Hudební tvorba Pavla Blatného v České televizi Brno v 60. letech

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Barbora Kočičková

Bakalářská diplomová práce

Hudební tvorba Pavla Blatného v České televizi Brno v 60. letech

Vedoucí práce: PhDr. Martin Flašar, Ph.D.

2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně, za použití veškerých uvedených pramenů a literatury. ……………………… Barbora Kočičková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce panu PhDr. Martinu Flašarovi, Ph.D. za cenné a odborné připomínky při psaní práce a panu prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc. za rady ohledně analýz některých kompozic. Dále děkuji dramaturgovi brněnského studia České televize panu Mgr. et Mgr. Martinu Polákovi za poskytnutí důležitých konzultací a materiálů, bez kterých by se práce neobešla. Také programové pracovnici České televize Brno Regíně Klimešové a Jakubovi Huškovi děkuji za ochotu. A dík patří i všem pracovníkům brněnského archivu ČT za trpělivost.

Obsah 1. Úvod ................................................................................................................ 5 2. Stav bádání ...................................................................................................... 7 3. Pavel Blatný .................................................................................................... 9 3.1. Život ......................................................................................................... 9 3.2. Hudební tvorba ....................................................................................... 11 3.2.1. První tvůrčí období .......................................................................... 12 3.2.2. Třetí proud ....................................................................................... 13 3.2.3. Třetí tvůrčí období ........................................................................... 14 4. Hudební vysílání v České televizi ................................................................. 17 4.1. Historie hudební redakce České televize ................................................ 17 4.1.1. Brněnská redakce hudebního vysílání ............................................. 17 5. Dílo Pavla Blatného v brněnském studiu ČT v 60. letech ............................ 20 5.1. Filmová hudba ........................................................................................ 20 5.2. Hudba v dokumentu ............................................................................... 24 5.3. Hudba v ostatních pořadech ................................................................... 26 5.4. Filmový dabing....................................................................................... 28 5.5. Analýza díla ............................................................................................ 29 6. Katalog děl .................................................................................................... 33 6.1. Hudba k filmu ......................................................................................... 33 6.2. Hudba k dokumentu ............................................................................... 37 6.3. Hudba k ostatním pořadům .................................................................... 42 7. Závěr ............................................................................................................. 45 8. Resumé .......................................................................................................... 47 9. Summary ....................................................................................................... 47 10. Seznam použité literatury............................................................................ 48

1. Úvod Hudba neodmyslitelně patří k filmu, kterému věrně slouží. To z ní ovšem nedělá podřadnou složku. Pomocí tónů a melodie dokážou tvůrci posunout svůj film do úplně jiných měřítek. Zkrátka bez hudby by zůstal film poloviční a esteticky by nemohl existovat. Hudba se nevyskytuje jenom ve filmu, ale také v dokumentech nebo doplňuje různé zábavné pořady. I přes to, jak velkou úlohu hudba v této sféře zastupuje, zůstává mnohdy nedoceněná. Přitom se ve většině případů jedná o kvalitní hudební kompozice. Tato má fascinace filmovou a televizní hudbou ovlivnila orientaci při výběru tématu, která vedla až ke skladatelovi Pavlu Blatnému. Vysvětlením je jeho kolosální zastoupení zhudebněných projektů vzniklých v brněnském studiu České televize. Hudební skladatel byl s Českou televizí svázán i funkcí vedoucího hudební redakce, čímž můj zájem o jeho osobnost ještě vzrostl. Co se týče vymezení doby, ve které se práce pohybuje, zvolila jsem léta, kdy bylo brněnské studio České televize v začátcích svého působení. Druhý důvod se vztahuje k Pavlu Blatnému, který v té době komponoval technikami třetího proudu, díky čemuž vznikaly opravdu netradiční a zajímavé filmové podklady. Bakalářská diplomová práce si klade za cíl nejen přiblížení skladatele a jeho tvorby, ale zmiňuje se i o hudební redakci brněnského studia České televize, která je již od počátku propletená s Pavlem Blatným. Stěžejní část představuje katalog, jenž zahrnuje veškeré projekty vytvořené na půdě České televize Brno, pro něž Pavel Blatný komponoval hudební doprovody. V první části je práce zaměřena na Pavla Blatného. Krátce popisuje prostředí, ve kterém skladatel vyrůstal, jeho studia a komplexně reflektuje Blatného nejen hudební tvorbu, ale zmiňuje se také o jeho literární činnosti. Další kapitola je určena hudební redakci České televize. Úsek věnující se brněnské hudební redakci uvádí stručné shrnutí historie hudební redakce České televize obecně. Tím se práce dostává k praktické části.

5

Praktický oddíl práce je rozdělen na pět podkapitol. První tři – filmová hudba, hudba v dokumentu a hudba užitá v ostatních pořadech – se zabývají spíše dramatickou částí projektů. Zmiňuje se o žánrech projektů a v krátkosti popisuje děj, či náplň vybraných snímků. Odráží Blatného opakovanou spolupráci s různými režiséry. Čtvrtou, poněkud odlišnou podkapitolou je filmový hudební „dabing“ cizojazyčných filmů, na kterém se Blatný, jakožto hudební režisér, rovněž podílel. Poslední podkapitola přináší souhrnnou hudební analýzu díla. Poslední kapitola je vyplněna katalogem projektů ČT TS Brno zhudebněných Pavlem Blatným. Zahrnuje nejen název filmu a jeho krátkou definici, ale i rok vzniku a den vysílání, což bohužel nebylo k některým projektům dohledatelné. Pokud je k určitému dílu zachován notový materiál v archivu brněnského studia ČT, je to uvedeno. Dochovanými party a partiturami vždy myslím originální rukopis.

6

2. Stav bádání Tato bakalářská diplomová práce je zaměřena na tvorbu Pavla Blatného pro brněnské studio České televize, která zatím není dostatečně probádána, na rozdíl od skladatele samotného, kterému se již dostalo pozornosti v mnoha diplomových a závěrečných pracích na univerzitách a konzervatořích. Kromě studentských prací, vzniklo několik článků v časopisech typu Hudební rozhledy, Hudební nástroje, Opus musicum, Melodie a další, které se věnují jak skladateli, tak i jeho tvorbě celkově. K dispozici je také nemalé množství rozhovorů s Pavlem Blatným, nebo byly o skladateli natočeny přímo dokumenty. Pokud se nějaká literatura zmiňuje o filmové původní hudbě Pavla Blatného, pak je zaměřena spíše na známé barrandovské detektivní filmy režiséra Petra Schulhoffa jako Vrah skrývá tvář, nebo Diagnóza smrti, ale zájem o jeho hudbu k televizním filmům brněnského studia České televize zůstává zatím poněkud ve stínu. Určité zmínky a informace z této oblasti můžeme nalézt v publikacích zaměřených na historii a tvorbu Československé televize Brno, které ale nezacházejí do větších podrobností a s katalogem ani analýzou Blatného tvorby pro ČT TS Brno se tu nesetkáváme. V první kapitole jsem vycházela především z knihy Vladimíra Spousty – Hudební skladatel PAVEL BLATNÝ a maternitní kořeny jeho rodu, ve které, jak již název prozrazuje, nalezneme informace o jednotlivých členech Blatného rodu. Dále poskytuje biografický portrét Pavla Blatného a popisuje hudební tvorbu skladatele – hudební skladby vycházející z podnětu děl jiných uměleckých druhů, filmovou i divadelní hudbu a hudební skladby pro děti. Kromě hudební tvorby rozebírá i literární dílo Pavla Blatného. Druhým důležitým zdrojem, který mi pomohl k vytvoření první kapitoly, byly dobové články v časopise Hudební rozhledy, jejímž autorem byl ve většině případů Antonín Matzner. Vedle toho je potřeba zmínit dokumentární film Pavel Blatný a milenka hudba z cyklu Portréty, vyrobený ČT TS Brno. Filmovým dokumentem provází sám Pavel Blatný a ukazuje divákům zlomky ze svého díla. Zásadní pro mne byla i disertační práce Františka Havelky – Pavel Blatný, představitel třetího proudu. V následující kapitole jsem se opřela hlavně o publikaci Jiřího Fukače a kolektivu autorů Masarykovy univerzity – Hudba a média, Rukověť muzikologa, kterou redakčně zpracoval Petr Macek v Brně 1998. Zabývá se jak počátkem 7

rozhlasu, tak i televize, kde je velká část věnována právě hudbě v tomto médiu. Podstatnou knihou při psaní mé bakalářské práce byla Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961-1991), kterou napsal Marek Hlavica. Nacházely se zde i některé filmy zhudebněné Pavlem Blatným a přinášely pro mě stěžejní informace o těchto snímcích. Užitečnou mi byla i magisterská diplomová práce Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961 – 1973 Martina Poláka. V nejobsáhlejší části práce, zaměřené již na hudební podklady televizních filmů, dokumentů a pořadů, mně posloužily převážně archivní prameny uložené v brněnském studiu České televize. Konkrétně se jednalo o veškeré dochované partitury k hudebnímu doprovodu filmových projektů ČT TS Brno z 60. let, ve kterých jsem bádala po partiturách psaných Pavlem Blatným. Na základě dochovaných partitur, kterých nebyla ani polovina z celkového počtu, jsem provedla analýzu díla. K mému překvapení, zde byl uložený pouze jeden notový materiál k hudbě komponované pro dokumenty. Zato zastoupení zápisů melodií použitých ve filmech a různých pořadech je vcelku obstojné. Po vytvoření seznamu filmů pomocí archivních notových pramenů, jsem bádala v interní počítačové databázi České televize – PROVYS, který umožňuje automatický výčet snímků, na nichž se Pavel Blatný hudebně podílel během 60. let. Nicméně ani v počítačové databázi PROVYS se nevyskytovaly všechny projekty, jelikož vychází z dochovaných záznamů. To mě vedlo ještě k důslednému prostudování počítačové evidence hudebnin ČT TS Brno a zmiňované publikace Marka Hlavici Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961-1991). Kombinací těchto čtyř postupů jsem vypracovala katalog. Bohužel i přes výše uvedené metody se mi u některých pořadů nepodařilo dohledat jisté informace.

8

3. Pavel Blatný 3.1. Život Pavel Blatný se narodil 14. září 1931 v domě nedaleko katedrály sv. Petra a Pavla, kde skladatelův děd, Vojtěch Blatný (1864 – 1954) působil jako varhaník1. Kromě toho byl varhaníkem a ředitelem kůru u minoritů a později pracoval v chrámu sv. Tomáše v Brně2. Hudební vlohy Pavla Blatného ovšem nepramení pouze od něj. Kořeny tohoto nadání totiž sahají až ke generaci pradědečka JUDr. Eduarda Špatinky (1838 – 1898), který byl výborným violoncellistou a pianistou. Představoval významnou osobnost kulturní sféry Moravských Budějovic3. Jednalo se o opravdu všestranně nadaný rod, protože v něm nesídlil pouze talent hudební, nýbrž umělecký celkově. Velkou roli zde sehrál též smysl pro literaturu, zvláště pak u Lva Blatného (1894 – 1930), strýce Pavla Blatného, který byl známý jako spisovatel, dramatik, ale rovněž jako redaktor brněnského literárního časopisu Host4a dramaturg Národního divadla v Brně5. Jeho syn Ivan Blatný byl básníkem a členem Skupiny 426. V roce 1948 emigroval do Velké Británie. Pavel Blatný se s ním stýkal v dětství a v dobách pobytu Ivana Blatného ve Velké Británii si dopisovali7. Vedle hudby to byla právě literatura, která Pavla Blatného také tak fascinovala a ke které měl po celý svůj život vřelý vztah. Přinesla mu mnoho inspirace a nemálo podnětů ke zhudebnění již od raného věku. Díky tomuto umělecky inspirativnímu prostředí získal Pavel Blatný svůj široký kulturní rozhled. Zásluhu na Blatného uměleckém rozkvětu má i velká podpora ze strany obou rodičů, kteří mu poskytli základy hudebního vzdělání. Kromě matky Anny Sekerové (1902 – 1985), výborné pianistky a otce Josefa Blatného (1891 –

1

Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument]. Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996 2 SPOUSTA, Vladimír. Hudební skladatel Pavel Blatný a maternitní kořeny jeho rodu. Moravské Budějovice: Muzejní spolek v Moravských Budějovicích, 2011. Str. 25 3 Tamtéž, str. 5 4 První časopis Host vznikl roku 1921. Představoval jeden z nejvýraznějších kulturních časopisů období první republiky. 5 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 17 6 Skupina 42 byla založena roku 1942. Jedná se o uměleckou skupinu českých básníků, výtvarníků a teoretiků. 7 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 18

9

1980), uznávaného hudebního pedagoga a skladatele8, se učil od svého dědy, již zmiňovaného Vojtěcha Blatného9. Během studií na gymnáziu vzhlížel Pavel Blatný i jinými směry než hudebními. Obzvláště lákavé pro něj bylo povolání filmového režiséra, či scénáristy. Nakonec se ovšem pouto k hudbě ukázalo přece jen jako silnější a proto jakmile odmaturoval na gymnáziu, se od roku 1950 začal soustavně věnovat studiu hudby na hudební a dramatické konzervatoři v Brně. Konkrétně zde studoval skladbu u Theodora Schaefera, klavír u Viléma Vaňury a dirigování u Bohumíra Lišky10. Na svém absolventském koncertě, který proběhl 15. května 1955, uvedl skladbu Hudba pro klavír a orchestr11. Tím však jeho studia nekončí. Po konzervatoři, mezi léty 1955 – 1957, pokračoval ve svém hudebním vzdělávání soukromě u skladatele Pavla Bořkovce. Současně v letech 1954 až 1958 byl posluchačem Filozofické fakulty dnešní Masarykovy univerzity, kde jeho studijním oborem byla hudební věda12. Také se účastnil letních kurzů Nové hudby v Darmstadtu13. Roku 1957 se oženil s Libuší Orálkovou, která v té době působila jako odborná asistentka na univerzitě a jeho druhým manželstvím byl sňatek s Danuší Špirkovou - Špačkovou roku 198214. Kvůli svému širokému rozhledu v kulturní oblasti i dlouholetému studiu neměl potíže prosadit se v praxi. Od roku 1963 začal pracovat jako dramaturg a hudební režisér Československé televize v Brně, kde se roku 1973 stal vedoucím hudební redakce15. Poté roku 1979 nastoupil na post pedagoga Janáčkovy akademie múzických umění v Brně16. Vystupoval nejenom jako skladatel, ale objevoval se i v rolích dirigenta, či klavíristy a velmi důležitá byla jeho úloha improvizátora 8

Josef Blatný studoval v letech 1909 až 1912 kompozici na brněnské varhanické škole u Leoše Janáčka 9 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 24 10 Tamtéž str. 25 11 Dílo bylo provedeno symfonickým orchestrem Československého rozhlasu v Brně pod vedením Břetislava Bakaly se sólovým výstupem Vlastimila Lejska. 12 MACEK, Petr a Mikuláš BEK. Blatný, Pavel. Český hudební slovník osob a institucí Brno: Masarykova univerzita, 2003. 13 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂ http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃ 14 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 27 15 MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. Brno: Masarykova univerzita, 1998, str. 151 16 MACEK, Petr a Mikuláš BEK. Blatný, Pavel. Český hudební slovník osob a institucí Brno: Masarykova univerzita, 2003.

10

v rámci různých divadelních produkcích (Divadlo jednoho herce), v televizních a rozhlasových relacích a v pořadech poezie. Působil v různých hudebních organizacích, jako například International Society for Jazz Research v Grazu, či v Asociaci hudebních umělců a vědců17. Jak již bylo zmíněno, Pavel Blatný se zajímal rovněž o literaturu. Nejenom, že mu byla inspirativní, ale sám se literární činnosti věnoval. Tato literární tvorba je ovlivněna jeho bohatými znalostmi z hudebního prostředí. Své muzikologické studie publikuje v českých i zahraničních hudebních a kulturních časopisech. Vladimír Spousta18 rozděluje literární činnost do čtyř oblastí: 1. Pojednání o tvorbě svých učitelů 2. Výklad vlastní tvorby 3. Volná literární tvorba 4. Hudební fejetony -

Nejtypičtější literární žánr Pavla Blatného. Tematicky vychází ze zahraničních pobytů a atmosféry hudebních festivalů. Vtipně komentuje různé hudební události. Tyto literární počiny vydal jako knihu roku 1999, kterou nápaditě nazval Fejetóny. Svými fejetony začal od roku 2006 přispívat do revue Masarykovy univerzity Universitas19.

V hudebních a literárních krocích Pavla Blatného pokračuje jak jeho dcera Renáta Blatná, filoložka, spisovatelka a skladatelka narozená roku 1959, tak i jeho syn prof. PhDr. Marek Blatný, CSc., ředitel Psychologického ústavu Akademie věd České republiky, skladatel, rockový hudebník a básník, který v současné době působí také na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity20.

3.2. Hudební tvorba Vzhledem k povolání Vojtěcha Blatného, který byl choralistou v katedrále sv. Petra a Pavla a též působením otce Josefa Blatného jako varhaníka a regenschori v kostele u

17

SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 26 Tamtéž str. 44 19 Revue Universitas vznikla roku 1968. Vznik je spojen s prof. Lubomírem Novým. Hlavní úlohou bylo informovat o nejdůležitějších událostech na univerzitě, o publikační činnosti, kontaktech o zahraničí a další. 20 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 26 18

11

sv. Jakuba, byl Pavel Blatný silně ovlivněn liturgickou hudbou, chorálem a celkovým církevním prostředím. Tyto faktory na něj působily natolik, že se chorální prvky vyskytují v základech většiny kompozic, jak vážné hudby, tak i jiných žánrů, například i jazzu21. Lásku k hudbě si Pavel Blatný pěstoval už od dětství a tak není divu, že i první skladatelské počiny pochází z jeho brzkých let. Již v 11 letech začal mladý skladatel komponovat orchestrální symfonické básně, například skladbu podle Andersenovy pohádky Dítě v hrobě, kterou paradoxně věnoval svým rodičům k Vánocům22. Tvorba Pavla Blatného je opravdu rozsáhlá. Číselně se pohybuje kolem pětistovky kompozic23. Charakteristickým prvkem Blatného tvorby je experimentování a hledání nových výrazových prostředků. Je rozdělena do tří období: 3.2.1. První tvůrčí období skladatele začíná již během studia na konzervatoři, kdy byl ovlivněn tvorbou Leoše Janáčka, Sergeje Prokofjeva, Igora Stravinského a Bohuslava Martinů, což u nás v té době nebylo zrovna vítáno vzhledem k tomu, že to byl emigrant24. Jedná se o tvorbu před rokem 1959, jež má neoklasicistní charakter. Důležitou osobností, která má podíl na Blatného orientaci neoklasicistním směrem je rovněž Jan Novák. Neoklasicismus se ve skladbách tohoto Blatného období vyskytuje hlavně po stránce formové (ABA) a výběrem tematického materiálu i zpracováním. Jeho práce s motivem vychází především z postupného rozšiřování jednotlivých krátkých motivů, které jsou ve většině tvořeny z minimálních intervalových rozpětí (např. Suita 1957)25. Ale již u těchto skladeb si lze povšimnout znaků pozdějšího jazzového rázu. Konkrétně tyto prvky ukazuje například Scherzo z koncertu pro orchestr z roku 1965 nebo závěrečný díl jednovětého Dechového kvintetu (1958)26. Během padesátých let se Pavel Blatný bavil improvizováním, neboli hudbou plnou „blakordů“ (Blatného 21

Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument]. Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996 22 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃ 23 SPOUSTA, Vladimír. Hudební skladatel Pavel Blatný a maternitní kořeny jeho rodu. Moravské Budějovice: Muzejní spolek v Moravských Budějovicích, 2011. str. 28 24 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃ 25 BÁRTOVÁ, Jindra.: Tři mladí z Brna. Hudební rozhledy, 1981, roč. 34, č. 3, s. 113 26 MATZNER, Antonín. Třetí proud. Hudební rozhledy. 1964. roč. 17. č. 31. str. 937 - 939

12

akordy), jak říká Pavel Blatný svým akordům. V těchto letech ovšem nebylo možné s touto hudbou vystupovat na veřejnosti27. Byl fascinován tzv. racionálními kompozičními technikami. Od roku 1959 využíval taktéž různé moderní experimentální hudební směry. Skládal v tzv. nových kompozičních systémech. Byl očarován důsledným punktualismem, aleatorikou, témbrovou hudbou, serialismem, modalitou a dodekafonií. Zanedlouho mu však začala v hudbě chybět spontánnost28. Blatný měl z výše zmíněné hudby pocit, že se stává jen jakýmsi zvukovým uměním. Toto uvědomění ho přivedlo k myšlence – oživit spontánnost postrádající hudbu jazzem29. 3.2.2. Třetí proud Pavel Blatný přichází do hudebního života v 60. letech s touto tzv. Novou hudbou, do níž filtruje jazzové prvky a pro kterou se osvojil název – third stream music neboli třetí proud. Nejedná se ani o vážnou hudbu, ani o hudbu jazzovou, nýbrž o syntézu. V případě Blatného o syntézu mezi avantgardní novou hudbou a novým avantgardním moderním jazzem. Touto tvorbou získal Pavel Blatný mezinárodní uznání30. Pavel Blatný se prosadil v zahraničí také díky Ericu T. Vogelovi, německému jazzovému kritikovi, který se narodil v Brně a propagoval v Americe skladatelovy desky31. První skladbou využívající základy tohoto nového hudebního myšlení je Suita 12 pro basklarinet a klavír. Další významnou skladbou počátku zmíněného stylu je Per orchestra syntetico - jedná se o prolnutí klasického orchestru s jazzovými interprety. Úvodní téma je sestavené z dvanáctitónové řady v basklarinetu při ostinátním doprovodu čtyřdobého jazzového kontrabasu a bicích nástrojů. To celé „narušuje“ klavír s rytmem ve ¾ taktu. Úvodní tónový materiál je postupně rozveden v punktálním stylu klasickým orchestrem. Dvakrát dochází k narušení improvizovanými chorusy trombonu, barytonsaxofonu a trubky. Dále pak vznikají další důležité skladby Prolog a Modely. Roku 1964 vzniká skladba Rytmy a témbry, která byla 27

Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument].Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996 28 DORŮŽKA, Lubomír. Tvář moderního jazzu. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1970, str. 180 29 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 28 30 Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument].Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996 31 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃

13

premiérově uvedena Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Vůdčí roli zde má aleatorika a klade se tu maximální důraz na barvu zvuku. Jediným melodickým nástrojem je sólový kontrabas, který zní po úvodu saxofonů. Poté je saxofonová část přemístěna do punktuální sazby trumpetových a trombónových partů. Bicí nástroje doplňují kompozici zajímavými rytmickými figurami v nepravidelném metru. Převážně jde o modifikaci úvodní orchestrální sazby do vyšších poloh, během čehož je hlavní docílit nových tónových shluků32. Mezi nejvýznamnější skladby z celého období patří Koncert pro jazzový orchestr proveden roku 1964 na Mezinárodním festivalu v Praze a roku 1965 zfilmován Českou televizí, 10´30 pro symfonický orchestr a Für Graz pro velký jazzový orchestr33. Vznikla spousta kompozic na objednávku pro festivaly. Například Studie pro čtvrttónovou trubku, kterou napsal Pavel Blatný na přání Jaromíra Hniličky, jenž si tuto čtvrttónovou trubku sám vyrobil. Skladatel zde nepoužíval dvanáctitónovou, ale čtyřiadvacetitónovou řadu (půltóny se dělily ještě na čtvrttóny). Tuto skladbu pak převzal Don Ellis, americký trumpetista, pro kterého později Pavel Blatný napsal skladbu Pour Ellis pro trubku a jazzový orchestr (1966). Název inklinuje ke spojitosti s Beethovenovou Pour Elise (Pro Elišku), což Pavel Blatný udělal záměrně. Jako správný jazzman si totiž rád hrával s názvy34. 3.2.3. Třetí tvůrčí období představuje v Blatného tvorbě jakési odstoupení od radikalismu a racionálního konstruktivismu Nové hudby a třetího proudu. Skladatel se v období mezi 80. léty 20. století navrací ke klasické hudbě, k tonálnímu vyjadřování a k formové úhlednosti vážných žánrů35. Zapříčinilo to hned několik faktorů. V první řadě to souviselo s dobovým trendem, který spočíval v navracení se do minulosti. Dalším z faktorů byl i fakt, že docházelo k postupné vyčerpatelnosti a bezvýchodnosti této syntézy jazzu a vážné hudby. U skladeb třetího proudu také časem došlo k poklesnutí zájmu ze strany posluchačů. Tak se tento směr vytratil z koncertního světa a našel své uplatnění spíše na objednávku jako filmová a divadelní hudba. Jistou spojitost lze shledat 32

MATZNER, Antonín. Třetí proud a Pavel Blatný. Hudební rozhledy. 1965. č. 4. str. 162 - 163 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 28 34 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃ 35 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 30 33

14

též v důvodu osobního rázu. Pavel Blatný toužil složit tradicionalisticky komponovanou skladbu, čímž by potěšil svého otce, celoživotního tradicionalistu Josefa Blatného, který roku 1980 umřel36. Téhož roku vznikla kantáta Vrba – balada pro sólo soprán a bas, recitátora, smíšený sbor a symfonický orchestr podle stejnojmenné lidové balady z básnické sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena, ze které dále užívá motivů a vzniká kantáta Polednice pro sóla soprán a tenor, recitátora a symfonický orchestr. Zde využívá tradiční melodickoharmonické postupy. Třetí skladbou komponovanou na motivy z básnické sbírky Kytice, je kantáta Štědrý den37. Tuto Erbenovskou tetralogii završuje Pavel Blatný roku 1988 kantátou Vodník pro sólo soprán, alt a baryton, recitátora, smíšený sbor a symfonický orchestr. Kantáty se staly dostupné a pochopitelné širokému spektru posluchačů, za což vděčí své melodičnosti, uvolněné harmonii a tektonické srozumitelnosti. Dalšími významnými kompozicemi tohoto období jsou například dvě symfonické skladby věnované památce skladatelových rodičů Zvony za mého otce a Nénii za moji matku. Zajímavé jsou také Podivné lásky dramatické scény pro

sóla a symfonický orchestr, které zhudebňují

korespondenci mezi Vítězslavou Kaprálovou, Bohuslavem Martinů a Jiřím Muchou. Podstatnou část tvoří hommage hudebním legendám jako Johannu Sebastianu Bachovi, Igoru Stravinskému, či Antonínu Dvořákovi38. Ovšem i do těchto skladeb navracejících se k tradicionalismu postupně začaly pronikat prvky z Nové hudby. Toho si lze povšimnout například u díla Starý Zpěv (2008). Jedná se o píseň Tomáše Akvinského, na kterou skladatel vytvořil variace a je v ní skryt celý jeho život. Postupuje od staré písničky, přes Novou hudbu i třetí proud. Ke konci písně se ozve rytmus a přechází do hudby oproštěné a navrací se do chorálních akordů. Ukrývají se v ní všechny rozporuplné prvky, prvky z avantgardního období, ovšem celek zůstává ve smyslu jeho návratu ke klasice39. Za zmínku stojí ještě spolupráce Pavla Blatného se svým synem Markem Blatným. Společně zkomponovali několik děl a tuto tvorbu Pavel Blatný označuje jako čtvrtý 36

HAVELKA, František. Pavel Blatný – představitel třetího proudu. Vedoucí práce Ivan Poledňák. Olomouc 2001. str. 37 37 Kantáta Štědrý den získala Cenu Leoše Janáčka. 38 SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 32 39 VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutno-posloucham-swing.html˃

15

proud. Mezi jejich skladby patří například Play jazz, play rock, play new music pro symfonický orchestr (2001). Nahrál ji avantgardní komorní orchestr Agon i Moravská filharmonie. Dílo má charakter jakési hudební koláže, ve které dochází ke křížení jistých okamžiků kompozic zastupujících předchozí období Pavla Blatného a hudebních prvků 90. let. Pavel Blatný se tu navrací do své předchozí tvorby, ze které přebírá motivy a následně je upravuje ve své tvorbě nové40.

40

SPOUSTA, Vladimír. Op. cit. str. 34

16

4. Hudební vysílání v České televizi Obzvláště vřelý vztah měl Pavel Blatný k brněnskému studiu České televize, pro které napsal obrovské množství kompozic pro různé televizní filmy, inscenace, či pořady. Kromě toho byl v této instituci také řadu let zaměstnán. Po dobu 30. let vedl hudební redakci a za čas jeho působení vzniklo nespočet hudebních pořadů z oblastí všech hudebních žánrů.

4.1. Historie hudební redakce České televize Hudební pořady se začaly ojediněle vyskytovat v dnešní České televizi již od roku 1953, kdy u vysílání opery Bedřicha Smetany – Dalibor, bylo poprvé užito playbacku. Ovšem o nějaké pravidelné hudební vysílání se usilovalo až v následujících dvou letech. V roce 1954 byla poprvé odvysílána Rusalka Antonína Dvořáka41. První samostatná hudební redakce vznikla v roce 1954. Jednalo se o pražskou hlavní redakci hudebního vysílání, kterou v té době vedl hudební skladatel Štěpán Lucký. Probíhalo zde vysílání přímých přenosů koncertů, především z Pražského jara. Dále vysílání operních inscenací, které byly zprvu přenášeny živě, později pořizovány na filmový záznam. Mezi první patří například Věc Makropulos od Leoše Janáčka (1958), nebo Piková dáma Čajkovského. Podstatnou část vysílání tvořily portréty a medailony významných hudebních osobností42. 4.1.1. Brněnská redakce hudebního vysílání byla vytvářena od počátku 60. let. V začátcích probíhalo pouze živé občasné vysílání. Objevovaly se i první divadelní inscenace. První velkou vysílanou inscenací byla Mysteria Buffa, živě odvysílána 12. prosince 1961, kterou režíroval Antonín Moskalyk43. K vysílání hudebních pořadů ze záznamu dochází v letech 1964 – 1965, kdy výrazně vzrostla výroba hudebních pořadů. Podoba hudebního vysílání, jejímž cílem bylo zpočátku představovat regionální hudební kulturu a její nejvýznamnější

41

HAVELKA, František. Pavel Blatný – představitel třetího proudu. Vedoucí práce Ivan Poledňák. Olomouc 2001. str. 62 42 MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. Brno: Masarykova univerzita, 1998, str. 150 43 POLÁK, Martin. Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961–1973. Brno, 2012. 111 s., [45] s. obr. příl. Diplomová práce na Filozofické fakultě.

17

historické i tehdy současné osobnosti44, tu byla v rukou skladatele Gustava Křivinky a Pavla Blatného. Pavel Blatný v brněnském studiu působil od roku 1963 jako hudební režisér, pod kterého, jako vedoucího hudební redakce, spadalo od roku 1973 celé toto oddělení. Právě 70. léta byla velmi plodným obdobím. Pochází z něj například rozsáhlý pořad Nástrojový cyklus. Každý díl projektu se věnoval jednomu hudebnímu nástroji. Mimo to se pravidelně vysílaly hudební měsíčníky Schůzky s baletem a Schůzky s operou. V osmdesátých letech pak už hudební vysílání brněnského studia České televize mohlo nabídnout ročně kolem 70 pořadů45. Již od vzniku brněnské hudební redakce, bylo vysílání zaměřeno na propagaci tvorby Leoše Janáčka. Ročně se vysílaly přenosy i záznamy koncertů a operních představení uváděných v rámci Mezinárodního hudebního festivalu v Brně. Následně byly vytvářeny dokumentární cykly a hudební dokumenty zabývající se Leošem Janáčkem, například osmidílný seriál ze 70. let – Poslední Janáčkovi žáci. Ze záznamu Janáčkových děl se s největším ohlasem setkaly Výlety pana Broučka a Její Pastorkyňa. Ovšem nebylo to jedinou podstatou tohoto hudebního vysílání. V popředí zájmu se nacházela soudobá tvorba, v důsledku čehož pak vznikl cyklus Moravský hudební život, který byl moderován samotným Pavlem Blatným. Vedle soudobé hudby byla pozornost věnovaná i hudebnímu folklóru. Z folklórních festivalů ve strážnickém skanzenu vznikaly od sedmdesátých let záznamy a pořady, ze Slováckého roku v Kyjově dokumenty a v souvislosti s folklórem pak ještě například Muzikanti hrejte. Důležitým elementem byla i jazzová a rocková scéna46. Z programů souvisejících s touto problematikou zmiňme například Historie jazzu s Gustavem Bromem a jeho orchestrem47. Pavel Blatný přispěl k hudebnímu vysílání i tím, že uváděl Stravinského skladby, například Svatby, Symfonie pro dechy a balet Agon48. Kromě působení Pavla Blatného v roli vedoucího hudební redakce, byl velice užitečný v České televizi Brno i vlastní tvorbou, která byla v televizní a filmové produkci zastoupena velkým počtem kompozic. Vedle komponování hudby na 44

HLAVICA, Marek. Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991). 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických změní, 2012. str. 311 45 MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. Brno: Masarykova univerzita, 1998, str. 150 46 Tamtéž, str. 151 47 Pavel Blatný měl rozepře s tehdejším generálním ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. Spor se týkal uváděných freejazzových skladeb. 48 HAVELKA, František. Op. cit. str. 63

18

zakázku k určitému filmu nebo pořadu, byly jeho skladby užívány ještě dalšími způsoby. 1. Použití archivní hudby Pavla Blatného pro krátké filmy různých žánrů. 2. Filmy představující vizualizaci skladatelových orchestrálních děl třetího proudu. -

První z těchto vizualizací vznikla podoba Koncertu pro jazzový orchestr (1965) v Československé televizi Praha. O scénář a režii se postaral Jan Kučera. Ztvárnění podoby Koncertu pro jazzový orchestr

vycházelo

z kontrastu

zvukově

barevných

úseků

jednotlivých částí koncertu, které byly znázorněny ostrým střihem spojujících

obrazových

sekvencí.

Dále

roku

1967

vzniká

vizualizace skladby 10´30 pro symfonický orchestr. 3. Televizní opera, která byla oblíbená zejména v padesátých a šedesátých letech. 4. Autorské profily vznikající v brněnském studiu Československé televize k výročí Pavla Blatného. První autorský profil byl natočen roku 1981 49. Roku 1991 vznikl další profil Pavla Blatného v rámci cyklu Moravský hudební život. Vystupují v něm čeští i zahraniční umělci a komorní soubory. Poslední profil se váže ke skladatelovým pětašedesátým narozeninám50. Tento snímek provádí celkovým dílem Pavla Blatného, ve kterém on sám představuje vlastní symfonické, komorní, jazzové a populární snímky. Nechybí tu ani úryvky z filmů užívajících skladatelovu scénickou hudbu51.

49

Scénáře a režie se chopil Jiří Vanýsek. Ve snímku kromě Pavla Blatného účinkoval Orchestr Gustava Broma a Kvarteto města Brno. 50 Režie a scénář – Jaroslav Bařinka. 51 HAVELKA, František. Op. cit. str. 64 - 65

19

5. Dílo Pavla Blatného v brněnském studiu ČT v 60. letech Během 60. let využívala brněnská pobočka České televize opravdu hojného počtu Blatného kompozic. Zhudebnil mimořádné množství televizních projektů pestrého charakteru, kam spadají televizní filmy a inscenace různých žánrů, mezi kterými se vyskytují například klasické komedie (Šťastný Jim), ale najdeme zde i černou komedii (Zločincem proti své vůli), satiru (Kaktus, bomba, letadlo), inscenace na motivy známých románů (Moudrý Engelbert) nebo třeba dětské pohádky (Zvířátka a loupežníci). Televizní

filmy představují

38% z celkového počtu

projektů

zhudebněných Pavlem Blatným během této doby. Také se postaral o hudební podklad mnoha dokumentů, jejichž počet činí největší podíl z těchto skladeb, konkrétně 40% z celé tvorby. Zahrnuje dokumenty o umění (Passacaglia pro varhany a sochařské nástroje), dokumenty o uměleckých osobnostech (Podzim v Simiane), dokumentární snímky zobrazující různé krajiny, prostředí (Jaro pod Pálavou), nebo dokumenty popisující historické události (Dopis neznámého). Zbylých 22% pak představují pořady, ovšem jejich nejskromnější zastoupení nedělá z této kategorie méně důležitou součást. Zajímavé byly například pořady s tématikou poezie (Nedělní chvilka poezie), dále přínosné vzdělávací pořady (Po Amnestii) či hudebně zábavné pořady (Čtvrt století s Bromem) a další. Jak už bylo zmíněno, než se začalo formovat pravidelné hudební vysílání ze záznamu od roku 1964, předcházelo tomu jen ojedinělé živé vysílání. Jedním takovým pořadem z této doby je Veletrh dobré nálady, který byl vysílán 24. září roku 1961. Podle dochovaného notového materiálu tu pravděpodobně zazněly dvě skladby Pavla Blatného – Polední slunce pro vokál, Bᵇ klarinet, kytaru, basu a bicí a Slunečník pro vokál, kytaru, klarinet, rohy a bicí. Je to zároveň první projekt, na kterém se Pavel Blatný v této instituci během 60. let podílel.

5.1. Filmová hudba Mezi nejranější televizní filmy ČT Brno, u nichž se Blatný zasloužil o hudební doprovod, patří Malá noční povídka. Nejedná se o typický film, jaký si člověk pod tímto pojmem představí. Malá noční povídka je dramatický pořad, ve kterém 20

umělkyně Marie Waltrová vypráví povídku Tonka Šibenice52 od pražského německy píšícího spisovatele židovského původu, Ergona Erwina Kische. Do těchto prvních Blatného filmových kompozic následně spadá Newyorská romance, televizní inscenace, jejíž předlohou je povídka Ringa Lardnera, jednoho z nejslavnějších amerických humoristů a povídkářů 20. let. Režie se ujal stejně jako v předchozím případě Miroslav Nejezchleb roku 1962 a vysílána byla tato inscenace 22. července roku 1963. Dochována je pouze filmová dotáčka. Filmovou hudbu k tomuto snímku skladatel komponoval pro piano, housle, violu, violoncello a kontrabas. Spolupráce s Pavlem Blatným se Miroslavu Nejezchlebovi pravděpodobně osvědčila, jelikož se skladatelem dále pokračoval roku 1966 na kreslené pohádce Mráz a písnička. Další film pro nejmladší diváky, který v tomto období Blatný zhudebnil, je loutková pohádka Zvířátka a loupežníci. K nejznámějším Blatného filmovým kompozicím této doby patří televizní inscenace Šťastný Jim, která byla poprvé vysílána 2. března roku 1969. V podkladové Blatného filmové hudbě můžeme slyšet hudební nástroje jako Eᵇ Altsaxofon, Bᵇ tenorsaxofon, trumpetu, trombon, piano, basu a bicí. Také vokály zde mají svůj part, ovšem zní pouze v úvodní, první části díla a po zbytek filmu se pak již nevyskytují. Hudba zodpovědně plní svůj účel a koresponduje s humoristickou televizní inscenací, která vznikla podle slavného románu anglického spisovatele Kingsley Amise z roku 1954. Líčí potíže mladého profesora v místě jeho prvního universitního působení, který se poprvé za svůj život odhodlá vsadit na štěstí. Ve filmu účinkují Jana Švandová, Petr Kostka, Ladislav Lakomý a další. Scénáře a režie se ujal Zdeněk Kaloč. S režisérem Zdeňkem Kaločem pak Pavel Blatný pokračoval ještě na dalších filmech, konkrétně na starším filmu Sjezd abiturientů, který byl vysílaný 25. dubna 1966. Skladatel ke zhudebnění tohoto dramatu podle novely Franze Werfela, použil lesní roh, harfu, piano, housle, violu, violoncello a bicí. Skladba má aleatorní charakter, která navozuje správnou atmosféru a podtrhuje děj, jenž popisuje případ zavražděné prostitutky, který má soudce Sebastian vyšetřit. Z činu byl obviněn jistý Adler, vyšetřovatel v něm poznává svého bývalého spolužáka, kterému za dob studií způsobil značné potíže. Děj zobrazuje historii tohoto prohřešku z mládí

52

Stejnojmenný film - Tonka Šibenice, byl první český zvukový film (1930). Režie: Karel Anton

21

vyšetřovatele. Hudební podklad pak tyto pocity provinění dokonale umocňuje. Mezi další snímky Zdeňka Kaloče, na kterých spolupracoval s Pavlem Blatným, jsou příběhy s detektivní zápletkou. První z nich je televizní inscenace podle stejnojmenné hry Henryka Blumredera -Akce Lucy (1964) a druhý film nese nevinný název Ptáček (1969) - původní televizní hra Jana Trefulky. Na kriminální zápletku pak narazil Pavel Blatný ještě roku 1968 u filmu Pozvání spravedlivých od režiséra Pavla Rímského. Ve stejném roce se skladatel podílel na televizní inscenaci Poslední etapa, líčící osud lékaře během války při ústupu armády z fronty a jejímž režisérem je Rudolf Jurda. Další známější filmy zastupuje také televizní inscenace na motivy románu Jaromíra Johna Moudrý Engelbert z roku 1968, kterou zrežíroval Fedor Kaucký. Tragikomický snímek popisuje historku až příliš „moudrého“ lesního adjunkta z přelomu

posledních

let

Rakousko-Uherska

a

počátku

samostatného

Československa. V rolích účinkovali herci jako Václav Postránecký, Jana Hlaváčková, Jaroslav Dufek, Táňa Fischerová a další. Velmi zdařilý byl film - Jdi za zeleným světlem (1968), který vznikl na předlohu románu Eduarda Valenty z roku 1956. Snímek zrežíroval Pavel Blumenfeld podle scénáře Rudolfa Žáka. Hlavním hrdinou meziválečné psychologické prózy, která se vymykala tehdejším ideologickouměleckým normám, je intelektuál Šimon se svým svědomitým smyslem pro čest. Dějová linie se odehrává za okupace a účinkují v ní Ladislav Lakomý, Otakar Dadák, Jaroslav Dufek a další. Neméně povedeným byl rovněž televizní film Dobrý člověk ještě žije (1967). Literární pásmo z kapitol Romaina Rollanda. Herecké obsazení tvořili Jan Pivec a Jiřina Štěpničková a o režii se postaral František Laurin. Za zmínku ještě stojí Malý princ, slavný příběh Antoina de Saint-Exupéryho, tentokrát v podání České televize, vysílaný 4. října 1964. Kouzelné prostředí znázornil Pavel Blatný pestrými tóny hudebních nástrojů jako je flétna, fagot, hoboj, trombón, klarinet, pikola, piano, viola a další, které toto prostředí zdůrazňují a umocňují pocity splynutí s dějem. Ze závěru šedesátých let pochází televizní komedie se satiricky zabarvenými kriminálními historkami, která si rovněž utahuje z přehnaného politizování. V roce 1969 ji natočil Václav Vorlíček a pojmenoval Kaktus, bomba, letadlo. Dále pak televizní inscenace Candida (1969), natočená na motivy Georga Bernarda Shawa, zobrazující vnitřní, duševní boj třicetileté ženy, která si musí vybrat mezi dvěma 22

muži. V rolích vystupovali – Miriam Hynková, Jaroslav Dufek, Antonín Navrátil a další. Snímek zrežíroval František Chmiel. Poněkud odlišný problém řeší žena ve filmu Hans mezi Petrem a Svenem, který vznikl v závěru let šedesátých a odvysílán byl až roku 1970. Jedná se o komorní televizní inscenaci zachycující monolog osamělé ženy, která vzpomíná na dřívější milence a pokouší se rozlousknout záhadu své samoty. V roli ženy se představila herečka Zdena Procházková a film byl natočen Fedorem Kauckým.

23

5.2. Hudba v dokumentu Dokumenty představují nejpočetnější skupinu z televizních projektů, které Pavel Blatný zhudebňoval. Jen během 60. let díky němu dostalo svůj hudební podklad 27 dokumentů. Nejvýrazněji zastoupena je zde spolupráce s režisérem Fedorem Kauckým a Kubou Jurečkem, kteří zrežírovali v této době dohromady 15 dokumentárních filmů. Prvním z tvorby Fedora Kauckého byl dokument o záchraně ojedinělých Gauguinových dřevorytů v majetku Národní Galerie (Gauguin – zlomky díla, 1963). Tato dokumentární tvorba Kauckého a Blatného je dále zastoupena dvěma snímky o výtvarném umění, konkrétně se jedná o filmový dokument o malíři Otakaru Kubínovi nesoucí název Podzim v Simiane (1969) a Živé sny, film zachycující výtvarnou činnost Aloise Mikulky odvysílaný roku 1966. Taktéž sem spadají dva dokumenty o sochařském umění. Passacaglia pro varhany a sochařské nástroje (1969) a fejeton o tvorbě sochaře Josefa Kubíčka – Sochy Josefa Kubíčka z roku 1965. Ve stejném roce zrežíroval Kaucký poemu o dovednostech hrnčířových rukou Věčný kruh. Poté dokumentární pořad o životě a díle Franze Kafky – Prázdniny s Kafkou a posledním dílem završující tuto spolupráci Kauckého s Blatným byl dokument 10´30, podle stejnojmenné kompozice Pavla Blatného, kterou napsal roku 1965 na objednávku německého jazzového kritika Joachima Ernsta Berendta, který byl fascinován kompozicemi Blatného, jež zazněly na I. jazzovém festivalu v Praze. Proto si u Blatného objednal skladbu ovlivněnou jazzovými prvky pro berlínské Jazztage. Kompozice byla časově omezena na deset minut. Tento daný limit skladatel ovšem překročil o třicet sekund a tak dílo rafinovaně pojmenoval 10´30 pro symfonický orchestr53. Fedor Kaucký potom na motivy této skladby natočil roku 1967 velmi zdařilý, umělecký dokument, který souvisel s výstavou děl slavného architekta a malíře Le Corbuisiera, jež v té době probíhala v Domě umění v Brně. Ve filmu účinkovala Táňa Fischerová a Ladislav Lakomý. Partitura této kompozice vyšla roku 1967 tiskem a byla také zdigitalizována. Spolupráce Kuby Jurečka s Pavlem Blatným vedla k vytvoření sedmi dokumentů. K nejstarším z nich se hlásí dokumentární snímek z výstavy nálezů z Velké Moravy v Moravském zemském muzeu – Pravěký šperk (1963) a dále 53

Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument]. Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996

24

přírodopisný film zobrazující Pálavskou krajinu a Lužní les před vybudováním vodního díla Nové Mlýny - Jaro pod Pálavou (1963). Dokumentární filmy Kuby Jurečka jsou opravdu rozmanité. Vedle zmíněného přírodopisného a historického dokumentu natočil také umělecky orientovaný pořad Compagnons de Massy (1968), popisující skupinu francouzských amatérských fotografů, kteří se roku 1966 představili veřejnosti v Brně a Praze. Další umělecky zaměřený snímek z roku 1964 reflektuje tvorbu malíře Antonína Procházky (Národní umělec Antonín Procházka) a stejnou tématiku má i dokument Umění ženského rodu, který se zabývá malířem Alfonsem Muchou. Poslední dva dokumentární filmy jsou opět trošku odlišné, než dokumenty uvedené doposud. Jedním snímkem je První vydání, vysílán roku 1965 k 80. výročí časopisu Rovnost a poslední dokument – Údolí naděje (1965) představuje filmovou reportáž o převádění lidí v období II. světové války. S válečnou tématikou se Pavel Blatný během 60. let setkal taktéž v dokumentárním filmu Dopis neznámého (1965) z období konce druhé světové války, sestřihaný ze záběrů kameramanů Rudé armády, natočených v dubnu roku 1945. Snímek vznikl na motiv dopisu neznámého vojína, podle čehož byl také pojmenován. Účinkují zde Jiří Brož a Ladislav Lakomý, kteří předčítají komentáře v češtině. Vedle dokumentárních filmů těchto zmíněných významných režisérů zhudebnil Pavel Blatný rovněž tři dokumenty režiséra Milana Pelouška. Šlo o pořad Tunisienne (1964) – cestopisný snímek ze zájezdu lidového cimbálového souboru do Tuniska a Pokušení Hefaistovo (1967) – dokumentární pořad o práci uměleckých kovářů, na který navazuje Hefaistovské dostaveníčko (1968), kde je zachována stejná tématika, ale tentokrát se jedná o reportáž, která zachycuje výstavu uměleckého kovářství v Itálii. Krom uměleckého obsahu byla stejně jako v dnešní době, tak i v 60. letech častým tématem dokumentů medicína a zázraky, které dokáže. I ty mají ve filmech zhudebňovaných Blatným své zastoupení. Patří sem vzdělávací dokumentární snímek režiséra Jiřího Vanýska z roku 1969 - 70 000 (Dědičnost), poukazující na vlivy dědičnosti u postižených dětí a řeší možnosti jejich léčby. Dále se jedná o projekty Proti smrti a tisíckrát proti smrti, které zobrazují operaci srdce pod vedením týmu prof. Jana Navrátila. O režii se postaral Jan Fuksa, s nímž Pavel Blatný 25

spolupracoval roku 1964 i na dokumentárním profilu Elementy génia, poskytující informace o životě a díle badatele Johanna Gregora Mendela. Ve stejném roce napsal také hudební doprovod k populárně-naučnému pořadu Milana Hachly, jehož náplní je řešení archeologického nálezu -Čtyři koně z pravěku a roku 1968 pro stejného režiséra zhudebnil dokument Jistota jednoho místa, vykreslující lásku básníka Františka Halase ke svému domovu. K dokumentární tvorbě 60. let přispěl i Jiří Vanýsek dvěma filmy osahující Blatného hudební složku. Konkrétně šlo o pořad zabývající se starými větrnými mlýny na Moravě – Chodníčky větrných krajánků a Maršál chudých, vyprávějící o životě Josefa Hybeše jakožto zakladatele dělnického hnutí. Oba zmíněné filmy Jiřího Vanýska pochází z roku 1969. Posledním dokumentem, ke kterému napsal Pavel Blatný během 60. let hudbu je pořad Lidé, krápníky, jeskyně – fejeton o krasových jevech v Moravském krasu.

5.3. Hudba v ostatních pořadech Nezanedbatelné množství projektů zhudebňovaných Pavlem Blatným tvoří kromě filmů a dokumentů také pořady jiného charakteru. Patří sem pořady vzdělávací, zábavné či vyloženě hudební. Prvním vysílaným pořadem byl již zmiňovaný Veletrh dobré nálady z roku 1961. Nejčastěji se v této kategorii setkáváme s komponováním hudby na texty různých uměleckých osobností. Mezi prvními reprezentanty této televizní tvorby je pořad Zbrusu nové. K tomuto pořadu napsal Blatný sedm písní na texty Ludvíka Kundery, Milana Uhdeho a Karla Tachovského. Na verše Ludvíka Kundery vznikly tři písně. Všechny tři jsou jazzového rázu a podle dochovaného notového materiálu je jedna pojmenována jako Song o tom, jak vyznávám lásku. Na text Milana Uhdeho vznikly dvě kratší písně v jazzovém provedení stejně jako v předchozím případě. Stejnému počtu zhudebněného textu se dostalo i Karlu Tachovskému. V první písni vystupují tři hlasy (zpěv) znějící unisono, které doprovází rytmická skupina, pro niž Blatný vypsal pouze čtyři takty, následně se opakující. A druhá píseň je psána pro zpěv a orchestr a využívá rytmického vzorce pomalého foxtrotu. Vysílání pořadu Zbrusu nové proběhlo 3. února 1963. Chvíli na to byl na obrazovkách uveden pořad V mladém rytmu (31. srpna 1963), kde zaznělo 26

hned několik skladeb Pavla Blatného – Já bych chtěl koníčka, Písnička o mládí, Pořezaný prst, Work blues, Tramvajový blues, Písnička o hloubce. Následujícího roku, 18. února 1964, byl vysílán pořad A co básník, ke kterému Blatný zhudebňoval poezii Františka Halase pomocí trombonu, fagotu, piana a bicích. Hudební složka zde byla rozdělena na čtyři díly (A, B, C, D), z nichž část B zazněla živě v pořadu a zbytek z playbacku. Následující pořad odvysílaný 25. února 1965 představoval Ranní vlak naděje, kde Pavel Blatný vytvářel hudební doprovod na verše Ivana Skály. Jednalo se o recitaci doprovázenou klavírem, konkrétně to byly skladby Jarní motiv a Na Rudém náměstí. Dalším je pořad podobného obsahu Nedělní chvilka poezie. Pavel Blatný zhudebňoval díl z cyklu tohoto pořadu zaměřený na Bulata Okudžavy. Verše tohoto ruského básníka recitovali a zpívali Vlasta Fialová a Jaroslav Dufek. Roku 1965 vznikl ještě vzdělávací pořad obohacený o tóny Blatného – Za školou s filmaři, aneb o dětech a zvířátkách přibližující problematiku filmu a jeho natáčení. Roku 1966 byly vysílány hned dva pořady, na kterých se Pavel Blatný podílel. Konkrétně šlo o hudebně zábavný pořad s orchestrem Gustava Broma – Čtvrt století s Bromem a dále o vánoční pořad Dekameron, který připravil Jiří Prokel. Náplní tohoto pořadu bylo předvánoční vzpomínání významných představitelů,

jak z

umělecké branže (malířka Věra Fridrichová, herci František Šlégr a Zlatomír Vacek.), tak i z lékařského pole (prof. Jan Vanýsek). Nadcházejícího roku 1967 se představil cyklus zábavných pořadů

o zajímavých osobnostech a jejich

zaměstnáních. Blatný pro tento pořad Dnes večer na Špilberku zkomponoval tři skladby. První je Píseň o Václavu Babinském – kramářská píseň, pomalý foxtrot s jazzovým projevem, kde obsadil klarinet B ā 3, basklarinet B, trubku B ā 2, trombón, kytaru, kontrabas a bicí. Druhá se jmenuje První vězeň Špilberský – šanson, pomalý foxtrot s bluesovým výrazem. Obsazení: B klarinet, B tenorsaxofon, B trubka, kytara, piano, kontrabas a bicí. A poslední písní je Takový je můj hrad, na text Václava Fialy. Závěrečným projektem této kategorie, v němž se Blatný angažoval během šedesátých let, je publicistický snímek Po Amnestii režiséra Jiřího Vanýska. Popisuje osudy lidí, kteří porušili zákon. V tomto období vznikl ještě jeden zajímavý pořad, kde je sám Pavel Blatný hlavní tématikou, přesněji jeho cestování po Evropě, kde dirigoval své skladby ve spolupráci s proslulými orchestry. Proto pořad nese vhodné pojmenování - Pavel Blatný se vrátil z cest a probíhá formou rozhovoru redaktorky se skladatelem. 27

5.4. Filmový dabing V brněnské pobočce České televize vzniklo roku 1963 dabingové studio, na čemž měl velkou zásluhu tehdejší ředitel televize Josef Křivánek. Dabingové studio bylo umístěno v budově Typosu na Jezuitské ulici v centru Brna. Bohužel hned následujícího roku po založení studia, došlo k tragédii v podobě požáru této budovy54. Naštěstí byl provoz dabingového studia rychle obnoven, čímž bylo odstartováno slavné období brněnského dabingu, které trvalo řadu let. S českou podobou scénářů zahraničních filmů ovšem přichází taky nadabování zvuků a nové nahrání hudebních podkladů filmu. To v té době znamenalo tuto původní filmovou hudbu odposlechnout, zaznamenat ji do partitury a následně hudbu znovu nahrát studiovým orchestrem. Tento úkol měli na starosti hudební skladatelé, kteří byli jmenováni do role hudebních režisérů starajících se o ozvučování dabovaných filmů. Pavel Blatný zastával zmíněnou funkci již v úplných počátcích brněnského dabingového studia. Během šedesátých let ozvučil skladatel např. tyto dva filmy: 1. Přiznání hochštaplera Felixe Krulla/Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull Slavný západoněmecký film z roku 1957. Komediální drama podle psychologického románu, jehož autorem je německý spisovatel Thomas Mann, který je mj. držitel Nobelovy ceny za literaturu (rok 1929). Bohužel stihl dokončit pouze první díl, který byl vydán roku 1954. Hlavním hrdinou filmu je podvodník hochštapler Felix Krull, který zásluhou osobního kouzla byl odborníkem v podvádění lidí vyšší společnosti. Díky starším bohatým ženám to dotáhl z nuly až na velmi váženého a bohatého muže. Film natočil režisér Kurt Hoffman roku 1957. Na českých obrazovkách se komedie představila 30. 12. 1965. V českém znění zde účinkovali – Ladislav Lakomý (Felix Krull), Jaroslav Dufek (Stanko), Eva Hradilová (Zuzu) a další.

54

POLÁK, Martin. Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961–1973. Brno, 2012. 111 s., [55] s. obr. příl. Diplomová práce na Filozofické fakultě.

28

2. Záclona, v původním znění Die Gardine Opět se jedná o západoněmecký film, ovšem ne tak proslulý, jako předchozí příklad. To potvrzuje nedostatek informací o tomto snímku z roku 1966, jejímž režisérem je Rainer Erler.

5.5. Analýza díla Hudba je neodlučitelnou součástí filmu. Umocňuje zážitek a pocity z filmového dění a tím nám pomáhá vcítit se do děje. Původní filmová hudba je většinou vystavěna na jednom motivu, který se vyskytuje po zbytek filmu v různých modifikacích, ať už se jedná o obměny tóninové, nebo tempové, vždy je upravena tak, aby korespondovala s dějem a se sebou navzájem. Šedesátá léta představují období, kdy je Pavel Blatný ovlivněn třetím proudem a tak je pochopitelné, že se budou i filmové kompozice a skladby užité v ostatních pořadech ubírat tímto směrem. Ovšem, jak se nechal sám Pavel Blatný slyšet, při komponování scénické hudby musí skladatel pracovat úplně jinak. Musí najít určitý prostředek pro vystižení té správné atmosféry. Jedním takovým prvkem je třeba postupné glissando ve smyčcích, které pomalým postupováním nahoru znásobuje pocit napětí. Situaci pak ještě podtrhuje například staccatový ostinátní rytmus na jednom místě55. Rytmus ve filmových kompozicích Pavla Blatného je různorodý. Setkáváme se tu s případy, kdy skladatel komponuje technikami polymetrie. Toho si lze povšimnout třeba u písně Jarní motiv z pořadu Ranní vlak naděje, což je jasné i podle autorovy poznámky - ´záznam pravé ruky nesouvisí rytmicky ani časově s rukou levou´. Výjimkou nejsou ani části, kde je nějaký rytmicko-metrický průběh zcela potlačen. Aby nástroje takových skladeb působily celistvým dojmem, plní tyto instrumenty úlohu samotné rytmické pulsace. Častým představitelem rytmického tepu se stává většinou kombinace kontrabasu a bicích nástrojů. Na druhé straně Blatný komponoval skladby pro televizi rovněž v pravidelném pulsujícím rytmu. Charakteristické jsou jeho kompozice silnou nákloností k prudkým disonancím, k bohatému užívání synkopace a přesunu akcentu, čehož si můžeme povšimnout hned u druhé písně Na Rudém náměstí z výše uvedeného pořadu. Často jsou také v průběhu skladby měněna taktová označení. V kompozicích se obvykle střídají 55

Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument]. Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996

29

pasáže hustě vyplněné notami rychlých hodnot s částmi přinášející skromnější počet not v dlouhých hodnotách. Typické jsou rychlé vzestupné a sestupné běhy skupinek osminových a šestnáctinových not, které často předchází hlavní téma. Nejčastěji jsou tyto skupinky tvořeny klesajícím a stoupajícím sekundovým krokem. Výjimkou nejsou ani trioly, či kvintoly. Hojné zastoupení kvintol najdeme například v klavírových partech z úvodního podkladu filmu Veliký Mág, které se neustále opakují, přičemž se jejich tóny mění půltónovým snižováním, či zvyšováním. Bohaté užívání chromatických posuvek se vyskytuje v drtivé většině těchto kompozic. Ve spojitosti s rychlými vzestupnými výběhy je můžeme chápat jako prostředek pro zdůraznění dramatické situace. Další vysvětlení spočívá v tom, že většina filmových hudebních doprovodů je komponována pomocí technik nové hudby. Nalezneme zde skladby založené na dodekafonii a to jak ve vertikálním směru hudebního toku, tak v horizontálním. Skladba, která využívá pravidla dodekafonie je např. 10´30. V tomto případě se jedná o tzv. obkročný systém dvanáctitónové řady. Je psána v písňové formě se závěrečnou codou. První část představuje témbrovou hudbu postupně přecházející do druhé kontrastní části, ve které se nad opakujícím se doprovodem rozvíjí další hlasy. V závěrečné codě se skladba navrací opět k témbrovosti. Témbrovost je spolu s punktualismem dalším prvkem nové hudby, s nimiž se skladatel nebál pracovat ani při komponování filmových podkladů. Rovněž aleatorika tu nezůstává pozadu. Prvků uvedeného stylu využívá Blatný například při komponování hudby k filmu Sjezd abiturientů, kde z partu pro harfu je jasný její aleatorní charakter. Na tomto filmovém doprovodu je zajímavý i lesní roh, založen na pěti základních modelech, které jsou v průběhu snímku dále rozvíjeny. Co se týče postupu skladby z vertikálního hlediska, pracuje Blatný různými principy. Setkáváme se tu jak s případy, kdy je dominantní jeden nástroj, kterému se podřizují nástroje ostatní, tak i s polyfonním vedením hlasů, kdy jsou všechny vrstvy stejně důležité. V některých případech se i ve vertikálním úhlu skladby setkáváme s pravidly dodekafonie. Jiné souzvuky mohou vycházet z punktualistického rozložení hlasů a další mohou být výsledkem aleatoriky. Co je pro filmovou hudbu jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující celý výsledný efekt, je dynamická složka. Typickým prvkem je například postupné crescendo, které intuitivně patří k situacím reflektující nějaké očekávání či napětí. Toto zesilování buď slouží jako přechod do forte/forte fortissimo, v němž se 30

kompozice chvíli zdrží, nebo po vygradovaném zesílení upadne do náhlého ticha, s čímž se můžeme setkat ve filmu Moudrý Englerbert. Na snímku je zajímavý hudební podklad již od začátku, kdy monolog Václava Postráneckého doplňuje disonantní klavír s pronikavou flétnou v tempu Grave. Její vyznění je spolu s obrazem tajemné, až děsivé. Tuhle úvodní znělku vzápětí vystřídá kontrastní, krásná a uklidňující melodie, se kterou se můžeme v otextované podobě setkat později roku 1975 v dětské televizní opeře Pohádky z lesa56. V průběhu filmu se pak objevují krátké alarmující úseky flétny a vibrafonu. Stejně jako postupné zesílení se v Blatného tvorbě setkáváme i s postupným nebo náhlým zeslabením. Po něm přijde delší pomlka, kterou může náhle přerušit hlasité propuknutí souzvuku zastoupených instrumentů, což má své hojné zastoupení ve filmech plných „lekavých“ situací. Pomocí dynamiky lze dosáhnout kontrastujících zvukově-barevných částí. K tomu, aby těchto protikladných ploch Blatný dosáhl, využíval různou kombinaci nástrojů. Jde-li o nástrojové obsazení těchto skladeb Pavla Blatného, bylo vcelku tradiční, alespoň v porovnání s jeho rytmickou a melodickou složkou, která byla v té době pro mnoho lidí stále něčím novým a neobvyklým. Při komponování scénické hudby je ovšem obsazení hudebních nástrojů velmi podstatné. Je nutné zvolit pro určitou situaci vhodný hudební nástroj, který jí bude schopen symbolizovat a vystihnout lépe, než ostatní. Blatný pro filmové hudební doprovody volil širokou škálu různorodých instrumentů, poskytujících mu mnoho kombinací při souznění, nebo mu u témbrových skladeb dovolily odhalovat jejich krajní polohy rozsahu. Témbr se v některých případech společně s atypickým rytmem mohl stát samotným motivem skladby. Pro filmový hudební doprovod Blatný nejčastěji volil z dechových nástrojů flétnu, hoboj a fagot. Kromě strunných nástrojů jako jsou housle, violoncello, klavír zde najdeme hojně užívanou violu a taktéž harfu. Z žesťové kategorie to byla trubka, lesní roh, či trombón a u bicích nástrojů je zajímavé třeba zastoupení vibrafonu. Pavel Blatný se nebál ani experimentování s elektronickou hudbou, kterou použil kupříkladu v dokumentu Tisíckrát proti smrti. Co se týče formy v těchto Blatného kompozicích, je nevyzpytatelná. Mimo začátku a konce se v průběhu filmu nevyskytují nějak rozsáhlejší skladby a i vstupní 56

Dětská televizní opera Pohádky z lesa (1975) vznikla na libreto Kamila Bednáře a Zbyška Malého. Má dvě části – Studánka a Domeček. Kritika tehdy velmi kladně hodnotila výkon devítileté Marty Spiralové v roli Myšky.

31

hudební podklad bývá krátký, často se může vyskytovat v písňové formě. V průběhu filmu se pak většinou vyskytují krátké hudební úseky, které buďto vycházejí z úvodní melodie, nebo ji, ani žádnou jinou melodii nemusí vůbec obsahovat. Na druhé straně se tu setkáváme se souměrnou klasickou jazzovou třídílnou formou, jejíž střední část může být rozváděna improvizací. Na takové situace narazíme spíše u hudebních a zábavných pořadů s živou hudbou. Své zastoupení tu mají taky časté repetice, které se při opakování polohově mění (Šestinásobná ozvěna). Další užívanou formou je případ, kdy je nový melodický prvek budován nad předchozím, který tak přebírá ostinátní funkci. Co patří mezi favority v Blatného tvorbě, je princip dialogu, kdy si jednotlivé vrstvy vzájemně odpovídají a mohou zastupovat tematický, či motivický materiál. Blatný se často navrací ke svému již dříve použitému materiálu a typické pro něho je to, jakým způsobem zvládne tyto starší tvary znovu a v úplně odlišném duchu využít. Prvky Nové hudby a třetího proudu se v kompozicích sloužících televizním obrazovkám uplatnily. Dle mého pohledu skvěle dokreslují filmové obrazy, hlavně pak ty s uměleckou tématikou a snímky s kriminálním a tajemným obsahem. Osvědčení se u televizních, scénických projektů potvrzuje také fakt, že po upadnutí zájmu o třetí proud a Novou hudbu, existoval tento směr dále na objednávku filmových tvůrců, kteří zmíněné prvky stále využívali pro své snímky.

32

6. Katalog děl 6.1. Hudba k filmu 1. Newyorská romance -

televizní inscenace

-

Režie: Miroslav Nejezchleb

-

Vznik: 1962

-

Premiéra: 22. a 23. července 1963

-

Party i partitura zachovány v archivu ČT TS Brno

-

Zachována pouze filmová dotáčka

2. Malá noční povídka -

Dramatický pořad

-


-

Premiéra: 18. srpna 1963

3. Jediná noc -

Televizní inscenace podle scénáře Romana Ráže

-

Režie: Alois Hajda

-


-

Party uchovány v ČT TS Brno

-

Záznam nedochován

4. Výslech profesora Mrože -

Televizní inscenace podle scénáře Věry Podhorné

-

Režie: Milan Peloušek

-

Premiéra: 14. října 1963

-

Záznam nedochován

5. Nebožtík Nasredin -

Komedie podle stejnojmenné divadelní hry Josefa Kainara

-


-

Vznik: 1964

-

Premiéra: 30. března 1964 33

-

Záznam nedochován

6. Černošský Pánbůh a proroci -

Televizní inscenace na motivy Marca Connellyho

-


-

Vznik: 1963

-

Premiéra: 27. dubna 1964

-

Záznam nedochován

7. Malý princ -

Televizní inscenace

-

Premiéra: 4. 10. 1964

-

Party společně s partiturou uchovány v archivu ČT TS Brno

8. Veliký Mág -

Televizní inscenace podle stejnojmenné divadelní hry Viktora Dyka

-

Režie: Alois Hajda

-

Premiéra: 1. a 2. února 1965

-

Party a partitura uložena v archivu ČT TS Brno

9. Sjezd abiturientů -

Dramatizace novely Franze Werfela

-

Režie: Zdeněk Kaloč

-

Vznik: 1965

-


-

V archivu ČT TS Brno dochovány pouze party

10. Akce Lucy -

Detektivní příběh

-


-

Vznik: 1964

-

Premiéra: 17. července 1966

34

11. Ubohá šťastná Kateřina Bezemoreová -

Televizní inscenace podle předlohy Erskina Caldwella

-


-

Vznik: 1966

-

Premiéra: 3. ledna 1966

-

partitura uložena v archivu ČT TS Brno

-

Záznam nedochován

12. Kruté štěstí -

Snímek podle předlohy Jeana Anouilha

-

Režie: Alois Hajda

-

Premiéra: 10. října 1966

-

Záznam nedochován

13. Mráz a písnička -

Krátká kreslená pohádka pro děti

-


-

Vznik: 1966

14. Dobrý člověk ještě žije -

Literární pásmo z kapitol románu Romaina Rollanda

-

Režie: František Laurin

-

Vznik: 1967

15. Úspěch -

Televizní inscenace na motivy románu Zdeňka Pluhaře

-

Režie: Evžen Sokolovský

-


16. Marie Stuartovna -

Televizní inscenace podle divadelní hry Friedricha Schillera

-


-


-

Záznam nedochován 35

17. Moudrý Engelbert -

Televizní inscenace na motivy Jaromíra Johna

-

Režie: Fidor Kaucký

-

Vznik: 1968

-


-

Part pro flétnu zachován v archivu ČT TS Brno

18. Pozvání spravedlivých -

Televizní inscenace podle hry spisovatele Romana Ráže

-

Režie:Pavel Rímský

-

Vznik: 1968

-


19. Jdi za zeleným světlem -

Televizní film podle románu Eduarda Valenty

-

Režie: Pavel Blumenfeld

-

Vznik: 1968

-

Premiéra: 30. září 1968

-

Partitura uložena v archivu ČT TS Brno

20. Poslední etapa -

Televizní inscenace Vlastimila Miloty

-

Režie: Rudolf Jurda

-

Vznik: 1968

-

Premiéra: 4. listopadu 1968

21. Šťastný Jim -

Televizní inscenace podle Kingsley Amise

-


-

Vznik: 1969

-

Premiéra: 2. března 1969

-

Partitura uchována v archivu ČT TS Brno

36

22. Ptáček -

Televizní inscenace Jana Trefulky

-


-

Vznik: 1969

-


23. Candida -

Televizní inscenace na motivy divadelní hry Georga Bernadra Shawa

-

Režie: Franek Chmiel

-

Vznik: 1969

-

Premiéra: 16. června 1969

24. Kaktus, Bomba, letadlo -

Komedie

-

Režie: Václav Vorlíček

-

Vznik: 1969

-


25. Hans mezi Petrem a Svenem -

Monolog opuštěné ženy reflektující její vzpomínky

-

Režie: Fedor Kaucký

-

Vznik: 1969

-


26. Zvířátka a loupežníci -

Loutková pohádka

6.2. Hudba k dokumentu 1. Jaro pod Pálavou -

Přírodopisný dokument zobrazující okolí Pálavy a Lužní les

-

Režie: Kuba Jureček

-

Vznik: 1963 37

2. Gauguin – zlomky díla -

Dokumentární film o díle Paula Gauguina a záchraně jeho dřevorytů

-

Vznik: 1963

-


3. Pravěký šperk -

Dokument o šperkařském umění

-


-

Vznik: 1963

-


4. Tunisienne -

Cestopisný film o cestě cimbálového souboru

-


-

Vznik: 1964

5. Tisíckrát proti smrti a Proti smrti -

Dokumentární filmy zachycující operaci srdce vedené prof. Navrátilem

-

Režie: Jan Fuksa

-

Vznik: 1964

6. Národní umělec Antonín Procházka -

Snímek přibližující tvorbu Antonína Procházky

-


-

Vznik: 1964

7. Čtyři koně z pravěku -

Film prezentující pravěký archeologický nález

-

Režie: Milan Hachla

-

Vznik: 1964

38

8. Sochy Josefa Kubíčka -

Dokumentární snímek zachycující tvorbu sochaře Josefa Kubíčka

-


-

Vznik: 1965

-

Partitura zachována v archivu ČT TS Brno

9. Lidé, krápníky, jeskyně -

Dokument z Moravského krasu

-


-


10. První vydání -

Dokumentární film o dělnických novinách

-


-

Vznik: 1965

-


11. Dopis neznámého -

Snímek zachycující konec války

-

Režie: Fedor Kaucký, Kuba Jureček

-

Vznik: 1965

-

Premiéra: 26. 4. 1970

12. Elementy génia -

Filmový pohled na život a dílo badatele Johanna Gregora Mendela

-

Režie: Jan Fuksa

-

Vznik: 1965

-


13. Věčný kruh -

Přínosný film věnovaný dovednostem hrnčířských rukou

-


-

Vznik: 1965

39

14. Compagnos de Massy -

Dokument věnovaný francouzskému fotografovi

-


-

Vznik: 1966

15. Pokušení Hefaistovo -

Filmový dokument zabývající se prací uměleckých kovářů

-


-

Vznik: 1966

-

Premiéra: 20. května 1966

16. Živé sny -

Dokumentární pořad o tvorbě malíře Aloise Mikulky

-


-

Vznik: 1967

17. 10´30 -

Film na motiv skladby Pavla Blatného natočeného v souvislosti s tehdy probíhající výstavou LeCorbusierova díla

-


-

Vznik: 1967

18. Hefaistovské dostaveníčko -

Filmová reportáž z výstavy uměleckých kovářů v Itálii

-


-

Vznik: 1968

19. Umění ženského rodu -

Dokumentární film o malíři Alfonsi Muchovi

-


-


40

20. Jistota jednoho místa -

Pořad o Františku Halasovi a jeho vztahu k Vysočině a Kunštátu

-


-

Vznik: 1968

-


21. Passacaglia pro varhany a sochařské nástroje -

Hudební filmový dokument o tvorbě sochařů

-


-

Vznik: 1969

-

Premiéra: 19. května 1969

22. 70 000 (Dědičnost) -

Vzdělávací filmový dokument o handicapovaných dětech

-

Režie: Jiří Vanýsek

-

Vznik: 1969

23. Podzim v Simiane -

Snímek o malíři Otakaru Kubínovi

-


-

Vznik: 1969

24. Chodníčky větrných krajánků -

Dokumentární pořad o starých větrných mlýnech

-


-

Vznik: 1969

25. Maršál chudých -

Snímek věnovaný zakladateli dělnického hnutí Josefu Hybešovi

-


-

Vznik: 1969

-

Premiéra: 30. Ledna 1970

41

26. Prázdniny s Kafkou -

Film zaměřený na život a dílo Franze Kafky

-


6.3. Hudba k ostatním pořadům 1. Veletrh dobré nálady -

První pořádný zábavný pořad

-

Písně: Polední slunce, Slunečník

-


-

Partitura umístěna v archivu ČT TS Brno

2. Zbrusu nové -

Sedm písní na texty Ludvíka Kundery, Milana Uhdeka a Karla Tachovského

-

Premiéra: 3. února 1963

-

Veškerý notový materiál uchován v archivu ČT TS Brno

3. V mladém rytmu -

Hudební pořad

-

Písně: Já bych chtěl koníčka, Písnička o mládí, Pořezaný prst, Work blues, Tramvajový blues, Písnička o hloubce

-


-

Partitury společně s party se nachází v archivu ČT TS Brno

4. Šestinásobná ozvěna -

Pořad

-

Vznik: 1963

-

Premiéra: 29. listopadu 1963

-

Party uchovány v archivu ČT TS Brno

5. A co básník -

Hudba k poezii Františka Halase

-

Premiéra: 18. února 1964 42

-

Party dochovány v archivu ČT TS Brno

6. Za školou s filmaři, aneb o dětech a zvířátkách -

Vzdělávací pořad o tom, jak se točí dětské filmy

-


-

Vznik: 1965

7. Údolí naděje -

Reportáž o převádění lidí během II. světové války

-


-

Vznik: 1965

8. Ranní vlak naděje -

Hudba na verše Ivana Skály, recitace s klavírním doprovodem

-

Písně: Jarní motiv, Na rudém náměstí

-

Premiéra: 25. února 1965

-

Klavírní party uloženy v archivu ČT TS Brno

9. Dekameron -

Vánoční pořad

-

Režie: Jiří Prokel

-

Vznik: 1966

10. Čtvrt století s Bromem -

Hudebně zábavný pořad

-

Vznik: 1966

11. Dnes večer na Špilberku -

Zábavný pořad věnující se zajímavým lidem a jejich profesím

-

Písně: Píseň o Václavu Babinském, První vězeň Špilberský

-

Vznik: 1967

-

Partitura a party dochované v archivu ČT TS Brno

43

12. Po amnestii -

Publicistický pořad

-


-

Vznik: 1969

13. Nedělní chvilka poezie – Bulat Okudžava -

Přednes poezie ruského básníka

14. Pavel Blatný se vrátil z cest -

Rozhovor s Pavlem Blatným o jeho cestování po Evropě

15. Sto karambolů -

Propagační film z brněnského výstaviště

44

7. Závěr Bakalářská práce je zaměřena na českého hudebního skladatele Pavla Blatného. Konkrétně se zabývá jeho původní filmovou i dokumentární hudbou a kompozicemi užitými v ostatních pořadech vzniklé na půdě brněnského studia České televize. Hlavním cílem práce bylo vytvoření komplexního komentovaného katalogu těchto zmíněných děl. Kromě toho se práce věnuje i samotnému Pavlu Blatnému a přibližuje jeho tvorbu. Stručně se zaobírá Českou televizí se zaměřením na brněnské studio. K tomu mi posloužily publikace jako Vladimír Spousta - Hudební skladatel PAVEL BLATNÝ a maternitní kořeny jeho rodu, disertační práce Františka Havelky Pavel Blatný, představitel třetího proudu a články v časopise Hudební rozhledy. První kroky k vytvoření komentovaného katalogu představovaly probádání dochovaných hudebních materiálů v archivu brněnského studia České televize. Na základě toho jsem z veškerých dochovaných partitur patřících Pavlu Blatnému sestavila seznam filmů a pořadů z potřebného období. Následně bylo zapotřebí projít počítačovou databázi ČT Brno – PROVYS, jejímž výčtem filmů a pořadů jsem seznam rozšířila. Chybějící položky mně poskytla počítačová evidence hudebnin České televize Brno. Doplnění projektů, ke kterým se nedochoval záznam, tudíž je nebylo možné dohledat v databázi PROVYS, mně umožnila publikace Marka Hlavici - Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961-1991). Ta mi posloužila k odhalení dalších filmů, především těch s nedochovaným záznamem. Pomocí kombinace těchto čtyř zdrojů jsem vytvořila komentovaný katalog, zahrnující filmy různých žánrů, dokumenty odlišné tématiky a zajímavé pořady, na nichž se Pavel Blatný hudebně podílel. I přes využití čtyř zmíněných postupů se mi nepodařilo některé informace dohledat. Smutné je, že několik záznamů nebylo dochováno a partitury byly zastoupeny v brněnském archivu České televize poněkud malým množstvím vzhledem k počtu projektů. Z původní filmové hudby se dochovalo devět hudebních zápisů, z pořadů sedm a jedna partitura k dokumentu Sochy Josefa Kubíčka. Se soupisem tvorby skladatelů, zaměřené na hudební doprovody k televizním projektům, jsem se v mnoha případech nesetkala. Co se týče analýzy, či rozboru této tvorby, jsou informace ještě méně dohledatelné. Myslím, že je škoda nevěnovat této oblasti pozornost a pevně doufám, že má bakalářská diplomová práce bude přínosná 45

pro ostatní badatele, kteří se budou snažit o další zmapování hudebního umění v televizi.

46

8. Resumé Tato bakalářská diplomová práce přináší v první řadě komentovaný katalog hudební tvorby Pavla Blatného, která vznikala pro filmy, dokumenty a pořady brněnského studia České televize. Skladatelem zhudebněné projekty zastupuje 40% dokumentů s tématikou uměleckou, lékařskou či přírodovědnou. Zkomponoval původní filmovou hudbu, která tvoří 38% z celkového počtu děl vzniklých v 60. letech. Zbylých 22% představují zábavné, hudební a vzdělávací pořady, u kterých se Pavel Blatný zasloužil o hudební složku. Práce přináší nejen teoretické informace o těchto pořadech České televize Brno, ale věnuje se i hudební analýze podkladové hudby projektů. Podstatné informace mi poskytly dobové hudební prameny uložené v archivu brněnské pobočky České televize, interní počítačová databáze České televize – PROVYS, počítačová evidence hudebnin České televize a publikace Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961-1991) od Marka Hlavici. Vedle praktické části se práce zaobírá taktéž úvodním teoretickým oddílem. Tato oblast se zaměřuje nejen na skladatelův život a dílo, ale rovněž přibližuje hudební redakci brněnského studia České televize.

9. Summary At first, this bachelor thesis brings annotated catalog of music production by Pavel Blatný, which was created for films, documentaries and programs for Czech Television´s studio Brno. Musical projects of Pavel Blatný represent 40% artistic documents, documents with medical and science issues. He composed original soundtracks, which represent 38% of the all compositions created in the 60´s. Other 22% are entertaining, musical and educational broadcasts, in which Pavel Blatný makes a contribution to musical components. In this thesis are not onely theoretical informations about these broadcasts ČT Brno, but this thesis is devoted to music analysis of background music projects. Important informations are from period musical sources of Brno´s Czech Television archive, the internal computer database of Czech Television- PROVYS, computer registry of music and publicaton Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961 – 1991) by Marek Hlavica. Introductory theoretical section deals with composer´s life, work and explains musical editorial of Czech Television´s studio in Brno.

47

10. Seznam použité literatury Prameny 

Archiv ČT TS Brno: party flétny z filmu Moudrý Engelbert. sig. BN 6.



Archiv ČT TS Brno: partitura k filmu Šťastný Jim. sig. BN 7.



Archiv ČT TS Brno: partitura k filmu Jdi za zeleným světlem. sig. BN 9.



Archiv ČT TS Brno: partitura k filmu Malý princ. sig. BN 33.



Archiv ČT TS Brno: noty pro piano k hudbě z pořadu Ranní vlak naděje. sig. BN 34.



Archiv ČT TS Brno: noty k písním z pořadu Zbrusu nové. sig. BN 37.



Archiv ČT TS Brno: party a partitura písní z pořadu Dnes večer na Špilberku. sig. BN 46.



Archiv ČT TS Brno: partitura k pořadu Veletrh dobré nálady. sig. BN 56.



Archiv ČT TS Brno: party a partitura k pořadu V mladém rytmu. sig BN 61.



Archiv ČT TS Brno: party a partitura k filmu Veliký Mág. sig. BN 88.



Archiv ČT TS Brno: party k filmu Sjezd abiturientů. sig: BN 105.



Archiv ČT TS Brno: noty k písním z pořadu Šestinásobná ozvěna. sig. BN 210.



Archiv ČT TS Brno: noty k písním z pořadu A co básník. sig. BN. 213.



Archiv ČT TS Brno: party a partitura k filmu Newyorská romance. sig. BN 215.



Archiv ČT TS Brno: partitura Ubohá, šťastná Kateřina Bezemoreová. sig. BN 230.



Archiv ČT TS Brno: partitura k filmu Záclona. sig. BN 234.



Archiv ČT TS Brno: party k filmu Jediná noc. sig. BN 238.

Interní informační databázový systém České televize PROVYS. Počítačová evidence hudebnin České televize. Pavel Blatný a milenka hudba. In. Portréty [Televizní dokument]. Tvůrčí skupina Karla Fuksy a Hany Vrbové. 1996.

48

Odborné publikace 

DORŮŽKA, Lubomír. Tvář moderního jazzu. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1970. 230 s.



HAVELKA, František. Pavel Blatný – představitel českého třetího proudu. Disertační práce na katedře muzikologie FFUP. Vedoucí práce Ivan Poledňák. Olomouc, 2002.



HLAVICA, Marek. Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961 – 1991). 1. vyd. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2012. 482 s.



MACEK, Petr – FUKAČ, Jiří. Hudba a média: rukověť muzikologa. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 258 s.



POLÁK, Martin. Hudební vysílání Československé televize Brno v letech 1961 – 1973. Brno, 2012. 111s., obr. příl. Diplomová práce na Filozofické fakultě.



SPOUSTA, Vladimír. Hudební skladatel Pavel Blatný a maternitní kořeny jeho rodu. Moravské Budějovice: Muzejní spolek v Moravských Budějovicích, 2011. 53 s.

Odborné články  BÁRTOVÁ, Jindra. Tři mladí z Brna. Hudební rozhledy, 1981. roč. 34. č. 3. str. 113.

 MATZNER, Antonín. Třetí proud. Hudební rozhledy. 1964. Roč. 17. č. 31. str. 937 – 939.

 MATZNER, Antonín. Třetí proud a Pavel Blatný. Hudební rozhledy. 1965. č. 4. str. 162 – 163.

Lexika 

MACEK, Petr a Mikuláš BEK. Blatný, Pavel. Český hudební slovník osob a institucí. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2003. [cit. 25. dubna 2016] Dostupné z: ˂http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdicti onary&action=record_detail&id=1217˃. 49

Elektronické zdroje 

VANÝSEK, Jiří. Pavel Blatný – když je mi smutno, poslouchám swing. Interview. In. Harmonie Online. 10. května 2011. Dostupné z: ˂http://www.casopisharmonie.cz/jazz/pavel-blatny-kdyz-je-mi-smutnoposloucham-swing.html˃.

50

Hudební tvorba Pavla Blatného v České televizi Brno v 60. letech

Recommend Documents