I v a n O. Š t a m p a c h. Na nových stezkách ducha

Ivan O. Štampach

Na nových stezkách ducha přehled a analýza s o u č a s n é r e l i g io z i t y

I v a n O. Š t a m p a c h


VYŠEHRAD

Děkuji Adamovi Borzičovi za trpělivé doprovázení a povzbuzování při práci na knize

Tato publikace vychází ve spolupráci s Fakultou filozofickou Univerzity Pardubice

Odborná recenze: doc. Pavel Hošek, Th.D. doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. Copyright © doc. ThDr. Ivan O. Štampach, 2010 ISBN 978-80-7429-060-2

7

OBSAH

1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2 Religiozita, specifikace její současnosti, metodologické otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Religiozita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Hranice současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Metodologické otázky studia současné religiozity . . . . . . . . . 3 Globální geografie současného náboženství . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Náboženské mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Náboženství v singuláru a plurálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Náboženská charakteristika světadílů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Severní Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.2 Latinská Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.3 Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.4 Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.5 Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.6 Austrálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Poznámky k současnosti významných náboženských směrů dnešního světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Interpretace údajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Historické, demografické a právní předpoklady české náboženské současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Současná česká religiozita ve vazbě na historii . . . . . . . . . . . 4.2 Současná česká religiozita z hlediska demografie . . . . . . . . . 4.3 Současné české konfesní právo ve srovnání s vybranými zeměmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

16 16 18 19

27 27 28 29 29 31 32 33 35 36

36 40 41 41 45 49

8 5 Sociální a kulturní kontext současné religiozity . . . . . . . . . . . 5.1 Náboženská krize současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Paradigmatická změna kultury jako zázemí současné religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Sociální role současné religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Klasifikace směrů současné religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . .

55 55

6 Současnost křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Současnost církví katolického typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.1 Starobylé východní církve dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.2 Současné pravoslaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.3 Římskokatolická církev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1.4 Starokatolické hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Současnost církví reformačního typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Současnost luterských církví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.2 Reformované církve v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.3 Anglikánské a jiné národní církve v současnosti . . . . . . . . . 6.2.4 Současné evangelikální křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Současné atypické směry navazující na křesťanství . . . . . . . . 6.3.1 Obecná charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.2 Svědkové Jehovovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.3 Mormoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3.4 Církev sjednocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

70 71 71 74 79 85 87 87 88 91 93 99 99 101 104 105

7 Mimokřesťanské směry západního původu dnes . . . . . . . . . . . 7.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Judaismus v současné západní civilizaci . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Islám v současné západní civilizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Hermetismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.1 Meritorní a metodologický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.2 Historické kořeny současného hermetismu a pramenná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.3 Charakteristika hermetických disciplín . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4.4 Hermetická hnutí a společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Novopohanský revival . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.2 Obnova keltské tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.3 Současné germánské novopohanství . . . . . . . . . . . . . . . . . .

108 108 109 112 119 119

60 63 67

121 124 131 142 142 143 145

9 7.5.4. Obnova baltoslovanských náboženských tradic . . . . . . . . . . 7.5.5. Oživení šamanské role v současné spiritualitě . . . . . . . . . . . 7.6. Anthroposofie v širší současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.2 Kulturní a duchovní souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.3 Rudolf Steiner, nástin života a díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.4 Pojetí člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.5 Dějiny kosmu a lidstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.6 Aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.7 Anthroposofie a jí podnícené iniciativy v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6.8 Kritika anthroposofie a reakce na ni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Přítomnost orientálních směrů v současné západní religiozitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Vymezení diskutovaných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Nástin historie vztahů směřujících k současnosti . . . . . . . . . . 8.3 Čínské tradice v současné religiozitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Indická náboženství v současném západním světě . . . . . . . . 8.5 Současný západní buddhismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.1 Vstup buddhismu do současné západní kultury . . . . . . . . . . 8.5.2 V současnosti působící významné buddhistické osobnosti a skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5.3 Interpretace buddhistické přítomnosti v západním světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Eklektické a kvazireligiózní směry současnosti . . . . . . . . . . . 9.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Náboženská pluralita a eklekticismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Existuje hnutí New age? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Kvazireligózní směry současné religiozity . . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Kryptoreligiózní projevy současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

146 147 152 152 153 155 157 159 159 163 165 168 168 169 171 173 180 180 182 187 190 190 191 196 199 203

10 Takzvané náboženské sektářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 10.1 Pojem sekty a jeho místo v religionistickém diskursu . . . . . 204 10.2 Náboženský fundamentalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 10.2.1 Historický počátek fundamentalistických hnutí . . . . . . . . . 208 10.2.2 Jevy analogické původnímu fundamentalismu . . . . . . . . . . . 210

10 10.2.3 Fundamentalismus v systematické komparaci s jinými postoji k náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 11 Mezináboženské vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Předpoklady reflexe mezináboženských vztahů . . . . . . . . . . 11.2 Historický nástin mezináboženských vztahů . . . . . . . . . . . . 11.3 Současná etapa mezináboženských vztahů . . . . . . . . . . . . . . 11.4 Mezináboženský dialog – vize, realita, nebo fikce? . . . . . . . 12 Závěr

217 217 218 222 230

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

11

Úvod

1

ÚVOD

Religionistika bývá řazena k historickým oborům.1 Pokud by se to vzalo doslova, musela by pracovat především historickými metodami. Pokud se zabývá minulostí náboženství, spíše jen interpretuje zjištění historiků ze sekundárních pramenů, a to může být pokládáno za její metodologický dluh. Očekává se však od ní i popis a interpretace toho, co se v oblasti náboženství děje v současnosti. Pochopitelně, že současnost je třeba pojmout s určitou tolerancí. Religionistika nenahrazuje žurnalistiku. Mohli bychom pracovně za současnost označit dobu, již si pamatují dnes žijící lidé, dobu, u které nejsme odkázáni na typické historické prameny, ale můžeme metodicky pozorovat a pozorované předávat. Od religionistiky se očekává, že pomůže orientovat se v náboženském dění současnosti. Toto pojednání navazuje především na literaturu dostupnou v češtině, která se zabývá současnou religiozitou, popřípadě novými náboženskými směry. Pomineme-li apologetickou literaturu tradičních náboženství reagující na současné otázky a literaturu, v níž se představují a obhajují nové náboženské směry, zůstávají čtyři čeští autoři, kteří se současností religiozity zabývají dlouhodobě a systematicky. Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. je zakládajícím členem a dlouhodobým pracovníkem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů (od r. 1993) a šéfredaktorem čtvrtletníku Dingir, který se označuje jako religionistický časopis o současné náboženské scéně. Jeho akademickým působištěm je v současnosti Katedra religionistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Stručnou prací přípravného charakteru byl popis vybraných směrů současné religiozity v publikaci Netradiční náboženství, která vyšla dva roky po sobě ve dvou vyV oblasti anglického jazyka se někdy označuje jako history of religion. Významné seskupení národních religionistických společností se jmenuje International Association for History of Religion. 1

12

Úvod

dáních.2 Souhrnným dílem je Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice.3 Navzdory slovu „encyklopedie“ v názvu není spis řazen abecedně. Spíše než slovníkem je systematicky uspořádaným přehledem náboženských směrů a hlavně konkrétních uskupení, tedy církví a jiných náboženských společností. Po historickém shrnutí ke každému velkému náboženskému okruhu, např. křesťanství následují jednotlivé skupiny s charakteristikou nauky, organizace, s připomenutím významných osobností a různých časových a místních informací. Údaje jsou konkrétní, jde o klasické dokumentární dílo, jehož jednotlivá data mají tendenci rychle stárnout. V kapitolách pod názvem „Diskuse“ se dovídáme, co se dané skupině vytýká a jak se po prozkoumání takové výtky jeví reálné. O dva roky později připravil Vojtíšek s týmem šestnácti spolupracovníků k českému vydání reprezentativní publikaci, jejímž redaktorem je Christopher Partridge.4 Je encyklopedií v podobném smyslu jako jeho uvedený spis. Na 444 stránkách obsahuje Encyklopedie nových náboženství podrobné, systematicky utříděné informace o novém dění v křesťanství, judaismu, islámu, zoroastrismu, v indických náboženských tradicích, náboženstvích východní Asie, domorodých a pohanských tradicích, v západním esoterismu a ostatních uskupeních, které lze počítat k moderní západní kultuře. Jednotlivé kapitoly napsali renomovaní odborníci. Spis je výjimečný tím, že zachovává vůči novým směrům neutralitu. Od překladatelské a ediční práce se Vojtíšek v následujícím roce vrací k vlastní práci v oboru publikací Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět,5 v níž nepřevládá dokumentace jako v předchozích textech a je zde řeč o sociálních a psychických kořenech současné religiozity v kontextu přechodu od moderny k postmoderní společnosti. Doc. PhDr. Dušan Lužný, Dr. se sociologickým odborným zázemím se zabývá novými náboženskými směry od konce 80. let na ústavu, který Zdeněk VOJTÍŠEK: Netradiční náboženství u nás, Praha: Dingir, 1998 a další vydání pod stejným názvem Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. 3 Týž: Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice:náboženství, církve, sekty, duchovní společenství, Praha: Portál, 2004. 4 Christopher PARTRIDGE (ed.): Encyklopedie nových náboženství. Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality, Praha: Knižní klub, 2006 (Zdeněk Vojtíšek je editorem českého vydání). 5 Zdeněk VOJTÍŠEK: Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět, Praha: Alfa Publishing, 2007. 2

Úvod

13

dnes má podobu Ústavu religionistiky na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V četných publikačních položkách nalezneme detailní studie (příspěvky ve sbornících, kapitoly, články, menší samostatné publikace) zaměřené na vztah náboženství a ekologie a na přítomnost směrů indického původu v současné západní spiritualitě, zejména buddhismu. Systematicky se po metodologické přípravě podniknuté v disertační práci zabývá novou religiozitou nejprve v přehledové publikaci Nová náboženská hnutí,6 v níž vyjasňuje pojmy, zkoumá možnosti přístupu, uvádí historické kořeny této religiozity v kontrakultuře 60. let minulého století a poskytuje stručný přehled hlavních směrů. Těžištěm práce je kapitola analyzující sociální dimenze nových náboženských hnutí, jejich vztah k jednotlivci, jejich vnitřní uspořádání a vztahy k okolí. Pozici náboženství v současné společnosti, v procesech globalizace a sekularizace, ať jde o současnou podobu nových náboženských směrů nebo o nová náboženská hnutí, se týž autor věnuje v další samostatné publikaci, Náboženství a moderní společnost.7 K celkovému pohledu na současné náboženství v široké sociokulturní souvislosti se při interpretaci dvou lokálních výzkumů vrací společně se Zdeňkem R. Nešporem v knize Náboženství v menšině: religiozita a spiritualita v současné české společnosti.8 Zmíněný doc. PhDr. Zdeněk R. Nešpor, Ph.D. pojednává religionistickou látku především z hlediska sociální antropologie. Jeho kmenovými pracovišti jsou Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy a Sociologický ústav Akademie věd ČR. Vedle studií založených na terénních výzkumech a na historických dokumentech se zabývá i současností. Byl editorem sborníku Jaká víra? Současná česká religiozita/ spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství.9 Čeští sociologové náboženství tam v šesti studiích referují o náboženské, resp. spirituální situaci u nás od roku 1989. Nejde v tomto případě o hromadná data, spíše o případové studie a jejich uvedení do širšího kontextu. StuDušan LUŽNÝ: Nová náboženská hnutí, Brno: Masarykova univerzita 1997. Týž: Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace, Brno: Masarykova univerzita, 1999. 8 Týž: Náboženství v menšině: religiozita a spiritualita v současné české společnosti, Praha: Malvern, 2008. 9 Zdeněk R. NEŠPOR: Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní socio logie náboženství, Praha: SOU AV ČR, 2004. 6 7

14

Úvod

die se zaměřují jak na současnost zavedených náboženských směrů, tak na nová, alternativní hnutí, scientologické a unifikační (resp. „moo novské“). Absolvent brněnského religionistického studia PhDr. David Václavík, Ph.D. se po působení na pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci vrátil do Brna a je dnes vedoucím tamního Ústavu religionistiky. Specializuje se na současnou religiozitu. Kromě četných závažných odborných studií od r. 1999 vydal knižní publikaci Sociologie no vých náboženských hnutí.10 Reaguje v ní na běžné užívání sociologicky relevantních termínů jako sekta, kult, církev, na jejich implicitně hodnotící význam a rizika represe, která z jejich užívání mohou plynout. Zaměřuje se zde i na třídění nových náboženských hnutí. Na to navázal publikací věnovanou náboženství v moderní české společnosti, která si všímá postojů českého obyvatelstva k náboženství v různých sociálních skupinách a role církví, zejména římskokatolické ve veřejném životě.11 Zdeněk Nešpor s Davidem Václavíkem a spoluautory vydali Pří ručku sociologie náboženství,12 jejíž celá II. část v rozsahu samostatné knihy (s. 191–381) je věnována, jak ukazuje její název, Náboženství v současných společnostech. Šest autorů se tu zabývá náboženstvími v souvislosti se sociálními strukturami, jako je etnikum nebo rodina, či s genderovou tematikou v procesech migrace a globalizace, dále náboženstvími ve vztahu k ekonomice, politice a médiím a nakonec úzkým výběrem nových náboženských hnutí. Různými dílčími otázkami současné religiozity se zabývají další autoři ve specializovaných knižních studiích a článcích. Mgr. Vít Machálek, Dr. s hlavním působištěm na religionistickém pracovišti Univerzity Pardubice se zatím spíše v příspěvcích na konferencích a ve sbornících a v článcích zaměřuje na specifický jev současné religiozity, jímž je navazování mezináboženských vztahů novým způsobem a na nových úrovních. Posunům v mezináboženských vztazích se věnuje rovněž vedoucí katedry religionistiky na Evangelické teologické fakultě doc. Pavel Hošek Th.D., zejména v monografii Na cestě k dialogu. Křesťanská víra v pluralitě náboženství. Mgr. Martin Fárek, Ph.D. se ve dvou monografiích věnuje organizaci ISKCON (Mezinárodní společnost pro věDavid VÁCLAVÍK: Sociologie nových náboženských hnutí, Praha: Malvern, 2007. David VÁCLAVÍK: Náboženství a moderní česká společnost, Praha: Grada, 2010. 12 Zdeněk R. NEŠPOR, David VÁCLAVÍK a kol.: Příručka sociologie náboženství, Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 10 11

Úvod

15

domí Kršny), počítané obvykle, i když navazuje na dlouhou indickou náboženskou tradici, k novým náboženským hnutím.13 Na okraji svých širokých odborných zájmů se současnou religiozitou zabývá v textech spíše didaktického zaměření a v článcích pracovník Filosofické fakulty Ostravské univerzity ThLic. Vladimír Šiler, Dr. Tato publikace navazuje na dosavadní vědeckou práci k tématu a klade si za cíl na základě faktografie převzaté z kriticky posouzených sekundárních zdrojů posloužit jako přehledová monografie psaná z hlediska religionistiky, přičemž použité metodologii se věnuje samostatná kapitola. Vlastním přínosem této monografie má být pečlivá pojmová analýza, systematické utřídění látky a její uvedení do širších souvislostí. Teoretické zvládnutí tématu totiž zatím poněkud zaostává za prezentací faktů. Teorií se tu ovšem nemíní vytvoření obecně platného schématu, o němž se předpokládá, že ho empirie konkretizuje a potvrdí. Příhlížím totiž k rozborům filosofie vědy u Karla Poppera,14 ještě radikálněji formulovaným u jeho žáka Paula K. Feyerabenda,15 které diskvalifikuji důsledně pojatou induktivní metodu, ale postupuji s „pokorou vůči skutečnosti“. Teorií je spíše porozumění pozorovaným fenoménům a jejich zařazení do kontextu. Za nové pojednání tématu (a za rozšíření vlastních samostatně publikovaných dílčích studií v článcích na toto téma) považuji rozbor kritiky náboženství a ateismu, mimokřesťanské spirituality západního původu, zejména hermetismu, a nových podob mezináboženských vztahů. Publikace chce novými interpretacemi vstoupit do odborné diskuse, přičemž její sekundární cíl je informativní a didaktický. V tomto smyslu může monografie posloužit též vysokoškolským studentům v kurzech věnovaných současné religiozitě nebo jejím dílčím otázkám.

Martin FÁREK: Haré Kršna v západním světě: Setkání dvou myšlenkových tradic, Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004; týž: Hnutí Haré Kršna: Institucionalizace alternativního náboženství, Praha: Karolinum, 2008. 14 Karl POPPER: Logika vědeckého bádání, Praha: OIKOYMENH, 1997. 15 Paul K. FEYERABEND: Tři dialogy o vědění, Praha: Vesmír, 1999 a zejména týž: Roz prava proti metodě, Praha: Aurora, 2001. 13

Náboženské mapy

3

27

GLOBÁLNÍ GEOGRAFIE SOUČASNÉHO NÁBOŽENSTVÍ

3.1 Náboženské mapy Je-li řeč o současné religiozitě, očekává se informace o zastoupení jednotlivých náboženství v jednotlivých zemích či regionech. Zde necháme otevřenu otázku, mají-li na náboženství vliv danosti, jimiž se zabývá fyzická geografie, např. přímořské či pevninské území, nadmořská výše, klimatické pásmo, délka dne a noci a podobně. Relevantní jsou však informace o vysokém či nízkém, rostoucím nebo klesajícím výskytu náboženských postojů, sebeidentifikací či praktik v populaci. Religionistika je tu odkázána na spolupráci s geografií a demografií. Může kriticky akceptovat údaje získané ve výzkumech motivovaných vědeckým zájmem, ale též data ze sčítání lidu, pokud se v něm klade dotaz na náboženskou příslušnost. Tradiční územní jednotkou komparovanou z hlediska výskytu náboženství je stát. To je však spojeno s problémy. Je jistě problematické srovnávat religiozitu Andorry s religiozitou Číny. V rámci státu mohou být propastné rozdíly: v referování o výzkumech narážíme na tak velké rozdíly mezi starými a novými německými spolkovými zeměmi, že se přes sjednocení Německa uvádějí data odděleně. Důležité rovněž je, jakou metodou se kde zjišťuje zastoupení náboženství v obyvatelstvu. Spolehlivost a přiměřenost metod a kvalita získaných informací je dána vědeckou úrovní postupu, ale také možným následným ideologickým zkreslením korektně získaných informací při jejich předávání veřejnosti. Náboženství a politika jsou dodnes ve značné části států světa provázány a politické zájmy mohou vést ke zkreslování údajů ve prospěch nebo v neprospěch náboženství vůbec nebo jednotlivých jeho směrů. Jistou potíž také tvoří některé chudé země, kde se výzkumy nekonají a religiozita se tam pouze odhaduje. Při posuzování informací o zastoupení jednotlivých náboženských směrů je nutno pamatovat na to, že čím větší je měřítko, tím menší je

28

Globální geografie současného náboženství

přesnost. Při vytváření náboženské mapy světa (obr. 1) je zvykem pro přehlednost označit území každého státu na mapě jednou barvou, přičemž pro některé země je to výstižné, např. v Saúdské Arábii je zastoupen pouze sunnitský islám. U zemí nábožensky pestrých barvu určí nejsilněji zastoupené náboženství (nebo směr v něm), přičemž nemusí jít zdaleka ani o polovinu obyvatel (USA). Až když se zmenší měřítko a uvede se např. náboženská mapa Evropy, je možno barevně odlišit dílčí regiony nebo zastoupení např. dvou vyznání či dvou různých postojů k náboženství (včetně postoje, který se v českých přehledech uvádí pod záhlavím „bez vyznání“). (Viz obr. 1 v příloze za str. 32.)

3.2 Náboženství v singuláru a plurálu Komparace náboženství a jejich pozice v jednotlivých regionech a ve světě předpokládá jeho pluralitu a diversitu. Pokládá se za samozřejmé, že jsou různá náboženství a že jsou mezi sebou v nějakých vztazích (koexistence, konflikt, dialog, sdílení apod). Podobně jako latinské slovo religio v původním římském užití, tak ani české slovo nábožen ství nemá samostatný tvar plurálu. To, že existují vedle sebe jednotlivá náboženství, každé charakterizované náboženskou komunitou, její organizací a působením náboženských autorit, regionem, posvátnou literaturou (jde-li o náboženství literárně fixované), doktrínou či mytologií a rituálem, je relativně pozdní, spíše novověké pojetí. Při tomto objektivovaném a zvěcnělém pojetí ustupuje náboženství definované jako vztah a děj. Nepřihlíží se k jeho personálnímu a procesuálnímu charakteru. Za samozřejmou se považuje existence takových celků, jako je čínské tradiční náboženství, hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství a islám. Dodávají se ještě archaická etnická náboženství označovaná někdy ne zcela korektně jako kmenová či domorodá. To se v současné diskusi prokazuje jako umělé. Každé z takto určených náboženství má rozostřené hranice, u některých se náboženství prolíná s filosofií, životním stylem, mimovědeckou terapií apod. V případě hinduismu jde spíše o zvnějšku stanovené označení pro okruh nepřesně určených náboženství.1 Hranice náboženských identit jsou pružné a historicky proměnlivé, do jisté míry prostupné. 1

Martin FÁREK: 2006.

Náboženská charakteristika světadílů

29

Ta část současné religiozity, již tvoří směry nové svým původem, nové v daném prostředí, nebo nově úspěšné směry staršího původu, se v globálních přehledech jeví jako nepřítomná. Ztrácí se mezi miliardami křesťanů a muslimů a stamiliony lidí hlásících se k dalším velkým náboženstvím. Někdy jsou pohlceny směry, na něž navazují. Některé alternativní a atypické směry vycházející z křesťanství jsou započítány ke křesťanství, jiné podle libovůle ustavené jako samostatná minoritní náboženství. Zvláštní místo mají náboženství nevhodně označovaná jako synkretická, jež je nesnadné někam přiřadit.

3.3 Náboženská charakteristika světadílů 2 3.3.1 Severní Amerika Původní náboženství Severní Ameriky, Kanady a Spojených států amerických dnes zastupují severští Inuité a indiánské národy rozptýlené po celém území. Zacházení přistěhovalců s nimi vedlo u četných národů k jejich vykořenění a ke ztrátě vazby na tradici. Jen některá etnika si uchovala vlastní náboženství, které pak s nimi prochází proměnami v dalších staletích. Některé obřady, zvyky a postoje překračují původní hranice a formuje se panindiánská religiozita. Plná tolerance úřadů k náboženským projevům původních obyvatel USA je nového data. Zajišťují ji až zákony z let 1978 a 1994. Část původních obyvatel prošla christianizací, přičemž výsledkem jsou někdy eklektické kulty.3 První vlna přistěhovalectví z Evropy souvisela s náboženskými vyznáními, která v katolické ani protestantské Evropě nebyla tolerována. Severní Amerika se stala útočištěm pietistických, probuzeneckých

Za spolehlivý, často aktualizovaný elektronický zdroj informací o náboženství v jednotlivých zemích se pokládá CIA World Factbook, https://www.cia.gov/library/publications/theworld-factbook/fields/2122.html; údaje z jiných dále uváděných pramenů jsou s ním konfrontovány. 3 Přehledově a aktuálně i na základě terénních výzkumů Livia ŠAVELKOVÁ: „Religiozita Indiánů Severní Ameriky“, Dingir 4 (2008), s. 122–125; širší přehled se třemi podrobnějšími popisy tradičních přesvědčení a praktik, jakož i změn v současném světě (do začátku 90. let minulého století) Åke HULTKRANTZ: Domorodá náboženství Severní Ameriky: síla vizí a plodnosti, Praha: Prostor, 1998. 2

30


a evangelikálních křesťanů4 a místem vzniku letničního křesťanství v těchto kruzích. Na začátku 20. století se v tomto prostředí zformovalo fundamentalistické hnutí. V prostředí tzv. biblických konferencí reagujících na dobově převládající liberální protestantismus byla formulována alternativní kréda, niagarské (1878) a pětibodové (1895) zdůrazňující neomylnost Bible a požadující její (domněle) doslovný výklad. K jednotlivým tématům agendy těchto konferencí byla vydána série brožur se společným názvem celé řady The Fundamentals. Byly financovány prezidentem ropné společnosti Unocal Lymanem Stewartem a mohly proto být rozesílány zdarma na miliony adres. Fundamentalismus (nazvaný tak podle názvu série brožur) si ponechal tuto sociálně-ekonomickou a z toho vyplývající politickou vazbu a k náboženské přibral i konzervativní politickou agendu, např. nízké daně, minimální pravomoci Unie, odmítání rovnoprávnosti žen, odmítání rasové integrace, odmítání státní registrace párů stejného pohlaví apod. Jejich zahraničně-politická agenda zahrnuje mj. přehodnocení smluv o kontrolovaném omezení strategických zbraní. Nejsilnějším vyznáním v USA jsou římští katolíci. Desítky milionů příslušníků však mají i konfese jinde ve světě menšinové, především baptisté a metodisté. K americké náboženské pluralitě se připojila i další křesťanská vyznání. Anglikáni se etablovali jako protestantská episkopální církev. Přistěhovalci z částí Evropy mluvící jinými jazyky než angličtinou, přinesli s sebou svá vyznání, např. luterství nebo pravoslaví. Další obohacení současné americké náboženské scény přinesly miliony Židů a přistěhovalci z Asie, hinduisté a zejména buddhisté. Silnou vazbu na ideje inspirující Prohlášení nezávislosti (1776) a Ústavu (1787) má svobodné zednářství, které sice není náboženství, ale je propojeno s hermetickým duchovním proudem.5 V mimokřesťanských směrech orientálního i západního (hermetického) původu hledala zázemí i americká kontrakultura. V tomto prostředí vzniklo např. hnutí New age a spirituálně laděná transpersonální psychologie.6 Za typické pro evangelikální křesťany se považuje především (plnoprávné) členství ve sboru, resp. církvi na základě konverze. Letniční křesťanství obvykle vychází z tohoto základu a navíc zdůrazňuje aktuální působení Duch svatého, např. přítomnost prorokování a udzdravování i v dnešních církvi. 5 Miloš MRÁZEK: „Americký svatý experiment“, Dingir 2 (2006), s. 44–47. 6 Jiří MOTL a Martin NOVÁK: „Náboženský rozměr kontrakultury“, Dingir 2 (2006), s. 52–53. 4


31

3.3.2 Latinská Amerika Latinská Amerika od mexických hranic s USA po Ohňovou zemi prošla odlišným náboženským vývojem a náboženská situace je tam dnes jiná. Střední a Jižní Amerika byla dobyta katolickými Španěly a Portugalci. U části původních obyvatel narazili na rozvinutou civilizaci. V mnohem větší míře došlo k asimilaci než k vysidlování a vyvražďování Indiánů, jak tomu spíše bylo v Severní Americe. Indiáni byli zotročováni latifundisty, ale zachraňováni některými církevními činiteli, jejichž příkladem může být i literárně činný Bartolomeo de Las Casas.7 V Mezoamerice kulturní a náboženskou pluralitu rozšířili ještě otroci afrického původu a jejich potomci. Vývoj od Mexika na jih vyústil v silnou převahu římskokatolické církve, prokazující jistou volnost vůči své evropské domovině. Postupně se odklonila od náboženské obhajoby držitelů ekonomické a politické moci a odkazování trpících na záhrobní blaženost a zaujala politickou pozici ve prospěch sociálních vrstev vytlačených na okraj společnosti v podobě takzvané teologie osvobození,8 která není jen teologií jakožto akademickou disciplínou,9 ale i praxí. V křesťanském spektru Latinské Ameriky se v posledních letech prosazují rovněž evangelikální a letniční protestantské směry importované především z USA. Významný podíl na religiozitě této oblasti mají eklektické kulty propojující indiánské, černošské a křesťanské náboženské prvky. Afrobrazilské náboženství candomblé se rozšířilo i do dalších latinskoamerických zemí. Náboženství obklopené senzačními historkami, označované jako vodun, případně vúdú má kořeny v Africe a zejména na Haiti se propojilo s dalšími etnickými a náboženskými prvky. Rovněž náboženství santería smísilo prvky africké (konkrétně jorubské), indiánské a hispánské katolické a jeho domovem je zejména karibská oblast. Další podoby míšení a adaptace tradičních náboženských prvků v tomto prostředí dokumentuje publikace David Carrasco: Náboženství Mezoameriky.10 Překlad jeho textu s informativním úvodem Bartolomé de LAS CASAS: O Zemí indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější, Praha: Lidová demokracie, 1954. 8 Vít URBAN: Katolická radikální levice v Latinské Americe šedesátých let, Mezinárodní politika, 3 (2001), s. 8–9 (stručná neteologická informace o tomto hnutí). 9 Teologický základ této teorii a praxi poskytl německý autor, jehož hlavní dílo je k dispozici v češtině: Johann Baptist METZ: Úvahy o politické teologii, Praha: ISE, 1994. 10 David CARRASCO: Náboženství Mezoameriky: Kosmovize a obřadní centra, Praha: Prostor, 1998, zejm. kapitola 5 „Mezoamerika a Nový svět: kolonialismus a tvůrčí přístup k rozmanitým náboženským vlivům“, s. 163–201. 7

32


3.3.3 Evropa Je-li řeč o Evropě, případně též o evropských hodnotách, míní se Evropou útvar spíše politický, popřípadě kulturní než geografický. Konvenční rozdělení euroasijského kontinentu Uralem a Kavkazem se pro tyto úvahy jeví jako nepodstatné. Mluví-li se o křesťanské Evropě, je jeden z evropských po staletí křesťanských národů, Rusové, rozdělen hranicí Evropy a Asie. Dva další křesťanské národy, jeden jako vůbec první v dějinách se státně uznaným křesťanstvím (deset let před Římskou říší) jsou Arméni a Gruzíni, které ovšem libovůle geografů umístila do Asie. Naproti tomu křesťanská Evropa byla po celé své doložené dějiny rovněž židovskou Evropou. Minority sefardských a aškenázských Židů zřetelně spolutvoří evropskou tradici. Rovněž tradiční islámské enklávy v Evropě rozbíjejí nábožensky monolitní ideologický obraz Evropy (asi milion Baškirů na jihovýchodě evropské části Ruska, polští Tataři, Bosňané, asi polovina Albánců, kosovští Albánci, Turci v evropské části Turecka a jako minority jinde na Balkáně). Křesťanská vyznání jsou rozložena v Evropě tak, že sever (skandinávské země a dvě země baltské, Lotyšsko a Estonsko) je převážně luterský, v Německu jsou přibližně napůl zastoupeni evangelíci (převážně luteráni, ale též unionovaní a reformovaní) a katolíci. Podobně je mezi katolíky a reformované rozděleno Švýcarsko. Střední Evropa, západ Balkánu (Slovinsko, Chorvatsko, část Albánie) a pak dále národy západní a jihozápadní Evropy jsou převážně katolické, i když římští katolíci v nich netvoří vždy většinu obyvatelstva. Ve východní a jihovýchodní Evropě převládá pravoslavné křesťanství (viz obr. 2). Religiozita v Evropě vykazuje při vší etnické a politické příbuznosti evropských národů propastné rozdíly. Ukazatele jako počet lidí, kteří se hlásí k nějakému náboženskému směru nebo počet respondentů věřících v Boha (s potížemi spojenými s touto otázkou) se zásadně liší i v sousedních zemích, jako je např. Česko a Polsko. Bohužel však nejsou k dispozici spolehlivé, stejnou metodou získané údaje za všechny evropské státy. Jak ukazuje obr. 3, jsou náboženské postoje silně zastoupeny zejména v Polsku, Irsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku, na Maltě a na Kypru. Nejvíc osob v Boha nevěřících je v zemích jako Estonsko, Česko, Nizozemsko a skandinávské země. Z tohoto přibližného přehledu je zřejmé, jak uspěchané jsou odhady, že by takto měřená religio zita měla souviset např. s politickým vývojem, s příslušností k západnímu (katolickému a protestantskému) či východnímu (pravoslavnému)


33

vyznání a typu evropské kultury. Diskutabilní je role převažujícího vyznání: v zemích s převahou křesťanství reformačního typu se podle prozatímních údajů jeví náboženská angažovanost obyvatelstva nižší, ale není to jednoznačné. Výjimkou je právě Česko. Pro odpověď na legitimní otázku, co je příčinou někde vysoké a někde nízké religiozity, ještě chybí přesné údaje za všechny evropské (a jistě nejen evropské) státy a podrobná znalost detailněji rozlišených postojů k náboženství a motivací. Zde je pole pro možné další výzkumy, které se však z hlediska předpokládaných prostředků jeví jako málo pravděpodobné11 (viz obr. 3). 3.3.4 Asie Asie je nábožensky nejpestřejší částí světa. Přehlížena bývá křesťanská složka asijského obyvatelstva, především desítky milionů Rusů v asijské části Ruska. Křesťanství převládá v několika asijských zemích: v Gruzii, Arménii, i na Filipínách. Silně je zastoupeno v Libanonu (kolem 40 % obyvatel), nově také (jako výsledek misijního působení) v jižní Koreji (pravděpodobně jako nejsilnější náboženská skupina, který předběhla tradiční buddhismus). V Asii, na Arabském poloostrově, se zrodil a odtud dále expandoval islám. Výrazně převažuje ve všech arabsky mluvících zemích s výjimkou Libanonu, kde je muslimů kolem 60 %. Ve střední Asii je skupina států se silně zastoupeným islámem, např. nerozlehlejší vnitrozemský stát světa Kazachstán (ovšem s řídkou populací). V Indické republice tvoří muslimové nejpočetnější náboženskou menšinu pohybující se kolem 130 milionů obyvatel (13 %). K širší indické kulturní oblasti ovšem ještě patří Pákistán se 170 miliony a Bangladéš s bezmála 130 miliony muslimů. Nejvíce muslimů (přes 200 milionů) žije v Indonésii. Počet muslimů na světě pravděpodobně přesahuje miliardu. Indonésii tedy obývá kolem pětiny všech muslimů. Zvlášť musí být zmíněna Čína. Do komunistické éry vstoupila tradiční náboženství ochuzená o konfuciánství, jehož kult tam zanikl se změnou zřízení z císařství na republiku (císařští úředníci byli též vykonavateli kultu), i když Konfuciovy ideje se pokládají stále za inspiÚdaje za země Evropské unie před rozšířením do střední a východní Evropy Gerhard ROBBERS: Stát a církev v zemích EU, Praha: Academia 2001; zastoupení křesťanských vyznání ve světě zejm. podle Pavel FILIPI: Křesťanstvo: statistika, charakteristika křesťanských církví, Brno: CDK, 1996. 11

34


rativní a konfuciánská tradice je součástí čínské kultury a kultury sousedních národů. Čínské tradiční náboženství od r. 1913 reprezentuje náboženský taoismus odlišný od taoismu filosofického a částečně splývající s neurčitým lidovým náboženstvím. Do nové éry vplynul též buddhismus, který vstoupil do Číny na začátku našeho letopočtu. V novověku se v Číně etablovalo bez valného úspěchu křesťanství, získáním nového území na severozápadě po II. světové válce se součástí čínského náboženského spektra staly miliony muslimů. Po éře potlačování náboženství ve smyslu oficiální ateistické ideologie se situace v posledních letech mění. V roce 2007 byla zahájena nová politika stranického a státního vedení zaměřená na podporu náboženství. Náboženství byla oficiálně prohlášena za významný prvek občanského života. Omezením čelí náboženství, která mají vedení v zahraničí, to se dotýká především římských katolíků, jimž není umožněn oficiální kontakt se Svatým stolcem. Oficiální stanovisko nabízí publikace Svoboda náboženské víry v Číně, označovaná též někdy jako Bílá kniha; je dostupná elektronicky.12 V tomto období se objevily nové informace. které znásobují údaje o počtu nábožensky orientovaných obyvatel. Uvádí se 200 milionů buddhistů, 160 milionů taoistů. Počet křesťanů podle nových údajů stoupl na 40 milionů. Současnou religiozitu Asie dokreslují země s převládajícím buddhismem, ať již théravádovým nebo mahájánovým, případně vadžrajánovým,13 Myanmar, Kambodža, Thajsko, Laos, Vietnam, Srí Lanka. O 127 milionech etnicky téměř homogenních obyvatel Japonska se uvádí, že jsou značně sekularizováni. Významná většina obyvatel je spojena s původním náboženstvím šintó a s různými směry a školami buddhismu s tím, že v životě jednotlivců se obě náboženství střídají a doplňují. Obvykle však tato přítomnost tradičních směrů neznamená nějakou náboženskou organizovanost. White Paper – Freedom of Religious Belief in China, http://www.china-embassy.org/eng/ zt/zjxy/t36492.htm; text je z října 1997, datum poslední aktualizace zdroje neuvedeno. 13 Théraváda, literárně nejdříve kodifikovaný směr buddhismu se zdůrazněnou rolí mnichů, uváděný jako střízlivý a racionální, mahájána, bohatě rozrůzněný směr se silně zdůrazněným obrazem bódhisattvy, bytosti dosahující probuzení, ale vracející se do koloběhu životů na pomoc cítím tvorům, zahrnuje např. školu čisté země, v níž má bódhisattva Amida roli téměř spasitelskou a školy zenového buddhismu s propracovanými metodami meditace. Vadžrajána se někdy považuje za součást mahájány, někdy je uváděna jako třetí směr buddhismu používající jógické metody a zdůrazňující roli guru (lamy), duchovního mistra. 12


35

3.3.5 Afrika Především sever Afriky byl záhy islamizován. Egypt měl dávnou vlastní kulturu, kterou zasáhl vliv helénismu (s významným centrem na severním pobřeží, Alexandrií) a jež vplynula do křesťanství, které se v Egyptě brzy ujalo a zřejmě již od 3. stol. tu začínají dějiny křesťanského mnišství (a řeholního života). Na severu kontinentu žila vedle nich další etnika s vlastními jazyky a kulturou, která rovněž přijala již v 7. století islám a s ním i arabštinu. V jedné ze zemí Afriky se ujalo již ve 4. století křesťanství a dodnes tam převládá. Je to Etiopie. Židé a křesťané žijí po staletí jako menšiny v islámské části Afriky vedle islámské většiny. Např. maročtí Židé vytvořili svébytnou kulturu. Egyptští křesťané, zejména Koptové, tvoří přibližně 10 % obyvatelstva Egypta. V dalších částech Afriky, v jejím středu a na jihu, je přítomnost tohoto náboženství výsledkem novodobého misijního působení v souvislosti s politickým a ekonomickým vlivem evropských koloniálních mocností. V subsaharské Africe se silně uplatňují dvě misijní náboženství, křesťanství a islám. Z křesťanství se projevují vyznání v závislosti na misijním působení. Křesťany jsou většinou rovněž přistěhovalci z Evropy, resp. jejich potomci, nejsilněji Búrové v Jihoafrické republice, kteří jsou potomky Nizozemců a jsou převážně reformovaného vyznání. Rovnoměrně jsou mezi africkými křesťany vzešlými z novověké misie rozloženi římští katolíci a různá vyznání reformačního typu. O těchto církvích lze souhrnně, bez velkého zjednodušení říci, že jsou věroučně a morálně konzervativní, ale na druhou stranu sociálně angažované ve prospěch chudých a kritické k bohatému Západu. V Africe vznikly a působí také místní formy křesťanství, které se pokládají za nezávislé na obvykle uváděných hlavních směrech (viz obr. 4). Původní náboženství národů subsaharské Afriky jsou dnes potlačena misijními vlivy a modifikována vlivem moderní civilizace. Se svými odhadovanými 70 miliony příslušníků činí 12 % obyvatel Afriky. Jak ukazuje mapa, silněji, i když nikde většinově, jsou zastoupena na Madagaskaru, ve Středoafrické republice, Kamerunu, Beninu, Togu a na Pobřeží slonoviny. Některá částečně dnes již opuštěná náboženství přišla s africkými otroky do Severní a Střední Ameriky a žijí tam svůj exilový či diasporní život ve spojení s náboženskými motivy tamních původních obyvatel a obyvatel evropského původu.

36


3.3.6 Austrálie Současná náboženská scéna Austrálie je pokračováním historie původního obyvatelstva a osidlování zpočátku z britských ostrovů, později z různých částí světa včetně sousední jihovýchodní Asie. Podle dostupné informace ze sčítání lidu r. 200114 se k praktikování tradičního náboženství původních obyvatel hlásí 0,03 % obyvatel Austrálie. Výrazná většina jich je christianizována, část je vykořeněna, žijí na předměstích v bídných podmínkách bez kontaktu se svou tradicí a bez jakéhokoli náboženství. Mezi přistěhovalci a jejich potomky dominují dvě podoby křesťanství, církev římskokatolická a anglikánská. Zastoupeny jsou další křesťanské církve a mimokřesťanská náboženství zejména u přistěhovalců z Asie (buddhisté, muslimové, hinduisté). Tamní židovská komunita, pokud jde o osoby, které už tehdy žily v Austrálii, nebyla přímo zasažena nacistickou genocidou, přesto však jde o méně než půl procenta obyvatel. Od sedmdesátých let 20. století dramaticky roste počet lidí, kteří se nehlásí k žádnému náboženství.

3.4 Poznámky k současnosti významných náboženských směrů dnešního světa Religionisté a ještě častěji autoři tematicky blízcí religionistice, avšak postrádající kritický přístup k metodologii rádi sestavují tabulky s počty stoupenců omezeného okruhu náboženství. V tabulkách se obvykle vyskytuje několik náboženství, jimž se připisují stamiliony přívrženců, včetně dvou, jež překročila miliardu. Tabulky však není možno brát nekriticky. Vlivná badatelská a dialogická iniciativa německého teologa Hanse Künga spojená s nadací Weltethos a s parlamenty náboženství světa uvádí sedm okruhů s ambicí pokrýt vše, nebo vše podstatné.15 Jsou to údajná kmenová náboženství a pak dále hinduismus, čínské náboženství, buddhismus, židovství, křesťanství a islám. Elektronický zdroj na adrese Adherents.com není spojen s žádným univerzitním religionistickým pracovištěm. Uvádí o sobě, že usiluje o neutralitu a že získává Podle dokumentu US Departement of State – International Religious Freedom Report – Australia, http://www.state.gov/g/drl/rls/irf/2003/23821.htm, aktualizováno 8. 7. 2009. 15 Hans KÜNG: Po stopách světových náboženství, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. 14

Poznámky k současnosti významných náboženských směrů dnešního světa

37

a srovnává informace z více než 43 tisíc zdrojů. Připouští, že nejde o definitivní počty, má však jít o kvalifikované odhady a o nejobsáhlejší informace na internetu. Z tohoto zdroje pochází tabulka s 21 zvolenými náboženskými směry uspořádaná sestupně podle počtu stoupenců.16 Křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Islám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sekulární/nenáboženský/agnostický/ateistický postoj . . . . . . Hinduismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čínské tradiční náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Buddhismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Primární, domorodá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Africká tradiční & diasporní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sikhismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čučche . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spiritismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Judaismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bahá’í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Džinismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šintó . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cao Dai . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zoroastrismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tenrikjó . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Novopohanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Unitařství – Universalismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rastafarianismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Scientologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2,1 miliardy 1,5 miliardy 1,1 miliardy 900 milionů 394 milionů 376 milionů 300 milionů 100 milionů 23 milionů 19 milionů 15 milionů 14 milionů 7 milionů 4.2 miliony 4 miliony 4 miliony 2.6 milionů 2 miliony 1 milion 800 tisíc 600 tisíc 500 tisíc

Tab. 1 Odhady počtu stoupenců významných náboženství (upraveno) http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html

Tabulku lze přijmout s několika výhradami. Výraz „hinduismus“, jak již jsem uvedl, je dnes pokládán spíše za zvnějšku aplikovaný výraz pro pokrytí různých indických náboženských tradic, přičemž je nesnadné rozhodnout, zda např. vaišnávské nebo šaivistické náboženství do tohoto celku patří a např. sikhismus nebo džinismus (uvedené zde samostatně) nikoli. Bahá’í, spiritismus, novopohanství, rastafarianis16

http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html

38


mus a scientologie jsou náhodně vybrány z okruhu nových náboženských směrů, který je jistě problematický. Nepochybně najdeme směry s několikanásobně větším počtem stoupenců než je v tabulce uváděných 500 tisíc scientologů, např. kolem 7 milionů svědků Jehovových, kteří tam jako samostatná skupina uvedeni nejsou a jsou zřejmě anonymně začleněněni k neznámé skupině. Z tabulky není zřejmé, co řadit k „primárním, domorodým“ a co k „africkým tradičním“. Výraz „domorodý“ je překonaný. Pokud jde o „primární“ či podle jiné terminologie „archaická“ náboženství, africká tradiční k nim zcela jistě patří. Umístění japonského náboženského hnutí Tenrikjó z 19. století do tabulky samostatně a vynechání jiného, též novodobého donedávna významného hnutí uváděného jako Óm šinrikjó (řazeného obvykle k buddhismu) ukazuje nesystematičnost tohoto třídění. Zcela mimo kontext je zařazení Čučche (v anglicky psaných textech obvykle transliterováno jako Juche) mezi náboženství. Jde o oficiální ideologii severokorejského neostalinského režimu, která sice pokládá spor materialismu s idealismem za překonaný, ale v níž bychom sotva našli náznak něčeho náboženského, pokud nemíníme kvazireligiózní kult vůdce. K pozici ostatních náboženství, pokud to už nebylo řečeno, můžeme uvést několik upřesnění či doplnění: Křesťanství je stále rostoucí náboženství, i když se vyslovuje hypotéza, že jeho současný přírůstek je nižší než přirozený přírůstek generační. Křesťanství ztrácí pozice, zejména u nejmladší generace v oblasti, kde je po staletí doma, především v mnoha evropských zemích, uchovává však vitalitu v některých částech světa, především v Latinské Americe. Uvedený počet je získán z různě hodnotných zdrojů a nevystihuje rozdíly mezi lidmi přidruženými ke křesťanství křtem, lidmi, kteří se jako křesťané identifikují, a lidmi, kteří jsou v pravidelném kontaktu s křesťanskými církvemi. Islám expanduje od svého založení, dnes získává nová území a nové okruhy lidí, např. v Africe. Uvedený počet zahrnuje všechny směry sunnitského (75 %) a šíitského (10–20 %) směru islámu, zřejmě včetně ismailitů, alawitů a drúzů. Odhady ve zde uvedených pramenech17 ovšem kolísají od 1 po 1,8 miliardy muslimů, což je na pováženou. Hinduismus, pokud takto shrneme (některé) indické náboženské tradice, zahrnuje především čtyři náboženské směry, vaišnávský, šaivis17

Viz odkazy 44 a 58.

Poznámky k současnosti významných náboženských směrů dnešního světa

39

tický, šaktický a smartský, a spolu s nimi různé menší alternativní skupiny, které se odchylují od sdílených prvků. Každý směr má svou tradici a posloupnost duchovních učitelů. V Indii činí hinduisté přibližně 80 % obyvatel. Kromě komunit Indů v jiných zemích a západních stoupenců hinduismu v kontextu nových náboženských směrů je hinduismus doma v některých částech Indonésie, kde pod označením agama hindu dharma zahrnuje 3 % z jejích 237 milionů obyvatel. Buddhismus má odhady stoupenců značně nejisté zejména vzhledem k měnícím se a ne příliš spolehlivým údajům za Čínu. Rozdíly by mohly činit i více než 100 milionů buddhistů. Sekularizační tendence zasáhla aspoň některé země se silně zastoupeným buddhismem, spíše pod vlivem převzatých západních ideologií (marxisticko-leninské a liberální) než v návaznosti na domácí zdroje. Je pravděpodobné, že buddhistů v Číně a Japonsku, zřejmě i v Koreji ubylo. Je ovšem možné, že v posledních letech zažívá čínský buddhismus renesanci. Naproti tomu v oblasti západní, dříve dominantně křesťanské civilizace, buddhismus nápadně roste, nikoli pouze díky přistěhovalectví, nýbrž ve značné míře z obyvatelstva domácího původu. Začíná se vážně mluvit o další větvi buddhismu vedle théravády a mahájány, o západním buddhismu, resp. lókajáně. Judaismus je se svými obvykle uváděnými 14 miliony příslušníků nesouměřitelný s předchozími náboženskými směry. V tabulkách bývá uváděn mj. pro své významné geografické rozšíření. Kromě Izraele je všude menšinou, často nepatrnou, ale židovská diaspora je rozšířena v četných zemích všech obývaných kontinentů. Číslo je odhadnuto, protože neexistuje žádná centrální evidence členů židovských obcí různých směrů. Podobně jako jiná náboženství má i judaismus rozostřené hranice vzhledem k různým vzájemně se uznávajícím a neuznávajícím skupinám, jako jsou mesiánští Židé, humanistické židovské obce, karaité nebo samaritáni. Je třeba též konstatovat, že diasporní Židé (a následkem toho i přistěhovalci do Izraele) se sice počítají nejen k židovskému náboženství, ale i k národu, ale přitom jde o společenství etnicky pestré. Jde o národ ve specifickém náboženském smyslu. Primární a „africká tradiční“ náboženství – sečteme-li ze shora uvedených důvodů zbytečně oddělené skupiny z tabulky, vychází nám překvapivě vysoký počet 400 milionů stoupenců archaických náboženství, nesouhlasný s jinými prameny. Tato oblast je nesnadná k prozkoumání a religionistika je tu odkázána na etnologii, kulturní antropologii a na případné domácí zdroje.

40


3.5 Interpretace údajů Geografie náboženství ukazuje, že v současnosti, stejně jako v minulosti, je zavádějící redukovat náboženství na osobní prožívání vztahu k transcendenci. Jeho sociální útvary jsou v interakci s mimonáboženskými sociálními útvary významnými ekonomicko-politickými aktéry. Proto jsou tyto údaje podobně jako data o etnickém složení populace předmětem zájmu. Nové, nečekané informace na toto téma se dostávají na první stránky novin. Údaje o náboženské příslušnosti obyvatelstva jsou běžnou součástí politické geografie. Nemohou být vytrženy z historické souvislosti. Mapy, grafy a tabulky s nekončící snahou o přesnost, pokud bychom při nich s uspokojením setrvali, by mohly fenoménu náboženství odejmout jeho historickou naléhavost. Neměly by ani religio nistického, natož filosofického vykladače těchto jevů imunizovat vůči otázkám sociální role náboženství na historické cestě lidstva.

255

Jmenný rejstřík

Jmenný rejstřík (Čísla v kurzivě odkazují na text v poznámkách pod čarou na příslušné straně)

Abbas, Malik Zafar 193 Abbás, Mohammad 117 Abraham 104, 233 Adamec, Josef 164 Adžán Čá 183 Agrippa von Nettesheim, Heinrich Cornelius 123, 132 Akbar, Džaláluddín Muhammad 221 Alexandr Makedonský 169, 221 Alleau, René 127 Alphons Louis Constant viz Lévi, Eliphas Amerling, Karel Slavoj 138 Anderson, James 94 Andreae, Johann Valentin 43, 134, 164 Antalík, Dalibor23, 144 Arendtová, Hannah 63 Arienová, Angeles 150 Asklépios 122 Assagioli, Roberto 62 Ašóka 169, 220 Augustinus Aurelius 151 Babyrádová, Hana 17 Bacon, Francis 124 Balabán, Milan 121 Bar Kochba 109, 221 Baradai, Jakub 73 Barks, Coleman 233 Barth, Karl 66 Bartolomeo de Las Casas 31 Bebbington, David W. 93

Bedřich Falcký 134 Benedikt XVI. 82, 236 Bennett, Charles Henry Allan viz Metteyya, Ananda Berďajev, Nikolaj 62, 77 Berlusconi, Silvio 140 Besantová, Annie 154 Bessarion, Basilios 122 Blake, William 133 Blavatská, Helena Patrovna 133, 154, 196 Blond, Philip 62 Bloom, Alfred 193 Bohlen, Cornelius 166 Böhme, Jakub 43, 132n, 140 Bor, D. Ž viz Zadrobílek, Vladislav Bouzek, Jan 142 Bowie, Fiona 150 Bruno, Giordano 61, 123, 125, 222 Brunton, Paul 175 Bryant, M. Darrol 199, 200 Brzáková, Pavlína 150 Buber, Martin 112, 231 Buddha Gautáma 169, 192 Budil, Ivo T. 150 Bulgakov, Sergej Nikolajevič 77, 211 Bultmann, Rudolf 60 Bulwer-Lytton, Edward 145 Burckhardt, Carl 66, 115 Burckhardt, Titus 115, 127 Carnap, Rudolf 22 Carrasco, David 31

256 Carroll, Debra C. 149 Castaneda, Carlos 149 Cauvin (Kalvín), Jean 88, 89, 91 Cayce, Edgar 196 Clément, Olivier 78, 214, 237 Comte, Auguste 124 Coomaraswamy, Ananda 66 Cromwell, Oliver 89 Cromwell, Richard 89 Crovetto, Helen 220 Crowley, Aleister 126, 129, 131, 180 Cunningham, Conor 66 Čandragupta Maurja 169 Čechurová, Jana 139 Čhögjal Namkhai Norbu 184 Čhögjam Trungpa 184n Činmoj (Chinmoy) 178n David-Néelová, Alexandra 180n, 181 Dawkins, Clinton Richard 58, 224 Debailly, Sei Yu 186 Decius 221 Démokritos 55 Derrida, Jacques 66 Dévi, Matadži Nirmala 179 Diocletianus 221 Dionysios Areopagita 132 Doležal, Stanislav 184 Drápal, Dan 98 Drtikol, František (Fráňa) 184 Dugin, Alexandr Geljevič 146 Duka, Dominik 84 DuQuette, Lon Milo 126 Dvořák, Stanislav 202 Eliade, Mircea 23, 150, 171 Eliáš, Oldřich 141 Emahó (Donald Mantova) 151 Emerson, Ralph Waldo 170 Encause, Gérard viz Papus

Jmenný rejstřík

Enomiya-Lasalle, Hugo Makibi 194, 234 Ess, Josef van 102 Fabian, Michal 151 Faivre, Antoine 119n Fárek, Martin 14, 19, 28, 99, 154, 177 Farský, Karel 92 Feeney, Leonard 83 Fergusonová, Marilyn 197 Feyerabend, Paul K. 15, 62 Ficino, Marsilio 122n, 129 Fiedler, David 133 Fichte, J. G. 153 Filipi, Pavel 33, 70, 72, 74n, 77, 79, 88 Filón Alexandrijský 122 Finger, Joachim 166 Fischerová, Táňa 163 Florenskij, Pavel Alexandrovič 77, 211 Floss, Karel 19 Fludd, Robert 132 Fótios I. 74 Fox, Matthew 83, 100 Freesoul, John Redtail 149 Freud, Sigmund 62, 128 Frýba, Mirko (Kusalánanda) 182 Fukuyama, Francis 59, 60 Funda, Otakar A. 19, 60 Funk, Karel 184 Galerius 221 Galilei, Galileo 124 Gándhí, Móhandás Karamčand (Mahátma) 212 Garaudy, Roger 115 Gardner, Gerlad Brosseau 144 Gebser, Jean 124 Ginsberg, Allen 182, 189, 239 Gobbers 53 Godwin, Joscelyn 133

257

Jmenný rejstřík

Goethe, Johann Wolfgang 62, 155 Góvinda, Anágárika (Ernst Hoffman) 181 Green, Michael 233 Griffiths, Bede 194, 239 Guardini, Romano 62 Gudo Wafu Nishijima Roshi 187 Guénon, René 66, 114 Gueth, Anton Walther Florus viz Mahathera, Nyanatiloka Guru Nának 221 Hahnemann, Samuel 201 Halifax, Joan 189 Halík, Tomáš 60 Hall, Gerard 193 Hanuš, Jiří 17, 225 Harnack, Adolf 208 Harner, Michael J. 149 Harvey, Graham 143 Havlíček, Jiří 17 Hegel, G. W. F. 22n, 23, 61 Heidegger, Martin 23, 24 Heindel, Max 49, 135 Heinl, Emil 129 Heinlein, Robert A. 202 Heino, Harry 199 Heinze, Ruth-Inge 150 Hejbal, Dušan 86 Hejdánek, Ladislav 122 Heller, Jan 19, 232 Hermés Trismegistos 121n, 124, 229 Herzl, Theodor 109 Heydrich, Reinhard 78 Hoffman, Ernst viz Góvinda, Anágárika Hole, Günter 215 Honzík, Jan 187 Horkheimer, Max 24 Horyna, Břetislav 19, 26 Hošek, Pavel 14, 19, 95, 228 Hromádka, Josef L. 66 Hubbard, Lafayette Ronald 199

Huej Neng 186 Hultkranz, Ake 29 Hummel, Reinhard 17 Huntington, Samuel 113 Hus, Jan 42 Husserl, Edmund 23 Chávez, Hugo 210 Chlup, Radek 122 Chmelař, Ivo 141 Iamblichos 122 Iannaccone, Laurence R. 64 Ingerman, Sandra 150 James, William 25 Jan od Kříže 60 Jan Pavel I. 82 Jan Pavel II. 71, 72, 82n Jan XXIII. 80 Janeš, Bohuslav 138, 141 Jaspers, Karl 148, 171 Jeroným Pražský 42 Josef II. 43, 78, 137 Jung, Carl Gustav 62, 128n, 156, 171 Justinián 74, 221 Kabelák, František 141 Kaisen, mistr (Alain Krystaszek) 187 Kadowaki, Kakichi 194 Kalous, František 92 Kalvín, Jan viz Cauvin, Jean Kamenetz, Roger 193, 239 Kant, Immanuel 153 Kašpar, Miroslav 151 Kefer, Jan 141 Kepler, Johannes 132 Kerouack, Jack 182 Kircher, Athanasius 130 Kléméns Alexandrijský 122 Klement VIII. 102 Klinger, Jerzy 78

258 Kohout, Petr viz Lasenic, Pierre de Komenský, Jan Amos 42n, 90, 94, 132, 134 Konfršt, Jan 200 Konfucius 171, 172, 219 Konstantin I. 79, 221 Kornfield, Jack 239 Kotlarczyk, Mieczyslav Koukal, Aleš 193 Kozák, J. B. 123 Král, Oldřich 172 Kratochvíl, Zdeněk 127, 142, 194 Kristeller, Paul Oskar 123 Krišnamurti, Jiddu 154 Kropáček, Luboš 193, 208, 211 Krystaszek, Alain viz Kaisen, mistr Kryštof (Pulec) 73 Kubalík, Josef 191 Küng, Hans 6, 36, 102, 191n, 233n, 234 Kuras, Benjamin 227 Kusalánanda viz Frýba, Mirko Kusánský, Mikuláš 222 Kvasničková, Adelka 82 Kyša, Leoš 151 Lao-c’ 171, 172, 219 Lasenic, Pierre de (Petr Kohout) 141 Leeuw, Gerardus van der 23, 147 Lefébvre, marcel 81 Lenin, V. I. 203 Lennhoff, Eugen 136 Leonhardi, Adolf 140n Lessing, Gotthold Efraim 172 Lévi, Eliphas (Alphonse Louis Constant) 126 Lewis, Harvey Spencer 134 Linus II. 82 Loisy, Alfred Firmin 210 Losskij, Vladimir 214 Lovecraft, Howard Phillips 202 Luther, Martin 87, 91

Jmenný rejstřík

Lužný, Dušan 12n, 13, 46, 68, 189 Macy, Joanna 182, 189 Maháprabhu, Čaitanja 176 Mahariši Mahéš Jógi 178 Maharši, Ramana 175 Mahathera, Nyanatiloka (Anton Walther Florus Gueth) 180 Máchal, Jan 41, 146 Machálek, Vít 14 Majakovskij, Vladimir 203 Mantova, Donald viz Emahó Marek, Vlastimil 186, 198 Marie Terezie 137 Marx, Karl 59, 62, 189 Maryon, Edith 162 Maslow, Abraham 202 Matus, Don Juan 148 Maxmilián II. 43 McClen, David 53 Mello, Anthony de 235 Menandros I. 169 Mendel, Miloš 117, 211 Merton, Thomas 234n, 235 Metteyya, Ananda (Charles Henry Allan Bennett) 180 Metz, Johann Baptist 31, 84 Milbank, John 66 Miltner, Vladimír 169 Minařík, Květoslav 183 Moon, Sun Myung 105nn Moore, Thomas 129 Mormon 104 Motl, Jiří30 Moučka, Ladislav 129 Mrázek, Jiří 19 Mrázek, Miloš 30, 225 Müller, Joachim 166 Müller, Max 195 Müntzer, Thomas 208 Musil, Ivo 151 Nakonečný, Milan 121, 141

259

Jmenný rejstřík

Nasr, Seyyed Hossein 115 Nero 221 Nešpor, Zdeněk R. 13, 46 Neubauer, Zdeněk 124, 142 Newton, Isaac 62 Ngo Dinh Thuc, Pierre Martin 82 Nietzsche, Friedrich 62, 156 Nicholson, Shirley 150 Nisargadatta Maharádž 175n, 176 Noble, Ivana 25 Noel, Daniel C. 149 Novák,Martin 30 Nydahl, Ole 185 O’Conell, Joseph Thomas 99 O’Donohue, John 42 Ogyen Trinley Dordže 185 Órigenés 122 Osho (Bhagaván šrí Radžníš) 177 Ostřanský, Bronislav 117 Ottama, Ashin (Pavel Smrčka) 182 Otto, Rudolf 19, 23 Pahlaví, Muhammad Rezá 72 Panikkar, Raimon 192, 193, 195, 235 Papus (Gérard Encause) 126, 127, 140n Paracelsus (Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim) 124, 132 Partridge, Christopher 12, 68, 112, 143, 150, 191 Pasqually, Martinez dde 140 Patandžálí 174 Pavel VI. 80, 82 Pavel, apoštol 204n Pavlík, Matěj (Gorazd) 78 Pavlincová, Helena 19 Pearl, Eric 151 Pertold, Otakar 22 Petr Chelčický 42, 94 Petri, Catharose de 135

Pickstock, Catherina 66 Pico della Mirandola, Giovanni 123, 125, 130 Pitro, Martin 146 Pius X. 81 Pius XII. 83, 214 Platón 221 Pléthón, Georgios Gemistos 122 Plótinos 122 Podškubka, Jan 138 Pöhlmann, Horst Georg 59 Polo, Marco 170 Popper, Karl 15, 21 Porfyrios 122 Potter, Harry 202 Prabhupáda, A. C. Bhaktivédánta Svámí 176 Preisner, Rio 226 Putticková, Elisabeth 150 Radžníš, Bhagaván šrí viz Osho Rámakrišna, šrí 171, 175 Rangdžung Rigpä Dordže (XIV. karmapa) 185 Rataj, Tomáš 117 Reuchlin, Johannes 130 Ricci, Matteo 170, 172 Rijckenborgh, Jan van 135 Rist, Michael 162 Rittelmayer, Friedrich 159 Robberts, Gerhard 33 Robertson, Pat 210 Roger, Bernard 127, 128 Rosenkreutz, Christian 133n, 164 Rudolf II. 43 Rudolph, Kurt 122 Russel, Charles Taze 101 Russel, Pablo 151 Rutherford, Joseph 101 Řehoř Nysský 122 Říčan, Pavel 25, 89n

260 Said, Edward W. 168, 217 Saint Martin, Louis Claude de 140, 141 Sak, Petr 17 Salzberg, Sharon 239 Sartre, Jean-Paul 59 Satja Saí Bába 179 Saussay, Pierre Daniel Chantepie de la 23 Saussure, Ferdinand de 23 Sebottendorf, Rudolf von 145 Seung Sahn 186 Shalomi, Zalman Schachter 238 Shigeto Oshida, Vincent 194 Schelling, F. W. J. 132, 153 Schiller, Friedrich 155 Schindling, Anton 56 Schmid, Georg Otto 166 Schopenhauer, Arthur 170 Schuon, Fritjof 66, 115 Schwaller De Lubicz, R. A. 133 Schwarzkopf, Friedmann 153n Silva, José 200 Simosová, Miriam viz Starhawk Sivaraksa, Sulak 189 Sixtus V. 102 Skalický, Karel 19 Smith, Huston 115, 191 Smith, Joseph 104 Smith, Wilfred Cantwell 19, 195 Smrčka, Pavel viz Ottama, Ashin Snyder, Gary 182, 189 Sogjal rinpočhe 184 Sóka Gakkai 189 Sokal, Alan 20 Solovjov, Vladimir 211 Sommerová, Dominika 151 Souzenelle, Annick de 237 Spinoza, Baruch 61 Spousta, Jan 17 Srb, Tomáš 137 Starhawk (Miriam Simosová) 144

Jmenný rejstřík

Steiner, Rudolf 135, 152nn Stewart, Lyman 30, 209 Stietencron, Heinrich von 192 Stirner, Max 156 Suzuki, Daisetsu Teitaró 181n Swedenborg, Emanuel 133, 140 Šankara 115, 220 Šavelková, Livia 29 Šiler, Vladimír 15 Šilhánová, Libuše 51 Špork, František Antonín 138 Štampach, Ivan O. 19, 55, 68, 109, 147, 152, 225 Štekl, Evžen 184 Talal, El Hassan bin 233 Tändzin Gjamccho (XIV. dalajlama) 184 Tanquerry, Adam 215 Tauer, Felix 211 Thaj viz Thich Nhat Hanh Thákur, Rabindranáth 173 Theophrastus Bombastus von Hohenheim, Philippus Aureolus viz Paracelsus Thich Nhat Hanh 67, 186n, 189, 236 Thinlä Thaj Dordže 185 Thoreau, Henry David 170 Thun, Martin 162 Tomáš, apoštol 74 Tomáš, Eduard 175, 191 Tomášová, Míla 175, 191 Tomatsu, Yoshiharu 193 Toynbee, Arnold 187 Tretera, Jiří Rajmund 49, 50 Trtík, Zdeněk 92 Turnovský, Pavel 129 Tyrell, George 210 Urban, Vít 31 Uspenskij, Pjotr Demjanovič 196

261

Jmenný rejstřík

Vacek, Jiří 175 Václavík, David 14 Versluis, Arthur 94, 120, 133 Victoria, Brian (Daizen) A. 213 Vivékánanda 171 Vojtíšek, Zdeněk 11n, 12, 54, 68, 129, 143 Vokáč, Zdeněk 146 Voltaire, Francois 172 Vybíral, Jan 225

Wexler, Philips 26 Willermoz, Jean-Baptiste 140 William Ockham 62 Wing, R. L. 172

Wahháb, Muhammad ibn ’Abd al- 212 Waldenfels, Hans 194, 218 Ware, Kallistos 78 Watts, Jonathan 193 Weber, Max 205, 206 Wehr, Gerhard 156 Welsch, Wolfgang 61, 226

Zába, Gustav 195 Zadrobílek, Vladislav (D. Ž. Bor) 126n, 141 Ziauddin, Sardar 193 Zizioulas, Ionannes 77 Zuber, Rudolf 56 Zwingli, Huldrych 88, 91 Žemla, Martin 43

Yahya, ’Abd al-Wahid viz Guénon, René Yannaras, Christos 77 Yatesová, Frances 134 Yeats, William Butler 196

Ivan O. Štampach


Typografie Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2010 jako svou 958. publikaci Vydání první. AA 16,13. Stran 264 Odpovědný redaktor Martin Žemla Vytiskla tiskárna S-Tisk, Vimperk Doporučená cena 298 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7429-060-2

I v a n O. Š t a m p a c h. Na nových stezkách ducha

Recommend Documents