Tato ve¬ta je
Uz¬íval bych ji sám
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústná for-
stojí uvnitr¬
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
skupina pr¬ítenhleten kladu˚ (ve¬aspirin. ty, v ktery´ch se mluví o ne¬jakém pr¬edme¬tu, ne¬jaké osobe¬, ne¬jakém jevu apod., ktery´ je pr¬ímo pr¬ítomen v situaci Tak, a I.ted’ spolkni Tak, a ted’ spolkni tendlencten aspirin. Tak, a ted’ spolkni tuhleten aspirin. Tak, a ted’ spolkni tudlencten aspirin. Tak, a ted’ spolkni tadyhleten aspirin. Tak, a ted’ spolkni tajdleten aspirin. Bydlím v tamhletom dome¬. Bydlím tamhle v tom dome¬. Bydlím v tamtom dome¬. Bydlím tam v tom dome¬. To se stalo dávno prˇed tamtou válkou. To se stalo dávno tam prˇed tou válkou. Tuhle Mys¬ák si to taky myslí. Tuhleten Mys¬ák si to taky myslí. Tadyhle Mys¬ák si to taky myslí. Tadyhleten Mys¬ák si to taky myslí. Tady Mys¬ák si to taky myslí. Tady ten Mys¬ák si to taky myslí. Tenhleten Mys¬ák si to taky myslí.
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln
ano
ne
ústne¬
písemn
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
e¬
í
No ale já mám malou nohu, zˇejo, a tydlety to chce dát jako puncˇochácˇe. No ale já mám malou nohu, zˇejo, a tydle to chce dát jako puncˇochácˇe. No ale já mám malou nohu, zˇejo, a ty to chce dát jako puncˇochácˇe. II. ve¬ty podobného typu, ve ktery´ch jsou vs¬ak pr¬edme¬t, osoba, ne¬jaky´ jev apod. obsaz¬eny v s¬irs¬ím kontextu Janáková rychly´m pohybem ruky sebrala ze stolu dals¬i fotku a pohlédla na ni. „A vy jste pr¬esve¬dc¬eny´, z¬e tady ta z¬ena, která se líbá na lavic¬ce v parku s ne¬jaky´m mladíkem, jsem já?“ Janáková rychly´m pohybem ruky sebrala ze stolu dals¬i fotku a pohlédla na ni. „A vy jste pr¬esve¬dc¬eny´, z¬e tahleta z¬ena, která se líbá na lavic¬ce v parku s ne¬jaky´m mladíkem, jsem já?“
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
Janáková rychly´m pohybem ruky sebrala ze stolu dals¬i fotku a pohlédla na ni. „A vy jste pr¬esve¬dc¬eny´, z¬e tadyhleta z¬ena, která se líbá na lavic¬ce v parku s ne¬jaky´m mladíkem, jsem já?“ Nácˇelník sáhl po karteˇ, kterou si dal vytáhnout z ústavní evidence. „Soudruh porucˇík potrˇebuje získat co nejvíc informací tady o tomhle Nebusˇilovi. “ Nácˇelník sáhl po karteˇ, kterou si dal vytáhnout z ústavní evidence. „Soudruh porucˇík potrˇebuje získat co nejvíc informací tady o tom Nebusˇilovi. Nácˇelník sáhl po karteˇ, kterou si dal vytáhnout z ústavní evidence. „Soudruh porucˇík potrˇebuje získat co nejvíc informací tadyhle o tom Nebusˇilovi. „Otevrˇít tady tu truhlu“, velel úrˇední prst.
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
„Otevrˇít tadyhletu truhlu“, velel úrˇední prst. Marta mu ukázala napravo. „V tomhle paneláku bydlím, a tamta cˇervená strˇecha, to jsou kancelárˇe druzˇstva. Jak vidísˇ, do práce to mám pár kroku˚.“ Marta mu ukázala napravo. „V tomhle paneláku bydlím, a támhle ta cˇervená strˇecha, to jsou kancelárˇe druzˇstva. Jak vidísˇ, do práce to mám pár kroku˚.“
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
„A pak si r¬ek, z¬e uz¬ toho jezde¬ní má dost, tak si opatr¬il tady tenhle krám. Uz¬ tu je pátej rok a myslíte, z¬e me¬l tr¬eba za stovku man¬asa? Ani tohle!” zvedla ukazovác¬ek a zavrtala jím do vzduchu, aby zdu˚raznila tu absolutní nepr¬ítomnost manka. „A pak si r¬ek, z¬e uz¬ toho jezde¬ní má dost, tak si opatr¬il tadyhleten krám. Uz¬ tu je pátej rok a myslíte, z¬e me¬l tr¬eba za stovku man¬asa? Ani tohle!” zvedla ukazovác¬ek a zavrtala jím do vzduchu, aby zdu˚raznila tu absolutní nepr¬ítomnost manka.
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
„A pak si r¬ek, z¬e uz¬ toho jezde¬ní má dost, tak si opatr¬il tady ten krám. Uz¬ tu je pátej rok a myslíte, z¬e me¬l tr¬eba za stovku man¬asa? Ani tohle!” zvedla ukazovác¬ek a zavrtala jím do vzduchu, aby zdu˚raznila tu absolutní nepr¬ítomnost manka. (kontext: A. a P. se dívají na hve¬zdy) A. zhluboka vzdychla. ”A která je… tamta?“ ozvala se tichy´m, kolísavy´m hláskem. „Ta nejjasne¬js¬í dole.“ A. zhluboka vzdychla. ”A která je… tamhleta?“ ozvala se tichy´m, kolísavy´m hláskem. „Ta nejjasne¬js¬í dole.“
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln
ano
ne
ústne¬
písemn
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
e¬
í
III.
ve¬ty z textu vypráve¬ní; pr¬edme¬t, osoba, jev apod., o ktery´ch se mluví, není pr¬ímo pr¬ítomen v situaci.
Hors¬í je, z¬e to zavinil civilní mistr, protoz¬e ho dal spustit do s¬achty, aby dozdil pr¬íc¬ky na houpac¬ce a podle bezpec¬nostních pr¬edpisu˚ se me¬lo na tu operaci stave¬t les¬eníc¬ko. Celkem to jde, ale hors¬í je, z¬e to zavinil civilní mistr, protoz¬e ho dal spustit do s¬achty, aby dozdil pr¬íc¬ky na houpac¬ce a podle bezpec¬nostních pr¬edpisu˚ se me¬lo na tuhle operaci stave¬t les¬eníc¬ko. Celkem to jde, ale hors¬í je, z¬e to zavinil civilní mistr, protoz¬e ho dal spustit do s¬achty, aby dozdil pr¬íc¬ky na houpac¬ce a podle bezpec¬nostních pr¬edpisu˚ se me¬lo na tuhletu operaci stave¬t les¬eníc¬ko.
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
Takovej sem dostal do ruky vobrázek Kasˇpárka peˇkny´ho, tak sem povidal, ten by se nám moh hodit. Takovej sem dostal do ruky vobrázek Kasˇpárka peˇkny´ho, tak sem povidal, tenhle by se nám moh hodit. Takovej sem dostal do ruky vobrázek Kasˇpárka peˇkny´ho, tak sem povidal, tenhleten by se nám moh hodit. Potom zmác¬knete znovu klávesu F2 – to je du˚lez¬ity´ dost – tadyhle se proste¬ poté, co ste s tímhlectím spojeny´, tak nemu˚ze¬ te zmac¬kat entr. Potom zmác¬knete znovu klávesu F2 – to je du˚lez¬ity´ dost – tadyhle se proste¬ poté, co ste s tímhle spojeny´, tak nemu˚ze¬ te zmac¬kat entr.
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
Tato ve¬ta
Uz’vala bych ji
Tato ve¬ta se nejspís¬e uz¬ívá
sám
není
je
je
moz¬ná
s¬patná
normáln í
Potom zmác¬knete znovu klávesu F2 – to je du˚lez¬ity´ dost – tadyhle se proste¬ poté, co ste s tím spojeny´, tak nemu˚ze¬ te zmac¬kat entr.
ano
ne
ústne¬
písemn e¬
obojí
jestli je to
jestli je to
Tato ve¬ta
písemná
ústní for-
je souc¬ástí
forma:
ma:
spisovného
kniz¬ní?
vulgární?
jazyka
ano
ne
ano
ne
ano
ne
