Hudba nevážná i vážná

12 2

Evangelický měsíčník | ročník 86/2010 85/2009 | cena 25 Kč | roční předplatné předpatné 290 290Kč Kč

Hudba nevážná i vážná Po práci si chce člověk zazpívat o holkách a o všem, co ho celý den štve. Ježíš po nás nechce, aby se nám nelíbily holky, ani abychom se křečovitě usmívali, i když nás úřady a všichni možní šéfové nenechají na pokoji. Ďáblova hudba, Tomáš Pavelka | 11

Poklad zpola skrytý Rozhovor s L. Härtelovou o zaujetí hudbou Na severokorejské hranici a kongresu v Soulu Diakonie: Je stáří tabu?

|7 |9 | 32 | 37

ÚVODNÍK

3 Advent je tu, vánoce za dveřmi – D. Ženatá

ÚVODNÍK

BIBLICKÁ ÚVAHA

5 Světlo ve tmách – L. Klíma TÉMA

7 Poklad zpola skrytý – J. Šulc 9 Hudba je mou profesí i koníčkem. Rozhovor s L. Härtelovou –D. Ženatá

11 Ďáblova hudba – T. Pavelka 12 OTÁZKA NA TĚLO Co je podle vás největší hudební počin poslední doby?

NÁSTĚNKA

14 Valné shromáždění ERC v ČR – S. Zálabová PŘEDSTAVUJEME

19 Soubor Nsango Malamu – DaZ CÍRKEV ŽIJE

21 Dík za hudby dar! – P. Hanych 22 Sedmdesátník Jiří Tomášek – M. Čejková 27 Milý pane profesore, děkujeme vám! – D. Pfann 28 Koncert pro Citadelu – Olga N. 29 Víra nepotřebuje chrámy, ale lidi, kteří ji předávají dál – I. Škeříková

30 Výměna učitelských nápadů a zkušeností – R. Špačková

31 Ostuda na fakultě – J. Kirschner EKUMENA ŽIJE

32 Na korejské návštěvě – J. Ruml 34 Modlitba za domov – T. Najbrt 35 Týká se nás to? Můžeme to ovlivnit? – J. Hamr 35 Na oběti nehod vzpomínali napříč republikou 36 Člověk spolutvůrce – J. Nečas DIAKONIE

37 Je stáří tabu? – L. Vidovićová GRATIAS AGIMUS

40 Gloria in excelsis Deo – L. Moravetz SLOVO

42 Budoucí věci nejsou věci – J. Hoblík 43 Za křesťanství vynalézavé a tvořivé – Š. Grauová

44 Kapky naděje Lubomíra Kabíčka – O. Macek 45 Wikipedie věřících osobností – L. Ridzoňová 46 Bachova kantáta

Advent je tu, vánoce za dveřmi

T

eplý podzim se přehoupl do zimy. Před první adventní nedělí se vánočně vyzdobily obce i města, obchodní centra přetékají třpytivou nádherou a nezbývá než litovat prodavačky, které musí poslouchat od rána do večera koledy. Komerčně pojatou, křiklavou a agresivní vánoční výzdobou jsme přesyceni už na počátku adventu. Dobrou tradicí v tomto období jsou adventní bazary. Pořádáte ve sboru také něco podobného? Zdá se, že v dnešní době nic nepotřebujeme, všeho máme dost. Dobročinný bazar ale má jiné poslání. Můžeme nabídnout domácí nudle těm, kdo je neumějí nebo nestíhají udělat, sušené houby těm, kdo se pro nemoc nedostanou do lesa, nebo domácí sádlo či marmeládu někomu, kdo nemá hospodářství či zahrádku. Navíc starší a méně pohyblivé sestry stihnou u televize uplést neuvěřitelné množství teplých ponožek a rukavic nebo namalovat spoustu vánočních přání. A tak má uspořádání bazaru čtverý smysl. Za prvé: lidé mohou přemýšlet, čím do bazaru přispět a věnují svůj čas i um výrobě svých originálních výtvorù. Starší lidé s větším přídělem volného času jsou nepřekonatelní! Za druhé: při organizaci a všech starostech kolem se lidé dají dohromady, což je velmi sborotvorné. Za třetí: na takovém bazaru najdete věci, které jinde nepotkáte, a následně obdarujete rodinu a přátele věcmi, které byste jinde nesehnali. A za čtvrté: výtěžek, ať je malý, nebo velký, je vždy ve sborové kase vítán. Ze své zkušenosti vím, že jsme byli výškou sumy, kterou se podařilo díky věcem nabízeným v dobročinném bazaru shromáždit vždy spíš mile překvapeni. A pokud věnujeme výtěžek na konkrétní účel nebo věc, bude nám tato věc navždycky připomínat, že jsme ji pořídili třeba díky bazaru v roce 2010. Když zavoní perníčky, jsou už vánoční svátky za dveřmi. Když se podaří aspoň část cukroví schovat před členy rodiny, kteří tvrdí, že chutná nejlépe před svátky, je vyhráno. Přípravy mohou klidně vplout do svátečních dnů, kdy si sedneme, odpočineme, zajdeme na koncert či vytáhneme starou gramofonovou desku, uklidníme roztěkanou mysl a přijmeme dobrou zprávu o narození našeho Spasitele. Požehnané vánoce přeje Daniela Ženatá



AKTUÁLNĚ Artefakt na čelní stěně kostela Presbyterní církve v Annapolisu. Foto: Gerhard Frey-Reininghaus

Cesta partnerství do zámoří

T

ajemník pro ekumenu a zahraniční vztahy Gerhard Frey-Reininghaus navštívil ve dnech 5. až 27. října Presbyterní církev v USA, která je partnerskou církví ČCE. Navštívil sbory, které mají české kořeny, jako například Clarkson ve státě Nebraska. Setkal se s farářkou Jody Filipiovou která moderuje takzvanou Českou misijní síť, sdružující osoby a  sbory spjaté vztahem či kontakty s ČCE. Navštívil sbory, které mají partnerství se sborem naší církve, například sbor v Annapolisu v Marylandu. Ten udržuje už deset let živé partnerství se sborem v Letohradu. V Pittsburghu v Pennsylvánii navštívil sbory, které spolupracují s Diakonií ČCE. V tomto mìstì poznal také teologickou školu, která spolupracuje už dlouhá léta s naší fakultou. V ústředí



Presbyterní církve v Louisville se Gerhard FreyReininghaus setkal s pracovníky, kteří mají na starosti spolupráci se zahraničními sbory, tedy i s námi. Na konci své cesty po Americe se zastavil v New Yorku u manželů Stehlíkových. Ondřej Stehlík je zde farářem v netradičním Rudgers sboru. Cesta po USA byla velice inspirativní pro další prohloubení partnerských vztahů a navázání nových kontaktů. Víc v dalším čísle Českého bratra.





DaZ



V neděli, kdy se připomíná společenství křesťanů



ve světě, zdobil čelní stěnu kostela Presbyterní církve



v Annapolis tento artefakt. Annapoliský sbor je partnerským sborem ČCE v Letohradu.

BIBLICKÁ ÚVAHA Světlo ve tmách Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! (Iz 2,5)

N

a první neděli adventní letos připadá oddíl ze začátku druhé kapitoly proroka Izajáše (Iz  2,1– 5). Závěrečný, pátý verš tohoto oddílku vyvozuje pro Izrael důsledek ze zaslíbené „poutě národů na Sijón“. Tímto důsledkem má být „chození v Hospodinově světle“. To je také důvodem, proč se tento oddíl dobře hodí pro adventní dobu. V očekávání toho, co se stane „v posledních dnech“ (verš 2), má Boží lid již nyní chodit v Hospodinově světle. Protože mnohé národy si v budoucnu řeknou: „pojďte, vystupme na horu Hospodinovu…“ (verš 3a), platí již pro současnost podobná výzva domu Jákobovu: „pojďte, choďme ve světle Hospodinově“. Prorocké zaslíbení se týká toho, že Hospodin, Bůh Jákobův, se stane těmto mnohým národům učitelem (verš 3b), bude jim dán přístup k jeho zákonu (Tóře) a k jeho slovu (verš 3c), což přinese mír, konkrétně přetvoření válečných zbraní v nástroje pokojné práce (verš 4). Národy, které se vydají po Hospodinově cestě, zapomenou na cestu násilí. Budou se učit žít podle Božího slova a nebudou se už učit bojovat. Toto krásné zaslíbení vytváří prostor pro nadějné očekávání, pro radostné vyhlížení této doby a událostí s ní spojených. Jde však také ruku v ruce s výzvou, aby Boží lid chodil ve světle Hospodinově. Hospodinovo světlo je přitom v Bibli identické právě buď s Tórou: „Vždyť příkaz je svící a vyučování (Tóra) světlem, domluvy a kárání jsou cesty k životu“ (Př 6,23), nebo s Hospodinovým slovem: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku“ (Ž 119,105). Očekávané zaslíbení pokoje se může stát skutečností jen v případě, že si všechny národy vezmou k srdci Hospodinovu Tóru, že se budou řídit jeho slovem. Ovšem aby se stalo, že si všechny národy vezmou za své to, co bylo původně Hospodinem řečeno jen Izraeli, je třeba, aby podle toho nejdříve „dům Jákobův“ opravdu žil, aby chodil v tomto světle a bylo na něm vidět, kam to vede, když někdo

„chodí v Hospodinově světle“, tedy když žije podle Hospodinova slova. Proto je důležitá ta závěrečná výzva, do které Izajášovo zaslíbení o všeobecném odzbrojení vyúsťuje. Adventní doba je dobou očekávání na to, až se splní zaslíbení o příchodu pokoje. Pokoje a poznání Hospodina, a to pro všechny národy. Tato doba očekávání se v rámci liturgického roku připomíná v nejtemnějším ročním období, když jsou dny nejkratší a noci nejdelší. Patrně má vnější temnota symbolizovat temnotu násilí a modlářství, která obestírá národy a proniká i do Božího lidu. Toužebné očekávání světla bývalo v tomto ročním období reálným prožitkem a znázorňovalo tak touhu po příchodu Hospodinova světla, které vzejde celému světu. Chození v Hospodinově světle, které dle následujícího oddílu (Iz 2,6–22) konkrétně představuje překonání modlářství, je v našem oddílu přítomno v motivu vyvýšení hory Hospodinova domu, která se bude tyčit nad vrcholy hor (verš 2). Na vrcholcích kopců bývaly budovány svatyně božstvům, vyvýšení Sijónu tedy znamená Hospodinův triumf nad všemi božstvy světa a falešnými ideologiemi. Než však toto světlo poznání Hospodina zazáří všem národům, musí zářit v Božím lidu. Tato záře se rozlévá všude tam, kde dochází k setkání s Hospodinovým slovem. Prorok o něm říká, že „vyjde z Jeruzaléma“. Hospodinovo slovo tedy vychází a jde nám vstříc, přináší poznání Hospodina (chození po jeho stezkách) a působí pokoj mezi národy. „Stane se v posledních dnech,“ říká Izajáš a my máme pocit, že jde o jakési slabé utěšování zaměřené do daleké budoucnosti. Prorok však nechápal svá slova jako útěchu, nýbrž spíše jako výzvu Božímu lidu začít se učit v Boží škole. Orientovat se podle Božího slova a zjevovat tak na sobě jeho schopnost prozářit každou temnotu. Když tedy očekáváme tak slavné události, choďme v Hospodinově světle! 

Lukáš Klíma



TÉMA

Foto: Pavel Hanych

MIMOŘÁDNÁ ROLE ČESKÉHO KŘESŤANSKÉHO PÍSNIČKÁŘSTVÍ

Poklad zpola skrytý Zpívaná poezie folková i rocková

K

dyž před čtyřmi lety vyšla kniha sociologa náboženství Zdeňka R. Nešpora Děkuji za bolest s podtitulem Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let, očekával jsem rozsáhlou diskusi nejen mezi folkovým publikem, písničkáři či znalci české poezie, ale zejména mezi křesťany. Kniha vybízí k úvahám, představuje velmi neobvyklý úhel pohledu a je v pravém slova smyslu provokativní. K ničemu takovému však nedošlo. Kromě dvou tří drobných polemických článků psaných folkovými fanoušky jsem nezaznamenal žádný ohlas a jsem přesvědčen, že o knize – přestože je dodnes běžně k sehnání – nevědí ani mnozí folkoví písničkáři sami. U křesťanského publika je takový nezájem zarážející; už proto, že křesťanská písnička představuje jeden z mála způsobů, jak vyjít z mnohdy uzavřeného prostředí sborů či farností a oslovit ty, kteří do té doby o křesťanství nevěděli vůbec nic, nebo jen velmi málo. Nešpor se ovšem ve své knize nezabývá jen písničkáři křesťanskými. Jde mu o pohled širší: ukazuje, že s křesťanskými tématy pracují ve svých textech písničkáři téměř všichni – ať už s pochopením, se zájmem spíše romantickým nebo třeba rouhavě. Všechny tyto přístupy vycházejí z jednoho a téhož základu, kterým je křesťanství a různé jeho tradice. Je nepochybné, že v rámci českého písničkářství posledního půlstoletí hráli a hrají křesťanští písničkáři mimořádnou roli. Nejen proto, že je jich tolik, ale především kvalitou svých písňových textů. V nich se jim podařilo uchopit duchovní, a zejména biblická témata současným jazykem, vztáhnout je k přítomné chvíli a propojit s životními pocity svých současníků. Antologie textů dvaceti devíti českých písničkářů Den bude dlouhý, vydaná v roce 2004, představila šest nejznámějších z nich: Svatopluka Karáska, Karla Kryla, Petra M. Lutku, Bohdana Mikoláška, Jaroslava Jeronýma Neduhu a Karla Vepřeka. Každý z nich dokázal najít zcela originální přístup ke křesťanským tématům, osobitý básnický jazyk i hudební projev. Mikolášek a Vepřek – skuteční zpívající básníci – vynikají mimořádnou hudeb-

ností a silnými melodiemi, Karásek s Lutkou jsou jedineční svou nenapodobitelnou bezprostředností a kouzlem osobnosti, Neduhovi se prostými texty a syrovým projevem podařilo oslovit široké rockové publikum a místo Karla Kryla v české kultuře – jako zpěváka, textaře i autora melodií – je dnes obecně považováno za klíčové. Vedle těchto známých osobností u nás ovšem hráli a hrají desítky dalších křesťanských písničkářů. Přicházejí z nejrůznějších církevních tradic – katolické, evangelické, husitské, starokatolické, probuzenecké i z prostředí charismatického. Texty jejich písní jsou velmi pestré: nalezneme mezi nimi ozvuky černošských spirituálů, adaptace mariánské poezie 19. století, jemnou duchovní lyriku navazující na českou básnickou tradici, jednoduché a syrové rockové popěvky i  vtipné a  přitom hluboké texty dnes patrně vůbec nejvýraznějšího křesťanského autora Jaroslava Svobody a jeho skupiny Traband. Z našich sborů dobře známe vynikající ekumenicky pojatý zpěvník Svítá, který se dočkal již čtyř vydání. Irena Škeříková, sama zpěvačka, která se na jeho přípravě zásadním způsobem podílela, byla organizátorkou mnoha ročníků folkového festivalu v Ondřejově, na němž se na začátku 80. let poprvé před širším publikem představili například Bob Fliedr – dnes známý především svými pozoruhodnými alby písní pro děti – či Štěpán Hájek – dnes farář ČCE v Brně-Husovicích. Ten, kdo se začne křesťanským písničkářstvím blíže zabývat, brzy zjistí, že zatímco o některých autorech a jejich tvorbě se toho lze díky internetu dozvědět poměrně mnoho, jiní zůstávají zpola skryti a zná je jen malý okruh posluchačů. To byl jeden z důvodů, proč v nakladatelství Kalich začal vznikat projekt obsáhlé antologie textů českých křesťanských písničkářů, která vůbec poprvé knižně představí texty více než čtyřiceti těchto autorů – nikoli v podobě zpěvníku, ale jakožto poezii. Koncepce antologie – navazující na knihu Den bude dlouhý – vychází z toho, že zpívaná poezie je důležitým proudem poezie současné, která ¥



v druhé polovině 20. století prošla nejen u nás, ale i ve světě zvláštním vývojem: ta nejhodnotnější současná psaná poezie vyžaduje takové vzdělání a čtenářskou zkušenost, že se postupně stává předmětem zájmu stále užšího okruhu čtenářů. Situace, kdy si po válce lidé opisovali celé dílo Jiřího Ortena, protože kvůli malému

Svatopluk Karásek: HAVAJ Klidným okem měřím lidskou bezhlavost, ať jsem, kde jsem, tak jsem všude jenom host. Vždyť nad náma je hrozně velké prostranství, už se těším na nebeský občanství.

nu z jejích podstatných funkcí: poezie měla vždy mnoho čtenářů mezi mladými lidmi, pro které byla jedním z pomocníků při hledání vlastního místa ve světě. Dnes představuje zpívaná poezie široký proud. Nejde zdaleka jen o poezii folkovou, ale v mnohem větší míře i o poezii rockovou – i v ní vznikly a vznikají vynikající texty, vydávané dnes knižnì a zkoumané akademiky v mnoha zemích. Kdo četl písňové texty Boba Dylana, dobře ví, jak obrovskou roli v nich hraje Bible; ostatně i o tom píše Zdeněk R. Nešpor ve své knize.

Mě už nerozhází žádná lidská ubohost, připíjím s vámi na žalost i na radost . Životní styl mi k srdci nepřirost, jdu dál, díky – bylo toho dost. Lidi jsou lidi, to nejsou bozi, ti zabydlení nemaj rádi ty průchozí. Ti, když jdou kolem, vždycky jim hrozí, že vpadnou zrovna do davový psychózy. Jako na Havaji, tak i na zemi, podivný sen tuhle zdál se mi. Hutu řek: „Tutsi, tak buďsi tu“, Tutsi řek: „Budu tu s tebou, Hutu“. Na Havaji komu by se život nelíbil, takovou zemi nám Bůh zaslíbil. A lidi ničej lidi, zemi, ba i vzduch, zas myslej, že jsou chytřejší než Bůh. Refrén: A bude ještě havaj, havaj, na zemi lidmi soužené, a bude ještě havaj, havaj, a ty to nevěříš – viď, že ne? Svatopluk Karásek: Vrata dokořán. Texty písní a básně, Kalich 2010

přídělu papíru nevyšlo v  dostatečně velkém nákladu, se dnes českým básníkům může jevit už jen jako sen. Současně ale od šedesátých let začala vedle poezie psané vznikat a  působit poezie zpívaná, která přebrala poezii psané nejen většinu publika, ale z velké většiny i jed-



Svatopluk Karásek, Jimramov 2009

Pokud jde o české křesťanské písničkáře, kteří budou v antologii zastoupeni, vedle všech autorů již zmíněných zde čtenáři naleznou mnoho osobností vycházejících z evangelické tradice: Miloše Rejchrta – jednoho z básnicky vůbec nejlepších autorů antologie, Pavla Dvořáčka – textaře skupiny Berani, Jaromíra Plíška – dobře známého ze zpěvníku Svítá, Bohdana Pivoňku, multiinstrumentalistu Tomáše Najbrta, jehož texty známe – stejně jako některé Rejchrtovy – z Dodatků k Evangelickému zpěvníku, zpěváka skupiny Oboroh Slávka Klecandra, Pavla Kočnara, Ondřeje Halamu z turnovské kapely Pranic a mnohé další. Katolickou zpívanou poezii představí jemné duchovní texty Fra Michaela, posmrtně poprvé vydané zhudebněné básně zemřelého Bohumila Červeného, adaptace žalmů Kláry Jíchové pro skupinu Deše či texty Jana Kryla. Vedle populární Evy Henychové, Karoliny Kamberské (z dua Sestry Steinovy) či Marka Ebena – kterým se podařilo svou tvorbou proniknout k nejširšímu publiku – zde čtenáři naleznou i skutečné objevy: mezi ně počítám zejména pozoruhodné písňové texty Václava Žďárského, faráře Církve československé husitské z Nového Bydžova. Jan Šulc autor je editor a nakladatelský redaktor

ROZHOVOR s Lydií Härtelovou

Hudba je mou profesí i koníčkem Naši pěvci zpívají pětadvacet let Lydie Härtelová vyrůstala ve sborech v Jičíně a v Praze-Dejvicích, kde byl její otec Daniel Henych farářem. Vystudovala hru na harfu a je členkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Před pětadvaceti lety založila se skupinou dejvické mládeže pěvecký sbor Naši pěvci, který dodnes vede. O hudbě mluví s velkým zaujetím a má ji za profesi i koníčka.

v Praze a asi po roce pak do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, kde jsem dodnes. Dnes je velký boom výuky na malé harfičky, inspirované harfičkami irskými nebo středověkými. Dřív harfenistky nezřídka učily v základních uměleckých školách klavír nebo hudební nauku, dnes řada mých kolegyň učí hru na tyto harfičky.

Tíhla jste k hudbě odmalička? Dá se říct, že ano. Rodiče nás k tomu vedli, už od druhé třídy jsem hrála na piano. Nemyslela jsem si, že bych hudbu dělala profesionálně, ve škole jsem měla oblíbenou spíš matematiku. Asi ve třinácti letech jsem byla na koncertu harfenistky Jarmily Hanychové a harfa mě tak okouzlila, že jsem si řekla, že bych se na ni chtěla učit hrát. Kdy a proč jste se rozhodla pro harfu jako povolání? Jarmila Hanychová mě začala asi od čtrnácti učit na harfu a říkala: harfenistek je málo, to je vzácný nástroj, kdo se učí na harfu, musí jít na konzervatoř. Byla tak přesvědčivá, že jsem si v patnácti nedokázala představit nic jiného, než že půjdu harfu studovat na konzervatoř. Existují také muži harfisté? Na akademii mě učil muž, pan profesor Karel Patras, to byl sóloharfista České filharmonie (a taky otec herečky Dády Patrasové). Byl to takový ušlechtilý bělovlasý pán, v České filharmonii velmi vážený. Hodně mě ovlivnil. Mnohem častěji hrají ale na harfu ženy. Nevím přesně, ale odhadla bych, že mezi žactvem se tak jednou za deset let objeví chlapec. Jaké má hráč na harfu uplatnění? To je často otázka štěstí. Špičkoví harfisté se mohou živit jako sólisté na volné noze. Ale je jich opravdu jen několik. Klavírních nebo houslových koncertů se odehraje celá řada, ale harfa s orchestrem se zařadí jednou za uherský rok. Pak je pár míst v orchestrech. Já jsem měla to štěstí, že jsem hned po škole udělala konkurz do Státní opery

Hudba je váš životní směr. Je hudba také vaším koníčkem? Mě to pořád baví. Měla jsem trochu strach, jak to s léty bude, ale drží mě to pořád. V hudbě je krásné, že je to stále něco nového. V orchestru hrajeme nový repertoár, přicházejí noví dirigenti, noví sólisté, to je velmi osvěžující. Já v orchestru často dobíjím baterky. Ta muzika prostě dobíjí. Jak vznikl sbor Naši pěvci? Kdysi před lety, když jsem končila studia na akademii, vznikl na teologické fakultě soubor Canticum sacrum, který vedla Külly Tomešová. Ta tehdy nejen že přinesla z Estonska velmi neotřelý repertoár, ale nastudovala také Brittenovu suitu Chvála koled pro sbor a harfu. Začala jsem s nimi hrát a jednou jsem na koncert pozvala dejvickou mládež. Ta mládež byla nezpěvavá. Podnikavá ale byla a toužila založit také takový soubor. Nu, vypsali jsme tedy konkurz do všech hlasových skupin, výkony byly různé, ale těleso Naši ¥



pěvci v únoru 1986 vzniklo. Pak řekli moji spolumládežníci, že já jediná z nich dělám muziku profesionálně, tak je povedu. Vybrala jsem jednu skladbu od Mozarta a začali jsme zkoušet. Brzy se ale ukázalo, že zpívat můžeme pouze jednohlasně. Zpívali jsme písničky z dětského zpěvníčku Buď Tobě sláva. Laskavé sestry nás vždycky pochválily, že nás bylo hodně. A tak to šlo pár let. Po pětadvaceti letech jste ale výborné těleso. Je těžké krotit bandu amatérů? Zpívat libozvučně začalo těleso až za čtyři pět let. Zakládající členové přiváděli své kamarády, také se všichni něco naučili, najednou to šlo. Člověk musel amatérské nadšence stále povzbuzovat, i když věděl, že to není kdovíco. Bylo to někdy těžké. Na druhou stranu ve sboru byla legrace, ráda na ty počátky vzpomínám. Když jsme hledali název souboru a padaly tam vzletné návrhy, říkali jsme si: zůstaňme při zemi, podle vzoru Brémova Života zvířat – Naši savci, nazvěme se Naši pěvci. Dnes už jste se souborem Naši pěvci zcela jinde. V tomto čísle Českého bratra máme CD s nahrávkou Bachovy kantáty v podání Našich pěvců se sólisty a komorním orchestrem. Jak dlouho trvá nacvičení takové skladby? Myslím, že jsme to cvičili asi tři měsíce. Normálně máme zkoušky jednou týdně, třikrát do roka míváme ještě soustředění. To je taková delší, asi tříhodinová zkouška o víkendu. Naši pěvci slaví v únoru 2011 pětadvacáté narozeniny. Jedete dál? Ano, pořád mně to přináší radost a doufám, že i ostatním. Snažíme se o pestrý repertoár, stereotyp ubíjí. Důležitá je taky zpětná vazba. Na konci roku vždycky děláme anonymní anketu, kde může každý člen sboru vyjádřit své představy a spokojenost či nespokojenost. A já se snažím z výsledků vycházet pro další období. Hudba je tak mocný prostředek, jak oslovovat lidi v církvi i mimo ni. Kde vystupujete? Naši pěvci vznikli při dejvickém sboru a jejich hlavní náplní je zpívat při bohoslužbách. Dnes ale má soubor na padesát členů a těžko se do naší malé modlitebny vejdeme. V Dejvicích zpíváme při bohoslužbách tak čtyřikrát do roka, míváme i samostatné nešpory. Před vánocemi bývá koncert se sólisty a orchestrem u Salvátora, to je vždycky

10

takový zimní vrchol sezony. Před prázdninami míváme vrchol druhý, poslední dva roky jsme dělali tzv. Koncert pro Afriku. Ve spolupráci se skupinou Nsango Malamu jsme z výtěžku benefičního koncertu podpořili sirotčinec v konžské Kingshase. A  mezitím míváme taková menší zpívání. Na co se teď těšíte? Před týdnem volali z BBC (Naše pěvce znají z Mezinárodního festivalu duchovní hudby v Bernu), zda bychom se mohli ujmout hudební stránky bohoslužeb, které se budou v Británii vysílat na Štěpána. Předtáčet se budou v anglikánském sboru, který má zázemí v evangelickém sboru v Praze u Klimenta. Budeme tam zpívat vánoční písně v angličtině a také některé v češtině. Máte velkou rodinu, čtyři děti, zaměstnání, sbor. Jak to jde všechno dohromady? Moc nám s dětmi pomáhají rodiče. Pěvce jsem začala vést ještě za svobodna. Manžel je jedním z těch, kteří Naše pěvce před čtvrtstoletím vymysleli, a musím se svěřit, že při jejich zakládání jsme se právě dali dohromady a za rok jsme se vzali. Když se pak narodil provorozený Filip, začali rodiče pravidelně každou středu večer hlídat, abychom my dva mohli na zkoušku. Dnes už s námi zpívají i naše dvě nejstarší děti. Nejmladší, šestiletý syn nemá moc radost, že večer chodíme na zkoušky, a ptá se: za kolik let už budu moct chodit do Pěvců taky? A když se ohlédnete za všemi těmi roky? Když se tak ohlížím zpátky, říkám si: co zvláštního, co by mě nikdy předtím ani nenapadlo, mně vstoupilo do cesty – mám-li na mysli hudbu, tak třeba právě harfa a sbor. Pán Bůh nám tiše a skrytě ukazuje různé možnosti a nabízí různé cesty. Neřekla bych, že široké a úzké, pohodlné a  špatně schůdné. Prostě různé. A  my máme možnost svobodné volby. Už jsem se snad taky naučila, co nezvolit a do čeho nejít: je to tehdy, když se něco musí lámat přes koleno, když je to nějakým způsobem přitažené za vlasy. Myslím, že člověk má udělat pro to, co by rád, maximum, ale konečné rozhodnutí ať nechá na Pánu Bohu. Spousta věcí je jinak, ale je to tak dobře, a někdy dokonce moc dobře. Ptala se Daniela Ženatá

Ďáblova hudba Nechme populární hudbě její důležité místo

„P

odívej, Tomas, nemám nic proti křesťanství, vážím si křesťanské kultury, dokonce jsem jako kluk zpíval v kostelním sboru,“ začal s rozpaky svou důvěrně míněnou řeč můj anglický kamarád Jonathan. „Ale sakra nesnesu křesťanský rock. Rock je ďáblova hudba, ne křesťanská, a tak to má zůstat. Tohle nám přece nemůžete vzít pro sebe! Promiň, rozumíš mi, nechci tě urazit.“ Jon je pankáč, bydleli jsme spolu, když já v Leedsu studoval teologii a on violoncello a populární hudbu. Tehdy jsem se usmál, kývl na souhlas, jen dodal, že nemusí být rock rovnou ďáblova hudba, ale že to skutečně není duchovní žánr. A podstatné mi na tom, co řekl, přišlo právě to „neberte nám ďáblovu hudbu“. Protože Kristův nárok na každou oblast života není totalita. Není správné, pokud si člověk od „Božích věcí“ nemůže ani na chvilku odpočinout. Pokud pro každou svou zálibu musí mít záminku, že to dělá „pro Ježíše“. Ježíše si rozhodně nepředstavuji jako nějakého domácího tyrana, který se bude pořád ptát: Myslíš na mě? Ježíš je Pán a bratr, dobrý pán nechá své služebníky také odpočinout a dobrý bratr sice žije stále s námi, ale žádá naši věrnost, nikoliv naši neustávající pozornost. Vlastně se mi ten výraz „ďáblova hudba“, nebo řekněme „čertovská“, docela líbí. Je tu totiž od počátku jasné, že nejde o toho skutečného ďábla, ale o toho namalovaného, toho pro děti, co vypadá jako koza a vyplazuje jazyk. Populární hudba, alespoň jak já ji mám rád, by také měla být jako koza: Chlupatá, smrdutá – zkrátka tělesná. Protože i když člověk není jen tělo, tělesný beze sporu z Božího úradku je. Populární hudba je příbuzná lidové hudby a obě mají společná témata, v zásadě erotickou lásku („černé oči, jděte spát“) a odpor vůči establishmentu („novinečku takovou, že na vojnu verbujou“). Po práci si chce člověk zazpívat o holkách a o všem, co ho celý den štve. Ježíš po nás nechce, aby se nám nelíbily holky ani abychom se křečovitě usmívali, i když nás úřady a všichni možní šéfové nenechají na pokoji. V populární hudbě se člověk vyzpívá ze všech potíží, hodí problémy života do placu. To je krok jedna. A krok dvě je, že je pak může řešit jako křesťan – v lásce zachovat věrnost a čistotu,

v práci plnit své povinnosti a postavit se proti svévoli. Když si člověk zazpívá o těch dvou kyjích, že „jedním bude ženu bici, a s tým druhým dzeci dzeci“, tak ho nejspíš vztek přejde a postaví se k rodinným problémům jako křesťan. Pokud si i na dupavý nápěv bude zpívat o lásce Ježíšově, může to v něm jednou také všechno vzkypět a své rodině třeba i ublíží – snad trochu přeháním, ale v principu jde o toto.

bluesový zpěvák Screamin Jay Hawkins

Kdyby byly na hudbě důležité jen texty, po pravdě řečeno, nemusí hudba vůbec být – stačí to říct. Sdělení v hudbě ale rovným dílem přináší i rytmus a melodie. Tak mnoho misionářů v Africe postupně upustilo od dobře míněného užití bubnů při bohoslužbách – u místních věřících tím vyvolávali zmatek, protože buben jim vždy připomínal své tradiční užití: svolávání k válce nebo k obřadům plodnosti. Afričané se ve svém podvědomí vyznají zřejmě lépe, protože si to dokázali přiznat. Křesťanská populární hudba tak dle mého soudu zaměňuje čistě lidské zájmy za zájmy Boží. U letničního, evangelikálního a katolického popu se tak láska k  Bohu zaměňuje za lásku erotickou – ne nadarmo se v USA říká, že k napsání křesťanské písně stačí vzít jakýkoliv popový popěvek a jen místo „bejby“ napsat „Ježíši“. To platí jistě i pro naše charismatiky a evangelikály. A do vlastních řad: Folkově-bluesový charakter našich písní „pro mladé“ (ze 70. až 80. let) zase prozrazuje něco o tom, že bychom někdy možná raději než v kostele seděli u táboráku nebo nad skleničkou. Tedy že někdy ustáváme na příjemném společenství a na věci Boží pak ani nemusí dojít. Tomáš Pavelka

11

OTÁZKA NA TĚLO Co je podle vás největší hudební počin poslední doby? Ester Moravetzová, varhanice a učitelka varhanní hry na konzervatoři Pro mne jako pro stálou milovnici varhanní hudby je vždy velkým činem, když slyším, že se někde postaví nové varhany, které stojí už miliony, nebo že se někde sbírají peníze na záchranu nebo obnovu varhan či přístavbu nového rejstříku. Tak z toho mám radost a naději, že snad to dnes s hudbou není tak špatné!

Jakub Dvořáček, hudebník Právě se nám narodilo třetí dítko, a tak mám poněkud zúžený rozhled: na žádný velký hudební počin poslední doby si nemohu vzpomenout. Ale pozornost si určitě zaslouží koncerty skladatelského sdružení Konvergence nebo kapela Hm.

Eva Ježíková, učitelka hudby a dirigentka Momentálně je to pro mne příprava a nahrávání CD s dětským pěveckým sborem MIBIDIZO ze základní umělecké školy ve Valašském Meziříčí. CD totiž vyjde už začátkem prosince. Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor Nahrávka Hradišťanu O slunovratu na texty Jana Skácela a Symfonie č. 3 Jaroslava Krčka s textem na motivy knihy J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Jan Ženatý, divadelník Záleží na tom, co je považováno za „poslední dobu“. Může-li to být v řádu desítek let, pak je to pro mě jednoznačně muzikál Jesus Christ Superstar. Nebo možná 50 let trvání Spirituál kvintetu. Nebo kauza Vondráčková vs. Kubišová? Či snad, že česká hudební scéna ztrácí výborné zpěváky a hudebníky s charakteristickým hlasem, jako byli Matuška, Zich nebo i Muk, a přes úpornou snahu agentů a přes megalomanské projekty televizních společností hledajících talenty, se nedaří nikoho dosadit na jejich místa? Nebo možná cesta Karla Gotta za 37.  slavíkem... Jan Keřkovský, farář a muzikant Pokud jde o církev, tak třeba můj odchod z komise pro nový zpěvník? Mne osobně v poslední době hodně zaujalo hudební seskupení Transitus Irregularis. Hrají krásně a je v tom dialog baroka a jazzu. Neváhejte si je pozvat a poslechnout.

12

Ivana Benešová, tisková mluvčí Nedávno vyšla zajímavá publikace o hudebním dění. Nakladatelství Academia vydalo obsáhlou analyticky zaměřenou knihu Byl to jenom rock´n´roll?, jež se zabývá hudební alternativou v komunistickém Československu 1956–1989. Historik Miroslav Vaněk mapuje, jak populární hudba ovlivňovala československou společnost a její generační vlny. Hudební dění autor předkládá zakomponované ve společensko-politických situacích, včetně historických událostí, např. reakcí dobové cenzury a policejních represí. Úvodní slovo napsal Václav Havel. Rozhodně dobré čtení o rockové hudbě a jejích kořenech. DaZ

NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA

Ze zasedání 19. 10. a 2. 11. vybíráme: Personálie: Synodní rada schválila kandidaturu Filipa Susy na místo faráře FS ČCE v Liberci na plný pracovní úvazek. Bratr Otakar Mikoláš ukončil službu jáhna FS ČCE v Ratiboři. SR si váží jeho ochoty sloužit v církvi dále podle potřeby a souhlasí se zachováním způsobilosti k ordinované službě jáhna. Členem Poradního odboru pro společenské a mezinárodní záležitosti byl jmenován Ladislav Pokorný. SR zřizuje místo pastoračního pracovníka ve FS ČCE v Plzni – západním sboru na plný pracovní úvazek do 30. 6. 2011 a povolává na toto místo Petra Kleina. Zdeněk Turek, dlouholetý presbyter a kurátor chomutovského sboru, požádal SR o pověření pro duchovenskou službu ve vazební věznici v Ostrově nad Ohří. SR ho touto službou pověřuje do 31. 12. 2012. Na základě žádosti Ochranovského sboru při ČCE v Praze uděluje SR pokyn k opakované volbě Evy Šormové za farářku Ochranovského sboru při ČCE v Praze na plný pracovní úvazek. Byl udělen rovněž pokyn k opakované volbě faráře FS ČCE v Dobříši Samuela Hejzlara na plný úvazek. SR schvaluje kandidaturu Josefa Bartoška na místo seniorátního faráře Pražského seniorátu ČCE na poloviční úvazek. Na základě zprávy seniora Krupy o závěrech zkušební komise vydává SR přerovskému presbyterovi Vladimíru Doškovi osvědčení k udělení ordinace. Teologická fakulta: Studentka Evangelické teologické fakulty UK Alžběta Matějovská a student Michael Pfann požádali

o zapsání do seznamu zájemců o práci v církvi a SR se zapsáním souhlasila. SR schválila spoluúčast círk ve na sympoziu k 100. výročí narození prof. ThDr. Miloše Biče. Pověřila Daniela Ženatého, aby oslovil přítomné jménem církve a pozdravil je, a stvrdila finanční podíl ve výši 17 500 korun (z výnosu prodeje synoptické Bible). Správa církve: Na vědomí přijala synodní rada zprávy ze zasedání seniorátních výborů: – Východomoravského seniorátu ze dne 13. 9. 2010 – Brněnského seniorátu ze dne 20. 9. 2010 – Pražského seniorátu ze dne 21. 9. 2010. Na základě debaty o pravidlech zveřejňování tisků synodu souhlasí SR se zveřejňováním tisků synodu na webu církve vždy po skončení zasedání synodu počínaje rokem 2010. Postupně projdou členové SR usnesení minulých synodů a vytipují zásadní dokumenty vhodné ke zveřejnění. Hospodaření církve: Kazatelská stanice děčínského sboru Benešov nad Ploučnicí požádala humanitární komisi o uvolnění částky 80 000 korun ze sbírky na povodně k úhradě opravy historických dveří poškozených povodněmi v roce 2009. SR souhlasí s darem v požadované výši. Ústřední shromáždění Jeronymovy jednoty proběhlo 10.–12. 9. – Projednalo rozdělení sbírky darů za rok 2010 ve výši 2 052 391 Kč. – Doporučilo na Kulatý stůl projekt FS Chrást „Živá fara Chrást“ (500 000 Kč). – Z příspěvku ministerstva kultury na opravy a údržbu církevního majetku doporučilo podpořit opravu fary ve Stříteži nad Bečvou (450 000 Kč) a obměnu střešní krytiny lodi kostela v Kloboukách u Brna (450 000 Kč). Na základě zprávy o korespondenci s firmou vlastnící práva na program Bible Works souhlasí SR

13

    s výdajem v rozpočtu 2011 ve výši 1000 USD pro zakoupení pěti licencí Bible Works pro ústředí církve. Ekumena: 6. Leuenberskému synodu (5.–6. 11.) předložila naše církev návrh na společnou příručku ke čtení z Bible na rok 2014, s ohledem na dostatek času k přípravě. SR si vyžádala bližší informace od Moravské církve v Nikaragui o cíli, kam směřovat v Miskitii finanční pomoc. Administrátor této církve Gilberto Molina poslal žádost o finanční příspěvek na stavbu příbytku pro vdovu a sedm sirotků po pastoru Clabanovi, tragicky zemřelém při dopravním neštěstí. Ochranovský seniorát přislíbil částku 20 000 korun, SR odsouhlasila přidat 15 000 korun a zaslat tuto finanční pomoc do Nikaraguy. Po jednání s ředitelem Lutherského centra ve Wittenbergu upustila SR od myšlenky vysadit strom v Lutherově zahradě společně se Slovenskou církví evangelickou a. v., která mezitím již svůj strom zasadila. SR souhlasí s vysazením vlastního stromu za ČCE ve Wittenbergu a zároveň se zasazením Lutherova stromu ve Valašském Meziříčí. SR vzala na vědomí, že na 9. zasedání Komitétu luterských církví v ČR (30. 9. v Olomouci) byl vysloven zájem o pozvání mládeže ze Slovenské evangelické církve a.v. na sjezd mládeže ČCE v příštím roce. Na vědomí vzala SR zprávu Jana Kašpera o průběhu konference Bibelwochenkonferenz, které se účastnil koncem září v Augsburgu. Na synod Evangelické luterské zemské církve Saska, který proběhl v listopadu v Drážďanech, byla delegována Marie Molnárová. Na slavnost ke Dni reformace, který pořádala Evangelická církev v Rakousku, byl delegován Ondřej Kolář. Evangelická akademie: Synodní rada projednala kandidaturu Jiřího Klimeše na spirituála pro Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci. Diakonie: Na základě návrhu správní rady Diakonie ČCE souhlasí SR se zřízením dvou nových středisek Diakonie, a to střediska zajišťujícího dosavadní činnost

14

celostátních projektů a specifických tematických služeb a střediska pro rozvojovou zahraniční pomoc a organizování humanitární pomoci v ČR. Synodní rada je připravena jménem povšechného sboru uzavřít s druhým jmenovaným střediskem smlouvu o spolupráci. Diakonie ČCE podává žádost o grant z evropských fondů na projekt Dobrovolnictví Darem Diakonie, který podpoří dobrovolnické práce, nastaví pravidla kvality a sladí je s rámcovými pravidly EU, a žádá synodní radu, aby se stala jedním z partnerů tohoto projektu. SR souhlasí s partnerstvím v projektu. DaZ

EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ

Valné shromáždění ERC v ČR 7. valné shromáždění Ekumenické rady církví v ČR se uskutečnilo dne 10. listopadu 2010 v modlitebně domu Unie Církve adventistů sedmého dne v Praze na Vinohradech. Třiatřicet delegátů dvanácti církví, které spolupracují v Ekumenické radě církví, se sešlo, aby společně zhodnotili práci ERC v ČR za uplynulý rok, schválili dosavadní hospodaření a také rozpočet na rok příští a zamysleli se nad tím, jakým směrem napnout síly při další společné ekumenické práci. Jedním z diskutovaných témat bylo pokračování akce Modlitba za domov, kterou ERC pořádá pravidelně 28. října, v příštím roce. Delegáti se také v krátkosti dotkli otázky nápravy majetkových křivd církvím a účasti na dalších ekumenických akcích v roce 2011 (Týden modliteb za jednotu křesťanů, Noc kostelů, Kirchentag). Celé setkání bylo zahájeno duchovním ztišením s biblickou úvahou Tomáše Kábrta a zakončeno modlitbami z úst představitelů Ekumenické rady církví. Poděkování patří Unii Církve adventistů sedmého dne za ochotu hostit 7. valné shromáždění ERC v ČR i všem zúčastněným delegátům, kteří se podílejí na chodu Ekumenické rady církví v ČR. Sandra Zálabová

ÚMRTÍ Dne 24. října zemřela ve věku nedožitých 96 let paní Marta Bičová, vdova po profesoru Miloši Bičovi.

    JUBILANTI V měsíci prosinci slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Lia Valková 65 let Jaroslav Voda 80 let Jan Blažek 50 let Marta Kellerová 65 let Jitka Zubcová 55 let Jindřiška Chrástková 85 let Jana Kalusová 80 let Pavel Kučera 60 let

možné odpustit“. Konferenci pořádala Evangelická teologická fakulta UK v Praze ve spolupráci s řadou organizací a spolků, které působí na poli pomoci a spolupráce po neštěstích. Konference také připomenula deset let od vzniku Psychosociálního intervenčního týmu ČR. Ten za dobu své existence nastartoval hnutí, které významně ovlivnilo pojetí pomoci po neštěstích u nás, včetně jejích standardů. Psychosociální intervenční tým ČR kromě toho nadále zůstává mezioborovým dobrovolnickým uskupením lidí, kteří spolupracují s rodinami, obcemi a organizacemi při zvládání dopadů neštěstí a hledají cesty, jak v rámci společenství podpořit jejich svépomoc a vzájemnou pomoc. Karel Šimr Další informace o konferenci „Vina a neštěstí: věrní souputníci“ na http://web.etf.cuni.cz

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Konference o vině a neštěstí a deset let činnosti Psychosociálního intervenčního týmu Na Evangelické teologické fakultě UK v Praze proběhla v pátek 19. listopadu 2010 konference s názvem „Vina a neštěstí: věrní souputníci“. Na jejím pořádání se podílely organizace z celé republiky. Deset let existence si při ní připomenul Psychosociální intervenční tým ČR. Prozkoumat mnohotvárnost viny vyskytující se v souvislosti s neštěstím, promýšlet přínos viny a zacházení s ní, podpořit mezioborový a mezilidský dialog mezi akademickým světem a terénem – to byly hlavní cíle mezioborové konference. Nabídla nejen pohled na vinu z  hlediska různých oborů a oblastí života, ale také osobní zkušenost viníka tragické dopravní nehody nebo dílnu na téma „Jak je

o Psychosociálním intervenčním týmu ČR na http://pit-cr.info

 SVĚTA ZE

Společné zpívání vychází z módy „Dnes si člověk raději nechá zazpívat, společný zpěv vychází z módy,“ stěžuje si schaumburský biskup Karl-Hinrich Manzke. Poukazuje na to, že mladí lidé poslouchají až čtyři hodiny denně hudbu, ať už z přehrávačů, přes počítač či mobilní telefon, ale společný zpěv – i při bohoslužbách – upadá.

Běžný je společný zpěv nanejvýš na velkých koncertech nebo fotbalových stadionech. Tam působí takřka terapeuticky. Manzke se přimlouvá v časopise své zemské církve Elan za společný zpěv, který je pramenem radosti ze života. Není přitom podstatné, zda jde o chorály, lidové písničky nebo jiné hudební formy. „Zpěv uvolňuje hrdlo, když hrozí, že ho strach

15

    sevře,“ říká Manzke. Pokud společný zpěv jako vyjádření radosti a bolesti upadne v zapomnění, budou naše společenství silně ochuzena. Zeitzeichen/DaZ

UPOUTÁVKA

Koncerty v Praze - Strašnicích Prosazovat mír Ženeva. Křesťanství a islám mají podle Světové rady církví přispívat společně k řešení a ke zmírnění ozbrojeného konfliktu. Lidé by měli chápat obě náboženství jako synonyma pro mír a rovnoprávnost, vyzval generální sekretář Světové rady církví Olav Fykse Tveit na křesťansko-muslimské konferenci v Ženevě. Tveit poukázal na to, že mnoho konfliktů je spojováno s náboženstvím. Skutečné příčiny jsou ale často povahy politické a hospodářské. epd/gm

Drážďany. Saská evangelická zemská církev podala žalobu proti třem obcím kvůli plánovanému otevření obchodů celkem o třech letošních adventních nedělích. Proti předvánočnímu nakupování v Radebeulu, Dippoldiswalde a Marienbergu proběhlo soudní řízení, jak potvrdil tiskový mluvčí zemské církve Matthias Oelke. Saský vrchní soud chce vydat koncem měsíce rozhodnutí. Od roku 2006 je uzavření obchodů v jednotlivých spolkových zemích řešeno zcela rozdílně. Nedělní otevření obchodů je povoleno nejméně o třech a nejvíce o deseti nedělích v roce. Pro adventní čas platí, zejména ve starých spolkových zemích, zvláště zpřísněná pravidla. Začátkem listopadu vrchní soud ve zkráceném řízení rozhodl, že letos v Drážďanech nebudou o adventních nedělích žádné otevřené obchody. Budyšínští soudci tak zrušili usnesení městské rady, které stanovilo pro toto čtvrtletí čtyři prodejní neděle. Plány k nedělnímu otevření obchodů v Drážďanech byly posuzovány jako protiústavní. Oelke zdůraznil, že otevřené obchody o nedělích nejsou vůbec nutné. Evangelická luterská zemská církev v Sasku si nebude stěžovat, když se bude s nedělní otevírací dobou šetřit. Je obhajitelné, když budou obchody v adventu otevřeny o dvou nedělích, avšak ne po sobě následujících. Tři neděle už by byly příliš. Saský zemský sněm schválil 3. listopadu rozšířenou prodejní dobu. Od roku 2011 nový zákon předpokládá pátou, regionálně vymezenou prodejní neděli a rozšíření pro jednotlivá odvětví. Opoziční strany a církve toto usnesení kritizovaly.

16

16. ledna 2011, 17 hodin BUBUREZA dívčí pěvecký sbor (G. P. Palestina, J. Brahms, B. Martinů, P. Eben) 23. ledna 2011, 17 hodin Aleš Bárta – varhany (J. S. Bach)

Zemská církev proti adventnímu nakupování



9. ledna 2011, 17 hodin Dorothea Fleischmannová – varhany Petra Andrýsková – flétna Petra Musilová – soprán (J. S. Bach, J. D. Zelenka)

epd/gm

pořádá Farní sbor Českobratrské církve evangelické Praha 10 – Strašnice, Kralická 4 Kontakt: tel.: 274 811 226, E-mail: [email protected], www: http://strasnice.zde.cz

    CENA

Erazim Kohák dostal cenu ministra školství

proměnu osobnosti trochu přikrášlit a vyretušovat všechny skvrnky na charakteru nového Božího dítěte. Při četbě Šťastného a Matulíkovy knihy nic z toho nehrozí. Autoři tady zcela otevřeně a někdy velmi

Prof. Mgr. Erazim Kohák, PhD. z Filozofického ústavu Akademie věd ČR byl oceněn za přínos v oblasti filozoie. Cenu obdržel za mimořádné výsledky výzkumu zásadní charakteristiky české kulturní identity a obecného lidství v českém myšlení shr-

drsně ukazují, jak těžce člověk s vlastní minulostí bojuje. Pravdivost a upřímnost pokládám za velké přednosti knihy. A pravdivý, nepřislazovaný je i otevřený konec příběhu. Vřele doporučuji! (Jan Luhan) nuté v monografii Hearth and Horizon: Cultural Identity and Global Humanity in Czech Philosophy (V rozšířeném českém vydání Domov a dálava: kulturní totožnost a globální humanita v české filozofii). V ní bilancuje dvě století novodobé české národní totožnosti s důrazem na filozofické myšlení a definuje novou národní a kulturní českou identitu. Recenzi Blahoslava Hájka na uvedenou knihu jsme přinesli v ČB 2/2010. gm

PŘEDVÁNOČNÍ TIPY

Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II Knížka Diesel II je napínavé a velmi zajímavé čtení. Už autorská dvojice je kuriózní: „napravený“ dobrodruh, násilník a rváč Roman Šťastný a kazatel CB Bronislav Matulík. Na vzrušujících životních příbězích Romana Šťastného–Diesela si můžeme uvědomit, jak těžký je zápas o životní proměnu a kolik překážek čeká na cestě. Příběh nás zavede do syrského vězení, českého podsvětí i prostředí našich věznic. Je zde brutální síla, podsvětí, kriminál i křest. Celý život pracuji jako advokát, přicházím do styku s lidmi, kteří se dostali do křížku se zákonem. Mám radost, když se dozvím, že některý zlosyn změnil svůj život a zvyky, a tím větší, když odevzdal život Ježíši. Autoři takových příběhů mívají tendenci si tu

Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II. Praha: Návrat domů 2010, 128 s., 150 Kč

Josef Veselý: Věřit a rozumět Věřit a rozumět je výběrem z teologizujících esejů Josefa Veselého. Autor, zasazený v teologii 20. století a dobře obeznámený s reformačními důrazy, umí vytříbeným jazykem a s pochopením pro současného člověka sdělit to, co je na křesťanství podstatné. Z autorových textů vybral a seřadil Štěpán Hájek. „…křesťanův prvotní zájem leží jinde: záleží mu především na biblické zvěsti o ospravedlnění hříšníka z Boží milosti pouhou vírou. Záleží mu na tom, aby se tato zvěst dostala k dnešnímu člověku, jenž je postaven před velké změny dnešního světa. Kdo mu může podstatně pomoci v jeho strachu i v jeho nadějích? Cílem zvěstování ospravedlnění je svoboda.“ Kniha byla slavnostně uvedena do prodeje ve čtvrtek 18. 11. v Brně. 128 stran, 144 Kč, při objednávce u nakladatele sleva 19%. EMAN, Husova 656, 256 01 Benešov, 317 722 215 http://eman.evangnet.cz, mail: [email protected]

Jiří J. Otter: Za mřížemi i dráty – také trochu jinak Ekumenické oddělení ÚCK ČCE upozorňuje na německý překlad knížky vězeňských vzpomínek Jiřího J.

17

Ottera Za mřížemi a dráty – také trochu jinak. Na letošním mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku byla představena a zaujala nejen české, ale i německé čtenáře. Duch smíření a porozumění je základním tématem dramatických příběhů. Kniha jako vánoční dárek může potěšit zahraniční přátele i české čtenáře. Doporučujeme! Je možné ji zakoupit v knihkupectví KALICH, Jungmannova 9, Praha 1 česká verze 105 Kč, německá verze 100 Kč.

Halfdan W. Freihow: Milý Gabrieli Milý Gabrieli je dopis otce jeho autistickému synovi. Otec se snaží pochopit a s láskou Gabrielovi vysvětlit, proč a v čem je jiný než ostatní děti. Synův autismus

vždycky něčím překvapíš a není ti snadné rozumět. Jsi jako sám jazyk, Gabrieli“. Kniha Milý Gabrieli je autorova prvotina. Dočkala se skvělých kritik a byla přeložena z norštiny do mnoha světových jazyků. Halfdan W. Freihow (1959) pracoval řadu let jako literární kritik, překladatel z francouzštiny a jako redaktor nakladatelství Aschehoug. Halfdan W. Freihow: Milý Gabrieli, Praha: Kalich 2010, 144 s., 169 Kč, v Kalichu do 24. 12. 2010 135 Kč

OZNÁMENÍ

Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na úterý 14. prosince 2010 od 17.30 do přízemí kláštera Emauzy (Praha 2, Vyšehradská 49) k adventnímu setkání, při němž se ve světle poselství o Boží lásce a zájmu o svět chceme ohlédnout za dosavadní činností sekce a uvažovat o tom, co bychom v budoucnosti mohli a měli dělat.  (JNe)

jej plní nekonečným smutkem, ale i pýchou nad tím, jak jeho syn dokáže se svým handicapem zápasit. „Ty sám jsi také tak trochu paradox, složitý, nevypočitatelný a náročný, nikdy se s tebou člověk nenudí,

Sbor ČCE v Suchdole n. Odrou nabízí k pronájmu zrekonstruovaný byt 1+1 na faře. Aktivní účast na životě sboru vítána. Kontakt: T. Kalíšek 556 736 283, 602 764 112.

Evangelický měsíčník

vydává synodní rada Českobratrské církve evangelické REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Jan Mamula, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Romana Špačková NA OBÁLCE foto: Pavel Capoušek REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka lednového čísla 1/2011 je 19. 12. 2010. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

18

TISKNE M.I.B. production service s.r.o., Papírenská 1, 166 11 Praha, 6 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e-mail: [email protected], http://www.e-cirkev.cz, Český bratr

ISSN 1211-6793

Chystáme: Tématem ročníku 2011 bude lidský život od narození do smrti

PŘEDSTAVUJEME Soubor Nsango Malamu přináší zpěvem, hudbou a tancem dobrou zprávu

N

sango Malamu je africko-český hudební soubor, který působí v České republice od roku 2006. Jeho kořeny však sahají až do devadesátých let minulého století, kdy se soubor zrodil a vystupoval pod názvem Sango Malamu. Jak prozrazuje již název – Nsango Malamu neboli Dobrá zpráva – se věnuje duchovní hudbě z oblasti Konga a Angoly. Soubor tvoří sedmnáct členů, téměř z poloviny pocházejících z Konga a Angoly, zbývající část tvoří členové z České republiky. V repertoáru nalezneme jak africké spirituály, tak tradiční africké lidové písně, zpívané při tanci a doprovázené africkými bubny a různými dalšími tradičními nástroji.

V současné době Nsango Malamu vystupuje na různých místech po celém území České republiky a na Slovensku. Účinkuje jednak při různých církevních příležitostech, ale také na pozvání různých charitativních organizací a na festivalech jako je Spirituál fest, Festival na vodě, Mezi ploty, Febiofest, Letní filmová škola apod. Cílem souboru je nejen propagovat ve střední Evropě méně známou hudbu ze zmíněných oblastí, ale také se podílet na sblížení národů a kultur a samozřejmě hudbou a tancem šířit evangelium Ježíše Krista a bratrskou lásku mezi lidmi. Pedro João Macaxi

19

CÍRKEV ŽIJE

Foto: Pavel Capoušek

SBORMISTROVSKÝ KURZ

Dík za hudby dar! Kurz pro všechny, kdo chtějí zpívat

S

bormistrovský kurz vlastně sbormistrovským kurzem není. Není jím v tom smyslu, že by se ho měli a směli účastnit toliko umělečtí vedoucí pěveckých těles z našich sborů a kostelů. Tedy – ne že by jich v naší malé církvi nebylo, ale jsou i jiní hudby a zpěvu milovní, mladí i staří, z blízka i z daleka. A nevadí, že mnozí (jako třeba já) mají ke sbormistrovství daleko jako lokálka k pendolinu, ač zpívají rádi a jsou nějak nasměrováni v muzikantských kolejích. Zkrátka: sbormistrovský kurz, jehož již 16. provedení (nikoli repríza!) se tentokrát na říjnově zbarveném Hostýnsku konalo, je otevřen všem, kteří umějí aspoň trochu zpívat z  not a hlavně zpívat chtějí. Pod strhujícím vedením celocírkevního kantora Ladislava Moravetze ovšem nemusí být řeč o  hledání chuti nebo motivace. A  jak to celé vypadá? Částí programu je průzkum a nácvik nejrůznějších skladeb: od bolívijského anonymu ze 17. století po ještě teplé Moravetzovo Karpatské haleluja (viz ČB 11/2010). Stojí za to zažít to na vlastní kůži: trochu kajícné úzkosti s písní „Končí den a noc se blíží“ i radostné chválení skrz velebné barokní „Laudate Dominum omnes gentes“. Stojí za to přivonět k Maďarům 20. století (László Halmos, resp. Lájos Bardos) i nechat se oslovit velkou septimou v parafrázi Mariina chvalozpěvu ve zhudebnění Zdeňka Pololáníka (*1935). Stojí za to vyznat víru zpěvem pro evangelíky méně známého, zato poeticky nesmírně krásného Nicejsko-cařihradského vyznání v  osobitém „východním“ zhudebnění Ladislava Moravetze. Kromě toho má kurz své dané téma, svůj program, který samozřejmě s bohoslužebným zpěvem souvisí. Tentokrát to bylo několik přednášek o liturgických prvcích bohoslužeb. Co, jak, proč, proč tak a ne jinak, proč jinak… Věděli jste, proč vstávat při příchodu faráře, proč žehnat nebo nežehnat znamením kříže, kam patří pozdravení pokoje a kam sbírka? Tyto informace, jakož i mnohé další, přiblížila účastníkům způsobem precizním a promyšleným Radmila Včelná, před-

sedkyně poradního odboru liturgického a kromě toho farářka v Jasenné na Valašsku. Kdyžtak se jí zeptejte… Třetí součástí programu je pak prostor k vzájemným rozhovorům a sdílení. Složení několika desítek účastníků je pestré. Je čas i důvod být spolu a tvořit společenství nad církevní hudbou a nejen nad ní. To vše je zarámováno ranní a večerní pobožností a zakončené slavnostními i svátnostnými bohoslužbami pod vedením zmíněné Radmily Včelné a Lubomíra Kabíčka a se zpěvem nacvičených (nebo aspoň „naťuknutých“) skladeb. Ty pak znějí v hlavě i na dálnici cestou domů a v pondělí ráno a v úterý

a pořád. Ne vtíravě, jako mnohé jiné a přihlouplé melodie, nýbrž jako zážitek vpravdě posvátný, totiž jiný, vzácný, oddělený, vedoucí k setkání s tím, co je v životě opravdu podstatné. Dík za hudby dar! Příští, sedmnácté kolo sbormistrovského kurzu, který vlastně tak úplně sbormistrovským kurzem není, bude opět v Sola Gratia v Bystřici pod Hostýnem, a to poslední únorový víkend 2011. Uvažované téma spojuje bohoslužebný zpěv a lidovou píseň. Možná se dočkáme i velkého a vzácného překvapení, pokud jde o pozvané hosty. Nejen to je pozvánkou zvláště pro ty, co se podobně jako já několik let stále odhodlávali jet – až nakonec jeli. A nelitují toho. Ani trochu. Pavel Hanych

21

Sedmdesátník Jiří Tomášek Kostely mu učarovaly

J

eronymova jednota a  předseda ústředního představenstva Jiří Tomášek k  sobě nerozlučně patří. Zdá se mi, jako by stál v jejím čele odjaktěživa. Setkala jsem se s ním poprvé při jednání Ústředního shromáždění Jeronymovy jednoty v Poděbradech. Byl tehdy po těžké operaci; jeho manželka Eva, jako ostatně tolikrát, jej tehdy věrně doprovázela. Obdivovala jsem se, jak dokonale byl připraven. Vzal si na starost úvodní bohoslužbu (to jsem ještě nevěděla, že je také ordinovaným presbyterem) a potom vedl schůzi s přehledem, který je při rozdělování peněz do sborů nezbytný. Zasedání Ústředního shromáždění díky perfektní a promyšlené přípravě na schůzích ústředního představenstva končívají pravidelně již v pátek večer a sobota je věnována návštěvám okolních sborů se zajímavými kostely či církevními budovami, tam, kde již je znát pomoc z prostředků Jeronymovy jednoty, nebo tam, kde jí ještě bude zapotřebí. (Jeronymova jednota samozřejmě nerozdává svoje peníze; Ústřední shromáždění rozděluje každým rokem výtěžek sbírky darů, rozhoduje o přidělení velikonočního hlavního daru lásky a uděluje bezúročné půjčky ze sbírky zvané Jubilejní toleranční dar). Sbory, které hostí účastníky Ústředního zasedání, se střídají – jednou v Čechách, jednou na Moravě. Je to krásná příležitost seznámit se s místy, která by sami třeba nenavštívili. A za všemi přípravami je znát pečlivá a pilná práce Jiřího Tomáška. Jeho zájem o církevní stavby nikdy nebyl jen formální. Zná je snad všechny i s jejich historií. Když bylo třeba někde poradit či na místě zjistit rozsah nenadálé havárie, rozjel se tam buď sám, nebo s Františkem Strakou. Občas brávali s sebou i mne. Kolik hodin strávil Jiří Tomášek na cestách ze Šternberku, kolikrát jsme na něj čekali někde na rychlíkové stanici, kolikrát nás vyhlížel na silnicích kolem Olomouce! Těch kontrolních dní všude, kde se opravovaly kostely nejen z peněz Jeronymovy jednoty, ale také s pomocí finančních prostředků z ministerstva kultury či od přátel ze zahraničí! Kostel v Plesné v Ašském výběžku, Nové Město pod Smrkem, Dvakačovice, Čáslav, Domažlice,

22

Suchdol nad Odrou, tam všude a ještě na mnoha dalších místech vzpomínají na jeho působení. Záběr jeho práce pro církev je obdivuhodný. Pracuje v  humanitární komisi. V  Moravskoslezském seniorátě je často zapotřebí jeho služby ordinovaného presbytera. Na konventu v roce 2009 byl zvolen seniorátním kurátorem. Myslím si však, že kostely stejně jsou a zůstávají jeho největší láskou. Nejsou pro něj jen obyčej-

nou stavbou. Mají svůj příběh i svůj osud. Pro Jiřího Tomáška jsou to domy Boží. Zde se mohou setkávat lidé a Bůh. Snad je to slovo Hospodinovo ke králi Šalomounovi, jež ho provází: „Oddělil jsem jako svatý tento dům, který jsi vybudoval, a dal jsem tam spočinout svému jménu navěky. Mé oči a mé srdce tam budou po všechny dny.“ (1 Kr 9, 3) Poděkujme Jiřímu Tomáškovi ve chvíli, kdy slaví své 70. narozeniny, za dlouholetou neokázalou, věrnou a poctivou službu, kterou prokazoval a prokazuje církvi. Poděkujme mu s vděčností a s přáním dalšího doprovázení od Pána Boha jemu i jeho manželce Evě. Mahulena Čejková

REJSTŘÍK AKTUÁLNĚ Berliner Bibelwochen Mnichov 12.–16. května: 2. ekumenický

DaZ DaZ

7/4 6/4

Kirchentag Pražské pašije v Ludwigshafenu

DaZ

5/4

Pražský arcibiskup na synodní radě

gm

10/4

Reakce na klamavý článek

Skuhrová, Z.;

1/20

Mazur,R.

Kazatelna, ambón nebo stůl pro řečníka

Kirschner, J.

2/16

Když se řekne farář, vybaví se mi

Dobšová, L.

5/27

KGB? Kdeže, SBU

Ženatý, J.

9/29

Komu se káže Boží slovo

Grauová, Š.;

7/26

pan farář Ježík

Šulc, J. Milý pane profesore, děkujeme vám!

Pfann, D.

12/27

Návštěva na Střední odborné škole

Špačková, R.

7/25

Nedožitých sto let Janiny Tunklové

Bartošová, S.

7/32

Nejprve zazní radostná zpráva a

Špačková, R.

10/21

sociální EA v Náchodě BIBLICKÁ ÚVAHA Anděl na cestách

Chroustová,

9/5

H. Boží moudrost proměňuje

Ženatý, D.

2/5

moudrost lidskou Hospodin přišel

Medková, M.

11/5

Láska bez pokrytectví

Ježdík, J.

8/5

Nazval jsem vás přáteli

Kolář, O.

5/5

Oblak jim ho zastřel

Matějka,

4/5

D. ml.

potom školní řád Nesmazatelná stopa

Benešová, I.

7/31

O jedno bílé místo

Mamula, J.

3/23

Objev, co vlastně v životě chceš, a za tím

Špačková, R.

11/26

Čapek, P.

8/25

Queisnerová,

8/23

si jdi. Rozhovor s Janou Slámovou Obnovení činnosti kazatelské stanice v Benešově nad Ploučnicí Obyčejný nápad

P.

Odchod za lepším

Kašpar, P.

3/5

Proste, hledejte, tlučte!

Grendel, P.

6/5

Stvořeni k obrazu Božímu

Kulík, P.

10/5

Světlo ve tmách

Klíma, L.

12/5

Ten poklad máme v hliněných nádobách

Litomiský, M.

7/5

Tísnění, ale ne v úzkých

Ruml, J.

5/1

CÍRKEV ŽIJE A přece tu je

Voda, J.

11/24

Autorské čtení J. Ottera

Frey-

5/24

Reininghaus, G. Bohdan Pivoňka má sedmdesát let

Čapek, J.

7/32

Boží dílo a lidské dílo

Sláma, P.

5/19

Bratrská škola má velkou oporu

Ženatá, D.

4/18

Cuba: Last Minute!

Žárský, O.

7/30

Čas průšvihů a čas vysvobození

Halama, J.

3/28

Dobré vzdělání rozvíjí Boží dary

DaZ

7/23

Dva křty ve vězeňské kapli

Ženatá, D.

5/25

Dva životy, jeden příběh

Škeříková, I.

4/22

Chrástečtí evangelíci staví zvonici

Šimr, K.

6/27

I v šedinách svých stále ovoce ponesou

Frydrych, M.

2/30

Jedni a ti druzí

Herold, I.

11/30

Ordinace nových farářek a farářů

Ženatá, D.

11/24

Otevíráme…

Skuhrová, Z.

7/28

Pavel K. Pellar

Esterle, M.

4/23

Písařov

Popelářová, R.

11/25

Pokusíme se o inventuru církve?

Zikmund, M.

5/21

Pozvedám své oči k horám

Kirschner, J.

9/24

„Prager Passion“ v Ludwigshafenu

Radová, J.

4/21

Prázdninová Ukrajina

Brodský, P.

9/27

Prix Irene 2010 Věře Lukášové

Fraňková

11/23

Malinová, G. Přijít ke slovu

Sláma, P.

6/23

Přínos škol EA

Škeříková, I.

9/25

Připomínka jedné zlaté svatby

7/33

Regionální biskupka v Praze

(ib)

3/28

Řepský zázrak

Fraňková

11/29

Malinová, G. Sedmdesátník Jiří Tomášek

Čejková, M.

12/20

Sto let díla lidskosti

Frydrych, M.

9/23

Studentské bohoslužby

DaZ

7/27

Svébohov

Tengler, J.

9/23

Udělám antipapírovou revoluci

Mamula, J.

3/24

Václav Šíblo

5/27

23

Vánoční divadlo na cestách

Mamula, J.

1/16

Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí

šg; Gottwal-

4/17

dová, H. Vděčná radost a poděkování

Zemánková,

11/30

M. Vděčně vzpomínáme… na Zdenku

Doležal, J.

Představujeme novou brožuru

Hanych, P.

10/31

Rozhovor s personalistkou M. Rousovou

Hanych, P.

4/34

Stýskáme si aneb O jednotě trochu

Balcar, M.

1/25

Grollová, E;

3/35

20 příběhů z Diakonie

jinak… 3/27

Už vám bylo čtyřicet?

Svobodovou z Bohdanče

Hanych, P.

Vinohradská diskuse o krizi ČCE

Hoblík, J.

2/31

Víra nepotřebuje chrámy, ale lidi,

Škeříková, I.

12/29

kteří ji předávají dál

Vody opadly, ale povodňová pomoc

ph

8/36

Janečková,

2/22

neskončila Vzdělávání v Diakonii ČCE

H.

Víte, kde hledat Kubíkův žleb?

Hudec, J.

9/30

Všechno, co by měl farář vědět od laiků,

Mazur, R.

8/26

Za paní Vlastou Ženatou

Škeříková, I.

5/26

Za šťastné dětství dětí,

Rousová, V.

8/28

Zbořené chrámy ve Svitavách

Medková, M.

11/28

Zemřel bratr Zdeněk Jelínek

Doležal, J.

3/27

Zemřel hrdina Jan Jelínek

Třebická, M.;

1/7

Zlatá medaile ze speciální

8/37

olympiády 2010

ale ostýchali se mu to říci

které nikdo nechce

ToP

EKUMENA ŽIJE Barma vzdálená i blízká

DaZ

3/30

Bible, boty a buřty

Zálabová, S.;

11/32

Vymětal, M. Biblické postavičky

Ženatá, D.

4/26

Co je ESBU

Knappová, E.

5/29

Zpěv téměř nebeský

Zemanová, J.

4/20

Communio v Mnichově

Kirschner, J.

6/28

Zpívající seniorát

Benešová, H.

8/24

Česko-korejské společenství pod

DaZ

3/33

Dvacet let nábožensk￩ svobody

Ženatá, D.

4/24

Dveře kostela dokořán

Šimonovská,

8/31

Zprávy z Evangelické akademie

Špačková, R.

4/19

Zprávy z Evangelické akademie

Špačková, R.

5/22

Zprávy z Evangelické akademie

Špačková, R.

6/24

Zvědavcům vstup povolen…

Kolář, O.

7/29

Žena s nevyčerpatelným elánem

DaZ;gm

9/31

DIAKONIE Bez práce by byla nuda

3/38

Církev a diakonie: potřebují se vlastně?

Šimr, K.

4/32

Diakonie a „černé díry“

Filipi, P.

6/37

Diakonie a politika

Bárta, Z.

5/34

Diakonie ČCE uprostřed mezinárodních

Vychopeň, P.

1/23

Dva miliony let pečovatelské služby

Funk, K.

5/34

Hledání jednoty napříč hranicemi

Vychopeň, P.

2/26

Je stáří tabu?

Vidovićová, L.

12/

Naděje má opravdu mnoho podob

Balcar, M.

11/37

Nemůžeme jim říkat o Bohu, když jim

Hanych, P.

7/36

vztahů (1)

nenabídneme chleba Nová sociální kampaň Diakonie ČCE:

Hanych, P.

10/31

O naději nad ději: jak to vypadá v praxi

Hanych, P.

9/36

O tvářích povodňové pomoci

Hanych, P.

9/38

Otevřeno seniorům

24

Jákobovým žebříkem

C. Ekumenické setkání s Biblí a uměním

Švanda, J.

10/23

Institut ekumenických studií v Praze

Hradilek, P.

6/30

Jsme laboratoří Evropy

(ib)

2/6

Leccos

Ženatá, D.

8/30

Mezi bratry a sestrami na Ukrajině

Smetana, P.

5/30

Modlitba za domov

Najbrt, T.

12/34

Na korejské návštěvě

Ruml, J.

12/32

Na oběti nehod vzpomínali napříč

Šimr, K.

12/35

Na poslední cestě nebýt sám

Ženatá, D.

3/31

O slavnosti GAW, dávné svatbě a fotbale

Frydrych, M.

10/23

Odvážná ekumena ze Sudet

Kirschner, J.

4/28

republikou

Odvážná ekumena ze Sudet

10/

Pašijový příběh pod širým nebem

Šimr, K.

5/28

Pečeť živého ekumenismu

(ib, pk)

2/6

Portugalsky igreja, německy: Kirche,

Hubená, E.

10/26

Principy čtyři sta let staré

Ženatá, D.

10/25

Rozdílný jazyk není překážkou

Benešová, E.

10/28

česky: církev

Saský zemský biskup v Praze

Fraňková

10/27

Za jakých okolností byste byl

5/11

ochoten se angažovat v politice?

Malinová, G. Sousedé přes hranice

DaZ

5/31

Světový den modliteb

(ib)

2/8

PŘEDSTAVUJEME

Ten, kdo spojuje s požehnáním

(ib)

2/28

Blízký východ: realita a neskromné přání

Hübner, M.

3/21

Týká se nás to?

Hamr, J.

12/35

Církev musí být moderní

DaZ

3/16

Valné shromáždění Světového

Navrátilová,

8/32

luterského svazu

O.

Wycliffovci

Zoubkovi M.+Š.

8/29

Ženy ve fair tradu

Jelínková, M.

11/34

GRATIAS AGIMUS

Čtyři otázky nové SR

ToP

3/17

Rozhovor s Evou Zadražilovou

Ženatá, D.

6/20

Rozhovor s Liou Valkovou

Ženatá, D.

4/10

Rozhovor s Ludou Sverdlovou

DaZ

9/20

Soubor Nsango Malamu

DaZ

12/

Výstavu o umění toleranční doby

DaZ

10/18

Budoucí věci nejsou věci

Hoblík, J.

12/42

Církevní dějiny v nadkonfesní

Vybíral, J.

6/40

Dík čiňme tobě

Moravetz, L.

1/20

Fós hilarion

Moravetz, L.

7/34

Gloria Patri

Moravetz, L.

5/32

Haleluja

Moravetz, L.

11/35

Kyrie

Moravetz, L.

10/29

perspektivě

Liturgické zpěvy k večeři Páně

Moravetz, L.

4/30

Číst Bibli hlavou i srdcem

Grauová, Š.

6/39

Liturgické zpěvy v novém pořadu

Moravetz, L.

10/30

bohoslužeb Nicejsko-cařihradské vyznání víry

Moravetz, L.

6/35

Večerní nešpory

Moravetz, L.

8/34

Velebí má duše Hospodina

Moravetz, L.

9/34

NÁSTĚNKA Diakonie ČCE pomáhá obětem záplav

DaZ

9/18

Kontaktní teologické studium

Ruml, J.

9/17

Slovo Synodní rady ČCE k situaci na Kubě

Kašpar, P.

8/18

OTÁZKA NA TĚLO Co je podle vás největší hudební

12/12

počin poslední doby? Co je podle vás největším problémem

6/13

v ekumenicky smíšených rodinách?

SLOVO

Dětem blíž

Plíšková, J.

11/41

Domov a dálava

Hájek, B.

2/32

Duch je rodu ženského

Hoblík, J.

8/39

Encyklopedie evangelických kostelů

Kirschner, J.

10/36

Filmy ve znamení ryby

Benešová, I.

11/39

Hospic do kapsy

Ridzoňová, L.

5/38

Jak se Martin Luther modlil

Filipi, P.

1/26

Ještě z loňského roku

Benešová, I.

1/27

Kapky naděje

Macek, O.

12/44

Koukat, nebo nekoukat?

Kraus, J.

4/41

Kreace a rekreace

Hoblík, J.

1/30

Křehký stát, křehká naděje

jam

3/39

Kudy se vina vine?

Hoblík, J.

9/40

Lid a jeho nelidští lidé

Hoblík, J.

5/37

Madony ve tři ráno

Frühbauer-

11/40

ová, K.

Co je známkou toho, že sbor zaniká?

7/18

Co je známkou toho, že se sbor probouzí?

7/18

Nepřípadná radost

Mamula, J.

6/42

4/9

Nesuďte mě, suďte mé dílo

Benešová, I.

5/40

Co vám vadí na presbyterech? Co vám vadí na farářich?

O jednom vysočinském písmáku

Grauová, Š.

7/42

Jak vás změnila kaplanská služba?

8/17

Obraz pod obraz

Hoblík, J.

3/40

Jak vnímáte výtvarná díla

10/15

Obrazy, na slabou mysl obvazy?

Hoblík, J.

10/33

Patří výtvarné dílo do

Rada, O.

10/37

v evangelických kostelích? Jak vzpomínáte na táborovou kuchyni? Pracujete raději venku,

DaZ

8/15

evangelického kostela?

3/8

Prachovitý člověk

Hoblík, J.

1/33

Pravopisné neposlušnosti

Grauová, Š.

8/41

Prstýnek, Bible, válka

Ridzoňová, L.

9/41

nebo v kanceláři? V čem je práce ženy farářky jiná než muže faráře?

11/17

25

Příběhy ze Starého zákona

Sláma, P.

1/28

Presbyter

Filipi, P.

4/7

Připevnili si Bibli na kolovrat

Ridzoňová, L.

7/41

Projekt pro Hořovice

Dušková

7/13

Havlíčková

Psaní je duchovní věc

Mamula, J.

6/40

Rybí fejeton

Brodský, P.

1/29

Smlouva… staronová

Hoblík, J.

7/40

Svět hebrejské abecedy

Benešová, I.

4/40

Rozhovor s M. Esterlem

Umění reformace na Pražském hradě

Benešová, I.

3/41

Už staří Hebrejové

Hoblík, J.

4/38

V čem je skrytá síla muže?

Ridzoňová, L.

4/39

Wikipedie věřících osobností

Ridzoňová, L.

Za křesťanství vynalézavé a tvořivé Živá bytost – budoucí mrtvola

Romantika mizejících sborů

Pavelka, T.

7/7

S kufrem not na louku.

Plíšková, J.

9/7

Sbor v Lozicích

Kučerová, R.

7/12

Sloučení sborů

Sedláček, D.

7/11

Snažíme se děti rozchodit

Mamula, J.

9/9

12/45

Srdce i ruce na pravém místě.

Ženatá, D.

7/16

Grauová, Š.

12/43

Rozhovor s J. Kovaříkovou

Hoblík, J.

5/39

Trocha tolstojovštiny

Mamula, J.

3/12

Vědět o každé duši.

Ženatá, D.

11/12

Vesele ve Veselynivce

Renková, M.

9/13

Vyslovme se

Pavelka, T.

1/15

Výtvarné umění

Wernisch, M.

10/9

Zajímá mě, čím muž žije.

Pavelka, T.

8/9

Špinarová, J.

7/14

Advent je tu, vánoce za dveřmi

Ženatá, D.

12/3

6/8

Ani jedna není stejná

Pavelka, T.

1/3

Ženatá, D.

6/3

Rozhovor s M. Tefrovou

TÉMA Byl jsem tam prostě za církev

Hurt, V.

8/7

Být jim nablízku. Rozhovor s M. Čejkou

Hanych, P.

8/12

Člověk má být bystrý, nachystaný slyšet.

Ženatá, D.

1012

Rozhovor s B. Veselou Čtyři světy pod jednou střechou

Špačková, R.

8/11

Ďáblova hudba

Pavelka, T.

12/11

Darují kus sebe

Čejka, J.

9/10

Ekumenismus na začátku třetího

Doležal, J.

6/7

tisíciletí Ekumenismus v praxi

D.

Roskovcová, L.

Rozhovor s P. Lukášovou Znojemská alfa i beta

ÚVODNÍK

Hrátky s čertem

Pavelka, T.

10/7

Co je ekumena

Hudba je mou profesí i koníčkem.

Ženatá, D.

12/9

Jarně velikonoční

Ženatá, D.

4/3

Máme se co učit

Ženatá, D.

5/3

Chránit, nebo poslouchat

Pavelka, T.

11/16

Na sklonku léta

Ženatá, D.

9/3

Jak se žije farářkám na mateřské

Mamula, J.

11/10

Okurková sezóna

Ženatá, D.

7/3

Kde je lépe?

Čapek, P.

3/7

Pro tento rok

Pavelka, T.

2/3

Křesťanství a politické ideologie

Kratochvíl, P.

3/7

Sloužit a vést

Ženatá, D.

11/3

Křídla dávat, nebo přistřihovat?

Dvořák, J.

2/14

Uniformy

Ženatá, D.

8/3

Malé sbory a personální fond

Balcar, A.

7/10

Všudypřítomné výtvarno

Ženatá, D.

10/3

O prorocké funkci církve

Černý, J.

3/9

Změna

Ženatá, D.

3/3

Odvaha odejít patnáct set kilometrů

Ženatá, D.

3/10

Mamulová, L.

11/7

Pohled z husitské kuchyně

Ženatá, D.

9/11

Poklad zpola skrytý

Jan Šulc

12/7

Pomoc potřebným

Zadražilová,

9/14

Rozhovor s L. Härtelovou

daleko. Rozhovor s V. Jančíkem Ordinace žen v církvi jako otázka autority

E. Požehnání přichází od Hospodina.

David, J.

5/12

Pavelka, T.

3/10

Rouhovor s D. Fojtů Pracovat je modlit se

26

Milý pane profesore, děkujeme vám! Zemřel Jaromír Procházka

T

ato věta vyjadřuje pocity mnohých. Já sám jsem těmito slovy zakončil své povídání při osmdesátinách pana profesora, kde se naposled sešla větší skupina jeho bývalých žáků z různých míst. Při bohoslužbách vděčnosti a naděje, jak začal 5. 11. 2010 Jan Keller své pohřební kázání, zazněl bratrem Procházkou vybraný prorocký text: „Hledejte Hospodina, dokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokud blízko jest.“ Ačkoliv jsem o této volbě nevěděl, ihned jsem si svého a našeho učitele představil.

Konkrétní životní směřování našel Jaromír Procházka v oblasti historie a pedagogiky. A to ne jako kabinetní vědec, ale jako člověk, který chtěl vést především mladé lidi k poznávání minulosti a odtud k chápání přítomnosti. To se stalo jeho bytostným posláním. Prostě vyučovat dějepis a učit mladé lidi samostatně, svobodně a odpovědně myslet. My jsme to cítili a vážili si toho. Prvních dvanáct let svého života prožil s rodiči na Slovensku. Láska k němu, ke společnému státu mu zůstala. Ke konci druhé světové války byli on i jeho otec legionář zatčeni. Až po návratu

domů se Jaromír dověděl, že jeho otec ve vězení zemřel. Právě on to byl, kdo ho přivedl ke vztahu k naší zemi, k odpovědnosti za společenské dění a k připravenosti k otevřené diskusi. To se projevilo později i ve společenství tzv. Nové orientace, jejíhož názvu je autorem. A když přejdu ještě dál, je potřebí zmínit, že se profesor Procházka po roce 1990 podílel na tvorbě důležitých dokumentů zabývajících se minulostí církve Cesta církve a K problematice vysídlení sudetských Němců. Ještě několik dat. Po absolutoriu brněnské univerzity následovala řada životních peripetií. Učitel na základní škole, dočasně středoškolský profesor na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem, jeřábník v Brně a nakonec opět profesor v Bystřici, ovšem s řadou omezení. Na Vysočině se také oženil s Olgou Rotkovskou, učitelkou hudby, s kterou měl tři dcery. Úměrně tomu, jak se mu mocní snažili ztěžovat učitelské působení, měl pak těch „neoficiálních osobních“ žáků. Já jsem hrdý a vděčný, že jsem byl v době, kdy jsem nesměl studovat (1975), jeden z prvních, komu pan profesor nabídl soukromý kurz dějin. Dodnes z toho čerpám. Když se mluví o profesoru Procházkovi, někdy se zapomíná, že byl také vynikající systematický pedagog. „Období, vytčení hlavních rysů vývoje, pár otázek ověřujících pochopení látky“. Průklepové papíry se postupně stávaly základem skript a podkladem pro učebnici Kurz dějin. Čeká na vydání. Zatím vyšlo knižně období po II. světové válce, kterým se podrobně zabýval, a množství odborných článků. Na závěr musím ještě zmínit pověstné horské semináře. Po deset let jezdíval pan profesor se skupinou mladých lidí kolem Mirka Pfanna, Jiřího Šimsy a svých dcer na týdenní pobyty v Nízkých Tatrách. Putování nádhernou krajinou přerušovaly výklady z poválečných dějin, zpěv krásných slovenských písní a diskuse o současnosti. Pro všechny účastníky zůstávají nezapomenutelné zážitky. Pane profesore, děkujeme a děkuji. Jaromír Procházka (bratr Mileny Šimsové) zemřel tiše v rodinném kruhu po zazpívání písně a vyznání víry v 84 letech. Daniel Pfann

27

BENEFICE

Koncert pro Citadelu Iva Bittová pro hospic ve Valašském Meziříčí

D

alší z koncertů pro Citadelu, konající se dne 18. října 2010 tradičně v kostele Českobratrské církve evangelické ve Valašském Meziříčí, byl záležitostí vskutku výjimečnou. Tentokrát koncertovala hvězda světového jména, česká zpěvačka a hudebnice žijící v USA, Iva Bittová. Umělkyně, která během svého pobytu v České republice pořádá jen několik koncertů, souhlasila s jediným vystoupením v našem regionu, a to za dobročinným účelem. Zájem o koncert byl mimořádný, na mnohé se nedostalo, řada posluchačů se tísnila u dveří a na chodbě, jen aby alespoň něco slyšeli, když se nemohli dívat. A bylo co poslouchat i sledovat. Písně – lidové, z vlastní tvorby, známé melodie či zhudebněné verše Jana Skácela nebo slovní hříčky americké spisovatelky Gertudy Steinové – se nesly v duchu hudebního experimentování, které zpěvačce dovolil její úžasný hlasový fond a houslová technika, umožňující představit jakékoli hlasy, tóny, přírodní i umělé zvuky, ptačí zpěv i znění snad všech hudebních nástrojů.

28

Iva Bittová ukázala schopnost improvizace na nejrůznější motivy – moravské a balkánské popěvky, prvky džezu, židovské i cikánské jímavé melodie v několika jazycích – od češtiny, moravských a slovenských nářečí, přes španělštinu, angličtinu po jidiš a romštinu. Hudební zážitek zpěvačka ještě dále umocňovala svým temperamentem, dynamickým projevem, smyslem pro humor a decentní komickou nadsázkou, i živým kontaktem s publikem. V závěru zazněla nezapomenutelná píseň z filmu Balada pro banditu, kdy se ke zpěvačce připojilo prakticky veškeré publikum dojaté krásným zážitkem. A závěrem praktická informace: jelikož se koncertu účastnil i  další významný sponzor Citadely – firma Posad Steel, který zdvojnásobil finanční výtěžek koncertu (89 800 Kč), bylo dosaženo i zamýšleného cíle – shromáždit prostředky k pořízení nového varného kotle pro kuchyni hospice.  Olga N.

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Víra nepotřebuje chrámy, ale lidi, kteří ji předávají dál Rozhovor se členem Školské rady SOŠ a VOŠ EA Praha-Spořilov Josefem Novákem Povězte, prosím, čtenářům něco o sobě. Jsem absolvent této školy, maturoval jsem v roce 2002. Proto mám ke škole osobní vztah, po revoluci mi umožnila dodělat si středoškolské vzdělání, od té doby se školou udržuji kontakt. Deset let jsem zastával funkci starosty městské části a tenkrát jsem začal daleko intenzivněji vnímat školy v  Praze. Měli jsme jich v  naší spádové oblasti několik. Některé školy vzniklé po revoluci zanikly. Evangelická akademie se udržela. Ba co víc, rozšiřovala svoji kvalifikaci a nabídku. Dnes jsem živnostník, aktivní komunální politiku jsem opustil, zůstávám jen členem sekce primární prevence protidrogové komise hl. m. Prahy. Jak jste se ocitl ve školské radě? Od doby konce ředitelování pana Alexandra Slabého se snažím najít cestu jak zkvalitnit, rozšířit a zmodernizovat prostory EA. Díky této aktivitě, které si všimla paní ředitelka Jitka Jarošová, jsem byl pověřen členstvím ve školské radě za zřizovatele. Tato pozice mi umožňuje otevírat dveře různých institucí k hledání nových možností. Škola stále hledá prostory, kam by se vešla celá spolu s VOŠ. Mnoho středních škol již zaniklo, naproti tomu EA je školou stabilní a tento problém by měl řešit pražský magistrát. V čem vidíte přínos takové školy pro současnou českou společnost? V devadesátých letech houfně vznikaly střední školy, které nabízely převážně obchodně-administrativní obory vzdělání. Řada škol tohoto typu už dnes neexistuje. EA nabídla od svého počátku vzdělání budoucím pracovníkům v sociálních službách, čímž společnost získala možnost profesionalizace sociální práce, zejména v době, kdy se sociální síť formovala a stabilizovala, ať ve státních, soukromých či církevních zařízeních. Škola připravuje dva druhy sociálních pracovníků, vychovatele a pečovatele. Ale znám případy absolventů, kteří s  tímto vzděláním pracují v jiných oborech, což dokazuje, že vzdělání EA je dobře přijímáno i mimo sociální sféru.

V církvi se v současnosti dají zaslechnout hlasy, že by církev nemusela takové školy zřizovat. Takové hlasy jsou vyvolány zejména ekonomickými tlaky. V čem vidíte přínos EA pro církev? Mám možnost srovnání několika druhů středních škol a na EA si vysoce cením zejména individuálního přístupu všech pedagogů ke studentům. Dalším přínosem je, že umožňuje vzdělání lidem se zdravotním a sociálním znevýhodněním a studentům z minoritních etnických skupin. Jsem věřící člověk. Dle mého názoru ale nemusí

být víra dávána najevo, nepotřebuje chrámy. V dnešní době globalizace a mísení etnik a názorů si přeju, aby centrum Evropy zůstalo v rukou tradičního náboženského směru. Pro budoucnost je důležité uchovat si svoji kulturu a nenechat si ji nabourat cizími prvky. Jsme sice Slované, ale naše myšlení je blízké anglosaskému. V činnosti EA spatřuji jeden z pilířů správné výchovy ke klasickému češství i evropanství. A proto by měla být EA více podporována. Přichází sem veliká skupina studentů, kteří se s náboženskou myšlenkou setkávají poprvé. A po absolvování se stávají posly této myšlenky ve svých zaměstnáních. Nacházíme se v rozhodující době, jestliže nevybudujeme novou generaci věřících, brzy nás převálcují jiné náboženské směry, cíleně do Evropy implantované. ptala se Irena Škeříková, školní farářka EA Praha-Spořilov

29

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Výměna učitelských nápadů a zkušeností Kolegové všech škol Evangelické akademie se setkali v Bělči

P

rvní listopadový pátek odpoledne se sjeli do tábora v Bělči učitelé, ředitelé, spirituálové, vychovatelé a zaměstnanci jednotlivých škol Evangelické akademie.

Pátečního setkání se zúčastnili čtyři členové synodní rady. Eva Zadražilová, Pavel Kašpar, Pavel Stolař a Daniel Ženatý se krátce představili a pohovořili o významu škol. Zaznělo vyjádření vděčnosti za to, že školy během své činnosti zachránily mnoho mladých lidí, a také přání, aby se ze škol nevytrácel evangelický duch. Jakým způsobem dostat školy do širšího evangelického povědomí a jaké je působení školního spirituála, to byla některá z témat následné panelové diskuze. Ještě při neformálním posezení jsme probrali mnoho otázek, naplánovali spolupráci mezi školami a také si osobně povykládali.

Setkání už několik let organizuje ředitel EA Martin Čech a mezi pedagogy jsou vítaná. Nikdy není na škodu si vzájemně vyměnit nápady a zkušenosti, jako např. s průběhem generální zkoušky státní maturity, sdílet problémy, podělit se o radosti, ale také zasmát se vtipným situacím, které přináší život ve škole.

Sobotní dopoledne bylo pracovní. Speciální pedagožka Martina Sklenářová z Brna si pro nás připravila dva přednáškové bloky. V prvním jsme se věnovali tématu komunikace školy, studenta a rodičů. Po teoretické části jsme se pokusili sehrát modelové případy (např. řešení úrazu studenta po odchodu z praktické výuky), které jsme pak společně rozebírali a přidávali vlastní zkušenosti. Druhý blok byl zaměřen na problematiku školního řádu. Po tradičně výborném obědě jsme za deštivého počasí odjížděli ze setkání učitelů EA s nadějí, že příští rok se v Bělči zase potkáme. Romana Špačková

30

Z EVANGELICKÉ TEOLOGICKÉ FAKULTY

Ostuda na fakultě Bohoslovci v katakombách

P

o deseti letech jsem se zúčastnil bohoslužby ve studentské kapli na Evangelické teologické fakultě. Stav kaple, její umístění i možnost přístupu mě ale velmi zklamaly. Za posledních deset let se zde nic nezměnilo. Kaple se nachází v třetím podzemním patře fakulty, takže vytváří romantický dojem prvokřesťanských katakomb. Toto poněkud ztracené umístění ovšem neumožňuje příliš otevřený přístup. Navíc bývá prostor většinou zamčen a pobožnost se zde koná jen jednou v týdnu. Pro okamžitou potřebu studentů zastavit se v tichosti sakrálního prostoru je to tedy zcela nevyhovující.

se opakující větu. „Po dohodě s většinovým vlastníkem budovy (tím je ČCE) dobudovat ve 3. podzemním podlaží prostory pro setkávání studentů a pro aktivity organizované studentskými faráři (studentská kaple, zázemí).“ Ještě štěstí, že textové programy umějí dnes tak rychle kopírovat. Na zvelebení kaple ale vzhledem k úsporným opatřením ve školství v nejbližší době zřejmě nebude pomyšlení, potvrdil odborný asistent Petr Sláma. Klade si ale zásadnější otázky. Nemyslí si totiž, že by změna interiéru kaple pomohla změnit to, co vnímá jako vážnou krizi ČCE, která se samozřej-

Vybavení je také tristní: oprýskané stěny i stůl Páně, nejednotnost a přebytek židlí, žádná výzdoba. Celkově tak prostor působí spíše jako skladiště. Stačilo by přitom jen velmi málo. Odstranit polovinu židlí a uspořádat je v podélném prostoru spíše centrálně, do půlkruhu. Vymalovat, navrhnout kvalitní osvětlení, umístit na čelní stěnu jednoduchý kříž, obraz či estetický nápis. Lepší stůl Páně by se snad také našel. Kaple má být převážně meditačním prostorem pro individuální potřeby. Ani během pobožností, se zde předpokládám pravidelně neshromažduje více než 10 až 15 lidí, větší bohoslužby zde nelze dělat. Je proto zbytečné, stavět na stůl Páně řečnický pult. Přednášek mají studenti ve vyšších patrech víc než dost. Negativ prostoru kaple je tedy více a zřejmě i odpovědní lidé na fakultě o tom něco vědí a snaží se situaci zlepšit. Alespoň o tom badatele utvrzuje pergamen vyvěšený na webových stránkách fakulty nazvaný Dlouhodobý záměr ETF na roky 2005–2009. Pokud si dá výzkumník více práce a zahloubá se i do další listiny s názvem Aktualizace dlouhodobého záměru pro rok 2007–2009, nalezne tuto stále

mě projevuje taky na práci fakulty, resp. na jejím duchovně-formativním působení. „Věc, o které by se po celé církvi mělo živěji hovořit, je tato: přejeme si, aby měla fakulta také spirituální rozměr? Jaké formy práce by ho posilovaly? Jaké formy práce nabízejí jednotliví kandidáti na studentského faráře? – a až teprve tady: jakou infrastrukturu tyto formy vyžadují?,“ přemýšlí Sláma. Situaci mohla ovlivnit i váznoucí komunikace, kvůli které nebyl na jaře synodem zvolen studentský farář, do jehož zodpovědnosti by měla správa kaple spadat. Není to tedy jen otázka peněz. Jde i o obyčejný lidský zájem, hloubku a zaměření teologického studia, vzájemný dialog vedení fakulty, církve a studentů. Věřme tedy, že v dlouhodobém plánu ETF, alespoň na pětiletku 2015–2020, se bude psát již něco jiného a některé základní úpravy, nevyžadující příliš velké náklady, se stihnou třeba již příští rok. Škoda, že na fakultě máme tak špatný vzor, pak se nelze divit, že o nejedné modlitebně naší církve by se dal napsat podobný příspěvek. Jan Kirschner

31

EKUMENA ŽIJE Na korejské návštěvě Pět dnů na konferenci v Soulu 31.10. až 4.11.

P

odnětem k cestě do Soulu bylo pozvání yorské univerzity, která se sborem Youngnak Presbyterian Church pořádala konferenci vztahující se k odkazu zakladatele soulského sboru naší partnerské korejské církve Presbyterian Church of Korea (PCK). Tento sbor byl založen farářem, který se jmenoval Kyung-Chik Han (1902–2000). Roku 1992 obdržel Templetonovu cenu za to, jak se staral o severokorejské uprchlíky přišlé do Soulu nebo jak organizoval potravinovou pomoc pro Severní Koreu (Rise of Love Movement). Korejci si ho velice váží a na každém kroku to bylo cítit.

domil jsem si, že život v míru považuji za takovou samozřejmost, že jsem si téměř nepřipouštěl, že jde o zónu, v níž se až dodnes může umírat, a že nejde pouze o autobusový výlet. Ročně tuto zónu navštíví až sto tisíc turistů a jsou tam na ně také náležitě připraveni. Je možné navštívit různé expozice, prezentace a výklady, prodejnu suvenýrů či si prohlédnout dalekohledy k pohledům na sever, publikace apod. Hostitelé měli v rámci cesty připraveno modlitební shromáždění, za smíření na korejském poloostrově. Stojí za zmínku, že hostitelský sbor v DMZ vybudoval kapli, kde koná modlitební shromáždění, a o tuto budovu se stará. Je postavena na kopci a prosklená

Smíření a pokoj Konference vztahující se k tématu pokoje a smíření se konala potřetí, poprvé v Jižní Koreji a poprvé v jeho původním sboru. Ten má v současnosti šedesát tisíc členů a je největším v PCK. Mezi účastníky patřili učitelé teologických učilišť, představitelé a zástupci církví i domácí. Celkem na 120 delegátů. Program byl korejsky nabitý, zajímavý, hodnotný více i méně, ale v každém případě stálo za to být ve spoleèenství se zástupci protestantských církví z různých zemí. Program tří konferenčních dní byl téměř shodný – po přenocování v hotelu jsme byli převezeni autobusy do sboru Youngnak, kde se konala jak slyšení v plénu (každé dopoledne po dvou hlavních řečnících), tak i odpolední tematické rozhovory ve skupinách. Den končil bohospoleènými službami s členy sboru. Odhaduji, že průměrná účast se mohla pohybovat kolem tisíce osob. Kázali někteří účastníci konference a liturgii vedli různí faráři hostitelského sboru.

Napínavý a nebezpečný výlet Jeden den byl věnován celodenní cestě do demilitarizované zóny (DMZ) asi 60 km od Soulu. Uvě-

32

čelní stěna za stolem Páně míří do severní Koreje. Těsně vedle vchodu do kaple nepřehlédnete černou tabulku s lebkou a zkříženými hnáty jako varování před možným osudem, pokud sejdete z cesty, protože všude kolem jsou prý miny. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že na této linii jde o oboustranně vedenou propagandu, obě strany na sebe mávají obrovskými vlajkami na více než stometrových stožárech, obnovuje se tam propagandistické amplionové vysílání

pro druhou stranu, sever ukazuje v tzv. vesnici propagandy, kde nikdo nebydlí, svůj nepřekonatelný a  milovaný standard, jih se umí pochlubit např. všemi odhalenými tunely, jimiž se měli Severokorejci vlomit do jižní Koreje, nebo ukázat svou výzbroj a moc. Výlet končil v tzv. Joint Security Area, což je rozsáhlé vojenské stanoviště pod správou Organizace spojených národů, které leží v blízkosti dělící čáry. Součástí areálu jsou budovy, v nichž se čas od času u jednacího stolu rozděleného řadou mikrofonů vymezujícími demarkační čáru scházejí delegace obou stran, aby dohodly výměny zajatců, návštěvy rodin nebo jiné věci vyžadující projednání. Pouze z několika desítek metrů nás nespustil z dalekohledu severokorejský voják. Dostali jsme instrukce nedělat gesta, neprovokovat kamerami, vyvarovat se rychlých pohybů apod. Konečně jsem si připustil, že nejde o představení, nýbrž o realitu našeho světa. Pro Evropany sice světa vzdáleného, ovšem pro Korejce jde o realitu až příliš blízkou a bolavou. Mnoha tamním křesťanům leží celé rozdělení na srdci a byli by moc rádi, kdyby se podařilo je překonat, rodiny scelit a roztržku uzdravit. To, že jsem si vzpomněl na leccos z naší minulosti, je jasné. Však to není tak dávno, kdy naše země kamarádila s opačnou stranou, než se kterou jsem tam nyní přijel. Když my jsme mohli tak snadno projít z totality do svobody, nedivil jsem se, že se hostitelé domnívají, že mnohé bude dořešeno rozpadem demilitarizované zóny, prostříháním plotů a odminováním polí.

Sjednocení? Jenže – ne všichni si takové sjednocení přejí, tamní mladá generace prý vůbec ne. A pokud k němu dojde, budou to Severokorejci, kdo bude potřebovat dlouhodobou pomoc a čas. A nejsem si vůbec jist, kdo jim je poskytne. Zájem o jejich práci, nerostné bohatství a odbyt přijde z více stran, přinejmenším z Číny, Japonska a Jižní Koreje. V té chvíli nebude ohled na vliv doby temna na severu hrát prioritní roli. Budu rád, když to budou jihokorejští křesťané, kdo si uvědomí potřeby severu a bude jim stát hodně blízko. Uzdravení pro svobodu to bude žádat. Stejně jako mír a smíření mezi nimi. V tom je můžeme provázet svými přímluvami. Joel Ruml (mezititulky redakce)

33

Modlitba za domov Státní svátek prožitý pod Řípem

P

o roce se na zahradě krabčického střediska Diakonie Českobratrské církve evangelické a v krabčickém evangelickém kostele opět konalo ekumenické shromáždění s názvem Modlitba za domov. Tuto akci již počtvrté pořádala Ekumenická rada církví v České republice. Letošním mottem celé akce byl biblický text z knihy Kazatel: „Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.“ (Kaz 11,1). Dopolední program začal už v 10 hodin dopoledne a byl koncipován jako tržiště charitativních a církevních organizací, které svou nabídku vystavily v zhruba desítce stánků postavených na zahradě krabčického Domova odpočinku ve stáří. Organizace nabízely výrobky chráněných dílen (keramiku, textil, dárkové předměty), knížky, fair trade produkty (potraviny, rukodělné výrobky z rozvojových zemí), ale také služby, literaturu nebo informace. Na pódiu se zhruba po hodině střídala hudební tělesa různých velikostí – od dueta přes kvintet až k celému pěveckému sboru – a s různým repertoárem. Mezi jednotlivými vystoupeními dostaly prostor Místní akční skupiny (MAS) z různých regionů České republiky, které kromě informačních vstupů připravily výstavu fotografií Venkov: místo pro naději a víru a konferenci o venkově a jeho rozvoji. Paralelně s programem na pódiu probíhal i program pro dětské návštěvníky, totiž soutěž o drobné ceny a divadelní představení. Zároveň také probíhal duchovní program v kapli diakonického střediska, kde se postupně vystřídali s krátkými úvahami, čtením z Písma a modlitbou představitelé pravoslavné církve, Českobratrské církve evangelické a Československé církve husitské. Jednou z možností programu byla i modlitební zastavení s výstavou obrázků z dětské výtvarné soutěže po cestě na horu Říp, vzdálené z Krabčic zhruba tři kilometry, a pro toho, kdo vystoupal až na vrchol hory, pásmo modliteb a čtení z Bible v rotundě svatého Jiří. Od 15 hodin začal v krabčickém kostele komponovaný program Modlitba za domov s hudbou, rozhovory se známými osobnostmi prokládané společnými modlitbami. Program modero-

34

vala Martina Kociánová a biskup Dušan Hejbal a živě ho vysílala Česká televize na programu ČT2. V letošním roce byla část pořadu věnována pomoci postiženým povodněmi, diváci mohli přispět prostřednictvím odeslání DMS.

V průběhu celého dopoledne mohli účastníci akce zavěšovat balonky se svými modlitbami na „řipský“ kříž, který byl posléze přenesen do krabčického kostela. Balonky s modlitbami byly v závěru přímého přenosu vypuštěny k nebi. Tomáš Najbrt (Na videozáznam z dopolední části programu se můžete podívat v sekci Video na stránkách www.e-cirkev.cz)

Týká se nás to? Můžeme to ovlivnit? Za volantem, řídítky či po svých

S

tatistiky dopravní nehodovosti hovoří, že jenom letošní prázdniny na našich silnicích nepřežilo 168 lidí (zdroj ČTK). Je to hodně, nebo málo? Přestože je to číslo v rámci uplynulých dvou desetiletí v podstatě klesající, stále je hrozivé, stále je alarmující! Vždyť škoda je každého zmařeného lidského života. Stále se to děje a nedá se to zastavit. Co s tím? Týká se nás to? Můžeme s tím my něco dělat? Můžeme to my nějak ovlivnit? Je to velice vážná otázka. Když se nad ní znovu zamyslíme, vážně a  naléhavě, nemůžeme si neuvědomit, že se nás to opravdu týká. Vždyť i my usedáme za volant, na motorku či na kolo, vždyť i my jsme chodci, pohybující se denně v tom současném hustém a složitém provozu. I my se na něm svým způsobem podílíme. A jestli něco můžeme ovlivnit? Ano! Můžeme! Nic neuděláme v nepředvídatelné situaci, nic nenaděláme s bezohledností a nerozvážností druhého, ale jak se zachováme my sami v našem počínání, to

je právě to, co ovlivnit opravdu můžeme! Asi není třeba dělat výčet všech krizových situací, o kterých by se dalo uvažovat. Ani bychom to nedokázali. Rozvádět jednotlivá pravidla a říkat, jak je to správně. Bylo by to jen slepé moralizování, které by se míjelo účinkem. Každý z nás nejlépe ví o svých trpělivostech a netrpělivostech, o svých silnějších či slabších stránkách, o dodržování dopravních předpisů, o požívání alkoholu před jízdou, o svých emocích atd. Vezmeme-li však tuto otázku skutečně vážně, uvědomíme si, že je stále na čem pracovat a co na našem chování a jednání domýšlet. Už jen dobrý příklad svému okolí je velikým přínosem. Nikdo z nás neví, co na něj kde číhá, nikdo z nás nemůže říct – mně se „to“ nemůže stát. Ale každý z nás si může klást na misky vah své jednání proti hodnotě lidského života. Tudy pak vede cesta k správnému pochopení oněch zmíněných otázek…  Jan Hamr

Na oběti nehod vzpomínali napříč republikou Ke světovému dni obětí dopravních nehod

Ř

etězec vzpomínkových akcí u příležitosti Světového dne obětí dopravních nehod propojil o třetím listopadovém víkendu hlavní město se západními Čechami i jižní Moravou. Měl vyjádřit solidaritu i zvýšit vnímavost k dopadům nehod. Vzpomínku na oběti dopravních nehod zahájil v sobotu 20. listopadu 2010 v 11 hodin už tradičně pietní akt u Památníku obětem dopravních nehod na 0. kilometru dálnice D1 v Praze na Chodově. V neděli 21. listopadu vždy v 15 hodin proběhly v západních Čechách a na jižní Moravě ekumenické bohoslužby na památku obětí dopravních nehod. Letos poprvé se k bohoslužbě shromáždilo asi 70 lidí v kostele sv. Prokopa v Letovicích. „V knize obětí dopravních nehod, kterou jsme k této příležitosti založili, zůstalo zapsáno třicet

jmen. Zhruba stejný počet účastníků bohoslužby pak setrval při rozhovoru u připraveného občerstvení,“ říká jeden z organizátorů bohoslužby evangelický farář Filip Keller. Několik desítek svíček hořelo po skončení už třetí tamní vzpomínkové bohoslužby v dálniční kapli na dálnici D5 u Plzně. Zapálili je tam lidé, kteří přišli připomenout památku těch, kdo se z cest nevrátili domů, a vyjádřit solidaritu těm, kdo dlouhodobě nesou následky nehod. Bohoslužbu doprovodil pěvecký sbor Chrástochor. Pro účastníky pak čekalo v připraveném stanu malé pohoštění. S připomínkou Světového dne obětí dopravních nehod se letos pojily i další akce. V pátek 19. listopadu proběhla na Evangelické teologické fakultě v Praze konference s názvem „Neštěstí a vina: věrní souputníci“. Mezi příspěvky nechy-

35

bělo osobní sdělení viníka tragické dopravní nehody nebo pohled státního zástupce na problematiku viny a trestu při usmrcení z nedbalosti. V neděli 21. listopadu od 15 hodin v rámci kampaně „Nemyslíš – zaplatíš“, pořádané Ministerstvem dopravy ČR a agenturou Euro RSCG, poprvé probìhl Pochod za oběti dopravních nehod. Vyšel z pražského Václavského náměstí a vyvrcholil speciální projekcí na Letné. Stovky účastníků při něm symbolizovaly přibližný počet obětí nehod v loňském roce.

Akce uspořádaly České sdružení obětí dopravních nehod, Psychosociální intervenční tým ČR, Centrum SOS Archa Diakonie ČCE – střediska v Plzni, Terénní krizová služba Diecézní charity Plzeň a Oblastní charita Blansko ve spolupráci s církvemi a jejich duchovními a další. Chtěli tak společně s veřejností připomenout památku obětí, působit preventivně a také zvýšit vnímavost veřejnosti k dopadům nehod a podpořit vzájemnou pomoc při jejich zvládání.  Karel Šimr

ZELENÉ OKÉNKO

Člověk spolutvůrce Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. – Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. (Gn 1,27; 2,15) Člověk má ve stvoření aktivní úlohu. Má ostatní stvoření, reprezentované v citovaném textu zahradou Eden, chránit a vzdělávat. Konkretizuje se tak svědectví o stvoření člověka k Božímu obrazu. Už sama citovaná slova Genese tvoří jasné východisko pro vztah člověka k životnímu prostředí. Židé i křesťané, kteří berou Písmo vážně, by tak měli patřit mezi jeho ochránce. Proto máme v Českobratrské církvi evangelické poradní odbor pro otázky životního prostředí, proto máme v Českém bratru „Zelené okénko“. Od předmětu „stvoření“ jsme přešli k předmětu „životní prostředí“. Životní prostředí je bezesporu součástí stvoření. Co však tento pojem skutečně zahrnuje? Z abstraktního pohledu teorie systémů můžeme říci, že jde o „systémové okolí člověka“. Myslíme tím však člověka jako druh, nějakého konkrétního člověka, nebo si tam můžeme dosadit kohokoli, třeba každý sebe sama? Prostředím, v němž se jeden každý z nás pohybuje, je tedy nejen příroda a krajina s přírodními i civilizačními prvky, nýbrž také druzí lidé, především naše rodiny, sestry a bratři ze sboru a církve, sousedé, spolupracovníci, přátelé atd. Naše starost o životní prostředí by se tedy měla týkat i jich. Když už jsme jednou vstoupili do oblasti teorie systémů, mějme na paměti, že systém není jen souhrn entit,

36

nýbrž zahrnuje i nejrozmanitější vztahy a vazby mezi nimi. A tak k životnímu prostředí z tohoto hlediska patří také vztahy mezi lidmi a vazby lidí k přírodě a produktům civilizace – k městům a vesnicím, ke kulturním a přírodním památkám, k parkům a lesům, k poutním místům a různým dominantám v krajině, k stromům a vodám; každý takový výčet bude ovšem neúplný. Hezkým připomenutím setkání Božího a lidského tvoření je krajina. Člověk ji dotváří. A je na něm, aby jeho příspěvek byl pro dobro věci. Jako hmatatelnou komponentu životního prostředí ji člověk může úžasně zvelebovat, kultivovat, ale také i poškozovat a ničit. Krajina se tak stává symbolem možné interakce mezi člověkem a prostředím. K dobrému, či ke zlému? A něco podobného se týká i oné „lidské“ komponenty životního prostředí. I zde člověk může činit jak dobro, tak zlo. K poslání člověka jako spolutvůrce patří vytvářet mezi lidmi dobré vztahy. Šířit vědomí, že jsme tu jeden pro druhého, že máme spolupracovat a vzájemně si pomáhat, že v tom je naplnění života. Budovat pozitivní myšlení. To zahrnuje zájem o druhé lidi i o přírodu, o životní prostředí v užším smyslu slova. Usilovat o dobro a šířit je patří k poslání učedníků Kristových. On ve svém horském kázání dává poslání: „Vy jste sůl země. Vy jste světlo světa“ (Mt 5,13). Svět potřebuje světlo i sůl. Je na nás křesťanech, abychom byli tomuto poslání věrni. A k tomu patří budovat dobré vztahy uvnitř celého stvoření. Životní prostředí, zahrnující celý svět, přírodu i druhé lidí, je pro nás darem a závazkem.  Jiří Nečas

DIAKONIE Je stáří tabu? Kampaň: Otevřeno seniorům

J

ak jsme už v čísle 10/2010 informovali, byla zahájena sociální kampaň Diakonie ČCE Otevřeno seniorům, která má za cíl změnit pohled společnosti na seniory, ukázat, že stáří má svoji kvalitu a cenu, a upozornit na to, že senioři jsou často přehlíženi a nedocenìni.

Kampaň má také vlastní webové stránky OtevrenoSeniorum.cz, kde najdete několik inspirativních tematických textů autorky Lucie Vidovićové, která se tematikou seniorů a ageismu profesně zabývá a je odbornou garantkou kampaně. Prohlédnout si můžete publikace, které se k tématu vztahují, přečíst příběhy seniorů, navštívit odkazy se zajímavými mediálními výstupy týkajícími se tématu. Ze stránek vede také odkaz k facebookovému profilu Otevřeno seniorům. ph

Seniorské memorandum pro každého

Hlavním sdělením úvodní řady kampaně je slogan: „Dnešní tabu se jmenuje stáří.“ Plakáty ve stylu oftalmologických čtecích tabulí, které se objevují od poloviny října v outdoorové reklamě na telefonních budkách po celé ČR a také v tištěných médiích (Lidové noviny, Týden, Metro a další), upozorňují na skutečnost podpořenou řadou současných sociologických studií, jež je veřejností dosud málo reflektována.

1. I přes to, co si o nás lidé často myslí, nejsme všichni stejní, nepodobáme se jeden druhému a velmi se lišíme ve svých zkušenostech, zážitcích, postavení, materiální situaci, tím co máme rádi, a tím, co nás trápí. Jsme mladší i starší, bohatí i chudí, zdraví i nemocní, pěkní i ne tolik sympatičtí, trpěliví i netrpěliví, moudří i ne zase tak zkušení, hodní i ne vždy milí, upovídaní i velmi tiší. Jsme vlastně stejní ve své různosti jako lidé mladí, a možná ještě trochu více, podle toho, jak se na nás podepsaly naše životní zkušenosti. 2. Nepropadejte panice, že nás bude postupně v naší společnosti přibývat. Potřebujeme si jen všichni společně promyslet, jak se podílet na udržitelném ekonomickém rozvoji, přeorientovat se na zdravý životní styl a kvalitní životní prostředí, což nám prodlouží roky ve zdraví, a zajistit bezpečné investice pro financování penzí. Některé věci mohou být jednodušší, než se na první pohled zdá, pokud se na nich podílíme rukou společnou. 3. Stáří není nemoc, ale je pravda, že můžeme být někdy častěji nemocní. Je to jednoduchý (logický) důsledek toho, že lidské tělo je „na jedno použití“ a  opotřebovává se. To ovšem

37

AKTUALITY

Diakonie ČCE pomáhá obětem povodní Diakonie Kousek ČCE světla se opět pro Narnii aktivně zapojila do nákupníkvětnové galerii Vaňkovka pomociI v brněnské těm, které postihly povodněmůžete na Moravě. Pomoc bylazastavení. ve spolupráci s dalšími prožít adventní Po roce se sem vrací prodejníorganizacemi výstava fotografií s názvem Fotím, humanitárními organizována pří- tedy mo v konkrétních oblastech. jsem aneb vodou Kousekzasažených světla pro Narnii. Akci pořádá Kromě toho neformální vyhlásila slupina Diakonie nadšených veřejnou amatérských sbírku fotopovodňové grafů, pomoci kteří sea nově rozhodli také vystavit možnost svoje přispět díla a výtěžek z jejich prodeje věnovat prostřednictvím dárcovské SMS.dětem z Domova Narnie střediska Diakonie Betlém v Kloboukách Diakonická střediska v oblastech zasaženýchu Brna. v galerii situaci Slévárnavev brněnské Vaňkovce záplavamiVýstava monitorovala spolupráci byla zahájena listopadu a potrvá až s pražským krizovýmvernisáží štábem. 24. Stovka diakonických vysoušečů do vánoc,pomohla tedy do 23. mnohým prosince postiženým 2010, (pondělí až domácnostem. V zaplavených oblastech působili pátek 9–18 hodin, sobota 10–18 hodin). Výstavy se účastní celá řada osobností s fotografiemi jako koordinátoři ředitelé diakonických středisek.různých Situaci na žánrů. Ostravsku Možnámonitoroval tu najdete vhodné také Janvánoční Keller, dárky který objížděl obcí a zjišťoval pro svéstarosty blízké či přátele. Uděláte aktuální tak radost sobě, potřeby.jim V záloze bylo připravenoz diakonického okamžité vyslái dětem s postižením střediska ní dobrovolníků. Betlém. Více o výstavě Betlém najdete na Po opadnutí vod bylyi o středisku desítky vysoušečů ve spolupráci betlem.diakoniecce.cz se sesterskou polskou Diakonií předány našim severním sousedům. V Polsku měla povodeň ještě tragičtější důsledky. Otevřen diakonický second hand v Plzni S využitím zkušeností z humanitární misetřídě z let otevřel 1. listopadu se v Plzni na Americké 2002, 2006 a dalších je nyní textilem DiakonieSECOND ČCE připraobchod s použitým HELP. Otevena soustředit vření novésíly prodejny zejména je součástí na dlouhodobější projektu „Second podporu obětem záplav. „V řádu následujících hand SECOND HELP“, který nabídne nové pracovtýdnů ažníměsíců příležitosti budeme až realizovat pro dvanáct II. monitoring lidí se zdravotním v době, kdy postižením, budou již zejména subvences mentálním státu, místní samohandicapem, v  Plzni. Slavností otevření proběhlo za účasti správy i nasazení první pomoci vyčerpány,“ sdělil a Magistrátu města vedoucízástupců krizovéhoPlzeňského štábu Pavelkraje Kalus. Diakonie přispěje tak jako požehnal v  minulosti Plzně.ČCE Nové prodejně rovněž farář Karel Šimrdomácnostem ze sboru ČCE v Chrástu u Plzně. postiženým na náklady energií spo„Dlouhodobě se potýkáme a vybavení s nezájmem firem jených s vysoušením, na rekonstrukce domácností. zaměstnávat absolventy programu pracovní rehabilitace, který poskytujeme v Kavárně se a čajovně Pomoci postiženým živelními katastrofami DČCE aktivně věnuje již odjsme rokuse 1997 a do několikaletých dnešníKačaba. Rozhodli využít ho dne zde zkušeností, rozdělilakteré více než na poli 63 milionů podpory korun. zaměstnávání Je lidí naše organizacesystému má, a vytvořili zapojena dos postižením Integrovaného záchranného ČR, který další je subjekt zřizován nabízející Ministerstvem pracovnívnitra příležitost ČR. lidem Zároveňsedlouhodobě a zajišťuje dobrozdravotnímvzdělává postižením,“ přibližuje motivaci nového second handu vedoucí provovolníky,k otevření kteří jsou na zasažená místa vysíláni. zovny Eduard Řezníček. prodejnu provozuje organizace MOŽKAM SENovou OBRÁTIT O POMOC Pro informace NOSTI TU ohledně JSOU o.p.s., materiální dceřináa technické společnost plzeňpomociského můžestřediska veřejnostDiakonie poslat dotaz ČCE. Jejím na e-mail cílem je měnit v plzeňském regionu situaci se zdravotním [email protected] nebo volat lidí na mobilní číslo 724postižením 515 408. na trhu práce poskytováním obecně prospěšných služeb a dalších souvisejících akti-

38

nesnižuje hodnotu našeho života. Nemoc nás nesmí zbavovat lidskosti. 4. Zdraví nezískáváme v nemocnicích, u lékaře nebo pilulkou, ale zdravým životním stylem ve zdravém životním prostředí. Nepotřebujeme více lůžek v nemocnicích a domovech důchodců, budeme-li mít podporu v našem domácím prostředí s dostupnými sociálními i zdravotními službami a následnou péčí. 5. Ti z nás, kdo se na stáří začali včas připravovat (finančně, v otázkách bydlení, pěstováním dobrých mezilidských vztahů, aktivním společenským životem apod.), prožívají svůj život až do vysokého věku velmi kvalitně a jsou dobrým příkladem pro své okolí. 6. I když jsme v důchodu, pracujeme. Snažíme se být ještě užiteční, nějak si přilepšit v placené práci, pečujeme o vnoučata i svoje vlastní staré rodiče, pomáháme v komunitě a podílíme se na projektech občanské společnosti. Baví nás se vzdělávat, jen abychom měli kde a vzdělání bylo poskytováno takovým způsobem, aby nás to bavilo. Někdy se nám zdá, že máme mnohem méně času, než když jsme byli „opravdu“ zaměstnaní. A to je dobře – když pracujeme, nemáme čas stárnout nebo být nemocní či v depresi. 7. I  když možná nemáme peněz tak zcela nazbyt, rádi nakupujeme a  investujeme do hezkých věcí. Pociťujeme ale nedostatek zájmu

okolí o naše potřeby a přání. Není kde koupit třeba seniorskou módu, obaly na výrobcích jsou nečitelné, police ve velkých obchodech jsou moc vysoko, tlačítka a písmena na elektronice (např. mobilních telefonech) jsou malá. Reklama na nás zapomíná nebo nám nabízí takové věci, které nelze považovat za doplněk aktivního životního stylu. Nechceme, aby pojem „služby pro seniory“ představoval (jen) pečovatelku nesoucí oběd, ale třeba i cestovní kancelář, bankovní služby a kosmetický salon. 8. Pro nás, stejně jako pro maminky s kočárky, sportovce se zlomenou nohou nebo mladého teenagera s tělesným postižením, představují bariéry v prostředí kolem nás handicap. Investice do stáří je investice do kvality každého života. 9. Nemáme rádi, když se k nám chováte jako k dětem nebo ke křehkému porcelánu. Nepotřebujeme nevyžádanou vtíravou pozornost a ochranitelské postoje. Jsme schopni o svém osudu rozhodovat sami, chceme být vnímáni takoví, jací jsme – jako rovnocenní partneři. 10. Chceme být aktivními členy společnosti, ne její přítěží. Dejte nám šanci, my ji využijeme! Zpracováno z veřejných průzkumů Mgr. Lucií Vidovićovou, PhD.

vit, pomáhat osobám se zdravotním postižením uplatnit se na trhu práce, motivovat zaměstnavatele k jejich a pozitivně Diakonie ČCEzaměstnávání pomáhá obětem povodníovlivňovat veřejné mínění o zaměstnávání lidí sezapojila zdravotním Diakonie ČCE se opět aktivně do pomoci postižením. těm, které postihly květnové povodně na Moravě. Pomoc byla chráněnou ve spolupráci s dalšími Společnost provozuje pracovní dílnu Kavárna a čajovna Kačaba, ve organizována které probíhá příprahumanitárními organizacemi mo v konkrétních zasažených oblastech. covní rehabilitace.vodou Pracovní rehabilitace zajišťuje aktivity, které pracovníkům zejména s mentálním Kromě toho vyhlásila Diakonie veřejnou sbírku postiženímpomoci pomáhají zlepšit pracovní a sociální povodňové a nově také možnost přispět prostřednictvím dovednosti. Pro absolventy dárcovské SMS. pracovní rehabilitace Diakonická střediskapersonální v oblastechagenturu, zasažených provozuje společnost ve záplavami které získávají monitorovala pracovní zkušenosti situaci vemimo spolupráci organis pražským zaci. Odpolední krizovým a večerní štábem. provoz Stovka kavárnydiakonica čajovny Kačaba pracuje v režimu chráněné pracovní dílny. kých vysoušečů pomohla mnohým postiženým domácnostem. V zaplavených oblastech působili jako Diakonie koordinátoři dostalaředitelé Žihadlodiakonických středisek. Situaci Cenu Žihadlo na Ostravsku 2010 za monitoroval nejlepší reklamní také Jankampaň Keller, který s veřejně objížděl prospěšnou starosty tematikou obcí a zjišťoval získala v kategorii aktuální potřeby. V zálozeDiakonie bylo připraveno okamžité vyslátištěné reklamy ČCE za kampaň „Otevření nodobrovolníků. seniorům“ (reklamní agentura Thamesdown). Soutěže Po opadnutí Žihadlovod se byly mohly desítky zúčastnit vysoušečů neziskové ve spolupráci organizacese (občanská sesterskou sdružení, polskou obecně Diakonií prospěšpředány našim severním sousedům. V Polsku měla né společnosti, nadace, nadační fondy, církevní povodeň právnické ještě osoby, tragičtější příspěvkové důsledky. organizace), které S využitím zkušeností z humanitární mise z let zviditelnily veřejně prospěšný projekt prostřednic2002, 2006 a dalších je nyní Diakonie ČCE připratvím mediální kampaně v období od 1. září 2009. Porota letos vybírala z více nežna 60dlouhodobější příspěvků. vena soustředit síly zejména podporu záplav. „V řádu „Čtvrtýobětem ročník soutěže Žihadlo,následujících která oceňuje týdnů vedle až reklamních měsíců budeme agentur realizovat především II. monitoring jednotlivé v době, kdyorganizace budou již subvence státu, místní samoneziskové jako jejich zadavatele, je pro správy nás důvodem i nasazení k radosti. první Zaregistrovali pomoci vyčerpány,“ jsme rekordsdělil ní početkrizového přihlášek –štábu soutěže se Kalus. účastnilo 40 nezisvedoucí Pavel kových Diakonie organizací ČCE přispěje a odborná tak porota jakovybírala v  minulosti z více postiženým než 60 soutěžních domácnostem příspěvků,“ na náklady uvedl po energií vyhlášení spojených s vysoušením, rekonstrukceorganizace a vybavení soutěže PR manažernapořadatelské domácností. Neziskovky.cz, o.p.s., Marek Šedivý. „Na rozdíl od minulých nebyly v převaze kampaně z dílPomociročníků postiženým živelními katastrofami se DČCE aktivně věnuje jižagentur, od roku 1997 a do dnešníny velkých reklamních ale objevovalo se ho více dne kampaní, zde rozdělila na nichž více pracovaly než 63 milionů menší korun. agentury Je zapojena nebo samy doneziskové Integrovaného organizace.“ záchranného systému porotě zasedli stejně jako v minuČR, V odborné který je zřizován Ministerstvem vnitra ČR. Zároveň dlouhodobě dobrolých ročnících vybranívzdělává zástupcia zajišťuje médií, reklamních agentur,kteří firem a neziskových Kromě volníky, jsou na zasaženáorganizací. místa vysíláni. kreativního zpracování porotci hodnotili i celkovou logistiku kampaní, jejich zacílení a dopad. KAM SE OBRÁTIT O POMOC Hlavní cenou pro vítěze je Žihadlo z dílny zlínského Pro informace ohledně materiální a technické sochařemůže Jiřího veřejnost Pašky. pomoci poslat Zdroj: www.neziskovky.cz dotaz na e-mail [email protected] nebo volat na mobilní číslo 724 515 408.

39

GRATIAS AGIMUS Gloria in excelsis Deo

L

etošní rubriku Gratias agimus uzavíráme komentářem a ukázkou nového zhudebnění „velkého“ Gloria v energickém rytmu valašské „točené“, jež připomíná hravost cimbálové muziky. Interpretace rytmu 7/8 taktu vyžaduje jistou muzikantskou zručnost, kterou církevní varhaník může vytrénovat (doprovod je na http://www. e-cirkev.cz/). 7/8 takt se v tomto případě člení na tři doby, první doba je delší o jednu osminku než ostatní dvě. Toto neobvyklé zpracování v trojdílné formě, vyznačující se dialogickými pasážemi (střídání mužských a ženských hlasů), je určené bohoslužebnému shromáždění, jehož hlavní zvukovou oporou je menší pěvecký sbor. Trojhlasé pasáže (s hlavním hlasem uprostřed) mohou zpívat jak muži, tak i ženy. Pravda je, že taková muzika má blíže k hudbě karpatských pastýřů než k andělskému zpěvu, ale to snad tolik nevadí. Vždyť pozemská hudba je pouhým nedokonalým odrazem hudby nebeské.

O andělském zpěvu V hudebních encyklopediích se většinou dočteme, jak hudba vznikla při hledání řeči, že k hudbě se pračlověk sám dopracoval. Historická věda se svými argumenty přináší svou hypotézu, kterou nechceme zpochybnit, jen bychom rádi zmínili ještě jiný pohled, o němž vypráví vánoční evangelium (Lk 2,14). Jak vysvětlíme existenci nebeské hudby andělů? Mnoho o ní nevíme. Ale přiznejme si: to, co víme, je méně, než to, co ještě nevíme. S hudbou je to podobné jako s poznáním: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne“ (1K 13,12). Kdyby člověk hudbu vymyslel, to by pak znamenalo, že andělé začali zpívat až poté, co je to pračlověk naučil. Že by andělé chodili do ZUŠ k pračlověku? Nejstarší biblická kniha hovoří o preexistenci hudby v nebesích (Jb 38,4–7). Také u proroka

40

Ezechiele (Ez 28,13n) čteme, že hudba existovala ještě před stvořením světa a člověka. Biblická zvěst popisuje hudbu jako dar, se kterým se má Hospodinu sloužit. V židovství je hudba tím nejvlastnějším prostředníkem (médiem) mezi člověkem a Bohem. „Hudba je darem Božím,“ napsal Augustin. Tento výrok se vztahuje jak na podstatu hudby, tak i na její působení. Martin Luther byl ještě univerzálnější, když tvrdil, že „hudba se rozprostírá na všechno“ a že „všechno má svou hudbu“. Řád v hudbě lze matematicky vysvětlit, ale pochopíme ho pouze přes víru, která přináší přirozenou radost z Božího stvoření, jež lze obdivovat jako zázračné dílo. Ostatně i J.  Kepler, barokní matematik, astrolog a hudební teoretik, který se snažil transponovat zvukovou reálnou představu do oblasti abstraktní matematiky („harmonie sfér“), spatřuje v  harmonii světa krásu stvoření a chválu Boží. V době osvícenství, kdy všechny věci mezi nebem a zemí byly vysvětlovány a také přemáhány pomocí ratia, se pak tento pohled radikálně změnil. Od té doby pochází hypotéza, že hudbu vymyslel člověk jako užitkový komunikační prostředek, který se pak samovolně vyvíjel. K tomu je však zapotřebí dodat, že hudební činnosti v různých civilizacích měly také náboženský charakter. Bez světa nadpozemského slovo harmonie ztrácí svůj pravý smysl, vždyť odtud přicházejí ty nejlepší hudební nápady (Petr Eben). Kdo věří, že v Betlémě při zrození Mesiáše zazněl zpěv skutečných andělů, ten se může těšit, že jednou spatří Boží slávu, kde nebeská hudba zní bez přestání.

Starokřesťanský poklad „Velké“ Gloria je řecký hymnus z Východu, „dědictvím z pokladny hymnů staré církve, vzácným zbytkem téměř potopené literatury bohoslužebných zpěvů mladé církve, vzrostlých z biblických zpěvů“ (J. A. Jungmann). Obsahuje tři části: 1. citát jásavého andělského vánočního zpěvu,

2. pocta trojjediného Boha a 3. nadšený hymnus Kristu, Spasiteli. Hymnus byl původně součástí východní ranní modlitby. V latinském Západě se nejprve zpíval o vánocích a při biskupských mších. Teprve od 11. století se stalo součástí ordinaria, v době adventu a postu se vynechávalo. V reformačních církvích se tento zpěv použil spíše jako písňová předloha nebo zazníval spolu s Kyrie ve vícehlasém podání pěveckého sboru

(Missa brevis). Tento zpěv vyjadřuje chválu a dík za Boží smilování. Poetika textů má specifické východní rysy: přemíra řetězovitých adoračních výrazů, věroučné formule. Jsou to slova chvály, velebení, uctívání, oslavování a vděčnosti, tryskající ze zasaženého srdce (A. Adam). Někdy je dobré se dívat k Východu, lat. Oriens. Ladislav Moravetz

41

SLOVO Budoucí věci nejsou věci Hebrejské procházky (10.)

B

udoucí věci. To se jen tak „přeneseně“ říká. Ale kdo a odkud tu něco přenesl? Možná mluvíme o „budoucích věcech“ jen proto, abychom zapomněli na nejistotu z budoucího. Odkud? Z budoucího? Je snad budoucí „někde“? Na nějakém místě? A nějakým způsobem, například v údajném proudu času, se k nám stále dostává? Některým lidem je slovo „budoucí“ protivné. Je pro ně příliš abstraktní anebo jim připomíná němčinu, a přitom se mu docela daří vyjadřovat neurčitost toho, co ještě není. Kdo kdy také viděl nějakou budoucnost? Je nějaká minulá budoucnost, s níž máme zkušenost a o níž můžeme na základě zkušenosti rozumně vypovídat? Jak vůbec můžeme mluvit o tom, co ještě není? A neměli bychom si nejprve rozmyslet, alespoň s pomocí Augustina, co znamená „ještě nebýt“ – a pak teprve o budoucnosti mluvit? A jak vůbec mluvit o budoucnosti na hebrejský způsob, když hebrejština slovo budoucnost téměř nezná a budoucí čas sloves (a ani čas přítomný a minulý) vůbec ne? O důvod víc, proč nepovažovat budoucí věci za věci a budoucnost za něco... Ale vždyť přece proroci mluvili o budoucnosti zas a znovu. Anebo tomu máme říkat jinak? Sám říkám, že mluvili o stávajícím a nastávajícím, jen netuším, zda se takový nápad ujme. Proroky ale obvykle nezajímala příliš vzdálená budoucnost, nýbrž to, co vpadává do přítomnosti, co je už už za dveřmi, co je akutní a naléhavé. Otázkou pro ně bylo například, jakou mají naději lidé v nouzi. To bylo pro ně na pořadu dne. Zároveň se ale proroci na vše dívali z hlediska budoucnosti. Jako by budoucnost přicházela z věčnosti – ale tak to může připadat až nám. A je zvláštní, že se na přítomné a budoucí dívali Hebrejové obecně jinak než my, právě naopak. To, co je přítomné, to, co se stalo a co přitom zůstává nějak v dosahu, to neměli někde „za sebou“, jak

42

říkáváme my, nýbrž „před sebou“. A proto v žalmu 143,6a čteme doslova: „Vzpomínám na dny před sebou.“ A budoucnost, to, co ještě nikdo vidět nemůže, měli naopak „v zádech“, za sebou. A tak se v knize Jeremjáš 29,11b dočítáme: „Dám vám zadní stranu a naději.“ A dává to smysl, náramně: co máme před očima – to přece vidíme, co máme za zády, to nevidíme. A právě takový byl pro Hebreje vztah mezi stávajícím a nastávajícím. V Knize Izajáš říká Hospodin prorokovými ústy: „Oznamuji od počátku následující, odedávna, co nenastalo“ (Iz 46,10). Připomíná, že odevždy dává vědět, co se stane. Je to řečeno sice abstraktně, ale s nadčasovou platností. Na jiném místě téže knihy se zase objevuje výraz habbáót, který je našemu slovu „budoucnost“ velmi blízký, ale přece jen je lépe ho přeložit jako „to, co přichází“ (Iz 41,22). Proroci mluvili o Boží moci, jak se projevuje, ne jak vypadá. Anebo snad někdo ví, jak moc sama o sobě vypadá? Proroci učili lidi o budoucím, i když je takto nenazývali. Učili je o Bohu jako pánu budoucího. To zní zvláštním způsobem: Bůh vládne něčemu, co není? Neznamená to, že vládne své myšlence, jež předchází to, co se děje? Jaká to je ale myšlenka? Kdybychom řekli, že je to detailní projekt existence světa, znělo by to poněkud manažersky a poprávu nedůvěryhodně (Bůh si nehraje na manažera). Z naší perspektivy můžeme uvažovat spíše takto: budoucnost ještě není, je neurčitá – a přesto o ní mluvíme a ani se nezardíme. Jakmile o ní mluvíme, mluvíme o ní určitě, mluvíme určitě o neurčitém, určujeme to. Řečí samou zaháníme nejistoty a strachy z neznámého příště. A často také nejistoty a strach ani nezaháníme, protože jsme prostě zvyklí na tu zahnanost, kterou pak přepadávají překvapivosti. Umíme vůbec čekat nečekané? Co oko nevidělo... Jiří Hoblík

RECENZE

Za křesťanství vynalézavé a tvořivé

D

orothee Sölleová (1929–2003) byla jednou z nejvýraznějších německých protestantských teoložek 20. století (foto vpravo). Přestože dosáhla nejvyšších akademických titulů a vyučovala na prestižních světových univerzitách, její teologie čistě akademická nikdy nebyla. Sölleová, která se po celý život s obdivuhodným nasazením osobně angažovala v boji proti všem formám útisku, ať už politického, ekonomického či patriarchálního, také ve svém psaní vedla zápas za vnitřní i vnější osvobození člověka. Ve spisku Fantazie a poslušnost se Sölleová dvacet let po pádu nacismu, jenž je jako bolestné dědictví v knize stále přítomen, zaměřuje na ctnost, která byla podle tradičních představ ozdobou každého křesťana, totiž poslušnost. V teologicky i filozoficky fundovaném, a přesto čtivém výkladu autorka ukazuje, jak je poslušnost, která nebere zřetel na podstatu věci, nebezpečná a politicky zneužitelná, protože kdo si ji jednou takto, a třeba i z autentické pokory osvojí, má sklon bezmyšlenkovitě ji přenášet z jedné autority na druhou. Není divu, že ač se jedná o Sölleové ranou, zdánlivě méně radikální práci, náš minulý režim rozpoznal její podvratnost natolik bezpečně, že kniha, přeložená Františkem Potměšilem a  Karlem Trusinou už roku 1970, vychází až s odstupem bezmála čtyřiceti let. Svět se mezitím jistě hodně změnil a leckterý čtenář by nejspíš uvítal možnost seznámit se s některým z autorčiných děl, která promlouvají k problémům aktuálnějším. Svědčí však o Sölleové přednostech, že ani Fantazii a poslušnost běh času neproměnil v nějakou starožitnost. Při její četbě si uvědomujeme, že komunističtí vládci sice z našeho světa zmizeli, samo o sobě nás to ale ve svobodné lidi neproměnilo: stádní chování a sklon poslušně plnit příkazy mocného úřadu i trhu v nás přežívají dál. Podle Sölleové ovšem evangelium není dobrou zprávou o poslušnosti, nýbrž právě o svobodě. Člověk, který se otevře Bohu a dá se vnitřně proměňovat jeho láskou, se zbavuje strachu a přestává potřebovat oporu vnějších autorit, právě oněch autorit, které pro sebe výměnou za zajištění řádu poslušnost žádají. Vzorem takového člověka je Ježíš: ten, který se „odváží říci ,já‘“, a přesto to neznamená

dát průchod sobecké omezenosti, ale „být plně svoboden pro ostatní lidi“. Podle Sölleové totiž obětavost a ochota vzdát se sebe sama „může vzniknout teprve tam, kde člověk dosáhne určitého stupně vlastní svobody, kde sebe sama skutečně najde“. Sebeoběť, která vychází odjinud než z Bohem proměněného nitra, je vnitřním násilím, „je důsledkem snahy řešit nelidské poměry nadlidskými obětmi, jež ovšem nelidské poměry znovu vytvářejí“.

Úkolem Ježíšova učedníka tedy není zajišťovat řád, neboť každý stávající řád souvisí s mocí jedněch a strachem druhých. Pravý řád nastane teprve v budoucnosti, teprve tam se rýsuje království spravedlnosti a milosrdenství. Svět a jeho mechanismy proto není třeba udržovat, nýbrž je třeba do něj vstupovat tak, abychom ho pomáhali měnit. A to nelze sebeoddanější poslušností, ale jen fantazií, jež je formou svobody, jež ví, že pravým naplněním Božího zákona je milosrdenství. Šárka Grauová Dorothee Sölleová: Fantazie a poslušnost. Úvahy o budoucí křesťanské etice. Praha: Kalich 2008, 134 s.

43

RECENZE

Kapky naděje Lubomíra Kabíčka Nejprve tři poznámky úvodem: 1) Na obálce drobné nenápadné knížky je fotografie sepjatých rukou na rozevřeném Písmu. Ta dobře ilustruje, že držíme v ruce regulérní postilu – tedy sbírku kázání na všechny neděle církevního roku, resp. sbírku výkladů (post illa verba) Bible. Sbírky kázání se v málokterém prostředí těšily (těší) takové oblibě jako v českém protestantismu. Staly se žánrem české reformace, pomohly přežít protireformaci, psali je rovněž kazatelé 19. století, aby jejich obsahem sytili probuzené evangelíky konající domácí pobožnosti i evangelíky rozeseté po diaspoře českých protestantských církví, a vydávají se tu i v 21. století. 2) Kázání patří do kostela, resp. do shromáždění, čehož si je dobře vědom i autor. Odhlédnuto od jeho knížky, ale obecně pověděno: Kdo je čtenářem kázání dnes? Farář či farářka zoufale hledající inspiraci v noci ze soboty na neděli, předčitatelé, ale hlavně možná laici žádající si srozumitelný a duchovně inspirativní výklad Písma. Neměli bychom se právě kvůli nim naučit i jinému žánru, totiž psát ještě stručnější biblické meditace, odpusťte: biblické impulsy? (Možná trochu po způsobu některých Na každý den.) A především vědomě přestat počítat s tím, že jsme písmáci se skvělou znalostí biblické dějepravy i katechismu? 3) Knížka se jmenuje: Kapky naděje. Nikoli bezdůvodně, nikoli neopodstatněně, ale proč ne Kapky lásky nebo Kapky víry (1K 13,13)? Možná by to bylo dokonce výstižnější. Znělo by to už příliš nábožensky, církevně, fanaticky, sladce, moc jako klišé? Nejspíš znělo. Ale nezevšedněla už i ta naděje? T. Halík konstatuje Stromu zbývá naděje, K. Lachmanová píše o Kotvě naděje, K. Skalický má Radost a naději, J. Křivohlavý zve ke Sdílení naděje, P. Filipi nabízí Pozvání k naději atd. Všichni bezesporu tuší, že možná už pořádně nevíme, co to je láska, nebo že lásku je příliš těžké vzít si do úst, naše víra je spíš nedověrou nebo nerozuměním a hlavně: že v úzkosti zoufale potřebujeme alespoň naději (J. Šimsa). Lubomír Kabíček (1934) je evangelickým farářem a seniorem v. v., který sloužil česko-

44

bratrským sborům v Šumperku, Brně, Jeseníku a Jihlavě. Jeho postila obsahuje 27 kázání na Starý zákon a 30 kázání na oddíly Nového zákona. Výběr textů je velice pestrý, od Genesis přes Knihy královské, Žalmy, Přísloví až po dvě kázání na proroka Agea, od Matouše po 1. Janovu. Knížka je opatřena obsahem i rejstříkem biblických míst. U jednotlivých kázání je vždy přetištěn celý text, který je vykládán, a také velmi důležitý odkaz na první biblické čtení. Po kázání následuje modlitba a doporučení písně z Evangelického zpěvníku či Dodatku. Už jen to činí Kabíčkova kázání velmi vhodná pro domácí pobožnosti, jako základ pro čtené bohoslužby či jako kvalitní náhradu, nemůžeme-li z nějakého důvodu do kostela. Celá knížka je sympaticky prostá, žádné dlouhé předmluvy ani laudatia. Graficky jednoduchá, čtenářsky vděčná, trochu blízká samizdatu (nemá ISBN). Jen kurzívy je někdy moc – jsou v ní biblické citáty i odkazy na biblické myšlenky –, na čemž je ovšem dobře vidět, jak velmi jsou kázání přísně biblická. Nu a  konečně, jaká jsou kázání Lubomíra Kabíčka? Dobrá, velmi dobrá. Biblická. A tím by bylo možné skončit. Navíc: Kdo někdy vystoupil na kazatelnu s vlastním kázáním, zůstane už vždycky pokorným a  vděčným posluchačem, alespoň myslím. Kázání jsou stručná, většinou bez obsáhlého či nudného úvodu. Vlastně vůbec tahle kázání nenudí, jsou živá, rychlá a většinou barevně výpravná. Věty, kterými se kazatel obrací na nás, nejsou vnucující, návodné, spíš důrazně nabízející. L. Kabíček biblický oddíl vykládá, ale má i odvahu lehce pobídnout (nebo povzbudit) posluchače/čtenáře, aby do něj vstoupil. (Např. pobyt učedníků na Hoře proměnění přirovnává k účasti na bohoslužbám, které nechceme opustit a vrátit se zpět do světa.) Jen naprosto výjimečně v kázání zazní jiná než biblická ilustrace – a tu si pak autor pomáhá ponejvíce příběhy z církevních dějin či výrokem reformátora. L. Kabíček si v předmluvě přeje, aby kázání pozvala jejich čtenáře k víře v Ježíše Krista. Myslím, že tato sbírka možná přímo misijně nezve, ale dobře v této víře utvrzuje, víru povzbuzuje,

naději dává, k lásce inspiruje. Škoda, že knížka neobsahuje údaje, kde je možné ji získat a kolik stojí. Leč těm, kdo by chtěli o vánocích dostat či věnovat vskutku dobrou knihu, se doporučuje, aby se obrátili na vydavatele. Ondřej Macek

Lubomír Kabíček. Kapky naděje. Redigoval a vydal Michal Vogl. Sněžné 2009, 136 s., 130 Kč. Kontakt: [email protected], Michal Vogl, 592 03 Sněžné na Moravě č. 60, 566 664 310, 777 664 310.

RECENZE

Wikipedie věřících osobností Vědci – umělci – křesťanští filantropové

V

íte, co mají společného Michail Vasiljevič Lomonosov, Georg Friedrich Händel, sestry Royovy a Zdeněk Matějček? A dalších pětatřicet vědců, umělců a filantropů, jejichž jména vám všechna neprozradím? Sešli se v jedné knize. Protože to všichni byli/jsou věřící lidé. Víra pro ně nebyla v  protikladu s  přemýšlením, vědou, uměním, nevedla je k izolaci, ale mnohé z nich naopak vedla k angažovanosti sociální a politické. 3x13 věřících osobností na necelých sto stranách. Dozvíme se, že Louise Pasteura studium přírody vedlo ke stále většímu údivu nad skutky Stvořitele, že britský fyzik a chemik Michael Faraday nejen objevil elektromagnetickou indukci a byl vědeckým poradcem vlády, ale také působil jako laický kazatel. Daniel Defoe ústy Robinsona na pustém ostrově vyznává: „Užívám nyní tolika dobrodiní, která bych byl na tomto místě nikdy nečekal. Poznal jsem, že se nemám rmoutit nad svým osudem, ale že se mám z něho těšit a každého dne děkovat za svůj vezdejší chléb.“ Venkovská chůva Luisa Schepplerová stála na přelomu 18. a 19. století u zrodu dětských opatroven pro děti zaměstnaných rodičů, Catharine Boothová se svým mužem zakládala Armádu spásy, která poskytovala lidem na dně „tři s“ – soup (polévku), soap (mýdlo) a salvation (spásu). Srdce Jeana Vaniera bylo dotčeno osudem mentálně postižených lidí a soucit ho vedl k činu: vznikly komunity archa (l´ Arche), které se staly mnoha postiženým domovem – domov, to je společenství, láska a svoboda. Dürer, Cranach, Rembrandt a Chagall k nám mluví skrze naše oči, Händel, Bach a Mozart hudbou, Harriet Stoweová, L. N. Tolstoj, B. Bjornson, L. Mašínová, sestry Royovy a D. Sayersová příběhy.

Každá postava má v  knize vyhrazeny dvě stránky, což není mnoho. To je předností i stinnou stránkou knihy. Texty jsou opravdu medailonky. Není snadné ze života a díla člověka jako Johann Sebastian Bach nebo Albert Schweitzer vybrat to hlavní do několika odstavců. A ještě k tomu trochu přiblížit dobu, ve které člověk žil... Kniha je proto také pozváním k dalšímu hledání, čtení a studiu. Na posledních stranách je sedmdesát osm otázek, na které můžeme odpovědět zčásti díky přečtenému textu, ale na část z nich je třeba odpovědi hledat jinde, případně je otázka námětem k diskusi, třeba s dětmi nebo mládeží. Kniha je stručná, postavy přicházejí jako modelky na molo, osvítí je reflektor a už uvolňují místo postavě další. V mysli se mi skládá obraz pestrého světa, na jehož kráse se podílí nesčetně rukou, mozků a srdcí. Připomenou se mi lidé, o kterých něco vím, ze tmy se vynoří ti, o kterých jsem nikdy neslyšela. Osobnosti, z nichž mnohé šly po chodníku slávy. A já jsem ráda, že posunuly vývoj vědy a techniky, změnily svět k lepšímu, zvou mě k poslechu krásné hudby, četbě knihy, prohlížení obrazů. A zvou mě také k modlitbě, pokoře, víře. Nutí mne přemýšlet, jak souvisí víra s tím, co dělám. A sám autor knihy uvádí jako hlavní důvod jejího napsání: „Příklady táhnou.“ Lenka Ridzoňová Daniel Henych: 3x13 věřících osobností (vědci, umělci, filantropové), vydal Marek Světlík (Praha 4 - Kunratice 1057, [email protected]), k dostání např. v Kalichu

45

AUDIO CD - PŘÍLOHA TOHOTO ČÍSLA

Kantáta Ich hatte viel Bekümmernis/Měl jsem velký zármutek Johann Sebastian Bach

D

voudílnou kantátu Ich hatte viel Bekümmernis (BWV 21) napsal Johann Sebastian Bach (1685–1750) v roce 1713. Přestože Bach napsal kantátu v necelých devětadvaceti letech, je to nádherné a hluboké dílo, jež se zabývá věčnou lidskou otázkou: Proč Bůh dopouští trápení, bolest a utrpení, proč nás v tom nechává, kudy vede cesta ven? Libretista není znám, soudí se ale, že to byl Bachův „dvorní básník“ Salomo Franck, řečený Cleander. Po ponuré a závažné předehře (I), v níž dominují koncertantní hoboj a housle, nastupuje sbor (II). Text této věty je vlastně mottem celé kantáty: „Měl jsem velký zármutek v srdci, ale (slova) tvé útěchy občerství mou duši“ (podle žalmu 94, 19). Stejně tak v dalších minutách pracuje skladatel se stále se opakujícím motivem „měl jsem mnoho trápení“, jako by chtěl vyzpívat zahlcenost bolestí a smutkem a zdánlivou bezvýchodnost. Předělem je slovo, „ale“, které ukazuje naději: „tvá potěšování občerství mou duši“. To podtrhuje i přechod do durové tóniny. Sopránová árie (III) vyjadřuje chvíle, jak říkají básníci, „když v nás pláče duše“: „Vzdechy, slzy, hoře, úzkostné toužení, strach a smrt sžírají mé sklíčené srdce. Cítím žal, bolest.“ Zatímco soprán je v této kantátě použit v lyrických pasážích a zastupuje lidskou duši, je tenor ztělesněním člověka: Ve „spravedlivém“ hněvu (IV) vyčítá Hospodinu: „Jak to, můj Bože, že ses ode mne v mé nouzi, v mém strachu a váhání zcela odvrátil?“ V dramatické navazující árii (V) křičí člověk ve svých úzkostech bezvýchodně: „Potoky slaných slz, povodeň se na mě valí! Bouře a vlny mě utiskují! Propadám se do hlubiny, už vidím chřtán pekla!“ Sbor (VI) v závěru prvé části přináší potěšení slovy žalmu (Ž 46,12): „Co se tak rmoutíš, má duše, a proč jsi tak neklidná ve mně?“ Neklid je vyjádřen předepsaným rychlejším tempem a polyfonním zpracováním. Druhá část kantáty začíná rozhovorem duše s Ježíšem (VII): Duše: Ach, Ježíši, můj pokoji, mé světlo, kde zůstáváš?

46

Ježíš: Duše, podívej! Já jsem u tebe. D: U mne? Ale vždyť je tu samá tma! J: Já jsem tvůj věrný přítel, který bdí i ve tmě, kde jsou samí zlomyslníci. Rozhovor (VIII) však postupně nabírá na dramatičnosti a přechází až ve při: Duše: Přijď, můj Ježíši, a občerstvi mě. Ježíš: Ano, přicházím, abych tě občerstvil. D: A potěš mě svým pohledem... J: ...pohledem milosti. D: Přijď, můj Ježíši! J: Ano, přicházím! D: Tato duše, J: tvoje duše, D: ta má zemřít, J: ta má žít! D: Ta má umřít a ne žít! J: Má žít a ne umřít! D: Ano, ach ano, jsem ztracena! J: Ne, ach ne, ty jsi vyvolená! D: Přijď, můj Ježíši, a občerstvi mě. J: Ano, přicházím, abych tě občerstvil. D: Přijď, můj Ježíši, a občerstvi mě svým pohledem milosti. J: ...pohledem milosti. Po tomto dialogu, jenž patří k vrcholům kantáty, přichází sbor (IX) opět se slovy biblického potěšení: „Buď tedy zase spokojená, má duše, neboť Pán ti činí dobro“ (Ž 116, 7). Následující radostná, až taneční árie je zpěvem člověka, z něhož všecko trápení spadlo: „Raduj se, duše, raduj se, srdce, pryč nyní, smutku, ztrať se, bolesti!“ Závěrečný sbor za doprovodu všech nástrojů je oslavou vzkříšeného Krista: „Beránek zabitý je hoden přijmout moc, a bohatství a moudrost a sílu a poctu i slávu a dobrořečení. Dobrořečení a chvála a sláva a moc buď našemu Bohu na věky věků. Haleluja. Amen. Haleluja!“ (Překlad kantáty Hanuš Härtel st., redakčně zkráceno)