Úvod do ekonomie LPED49A
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Popis klasického hospodářského cyklu. Vrchol, recese (eventuálně) deprese, sedlo, expanze, vrchol. a) Popis první fáze: recese, případně deprese.
Viz obr. 1
Každá z fází hospodářského cyklu je procesem, který vzniká jako agregovaný souhrn reakcí mnoha subjektů. Před začátkem deprese některé firmy čelí potížím, jiné nikoli. Před depresí čelí některé rodiny a spotřebitelé potížím, většina nikoli. Když se počet subjektů, které čelí potížím, zvýší na třetinu až polovinu, může to být příznak počínající deprese.
1) Pokles nákupů. (Statky dlouhodobé spotřeby. Auta, nemovitosti, zařízení do bytů, dovolená a další „luxusní“ statky.) U těchto komodit začnou klesat ceny. A v těchto segmentech ekonomiky se zastaví investice. 2) Přibývá firem, které zkracují některé pracovní dny nebo celý pracovní týden. Následně klesají mzdy. Některé firmy buď vysazují skupiny zaměstnanců z práce, nebo propouštějí. Nárůst nezaměstnanosti a zkracování pracovní doby je příčinou poklesu kupní síly. 3) Následuje pokles cen ostatních statků a služeb, pokles mezd, ale i pokles úroků a zisků. Klesají ceny všech typů. Na finančních trzích dochází k pádu cen většiny akcií a dalších cenných papírů. Hrozí deflace. DEFLACE. Proč se jí odborníci tolik obávají? Deflace je opakující se, „spirálovitá“ sekvence procesů. 1) Snížená kupní síla přinutí většinu firem, aby snížily ceny svých produktů. 2) Snížená cena by neměla přivodit ztrátu a hrozbu bankrotu. Aby firmy vynucené snížení cen kompenzovaly, hledají úspory. Dále zkracují pracovní dobu, šetří na kvalitě materiálů atd. 3) Vynucené úspory firem způsobují další pokles kupní síly. 4) Po vynuceném snížení cen spotřebitelé i firmy očekávají další pokles hospodářských aktivit a ještě více šetří. Odkládají nákupy a spekulují na další snižování cen. Nikdo nestojí o půjčky a banky snižují úrokové sazby. Roztáčí se spirála ekonomického útlumu.
Pokles mezd a platů, úroků, zisků a výnosů všeho druhu způsobí, že se opakuje krok 1), 2), 3) atd. b) Druhá fáze: sedlo.
Proč se stupňovitý pokles zastaví?
1) Nákupy statků dlouhodobé spotřeby, dovolenou atp., lze odložit. Avšak potraviny a další komodity pro krátkodobou spotřebu (elektřina, voda, teplo, cesty do zaměstnání, telefonování atd.) odkládat nelze. 2) Firmám začíná ubývat zásob produktů (spotřeba: nezaměstnaní *10–25%+, zaměstnaní, podnikatelé a další obyvatelé). 3) Údržba zařízení, čili hrubé investice zpravidla pokračují podle původních plánů. 4) Odlišné následky v prvovýrobě a ve zpracovatelských oborech. Nejtěžším následkům čelí prvovýroba. Termín prvovýroba, označuje odvětví, jako jsou těžký průmysl, stavebnictví, těžba surovin a další obory segmentu investování. Když recesí postižené firmy stornují své investice, musejí odvětví prvovýroby propouštět. Úbytek zakázek je nutí zastavit své velké stavební, těžní a další stroje, výrobní haly, vysoké pece atd.
Proč by měl nastat ve vývoji obrat? Kroky 1), 2), 3) se opakují a většina ekonomických subjektů čelí problémům. Zejména při dlouhé recesi firmy hledají, zda by svou situaci nemohly zlepšit. Pátrají po inovacích. Chtějí s nižšími náklady vyrábět objemy, které spotřebitelé koupí. Tím se jim zvýší zisky. Odkud se inovace berou? Jak by mohly být inovace zaplaceny? Proč by banka měla riskovat a kalkulovat, jestli jí půjčka přinese výnos, nebo spíše způsobí další ztrátu? Vinou nízkých úroků banky své výnosy nezvýší. Navíc čelí vysokému riziku neúspěchu. Bankrot jedné firmy může vyvolat řetěz, lavinu dalších bankrotů. Nakonec by ani banky nemohly splnit své dřívější smlouvy a ve stanovených termínech by nemohly splácet své závazky vlastním věřitelům. I bankám hrozí bankroty. 1
Úvod do ekonomie LPED49A
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Přesto na sebe některá banka a firma vezmou riziko a po pečlivé analýze zahájí inovační investice. c) Třetí fáze: konjunktura, expanze. 1) Změna očekávání „investorů“, růst cen akcií, růst cen produkce. To je doprovázeno růstem objemů produkce. 2) Zvyšování zaměstnanosti. Prvovýroba rozšiřuje produkci. Působí důchodotvorný efekt investic. Navazují zpracovatelská odvětví. 3) Růst objemu investic (zavádění nových technologií), nákupy statků dlouhodobé spotřeby. Další růst cen, růst produkce, růst mezd, růst úroků, růst zisků, další investiční aktivita. d) Čtvrtá fáze: vrchol. Proč se ekonomický růst zastaví? A proč se růst může dokonce zvrátit v pokles?
Viz obr. 2
Ceny rostou stále rychleji a postupně začnou „předbíhat“ objemy produkce. Nastává období s nejnižší nezaměstnaností. A celková výroba začne převyšovat potenciální produkt. Začíná nová deprese. Rostou mezní náklady, protože firmy soutěží o nejlepší zdroje. Vyšší náklady firmy započítávají do cen. Spotřebitelé omezují nákupy statků dlouhodobé spotřeby. Rodiny „narazí“ na omezené rozpočty. Firmy přestanou zvyšovat ceny, začínají jim potíže s prodejem.
Klíčové zjištění: Hospodářské deprese (zejména když trvají dlouho), tím spíše krize, mívají kataraktické následky. Během krize odpadnou nejméně výkonné ekonomické subjekty. Bankrotují a končí firmy, které málo prodávaly, o jejichž nabídku nebyl zájem. Jiné firmy svou produkci inovují. Proto se celkově projeví katarze, tj. úbytek nejméně úspěšných aktérů a přibývání těch, kdo své výkony zlepšili. Vzdělaní lidé by neměli krizi považovat za „čisté zlo“. Není nezbytné vnímat krizi očima „zděšeného“ bulváru nebo „záškodné“ politické demagogie. Rozumní spotřebitelé se uskrovní, krizi zvládnou a její projevy respektují. Aby následně těžili z projevů katarze.
Délka cyklu a) Krátké cykly. (2 - 4 roky. Paniky na trzích komodit a na finančních trzích, náhlé změny výnosů na burzách, lokální poruchy v odbytu
komodit, kolísání zásob atd.) b) Střednědobé. (5 - 10 let. Zpravidla odpovídají tzv. průmyslovým a investičním cyklům.) c) Dlouhodobé. (40 - 60 let. Velké objevy, například pára a elektřina, objev tranzistoru a následný rozmach elektroniky atd.)
Velké objevy podnítí bezpočet inovací, které mohou pokračovat desítky let, než se původní objev „vyčerpá“. Viz rozvoj elektroniky od tranzistorů po neustávající miniaturizaci elektronických obvodů, procesory, plasty, biotechnologie, genetika atd.
Výsledkem jsou nepravidelnosti a nepředvídatelnost hospodářského vývoje
Viz obr. 3
Stručný popis Velké deprese, hospodářské krize v USA (1929 – 1232) 1. listopadu 1929 byl pátek. Ale už začátkem týdne, v úterý 29. října 1929 „spadl“ index burzy v New York City o 13%. Problémy však začaly dříve, krizí úvěrového systému. Koncem dvacátých let se v USA vyrábělo v enormním rozsahu. Stále více spotřebitelů si půjčovalo u bank a poptávka po nových komoditách neklesala (automobily, rozhlas, film atd.). Chyběl postřeh, informace v tisku, že nabídka nebezpečně převyšuje skutečnou, tj. koupěschopnou poptávku. Navíc se rychle šířila móda nakupovat cenné papíry a čekat na jejich výnosy. V literatuře se uvádí, že klienti jisté banky si přišli vybrat své úspory, protože potřebovali hotovost k nákupu. Banka, jako všechny ostatní, měla na svých účtech správné cifry, jenže toho dne neměla dost peněz v pokladně. To se rozkřiklo a klienti začali i v jiných bankách vybírat své úspory. Všichni chtěli hotovost, banky jí však pro náhlé vzedmutí poptávky neměly dost. Mnozí usoudili, že když jejich banka nemá hotovost, pak, aby splatili své nákupy na dluh, musejí prodávat cenné papíry. Nabídka akcií k prodeji v prudkém nárazu převýšila poptávku a ceny akcií se začaly propadat. Koncem roku 1929 (tj. za dva měsíce) ceny akcií poklesly o 40 miliard USD. Pád cen akcií a všech cenných papírů pokračoval až do roku 1933. Podnětem byla zdánlivě drobná porucha, která však „odstartovala“ celkový těžký a čtyři roky trvající úpadek ekonomiky.
Velká deprese přerostla ve světovou krizi. Vymykala se dosavadním historickým zkušenostem délkou svého trvání, tvrdostí a rozsahem svých následků. 2
Úvod do ekonomie LPED49A
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Vybrané údaje: Nezaměstnanost v USA: 1929 1933
1,6 milionu,
tj. asi 3% z celkového počtu obyvatel
12,8 milionu
HDP: 1929
381,17 miliardy USD
1933
41,22 miliardy USD
tj. asi 25% z celkového počtu obyvatel
Průměrný příjem na hlavu se snížil asi na polovinu. Ceny zemědělských produktů (příjmy farmářů) klesly na polovinu. Zaniklo asi 9 000 bank. Přibližně 32 000 firem vyhlásilo bankrot, tj. přestalo existovat. Před depresí směřovalo asi 40% z celkových příjmů obyvatel na účty přibližně 0,1% obyvatel. Téměř 80% obyvatel USA nemělo v roce 1929 žádné úspory v bankách v USD, nýbrž v cenných papírech.
Změny v USA: Prezidentské volby, v březnu 1932 nastoupil do úřadu F. D. ROOSEVELT, New Deal. Politika zvyšování zaměstnanosti (zákaz práce mladistvých a dětí, délka pracovního dne, podpory malým farmám atd.). Ve Velké Británii ekonom John M. KEYNES (1883 – 1946). V roce 1936 vydal knihu: Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz. V ní vysvětlil příčiny změn ve vyspělých ekonomikách v porovnání s počátky
průmyslové revoluce. Doporučil, aby se vlády (pomocí svých rozpočtů) pokusily ve dvou oblastech zmírnit extrémy hospodářského cyklu. (Povšimněte si, že tím se mění tradiční význam státního rozpočtu!) A) Monetární politika. Stručná a zjednodušená ukázka jednoho nástroje: regulace úrokové sazby. 1) Při recesi udělá vláda (ve 30. letech centrální banky ještě nebyly subjektem monetární politiky) nejlépe, když sníží úrokovou sazbu pod úroveň tržní sazby. Tím vyvolá dvojí následky: A) Aktéři, kteří mají volný kapitál, nebudou své peníze deponovat. Budou hledat jejich výnosnější použití při podnikání. B) Jiní aktéři, kteří zamýšlejí investovat, mají snazší přístup k úvěrům. Politika levných úvěrů usnadňuje investiční záměry, zachovává hospodářskou aktivitu, kupní síla klesá pomaleji a ne zbytečně hluboko.
2) Při expanzi je cílem zpomalovat konjunkturu. Proto má vláda zvyšovat úrokové sazby a zdražovat investice. Vlády by měly zvýšenými úroky tlumit očekávání investorů z rychlých a velkých výnosů. B) Fiskální politika. Vlády by při recesi měly využívat výdajů z rozpočtu k financování sociálních programů (zejména pro nezaměstnané). Tím se zpomalí pokles kupní síly. Při konjunktuře je naopak nutno výdaje z rozpočtu snižovat, čili sociální programy redukovat a škrtat, aby se snižovala kupní síla. Regulace daní i výdajů odpadá u takzvaných automatických, čili vestavěných stabilizátorů. Cílem bylo vytvořit soustavu progresivních daní. Vzniklo několik příjmových pásem s odstupňovanými sazbami. Vyšší příjmové skupiny platily vyšší daně. Na druhé straně nezaměstnaní měli nárok na podporu. Když při recesi klesaly příjmy, dostávali se plátci daní do pásem s nižší sazbou. „Automatický“ pokles daní způsobil, že kupní síla klesala pomaleji. Když se při konjunktuře naopak zvyšuje zaměstnanost a rostou příjmy, ubývá těch, kdo závisejí na podpoře v nezaměstnanosti. Přibývá plátců vyšších daní. Kupní síla se zvyšuje pomaleji a firmy jsou (kvůli vysokým úrokům) při plánování investic obezřetnější.
Regulace hospodářského cyklu byla účelná a účinná v padesátých a v šedesátých letech dvacátého století. Viz obr. 3 Například v šedesátých letech dvacátého století vlády úspěšně regulovaly úrokové sazby s přesností až na setiny procenta. V sedmdesátých letech začala tato regulace selhávat. V osmdesátých létech bylo zjevné, že regulace selhala definitivně. 3
Úvod do ekonomie LPED49A
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Příčiny selhávání regulace hospodářského cyklu Působil celý soubor příčin. Proč regulace krizového cyklu selhávala, ukážeme na příkladu úrokové sazby. Regulace úrokových sazeb podnítila vznik a nárůst objemů spekulativního (kočujícího) kapitálu. Příklad: Dejme tomu, že Německo zažívá konjunkturu. Německá vláda a centrální banka pozorují expanzi. Obávají se prudkého růstu a pře-investovanosti, proto zvýší úrokové sazby, aby růst přibrzdily. Velkou Británii naopak trápí recese. Britská vláda proto snižuje úrokové sazby a očekává zvýšení objemu investic a oživení. Kapitál se však začne z Velké Britanie přelévat do Německa. Směřuje za vyšším výnosem. Oživení ve Velké Británii nenastane. V Británii trvá deprese. V Německu je naopak i přes vysoké úrokové sazby stále velmi vysoká nabídka likvidního kapitálu, konjunktura pokračuje a možná i zrychluje. Začínají se projevovat inflační tlaky. Když se nakonec expanze v Německu (z jiných příčin než následkem regulativních zásahů) zastaví a ekonomika se ocitne v recesi, zatímco ve Velké Británii nastane oživení, potom kapitál, který by měl pomoci oživit Německou ekonomiku, odplyne za vyšší úrokovou sazbou do Velké Británie.
Kromě monetární politiky selhává též politika fiskální. Podnikatelé zásahy státu předvídají a připravují se na ně tak, aby následky zásahů vlád byly v jejich firmě minimální. Navíc, politikové začínají dávat při regulaci cyklu přednost opatřením s okamžitými následky a vyhýbají se zásahům, které se plně projeví až za delší dobu (za rok či ještě později).
Důvodem je touha znova zvítězit ve volbách. Zásahy vlád ztrácejí na účinnosti. Současně však
(převážně vinou morálního hazardu politiků) hrozivě narůstají deficity státních rozpočtů. Proč nástroje hospodářské politiky ztrácejí účinnost? Ekonomické subjekty (tj. firmy, instituce a spotřebitelé) si nejsou jisty budoucností. Plánují a rozhodují se podle svých očekávání. Tato očekávání jsou racionální v tom smyslu, že lidé se sice nerozhodují vždy správně. Jestliže se posléze ukáže, že se nerozhodli správně, svá chybná rozhodnutí korigují. Například nezaměstnaný. Trvá-li deprese, může slevit ve svých nárocích na pracovní místo. Podobně kočující, spekulativní, neboli krátký kapitál ve výše uvedeném příkladu se při depresi spokojí s nižšími úroky a výnosy.
Iracionalit naopak přibývá od politiků. Nejnebezpečnější je nabídka a distribuce veřejných statků. Politikové nabízejí veřejné statky proto, aby si tím „koupili“ hlasy voličů. Protože za tyto nákupy neplatí z vlastní kapsy, nýbrž prostřednictvím státního rozpočtu, dopouštějí se těžkého morálního hazardu. Náklady na předvolební kampaně a na další výdaje politiků platí daňoví poplatníci. Popišme tuto situaci z hlediska občana, plátce daně. Plátce daně je racionální a přeje si platit minimální daně. Plátce daně je racionální a má zájem konzumovat veřejné statky v maximální kvalitě a v široké nabídce. Kdyby daňoví poplatníci tvořili jak nabídku, tak současně poptávku, pak se v produkci veřejných statků ustaví rovnováha. Daňoví poplatníci však nabídku veřejných statků ovlivňují pouze nepřímo. Přímo o nabídce veřejných statků rozhodují politikové. Ti si nabídkou veřejných statků „nakupují“ hlasy voličů. Nikoli však za vlastní, nýbrž za voličské peníze. Proto vlády inklinují k vytváření deficitů státního rozpočtu. Politikové, kteří způsobili deficit státního rozpočtu, jej nemusejí hradit z vlastní kapsy. Nenesou věcné následky svého morálního hazardu, svých omylů, lží nebo demagogie.
Shrnutí Ekonomické subjekty se chovají racionálně. Zdrojem iracionalit, zdrojem zvyšování dluhu státního rozpočtu a následně zdrojem narůstání dluhového břemene je chování nezodpovědných politiků. 4
Úvod do ekonomie LPED49A
Přednáška 8
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Další zdroje cyklického kolísání Politický cyklus. Ten se objeví, když jsou splněny tři předpoklady. 1) Vlády disponují četnými nástroji k regulaci cyklu. (Opakovaným používáním se z nástrojů stane rutina.) 2) Voliči mají raději nízkou nezaměstnanost a hospodářský růst. 3) Politikové si přejí být znovu zvoleni. a) V období krátce po volbách (když zbývají čtyři roky do nových) vlády ve vyspělých demokraciích většinou prosadí více nebo méně radikální úsporná opatření. Spoří se na sociálních programech a vlády snižují výdaje ze státního rozpočtu. Klesá výkon ekonomiky. Ve firmách klesá využití kapacit, roste nezaměstnanost. Rozumná a politicky silná vláda se snaží známými nástroji fiskální politiky stabilizovat ekonomiku.
b) Rok až půl roku před volbami. Ekonomika je stabilizovaná, je nízká inflace. Firmy zahajují dlouhodobé investice. Ekonomika je připravena k růstu. Vlády sníží některé daně, aby politikové získali další voliče. Oživení poptávky po poklesu daní povzbudí firmy k další výrobě a k investicím. Následuje viditelné oživení, růst zaměstnanosti, růst HDP a volby se přibližují v „opojné“ atmosféře hospodářského růstu. Po oslavě volebního vítězství mohou politikové (pokud se ekonomika vyvíjí podle očekávání) začít pracovat na novém cyklu. Na jeho „načasování“ a na provedení mají čtyři roky. Ještě, že politikové v demokratických státech nesmějí omezit svobodu slova a nemohou zakázat osvětu! Komentář k dalším pravděpodobným zdrojům cyklického kolísání – finanční krize z let 2008 - 2010 Než se aktéři na finančních trzích rozhodnou k nákupu cenných papírů, zpravidla se řídí „žebříčky“ rizika investování. Tyto informace publikují a aktualizují ratingové agentury. Ratingové agentury své hlavní příjmy zajišťují službami pro banky. Na objednávku prověřují rizikovost zájemců o úvěr. Příjmy ratingových agentur proto závisejí na velkorysosti bank. Banky ve vyspělých zemích neměly v létech 2008 - 2010 dobrou pověst. Média uváděla, že krizi způsobila nenasytnost a chamtivost bankéřů, kteří v soutěži o nejzávratnější příjmy zanedbali rizika některých finančních operací. Ignorovali vznik a nárůst počtu „toxických úvěrů“ a jiných „toxických aktiv“. Což byly půjčky klientům, kteří nebyli solventní. A banky to ignorovaly. Část viny na této situaci nesly též ratingové agentury. Měly včas rozpoznat defekty na trzích s hypotékami. Měly upozornit na „promíchávání“ špatných úvěrů s úvěry méně rizikovými. Protože příjmy ratingových agentur závisejí na bankách, agentury vznik defektů na hypotéčních trzích zamlčely. Jak může vypadat defekt na hypotéčním trhu? Dejme tomu, že mladí irští manželé si koupili rodinný dům. Protože oba mají nadprůměrné příjmy, podepsali při nákupu „vydatnou“ hypotéční půjčku. Počítali s tím, že kdyby je postihly nešťastné okolnosti a oni nebyli schopni hypotéku splácet, dům jednoduše prodají a dluhu se zbaví. Mladí manželé nejsou odborníci. Nevšimnou si, že ceny domů a nemovitostí stoupají už 10 až 15 let. Netuší, že aktuální ceny nemovitostí jsou „nafouknuté“. Nevědí, že vysoké ceny způsobila „bublina“ na hypotéčním trhu. Předpokládají, že jejich nemovitost má uváděnou cenu. Při svých příjmech si navíc půjčí na nábytek, na auto, na tepelné čerpadlo, na ekologické a úsporné topení atd. Když „bublina“ na hypotéčním trhu praskne, ceny nemovitostí klesnou na polovinu a ještě níže. Manželé zděšeně zjistí, že přišli o většinu majetku. Prodejem domu za polovinu ceny celkový dluh neuhradí. V nečekané situaci však nové domy ani za polovinu ceny nikdo nechce kupovat. Navíc mladí manželé nedokáží splácet ani své další úvěry. O defektech na hypotéčním trhu mlčí odborníci v ratingových agenturách, kteří pracují pro chamtivé banky. O těchto defektech mlčí „developeři“, protože na „nafouknutých“ cenách nemovitostí a na půjčkách vydělávají i oni. O defektech na hypotéčních trzích nehovoří ani politikové, protože dokud ekonomika roste, doufají, že v příštích volbách opět zvítězí. Rozumný a obezřetný občan proto, zejména když ví, že nejen jemu, ale i ekonomice se daří relativně dlouho (viz biblických sedm tučných a sedm hubených let), je zejména při nákupech statků s dlouhou lhůtou spotřeby velmi ostražitý.
5
