je pro ně velmi důležitý jejich etnický původ. Získáním možnosti četnějších kontaktů s vietnamskými vrstevníky a komunitou přehodnocují a mění úvahy o své identitě a postupně se přiklání spíše k vietnamským kulturním hodnotám, které velmi oceňují, a zajímají se o komunitu. Dotazovaní adolescenti nemají zatím v životě konkrétní cíle, kromě ukončení vysokoškolkého studia. Pokud však nějaké konkrétní mají, nejsou si jimi příliš jisti a nechávají prostor pro změny. Jejich plány do budoucna jsou z části odvlivněny rodinou, která je pro ně prioritou a za kterou nesou určitou odpovědnost. S rodinou 43

počítají do budoucna a zahrnují ji do svých plánů. Důvodem imigrace jejich rodičů do ČR byly ekonomické podmínky. Významnou roli hrála také touha zajistit svým potomkům kvalitní vzdělání, které je ve Vietnamu důležitou hodnotou. Dotazovaní adolescenti navštívili Vietnam, ale kvůli těžkým životním podmínkám nemají v plánu se tam vrátit a žít tam. Za velkou výhodu života ve dvou odlišných kulturách považují obohacení se o další kulturu, čímž si člověk může rozšířit svůj rozhled a schopnost hovořit dvěma jazyky. Vietnamští dospívající druhé generace migrantů mluví na rozdíl od té první lépe česky než vietnamsky a v češtině přemýšlejí. To je způsobeno tím, že v běžném životě využívají češtinu více než vietnamštinu. S rodiči, kteří mluví česky podstatně hůře a jejich čeština se soustřeďuje na jejich podnikání, mluví vienamsky. Vietnamský jazyk si snaží zachovat jako součást kultury a tradice. S přáteli vietnamského původu a se sourozenci mluví česky. Češtinu považují za přirozenější. Na rozdíl od české, individualisticky založené společnosti, je vietnamská společnost kolektivisticky založená, rodina je tudíž pro Vietnamce velmi důležitou hodnotou. Mezi příbuznými bývají těsné vztahy. Dospívající jsou vedeni k odpovědnosti vůči rodině. Adolescenti mají s rodiči kladné vztahy a chovají k nim úctu. S rodiči počítají do budoucna, nebrání se žít společně s nimi a jsou ochotni se o ně v případě potřeby postarat. Smýšlení, které se týká partnerských vztahů se genderově odlišuje. Vietnamská společnost a kultura je tradičně patriarchálně založená a muži i ženy mají velmi odlišné postaveny. Předpokládám, že si vietnamští muži budou vybírat partnerky vietnamského původu, protože jsou spolehlivější a disciplinovanější než české ženy. Naopak předpokládám, že si vietnamské dívky budou vybírat spíše české partnery, protože žijí jako Češky a vietnamský způsob soužití na ně klade příliš vysoké nároky a předpokládá menší emancipaci, než je tomu v české společnosti. Rodiče obou pohlaví si však jako partnera svých potomků přejí protějšek vietnamského původu. Dle výpovědi participantů se jejich rodiče snaží udržet u adolescentů vietnamskou identitu nejvíce tím, že si přejí, aby dospívající založil manželství a rodinu právě s protějškem vietnamského původu. Přátelstvím nejsou příliš ovlivňováni a přátele nepotřebují v ujasňování si vztahu k sobě a k budování své identity. S přáteli ani nějak výrazně nepočítají do budoucna. S vietnamskými přáteli je spojují stejné hodnoty a jistě také problémy, 44

kterým čeští přátelé nejsou schopni porozumět bez dlouhého vysvětlování. Pokud se chtějí svěřit s problémy a řešit je, upřednostňují přátele vietnamského původu, kteří se stejně jako oni narodili nebo vyrůstali v ČR. S českými přáteli chodí hlavně za zábavou. Vzhledem k výrazné odlišnosti obou kultur je tvorba identity velmi složitý proces, během kterého dochází k rozličným konfliktům a krizím. Bylo možné pozorovat velké rozdíly mezi participanty, kteří se nacházeli v jiném období adolescence, stejně tak rodíly tvořila odlišná osobnost a individualita každého z nich. Každý tudíž přistupoval k problematice jiným způsobem a s úkolem se vyrovnává a řeší ho odlišným způsobem, volí odlišné strategie. Lišil se také pohled a přístup k problematice z hlediska genderu, neboť muži a ženy mají ve vietnamské, tradičně patriarchálně založené, kultuře výrazně odlišné role. Vzhledem k malému počtu zkoumaných účastníků však výsledky nelze aplikovat na všechny adolescenty vietnamského původu v České republice. Bylo by tedy potřeba výzkum rozšířit a zaměřit se také na další problémy týkající se tohoto tématu.

45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARŠA P., STRMISKA M.: Národní stát a etnický konflikt. 1. vydání. Praha: CKD, 1999 . ISBN 80-85959-52-6 ERIKSEN, Thomas Hylland: Sociální a kulturní antropologie. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2008. IBSN 978-80-7367-465-6 ERIKSON, Erik H. Osm věků člověka. Propsy, 1996. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vydání. Praha: Jiří Budka, 1993. Edice: Slovník. ISBN 80-90 15 49-0-5 HUBERTOVÁ, Lucie. Formování identity u adolescentů se zaměřením na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: vývoj a úskalí. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-80-247-2284-9 JISKROVÁ, G. Vývoj a utváření identity vietnamských adolescentů žijících v ČR. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. KIBRIA, Nazli. Power, Patriarchy, and Gender Conflict in the Vietnamese Immigrant Community. Gender and Society, Vol. 4, No. 1 (Mar., 1990). Sage Publications,

Inc.

Stable

URL:

http://links.jstor.org/sici?sici=0891-

2432%28199003%294%3A1%3C9%3APPAGCI%3E2.0.CO%3B2-P

46

KOCOUREK, J., PECHOVÁ, E., eds. S vietnamskými dětmi na českých školách. 1. vydání. Jinočany: H&H Vyšehradská, s.r.o., 2006. Edice: Multikulturní inspirace. ISBN 80- 7319-055-9 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualizované vydání. 4. vydání, přepracované a doplněné, 2. vydání v Grada Publishing. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1284-9 MACEK, Petr. Adolescence. Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 1999. ISBN 80-7178-348-X TYRLÍK, M., P. MACEK a J. ŠIRŮČEK, eds. Sebepojetí a identita v adolescenci: sociální a kulturní kontext. Brno: Masarykova univerzita. Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, 2010, s. 5-14. ISBN 978-80-210-5107-2. In HUBERTOVÁ,

Lucie. Formování

identity

u

adolescentů

se

zaměřením

na adolescenty vietnamského původu žijících v České republice. In KREJČOVÁ, L., MERTIN, V. (eds.). Škola jako místo setkávání : sborník příspěvků z konference konané 30. března 2012. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. 2012. 31. ISBN 978-80-7308- 347-2 ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. 2. vydání, přepracované, v Portálu 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004. ISBN 80-7178-829-5 ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2001. ISBN 807178-648-9 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1832-6 VÍDENSKÁ, L. Prezentace vývoje a utváření identity vietnamskými dívkami vyrůstajícími v České republice. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra psychologie. 47

Internetové zdroje: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/0E0030F05E/$File/USNESEN %C3%8DVL%C3%81DY%C4%8CRzedne4.1.2012%C4%8D.6kPostupup %C5%99irealizac.pdf Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců. Společné soužití 2012. Usnesení vlády České republiky ze dne 4. ledna 2012 č. 6. K Postupu při realizaci aktualizované Koncepci integrace cizinců – Společné soužití. V roce 2012. Ministerstvo vnitra. Č. j.: MV - 129925-2/OAM-2011 Datum přístupu 12.08.2013

48

PŘÍLOHY STRUKTURA ROZHOVORU 1.) ŽIVOTNÍ HISTORIE. Vědomí osobní historie. Můžeš mi něco říci o svém životě? 2.) OSOBNÍ IDENTITA. Identita – vědomí vlastní jedinečnosti, etnická a kulturní identita. Jak bys popsal/a sebe samého/mou jako osobu? Jak by tě popsali druzí? Jak se vnímáš jako Čech/ška x Vietnamec/ka? Jak tě to ovlivňuje? Čím je pro tebe důležité být Čech/ška x Vietnamec/ka? Jaký máš vztah k Vietnamu a k ČR? Kam patříš? Co ti říká vietnamská a česká kultura? Máš dojem, že se od českých vrstevníků nějak odlišuješ? Co je pro tebe v životě důležité? Čím se v životě řídíš? Máš osobní vzory? 3.) SMĚŘOVÁNÍ DO BUDOUCNOSTI. Identita – závazky a explorace v oblasti plánů do budoucnosti. Co pro tebe představuje budoucnost? Co si představíš pod pojmem moje budoucnost? Jak si představuješ budoucí život? Jaké jsou tvé cíle v životě? Jakou bys chtěl/a mít rodinu / partnera/ku? Co pro tebe znamená mít přítele/kyni? Jaký by měl/a být tvůj/tvoje partner/ka? Měl/a by být Čech/ška nebo Vietnamec/ka? Jak si budeš partnera/ku vybírat? Cítíš nějaká omezení ze strany rodičů? Čím tě přítel/kyně ovlivňuje? Je pro tebe škola důležitá? Co bys chtěl/a studovat, nebo co již studuješ? Jsi spokojený/á? Jak sis vybral/a školu? 4.) RODINA. Význam rodiny v životě a její vliv. Co pro tebe znamená rodina? Ovlivňuje tě rodina nějak? Ovlivňuje tvé plány do budoucna? 5.) PŘÁTELÉ. Význam přátel v životě a jejich vliv. Co pro tebe znamenají přátelé? Ovlivňují tě přátelé nějak? Ovlivňují tvé plány do budoucna? © 2013 Lucie Hubertová 49