Hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky Diplomová práce

Autor:

Bc. Jakub Frank Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.

Duben, 2014

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu literatury uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací

……………………… V Neratovicích

30. března 2014

Bc. Jakub Frank

PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat svému vedoucímu diplomové práce Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D., za vedení a odborné rady při tvorbě diplomové práce. Děkuji také RNDr. Aleně Kůlové za rady při zpracování této práce.

ANOTACE Tématem diplomové práce je hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky. Snaha je poskytnout čtenáři komplexní shrnutí této problematiky. První část práce popisuje přírodní cykly, které v širším pojetí s hospodářskými cykly souvisí. Dále je zaměřeno na jednotlivé teorie hospodářských cyklů a hlubší analýzu hospodářského cyklu v obdobích expanze, stagnace a recese. V druhé části práce je popsán vývoj české ekonomiky po roce 1993. Snahou je objasnit silně propojenou politickou a hospodářskou situaci naší země. V této souvislosti jsou zpracovány statistiky vybraných makroekonomických ukazatelů až do roku 2013. V třetí části je poukázáno na výhody a nevýhody vstupu České republiky do eurozóny a popsány složitosti prognózování budoucího ekonomického vývoje. Na závěr se snažím najít vhodné řešení ke snížení rostoucího veřejného dluhu.

Klíčová slova: Hospodářský, hrubý domácí produkt (HDP), expanze, kontrakce, potenciální produkt, kupónová privatizace, transformace, fluktuace

ANNOTATION The topic of this diploma is the economic cycle and the development of the czech economy. Effort is to give readers a comprehensive summary of this issue. First part describes nature cycles that are in wider concept related with economic cycles. Further is focused on individual theories of business cycless and deeper analysis of the economic cycle in a period of expansion , stagnation and recession. In the second part of the diploma is described the development of the Czech economy after 1993. Effort is to clarify strongly related political and economic situation of our country to the reader. In this context are processed statistics for selected macroeconomic indicators until the year 2013.

In the third part are highlighted advantages and disadvantages of the Czech Republic's entry into the euro area and described the complicacy of forecasting future economic development. In conclusion, I am trying to find a suitable solution to reduce the growing public debt.

Key words: Economic , gross domestic product ( GDP ) expansion , contraction, potential product , coupon privatization , transformation , fluctuations

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................9 1.

TEORIE PŘÍRODNÍCH CYKLŮ ..........................................................................13 1.1

2.

3.

TYPY PŘÍRODNÍCH CYKLŮ ....................................................................................13

1.1.1

Vesmírný cyklus ...........................................................................................13

1.1.2

Geoverzum a jeho cykličnost .......................................................................14

1.1.3

Země a vesmírné cykly .................................................................................14

1.1.4

Astronomické cykly ......................................................................................15

1.1.5

Sluneční cykly a klimatické změny ...............................................................15

1.1.6

Člověk a přírodní cykly ................................................................................16

1.1.7

Lidské tělo a cykly ........................................................................................16

1.1.8

Populační vlny .............................................................................................16

1.1.9

Cyklické pojetí času .....................................................................................17

TEORIE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ...............................................................18 2.1

ZÁKLADNÍ POJMY .................................................................................................18

2.2

HISTORIE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ VE SVĚTĚ I U NÁS ..........................................18

CHRONOLOGIE TEORIÍ HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ................................22 3.1

PŘEDKEYNESIÁNSKÉ TEORIE ................................................................................22

3.1.1

Psychologické teorie ....................................................................................22

3.1.2

Teorie přeinvestování ..................................................................................22

3.1.3

Inovační teorie .............................................................................................23

3.2

NOVÁ KONZERVATIVNÍ EKONOMIE.......................................................................23

3.2.1

Monetaristická teorie ...................................................................................23

3.2.2

Neoklasicky orientované teorie hospodářského cyklu .................................24

3.3

KEYNESIÁNSKY ORIENTOVANÉ TEORIE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ........................25

6

3.3.1

Princip akcelerátoru ....................................................................................27

3.3.2

Hospodářský cyklus jako společné působení akcelerátoru a multiplikátoru 28

3.4

TEORIE REÁLNÉHO HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU .......................................................29

3.4.1

Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu ............................29

3.4.2

Teorie náhodné procházky ...........................................................................31

4.

ROZDĚLENÍ CYKLŮ PODLE DÉLKY ...............................................................32

5.

CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU .......................................33 5.1

POTENCIÁLNÍ PRODUKT ........................................................................................33

5.2

PRODUKČNÍ MEZERY ............................................................................................34

5.3

PRŮBĚH CYKLŮ ....................................................................................................35

5.4

FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU ............................................................................36

5.5

PŘÍČINY FLUKTUACÍ .............................................................................................40

5.5.1 6.

Nabídkové/poptávko šoky ............................................................................40

EKONOMICKÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE.......................................43 6.1

KUPONOVÁ PRIVATIZACE .....................................................................................44

6.2

LIBERALIZACE CEN A DEVALVACE MĚNY .............................................................47

6.2.1

Příčiny změny měnového kurzu....................................................................48

6.2.2

Bankovní sektor............................................................................................49

7.

EKONOMICKÁ TRANSFORMACE ....................................................................53

8.

VYBRANÉ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE.........................................57 8.1

CENOVÁ STABILITA ..............................................................................................57

8.2

ÚROKOVÁ MÍRA ...................................................................................................58

8.3

HDP .....................................................................................................................60

8.3.1 8.4

Opatření NERV ............................................................................................61

SPOTŘEBA DOMÁCNOSTÍ ......................................................................................62

7

8.5 9.

ZAHRANIČNÍ OBCHOD ..........................................................................................64

FISKÁLNÍ POLITIKA ............................................................................................66

10. PŘIJETÍ EURA ........................................................................................................69 10.1

PODMÍNKY VSTUPU DO EUROZÓNY.......................................................................69

10.2

EKONOMICKÁ RIZIKA, VÝHODY A PŘÍNOSY ..........................................................70

11. PRŮZKUM MAKROEKONOMICKÝCH PROGNÓZ ......................................73 11.1

KOLOKVIUM .........................................................................................................73

11.1.1 11.2

Prognóza makroekonomického vývoje.........................................................74

TVORBA PROGNÓZ ...............................................................................................74

ZÁVĚR .............................................................................................................................77 ZDROJE ...........................................................................................................................80 PŘÍLOHY .........................................................................................................................85

8

ÚVOD K výběru výše uvedeného tématu „Hospodářský cyklus a vývoj české ekonomiky“ mě vedlo zaměření mého budoucího povolání a zároveň jako občana České republiky obavy o budoucnost naší země. Uvědomuji si, že ekonomika České republiky je velmi svázána se stavem hospodářství Evropské unie (dále jen EU), ale i celého světa. Zvláště dnes v době globalizovaného světa je ekonomika všech zemí propojena Vždyť například naše české automobily se vyrábějí a zároveň vyváží dobře do asijských zemí i Austrálie. Všechny změny v rámci hospodářského cyklu na trzích v USA, Evropy a Asie se časem odráží i v české ekonomice. V dnešní době lidé považují pojem hospodářský cyklus za zcela běžný, ale myslím si, že si zcela neuvědomují, co daný pojem znamená. Pojem konjunktura a recese se často uvádí v denním tisku, ale ne každý si uvědomuje přesný význam těchto pojmů a veškeré souvislosti. Dennodenně jsme seznamováni s vlivy výkyvů ekonomické aktivity ve světě i u nás v masmédiích vyjádřených hrubým domácím produktem (dále HDP). Čísla reálného domácího produktu ale některým lidem nic neříkají. V případě, že HDP roste, každý chápe, že se jedná o vzestupnou fázi, když čísla klesají, jedná se kontrakci. Vždyť dlouhodobý pokles HDP od roku 2008, výši nezaměstnanosti, snížení investic, četnost bankrotů firem i nízkou inflaci lze pokládat za dlouhodobou recesi až za depresi v České republice. “Spotřebitelské ceny vzrostly v prosinci 2013 proti listopadu o 0,4 %. Tento vývoj ovlivnilo zvýšení cen zejména v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje a v oddíle doprava. Meziroční růst spotřebitelských cen zrychlil v prosinci na 1,4% (z 1,1% v listopadu). Stejné hodnoty, tj. 1,4 %, dosáhla i průměrná míra inflace za celý rok 2013 a byla nejnižší od roku 2009.“1 Při svém ročním pobytu v Austrálii a díky vášni pro cestování jsem mohl vnímat vlivy hospodářských cyklů v různých zemích a porovnávat se stavem hospodářství v České republice. Vstupem do EU pozoruji a vnímám silné změny politických vlivů levicových a pravicových vlád na ekonomiku České republiky.

1

Kurzy. Inflace - 2014, míra inflace a její vývoj v ČR [online]. 2014 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/.

9

Uvědomuji se, že hospodářský cyklus je nezvratitelný proces. Soubor výkyvů ekonomické aktivity je předmětem teorie hospodářského cyklu. Vnímám opakovatelnost jeho fází, které nemusí mít periodickou povahu, nýbrž dle mého názoru se mohou opakovat v určitých spirálách. Propojování hospodářských cyklů se dotýká téměř všech oblastí, proto si troufám říci, že vlivem globalizace a stavem národního hospodářství se dotknou každého z nás. „Hospodářský cyklus je zpravidla definován jako soubor výkyvů agregátní ekonomické aktivity, aproximované hrubým domácím produktem v reálném vyjádření. Toto výkyvné chování ekonomické aktivity jako celku je předmětem teorie hospodářského cyklu. Pojem „cyklus“ zahrnuje existenci vzestupné a sestupné fáze ekonomické aktivity a vyjadřuje také opakovatelnost sekvencí jeho fází, které však nemají periodickou povahu.“2 Pod pojmem hospodářský cyklus (business cycle) si lze představit typ fluktuací (výkyvů) nalezený v agregátní ekonomické aktivitě států organizujících svou práci zejména na základě podnikatelského řízení. Skládá se z expanzí, objevujících se přibližně ve stejnou dobu v mnoha ekonomických aktivitách, následovaných podobně všeobecnými kontrakcemi, které vyústí do fáze expanze příštího cyklu. Tato posloupnost změn je opakovaná, nikoliv však periodická. Jako hospodářský cyklus se označuje opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP. Práce si klade za cíl definovat možnosti znalosti průběhu hospodářského cyklu pro prognózy vývoje české ekonomiky. Proto dalším cílem diplomové práce je stanovit střednědobou a možná i dlouhodobou prognózu průběhu hospodářského cyklu uvnitř české ekonomiky v rámci EU a to na základě průzkumu prognóz makroekonomického vývoje ČR, tzv. kolokvium, prováděného dvakrát ročně Ministerstvem financí (dále jen MF). Kolokvium slouží ke zjištění názorů relevantních institucí na jejich vyhodnocení základních tendencí a budoucího vývoje české ekonomiky, které jsou součástí predikcí, se kterými dané instituce počítají. „S výsledky příslušného Kolokvia bývá také srovnáván makroekonomický rámec státního rozpočtu a rozpočtového výhledu, makroekonomický scénář Konvergenčního programu a predikce MF ČR. 35. Kolokvium proběhlo v dubnu 2013. Jeho výsledky vycházejí

2

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.

10

z předpovědí 16 institucí (MF ČR, MPO, MPSV, ČNB, CERGE-EI, Citibank, Česká spořitelna, ČSOB, Hospodářská komora ČR, Institut ekonomických studií FSV UK, Komerční banka, Liberální institut, Generali PPF Asset Management, Raiffeisenbank, Svaz průmyslu a dopravy ČR, UniCredit Bank). Pro větší reprezentativnost průzkumu k nim byly přiřazeny prognózy EK (European Economic Forecast z února 2013) a MMF (World Economic Outlook z dubna 2013).“3 Každá vláda zemí by se měla zabývat těmito problémy: jak dostat národní hospodářství z recese, jak udržet dlouhodobý rozvoj. V této souvislosti se pokusím rozebrat, zda je možné hospodářský cyklus usměrňovat. V teoretické části se zaměřím na důležité pojmy z ekonomiky, recese, konjunktura, typy hospodářských cyklů. Představím různé cykly v přírodě a v životě lidské společnosti, které jsou neméně v pochopení fází hospodářského cyklu. Tato část by mohla vést k orientaci v dané problematice, tedy vymezení pojmů jako - dno, expanze, vrchol a kontrakce, ale i k objasnění, co nám přináší a proč jsou základními informacemi pro úspěšné podnikání ve firmách. Pracovní hypotézy diplomové práce jsou stanoveny pro hlavní i dílčí cíle následovně: •

Z definice a poznání způsobu měření výkyvů ekonomické aktivity určit mechanismy obnovy makroekonomické rovnováhy

•

Nastínit scénáře vývoje české ekonomiky s přijetím eura

Provedu analýzu dosavadního vývoje české ekonomiky po rozdělení společného státu Československé republiky v lednu 1993. V teoretické části popíši metodologická východiska analýz a monitorování hospodářských cyklů. Podrobně se budu zabývat problematikou využití deficitů státního rozpočtu ke zvýšení hrubého domácího produktu. V praktické části se pokusím provést dlouhodobější prognózu, která by měla nastínit možný budoucí vývoj hospodářství v České republice. Dalším důvodem mého výběru je i fakt, že v této oblasti není dostatek moderní odborné literatury, kromě aktuálních výročních zpráv České národní banky a Ministerstva financí.

3

Ministerstvo financí České republiky. Kolokvium – průzkum prognóz makroekonomického vývoje ČR (2013–2016) [online]. 2013 [cit. 2014-01-13]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/oministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/zadej-nazev-nove-stranky-11738.

11

V mé práci budu používat analýzu a deskripci dostupné literatury a odborných textů. Tato diplomová práce je účelovým textem, čili jakýmsi průvodcem danou problematikou s cílem poukázat na problémy rozvoje české ekonomky.

12

1. TEORIE PŘÍRODNÍCH CYKLŮ Nejprve krátce shrnu několik přírodních cyklů a to hned z několika důvodu. Prvním důvodem je uvědomění si cyklů, které nás provázejí a obklopují celý život. Za druhé si myslím, že abychom se mohli zaměřit na cykly, periody amplitudy atd., měli bychom znát základní rytmičnost života. V neposlední řádě je často přírodní cykličnost úzce spjatá s hospodářskou.

1.1 Typy přírodních cyklů Moderní přírodní a společenské vědy přináší základní poznatek, že život probíhá v dynamickém světě a vesmíru, kde příroda a společnost jsou ve stavu nepřetržitého pohybu a změny. Přesvědčení o existenci hospodářských cyklů se opírá mimo jiné o dynamický obraz světa, který pak sám prošel vývojem od mechanického pojetí k pojetí vývojovému. Časem převážil názor, že všechny přírodní jevy jsou pohybem hmoty a že pohyb je neodlučitelnou vlastností hmoty. „Dále se ukázalo, že příroda není hotovou soustavou neměnných věcí, měnících nanejvýš své místo v prostoru. Příroda je zkrátka děj, kdy skutečný pohyb hmotného vesmíru je buď zrozením nebo umíráním, vznikáním nebo zanikáním, růstem nebo stárnutím“4 Vše v přírodě je rytmické, neživá příroda je charakterizována koloběhem např. koloběh vody, prvků a v živé přírodě děje probíhají cyklicko-vlnovitě, až spirálově např. vegetativní cyklus či životní cyklus rostlin a živočichů i lidstva.

1.1.1 Vesmírný cyklus Vesmír se rozpíná na základě teorie Velkého třesku (Big Bang). Existuje zákonitost, že čím je galaxie vzdálenější, tím větší rychlostí se od nás vzdaluje a rychlost vzdalování je přímo úměrná vzdálenost. Po Velkém třesku, z něhož plyne rozpínání vesmíru, nastane v důsledku opačného procesu smršťování Velký krach (Big Crunch). Další teorie cyklického, oscilujícího vesmíru je velmi zajímavá a podnětná a navíc poukazuje na klíčový charakter cyklické (periodické, rytmické) formy pohybu pro přírodu a člověka. O 4

Lko.nazory.cz. Heczko: Disertace http://lko.nazory.cz/HECZKO/DisertaceIa.htm.

[online].

13

[cit.

2014-01-13].

Dostupné

z:

to závažnější je pak poznatek, že existence cykličnosti, periodičnosti a rytmičnosti patří mezi základní rysy té části vesmíru (univerza), která těsně souvisí s existencí života na Zemi a tím i existencí člověka.

1.1.2 Geoverzum a jeho cykličnost Geoverzum vyjadřuje jednotu lidí a přírody na planetě Zemi, je znám i pod pojmem planeta Gaia. Souvisí s geografickým obalem Země a tvoří ji nekrosféra (vrstva neživé hmoty), biosféra (vrstva organické substance a života) a sociosféra (oblasti společenského života). Má vlastnosti autonomního seberegulujícího celku, děje zde probíhající jsou cyklické. „Země je zde chápána jako superorganismus, který je živý ve fyziologickém smyslu. Prostředí Země je totiž aktivně udržováno a regulováno pomocí živých bytostí (organismů). Druhy a jejich prostředí se pak vyvíjejí jako jediný systém (nutné uplatnění holistického pohledu). Vývoj (evoluce) druhů je tedy úzce spjat s vývojem (evolucí) prostředí. Evoluce je proto evolucí Gaii, ne zvlášť evolucí organismů a zvlášť evolucí prostředí. Celoplanetární regulace je tak dosaženo jen srůstáním živé a neživé složky do jediného systému. Má jít o automatický, ale neúčelový cílený systém (teleologické vysvětlení je zde odmítnuto jako "hřích" proti vědecké racionalitě a objektivitě Přírody). Autoregulace Země a života je přitom umožněna tokem volné energie ze Slunce. A významnou úlohu při této autoregulaci hrají cyklické fluktuace a oscilace. Například oscilace průměrné pozemské teploty za posledních milion let jsou v souladu s modelem vnitřních oscilací spuštěných zvnějšku než s modelem samovolných oscilací.“5

1.1.3 Země a vesmírné cykly Planeta Země je malá planeta sluneční soustavy, která se nachází ve vnější částí Mléčné dráhy - naší Galaxie. Země obíhá kolem Slunce po eliptické dráze za rok, kdy dochází k cyklickému střídání ročních období. Jeho příčinou není změna vzdálenosti Země od Slunce, ale sklon zemské osy. Kdyby zemská osa byla kolmá k rovině oběžné dráhy, byly by dny i noci stejně dlouhé a neexistovala by různá roční období. Během roku se mění úhel dopadu slunečních paprsků pro dané místo a dobu.

5

Lko.nazory.cz. Heczko: Disertace http://lko.nazory.cz/HECZKO/DisertaceIa.htm.

[online].

14

[cit.

2014-01-13].

Dostupné

z:

Země se otáčí kolem své osy, což způsobuje periodické střídání dne a noci. Rotace probíhá po směru pohybu hodinových ručiček (od západu k východu). Tím dochází ke změně času v závislosti na zeměpisné šířce. Kolem Země obíhá družice – Měsíc. Měsíc podle okamžitého stavu osvětlení Sluncem vykoná všechny své fáze - nov, první čtvrť, úplněk a poslední čtvrť. Způsobuje vznik přílivu a odlivu oceánů a moří – tzv. slapové jevy a zároveň také vznik mořských proudů, zvláště v těch obdobích, kdy jsou slapy největší a nejmenší. Jedním z nejznámějších mořských proudů je Golfský proud.

1.1.4 Astronomické cykly Měsíc a Slunce působí na Zemi svými přitažlivými silami tak, že dochází k periodickému vychylování zemské osy při jejím otáčení. Mění se tím téměř pravidelně poloha světového pólu a rovníku a posouvají se jarní a podzimní body rovnodennosti.

1.1.5 Sluneční cykly a klimatické změny Život na Zemi je ovlivněn slunečním zářením. Také sluneční aktivita se periodicky mění. Existuje významná jedenáctiletá perioda, kdy se pravidelně střídají maxima a minima sluneční aktivity a tím množství slunečních skvrn. Tyto změny mají pravděpodobně vliv i na magnetické pole Země. Je prokázáno, že některé poruchy počasí jsou způsobeny zvýšením sluneční aktivity. Skvrny působí i na lidský organismus. V nebezpečí jsou lidé s chorým srdcem, snižuje se imunita a mohou vypukat epidemie různých nemocí např. moru, chřipky.

15

1.1.6 Člověk a přírodní cykly Člověk je součástí přírody a okolí, které přetváří, se nazývá životní prostředí. V něm probíhá koloběh látek, energií a informací. Mezi přírodní koloběhy patří: • potravinový koloběh (od rostlin přes živočichy až k rozkladným organismům) • kyslíkový koloběh (nepřetržitá výměna kyslíku a oxidu uhličitého - dýchání a naopak oxid uhličitý se přetváří v kyslík - vedlejší produkt fotosyntézy rostlin) • hydrologický koloběh (opakující se pohyb povrchové a podzemní vody na Zemi doprovázený změnou skupenství; podílí se gravitace a sluneční energie) • termický koloběh (výměna tepla mezi zemským povrchem ohřívaným slunečním zářením a atmosférou) • biochemické cykly (koloběhy i dalších biogenních prvků např. dusíku, síry atd.)

1.1.7 Lidské tělo a cykly Také člověk a jeho tělo souvisí s řadou životně nezbytných cyklických procesů a koloběhů jako krevní oběh, činnost srdce, menstruační cyklus žen. Již při narození jakéhokoli člověka začíná určitý cyklus - zrození, postupného stárnutí a smrti (životní vývojový cyklus) a cyklus regenerace. Během života se u člověka projevuje řada dalších cyklů jako je spánkový cyklus (střídání hlubokého a lehkého spánku), rytmus spánku a bdění. Každé tělo prochází čtyřiadvacetihodinovým každodenním životním cyklem, v němž střídá činnosti a odpočinek.

1.1.8 Populační vlny Růst populace během historie také probíhal ve vlnách. Dalo by se říci, že s každým novým pokrokem dochází ke skokovému zvýšení populace. Prvním pokrokem by se dala označit výroba nástrojů pro snazší lov, začátek pěstování zemědělských plodin a chovu domácích zvířat. K expanzivnímu nárůstu obyvatelstva došlo průmyslovou revolucí.

16

1.1.9 Cyklické pojetí času Základem lidského cyklického uspořádání času je střídání dne a noci, fáze měsíce, oběh Země kolem Slunce. Den se stává základní časovou jednotkou týdne a je základním prvkem všech kalendářů. Týden je uměle vytvořený cyklus, který souvisí s židovským i křesťanským náboženstvím. Týdny jsou podjednotkou jednotlivých měsíců a rok je doba oběhu Země kolem Slunce.

17

2. TEORIE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU 2.1 Základní pojmy Hospodářský cyklus (economic cycle / business cycle) - opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP. Hrubý domácí produkt (HDP neboli GDP – Gross domestic product) – makroekonomický ukazatel, který měří celkový ekonomický výkon dané země. Celková hodnota všech finálních statků a služeb vyrobených v dané ekonomice a určité období vyjádřená v peněžních jednotkách. Expanze (Expansion) - vzestupná fáze, kdy reálný produkt roste. Kontrakce (Contraction) – sestupná fáze cyklu, kdy reálný produkt klesá. Potenciální produkt (Potential product ) – produkt v dané ekonomice, který může být vyroben při dané dlouhodobě udržitelné úrovni výrobních faktorů a technologie. Privatizace (Privatization) – transformace (přeměna) družstevních nebo státních podniků na soukromé. Flutuace (Fluctuation, labor turnover) – nepravidelný pohyb, kolísání – vzestup a pokles.

2.2 Historie hospodářských cyklů ve světě i u nás Ekonomické výkyvy se asi poprvé projevily již v Anglii v 18. století. Do té doby vlastní hospodářské cykly nebyly, v zemědělství se objevovalo pouze střídání dobrého a špatného počasí, které mělo vliv na velikost úrody. V zemích, kde se rozvíjel průmysl, hospodářský růst neprobíhal hladce. Po určité době poklesal odbyt i výroba a stoupala nezaměstnanost. Původně se více používal pojem průmyslový cyklus. Po krachu na Newyorské burze roku 1929 začala Velká hospodářská krize trvající celé desetiletí. Byla způsobena spekulační bublinou na finančních trzích. Optimističtí investoři věřili, že růst ekonomiky bude trvalý. Krach třetiny bank, nezaměstnanost 25% a snížení průmyslové výroby v USA na polovinu se rozšířilo i do Evropy. Došlo k poklesu na mezinárodní úrovni ekonomiky a to umožnilo nástup Hitlera v Německu. V té době

18

vznikla

keynesiánská

teorie,

která

doporučovala

léčit

hospodářskou

recesi

prostřednictvím expanzivní měnové politiky a to i za cenu zvýšení inflace a velkého deficitu státního rozpočtu, to vše za účelem stimulu a zvýšení agregátní poptávky. Většina hospodářských krizí, které ve 20. století proběhly, mají celou řadu společných rysů. Jsou často předcházeny až iracionální důvěrou ve stálý ekonomický růst, pro což se vždy hledá nějaké odůvodnění. Tak tomu bylo například v případě ekonomické bubliny, kdy se věřilo v takřka neomezený potenciál technologií. Japonský realitní boom v 80. letech minulého století byl zase obhajován nedostatkem pozemků a pozoruhodnou silou ekonomiky. Konjunktura bývá posilována nízkými úroky a finančními inovacemi, které významně znásobují návratnost investic. To byl i příklad Velké Británie a Spojených států. Banky se začaly během konjunktury v podstatě osvobozovat od vkladatelů a dlouhodobě se levně refinancovat na mezibankovním trhu. Přenášely riziko dále na trh díky využívání komplexních bankovních derivátů, založených mj. na hypotékách. Tím došlo ke snížení vnímání rizika u řady finančních institucí. Všechny tyto faktory ve svém důsledku vedly k prudkému nárůstu dostupnosti hypoték, avšak za cenu výrazného uvolnění úvěrových pravidel. Konjunktura nemovitostního trhu vedla k podceňování rizik a k lineárnímu modelu myšlení, kdy jsou očekávány stálé a trvalé růsty cen nebo např. tržeb. Při snížení poptávky doprovázejícím krizi zažívají držitelé předražených nemovitostí (zákazníci, developeři nebo financující instituce) rozvrat svých financí. Vzniká tlak na pokles cen. To vede ke snížení hodnoty aktiv, což snižuje schopnost soukromého sektoru dostát svým závazkům. Klesá důvěra v trh i celou ekonomiku, což také vede k poklesu cen aktiv – např. nemovitostí. Zákazníci i společnosti jsou nuceny ve zhoršené situaci se „odúvěrovat“, čehož se snaží docílit rozprodáním svých aktiv. Současnou finanční krizi odstartovaly problémy na americkém trhu nemovitostí v roce 2007. Do velkých potíží byl finanční systém uveden pády investičních bank a pojišťoven jako např. AIG. Úpadek proslulé banky Lehman Brothers vedl k fatálnímu růstu nedůvěry a ohrožení mnoha institucí. Během několika týdnů krize přeběhla Atlantický oceán a destabilizovala evropský bankovní sektor. Vlády členských zemí EU i USA začaly rychle přijímat opatření proti důsledkům krize. V současnosti se vlády všech zemí snaží tlumit účinky světové recese, přičemž přijímají nákladné stabilizační balíčky. Společně s příchodem hospodářských problémů se začaly odhalovat i nedostatky v domácích

ekonomikách

mnoha

zemí.

Důsledky

obrovských

státních

dluhů,

předimenzovaných sociálních systémů a nefunkční ekonomika se začaly plně projevovat.

19

Země jako Řecko, Itálie, Španělsko nebo Portugalsko tak čelí reálné hrozbě státního bankrotu. Řecká ekonomika byla prostřednictvím mnoha záchranných balíčků, finančních injekcí a odpisů dluhů dočasně zachráněna. Osud ekonomik Řecka, podobně jako Španělska a Portugalska, je stále nejistý, stejně jako budoucí setrvání těchto států v EU. Současná krize na světových trzích bývá označována jako nejhorší od 30. let. 20. století. Pro českou společnost je krize ještě významnější v tom, že se jedná o vůbec první krizi v dějinách samostatné České republiky (dále ČR). V ČR sice již v letech 1997 a 1998 proběhlo krátké období recese, které ovšem mělo na českou společnost jen minimální vliv, především díky nízkému průměrnému zadlužení domácností. Přesto došlo k výměně vlády a to nejen díky ekonomické situaci, ale také díky vnitřním rozporům ve vládní koalici. Byla ustanovena nová vláda odborníků pod vedením Josefa Tošovského. Současná krize a recese má však naopak na většinu obyvatel i hospodářských odvětví velký vliv. České ekonomice se před nástupem finančních a ekonomických problémů v září 2008 dařilo velmi dobře. Ekonomický růst sice přirozeně zpomaloval vlivem ekonomického cyklu, ale byl tažen příspěvkem zahraničního obchodu. Před dopadem „finanční“ krize měla česká ekonomika řadu specifik. Růst byl výrazně posílen vlnou přímých zahraničních investic, které výrazně přispěly ke zlepšení exportní výkonnosti. Jejich objem se ještě zvětšil se vstupem ČR do EU v roce 2004. Ekonomice také značně prospěla restrukturalizace českého bankovního sektoru, která následovala po období privatizace. Ačkoliv ekonomický růst dosahoval v letech 2006 a 2007 více než 6 %, byl tento růst vybalancovaný a udržitelný. I přes celkový růst ekonomiky se spotřeba a zadlužení domácností nedostaly do neudržitelné roviny. I schodek běžného účtu ČR dosahoval v mezinárodním porovnání udržitelných hodnot. Docházelo také k poměrně rychlému růstu mezd, což souviselo nejen s daňovými změnami. Velkým nedostatkem české ekonomiky je ovšem příliš velká specializace vývozu na některé typy strojírenských produktů, zejména pak automobily a jejich příslušenství. K částečnému oslabení české ekonomiky došlo mezi lety 2007 a 2008, na jejich přelomu došlo v důsledku sousledného působení několika faktorů (růst světových cen ropy i dalších surovin, zvýšení nepřímých daní) k jednorázovému zvýšení cenové hladiny, a tím i ke zpomalení růstu reálných příjmů domácností. Tyto skutečnosti byly známkami velkého zpomalení růstu ekonomiky v roce 2008, kdy růst spotřeby domácností se značně zpomalil.

20

Ekonomická krize, která se postupně změnila v globální recesi, významně zasáhla český zpracovatelský průmysl. Objednávky poklesly o desítky procent a pouze v automobilovém průmyslu došlo díky státním subvencím (např. tzv. šrotovnému) k jistému zlepšení. Dalším citlivým sektorem, který rychle zareagoval na pokles poptávky, byl sektor nemovitostí. Na jiná odvětví byl dopad pomalejší a více diferencovaný. Do ČR zároveň přestaly proudit zahraniční investice. České republice pomáhá stabilita jejího finančního systému. České banky utrpěly pouze malé ztráty z investic do toxických aktiv. Banky disponují také velkým objemem vkladů místních klientů, v drtivé většině navíc v domácí měně. Nízký poměr úvěrů k primárním zdrojům, činí bankovní sektor nejen poměrně odolným vůči krizi, ale také schopným úvěrovat klienty, což je v krizovém období důležité, protože stále roste potřeba provozního kapitálu u většiny firem.

21

3.

CHRONOLOGIE

TEORIÍ

HOSPODÁŘSKÉHO

CYKLU Existuje mnoho teorií hospodářského cyklu a ty se dají v zásadě rozdělit do dvou hlavních kategorií a to na primárně vnější a primárně vnitřní teorie cyklu. Vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského cyklu ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému jako např. klima, války apod. Oproti tomu vnitřní teorie hledají příčiny hospodářských cyklů uvnitř ekonomického systému samotného.

3.1 Předkeynesiánské teorie Do první třetiny 20. století byly různé přístupy v ekonomických teoriích hospodářského cyklu. Výkyvy ekonomické aktivity mohou mít jednu příčinu nebo jsou způsobeny více faktory.

3.1.1 Psychologické teorie Ekonomové Pigou, Bagehot a Mills vysvětlovali, že fluktuaci ekonomiky způsobují změny nálad lidí a vedení firem v určitých vlnách. (optimismu a pesimismu), které vytvářejí nestabilitu. Psychologické faktory ovlivňují poptávku a způsobují změny ve vývoji ekonomické aktivity.

3.1.2 Teorie přeinvestování Významný post mezi ekonomickými teoriemi mají dva koncepty teorie, jejíž základní myšlenkou je, že primární příčinou sestupné fáze hospodářského cyklu je pokles poptávky po investicích. V prvním konceptu této teorie jde především o pružnost nabídky úvěrů, která reaguje na nastávající situaci v reálném sektoru ekonomiky, které převládají z větší části ve fluktuaci fixního kapitálu. Pokud se úrokové sazby sníží pod rovnovážnou hladinu, následuje rychlejší růst investic než celkové agregátní poptávky. To způsobí, že ekonomika je nadměrně zatížena investičním zbožím. Druhý koncept přeinvestování pojednává také o předpokladu úvěrové pružnosti, jež dovolí investicím expandovat. Pokud investice vzrůstají neudržitelným tempem a zároveň v některých sektorech průmyslu dochází k nadměrné kapacitě, jsou způsobeny 22

hospodářské výkyvy. Současně také vzniká nedostatek spotřebního zboží. Toto bývá způsobeno u investic s dlouhodobou návratností.

3.1.3 Inovační teorie S inovačními vlnami, které ovlivňují hospodářské cykly, přišel ve 30. letech dvacátého století Joseph Schumpeter. Tento rakouský ekonom považuje významné inovace a objevy za stěžejní bod, který startuje dlouhý hospodářský cyklus.

3.2 Nová konzervativní ekonomie V 60. a 70. letech navazovala na neoklasickou ekonomii a byla reprezentována především dvěma významnými směry: monetaristickou a později na novou klasickou ekonomii. Společnými prvky v těchto dvou směrů byly pružné mzdy a ceny.

3.2.1 Monetaristická teorie V této teorii se hlavní příčinou ekonomických výkyvů stávají peníze, resp. změny v peněžní zásobě, které následně vedou ke změnám na straně agregátní poptávky. Mezi vůdčí představitele této teorie patří M. Friedman, který si myslel, že úloha vlády má být minimální. V situaci kdy centrální banka zvyšuje zásobu peněz v ekonomice, dochází k dočasnému snížení úrokové míry. V důsledku depreciace měny čistý export, investice i spotřeba rostou a reálný produkt se tak dostává nad úroveň potenciálního produktu a ekonomika se dostává do situace, kterou nazýváme přehřátí ekonomiky. Spotřebitelé disponují vyššími příjmy, jejich spotřeba se zvyšuje a to se projevuje v rostoucí ceně statků. Poptávka po penězích roste, což vede k vyrovnání úrokové míry. Investoři poté zjistí, že jejich investice byly unáhlené a začnou je snižovat. Tím klesne zaměstnanost i spotřeba a ekonomika se dostává do recese. Monetární /měnová/ teorie Představiteli těchto teorií byl R. G. Hawtrey, K. Wicksell a F.von Hayek, kteří vnímají jako hlavní příčinu cyklických výkyvů množství peněz v ekonomice. R. G Hawtrey považuje ekonomickou stabilitu za situaci, kdy množství peněz i jejich koloběh je stabilní, tím pádem i produkt a cenová hladina je stabilní. K. Wicksell předpokládal, že potlačení hospodářských cyklů je způsobeno měnovou politikou centrální banky. Ta má hlídat stabilní cenovou hladinu tím, že když roste

23

cenová hladina, centrální banka se uchýlí k restriktivní politice. V té době peněžní úrokovou míru zvýší. V případě expanzivní politiky ji naopak sníží. Aby cenová hladina byla stabilní, je nutné, aby peněžní úroková míra byla totožná s přirozenou úrokovou mírou. F. von Hayek zpracoval utopickou teorii, kterou sám uznal za nereálnou a opustil od ní. Podstatou jeho teorie bylo, že nerovnováhu vyvolává nerovnoměrnost pohybu jednotlivých cen. Disproporcionální pohyb je důsledkem toho, že při ekonomické expanzi je volný kapitál vynakládán na investice do výrobních statků a omezován nákup statků spotřebních. V odvětví spotřebních statků se ceny a mzdy během konjunktury zvyšují rychleji než v odvětví spotřebních statků. Při poklesu je propad v těchto segmentech mnohem výraznější. Hayek přisuzuje za hlavní příčinu recese příliš velkou spotřebu, která způsobuje nedostatek volných úspor, které by mohly být použity jako úvěry. „Východisko k zabránění cyklických poruch viděl Hayek v existenci tzv. „neutrálních peněz“. Jde o takové peníze, které neovlivňují relativní ceny, nevyvolávají poruchy ve výrobě, neovlivňují míru zisku. Neutrální peníze by mohly vyloučit disproporcionalitu pohybu různých cen, takže intenzita hospodářské aktivity by nebyla ani brzděna ani urychlována. Ekonomika by se chovala jako by peníze neexistovaly“6

3.2.2 Neoklasicky orientované teorie hospodářského cyklu „Neoklasičtí ekonomové předpokládají, že mzdy a ceny jsou v ekonomice vždy flexibilní (pružné) a ekonomika dosahuje plné zaměstnanosti, neboli plně využívá své zdroje.“7 Změny tempa růstu peněžní nabídky Ekonomové, kteří mají blízko k monetarismu a nové klasické makroekonomii, nalézají častou příčinu cyklického kolísání ekonomiky v kolísání tempa růstu peněžní nabídky. Tempo růstu nabídky peněz před recesí klesá a před konjunkturou roste. Hospodářský cyklus má tak na svědomí restriktivní či expanzivní monetární politika centrální banky. Neoklasický růstový model

6

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.80-7201-576-1 7

JUREČKA, Václav. Makroekonomie: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9.

24

Tento model si zakládá na úloze prohlubování kapitálu (růstu kapitálového vybavení práce) a technologických změnách při výkladu růstu potenciálního reálného HDP. K prohlubování kapitálu dochází, pokud zásoba kapitálu vzrůstá rychleji než ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Při absenci technologické změny to povede prohlubování kapitálu, k vzrůstu výstupu na jednoho pracovníka, k vzrůstu mezního produktu práce a k vzrůstu mezd. To zapříčiní pokles výnosů z kapitálu (zákon klesajících výnosů) a následný pokles reálné úrokové sazby. Při dosažení dlouhodobější rovnováhy prohlubování kapitálu ustává a reálné úrokové sazby se přestávají snižovat. Díky technologickému pokroku se zvýší produktivita práce, výše kapitálu na jednoho pracovníka, a tím pádem i celkový produkt. Z historie víme, že tempo technologických změn bylo dostatečně rychlé k tomu, aby vykompenzovalo klesající výnosy z kapitálu. Také se dařilo udržovat úrokovou sazbu a míru zisku na téměř neměnné úrovni, přičemž reálné mzdy nepřetržitě rostly.

3.3 Keynesiánsky orientované teorie hospodářského cyklu Keynesova teorie J. M. Keynes byl jeden z nejznámějších ekonomů a autorů ekonomické literatury minulého století. Vytvořil celý teoretický systém. Jednu z příčin cyklů viděl v efektivitě soukromých investic, která je značně ovlivněná, psychologickým efektem nevyjímaje (nálada investorů umocňující krizi a také, že rozhodnutí spořit není totožné s rozhodnutím investovat). Podle Keynese způsobovaly hospodářské výkyvy střídající se vlny investičního pesimismu a optimismu. Investice považoval za klíčovou proměnnou, která ovlivňuje hospodářský cyklus. Očekávání investorů o jejich budoucích výnosech se odrážejí v mezní míře efektivity kapitálu, která zapříčiňuje změny poptávky po investicích. Selhání očekávání podnikatelů o budoucích výnosech postupně vyvolá recesi. Keynes tudíž vidí příčiny hospodářského cyklu právě v očekávání investorů o budoucím vývoji a v jejich subjektivních pocitech. V hospodářské depresi se podle něj pak trhy automaticky nepročistí a dosahují rovnováhy za existence nedobrovolné nezaměstnanosti. Pouze fiskální politika a monetární politika mohou tento stav napravit. Fiskální politika by měla s pomocí tzv. „prvků jemného dolaďování“ a prostřednictvím fiskálních stimulů ekonomiky udržovat hospodářství na velmi těsné úrovni kolem potenciálního produktu

nebo na něm. Pokud by reálný domácí produkt klesl pod potenciální, měly by se zvýšit výdaje a snížit daně, což by mělo vést k snížení vzniklé produkční mezery a k návratu do

25

rovnovážného stavu. Pokud by naopak reálný domácí produkt stoupl nad jeho potenciál, vytvořila by se inflační mezera a vláda by měla snížit své výdaje a zvýšit daně. Tím by se měla utlumit přehřátá ekonomika. Dle Keynese nemusí být státní rozpočet vždy vyrovnaný, ale stačí, pokud bude cyklicky vyrovnaný. Právě především v dobách hospodářských krizí by měla fiskální politika i za cenu vysokých deficitů veřejných rozpočtů podpořit ekonomiku. Opačně v dobách expanzí by měly být vzniklé dluhy splaceny a vláda by měla vykazovat přebytky. Tyto principy vstoupily v průběhu historie do praxe pouze z části. Deficitní financování veřejných rozpočtů většinou nebyl (až na výjimky) problém, ale vytváření přebytků a splacení dluhů v časech hospodářského růstu není ani zdaleka tak reálný. Teorie se vesměs zabývá především investicemi do fixního kapitálu, protože právě tyto investice jsou první, které soukromý sektor omezuje při vypuknutí krize. Při hospodářské krizi poklesne agregátní poptávka a to způsobí přímý pokles investic, které nemusí být v té míře, v jaké se předpokládalo, že jsou. Postupně poklesnou i udržovací náklady v rámci stávajících investic. Všechny tyto procesy budou mít vliv na HDP, který zcela jistě poklesne. Ač se může zdát divné, J. M. Keynes nebyl zastáncem velkých státních dluhů. Jeho základní myšlenka byla, že financování případných stimulů ekonomiky má být z přebytkových rozpočtů. J.M.Keynes považoval za hlavní příčinu Velké hospodářské krize vnitřní nestabilitu tržní ekonomiky, která v důsledku působení základního psychologického zákona ve vyspělých ekonomikách vyvolá nárůst úspor, které je obtížné proinvestovat. Za příčinu cyklické fluktuace ekonomiky lze považovat změny objemu investic a státních výdajů a jimi následně vyvolané změny objemu spotřebních výdajů. Investičním výdajům je přikládána značná míra nestability, což lze ukázat pomocí keynesiánské investiční funkce: I = I0 + e.Ye – b × r (1) I0 jsou autonomní investice, e je koeficient citlivosti investic na pohyb očekávaného reálného důchodu (Ye) a b je koeficient citlivosti investic na pohyb reálné úrokové sazby (r). Podle této funkce způsobují kolísání investičních výdajů nejen kolísání reálné úrokové sazby, ale rovněž kolísání samotného reálného důchodu. Recesi způsobuje pokles firemních investic a vládních výdajů, snížení agregátních výdajů a multiplikovaného poklesu reálného produktu spojenému s růstem nezaměstnanosti.

26

Pokles reálného produktu se brzy odrazí do poklesu disponibilního důchodu. Spotřební výdaje jsou závislé na reálném důchodu, v případě jejich snížení dojde ke snížení agregátních výdajů, multiplikovanému poklesu reálného produktu a sestup ekonomiky pokračuje dále

3.3.1 Princip akcelerátoru Keynesiánský

model

je

založen

multiplikátoru autonomních

výdajů.

na

určení

principu

reálného

Základem

jsou

investice

důchodu

z

a investiční

multiplikátor udává, o kolik jednotek vzroste reálný důchod, vzroste-li objem investic o jednotku: dY = k × dI Multiplikátor reaguje na růst investic růstem reálné produktu. V domácnostech se zvýší příjmy, které jsou jenom z části využity na spotřebu, ale vytvoří se důchody (příjmy) v jiných oblastech ekonomiky. Tudíž princip multiplikátoru vytváří kauzální vztah od poklesu (či růstu) investic k multiplikovanému poklesu (či růstu) reálného důchodu. Princip akcelerátoru ukazuje přímou závislost změny investic při změně objemu produkce a to jak při expanzi tak při kontrakci. Další keynesiánští teoretici se domnívali, že existuje další kauzální vztah, u kterého je vazba příčina - následek opačná. Změna míry růstu reálného důchodu či reálného produktu

způsobuje

akcelerovanou

změnu

v

objemu

investic,

což

bývá

nazýváno akcelerační princip. I = a × dY dY- přírůstek reálného důchodu a – investiční koeficient Princip akcelerátoru říká, že výše čistých indukovaných investic je funkcí změny reálného důchodu: Z rovnice vyplývá, že poptávka po spotřebních statcích (i reálný důchod) musí růst stejně, aby byla udržována stabilní poptávka po investicích k rozšíření výroby. Jestliže dojde ke snížení míry růstu poptávky po spotřebních statcích (míry růstu reálného důchodu), dojde tak ke snížení poptávky po investicích k rozšíření výroby.

27

3.3.2 Hospodářský cyklus jako společné působení akcelerátoru a multiplikátoru „Spojí-li se princip akcelerátoru s principem multiplikátoru, dostaneme další možné vysvětlení hospodářského cyklu. Multiplikátor a akcelerátor jsou vnitřní síly, které svým spolupůsobením mohou ekonomiku, jakmile je vnějším šokem vychýlena z rovnováhy, udržovat delší dobu v cyklickém výkyvu.“8 Ve fázi konjunktury reálný produkt roste a akcelerátor způsobuje zvýšený růst investic. Multiplikátor v reakci na růst investic zvýší reálný produkt. Multiplikátor a akcelerátor způsobují expanzi ekonomiky a její pohyb směrem k potencionální úrovni reálného produktu a udržují přirozenou míru nezaměstnanosti. Po určité době se přiblíží konjunktura ke svému vrcholu, nadměrnému využívání kapacit, nadměrné zaměstnanosti a růst reálného produktu a firemních prodejů se zpomaluje. Akcelerátor způsobí násobný pokles investic, multiplikátor pokles reálného produktu. Pokles ekonomiky není trvalý, neboť by muselo docházet k negativním investicím. Tomu zabrání nahrazování opotřebeného kapitálu neboli obnovovací investice Když se pokles investic zastaví, zastaví se i pokles reálného produktu, ekonomika se odrazí ode dna a celý cyklus se opakuje. Někteří ekonomové se domnívají, že společné působení akcelerátoru a multiplikátoru způsobí, že konjunktura vede automaticky k recesi a naopak. Při vychýlení ekonomiky z rovnováhy oba uvedené procesy zapříčiní, že cyklické kolísání nepřestane. Podle odpůrců tato teorie má značné nedostatky, neboť přikládá příliš velkou sílu multiplikátoru a akcelerátoru. Tento názor je demonstrován neoklasickými a neokeynesiánskými ekonomy za pomoci spotřebních a investičních funkcí, které jsou mnohem stabilnější než původní spotřební a investiční funkce keynesiánské. Udržuje se stálá poptávka po investicích k rozšíření výroby. Když dojde ke snížení míry růstu poptávky po spotřebních statcích (míry růstu reálného důchodu), sníží se absolutně poptávka po investicích k rozšíření výroby. Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, jenž určuje investice (investiční výdaje), podle níž je úroveň investic určována tempem růstu reálného HDP.

8

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Linde, 2006, 199 s. Expert (Grada). ISBN 80-720-1576-1.

28

3.4 Teorie reálného hospodářského cyklu Tato teorie se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, že některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které snižují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi (např. válka v Perském zálivu, vystřídání republikánů demokraty v USA, sjednocení Německa), technologickými šoky (objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí.

3.4.1 Politické šoky a teorie politického hospodářského cyklu Podstatu cyklických výkyvů ekonomiky je nutno hledat i v politické sféře. Hlavními iniciátory politického hospodářského cyklu jsou vláda a vládnoucí část parlamentu, které mají zájem na expanzivní fiskální politice v období těsně před novými volbami, neboť se tím zvyšují jejich naděje na znovuzvolení. Druhým "zdrojem" je centrální banka, která (ač třeba relativně nezávislá) často podléhá politickým tlakům a zásadám fungování byrokratické instituce. Tato

teorie

je

založena

na

předpokladu,

že

politikové

si

uvědomují

existenci krátkodobého substitučního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností a možnost využití tohoto vztahu k politickým ziskům. Když je sestavena nová vládní koalice, za několik měsíců po volbách zjistí, že ekonomika vykazuje rostoucí míru inflace, neboť hospodářská politika minulé vlády byla příliš expanzivní. Nikdo zatím novou vládu neobviňuje, tato vláda se přesto rozhodne výrazně snížit míru inflace. Proto přijímá opatření jako je zvýšení některých daní a snížení státních výdajů a parlament tato opatření bez větších problémů schválí. Zároveň vyvine vláda silný tlak na centrální banku, aby snížila tempo růstu peněžní nabídky. Následkem těchto opatření míra inflace výrazně klesá, roste ale výrazně míra nezaměstnanosti. Toho se však vláda zatím bát nemusí, neboť další volby budou až za několik let.

29

Po čase se inflační očekávání sníží, ekonomika se přesunuje a vrací se zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Jakmile se začnou blížit volby, uvědomuje si stávající vládní koalice, že vyhlídky na její znovuzvolení jsou nejisté, a rozhodne se posílit své volební vyhlídky prostřednictvím expanzivní hospodářské politiky. Nyní je vládou navrženo snížení daní, zvýšení státních výdajů a centrální bance je doporučeno zvýšení tempa růstu nabídky peněz. Je-li alespoň část z těchto návrhů úspěšná, stav ekonomiky se zlepší. Vládní koalice opět volby vyhraje, ale po čase je konfrontována se skutečností, že míra inflace dále vzrostla a nezaměstnanost dále klesla. Je-li ekonomika ponechána svému vývoji, přesune se po roce či dvou zpět na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Ekonomický život je však mnohotvárnější, míra inflace a míra nezaměstnanosti jsou ovlivňovány daleko větším počtem proměnných, než je vládní hospodářská politika. Jestliže se nezaměstnanost nebudeme chápat jen jako izolovaný jev, nebo jako důsledek naprosto přemrštěné daňové zátěže. Mohou se potom hledat důvody i mezi nepřímou úměrou ekonomických veličin, nezaměstnanosti a celkovou inflací, které jsou popisovány pomocí Phillipsovy křivky.

Graf č. 1 – Phillipsova křivka Zdroj: Blog iDNES. Důsledky krize, nebo vládnutí? [online]. 2013 http://zavladsky.blog.idnes.cz/c/313879/Dusledky-krize-nebo-vladnuti.html.

30

[cit.

2014-02-08].

Dostupné

z:

3.4.2 Teorie náhodné procházky Teorie popisuje průběh hospodářského vývoje jako výkyvy kolem potenciálu. Fluktuace samotná je zapříčiněna změnami agregátní nabídky i poptávky. Teorie ovšem popisuje, že tyto cykly jsou nepředvídatelné a aplikování hospodářské politiky jako preventivního opatření tedy není možné, jelikož není jasné, jakým směrem se bude dále ekonomika vyvíjet. Teorie ekonomického růstu Ekonomický růst se většinou měří jako roční tempo růstu reálného HDP (nebo reálného potenciálního produktu) určité země. Mezi hlavní zdroje ekonomického růstu patří růst výrobních faktorů (zejména práce a kapitál), růst celkové produktivity výrobních faktorů, kterou zapříčiňují faktory jako vzdělání, inovace, technologie, úspory z rozsahu, vědecký pokrok apod. Smithovy a Malthusovy klasické modely Tento model má základy od autorů, kteří bývají označováni Je jeden z modelů, který popisuje ekonomický vývoj za neměnného rozsahu půdy a rostoucího počtu obyvatel. Rostoucí počet obyvatel nakonec vyčerpá zásobu nevyužité půdy v případě, že nedochází k technologickým změnám, Malthusiánská rovnováha nastává, když se, mzdy sníží na existenční úroveň a obyvatelstvo se nebude reprodukovat a tím se sníží nabídka práce.

31

4. ROZDĚLENÍ CYKLŮ PODLE DÉLKY Hospodářské cykly lze z hlediska délky jejich trvání rozdělit do tří až čtyř základních skupin. Autoři publikací se často rozchází v délce trvání těchto cyklů Rozdělení podle S. Czesaného •

Kitchinovy cykly (3-5 let): krátkodobé cykly jsou vyvolávány změnami zásob,

•

Juglarovy cykly (7-11 let): střednědobé (velké) cykly, které závisí s produkcí a investicí do strojů a zařízení

•

Kuznetzovy cykly (15-25 let): dlouhodobé cykly, jež závisí na růstu populace, velikosti pracovní síly,

•

Kondratěvovy cykly (55-60 let): dlouhodobé cykly, které závisí na technologických inovacích a posunují ekonomiku na vyšší technologickou úroveň

Rozdělení podle J. Vlčka a kol. •

Kitchinovy cykly (36-40 měsíců)

•

Juglarovy cykly (10-11 let)

•

Kondratěvovy cykly více než 40let

Juglarovy cykly jsou známé i jako obchodní nebo průmyslové cykly, ale také jako konjunkturní cykly či střednědobé hospodářské cykly.

32

5. CHARAKTERISTIKA HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU Hospodářský cyklus lze také definovat jako opakovaně pozorované a objektivně dokumentované, nepravidelné kolísání agregátní ekonomické aktivity aproximované HDP. Kolísání v tomto smyslu je myšleno jako určitá fluktuace reálného produktu kolem trendové křivky dlouhodobého vývoje potenciálního reálného produktu. „Hospodářský cyklus tedy představuje více či méně pravidelné střídání expanze (konjunktury) a kontrakce recese ekonomické aktivity kolem dráhy trendového růstu“.9 Hospodářské cykly jsou výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se expanzí nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky. K hospodářskému cyklu dochází, jestliže skutečný HDP vzhledem k potenciálnímu produktu roste (expanze) nebo klesá (kontrakce nebo recese). V dlouhém období se ekonomika nachází v průměru na svém potenciálním produktu.

5.1 Potenciální produkt Potenciální produkt bývá označován jako maximální udržitelná úroveň výstupu, které je ekonomika schopna vyprodukovat. Jestliže se hospodářství nachází na úrovni svého potenciálního produktu, nastává vysoká míra využití pracovní síly i kapitálu. Potenciální produkt ekonomiky je formulován její výrobní kapacitou, která koreluje na množství dostupného kapitálu, práce, půdy a dalších zdrojů. Růstová tendence potenciálního produktu je pozvolná, jelikož především nejvíce využívané výrobní faktory jako pracovní síla, kapitál a technologická úroveň se mění velmi pomalu. V současnosti je definován potenciální produkt jako „…maximální výkon ekonomiky, který je pro ekonomiku dlouhodobě udržitelný, aniž by docházelo k následnému růstu inflace.“10 . Maximální udržitelnou úroveň outputu tedy představuje potenciální produkt, kterého je ekonomika schopna dosáhnout. Když se hospodářství dostane na úroveň svého potenciálního produktu, dochází k vysoké míře využití pracovní síly i kapitálu.

9

VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X. International Monetary Fund. IMF Estimates of Potential Output: Tudory and Practise [online]. 1997 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/wp97177.pdf. 10

33

„Potenciální produkt lze v dynamickém pojetí charakterizovat jako trendovou složku vy vývoje HDP,… „11 Po křivce potenciální produktu by se potom pohyboval skutečný produkt, ale to jen v případě plně využívaných výrobních zdrojích. Ale skutečný produkt (HDP) kolem potenciálního krátkodobě osciluje. Skutečně zjištěný produkt se může od potenciálního odlišovat. Pokud se tak děje, tak o těchto rozdílech mluvíme jako o tzv. mezerách výstupu nebo také produkčních mezerách (output gap). Potenciální produkt by se dal tedy popsat jako úroveň produktu, která může být vyrobena bez dodatečných tlaků na změnu cen. V koncentrované podobě jsou tyto informace velmi cenné pro analýzu o poptávkových tlacích v ekonomice. (viz ČNB)

Graf č. 2 – Skutečný a potenciální výstup v delším období Zdroj: VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X.

5.2 Produkční mezery „Pozitivní produkční mezera charakterizuje situaci, kdy skutečný výstup v důsledku přebytečné poptávky převyšuje úroveň potenciálního produktu a vyvolává tlak na růst inflace, opak platí v případě záporné mezery.“12 Jestliže skutečný HDP roste nad úroveň potenciální produktu, vzniká kladná produkční mezera a ekonomika se nachází ve vzestupné fázi hospodářského cyklu neboli fázi expanze. V této etapě mohou přicházet tlaky na růst inflace a zvyšování úrokových sazeb.

11

VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X. KADEŘÁBKOVÁ a Václav ŽĎÁREK. Makroekonomická analýza [online]. Praha, 2006 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_zma_kapitola.pdf.

12

34

Pokud bychom zašli do extrémnějších hodnot, kdy se skutečný produkt posune daleko za potenciální, dochází k následnému přehřátí ekonomiky. „Taková ekonomika má nedostatek volných zdrojů, což vyvolává tlak na zvýšení jejich cen a výsledkem může být růst cenové hladiny neboli inflace.“13 Opakem je recesní mezera neboli záporná produkční mezera, která vzniká tehdy, když reálný HDP klesá pod svou potenciální úroveň. Tato sestupná fáze cyklu, se nazývá kontrakce. Ekonomika se ocitá v recesi, pokud pokles reálného HDP trvá po dobu dvou nebo více po sobě následujících čtvrtletí. Hluboký, dlouhotrvající, nepříznivý stav ekonomické situace se nazývá deprese. Deprese se dá charakterizovat jako delší období, pro něž je typická vysoká nezaměstnanost, stagnace produkce, snížená podnikatelská důvěra vedoucí ke snížení investiční činnosti, vysoká četnost bankrotů firem a pokles cen. Ekonomika se však v realitě v krátkém období většinou nenachází na své potenciální úrovni. Je pro ni charakteristické kolísání různé intenzity a různého trvání. Jsou období, kdy je ekonomika nad svým potenciálním produktem a kdy je naopak pod ním. Toto neustálé kolísání ekonomiky jsou hospodářské cykly. „V obecném smyslu je možno hospodářské cykly charakterizovat jako výkyvy (fluktuace) v podobě opakovaného kolísání reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisku a jiných veličin. Při praktickém sledování hospodářských cyklů se pozornost soustředí pouze na výkyvy aktuálního reálného produktu.“14

5.3 Průběh cyklů Hospodářský cyklus se dle některých autorů rozděluje nejasně na čtyři fáze a to na vrchol, recesi, sedlo a expanzi. (Vlček J. a kol. 2005, str. 364) a (Jurečka V. a kol. 2010, str. 238) U jiných autorů se setkáváme s přesnějšími pojmy body obratu vrchol a sedlo . Průběh cyklů je nepravidelný a je rozdílná i délka cyklů. Hospodářské cykly jsou si ale často velmi podobné. Zdrojem cyklického vývoje mohou být posuny agregátní poptávky.

13

JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-2473258-9. 14

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie: základní kurs. 2. přeprac. vyd. Slaný: Melandrium, 2002, x, 326 s. Expert (Grada). ISBN 80-861-7525-1.

35

Na následujícím obrázku vidíme princip střídání fází cyklu, tedy výkyvy skutečného reálného produktu (jeho ročního objemu). Trendem produktu se rozumí dlouhodobý vývoj potenciálního reálného produktu. Cyklus je určitým časovým obdobím mezi dvěma stejnými body obratu

Graf č. 3 – Fáze ekonomického cyklu Zdroj: JUREČKA, Václav. Makroekonomie: základní kurs. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9.

5.4 Fáze hospodářského cyklu Hospodářský cyklus má čtyři fáze - dno, expanzi, vrchol a kontrakci. Průběh těchto čtyř fází je zachycen na pomocí křivky, která zachycuje vývoj skutečného reálného produktu v čase, a která kolísá okolo růstové dráhy potenciálního produktu. Kontrakce (trvá-li více než 6 měsíců, označuje se jako recese) je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a využívání kapacit. S rostoucí mírou nezaměstnanosti částečně klesají důchody domácností, což vede k dalšímu snížení poptávky. Firmy se dostávají do finančních potíží, jejich zisky klesají, investice nepřinášejí očekávané výnosy. Snižuje se míra realizace nových investičních projektů a agregátní poptávka dále klesá. Až se ekonomika dostane na dno, celý hospodářský cyklus začíná znovu.

36

Recese je fáze, kdy reálný produkt klesá, ekonomika se posouvá pod svůj potenciální produkt. Firmám se hromadí zásoby, musí začít omezovat produkci, začnou omezovat investice, propouštět zaměstnance a snižují cenu své produkce. V důsledku toho roste nezaměstnanost, lidé mají nižší příjmy, a proto omezují svou spotřebu. Recese může být způsobena např. vypuknutím pesimismu spotřebitelů, pesimismu investorů (obojí např. kvůli obavám z budoucnosti), omezením vládních výdajů, poklesem exportu z důvodu negativního vývoje v zahraničí. Kvůli tomu klesá reálný produkt a klesá také cenová hladina. Obdobně recesi může vyvolat pokles peněžní zásoby – monetární faktor. Nižší peněžní zásoba vede k růstu útokové míry. Firmy omezují investice, neboť se jim zdražily zdroje. Lidé díky nižší peněžní zásobě omezují spotřebu. Recese nastane, vzrostou-li ceny vstupů. Nejčastěji je zmiňován růst cen ropy na světových trzích., mohou ale růst např. i nominální mzdy nebo nepřímé daně, které také přímo zvyšují ceny statků a služeb. Dno hospodářského cyklu je bod obratu, kdy hospodářská aktivita a reálný produkt poklesnou na svou nejnižší úroveň. Je-li pokles hospodářské aktivity velmi prudký, jedná se o depresi. Dno je charakterizováno nevyužitými kapacitami, zvýšenou mírou nezaměstnanosti a nízkou úrovní spotřebitelské poptávky ve vztahu k možnostem výroby spotřebního zboží v ekonomice. Zisky firem jsou velmi nízké nebo záporné. Očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje jsou pesimistická a firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací nových investičních projektů Expanze (konjunktura, zotavení) je fáze, kdy reálný produkt roste, ekonomika se posouvá nad svůj potenciální produkt. Firmy nabírají nové pracovníky, zvyšují výrobu a začínají investovat. Lidem rostou příjmy, zvyšují své spotřební výdaje. Reálný produkt roste, jestliže vypukne optimismus spotřebitelů nebo investorů, vláda zvýší své výdaje nebo se světová poptávka přesune na domácí zboží (reální faktory). Dalším zdrojem expanze by byl růst peněžní zásoby (monetární faktor). Firmám se zvyšují objednávky, začínají zvyšovat produkci, najímat dodatečné pracovníky a zvyšovat ceny své produkce. Výsledkem je růst reálného produktu a růst cenové hladiny. V případě růstu peněžní zásoby klesá úroková míra, na to reagují firmy vyššími investice a lidé vyššími spotřebními výdaji. Konjunktura bývá charakterizována poklesem míry nezaměstnanosti, nahrazováním opotřebeného kapitálu, růstem spotřebitelské poptávky a optimističtějšími očekáváními ohledně budoucího vývoje ekonomiky. Postupně začínají být realizovány investiční projekty, které se dříve zdály rizikové. Agregátní poptávka roste a produkce je

37

rozšiřována relativně snadno využíváním dosud nevyužitých kapacit a zaměstnáváním dočasně propuštěných dělníků. Vrchol je bod obratu ekonomického cyklu, kdy se ekonomická aktivita nachází dočasně na nejvyšší úrovni. Kapacity ekonomiky jsou využity zcela či nadměrně a začíná se objevovat nedostatek pracovní síly (zejména kvalifikovanějších pracovníků). Produkci lze dále zvyšovat pouze investováním do nových kapacit a zaměstnáváním nových pracovníků. Vysoká míra investic vyčerpává existující úspory a začíná vznikat nedostatek finančních fondů. Relativně přebytečná poptávka a nedostatkovost se rozšiřuje na všechny trhy a důsledkem je obecný růst cen. Konec vrcholu je označován jako horní bod obratu a za tímto bodem přechází ekonomika do fáze poklesu. Dvě fáze hospodářského cyklu jsou od sebe oddělené vrcholem (při přechodu z expanze do recese) nebo dnem (při přechodu z recese do expanze). Podle některých modelů hospodářského cyklu obsahuje pouze dvě fáze kontrakci a expanzi. Podle jiného pojetí (čtyřfázového) lze nalézt recesi, depresi, oživení a rozmach. Běžně se však hospodářský cyklus nepozoruje přesně. Nesleduje se odchylka produktu od potenciálního produktu (mezera produktu), ale v podstatě pouze vývoj reálného produktu. Ekonomové hovoří o recesi tehdy, když reálný produkt klesá alespoň dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. Vývoj reálného produktu není sledován pouze ročně, ale také čtvrtletně. Jestliže se reálný produkt v podstatě nemění (neroste ani neklesá) mluvíme o stagnaci. Pokud je recese dlouhotrvající a hluboká, můžeme se setkat také s označením deprese. Snad nejznámější deprese v historii je tzv. Velká hospodářská krize (velká deprese) v letech 1929-1933. Historické expanze bývají delší a rozsáhlejší než kontrakce (není pravidlem). Po druhé světové válce se perioda (průměrná délka ekonomických cyklů) prodlužuje a amplituda (průměrná velikost cyklů) snižuje. „Perioda ekonomického cyklu je dána počtem měsíců, které uplynou mezi „body zvratu“ v průběhu cyklického pohybu (např. Mezi dvěma po sobě následujícími vrcholy či dvěma sedly) Amplituda (rozkmit) ekonomického cyklu odpovídá počtu měsíců, které v průběhu cyklického pohybu uplynou mezi horním a dolním „bodem zvratu“ (tj. mezi vrcholem a sedlem)“15

15

JUREČKA, Václav. Makroekonomie: základní kurs. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9.

38

Tabulka č. 1 – Průměrná délka trvání ekonomických cyklů ve Spojených státech (1854 – 2001)

Období a počet cyklů

Cyklus (počet Kontrakce Expanze měsíců, ode dne počet (počet měsíců) dna k předchozímu měsíců dnu)

1854-1919 (16 cyklů)

21,6

26,6

48,2

1919-1945 (6 cyklů)

18,2

35

53,2

1945-2009 (11 cyklů)

11,1

58,4

69,5

Zdroj: The National Bureau of Economic Research. US Business Cycle Expansions and Contractions [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.nber.org/cycles.html

V současnosti recese nebo expanze nepostihují jednotlivé státy izolovaně. Ekonomiky jsou silně propojené jak mezinárodním obchodem, tak mezinárodním pohybem kapitálu. Např. expanze ve Spojených státech s sebou s velkou pravděpodobností potáhne i ostatní země. Růst produkce v USA zvýší jejich dovoz, čímž podpoří produkci v jiných zemích. Pozitivní vývoj na amerických kapitálových trzích by se také rozšířil do ostatních států. Recese nutně neznamená, že se všem firmám v ekonomice daří špatně. Některé firmy mohou v tomto období i růst. Recese zasahuje různá odvětví s různou intenzitou. To platí samozřejmě také pro expanzi. Z hlediska výdajové stránky hrubého domácího produktu jsou na recesi nejcitlivější investice. Celkové investice v sobě zahrnují i zásoby a ty budou v průběhu hospodářského cyklu výrazně fluktuovat.

39

5.5 Příčiny fluktuací Již od počátku sledování fluktuací ekonomických aktivit v jednotlivých fázích hospodářského cyklu se ekonomové snažili vysvětlit příčiny i mechanizmy střídání expanze s recesí. Existuje mnoho teorií, ale nelze zcela jasně vyznačit tu pravou. Empiricky bylo potvrzeno „že každý cyklus probíhá za jiné konstelace faktorů a podmínek a je nemožné uplatnit jednu universálně platnou teorii na vysvětlení kolísavosti ekonomické aktivity“16 Teorie hospodářského cyklu lze rozdělit podle několika hledisek, Tím prvním je rozdělení podle časového hlediska: •

dočasné ekonomické šoky (změny vládních výdajů, monetární politiky, úrody v zemědělství), např. politický hospodářský cyklus, vliv cyklických změn klimatu

•

permanentní ekonomické šoky (změny produktivity práce a kapitálu, vliv technologických změn), např. cyklus životnosti výrobků, shluky inovací

Další teorie je podle určení vnitřních, nebo vnějších spouštěcích mechanismů. Mezi vnější faktory lze zahrnout například války, finanční krize, nebo prudké změny v cenách surovin (ropné šoky); mezi vnitřní patří například nedostatečná spotřeba. Teorie hospodářského cyklu je možno rozdělit také na monetární (dominantní roli v ekonomické nerovnováze hrají peníze) nebo reálné (zde hlavní roli hrají reálné faktory).

5.5.1 Nabídkové/poptávkové šoky K expanzi může docházet vlivem pozitivního nabídkového šoku v podobě např. technologických inovací, díky kterým roste produktivita práce. Díky tomu budou firmy schopné nabízet více produkce dokonce za nižší cenu. Při recesi vždy klesá reálný produkt. Cenová hladina však může vzrůst (v případě negativního nabídkového šoku) nebo může klesnout (v případě negativního poptávkového šoku). Při expanzi vždy roste reálný produkt

16

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.

40

Kolísaní ekonomiky může být způsobeno buď ze strany agregátní poptávky – poptávkový šok, nebo ze strany agregátní nabídky – nabídkový šok. Poptávkové a nabídkové šoky mohou být pozitivní a negativní. Pozitivní šoky vedou k expanzi a negativní šoky k recesi. Nabídkové šoky přicházejí ze strany krátkodobé agregátní nabídky. Faktory, které způsobují změny v agregátní nabídce, se rozdělují na nominální a reálné. Nominálními faktory jsou změny cen vstupů do výroby. Za reálné faktory se označují změny množství výrobních faktorů a jejich produktivity. Poptávkový šok přichází ze strany agregátní poptávky. Základní čtyři komponenty agregátní poptávky jsou spotřeba, investice, vládní nákupy a čistý export. Cokoliv, co ovlivní pozitivně některou z těchto komponent, způsobí pozitivní poptávkový šok. A obráceně, negativní poptávkový šok je způsoben vším, co negativně ovlivní některou z komponentů agregátní poptávky, např. centrální banka sníží peněžní zásobu a tím klesne agregátní poptávka, rovněž klesne reálný produkt a všeobecná cenová hladina. Často bývá doprovázen poklesem reálného produktu, kdy ovšem všeobecná cenová hladina v tomto případě neklesá, nýbrž roste Příklad nabídkových respektive poptávkových šoků: Zvýšení cen nerostných surovin, např. ropy se stává nabídkovým šokem a to hned z několika důvodů. Ropa je často primárním vstupním faktorem ve výrobě. „Míra dopadu ropného šoku na vývoj hospodářského cyklu je v jednotlivých zemích rozdílná, přičemž rozhoduje výše míry závislosti ekonomického růstu na vstupech ropy do ekonomiky“.17 Při zvýšení cen (často uváděno cena dolarů za barel) se zvyšují výrobní náklady, což může vést ke snížení agregátní poptávky, které vede ke snížení výroby a poptávky po pracovní síle. Tím dojde ke snížení spotřeby domácností a vlád a agregátní výstup země klesá. Snížení disponibilního důchodu a zhoršení očekávání investorů a spotřebitelů následně v ekonomice způsobí kontrakci. „Pozorujeme, že ačkoliv je ekonomika ve fázi kontrakce, cenová hladina se zvyšuje, čili se chová kontracyklicky.“18

17

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1. 18

JUREČKA, Václav. Makroekonomie: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9.

41

Cenová hladina v průběhu expanze, vyvolané poklesem cen výrobních vstupů způsobuje snižující průměrnou cenu v ekonomice. Logicky lze vyjádřit, že chování cenové hladiny, způsobené nabídkovými změnami je kontracyklické. Jedním z nejsilnějších faktorů v agregátní poptávce je soukromá spotřeba, protože změny v její hodnotě výrazně ovlivňují změny v hodnotě reálného produktu v ekonomice. Když nedostatečná soukromá spotřeba neodpovídá nabídce, je způsobena nízkým disponibilním důchodem, vysokou mírou sklonu k úsporám nebo negativním očekáváním spotřebitelů v budoucí vývoj ekonomiky. Ekonomicky známým poptávkovým šokem, který značně ovlivňuje ekonomickou aktivitu, se stává přeinvestovanost „kdy se nadměrné kapacity dostávají do nesouladu s nasyceností poptávky“19 Dochází k snížení poptávky, pokles zisků, firmy omezují svoji nabídku a postupně nastává útlum ekonomické aktivity. Měnová a bankovní krize způsobuje finanční krizi a dopady se negativně projeví v reálné ekonomice. Příčinou měnové krize může být oslabení měnového kurzu, které následuje po předchozím umělém nadhodnocení. Bankovní krizi způsobují díky nedostatečné likviditě, kdy klienti nejsou schopni splácet úvěry Systémové změny v ekonomikách způsobené přechodem centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky založené na tržních principech. Tyto přechody jsou spojeny s liberalizací cen, uvolnění zahraničního obchodu, změny v bankovním sektoru, privatizaci a restrukturalizaci průmyslu a následkem se často stává období recese. Touto složitou cestou si musela projít i Česká republika

19

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.

42

6. EKONOMICKÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE „Za základní ekonomický úkol transformace "reálně socialistické" společnosti ve společnost "svobodnou a demokratickou" se totiž považovalo vymanění ekonomiky z područí státu a zavedení tržní ekonomiky ve všech jejich nezbytných parametrech. Z tohoto hlediska se nutně systémová transformace chápala jako fundamentální změna existujících vlastnických práv, jako rozhodná eliminace mikroekonomického rozhodování státu, jako uvolnění trhů z jejich byrokratického sevření, jako otevření se světu.“20 Podle neoklasické ekonomické teorie odstátněním výrobních prostředků mělo dojít ke spuštění efektivního mechanismu volného trhu, vše bude řídit „volná ruka trhu“. Po centrálně řízeném hospodářství měla nastoupit privatizace ekonomiky a tržní uvolnění tvorby cen v podmínkách stabilní makroekonomické rovnováhy. Českou republiku lze zařadit mezi země, kde byla zvolena radikální verze neoklasicky pojaté systémové transformace, která chtěla nastolit makroekonomickou stabilitu, rozsáhlou liberalizaci vnitřních i vnějších podmínek hospodaření a následně spuštění rychlé privatizace státního majetku (Dlouhý, Klaus, Stračár, Tošovský, Barčák, Miller a Šujan, 1990). Následovalo jednorázové uvolnění tvorby většiny výrobních i spotřebitelských cen k 1. 1. 1991. Podstatná liberalizace zahraničně obchodního systému a vnitřní směnitelnost koruny byla zavedena k 1. 1. 1991 a to devizovým zákonem č. 528/1990 Sb. ve znění zákona č. 228/1992 Sb. Hlavním smyslem bylo zavedení vnitřní směnitelnosti spolu se zrušením monopolu zahraničního obchodu za účelem propojení vnitřního trhu s trhem světovým. Snahou bylo znovuobnovit přirozený tlak na domácí podnikatelskou sféru vyplývající ze zahraniční konkurence a jejího znovuzapojení do mezinárodní dělby práce. Příliv a odliv kapitálu byl však přísně regulován na začátku transformace. 1. 10. 1995 byl přijat nový devizový zákon zavádějící externí směnitelnost koruny, který se týká plně běžného účtu platební bilance a s určitými omezeními i kapitálového účtu.

20

Vaševěc. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás [online]. 2011 [cit. 201403-12]. Dostupné z: https://vasevec.cz/blogy/stanislav-heczko-historie-realita-ekonomicke-transformaceu-nas

43

Také došlo k uplatnění přísné restriktivní měnové a fiskální politiky (zejména v prvním postliberalizačním roce 1991), proběhla komplexní daňová reforma k 1. 1. 1993, limitoval se mzdový růst tzv. mzdovou regulací (od počátku roku 1991 do sklonku I. pololetí 1995). Proběhla mimořádně rychlá privatizace (alespoň po formální stránce) rozhodující části národního majetku, a to zejména díky využití tzv. kupónové metody privatizace (legislativní základy privatizace byly položeny v období let 1990 - 1991, její rozhodující část pak proběhla v letech 1991- 94).

6.1 Kuponová privatizace Kupónová privatizace se uskutečnila v letech 1992 – 1994 ve dvou vlnách. Celková hodnota jmění podniků, které se privatizovaly kupónovou metodou, byla 679 miliard korun v cenové hladině ke dni zahájení první vlny. Masivní mediální propagace byla tak silná, že způsobila v první vlně účast 77 % všech oprávněných občanů a v druhé vlně 74 % občanů. První vlny se účastnilo celkem 264 investičních fondů, kterým občané držitelé investičních kupónů svěřili celkem 71,8 % všech investičních bodů investovaných pro první vlnu. Lidé dostali za 1000 Kčs bezcennou papírovou kupónovou knížku. Pro osoby ovládající investiční fondy to bylo nejvýhodnější, neboť tím občané ztratili nad svými kupony jakoukoli kontrolu. Legislativa kontrolující fondy nebyla nikdy vytvořena a to i pro vytrvalý odpor V. Klause, D. Třísky a spol. Ve druhé vlně se účastnilo již 353 investičních fondů, kterým občané držitelé investičních kupónů svěřili jen 64 % všech investičních bodů investovaných pro druhou vlnu. Díky tomu měly investiční fondy prakticky kontrolu nad privatizovanými podniky a jejich majetkem. S majetkem zprivatizovaným kupónovou privatizací se nakládalo dvěma způsoby. V prvním případě byl ihned zpronevěřen a dá se říct rozkraden. Nastaly nevýhodné obchody, zadlužování, systematické vyvádění aktiv a vytváření pasiv, tzv. proslulé české "tunelování". Na kupónovou privatizaci lze nahlížet jako na rychlý způsob vyřešení privatizace ohromného státního majetku vytvořeného za socialismu a to v co nejkratším čase a bez dostatečného kapitálu občanů České republiky. Probíhala v nestandartních podmínkách a bez dostatečné zákonné regulace. Sice po technické a organizační stránce splnila rychlost a „spravedlnost“ procesu, ale přinesla i velké kauzy transformačního procesu (Podvody století - vytunelování Harvardských fondů Kožený a spol.). 44

„Harvardské fondy lákaly na jméno renomované univerzity, se kterou však neměly nic společného. A pak také investorům slibovaly desetinásobné zisky, řečeno jednoduše, že jim bude hodnota jejich kuponových knížek desetinásobně přeplacena. Díky masivní mediální kampani dostala skupina pod kontrolu majetek v účetní hodnotě minimálně 60 miliard korun a v roce 1994 kontrolovala asi 50 nejlukrativnějších českých podniků. V témže roce začínají peníze z Harvardských fondů mizet do kyperských společností, které je následně přeprodávaly společnosti Daventree. K hlavním kritikům kuponové privatizace, kteří poukazují především na případy tunelování, patří bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman. Ten kuponovou privatizaci označil za podvod století.“21 K obhajobě privatizace ekonomiky naší země jsem vybral hodnocení bývalého ministra financí, později předsedy vlády a následně prezidenta České republiky V. Klause. Radikální ekonomickou transformaci (známou také jako „šoková terapie“) tvoří tyto základní principy „- makroekonomická stabilizace musí být provedena dříve, než dojde k liberalizaci cen a zahraničního obchodu (tedy vnitřních a vnějších trhů); - liberalizace cen a zahraničního obchodu musí být provedena současně (jinak hrozí důsledky chování zděděných monopolů či oligopolů); - liberalizaci zahraničního obchodu musí zároveň předcházet výrazná devalvace měny a musí být doprovázena její interní konvertibilitou; - liberalizační a deregulační kroky musí být co nejrozsáhlejší (ne-li úplné), ekonomické veličiny musí být free to move, musí být veličinami z kategorie proměnných, a to s jednou jedinou výjimkou: měnový kurs se musí stát kotvou, na níž jsou navázány všechny další ekonomické veličiny.“22 Věřím, že V. Klaus, jak ve svých proslovech a knihách píše, tak pravděpodobně i zcela věřil, že vzhledem k politické a ekonomické situaci země byl tento způsob zásadní

21

Česká Televize. Kuponová privatizace: Experiment, který měl udělat z každého Čecha akcionáře [online]. 2011 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/138065-kuponovaprivatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare/ 22

KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1995, 179 s. ISBN 80-859-4305-0.

45

reformy nutný a nebylo zbytečného času něco odkládat a zdlouhavě o tom debatovat. Ovšem podle jiných ekonomů se transformace mohla provést jiným způsobem. Již v roce 1995 se předpokládalo, že systémová transformace je skončená a následné kroky se dají označit za posttransformační. (Klaus, V., 1995, s. 81) Dnes lze hodnotit strategii radikální ekonomické reformy spíše negativně. Vyčerpáním transformačních polštářů (měnových a mzdových), které byly pro reformu vytvořeny v letech 1991 - 1992, se neuskutečnila restrukturalizace naší podnikové sféry dostatečně. Problémy byly s dobýváním pohledávek ze zahraničí, prvotní a druhotnou platební neschopností naší podnikové sféry, úvěrovou zátěží bank. Polštáře měly hypoteticky zmizet s ukončením transformačního procesu. Bohužel k vyčerpání obou polštářů došlo už mezi roky 1994 - 1996. Obnovený hospodářský růst v letech 1993 – 1996 byl označován jako krátkodobé tzv. posttransformační oživení. K výraznému zpomalení došlo již v roce 1997 v důsledku makroekonomických a mikroekonomických nerovnováh. Příliš rychle uskutečněná privatizace a zvolená radikální „šoková„ terapie chtěla dosáhnout nové úrovně společenského rozvoje, ale způsobila i výraznou ekonomickou diferenciaci společnosti. Nové nerovnováhy přiměly vládu V. Klause k změně liberální hospodářské politiky a vytvoření tzv. balíčku opatření (16. 4. 1997) a tzv. ozdravného programu (28. 5. 1997). Tyto balíčky představovaly fiskální a mzdovou restrikci (pokles investičních výdajů vlády, krácení výdajů rozpočtových příspěvkových organizací). Dne 26. 5. 1997 bylo provedeno uvolnění fixního kursu koruny, což vedlo k znehodnocení koruny zhruba o 10 - 12% vůči USD a DEM. Tyto restrikce a znehodnocení korony znamenaly pro českou ekonomiku pád do tzv. posttransformační recese let 1997 – 1998, která byla v pozadí pádu vlády V. Klause. Ke konci roku 1997, již za vlády J. Tošovského (říjen, listopad) přišla další vlna depreciací, důsledkem dopadu asijské finanční krize. Znehodnocení koruny se postupně snižovalo díky předstihu naší inflace před zahraniční, tedy jejím reálným zhodnocením „Léta 1997 - 1998 se tak stala obdobím tzv. posttransformační krize, vyvolané nezvládnutím transformačního procesu. Požadavkem doby se stala zásadní změna

46

ekonomické strategie a radikální revize hospodářské politiky. Proto také v parlamentních volbách 1996 došlo k celkovému posílení opozice a předčasné volby roku 1998 dokonce přinesly volební vítězství opoziční ČSSD a tak tento náročný úkol připadl již nové sociálně demokratické vládě“23

6.2 Liberalizace cen a devalvace měny K vytvoření stabilního makroekonomického prostředí měla sloužit liberalizace cen, devalvace měny společně s restriktivní finanční politikou. To mělo zabránit roztáčení inflační spirály a přílišnému znehodnocení měny a zároveň vytvořit i jisté výhody uvnitř ekonomiky, kterou byla levná pracovní síla, ochrana před dovozem a podpora exportu. V letech 1993 – 1996 to umožnilo krátkodobý hospodářský růst. Pro otevření ekonomiky bylo nutné zavedení konvertibility domácí měny. Směnný kurz bylo potom nutno stanovit tak, aby zajistil na dlouhou dobu jakousi kotvu pro stabilizaci vnitřních cen. Proto kurz byl podhodnocený ve vztahu k paritě kupní síly. Současně se odstranila ochranářská opatření, což bylo podmínkou předpokládané široké liberalizace vnějších ekonomických vztahů. Bez současné liberalizace zahraničního obchodu, bez vnitřní konvertibility domácí měny pro podnikovou sféru, bez restriktivní měnové a rozpočtové politiky atd. by nebylo vůbec možné donutit zprivatizované podniky, aby se chovaly konkurenčně a tržně. Až do května roku 1997 pro dobu ekonomické transformace byl u nás zvolen systém fixních měnových kurzů. Stabilita kurzu se určovala podle nominálního měnového kurzu, který představuje cenu domácí měny vyjádřenou v zahraničních měnách. Reálný měnový kurz, měřící cenovou konkurenceschopnost našeho zboží na zahraničních trzích, se měnil (zhodnocoval).

23

Vaševěc. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás [online]. 2011 [cit. 201403-12]. Dostupné z: https://vasevec.cz/blogy/stanislav-heczko-historie-realita-ekonomicke-transformaceu-nas

47

6.2.1 Příčiny změny měnového kurzu V roce 1989 došlo ke znehodnocení kurzu CSK jako výsledek tří devalvací československé koruny v systému fixních (pevných) měnových kurzů. V roce 1990 devalvace CSK nastartovala stimul exportu československého zboží. Reálná kupní síla koruny v roce 1993 poklesla a došlo k vyčerpání důsledků devalvací z roku 1990, což bylo to dáno větší inflací doma než u zahraničních partnerů. Reálný měnový kurz se zhodnotil, ale poškodil možnosti českého exportu. I pro rok 1994 platilo, že reálné zhodnocení české koruny způsobilo další zhoršení exportních možností českých firem Tím, že byl kurz navázán na dolar, byla znemožněna depreciace měny, to se ukázalo jako nevhodné. V roce 1995 došlo k zavedení vnější směnitelnosti CZK. Změnou reálného

měnového kurzu došlo k negativnímu vývoji naší obchodní bilance. Také obnova ekonomického růstu po roce 1992 způsobila v souladu s poznatky ekonomické teorie zhoršení obchodní bilance ČR

Graf č. 4 – Míra nezaměstnanosti Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

48

Tři roky před měnovou krizí (1997) ekonomika rostla přes 3% a byla nízká nezaměstnanost. V roce 1997 propuká malá finanční (měnové) krize, která si vyžádala přechod od systému pevných měnových kurzů na systém flexibilních měnových kurzů, který u nás platí do současnosti. Ovšem inflace v dvouciferných hodnotách byla problémem. Měnová politika Centrální banky byla pro zvýšení úrokové sazby, ale bohužel ani to nestačilo. Zvýšení úrokové míry způsobilo nákladnost půjček a vyšší úrokové sazby v úvěrech přispěly k poklesu míry schopnosti splácet úvěr. To vše mělo negativní vliv na export. Protože banky poskytovaly úvěry velmi rizikovým subjektům, bankovní sektor se dostal do krize. Dalším důležitým faktorem byl deficit běžného účtu platební bilance způsobený pevným kurzem, který znemožňoval depreciaci měny. Domácí finanční trh nebyl schopen poskytnout potřebné investice do ekonomiky. Vlivem těchto skutečností došlo ke krachům bank, přičemž jednou z nich byla i do té doby 6. největší banka, tj. Agrobanka. Proto Česká národní banka transformovala v roce 1998 kurz na plovoucí a umožnila mu depreciovat dle tržních principů.

6.2.2 Bankovní sektor Bankovní sektor České republiky se v těchto letech dostal do situace velkých ztrát v důsledku řádně nesplácených úvěrů. Hlavními důvody vysokých ztrát bylo: nezkušenost bankovních pracovníků při orientaci v projektech nově vzniklých zprivatizovaných firem, někdy až záměrné tunelování managementu firem či úvěrování firem, které v nových kapitalistických podmínkách nebyly konkurenceschopné. Ani v dnešní době nelze přikládat jednoznačnou vinu za ztráty pouze nepoctivým akcionářům, ale také velká část nesla na vedlejší náklady transformace ekonomiky. Od roku 1993 vzniklo v České republice velké množství malých bank. Řada z nich měla problémy právě především se špatným úvěrováním. Česká národní banka musela zakročit a vyhlásila konsolidační program II, který zavazuje banky ke kapitálové přiměřenosti do 8% a dalších několika opatření jako zavedení nucené správy až ukončení činnosti, odprodej banky a navyšování základního jmění.

49

Tabulka č. 2 – Bankovní sektor České republiky

Zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/cnb_1993-2003_cz.pdf

V roce 1994 byla zavedena novela zákona o bankách a ČNB a byly o mnoho více posíleny pravomoci bankovního dohledu.

Graf č. 5 – Tempo reálného HDP Zdroj: CSÚ a vlastní úprava

50

Se změnou měnové politiky a přechodem na plovoucí měnový kurs se Česká národní banka vzdala důležité nominální kotvy transformačního procesu, jež měla působit protiinflačně. Obavy některých ekonomů o nekontrolovatelně vzrůstající inflaci se nenaplnily.

Došlo

k obnově

růstu

HDP

a

inflace

výrazně

poklesla.

Viz

graf.

Graf č. 6 – Míra inflace Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

ČNB určila jako příčinu krize 3 základní faktory. Jedním byla vnitropolitická krizerozpad vlády v čele s Václavem Klausem a nastoupila první úřednická vláda České republiky. Vznik této vlády umožnila dohoda mezi největšími českými politickými stranami - levicové ČSSD a pravicové ODS. Dalším faktorem byla nevyrovnaná zahraniční platební bilance a určitá podobnost v těchto ohledech s asijskými ekonomikami, které postihla měnová krize. Avšak dle Václava Klause má jihovýchodní Asie zcela jiné mikroekonomické faktory a je tržně konformější. “Jakési napodobování jihovýchodních Asie je pro mne naprostou chimérou našich antireformátorů, mimo jiné i proto, že se společenské (a ekonomické) systémy prostě napodobovat nedají.„24

24

KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1995, 179 s. ISBN 80-85943-05-0.

51

Třetím faktorem byly nepříznivé zprávy makroekonomické sféry, kde došlo ke zpomalení růstu ekonomiky z důvodu ztráty konkurenceschopnosti. I přes výše uvedenou domácí krizi, kterou Český stát během 2 let prodělal, se životní úroveň obyvatelstva se zvyšovala. Domácnosti utrácely v roce 1994 za potraviny 32,5 % svých příjmů, za průmyslové výrobky zboží to bylo 35,5 % a za služby to přitom bylo 24%. V porovnání ve vyspělých západních státech za potraviny domácnosti běžně utratí méně než čtvrtinu svých příjmů. Postupný růstem ekonomiky se měnilo rozložení výdajů domácností, v roce 2000 utrácely domácnosti za potraviny 26 % a v roce 2012 to bylo 22,6 % svých výdajů. Výdaje na služby v průběhu času vzrostly do roku 2000 na 29,6 % a v roce 2012 utrácely domácnosti za služby 34,3 %. Změna skladby výdajů domácností je jedním z dalším indikátorů, který ukazuje průběh transformace ekonomiky a zvyšující se životní úroveň.

Graf č. 7 – Struktura čistých peněžních vydání domácností v ČR Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

52

7. EKONOMICKÁ TRANSFORMACE Ekonomická transformace mezi lety1999 a 2010 byla ve znamení určitého hospodářského cyklu, která je v českém státě silně napojena na politickou situaci a její změny zapříčiňující fluktuace. V roce 1998 se sociálně demokratická vláda v zájmu podpory exportu snažila o vytvoření příznivějších podmínek systému proexportní politiky. To znamenalo rozšiřování finančních zdrojů a služeb a zkvalitnění činností společností a agentur pro její podporu, jako je CzechTrade (na podporu exportu spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a Česká exportní banka.(CEB) Vláda se na základě stanovování jednotlivých směrů její činnosti v oblasti proexportní politiky opírala o několik obecně platných principů. Princip dodržování mezinárodních závazků

České

republiky,

princip

liberalizace

zahraničního

obchodu,

princip

respektování volné soutěže, princip nediskriminace, transparentnosti a právní jistoty, princip kontinuity proexportních aktivit vlády. Díky těmto principům vyústila exportní politika ČR do několika směrů. Jeden z hlavních směrů byla teritoriální exportní politika. „S cílem koncentrovat a v nejvyšší míře zefektivnit proexportní působení státu zpracuje vláda teritoriální koncepci proexportní politiky, která v několikaletém horizontu a s přihlédnutím ke komoditním možnostem ekonomiky bude činnost na podporu vývozu soustřeďovat do několika vybraných teritorií.“25 Dalším důležitým směrem bylo posílení kvalifikovaných především obchodních, ekonomicky zdatných diplomatů za účelem zesílení obchodního zastoupení na zastupitelských úřadech. „Koordinace vlivových činností zejména vysokých státních úředníků s cílem tržně konformním způsobem a v souladu s mezinárodními závazky upozornit na možnosti české ekonomiky“26

25

Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Koncepce proexportní politiky vlády ČR [online]. 1997 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t034800a.htm. 26

Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Koncepce proexportní politiky vlády ČR [online]. 1997 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t034800a.htm.

53

Ucelení systému individuálního posuzování vládních úvěrů na podporu exportu díky dlouhodobým úvěrům za výhodných podmínek na konkrétní vývozní projekty bylo nedílnou součástí této politiky Rozhodující zdroj exportní výkonnosti české ekonomiky se stal zpracovatelský průmysl. Probíhala restrukturalizace a revitalizace průmyslových podniků, v rámci programu k podpoře konkurenceschopnosti při jejich privatizaci. Vláda podporovala činnost Českomoravské záruční a rozvojové banky. Z dnešního pohledu prezidenta republiky Miloše Zemana, nedosahují tyto agentury předpokládaných výkonů a prezident je doslova nazval „impotentními agenturami“ „V Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) a České exportní bance pracují extrémně nekompetentní lidé, kteří poskytnou úvěr téměř na vše a pojistí téměř vše,"27 Vláda v rámci přípravy ke vstupu do EU se musela začít přizpůsobovat určitým pravidlům a jejich kvótám. V tomto směru se pomalu začaly využívat finanční prostředky z Evropské unie, které byly poskytnuty v rámci přístupového partnerství. Snažila se vypracovat program podpory malého a středního podnikání v souladu se standardy EU. Vládě ČSSD se podařilo přijmout řadu významných dokumentů strategického charakteru jako. Hospodářskou strategii vstupu do Evropské unie: konkurenceschopnost - růst zaměstnanost - solidarita, Národní plán zaměstnanosti (květen 1999), Státní informační politiku či Koncepci energetické politiky (leden 2000). Připravoval se též Národní program telekomunikační politiky, Národní program podpory jakosti, rozvojové programy ke zvyšování konkurenceschopnosti v citlivých oblastech průmyslu (hutnictví, ocelářství, textil atd.) a probíhala diskuse o koncepci vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. V rámci proexportní politiky došlo k aktivnější roli obchodního zastoupení v zahraničí, ke zvýhodnění podmínek poskytovaných Českou exportní bankou a Exportní garanční a pojišťovací společností ke zlepšení státní informační podpory a začaly se poskytovat zvýhodněné tzv. měkké vládní úvěry pro jednotlivé vývozní projekty. Byly zřízeny dva

27

Deník.cz. Zeman: CzechInvest a CzechTrade jsou impotentní agentury [online]. 2014 [cit. 2014-04-11].

Dostupné z: http://www.denik.cz/ekonomika/zeman-czechinvest-a-czechtrade-jsou-impotentni-agentury20140410.html.

54

klíčové mimorozpočtové fondy: Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond rozvoje bydlení. V dubnu 1999 též vláda přijala po dlouhých vnitřních sporech očekávaný revitalizační program oživení průmyslu (Řešení hospodářské situace některých průmyslových podniků). Tento program pomohl řadě bank a podniků, protože umožnil vyvedení částí klasifikovaných aktiv (úvěrů) bank do Revitalizační agentury, čímž očistil jejich bilance a usnadnil tím následnou privatizaci a sanaci. Restrukturalizace naší ekonomiky probíhala stále živelnou formou. Byla zde snaha o zvýšení reálného zdanění a zpoplatnění občanů; politiky deficitů státního rozpočtu; využívání zahraničních zdrojů; snižování nezaměstnanosti a zpřísnění podmínek v rámci sociálního pojištění Privatizace bank byla problematická. Například odprodej zdravé ČSOB belgické KBC Bank, odprodej státního podílu největší české banky České spořitelny rakouské Erste Bank Sparkasse. I odprodej 30% státních akcií mladoboleslavské Škodovky německému koncernu Volkswagen způsobil snížení schopnosti státu reálně ovlivňovat hospodářský vývoj ČR. Od 1. 7. 1999 došlo k navýšení spotřebních daní u benzínu, motorové nafty a cigaret V letech 1998 - 2002 se podařilo obnovit hospodářský růst v České republice za vlády ČSSD pod vedením předsedy M. Zemana. V roce 2002 ve volbách opět zvítězila ČSSD. A byla vytvořena nová vládní koalice: ČSSD, KDU - ČSL a US - DEU. Předsedou vlády byl V. Špidla. Koaliční vláda se zasloužila o dokončení přístupového procesu České republiky do Evropské unie a 1. 5. 2004 se ČR stává členem EU (společně s dalšími devíti přistupujícími státy). Poměrně příznivý vývoj české ekonomiky pokračoval, po určitém poklesu ekonomického růstu v roce 2002 došlo v dalších letech ke zvýšení tempa růstu naší ekonomiky. Je možné, že to bylo i díky očekávání pro vstup ČR do EU. Parlamentní volby v roce 2006 v České republice přinesly zeslabení pozice komunistů a tím se otevřela možnost k vytvoření silného kabinetu občanských demokratů s KDU-ČSL a Stranou zelených. Kabinet přišel s rozsáhlým reformním programem nevyjímaje i zásadní reformy českého penzijního systému. Toto reforma však nebyla uskutečněna vzhledem k nestabilní vládě od ledna 2007 včele s premiérem M. Topolánkem, která v parlamentu měla podporu většiny díky přeběhlíkům z ČSSD. Další reformní návrhy v rozpočtové a sociální oblasti

55

nové vládní koalice ODS, KDU-ČSL a SZ mohly projít jedině díky zvyšujícímu se počtu přeběhlíků z ČSSD. Ekonomický vývoj u nás začal být silně ovlivňován právě těmito politickými rozpory Na začátku globální finanční krize už v roce 2008 začalo zpomalení nejen světové, ale i české ekonomiky. V následujícím roce 2009 nastal absolutní pokles HDP v ČR. Již v říjnu 2008 v senátních volbách strany vládní koalice utrpěly porážku a opoziční ČSSD získala převahu v Senátu. 1. ledna 2009 Česká republika byla v čele EU po dobu půl roku v rámci předsednictví v Evropské radě. Ale již v březnu 2009 byla vyslovena nedůvěra koaliční vládě, což vedlo k předčasným volbám. Přechodná úřednická vláda premiéra J. Fischera byla v čele státu až do konce května 2010. I když parlamentní volby vyhrála ČSSD, vznikla koalice ODS, TOP09 a VV. Ta pokračovala v neoliberálním duchu. Snižovala sociální výdaje, v rámci penzijní reformy zavedla druhý pilíř. Tím docházelo k dalšímu prohlubování sociálních nerovností, výraznému zvýšení počtu nezaměstnaných

56

8. VYBRANÉ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Nyní se pokusím vynechat politickou situaci, kterou jsem nastínil výše a zaměřím se přímo na makroekonomické ukazatele, které jsou od již od počátku 21. století úzce spjaty a ovlivňovány s přípravou a vstupem do Evropské unie.

8.1 Cenová stabilita Ekonomika se po roce 2000 začínala vzpamatovávat z dokončené měnové krize a transformační procesy se téměř chýlily ke konci. Hlavním problémem, inflací, která několik let Českou republiku trápila, se podařilo velmi výrazně zkrotit. Inflace se postupem času začala dostávat na hodnotu oznámenou ČNB v rámci inflačního cílování. Inflační cílování bylo utvořeno v oscilačním pásmu v rozpětím 2%. Od roku 2001 bylo inflační interval v rozmezí 2 - 4 % a až od roku 2005 zpřísněn na 1 - 3%. V roce 2006 přišla změna v cílování inflace ze strany ČNB a to v podobě bodového cílování na úrovni 3% a v roce 2009 byl tento cíl snížen na 2 %. V grafu níže můžeme vidět, že ČNB se podařilo eliminovat nebezpečí vysoké inflace.28

Graf č. 8 – Roční změna cenové hladiny (CPI) Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

28

Česká národní banka. Cílování inflace v ČR http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

57

[online].

[cit.

2014-04-11].

Dostupné

z:

Graf č. 9 – Míra inflace v letech 2000 – 2013 Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

8.2 Úroková míra Úroková míra je ukazatel, který nesporně působí na cenovou stabilitu. Úroková míra je nástrojem ČNB, která by pomocí ní měla ovlivňovat inflaci- snižování inflace a zabránění v přehřátí ekonomiky. Přeneseně tím může ovlivňovat i vývoj HDP a nezaměstnanosti. Úrokové sazby ČNB ovlivňují hodnotu inflace s určitým zpožděním. Ta je individuální a závisí na stavu ekonomiky. Jen jako poznámku bych uvedl, že ČNB má určité výjimky z plnění inflačních cílů a to právě při velkých nárazových exogenních faktorech (zejména při šocích na straně nabídky), ty jsou ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky a ČNB tím může uplatnit výjimku z plnění inflačního cíle. „Snaha udržet inflaci v cíli by za těchto okolností mohla vyústit v nežádoucí výkyvy hrubého domácího produktu a zaměstnanosti. Pokud takový šok odchýlí předpokládanou inflaci od cíle, ČNB na jeho primární dopady nereaguje. Využije výjimky ze svého závazku plnit inflační cíl a akceptuje takto způsobené přechodné odchýlení prognózy a následně i budoucí inflace od cíle.“29

29

Česká

národní

banka.

Cílování

inflace

v

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

58

ČR

[online].

[cit.

2014-04-11].

Dostupné

z:

Graf č. 10 – Komparace úrokové sazby a inflace Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava V grafu můžeme vidět snahu o podpoření ekonomiky v posledních letech, kdy sazby klesly až na historické minimum 0,05%. Bohužel ani pokles sazeb v letech 2008 a 2009 již ekonomiku nezachránil a nemělo to ten očekáváný efekt nízkých úrokových sazeb, protože banky si k těmto nízkým sazbám připočítaly svá vyšší rizika jako například, že klient nesplatí, s čímž se v době finanční krize musí počítat. V dnešní době jsou úrokové sazby takřka na nule a čeká se na oživení ekonomiky. Česká národní banka čeká na vzestup růstu HDP a posílení ekonomiky a postupně bude sazby opět zvedat, aby zabránila nárůstu inflace.

Tabulka č. 3 – Úrokové sazby ČNB

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

4%

3,25%

1,5%

1,25%

1,25%

1,25%

1,75%

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2,75%

0,75%

0,25%

0,25%

0,25%

0,05%

Zdroj: ČNB (údaje jsou vybrány vždy za první čtvrtletí)

59

8.3 HDP Začátek tohoto tisíciletí se stal pro českou ekonomiku poměrně dobrým obdobím. To značí růst reálného HDP už od roku 2000 až do roku 2009, kdy na Českou republiky dolehla hospodářská krize. Během těchto let byl hospodářský růst i 7% vzrůstu. V grafu můžeme vidět oscilaci jak HDP s absolutními hodnotami v běžných cenách tak i v stálých cenách roku 2005. Na grafu je vidět hospodářský růst od roku 2000 ale i strmý propad v období krize.

Graf č. 11 – Růst HDP v procentech Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava Již v roce 2007 se v na českém HDP začalo projevovat vypuknutí krize v USA v podobě mírného poklesu. Bohužel už v této době bylo všem jasné, že díky podílu nakažených aktiv v evropských bankách se krize Evropě, tudíž ani České republice nevyhne. Krize a zároveň růst cen ropy a potravin měl vliv na zpomalení ekonomického růstu ve všech zemích. V České republice pokleslo reálného HDP na úroveň průměru EU27, tedy na 4,2 %, a potřetí v historii se upadla do recese, protože v prvních dvou čtvrtletích roku 2009 vykázala záporné tempo růstu reálného HDP. V návaznosti na ekonomickou krizi vznikla v České republice již na počátku krize Národní ekonomická rada vlády (NERV). Byla složená z předních ekonomů a fungovala

60

jako nezávislý poradní orgán, který pomáhal vládě s nejvhodnějšími ekonomickými opatřeními utvářet vhodnou podobu reforem. V dnešní době je činnost NERV pozastavena (od srpna 2013). Vláda ve spolupráci s NERVem vypracovala již v počátcích ekonomické krize v Evropě v roce 2009 určitá protikrizová opatření, která měla nastartovat ekonomiku.

8.3.1 Opatření NERV NERV zároveň ve své zprávě uvádí, že krize do České republiky přišla zvenku a že pravděpodobně

žádné

fiskální

stimuly

na

nabídkové

ani

poptávkové

straně

pravděpodobně nepomohou proti jejímu rozvinutí v České republice. Nastartování ekonomiky viděli především v zahraničním obchodě. Protože jsme malá země, závislá na svých větších sousedech, tak nám podle NERVu nezbývalo nic jiného než vyčkat na opětovný růst v Německu. V roce 2009 podle predikce NERVu neměla nezaměstnanost vystoupit nad 7% a inflace se měla držet kolem 1%. Ani jeden z předpokladů se nepotvrdil. Velké riziko zároveň viděli ve zvyšujícím se deficitu veřejných financí. Základní součást opatření byla: • „Vyšší přídavky, daňová úleva pro rodiny s příjmem ve výši maximálně 2,5násobku životního minima, celkový dopad je 50Kč(měsíčně) na přídavcích a 924Kč (ročně) jako sleva na dani • Vyšší podpora v nezaměstnanosti – 80% příjmu po dobu 2 měsíců a prodloužení pobírání podpory o 1 měsíc. Pro lidi starší 55 let byla doba podpory v nezaměstnanosti prodloužena na 1 rok. Výše podpory zůstává zastropovaná • Rychlejší odpisy hmotného majetku nad 40 000 Kč pro firmy (ne nemovitosti) – odpisová doba byla snížena z 1 roku na 3, případně z 5ti let na 2 roky • Slevy na sociálním zabezpečení, které platí zaměstnavatel zaměstnanci, jehož mzda nedosahuje 1,13 násobku průměrné mzdy (27 100 Kč) – výše se stanovuje podle mzdy zaměstnance • Odpočet DPH u všech koupených aut pro podnikatele (doposud pouze užitkové) • Odpuštění platby záloh na dan z příjmů pro malé firmy do 5ti zaměstnanců„30

30

Vláda České republiky. Národní ekonomická rada vlády [online]. [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/ekonomicka-rada/narodniekonomicka- rada-vlady-51371/.

61

Zhodnocení protikrizových opatření vlády Vláda se svými opatřeními pokoušela podpořit nabídkovou stranu ekonomiky. Snaha se ukázala především v oblasti zajištění provozních prostředků podnikatelům. Slevy na sociálním pojištění měly výrazný dopad do státního rozpočtu a z těchto důvodů byly také předčasně ukončeny (její platnost). Podle mého názoru nesplňovala hlavní cíl jejího zavedení, a to udržení pracovních pozic, tedy nezvyšující se nezaměstnanosti. Sleva na sociálním pojištění přinesla firmám úsporu, otázkou zůstává, zda tyto finanční prostředky nebyly zanedbatelné. Mimořádné odpisy se zdají být nejúčinnějšími z balíčku opatření. Dlouhodobě toto opatření nemá významný dopad na státní rozpočet. Úspora finančních prostředků mohla vést ke zvýšení poptávky po domácích produktech. Také podporuje investice, které podpoří ekonomiku i v budoucnosti. Možnost uplatnění odpočtu daně při pořízení osobního automobilu podnikatelem se nezdá být příliš účinné v souvislosti s podporou růstu ekonomiky ČR, ale jako významná výhoda pro podnikatele se to počítat dá. Vláda podporu pravděpodobně viděla jen v krátkodobém horizontu, protože většina protikrizových opatření byla krátkodobými opatřeními. Podařilo se opatření nastavit plošně, a proto nebyla stimulována jen určitá odvětví ekonomiky. Z obecného pohledu byla tato opatření až příliš nákladná pro státní rozpočet. Během dvou let platnosti balíčku, státní rozpočet „zchudl“ o 40 miliard korun.

8.4 Spotřeba domácností U vývoje spotřeby domácností můžeme vidět silný výkyv směrem dolů, právě v období krize. České domácnosti začaly šetřit, mohlo by se zdát, ale na domácnosti a jejich spotřebu je nutno pohlížet z více úhlů. Je to specifický sektor národní ekonomiky. Jeho spotřeba je závislá na výši disponibilního důchodu a ten souvisí i s vývojem HDP. Významný sociální směr dostává tato spotřeba také podle struktury výdajů, která souvisí s celkovou kvalitou života členů. Disponibilní důchod je domácnostmi přerozdělován na výdaje na konečnou spotřebu nebo na vytvoření úspor. Výdaje domácností dlouhodobě a výrazně ovlivňují výkonnost

62

naší ekonomiky. „Výdaje na konečnou spotřebu domácností tvoří dlouhodobě nejstabilnější složku růstu tuzemského hospodářství“31 Podle analýzy ČSÚ výdaje na konečnou spotřebu domácností dlouhodobě napomáhají k meziročnímu růstu nebo poklesu HDP významným dílem, a také reagují citlivěji na hospodářský cyklus. „V roce 2010 dosáhly výdaje na celkovou spotřebu domácností v ČR v běžných cenách 1 871 mld. Kč, což bylo k poměru k celkovému HDP bezmála 50 %.“32 Díky této významné části našeho HDP by mělo být jasné že, vývoj těchto makroagregátů je velmi podobný. Jen konečné spotřeba domácností je mnohem náchylnější na cyklické výkyvy ekonomiky.

Graf č. 12 – Výdaje na konečnou spotřebu domácností Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

31

Český statistický úřad. Analýza: vybrané aspekty vývoje výdajů a spotřeby domácností v Česku [online]. 2012 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/1e01747a199f30f4c1256bd50038ab23/5e8a858bb830b206c12579a3004 1f46f/$FILE/c021412analyza_3.pdf. 32

Český statistický úřad. Analýza: vybrané aspekty vývoje výdajů a spotřeby domácností v Česku [online]. 2012 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/1e01747a199f30f4c1256bd50038ab23/5e8a858bb830b206c12579a3004 1f46f/$FILE/c021412analyza_3.pdf.

63

8.5 Zahraniční obchod Česká republika je proexportně orientovaná země. Země je to poměrně malá a na zahraničním obchodu přímo závislá. Na grafu je vidět závislost HDP na zahraničím obchodě. Tedy, pokud se zvedne hodnota exportu, vzroste i HDP.

Graf č. 13 – Komparace vývozu zboží a služeb a tempa reálného HDP Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava Struktura zahraničního obchodu jak je patrné z grafického znázornění ČSÚ, je bohužel v dnešní době poměrně jednostranná. Lehce přes 30% celkového evropského obchodu probíhá s Německem, která je nejsilnější ekonomikou v regionu. Závislost na spotřebě a poptávce ze strany Německa do jisté míry ovlivňuje i Český hospodářský cyklus. I zpráva NERV, se zmiňuje o vyčkání na lepší situaci našeho sousedícího státu a zároveň významného obchodního partnera, Německa. .

64

Graf č. 14 – Struktura zahraničního obchodu Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

65

9. FISKÁLNÍ POLITIKA Fiskální politika se snaží ovlivnit ekonomiku pomocí veřejných rozpočtů. Snaží se zajistit makroekonomickou stabilitu a to především nízkou nezaměstnanost, stabilní ekonomický růst a stabilní cenovou hladinu. Fiskální politika prováděna vládou České republiky zejména jejím hlavním nástrojem a to státním rozpočtem. S tím je spojeno vysoké zadlužení vlády. Je to dáno také rozdílným, specifickým vývojem, který byl téměř 40 let ovlivňován a řízen centrálně plánovanou ekonomikou Na grafu můžeme vidět zvyšující podíl vládního dluhu k objemu HDP v běžných cenách v procentech. Výše vládního dluhu by podle maastrichtských kritérií neměla přesáhnout 60%.

Graf č. 15 – Dluh sektoru vlády v procentech HDP Zdroj: ČSÚ a vlastní úprava

66

Graf č. 16 – Vládní dluh (v mld. Kč) Zdroj: ČSÚ a vlastní zdroj

Zvyšující se akumulace vládního zadlužení je z grafu patrná. Zvykem v České republice je obviňování předešlé vlády z navýšení dluhu. Od vzniku České republiky se vystřídalo 10 různých vlád. Bohužel žádná vláda zatím nenašla vhodné a fungující řešení ke snížení vládního dluhu. Vládní dluh je úzce navázán na bilanci rozpočtů vládních institucí, protože se uvnitř kumulují jeho schodky. Vládní dluh můžeme považovat za další ukazatel HDP, protože ukazuje hospodaření států v ucelenějším obraze. Podle posouzení Ministerstva financí je hlavním podílem na celkovém rozpočtovém saldu právě strukturální složka, tedy ta, která by mohla a měla být korigována vládou. Dokonce i v období hospodářského růstu mezi lety 2006-2008, kdy bylo cyklické saldo přebytkové, bylo strukturální složkou způsoben konečný deficit celkové bilance. To svědčí o až moc expanzivní fiskální politice.

67

Graf č. 17 – Vládní deficit / HDP Zdroj: MFČR a vlastní úprava

Výdaje sektoru vládních institucí přesahovaly v celém období příjmy, přičemž saldo ČR v průměru šplhalo k necelým 4 % HDP. Nejnižší saldo bylo dosaženo v roce 2007, kdy tvořilo 0,7 % HDP. Nejvyšší hodnoty jsou pak vidět v letech 2002 a 2003, kdy se pohybovaly mírně pod 7 % HDP. Fiskální úsilí vlády se projevilo již v roce 2011. Maastrichtské kritérium Evropské unie je stanoveno na 3%. Neustávající deficity veřejných financí způsobily zvýšení dluhu vládních institucí. Ještě v roce 2000 byla úroveň dluhu pod 20 % HDP, ale tato hodnota nevydržela a poměrně vysokým skokem následující rok převýšila tuto hranici. Nárůsty a poklesy jsou patrné a ČR je však stále pod hranicí dluhového Maastrichtského kritéria. Všechny fiskální stimuly při současných podmínkách bude znamenat další růst veřejného zadlužení, jelikož schopnost fiskální politiky operovat je omezená v důsledku zvyšujících se mandatorních výdajů.

68

10. PŘIJETÍ EURA O přijetí eura se začíná mluvit už v konkrétních termínech. Premiér Bohuslav Sobotka začátkem dubna 2014 prohlásil, že vstup České republiky do eurozóny by měl být už za 6 let, tedy v roce 2020. Tento návrh posvětil i prezident Miloš Zeman. Konzervativnější strana TOP09 souhlasila společně se sociálními demokraty. Ostatní strany se buď konkrétně k datu nevyjadřují, nebo tento důležitý krok chtějí nechat na občanech, kteří by se měli rozhodnout o přijetí čí nepřijetí v referendu. Osobně jsem proti referendu a to hned z několika důvodů. •

Při vstupu do EU bylo rozhodnuto o přijetí eura, otázka jen zněla kdy

•

Velmi snadné ovlivnění obyvatelstva k negativnímu přínosu eura

•

Většina obyvatelstva si nepředstaví makroekonomické přínosy

Zodpovědné rozhodnutí o zavedení eura by mělo být provedeno až po důsledném posouzení všech rizik, které by mohly s přijetím eura jako zákonné měny souviset a zda by je Česká republika ustála. Na vynaložení nákladů se vstupem do eurozóny nelze pohlížet bez dalšího kontextu. „Ministerstvo financí a Česká národní banka loni v prosinci vydaly prohlášení, podle kterého zatím nedoporučují stanovovat pro přejetí eura jasný termín.“33

10.1 Podmínky vstupu do eurozóny Každá země, která chce přijmout euro, musí splnit Maastrichtská kritéria. „Tato kritéria jsou uvedena v čl. č. 140/1 Smlouvy o fungování EU a v Protokolu č. 13 o kritériích konvergence a Protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku.“34 Prvním kritériem je cenová stability. To znamená, že ČR musí vykazovat udržitelnou průměrnou inflaci a cenovou stabilitu, která je sledovaná během jednoho roku před

33

Česká televize. Sobotka plánuje přijetí eura v roce 2020. Pro je prezident i část opozice [online]. 2014 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/269448-sobotka-planujeprijeti-eura-v-roce-2020-pro-je-prezident-i-cast-opozice/. 34

Česká národní banka. Kritéria konvergence [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html

69

z:

šetřením a nesmí přesáhnout o více než 1,5 procentního bodu míry inflace 3 zemí EU s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability.

Dalším kritériem je dlouhodobá udržitelnost stavu veřejných financí, do kterého spadá kritérium veřejného deficitu a kritérium veřejného dluhu. V kritériu veřejného dluhu nesmí docházet ke skutečnému schodku veřejných financí k HDP v tržních cenách o více než 3%. Kritérium veřejného rozpočtu nesmí vykazovat vyšší než 60% poměr veřejného dluhu v tržních cenách k HDP. Třetím kritériem je stabilita kurzu měny a účasti v ERM II nás zavazuje k tomu, abychom nejméně dva roky před posledním šetřením pro přijetí Eura udržovali normální rozpětí směnných kurzů vyměřeného Evropským měnovým systémem. Posledním kritériem jsou dlouhodobé úrokové sazby, které po dobu jednoho roku před provedeným šetřením, nesmí převýšit průměrnou nominální úrokovou míru o 2 procentní body třech zemí EU s nejlepšími výsledky.

10.2 Ekonomická rizika, výhody a přínosy • Vstupem do eurozóny se Česká republika začne podílet na měnové politice celého integračního seskupení. Do Rady guvernérů ECB by patřil i guvernér ČNB • Vyšší tlak na rozpočtovou kázeň, vyšší požadavky na obezřetné rozpočtové chování díky obsahu Paktu stability a růstu • Při hospodaření s nadměrnými rozpočtovými deficity by v krajních případech mohla česká vláda dostat peněžitou sankci – toto je podle mého názoru vnímáno negativně, ale mělo by být ve vlastním zájmu Českého státu mít zdravé veřejné finance, které jsou předpokladem, k dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu, nízké nezaměstnanosti. „Pouze s konsolidovanými veřejnými financemi lze čelit soudobým výzvám, které přinášejí stárnutí populace, klimatické změny či sílící globalizace finančních trhů.“35 • Ochrana české ekonomiky před kurzovými krizemi při členství v eurozóně nebylo by možné spekulovat proti české koruně 35

Ministerstvo financí České republiky. Makroekonomické přínosy [online]. 2013 [cit. 2014-04-15].

Dostupné

z:

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizika-

eura/makroekonomicke-prinosy.

70

• S přijetím Eura jako zákonné měny v České republice zanikne pravomoc ČNB provádět autonomní měnovou politiku. Měnová politika bude podřízena rozhodnutími Evropské centrální banky - omezení národní makroekonomické stabilizační politiky • Rozhodování o domácích úrokových sazbách bude mít také svá omezení a to díky obchodnímu a finančnímu propojení naší ekonomiky s eurozónou • „Základním limitujícím faktorem je ohled na úrokový diferenciál v prostředí dokonalé mobility kapitálových toků. 1. Příliš vysoké české sazby oproti sazbám v eurozóně by mohly povzbuzovat příliv krátkodobého kapitálu, který by působil na zhodnocování kurzu a tím podvazoval exportní expanzi. 2. Příliš vysoké české sazby oproti sazbám v eurozóně by mohly pobízet k přijímání zahraničních úvěrů, což by následně mohlo ohrožovat domácnosti a firmy, které si nezajistily splácení cizoměnových úvěrů proti nepříznivému kurzovému vývoji. 3. Příliš nízké české sazby oproti sazbám v eurozóně by lákaly k vypůjčování české koruny k nejrůznějším spekulačním účelům na světových trzích (tzv. obchody carry trades).“36 •

V reakci na krizi byla v eurozóně vytvořen Evropský stabilizační mechanismus, který je určen ke spolufinancování zemí s velkými makroekonomickými problémy – toto bude pro ČR znamenat vysoké náklady v řádech desítek až stovek miliard Kč.

• Možné zvýšení inflace - statisticky je prokázáno, že se vývoj cenové hladiny u států, které vstoupily do eurozóny, nikterak nezměnil. Některé položky se zdražily, některé naopak zlevnily. • Náklady pro podnikovou sféru, které budou jednorázové, ale každý podnik si je bude muset uhradit sám (úprava informačních systémů, školení zaměstnanců…) • Odstraněním kurzového rizika bude odměněn podnikový sektor, převážně ten, který má vyšší podíl na zahraničním obchodu – tím odpadá zátěž

36

Ministerstvo financí České republiky. Makroekonomické přínosy [online]. 2013 [cit. 2014-04-15].

Dostupné

z:

http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizika-

eura/makroekonomicke-prinosy.

71

s nepředvídatelnými kurzovými změnami a zároveň to sníží náklady na opatření proti kurzovým rizikům • Odpadnou vysoké transakční náklady pro zahraniční platby • Zájem o zavedení eura v České republice vybídne zahraniční firmy k podnikání na našem území – odpadne vedení dvojího účetnictví a sníží se náklady • Přeshraniční platby díky Jednotnému platebnímu prostoru (SEPA) budou stejně bezpečné jako domácí platby • U některých zemí se po vstupu do eurozóny výrazně snížily úrokové sazby • Pro české spotřebitele bude mnohem jednodušší, pohodlnější a levnější vycestovat za České hranice. – odpadají poplatky za směnu peněz, levnější bude i placení pomocí platebním karet a navíc s Eurem se dá procestovat takřka celý svět, což s českou korunou bohužel nelze • Není důvod pro obavy, že kvůli cenovému růstu přijdeme o kupní sílu, protože o cenovou stabilitu měny se stará důvěryhodná instituce Evropská centrální banka

72

11. PRŮZKUM MAKROEKONOMICKÝCH PROGNÓZ Jak jsem se již v úvodu zmínil, chtěl bych se pokusit predikovat vývoj ekonomiky České republiky. Z počátku práce jsem měl tento úkol značně idealizovaný a ne zcela jsem si uvědomoval, jak je to složitá a nejistá disciplína. Zprvu jsem měl na mysli vytvoření střednědobé až dlouhodobé predikce, ale již v průběhu práce jsem dospěl k názoru, že na delší predikci bych musel být vlastníkem „věštecké koule“. Podle mého názoru se dlouhodobé predikce nedají považovat za relevantní a vytvoření krátkodobých a střednědobých si vyžaduje týmy odborníků. V průběhu práce jsem se rozhodl, pouze popsat a shrnout predikci z Kolokvia a ve stručnosti vysvětlit některé navazující, navzájem silně propojené fáze prognózy.

11.1 Kolokvium Ministerstvo financí se snaží dvakrát ročně provést průzkum (tzv. Kolokvium), které si klade za cíl vyhodnocení tendencí, ale pouze základních, se kterými relevantní instituce počítají ve svých předpovědích. „ Základní tendence vývoje v letech 2013-2016, s nimž MF ČR počítá v aktuální Makroekonomické predikci, jsou s prognózami ostatních institucí konzistentní.“37 Kolokvium konané v dubnu 2013 vycházelo z predikcí těchto institucí: MF ČR, MPO, MPSV, ČNB, CERGEEI, Citibank, Česká spořitelna, ČSOB, Hospodářská komora ČR, Institut ekonomických studií FSV UK, Komerční banka, Liberální institut, Generali PPF Asset Management, Raiffeisenbank, Svaz průmyslu a dopravy ČR, UniCredit Bank. K vyšší reprezentativnosti průzkumu k nim byly přiřazeny také predikce EK (European Economic Forecast z února 2013) a MMF (World Economic Outlook z dubna 2013).‐ V přílohách č. 1 a 2 jsou uvedeny tabulky, které jsou z portálu Ministerstva financí, a nalezneme zde shrnutí základních ukazatelů.

37

Ministerstvo financí České republiky. Kolokvium – průzkum prognóz makroekonomického vývoje ČR

(2013–2016)

[online].

2013

[cit.

2014-04-15].

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/o-

ministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/36-kolokvium-pruzkum-prognoz-makroekono-15286.

73

11.1.1Prognóza makroekonomického vývoje •

Pro rok 2014 instituce počítají s mírným 1,5% růstem ekonomického výkonu, predikce MF ČR je o něco konzervativnější

•

Slabší snížení zaměstnanosti, s nímž bylo pro rok 2013 institucemi počítáno, by měl být v roce 2014 následován stagnací. MF ČR má stejný názor

•

„Míra nezaměstnanosti by se podle prognóz zúčastněných institucí měla zvýšit ze 7,0% (v průměru za celý rok) v roce 2012 na 7,6 % v letošním roce a dále na 7,7 % v roce 2014. Tyto odhady se zcela shodují s predikcí MF ČR.“38

•

Tyto údaje považuji za chybné, už jen proto, že průměrná míra nezaměstnanosti v roce 2012 se vyšplhala na 8,62%. V roce 2013 podle ČSÚ dosáhla míra nezaměstnanosti 6,92%.

•

Instituce kalkulují se zrychleným růstem objemu mezd a platů na 2,5% pro rok 2014

•

Očekávání poměrů běžného účtu platební bilance k HDP bude v roce 2014 podle institucí okolo 2%. MF s tímto názorem souhlasí.

•

Rizika se zdají být vyrovnaná

11.2 Tvorba prognóz Příprava Makroekonomické predikce Ministerstva financí ČR vychází z kompletního systému prognóz ve všech makroekonomických oblastech vývoje. Kombinace makroekonomických výstupů společně s expertními odhady by měly vytvořit co možná nejpřesnější prognózu budoucího vývoje. Statistická analýza minulého vývoje ekonomiky je v prvotní fázi důležitou částí. V této fázi se také analyzují minulá data, odhady a prognózy. Ty se porovnávají skutečností a případné odchylky jsou analyzovány. Mezi klíčové vstupy v predikčním procesu patří výsledky makroekonomického modelu. MF ČR využívá pro tento účel jednoduchý DSGE (dynamic stochastic general

38

Ministerstvo financí České republiky. Kolokvium – průzkum prognóz makroekonomického vývoje ČR

(2013–2016)

[online].

2013

[cit.

2014-04-15].

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/o-

ministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/36-kolokvium-pruzkum-prognoz-makroekono-15286.

74

equilibrioum) model české ekonomiky s názvem HUBERT. Domácnosti, firmy, vlády a vnější prostředí, to jsou čtyři základní sektory v ekonomice, které tento model popisuje. Dnešní verze je stanovena jak pro pravidelné makroekonomické predikce, tak i pro simulaci dopadů nejrůznějších opatření ekonomiky. Tyto výsledky jsou v dalších fázích podrobně expertně hodnoceny. V úvahu je potřeba zahrnout nejen domácí, ale především (pro Českou ekonomiku) zahraniční politický a ekonomický vývoj. Tyto odhady porovnávají vývoj potenciálního HDP, pozice v cyklu a očekáváný ekonomický vývoj u našich hlavních zahraničních obchodních partnerů. Při predikci jde o několikastupňový iterační proces, který také bere v potaz vlivy: fiskální a monetární politiky, strukturálních reforem a dalších hospodářských politik. Pomocí regresivních rovnic z předpokládaného vývoje HDP a ostatních oblastí makroekonomického vývoje (trh, ceny, platební bilance, práce) jsou odvozeny další důležité dílčí ukazatele. Na vnitřní konzistenci je přikládán velký důraz.39 „Ze dvou základních cílů predikce vyplývají i různé požadavky, které jsou tradičně kladeny na krátký a dlouhý konec predikce, neboť predikce krátkodobého vývoje ekonomiky je mnohem více o tom, kde se ekonomika v současnosti nachází, zatímco střednědobý horizont prognózy ukazuje, kam se pravděpodobně ubírat bude.“40 V průběhu několika navazujících čtvrtletí je makroekonomický vývoj ovlivňován celou řadou navzájem působících a často nesouvisejících faktorů a jejich perzistencí. Ke krátkodobému ekonomickému vývoji je pro jeho podchycení nezbytný expertní monitorovací systém, který systematicky sleduje a vyhodnocuje dílčí informace o behaviorálním chování ekonomických subjektů. Tudíž v krátkodobě predikci nelze použít formální model. Ve střednědobé prognóze se formalizovaný modelový aparát využívá jako nástroj k predikci a analýze makroekonomických veličin, protože ve střednědobém horizontu lze předpokládat pohyby veličin v souladu s behaviorálními mechanizmy hospodářského cyklu. U těchto modelový predikcí lze také zkonstruovat odlišné scénáře vývoje, při působení odlišných ekonomických ukazatelů.

39

Ministerstvo financí České republiky. Makroekonomická predikce [online]. 2014 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/prognozy/makroekonomicka-predikce. 40

Czech journal of Economics and Finance. Strednědobá makroekonomická predikce [online]. 2002 [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/287_197_231.pdf.

75

Díky nejasnosti o směrech budoucího vývoje by mělo být nedílnou součástí predikce také ohodnocení míry nejistoty (míra spolehlivosti).

76

ZÁVĚR Popsal jsem, jak je vytvoření prognóz zdlouhavou, permanentní a náročnou disciplínou. Do toho se pravděpodobně jen velmi těžko počítá se situacemi, které zcela jistě ovlivní Českou ekonomiku buď přímo, nebo přeneseně přes Evropskou unii. Krize na Ukrajině, odtržení Krymu a přidružení k Rusku, závažné intervence obrovského světové velmoci Ruska a spekulace o jeho dalších intervencích, devalvace české koruny, která vlastně není devalvací (devalvace je možná pouze při pevných kurzech, kdy správní orgán vydá autoritativní rozhodnutí o úpravě kurzu), nýbrž pouze další nástroj ČNB pro uvolňování měnové politiky, která už není schopná více snižovat úrokové sazby. Dá se polemizovat nad otázkou, zda prognóza není více spekulací. Z mého pohledu se často o spekulace jedná, protože nikdy není možné předpovědět budoucnost přesně a právě díky těmto kombinacím analýz o budoucích prognózách a spekulacím, je možné utvořit určitou představu a budoucím vývoji. Diskutabilní reakce vyvolala ČNB v listopadu 2013. Rozhodla se využít svých měnových nástrojů a snížila kurz české koruny vůči euru na hranici kolem 27 korun. ČNB se obávala pomalého oživování ekonomiky, které vede ke snížení inflace. Podle modelů ČNB by se inflace mohla dostat na nulu nebo by mohla nastat až deflace. Tento jev by způsobil deflačně-recesní spirálu, ze které se ekonomika jen těžko dostává. Zásah do ekonomiky s cílem držet inflaci na 2% byl ze strany ČNB logický. V krátkodobé rovině můžeme již dnes zaznamenat zdražení dovážených výrobků a surovin. To se promítá ve vyšších výdajích firem a spotřebitelů. Stoupla i cena pohonných hmot. V dlouhodobější rovině jsou prognózy ze strany ČNB mnohem optimističtější, díky oslabené koruně by mělo HDP vzrůst o 2,1% a též díky vyšším cenám u dovozeného zboží by mohla stoupnout konkurenceschopnost tuzemských podniků. Lidé už dále nebudou čekat na snižování cen a spotřeba se zvýší. Opět pouze čas ukáže, zda se prognózy naplnily. V českém prostředí se navíc neustále mění politické nálady. Často zdlouhavě připravované reformy, které stojí státní rozpočet mnoho peněz, přijdou vniveč, díky neshodám a nejednotnosti názorů mezi pravicí a levicí. Z hlediska hospodářské politiky, se jeví jako velmi slabá schopnost českého státu redukovat velikost dluhu i v časech ekonomického růstu. Neustále se zvyšující vládní

77

dluh, permanentní schodky veřejných rozpočtů poukazují na neucelený program ve vývoji veřejných rozpočtů. Možným řešením by mohlo být zavedení institucionálních pravidel, které jsou například v Polsku, kde je již v ústavě zakotvena maximální hranice veřejného zadlužení ve výši 60 % HDP41. Fiskální politika se snaží být ve snižování zadlužení poměrně aktivní, ale stále ještě je obrovský prostor pro zlepšení jejího nastavení. Schodek státního rozpočtu je vždy dopředu schválen, ale každý rok je překročen a to už od roku 2004. Nastavení rámce pravidel pro splnění ale i restrikce při neplnění by se měly zakotvit do zákonů. Nemělo by se stávat, že růstové roky budou deficitními pro státní rozpočet. Dalším problémem v budoucnu mohou být zvyšující se mandatorní výdaje, které při převyšování příjmů značně sníží manipulaci vlády v aktivním zasahování fiskálními nástroji na hospodářskou politiku. Politická nestabilita České republiky má významný vliv na fiskální politiku státu, která ovlivňuje vnitřní i vnější ekonomické prostředí. Jako řešení těchto problému vidím konsolidaci a snížení veřejného dluhu a zároveň zavedení institucionálních pravidel, které jsem již zmínil. Konsolidace může být v rozporu s ekonomickým zájmem v regulaci ekonomických výkyvů (cyklů). Zároveň vytvoření patřičného orgánu, který by byl složený z opravdových ekonomických odborníků a měl přímý vliv v otázkách fiskální politiky na vládu ČR. Bohužel je v České republice je velmi složité oddělit a vyhnout se politické nezávislosti a přímým či nepřímým tlakům. Proto se toto opatření stane utopií. Řešení tedy vidím ve splnění Maastrichtskýh kritérií a vstupem do eurozóny. Což se sice jeví jako nákladná záležitost, nicméně z mého pohledu je to východisko pro kvalitnější změnu ve veřejných financích. Pro Českou republiku je důležitá co největší podobnost ekonomické struktury a hospodářského vývoje společně s eurozónou což povede k nižším nákladům přijetí eura. Dá se předpokládat, že dosažením vysokého stupně sladěnosti v daných oblastech (např. v podobě konvergence nominálních úrokových sazeb), však může způsobit nižší přínosy zavedením jednotné měny.42

41

Evropská komise. Ceilings and anchors: fiscal rules for Poland [online]. [cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication10063_en.pdf. 42

Česká národní banka. Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou [online]. 2010

[cit. 2014-04-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/ d/analyzy_sladenosti_2010.pdf.

78

Naše tržní ekonomika se v průběhu let 1990-2014 vyvíjela a stále vyvíjí cyklicky. Vývoj ekonomiky v podobě ekonomického cyklu byl ovlivněn zpočátku transformací, která probíhala v letech 1991-1992. a byla spojena s poklesem ekonomického výkonu vlivem vnějších i vnitřních šoků. Poté lze v posttransformačním období definovat jako fázi oživení, kdy došlo k nárůstu vnější a vnitřní nerovnováhy a později ke zpomalení ekonomické dynamiky (druhá polovina 90. let). Od roku 2000 Česká republika začala připravovat na vstup do EU. Zpočátku je zaznamenán mírný pokles HDP, který končí rokem 2002. Od tohoto roku začala ekonomika optimisticky růst a svého cyklického vrcholu dosáhla v roce 2006. Tímto rokem začala výkonnost ekonomiky klesat a v následné celosvětové hospodářské krizi se i české HDP dostalo do záporných čísel a ekonomika byla v recesi. Doufejme, že tímto rokem bylo dosaženo absolutního dna tohoto cyklu a ekonomika i přes negativní vývoj HDP v letech 2012 a 2013 začne opět růst a dostane se do nového růstového cyklického období. Zdravé hospodářské prostředí by mělo být prioritou hospodářské politiky, bohužel politické strany se spíše zaměřují na populistické činy. Vedoucí představitelé státu by si měli uvědomit, kdo a co ekonomiku vytváří. Je těžké a krajně nepopulární si v dobách ekonomického růstu prosadit opatření, která mají brzdící efekt a stabilizační charakter, ale přesto pro budoucí zdravý ekonomický vývoj jsou nezbytná.

79

ZDROJE Knihy

[1]

CZESANÝ, Slavoj. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza. Praha: Linde, 2006, 199 s. ISBN 80-720-1576-1.

[2]

FIALOVÁ, Hana. Malý ekonomický výkladový slovník. Praha: A plus 2007, 208s. ISBN 978-80903804-0-0

[3]

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie: základní kurs. 2. přeprac. vyd. Slaný: Melandrium, 2002, x, 326 s. Expert (Grada). ISBN 80-861-7525-1.

[4]

HOLMAN, Robert. Makroekonomie středně-pokročilý kurz. Praha: C.H.Beck, 2010, 424 s. ISBN 978-80-7179-861-3

[5]

HOLMAN, Robert. Mikroekonomie středně pokročilý kurz. Praha: C.H.Beck, 2007, 592 s. ISBN 978-80-7179-862-0

[6]

JUREČKA, Václav. Makroekonomie: teorie, monitorování, analýza, prognóza. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 332 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3258-9.

[7]

KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1995, 179 s. ISBN 80-859-4305-0.

[8]

SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie. Praha: Management Press s.r.o., 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2

[9]

VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 3. vyd. Praha: ASPI, 2005, 559 s. ISBN 80-735-7103-X.

Internetové zdroje [10]

Kurzy. Inflace - 2014, míra inflace a její vývoj v ČR [online]. 2014 [cit. 2014-01-

10]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/.

80

[11]

Ministerstvo

financí

České

republiky.

Kolokvium

–

průzkum

prognóz

makroekonomického vývoje ČR (2013–2016) [online]. 2013 [cit. 2014-01-13]. Dostupné z:

http://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/zadej-nazev-

nove-stranky-11738. [12]

Lko.nazory.cz. Heczko: Disertace [online]. [cit. 2014-01-13]. Dostupné z:

http://lko.nazory.cz/HECZKO/DisertaceIa.htm.

[13]

Blog iDNES. Důsledky krize, nebo vládnutí? [online]. 2013 [cit. 2014-02-08].

Dostupné z: http://zavladsky.blog.idnes.cz/c/313879/Dusledky-krize-nebo-vladnuti.html. [14]

International Monetary Fund. IMF Estimates of Potential Output: Tudory and

Practise

[online].

1997

[cit.

2014-04-01].

Dostupné

z:

http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/wp97177.pdf. [15]

KADEŘÁBKOVÁ a Václav ŽĎÁREK. Makroekonomická analýza [online].

Praha, 2006 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazkykapitol/uc_zma_kapitola.pdf. [16]

The National Bureau of Economic Research. US Business Cycle Expansions and

Contractions [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: http://www.nber.org/cycles.html [17]

Vaševěc. Stanislav Heczko: Historie a realita ekonomické transformace u nás

[online]. 2011 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: https://vasevec.cz/blogy/stanislav-heczkohistorie-realita-ekonomicke-transformace-u-nas [18] Čecha

Česká Televize. Kuponová privatizace: Experiment, který měl udělat z každého akcionáře

[online].

2011

[cit.

2014-03-15].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/138065-kuponova-privatizace-experimentktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare/ [19] vlády

Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky. Koncepce proexportní politiky ČR

[online].

1997

[cit.

http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t034800a.htm.

81

2014-04-11].

Dostupné

z:

[20]

Deník.cz. Zeman: CzechInvest a CzechTrade jsou impotentní agentury [online].

2014 [cit. 2014-04-11]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ekonomika/zeman-czechinvesta-czechtrade-jsou-impotentni-agentury-20140410.html. [21]

Česká národní banka. Cílování inflace v ČR [online]. [cit. 2014-04-11]. Dostupné

z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html [22]

Vláda České republiky. Národní ekonomická rada vlády [online]. [cit. 2014-04-

13]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/ekonomicka-rada/narodniekonomickarada-vlady-51371/. [23]Český statistický úřad. Analýza: vybrané aspekty vývoje výdajů a spotřeby domácností

v

Česku

[online].

2012

[cit.

2014-04-13].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/1e01747a199f30f4c1256bd50038ab23/5e8a858bb830b20 6c12579a30041f46f/$FILE/c021412analyza_3.pdf. [24]

Česká televize. Sobotka plánuje přijetí eura v roce 2020. Pro je prezident i část

opozice

[online].

2014

[cit.

2014-04-15].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/269448-sobotka-planuje-prijeti-eura-v-roce2020-pro-je-prezident-i-cast-opozice/. [25]

Česká národní banka. Kritéria konvergence [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné

z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html 1

Ministerstvo financí České republiky. Makroekonomické přínosy [online]. 2013 [cit.

2014-04-15]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhodya-rizika-eura/makroekonomicke-prinosy. [26]

Ministerstvo

financí

České

republiky.

Kolokvium

–

průzkum

prognóz

makroekonomického vývoje ČR (2013–2016) [online]. 2013 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/36-kolokviumpruzkum-prognoz-makroekono-15286. [27]

Ministerstvo

financí

České

republiky.

Kolokvium

–

průzkum

prognóz

makroekonomického vývoje ČR (2013–2016) [online]. 2013 [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/odborne-studie-a-vyzkumy/2013/36-kolokviumpruzkum-prognoz-makroekono-15286.

82

[28]

Ministerstvo financí České republiky. Makroekonomická predikce [online]. 2014

[cit.

2014-04-14].

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/verejny-

sektor/prognozy/makroekonomicka-predikce.

[29]

Czech journal of Economics and Finance. Strednědobá makroekonomická

predikce

[online].

2002

[cit.

2014-04-14].

Dostupné

z:

http://journal.fsv.cuni.cz/storage/287_197_231.pdf. [30]

Evropská komise. Ceilings and anchors: fiscal rules for Poland [online]. [cit.

2014-04-14].

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication10063_en.pdf. [31]

Česká národní banka. Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s

eurozónou

[online].

2010

[cit.

2014-04-14].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/ d/analyzy_sladenosti_2010.pdf. [32]

Česká národní banka. Česká národní banka 1993-2003 [online]. 2003 [cit. 2014-

02-26].

Dostupné

z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/publikace/download/cn b_1993-2003_cz.pdf [33]

Český statistický úřad. Struktura čistých peněžních vydání domácností v České

republice

[online].

[cit.

2014-03-13].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0301.pdf.

Další statistické materiály • ČSÚ, Statistická ročenka: 2003, 2004, 2005, 2006, 2008, 2010, 2011,2012, 2013 • ČSÚ – průřezové statistiky (Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/souhrnna_data_o_ceske_republice )

Seznam grafů Graf č. 1 – Phillipsova křivka (str. 29) Graf č. 2 – Skutečný a potenciální výstup v delším období (str. 33) Graf č. 3 – Fáze ekonomického cyklu (str. 35)

83

Graf č. 4 – Míra nezaměstnanosti (str. 47) Graf č. 5 – Tempo reálného HDP (str. 49) Graf č. 6 – Míra inflace (str. 50) Graf č. 7 – Struktura čistých peněžních vydání domácností v ČR (str. 51) Graf č. 8 – Roční změna cenové hladiny (CPI) (str. 56) Graf č. 9 – Míra inflace v letech 2000 – 2013 (str. 57) Graf č. 10 – Komparace úrokové sazby a inflace (str. 58) Graf č. 11 – Růst HDP v procentech (str. 59) Graf č. 12 – Výdaje na konečnou spotřebu domácností (str. 62) Graf č. 13 – Komparace vývozu zboží a služeb a tempa reálného HDP (str. 63) Graf č. 14 – Struktura zahraničního obchodu (str. 64) Graf č. 15 – Dluh sektoru vlády v procentech HDP (str. 65) Graf č. 16 – Vládní dluh (v mld. Kč) (str. 66) Graf č. 17 – Vládní deficit / HDP (str. 67)

Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Průměrná délka trvání ekonomických cyklů ve Spojených státech (1854 – 2001) (str. 38) Tabulka č. 2 – Bankovní sektor České republiky (str. 49) Tabulka č. 3 – Úrokové sazby ČNB (str. 58)

84

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Výsledky šetření za období 2013 – 2014

85

Příloha č. 2 Výsledky šetření na léta 2015 a 2016

86