HORSKÉ SLUNCE TURISTICKÁ PRAMIČKA EL.SEKAČKA NA TRÁVU - ZAŘÍZENÍ NA ČERPÁNÍ NAFTY MOTOROVÝ ČLUN NIKÉ" STEREOKRESLO VČELÁRSKA VÁHA KONZERVOVANIE

HORSKÉ SLUNCE • T U R I S T I C K Á PRAMIČKA • EL.SEKAČKA NA TRÁVU - ZAŘÍZENÍ NA ČERPÁNÍ NAFTY • MOTOROVÝ ČLUN „ N I K É " • STEREOKRESLO • VČELÁRSKA VÁHA • KONZERVOVANIE LIATINY • LIS Z HYDRAULICKÉHO ZVEDÁKU • ŠTARTOVACIA KĽUKA • ŠRAFOVACÍ PŘÍPRAVEK • REZAČKA NA OBKLADAČKY

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH: 1. PRO S P O R T Turistická pramička 2 M o t o r o v ý člun „ N I K É " . . . . 4 Skrinka na PB varič 11 Skládací police d o stanu . . . 1 4 2. NA C H A T U Elektrická sekačka n a trávu . . 1 5 Automatický lapač dažďovej vody 18 Míchací buben 18 Pomôcka na vymurovanie rohov 20 Mycí kout do chaty a přívěsu . 21 3. DO B Y T U Zařízeni pro čerpáni nafty . . 2 2 Udělejte s i chlupatinu . . . . 2 5 Držák na časopisy 25 Levné horské slunce 26 Ako stavať priečky v b y t e . . . 28 Vylepšeni splachovača W C . . 29 4. PRO K O N Í Č K Y Stereokreslo 31 Elastická sluneční clona . . . 3 5 Konzervovanie liatiny . . . . 36 A k o s a preparujú vtáky . . . . 3 8

Včelárska váha 41 Pravítka n a střihy . . . . . . 4 1 5. PRO A U T O - M O T O Štartovacia kľuka na zimu . . 42 Zámek palivové nádrže . . . . 4 5 Signalizace sytiče a vika kufru 45 Držiak hmloviek 46 Odkládací schránky 46 Svieti brzdové svetlo? . . . . 4 7 Seřizování předstihu u Trabanta 48 6. S T R O J E A N Á S T R O J E Špeciálne skrutkovače . . . . 5 0 Lis z hydraulického zvedáku . 52 Smirkovací kotouč 52 Ako vŕtať šikmé otvory . . . . 5 4 Popisovanie kovových súčiastok 55 Technické pero levně a rýchle 55 Držák uhlíků k pájeni na t v r d o . 56 Úsporné zapojení elektr. páječky 57 Přístroj na řezání obkládaček . 58 šrafovací přípravek 61 Vylepšení hoblíku 62 Výsledky IV. kutilské soutěže . 64

PRO SPORT Turistická pramička Pramička pro šestičlennou posádku s kotrčníkem je stabilní, což znamená bezpečnou plavbu, má dostatečnou rezervu výtlaku i pro těžkou bagáž, není choulostivá na hrubší zacházení při přepravě ani při vlastní plavbě po mělkých a kamenitých řekách. Váží asi 150 kg, takže šest nosič j ji přenese přes jezy a mělčiny, ale nijak jí neublíží, táhne-li se po zemi. Nejdříve je třeba získat vhodné dřevo. Není to snadné, protože potřebujeme dvě bortová coulová prkna o šířce asi 45 cm a délce 600 cm. Není-li možno opatřit na borty prkna uvedené šířky, musíme si vypomoci slepením dvou užších. Přitom volíme spáru tak, aby vyšla nad čáru ponoru (na obrázku tvaru boku vyznačeno přerušovanou čarou). Ostatní materiál není tak rozměrově výjimečný, spíše klademe důraz na jakost, aby v prknech na dno nebyly suky a jiné vady. Prkna na dno mohou být 22 až 25 cm široká a mají být aspoň na jedné straně ohoblovaná. Jde pochopitelně o dřevo měkké — smrk, borovice ap. Příprava dilců Nejprve si narýsujeme tvar jednoho boku na široké prkno. Pokud se nám nepodařilo toto prkno opatřit v šířce 430 —450 mm, je třeba si je zhotovit ze dvou užších slepením. Nejlepší spojení jena drážku, nebo vloženým perem z hliníkov.ého pásku. Spojený bok vyztužíme nejméně třemi svlaky. Na prkno tužkou nakreslíme tvar boku; jako pravítka na křivku lze použít dřevěnou laf bez suků, která se sama přirozeně ohne do oblouku. Tvar ořízneme s ponecháním malého přídavku na pozdější ohoblování. Druhý bok orýsujeme dle prvého. Latě uhladíme, vnější hrany srazíme hoblíkem a nařežeme prahy a čela. Lavice zatím nepřipravujeme^ nařežeme je až dle konečné šířky pramičky. Podobně vyčkáme i s výrobou podlážek. Sestaveni Začínáme dnem. spoiích očistíme a zda k sobě dobře dřeva necháváme

2

Dnová prkna na překontrolujeme, lícují. U suchého spáru asi 3 až

5 mm; ve vodě dřevo nabývá na šířce a spáry se utěsní samy. Kdybychom toto opomenuli, dnová prkna se vybortí a deformují se. Prkna uložíme tak, aby širší byla na krajích. Potom opět narýsujeme tužkou půdorysný tvar a dřevo odřízneme. Zde je třeba pamatovat na sešikmení řezu a to v úhlu sklonu budoucích boků. K narýsování křivky opět použijeme vybranou dřevěnou lať a při rýsování druhé poloviny tvar přesně okopírujeme. Po ořezání dnová prkna spojíme prahy. Začínáme u středního. Vyměříme jeho umístění, přiložíme, zajistíme stužidly a vrtáme otvor pro vrut. Správně se má vrtat jedním vrtákem menšího průměru pro závitovou část a větším jen část otvoru nahoře pro dřík vrutu, kde není závit. Hvězdičkou se potom dokončí zahloubení pro hlavu vrutu. Po přišroubování středního prahu přiložíme a připevníme další prahy směrem k oběma koncům. Prahy mají rovněž sešikmení v úhlu boků. Pozor, abychom sklon neotočili! Na takto sestavené dno vyměříme a ořiložíme položebra. Jejich vnější ramena jsou opět ve sklonu boku, tedy i ve sklonu seříznutého dna a pražců. Abychom mohli připevňovat položebra, je třeba dno zvednout na podložku do výšky aspoň půl metru. Poslouží dvě kozy, trámky přes sudy, případně přes dvě vedle ležící pramičky. Položebra připevníme vratovými šrouby. Nejprve si položebro správně vyměříme a přichytíme stužidlem, potom vyvrtáme otvor o 0 6 až 6,2 mm. Šrouby narážíme do otvorů zespodu, hlava svým čtyřhranem je tedy ve dřevě, matice s podložkou na kovu. Před dotažením matice omotáme kolem dříku šroubu u hlavy trochu koudele; zlepšíme tak nepropustnost vody šroubovými otvory. Po upevnění všech položeber na obou stranách si překontrolujeme sklony a případně upravíme hoblíkem. Potom dno otočíme, abychom snadněji nasazovali boky. Dno opět položíme na kozy, bedničky a pod. Jistě se nám nepodaří hned při prvním přisazení boku dosáhnout nejsprávnějšího lícování. Nutno tedy pozorně prohlížet spojení a něk-

du opwivit křivku hoblíkům, neboť bok se ohne v plynulém oblouku. Po dosažení uspokojivého přilícování bok přichytíme stužidly a opět od středu připevňujeme jednak k.žebru vratovými šrouby a dále vruty dl. 70 mm ke dnu. Při ohýbání boku si usnadníme práci přivázáním konce boku provazem a přitahováním na způsob napínání rámové truhlářské pily. Obdobně postupujeme při nasazování, lícování a připevnění druhého boku. Když máme oba boky definitivně přichycené, vestavujeme na konce prkna dna mezi boky čela. Zde máme obvykle tvrdé dřevo (dub) a to je nutno opracovat do správného tvaru. Prkna dna potom přitahujeme k prahu, to znamená, že závitová část vrutů je v dubovém dřevě. Při práci s vruty si zásadně pamatujeme, že vhodnou volbou vrtáku na předvrtání, nanesením oleje či mýdla na vrut a použitím správného šroubováku, nejlépe v kolovrátku, si práci usnadníme. Vždy přitahujeme slabší dřevo k silnějšímu či tvrdšímu, ne opačně! Dokončováni Trup doplníme latěmi a ostatním vybavením. Máme-li pramičku uloženou dnem vzhůru, přichytíme nejdříve boční oděrky 5 0 x 2 5 mm. Tyto latě sledují křivku boků, proto je nejdříve přilícujeme a přichytíme stužidly. Možno jak lepit, tak i přichytit zvenčí vruty. Hrany srazíme hoblíkem a skelným papírem ohladíme, protože se jich často budeme dotýkat. Na dno upevníme dnové latě. Při pokládání boků jsme dbali, aby spodní část boků přečnívala plochu dna aspoň o 2 cm; tento přesah je jistou ochranou dna. Další ochranou jsou latě; při tažení po zemi právě tyto latě zabraňují poškození dna lodi. Dnové latě připevníme vruty z obou stran. Nyní máme všechny vnější přípravy dokončeny. Otočíme loď a pokračujeme zevnitř. Můžeme začít vyměřením dílů podlážek. Prkna na podlážku důkladně očistíme skelným papírem — chodí se po nich bosýma nohama. Podlážka se nedotýká dna, nýbrž svými prkny leží na prazích a proti posunu je zajištěna svlaky. Každý díl podlážky vyplňuje část dna mezi prahy; celkem jsou čtyři díly, protože na koncové části pramičky se podlážky nepoužívají. Mezery mezi prkny podlážky se ponechávají asi 1 cm,

TVAR BOKU

3

prkna se pokládají podélně. Boční prkna podlážky orýsujeme a ořízneme, případně ohoblujeme dle tvaru boků. Vruty se zde mají vsazovat zespodu, ale pozor, aby jejich hroty nevyčnívaly. Díly podlážky se mají volně vkládat i vyjímat. Nakonec uchytíme latě na přenášení, tak zvané latě úchopné. Zde musíme použít dlouhých vrutů, aby spoj vydržel. Pod tyto latě ještě vložíme tři sedačky a pevně je přišroubujeme. Pramička se nejednou přenáší i uchopením za sedačky, proto ani zde nešetříme počtem vrutů. Prkna sedaček na hranách srazíme skelným papírem. Pak na zádi na pravé straně čela vyvrtáme otvor pro navlečení havlenky, tedy asi 0 12 mm. Havlenku nám vyrobí zámečník i se závitem; v otvoru, kam ji nasadíme, se má volně otáčet. Do havlenky se vkládá kormidlo čili kotrč. Tvar kotrče i havlenky je uveden v nákresech. Na předním i zadním čele připevníme držáček či kruh na uvázání pramičky ke břehu či pro případ koníčkování. Výbavu doplníme řetězem a visacím zámkem. Na palubě by neměla chybět ani vylévačka, kterou vyrobíme ze dřeva podle výkresu. Než pramičku spustíme poprvé na vodu, je třeba ji nakonzervovat. Impregnací se životnost dřeva prodlouží nejméně na dvojnásobek. Možno ji namořit vhodným mořidlem, ale i natřít olejem či jiným

Rozpiska materiálu

konzervačním mastným materiálem. Lak či nátěr se obvykle neužívá, protože se při provozu rychle otírá. V každém případě je třeba barvou chránit všechny kovové části. Vhodný je základní nátěr suříkovou barvou a vrchní aspoň dvojitě fermežovou barvou. Spáry a praskliny ve dřevě utěsníme máčenou koudelí; utočíme z ní provázky, které namačkáme do špár. Pramičku, dokončenou ve dřevě, ještě znovu prohlédneme, srazíme všechny zapomenuté hrany, aby dřevo nikde netvořilo ani tupé ostří (nevěřili byste, jak se člověk může

o hranu i měkkého dřeva poranit!) a vše důkladně očistíme skelným papírem. Prohlédneme, zda některý z vrutů není třeba dotáhnout; nejednou se při převracení lodě uvolní. Suky opravíme tak, že je vyvrtáme a do otvorů vrazíme kulatý špalík napuštěný v lepidle či barvě. Po spuštění na vodu necháme loď zatáhnout. Přitom ponecháme vniklou vodu vevnitř, aby vlhko na dřevo působilo z obou stran. Stavba pramičky trvá kolektivu jedné posádky (5 až 7 lidí) 25 až 40 hodin. ALEXANDR STUCHLÍK

Motorový člun „NIKÉ" ,,NIKE" je sportovní motorový člun středních rozměrů vhodný pro vodní lyžování a víkendové cesty po iekách a piehiadnich lezeioch. Člun je konstruován speciálně pro vestavěný motor Wartburg. Po patřičné úpravě lože motoru a případném zesílení náhonu lze použít i jiného motoru s výkonem do 75 koní. Pro silnější motor je nutné zesílit kostru a pohon. Dolní hranice výkonu použitého motoru je 25 koní. Tento výkon ještě zajistí plavbu v režimu klouzání, kterému odpovídá i tvar tělesa; pro vodní lyžování však již nestačí. Po úpravě zrcadla a zadní části člunu lze použít i přívěsný motor. Pro lepší představu uvádím výkon, respektive rychlost člunu, zatíženého jednou osobou: Použijeme-li motor Wartburg 900, dosáhneme rychlosti 48 km/h, u motoru Wartburg 1000 rychlosti 54 km/h a u motoru Wartburg 1000-353-1 58 km/h (rozměr vrtule 220x260).

4

Technická data

Člun lze stavět i ve zmenšeném provedení; rozdíl je patrný jednak z porovnání technických dat a jednak z rozměrové tabulky žeber, kterou uvádíme pro obě provedení. Při správné volbě vrtule není nutné montovat převodovou skříň s převodem do pomalá; nehledě na náročnost a pracnost řešení se zvyšuje hlučnost uvnitř člunu i jeho váha.

Tvar člunu vychází z jednoduchých rovinných ploch a odpovídá tak současnému tvarovému řešení motorových člunů ve světě. Při zachování vysoké estetické úrovně je amatérská stavba poměrně snadná. Vhodný poměr šířky k délce a váhy k výkonu, odtrhovací klíny — jsou zárukou dobrého klouzání. Boky člunu jsou v celé délce otevřené, což zvětšuje užitečný

Obr. 1. Celková sestava. Tvar člunu je rozměrově kreslen bez obšívky a deflektorových lati

prostor a zvyšuje suchosť člunu ve vlnách. Zrcadlo má standardní sklon. Boční i dnové díly žeber jsou přímkové, takže deskové obšívky se pokládají snadno. Klenutí přední paluby má tvar hyperboly, zadní paluba je rovná. Tvar přední paluby

může být bud klasický nebo s přesazením a „ r o v n o u " špičkou. Uvnitř člunu jsou čtyři pohodlná místa k sezení a dostatek prostoru pro umístění vodních lyží a ostatní potřebné výbavy. Přední okno je pevné, zasazené

do profilové gumy a připevněné do hliníkových držáků. Ovládání a přístroje jsou umístěny na panelu uprostřed přístrojové desky. V prostoru za zadními sedadly je nádrž na palivo, baterie, přihrádka na nářadí a náhradní díly. Zbývá dost místa

5

Obr. t. Podélné a příčné řezy tělesem člunu. (Kradeno bez motoru, náhonu, kormidla a závěsu pro vodni lyže)

6

Obr. 3. Obrysy žeber a montážni rám (heiink)

7

8

pro uložení vyvažovačích lan, kotvy a krycí plachty. Na zádi člunu je vyjímatelný závěs pro vlečení vodních lyží. Mezi vnějšími boky a vnitřním obložením jsou umístěny vztlakové bloky z pěnového polystyrenu, které zaručují nepotopitelnost a při naplnění člunu vodou poskytují navíc vztlak nejméně 40 kp. Stavba motorového člunu je náročná, vyžaduje trpělivost a jistou řemeslnou zručnost. Při práci vystačíme s běžným ručním nářadím a elektrickou ruční vrtačkou do 0 8,4 mm. Dobrým pomocníkem je kotoučová elektrická pilka 0 200 mm. Mnohdy je nutná 1 schopnost improvizovat, jako například v případě uložení hnacího hřídele lodního šroubu. Existuie totiž více dobrých způsobů. Použití toho kterého z nich závisí od individuálních možností stavitelů a od dosažitelnosti jednotlivých druhů odlitků, spojek a kloubů. Zařazení dalších náhonů by překročilo rámec tohoto návodu. Uvedenýtvarčlunu neměňte! Byl pečlivě zvážen, vyzkoušen a má tedy své opodstatnění. Co je však důležité, je pečlivé zpracování. Jen dokonale postavená loď vás bude těšit a bude spolehlivě sloužit. Popis stavby člunu i výkresová dokumentace jsou rozděleny do těchto podsestav: I — Těleso člunu II — Kormidlo III — Vlečná tyč IV — Chlazení motoru, výfuk V — Uložení motoru VI — Náhon vrtule VII — Řízení Vlil — Elektroinstalace, osvětlení lodi, přístrojová deska POSTUP PRÁCE Těleso člunu Začneme s výrobou žeber. Na výrobu žeber a hlavních podélníků volíme dřevo tvrdé — dub nebo jasan — nejlepší jakosti, bez suků a okrajových měkkých vrstev. Musíme počítat s asi 50 % prořezem. Celkem budeme potřebovat 0,3 m 3 tvrdého dřeva běžných obchodních rozměrů a 0,2 m 3 měkkého dřeva (smrku). Rozměry dřevěných částí uvedené v rozpisce jsou konečné (po ohoblování). Neseženeme-li dostatečně dlouhé podélné latě, nastavíme je šikmým seříznutím (jehož délka odpovídá 5 až 10 násobku tloušťky) a slepením s dalším kusem. Na podélné lati může být pouze jeden lepený spoj. Dbáme, aby jednotlivé spoje neležely v jedné rovině. Polovina obrysu žeber je nakreslena na obr. 3 a základní rozměry jsou uvedeny v tab. 1. Na

9

Pohled na záď a přiď lodi během stavby. Z obrázku je patrná náročnost práce

kladívkový papír nakreslíme osu žeber, základní čáru a základní čtvercovou síť (1 čtverec = 5 cm). Podle obr. 3 a t a b . 1 pak přeneseme na papír jednotlivé vrcholy pravé poloviny žeber a zrcadlově tytéž vrcholy na levou půlku. Spojením jednotlivých bodů dostaneme obrysy celého žebra. Pro přehlednost kreslíme obrysy žeber několika barvami. Papír položíme na desku rozměrů asi 1650x700 mm. Podle obr. 4 na papíře přímo skládáme jednotlivé díly každého žebra přesně podle obrysu, přitáhneme je truhlářskými svěrkami k desce, svrtáme a pak slepíme lepidlem Umacol B. Tím je zaručeno, že tvar žeber bude odpovídat- výkresu. Žebra děláme bez přídavku na opracování. Ten je .— hlavně u žeber Á a B — dán polohou žebra při montáži kostry vůči polohovým čarám. Zářezy pro latě provedeme jen s vůlí pro lepidlo (případně užší) a lat pak dolícujeme do zářezu. Hloubku zářezu volíme tak, aby vznikal jen nejnutnější přídavek na opracování latí. Největší bude u předních žeber, zatímco v rovných částech nemusí být žádný. Zářezy v žebrech A až C dokončíme až při vsazování latí. Podle obr. 4 zhotovíme kýl s předním vazem. Přední vaz můžeme vyrobit i z plného materiálu slepením ze tří částí. Podle obr. 3 si připravíme montážní rám (helink), který umístíme na dně rovné dřevěné kozy, vysoké asi 60 cm. Zkontrolujeme jejich vzájemnou rovinnost. Na žebra připevníme šrouby M6 * 40 pomocné smrkové latě (obr. 3), na které pak uložíme žebra výřezem pro kýl vzhůru. (Latě svrtáme zase společně s žebry na výkresu žeber, aby byla zaručena vodorovná rovina a stejná výška.) Osu žebra vyznačíme na latích a podle rysek pak pomocí nitě vyrovnáme žebra na montážním rámu. Při rozmisťování žeber musíme dát pozor na to, že boční díly žeber D až L klademe od

10

polohových čar vzad a žebra A až C vpřed. Vzdálenosti mezi žebry pečlivě rozměříme a žebra zajistíme z obou stran špalíky. Zadní čelo (žebro L) připevníme přímo přišroubováním k pomocným patkám rámu se sklonem 1 1 " Nyní započneme s vlastní montáží kostry. Nalícujeme kýl, outorové, bortové, dnové a boční latě. Nasucho je všechny přišroubujeme mosaznými vruty. Sestavenou kostru Rozpiska materiálu

pečlivě zkontrolujeme přikládáním kontrolní rovné latě. Teprve pak začneme lepit. Kostru otočíme i s helinkem, položíme ji na kozy, nalícujeme a vlepíme zbylé palubní latě. Opět vše překontrolujeme a začneme se zahoblováním do rovin žeber i latí. Sklony vazu a kýlu upravíme. V místě uložení kozlíku neděláme na kýlu úkosy. Rovina této plošky musí být rovnoběžná s plochou na vnitřní části kýlu, na

kterém bude připevněna ucpávka. Během práce stále křížově kontrolujeme rovinnost dosedacích ploch pro obšívku. Překližka musí dosednout plynule na všechny latě a v celé jejich šíři. Objeví-li se někde na kostře propadlina, vyplníme ji vlepením příslušné tloušťky materiálu. Materiál opracováváme opatrně, abychom kostru příliš nezeslabili. Od preciznosti práce při opracovávání závisí hladkost a pěkný tvar člunu. Vruty zapustíme hluboko, aby nepřekážely při dokončovacích pracech. Při lepení jednotlivých částí pracujeme pokud možno v místnosti alespoň 1 5 °C teplé. Lepidlo rozděláváme jen v takovém množství, které stačíme zpracovat do 20 minut. Připravujeme ho do skleniček shodného obsahu (od hořčice, džemu apod.). Vypočteme objem a zhotovíme si stupnici, podle které přidáváme příslušné množství tužidla. Na každou další dávku lepidla použijeme čistou sklenici. Lepidlo rozmícháváme a nabíráme plochým dřívkem. Návod na zhotovení dalších částí, tj. podsestav II až Vlil, otiskneme v dalším čísle sborníku. PETR VÁVRA

A"

**••"»••

Skrinka na PB varič Aj počas dovolenky treba jesť. Pretože dovolenku každoročne trávime pod stanom, vo voľnej prírode, varíme na plynovom variči Mevar Camp typ 21 60. Varič nám vyhovuje, ale vietor, ktorý sa nevhodne pohráva s plameňom, prinútil manželku k stávke. Stávka zasa mňa prinútila porozmýšľať na danú tému. Výsledkom je zátišie pre uvedený varič, ktoré sa skladá z ramienka 1, spodného nosného plechu 2, dvoch bočníc 3 a zadného plechu 4. Postup práce Na pozinkovaný oceľový, prípadne hliníkový plech narysujeme

rozvinutý plášť jednotlivých dielcov. Ručnými klampiarskymi nožnicami vystrihneme obrys, odstrihneme rohy, ktoré by sa po ohnutí o 90 C prekrývali a podľa výkresu zostrihneme uhly na ohybových plochách Vložíme plášť medzi čeľuste klampiarskej ohýbačky a vyznačenú rysku. Urobíme maximálny možný ohyb až na prítlačnú čeľusť. Potom prítlačnú čeľusť uvoľníme a do ohybu vložíme pásik plechu 1 mm hrubého. Opätovným vložením ohybu medzi pevnú a prítlačnú čeľusť ohyb dôkladne stlačíme a takto skalibrujeme. Pásik plechu necháme v labyrinte, aby sme ho pri ďalšom ohybe nezdeformovali. Takto postu-

pujeme pri ohýbaní všetkých labyrintov. Na výkresoch je nakreslená len pravá bočnica; ľavá bočnica má ohyby a labyrinty zrkadlovo obrátené. Po ohnutí lemov na hornej hrane bočníc a zadného plechu jemným pilníčkom zaoblíme ostré hrany a ohyby, aby sme sa pri používaní neporanili a z labyrintov vysunieme pásiky plechu

11

ROZVINUTÝ TVAR

203,4

12

PRAVÁ BOČNICA

13

Z hrubšieho pozinkovaného plechu vyrobíme ramienka 1, ktoré sú priskrutkované spodnými maticami na závitovom telese horáka 6 k nosníku horáka. Na horné ohyby ramienok nasunieme spodný nosný plech, ktorý po zvŕtaní spojíme s ramienkami štyrmi skrutkami 5, pružnými podložkami a maticami M4. Použil som prístrojové skrutky s vrúbkovanou hlavičkou, čo mi umožňuje demontáž bez použitia náradia (kľúčov). Zátišie vytvoríme tým, že nasunieme labyrintové ohyby bočníc do ohybov zadného plechu a potom všetko spodnou neolemovanou

Rozpiska materiálu Čís.

Súčiastka

ks

Materiál

1 2 3 4 5

Ramienko Spodný nosný plech Bočnica Zadný plech Skrutky s valcovou alebo šesťhrannou hlavou s maticami

2 1 2 1

pozinkovaný pozinkovaný pozinkovaný pozinkovaný

4

oceľ

časťou vsunieme do labyrintu spodného nosného plechu. Spodný nosný plech necháme trvale na variči, demontujeme iba zadný plech a bočnice.

Rozmer [mm] plech plech plech plech

1,5x80x100 0,8x237x566 0,8x199x231 0,8x199x539 M4X10

Pre iný typ propánbutánového variča treba zmeniť tvar spodného nosného plechu. JAN ONDRUŠ

Skládací police do stanu Trávíme-li dovolenou pod stanem, velmi rychle zjistíme, že největší potíž bývá s uložením potravin, nádobí a jiných drobností, pro které saháme několikrát denně. Osvědčila se mi skládací police, kterou lze velmi jednoduše vyrobit z několika ocelových trubek nebo tyček a několika odřezků umakartu (nebo jiného podobného materiálu). Práce není náročná a vyžádá si nanejvýš jedno odpoledne. Postup práce Z trubky 0 1 0 x 1 zhotovíme nohy police. Jediné, na čem při práci záleží, je přesné rozměření a vyvrtání otvorů pro příčky, aby se regálek lehce a dobře skládal. Potom zhotovíme tyčky na přihrádky. Tyčky musí být stejně dlouhé; pokud použijeme trubky 0 6 x 2 , vyřežeme do otvoru přiměřený závit a použijeme-li plný materiál, vyvrtáme do obou konců otvor a vyřízneme závit, nebo konec tyček osadíme na soustruhu a opět vyřízneme závit. Z umakartu, novoduru, sololitu apod. nařežeme stejně veliké přihrádky. Přihrádky jsou s tyčkami spojeny hliníkovými nebo ocelovými plíšky a nýtky do kůže nebo hliníkovými nýtky. Počet přihrádek je libovolný, stejně jako celkové rozměry police, které se

Detail uchyceni přihrádek; vlevo pomoci trubek, vpravo pomoci kulatiny (1 —přihrádka; 2 —objímka; 3 — tyčka; 4 — noha)

14

řídí velikostí stanu. V rozložené poloze polici zajistíme svářecím drátem 0 3 mm, na jehož obou koncích zakroutíme očka pro šroubky M4, které se zašroubují do noh. VLADIMÍR PITRO

NA CHATU Elektrická sekačka na trávu Hezky zastřižený trávník je vizitkou zahradníka. A nejde jen o stránku estetickou. Přerostlý trávník je totiž zdrojem mnoha druhů plevele, který se pravidelně vysemeňuje nejen zpět do trávy, ale i do okolních záhonů. Kromě toho časté sekání trávy odstraňuje problém „kam s ní", protože krátké kousky není nutno odklízet — naopak trávníku prospívají. Proto se travní sekačka, ať už s benzínovým nebo elektrickým pohonem, stává samozřejmou součástí zahradnické výstroje a ve vyspělých průmyslových zemích je jich na trhu velký výběr. U nás jsou zatím k dostání dva typy: Švédská Husquarna v Tuzexu a náš výrobek, vyráběný podle francouzské licence. Obě tyto sekačky mají pohon benzínovým motorem, což znamená, že jsou hodně „slyšet a cítit". Naproti tomu sekačky s elektrickým pohonem musí za sebou tahat kabel, což poněkud ztěžuje manipulaci a omezuje akční rádius (do 500 m 2 ). Kromě toho bývá u elektrické sekačky nebezpečí, že při neopatrné práci můžeme přeseknout nebo jinak poškodit přívodní kabel a inkasovat při náhodném doteku příslušný počet voltů; to na mokré trávě někdy stačí i na cestu do krematoria. Popisovaná konstrukce má proti jiným amatérským konstrukcím tři hlavní výhody: 1. Žací lišty jsou upevněny otočně na čepech a v pracovní poloze je drží odstředivá síla daná hmotou lišt a otáčkami motoru. V případě, že se dostane do pracovního prostoru kámen, není vymrštěn velkou rychlostí ven, protože lišty se na čepu pootočí. Tento jev také oceníme, když se nám náhodou dostane pod sekačku přívodní kabel. 2. Je vhodná pro zahrádky s členitým terénem osázeným keři a stromky. Manipulace se strojem na dvou kolech je snadná, žací lišta dosahuje takřka až k obvodu, takže je možné vysekat trávu na jinak nepřístupných místech. Nakláněním sekačky v obou směrech také snadno překonáváme výstupky i prolákliny terénu, aniž žací lišta „hobluje zem". Výšku sekané trávy můžeme sice nastavit přišroubováním koleček do jednoho ze tří otvorů (ve vodorovné poloze sekačky je nejmenší žací výška asi 5 cm), ale nakláněním sekačky lze výšku libovolně měnit podle momentální potřeby a terénu. Vybrání v obvodovém plechu zajišťuje snadný přístup trávy k žací liště. Proto ostří žací lišty musí být v úrovni vybrání, jak je patrno ze sestavy. 3. Výroba sekačky je jednoduchá, dostupná zájemcům i s málo vybavenou dílnou. Máme-li doma motor, cena celé sekačky nepřesáhne Kčs 200,—.

min a výkon od 1 50 W do 400 W. Ideální je přírubový motor, který k desce připevníme přímo, bez distančních sloupků. Komutátorové motory, používané např. ve vysavačích, se pro tento účel nehodí, protože vyžadují intenzívní ventilaci. Při použití třífázového motoru je třeba dbát na odpovídající přívodní kabel a správné uzemnení. Na hřídel motoru narazíme unášecí talíř 8. Proti otočení a axiálnímu posouvání je zajištěn dvěma šrouby 10 odpovídajícími průměrem drážce pro pero. Žací lištu 9 přišroubujeme k unášecímu talíři šroubem 22. Pro dobrou funkci sekačky je důležité, aby se lišty volně otáčely na osazených šroubech. Ostří žací lišty je na skoseném konci a náběhové straně. Pro zlepšení odvodu trávy je možné na konec zadní strany lišty nanýtovat úhelníček 1 0 x 1 0 cm, dlouhý 5 až 8 cm. Kolečka koupíme v prodejně Domácích potřeb (1 kus stojí asi 3 0 , — Kčs). Kolečka 5 nejsou přišroubována v ose desky, ale o 2 až 3 cm zpět k držadlu. Tím je sekačka přibližně vyvážená. Na hřídeli kolečka 6 uděláme větší vůli jak radiální, tak axiální, aby se kolečko nezadíraio. Výztuha plechu 15 je z novoduru nebo jiného izolačního materiálu. Šroub M8 16 do výztuhy našroubujeme a zalepíme — slouží k přitažení držadla 18. Držadlo svaříme z ocelové tenkostenné trubky, kterou zploštíme v místě, kde je držadlo přišroubováno na základní desku a ohneme do polohy, která nejlépe vyhovuje při práci. Proto neuvádím ani

Rozpiska materiálu

Postup práce Všechny díly jsou přišroubovány k základní desce 1. Deska je z izolačního materiálu, nejlépe z texgumoidu, novoduru ap. 10 až 15 mm tlustého. Obvodový plech k desce přišroubujeme dvaceti šroubky 14 a přilepíme. V ose desky je otvor pro hřídel elektromotoru. M o t o r připevníme čtyřmi sloupky 12, které dotáhneme z jedné strany stahovacími šrouby motoru a z druhé šrouby 1 1 . S výhodou lze použít motor z vyřazené pračky nebo odstředivky, který má 2800 ot/

15

16

ostatní rozměry, které si každý přizpůsobí. Tvar je patrný z obrázku. Na rukojetě nasadíme držadla z bicyklu. Kryt motoru upravíme z kbelíku z umělé hmoty, jehož velikost je dána rozměry motoru; mezi motorem a dnem musí zůstat mezera nejméně 5 cm pro vypínač 20. Z kbelíku odřízneme zpevněný okraj a úhelníky 13 jej přišroubujeme k základní desce. Elektrická instalace je jednoduchá a bezpečná. Průchodkou v krytu motoru přivedeme k vypínači třížilový kabel. Vypínačem je spínána fáze přívodního kabelu. Zemnicí vodič kabelu je spojen přímo s motorem (tedy ne přes vypínač!) a na druhém konci přívodního kabelu spojen s nulovým kolíkem zástrčky. Vypínač s motorem propojíme dostatečně dlouhým kabelem, aby se kryt snadno demontoval. Po odstranění krytu a vypilovaní obdélníkového otvoru přišroubujeme páčkový vypínač ke krytu motoru. Montáž dílů je patrná z obrázku. Všechny kovové součásti natřeme základní fermežovou barvou a celou sekačku přestříkáme vhodným lakem. Působivá je dvoubarevná úprava. Rohy a ostré hrany před nátěrem zatmelíme epoxidovým tmelem a zabrousíme. Bezpečnost práce Sekačka sama je konstruována podle mezinárodních, elektrotechnických norem a je plně bezpečná. Hlavním zdrojem nebezpečí je však kabel! Jeho izolace se může na ostrém kameni nebo na pohozeném nářadí poškodit, aniž by přitom došlo ke zkratu, který vyhodí pojistky. Stačí pak se takového místa dotknout a následkem může být i smrtelný úraz. Proto: 1. Před každým použitím prohlédněte pozorně kabel a odstraňte ze zahrady předměty, které by jej mohly poškodit. 2. Pracujte v gumových holinkách — pevná obuv ostatně chrání i před odlétnuvšími kaménky.

Takhle no! Děti k sekačce nepatři!

3. Při přehazování kabelu během sekání nesahejte na kabel holou rukou — použijte gumových rukavic, hole ap. 4. Děti zažeňte z míst, kde leží kabel a dospělé poučte, aby na kabel nešlapali a samozřejmě se ho ani nedotýkali. 5. Nenechte se sekačkou pracovat děti! 6. Po skončení práce ukliďte sekačku z dosahu nepovolaných. PAVEL DRÁB

Pílka na orezávanie konárov Ovocné stromy nemusíme vždy orezávať alebo presvetľovať pomocou vratkého rebríka. Väčšinu konárov a suchých vetiev na neprístupných miestach stromov môžeme dočiahnuť zo zeme pomocou upravenej záhradníckej píly. Kto je zručný a má starú oblúkovú pílu, môže si zhotoviť záhradnícku pílu aj sám. Potrebuje k tomu ešte dlhú drevenú tyč. Kovový list oblúkovej píly upneme šikmo do zveráka na potrebnú dĺžku a oceľovým sekáčom odsekneme. Reznú hranu listu opiľujeme jemným pilníkom. To bude horný koniec pílky. Do takto upraveného pilkového listu, ktorý má na jednej strane pôvodný otvor na upevnenie do oblúkového rámu, vyvŕtame ešte jeden otvor. Urobíme to tak, že miesto, kde má byť otvor, nahrejeme nad plynovým horákom a do pomaly ochladzujúceho sa listu vyvŕtame otvor podľa priemeru použitej skrutky. Ak sa nám ani pri nahriatí

oceľového listu nepodarí otvor vyvŕtať, môžeme otvor vyraziť valcovým priebojníkom, pričom pilkový list podložíme v mieste otvoru primerane veľkou maticou. V žiadnom prípade nesmieme použiť kužeľový priebojník, pretože pri prerážaní otvoru by nám list popraskal. Do drevenej tyče urobíme na jednom konci zárez potrebnej dĺžky a vložíme do neho upravený pilkový list. Označíme si miesta pre vyvŕta-

nie dvoch otvorov tak, aby zodpovedali otvocom v liste pílky. Po vyvŕtaní otvorov upevníme pilkový list v drevenej tyči dvoma skrutkami s maticami a podložkami. Pílku musíme pred použitím naostriť oceľovým pilníkom a upraviť správny rozvod zubov pomocou rozvodných klieští, aby sa nám pílka pri rezaní nevzpriečila. RUDOLF LISAČEK

17

Automatický lapač dažďovej vody Každý záhradkár pozná priaznivé účinky dažďovej vody, a preto sa usiluje zachytiť jej čo najviac. Na ten účel som zostrojil jednoduché zariadenie, ktoré nevyžaduje osobitnú obsluhu a spoľahľivo funguje už štyri roky. Celé zariadenie je napojené na zvislú odpadovú rúru dažďovej vody. V určitej výške, ktorá závisí od polohy nádoby na vodu, som v rúre vystrihol elipsovitý otvor, s dlhšou zvislou osou. Nad tento otvor som vnútri rúry pripevnil zberný lievik, na ktorom je nasadené snímateľné novodurové koleno. Presnú polohu lievika a kolena treba vyskúšať vzhľadom na vodorovnú rúru, ktorá odvádza vodu od zberného lievika do nádoby.

V nádobe je plavák, ktorý musí uniest celú vocioiovnu rúru. Jej dĺžka je daná vzdialenosťou odpadovej rúry od nádoby. Táto vodorovná rúra je zavesená na osi v zvislej rúre a druhým koncom, so zvislým kolenom, sa opiera o plavák. Pri prázdnej nádobe plavák dosadá na drevený rošt, a tým má voda dostatočný spád do nádoby. Pri postupnom plnení sa tento spád zmenšuje zvyšovaním konca vodorovnej rúry s kolenom až do polohy, kde nastane opačný spád a voda tečie pod novodurovým kolenom späť do odpadovej rúry. Na vypustenie nádoby možno použiť akýkoľvek výpustný ventil alebo dlhšiu gumovú rúrku, ktorá sa dá upevniť tak, že voda nevytéká.

Nádoba na vodu môže mať rôzny tvar a veľkosť a je postavená na vhodnom podstavci, ktorého výška je daná výškou krooiacich nádob.

Rozmery jednotlivých častí sú dané podmienkami a možnosťami. Vodorovná rúra by mala mať dĺžku 2 až 3 m. Kratšia rúra by mohla veľkým výkyvom plaváku spôsobiť poruchy, naopak, pri dlhšej by bol potrebný veľmi veľký plavák na úkor množstva napustenej vody. Na zhotovenie sú potrebné: 1. vhodná nádoba, 2. plavák (drevená doska s odľahčením z polystyrénu), 3. rúra 0 80 s kolenom, 4 . novodurové koleno ( 0 4 0 — 5 0 ) , 5. zberný lievik, 6. os (klinec 120), 7. drevené hranolčeky.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

Míchací buben Ať už sázíte strom, zakládáte záhon, potřebujete zlepšit použitou, vyčerpanou zem. Úkolu se zhostíte snadno s minimem práce pomocí popsaného bubnu. Obecně platí, že zem s větším obsahem jílu se zlepší smícháním s rašelinou a pískem, písčité půdě pomůžeme přidáním rašeliny a humusu. V konkrétním případě vám jistě každý zkušený zahrádkář rád poradí. Obvyklá metoda míšení země pomocí rýče, vidlí nebo hrábí může být skutečně namáhavou a pracnou, avšak výsledek vždy vynaloženému úsilí neodpovídá. Jednotlivé složky musí být důkladně promíchány a nejlepším způsobem jak to udělat je promíchání v bubnu. Otevřete víko, naházíte materiál

18

Na zimu všetko rozložím, vyčistím a otvor v zvislej rúre uzavriem. KAREL HOSNEDL

Rozpiska materiálu

19

a po zavření víka několikrát otočíte bubnem. Materiál se důkladně natřásá mezi hranatými stěnami a mnoha vystupujícími hřebíky. Je nejlépe omezit každou náplň asi tak na tři až čtyři lopaty, i když do bubnu se snadno vejde i více materiálu. Postup práce Nejprve vyrobíme z hranolků 1 a 2 rám, k němuž připojíme dolní podélníky 4, vzpěry 3 a vše spojíme v celek spojnicí 5. V místech připojení vzpěry k rámu je pomocí trubek a fitinků otočně uložen bufJen 20.

Buben zhotovíme z vodovzdorné překližky 20 mm tlusté. Doprostřed bubnu vložíme drtič 2 1 , který je stejně jako vnitřní stěny bubnu opatřen delšími hřebíky 22. Hřebíky musíme zatlouci do stěn ještě před tím, než buben sestavíme dohromady. Na styčné plochy naneseme lepidlo a pak jednotlivé stěny spojíme hřebíky 5 cm dlouhými. Na venkovní straně se překližky nemusí dotýkat, takže není nutné je řezat šikmo (det. C). Šikmo je třeba uříznout pouze konce překližek u horního otvoru (det. D), aby víko dobře lícovalo. Aby se víko při

otáčení bubnu neotvíralo, upevníme na špalíky tvrdého dřeva 23 křídlové uzávěry. Při montáži bubnu do rámu musíme pečlivě očistit závity trubky 14 od oleje a naneseme na ně trochu epoxidové pryskyřice; předejdeme tím jejich uvolňování. Způsob vložení bubnu do rámu i systém otáčení je jasně patrný z výkresu. Máme-li větší zahradu a buben bude nutné často přemisťovat, přiděláme k rámu kolečka. Podle časopisu POPULAR MECHANICS 4/73 upravila ING. GABRIELA KARASOVÁ

Pomôcka na vymurovanie rohov V súčasnosti je prakticky nevyhnutné stavať a opravoval dom alebo chatu svojpomocne. Z vlastnej skúsenosti viem, že každý laik má najväčšie obavy z vymurovania rohov. Pri stavbe domu som najskôr používal rôzne dosky, ktoré som sa usiloval vyvážiť. To nebolo vždy jednoduché a zväčša sa mi to ani nepodarilo. Zhotovil som si preto jednoduchú pomôcku zo zvyškov materiálu, s ktorou nie sú žiadne ťažkosti. Pri práci stačí pohľad, aby som zistil, či je všetko v poriadku.

Pomôcka sa skladá z uholníka 1, vyrobeného z plechu, ohnutého po dĺžke do pravého uhla, a vzpier 2. V hornej časti uholníka 1 je otvor, do ktorého zavaríme držiak olovnice 5. Na bokoch vyvŕtame dva otvory 0 8 mm na pripojenie vzpier 2. Vzpery sú z uholníkov a sú otočné Znitované s uholníkom 1. K vzperám a k uholníkom privaríme základové podložky 3 a 4; do podložky 3 vyvŕtame otvor 0 8 mm v takej istej vzdialenosti od hrany uholníka ako je otvor v držiaku olovnice.

1 — uholník; 2 -- vzpera; 3 — podložka; 4 — podložka; 5 — držiak olovnice; 6 — Olovnica; 7 -- hrot; 8 — lanko olovnice; 9 — nit so zapustenou hlavou

20

Spôsob použitia Pod základovú dosku uholníka 3 dáme trochu malty a dosku zaťažíme prvou rohovou tehlou. Uholník vyvážime p o m o c o u olovnice do zvislej polohy a požiadame pomocníka, aby ho pridržal. Potom maltou podmažeme základové dosky vzpier a zaťažíme ich tiež tehlami, ktoré už tvoria súčasť muriva. Skôr ako dáme prvú vrstvu tehál je konštrukcia natoľko pevná, že znesie značné napätie motúza, podľa ktorého murujeme. Po dostavaní celú konštrukciu ľahko uvoľníme klepnutím na základové dosky. FRANTIŠEK MACEK

Rozpiska materiálu

Mycí kout do chaty a přívěsu

V malém bytě, na chatě nebo v obytném vleku bývá často problém s umístěním mycího koutu. Řešení, jaké je použito ve spacích vozech,tu zpravidla nejde aplikovat a tak v praxi obvykle umývadlo ukrýváme někde pod lůžkem a při mytí je pokládáme na stolek či stoličku. Popsané řešení je estetičtější, hygieničtější a dá se dobře namontovat i na křídlo dveří. Získáme tak zároveň stolek slušné velikosti, na němž lze připravovat jídlo, psát pohlednice či nalévat slivovici — t o už záleží na dispozičním umístění dalšího zařízení.

Těsně pod delší zrcadlo 1 namontujeme lehký sklopný stolek 2 a pod něj do držáků 5 přenosné umyvadlo 3. Při používání stolek odklopíme nahoru a umyvadlo vytáhneme. Po použití umyvadlo zasuneme a priklopíme stolkem, který při odklopení zabraňoval postříkání zrcadla. Ojediněle, když překáží i zasunuté umyvadlo, je možné vytáhnout je z ramen 4, ramena zavřít a stolek přiklopit dolů. Postup práce Výsuvný rám 6 zhotovíme z ocelové tyče 0 8 mm (třeba ze starého

uzemnení, které je zinkované); tyč ohneme kolem špalku nebo řemenice a k ní přiletujeme nebo privaríme dvě trubky. Trubky musí mít průměr o něco větší než je průměr ramen 4. Ramena jsou také z ocelové tyče 0 8 mm. Držáky ramen 5 vyrobíme z ocelového nebo hliníkového plechu a upevníme na stěnu nebo dveře pomocí vrutů. V držácích se musí ramena lehce otáčet. Stolek můžeme zhotovit spojením dvou umakartových desek slepených drsnou stranou k sobě. FRANTIŠEK DEJMEK

21

DO BYTU Zařízení pro čerpání nafty Sériově vyráběná naftová kamna jsou opatřena nádrží, takže jsme nuceni naftu dolévat v místnosti, kde jsou kamna umístěna, zpravidla v místnosti obytné. Nalévání se neobejde bez nepříjemného zápachu a někdy i bez skvrn na koberci nebo parketách. Pro kutila není problémem přivést naftu do kamen „ropovodem" — potrubím z PVC, jaké slouží např. v motorech automobilů na přívod benzínu — z nádrže, umístěné ve vhodné prostoře. Často však není možno využít samospádu a pak musíme použít čerpadla. Popsané zařízení umožňuje čerpat naftu i na delší vzdálenost a větší výšku i z nádrže umístěné mimo dům. Zařízení sestává v podstatě ze čtyř částí: vnější (nádrž s čerpacím agregátem), ze zdroje proudu, ovlá\.dací skříňky a plovákové kombinace. Nádrž s čerpacím agregátem Nádrží je plechový sud o obsahu 200 I, zapuštěný ve vybetonované jímce v zemi. Jímku přikryjeme plechovým krytem. Sud 1 před použitím zbavíme rzi a natřeme ochranným nátěrem. Umístíme ho naležato, v mírně skloněné poloze. Vedle plnicího otvoru s uzávěrem vyřízneme další obdélníkový otvor s připájeným rámečkem 2. Do něj zapadá nosná deska 3, na níž připevníme zubové čerpadlo 4 s motorkem 5, plovák 6 s převodem 7 a potenciometrem 8 pro určování množství nafty v sudu. • Otvor, ohraničený rámečkem, musí být tak velký, aby jím prošel plovák i čerpadlo, umístěné uvnitř sudu. K čerpání poslouží jakýkoliv malý typ zubového čerpadla s průměrem koleček asi 1 5 mm. Já jsem použil čerpadélka, jež sloužilo v letadle k čerpání oleje; koupil jsem ho před lety ve výprodeji, podobně jako 1 5 W motorek, jehož výkon pro toto čerpadlo plně postačuje. V náčrtcích neudávám konečné rozměry, které každý bude muset přizpůsobit použitým součástem. Čerpadlo připevníme k destičce trubkou 9 0 14/1 mm, jejíž délka je volena tak, aby sací trubka čerpadla sahala několik milimetrů nade dno sudu. Konec sací trubky obalíme

22

jemnou síťovinou (4600 otvorů na cm 2 ) 10, která zamezí vnikání mechanických nečistot. Na opačné straně nosné destičky, mimo prostor sudu, koaxiálně připevníme motorek 5. Hřídele motorku a čerpadla spojíme rovnou kulatinou 0 3 mm 11 se spojkami 12 na koncích. Spojky opatříme drážkou tak, aby do nich šly volně nasunout konce hřídelů, jež mají napříč nalisovaný kolíček 0 1 mm ze stříbřité oceli. Toto spojení ponechává potřebnou vůli bez nebezpečí vysunutí. Spojky narazíme na kulatinu a zapájíme. Nosnou deskou prochází trubka 13, na níž napojíme spojovací hadičku 14 od čerpadla a zvenčí nasadíme polyetylenovou hadičku 15, kterou se nafta přivádí do bytu. Abychom měli kontrolu o stavu zásoby nafty během zimní sezóny, nese destička kromě čerpadla ještě plovákové zařízení s potenciometrem P. Plovák 6 zhotovíme z polyetylenovéláhve 250 ml se zataveným hrdlem. Připevníme ho na 50 cm dlouhém rameni z hliníkového pásku. Jednoduchou sestavou dvou ozubených koleček z hodin 16 dosáhneme jednak převodu do rychlá, jednak změny horizontálního otáčení na vertikální. Z vnější strany destičky připojíme potenciometr, u něhož by hodnota odporu měla být co největší (min. 5 k f i ) . Převod pohybu plováku by měl být takový, aby jeho výkyvu mezi krajními polohami odpovídala rotace hřídele potenciometru při plném využití odporové dráhy, tj. asi 270°. Je to z toho důvodu, že při použití stejného napětí, jako pro napájení motorku (tj. 12, nebo 24 V ss) je nutno k měřidlu v bytě zařadit bočník pro snížení citlivosti. Malá odporová změna na potenciometru by zhoršovala přesnost měření. Do série s potenciometrem je vhodné zařadit ochranný odpor P, (řádově 200 fi/5 W) pro omezení proudu v krajní poloze běžce, kdy je dráha potenciometru téměř vyřazena (plná nádrž). Součásti na nosné destičce chrání před znečištěním plechový kryt 17. Zdroj stejnosměrného proudu Z bezpečnostních důvodů nelze pro čerpání nafty použít síťového napětí.

Dostupné malé motorky jsou obvykle do 24 V stejnosměrného napětí; této okolnosti musíme přizpůsobit i napájecí zdroj, u něhož se výstupní napětí bude řidit podle zvoleného motorku. Výhodné je použít hotový transformátor, nebo převinutím sekundárního vinutí upravit starý transformátor. Jako usměrňovač použijeme čtyři diody v můstkovém zapojení. Jejich typ zvolíme podle odběru proudu motorku. Pro proud do 1 A postačí např. typ KY 701 až 705. Zdroj nebude velký a protože zůstává zapojen trvale, může být skryt na libovolném místě v bytě. Ovládací skříň Skříňka je umístěna v blízkosti naftových kamen, může však být připevněna přímo na nich. Obsahuje vypínač čerpadla V, kontrolku Ž, měřicí přístroj A s tlačítkem T a bzučák B. Může v ní být umístěno i tlačítko pro elektrické zapalování kamen, pokud nejsou tímto zařízením vybavena od výrobce. Elektrické zapojení a vzájemné spojení se zdrojem proudu a plovákovou kombinací je patrné z uvedeného schématu. Po zapnutí vypínače V teče do motorku M proud přes sepnuté jazýčkové relé R1 ovládané magnetem na plováku v nádržce kamen. Jakmile hladina paliva vyzvedne plovák, relé se rozpojí a čerpání se přeruší. Současně se rozsvítí původně paralelně připojená kontrolka 2, která je nyní připojená ke zdroji proudu v sérii s motorkem. Při jejím malém odběru asi 50 mA je odpor vinutí motorku zanedbatelný. Pro lepší zajištění bezpečnosti (aby se nádržka nepřeplnila) slouží druhý plovák kombinace, který pro případ pokračujícího plnění nádržky sepne druhé jazýčkové relé R2, jež spojí okruh bzučáku B (nebo zvonku — podle vlastní volby). Poplašný signál pak upozorní, že je nádržka plná a čerpání je nutno vypnout. Necháme-li při zapálených kamnech čerpání trvale zapnuto, bude se vždy po určité době nádržka samočinně doplňovat. Tento způsob však nedoporučuji přesto, že během tříletého provozu funkce čerpadla nikdy neselhala a poplašný systém se nemohl uplatnit. Stav hladiny nafty ve vnější

NÁDRŽ s ČERPACÍM AGREGÁTEM

ZÁSOBNÍ NÁDRŽ

23

zásobní nádrži kontrolujeme malým ručkovým přístrojem A (miliampérmetrem). Vzhledem k délce a odporu drátového vedení od nádrže je nutno citlivost měřidla upravit zkusmo, paralelně připojeným odporovým trimrem, kterým nastavíme měřicí rozsah. K tomu potřebujeme pomoc druhé osoby, která venku v nádrži pohybuje plovákem do obou krajních poloh. Ve dvojici pak ocejchujeme stupnici měřidla při postupném plnění nádrže např. po deseti litrech nafty. Stupnice není lineární, což je závislé též na tvaru nádrže. Spínací tlačítko T sepne měřicí obvod pouze při kontrole stavu; je zbytečné, aby obvodem tekl proud trvale. Všechny součástky namontujeme do bakelitové krabičky velikosti B6; hodí se však jakýkoliv jiný vhodný kryt, který má potřebné rozměry. Plováková kombinace s relé Pro umístění plováku použijeme uzávěru nálevního hrdla kamnové nádržky 18, do jehož středu vyvrtáme otvor a zapájíme trubku 19 pro nasazení hadičky přívodu nafty. Do dalších tří otvorů zapájíme izolační skleněné průchodky 20. Vlastní plovákovou kombinaci nese textgumoidový kotouč 2 1 , do jehož otvorů zalisujeme mosazné zdířky 22 pro nasunuti jazýčkových relé 23. Opačné konce relé zapájíme v otvorech vyvrtaných ve stejné rozteči v mosazném pásku 24. Pásek je ve svém středu připájen k rámečku 25 ve tvaru U. Rámeček zhotovíme z mosazného drátu ti. 3 mm; zabraňuje protočení plováků 26 posuvných po relé. V textgumoidovém kotouči ho upevníme stavěcími šrouby M3. Dolní dosednutí plováků vymezují dva připájené dráty 28. Plováky spájíme z fosforbronzové fólie 0,1 mm nebo je svaříme páječkou z tvrdého polyetylénu do tloušťky 1 mm. Těsnost přezkoušíme ponořením ďo teplé vody — místa, kde unikají bublinky je nutné opravit. Těsně u otvoru pro relé připevníme pomocí třmínku malý feritový magnet 27. Orientace magnetu musí být ve svislém směru (rovnoběžně s podélnou osou relé); jeden z plováků smontujeme s magnetem dole, druhý opačně, s magnetem nahoře. Velikost otvoru pro relé v plováku se řídí průměrem relé; otvor musí umožnit volný pohyb plováku. Použil jsem relé JK 45, jež jsou pro vedení plováků dostatečně dlouhá. Sestavený celek nasadíme středním otvorem na trubku připájenou v uzávěru a zejistíme stavěcím šroubkem. Nakonec propojíme vývody relé s průchodkami. Upozorněni: Po sestaveni pře-

14

Rozpiska materiálu

z k o u š í m e f u n k c i o b o u plováku a relé nejlépe ve sklenici s naftou, do které p l o v á k o v o u k o m b i n a c i pomalu p o nořujeme. Plováky musí lehce k l o u zat, jinak by jejich f u n k c e nebyla spolehlivá. Při manipulaci s relé neohýbáme přívody, a b y c h o m nepoškodili pájené spoje. Zdířky 22 pro zasunutí relé napilujeme ze strany až k dutině a v ý v o d y relé zapájíme z b o k u . V y h n e m e se tak prasknutí skla přehřátím. K vlastní montáži není n u t n o m n o h o dodávat. Pro vedení nafty se osvědčila polyetylénová hadička 0 10 m m , která bez porušení snáší vlivy povětrnosti a teplotní rozdíly, K elektrickému propojení jsou v h o d né Cu dráty alespoň o průměru 0,4 mm, které kladou nejmenší odpor. Vzhledem k t o m u , že vedení bude zakopáno v zemi, dbáme, aby izolace z PVC nebo jiného celistvého materiálu byla neporušená. Zásobní nádrž má být podle předpisu uložena ve vybetonované jímce nebo nádobě, jež má obsah alespoň 2/3 obsahu nádrže. Její umístění závisí na místních možnostech. Větší vzdálenost od bytu se projeví pouze delším časovým intervalem

mezi sepnutím a začátkem plnění nádržky kamen. Z bezpečnostního hlediska p o psané zařízení v y h o v u j e , neboť prvky, které m o h o u být zdrojem jiskření, j s o u umístěny m i m o prostor nádrží. Zařízení se v d l o u h o d o b é m provozu osvědčilo a prakticky nevyž a d u j e ž á d n o u údržbu. J e h o j e d i n o u a neodstranitelnou n e v ý h o d o u je n u t n o s t d o p l n i t občas zásobní nádrž naftou

-

PAVEL UŘÍDIL Pozn. red.: Je nepříjemnou skutečností, že při topení naftovými kamny nevzniká zápach jenom při rozlití nafty při dolévání nádrže. Dalším zdrojem trvalého zápachu je odvetrávací otvor ve víku nádrže. Ucpat jej nemůžeme, protože nafta by nemohla vytékat do hořáku. Když však už děláme „ropovod", naskýtá se nám výhodná možnost připojit další větev. Jeden její konec bude hermeticky připojen na odvetrávací otvor ve víku nádrže (musíme jej k tomu účelu ovšem upravit privarením kovové trubičky) a druhý kanec vyveden někam mimo obytnou místnost, kde zápach nevadí — tedy např. na místo, kde máme uskladněnou naftu.

PŘÍPRAVEK

Udělejte si chlupatinu z chemlonu Na křeslech, v autě nebo jako předložky se velmi dobře uplatní chlupatiny z chemlonu. Jsou poměrně drahé a ne vždy je dostaneme v potřebné barvě nebo velikosti. Snadno si je můžeme vyrobit sami, máme-li k tomu vhodný přípravek. Přípravek vyrobíme podle výkresu z ocelového drátu 0 5 mm spájením mosazí. Rozměry příprav ku jsou určeny pro výslednou šíři výrobku 50 cm, což je nejoptimálnější rozměr pro našívání. Potřebu jeme-li chlupatinu širší, je lépe sešít jednotlivé již hotové pruhy. Postup práce Z přaden chemlonu (příze z polypropylenových nebo polyamidových vláken) navineme klubka. Podle rozměru, který chceme vyrobit, si zhotovíme podložku (např. sešitím nových hadrů na podlahu). Na přípravek navineme chemlon tak, aby mezi jednotlivými závity byla mezera 1 až 2 mm. Nejlépe je navíjet přízi ve svislé rovině a využívat přitom navařené osičky. Šíře vinutí odpovídá šíři podložky (např. 50 cm). Střed navinutého přípravku pak přiložíme na kraj podložky a přišijeme na šicím stroji. Pak chemlonové závity na krajích rozstrihneme a přípravek vyjmeme. Přípravek je navržen na délku vlasu

PRIŠITÍ NA PODLOŽKU

PO PŘIŠITÍ ZDE KOZSTŘÍHNOUr/

NA ŠICÍM STROH ZDE PŘIŠÍT PAK DALŠÍ ŘADY VŽDY PO 2.5cn

5 cm a počítá se s mezerou mezi jednotlivými řadami 2,5 cm. Tímto způsobem šijeme jednu řadu za druhou ve vzdálenostech 2,5 cm. Nejvýhodnější je přišívat nejprve řady ve vzdálenosti 5 cm od sebe a doprostřed nich dodatečné všívat řady další. Po dohotovení podšijeme rubovou stranu podložky látkou, která se nesrazí (nebo látkou, kterou v horké vodě vysrážíme). Existuje několik způsobů domácí výroby chlupatin z chemlonu, mám za to, že tento způsob všívání na

šicím stroji je nejrychlejší. Má-li práce rychle postupovat, je nutné mít dva přípravky; pomůže-li nám někdo s navíjením, pak druhá osoba pouze přišívá přízi na podložku a práce jde rychle od ruky. Na chlupatinu širokou 50 cm a dlouhou asi 1,5 m (rozměr pro houpací nebo odpočivné křeslo, sedadlo v automobilu ap.) spotřebujeme asi 80 až 90 dkg chemlonu. Přadeno vážící 1 0 dkg stojí 1 0 až 1 2, — Kčs, takže povlak vyjde asi na 1 0 0 , — Kčs. FRANTIŠEK NESNÍDAL

Držák na časopisy Času máme většinou málo a tak když přijdeme na zajímavý časopis či brožuru, odkládáme je stranou, abychom je přečetli až budeme mít volnou chvíli. Za čas pak máme někde na stole či jiné ploše kupičku, která překáží a vytváří dojem nepořádku. A často ztratí manželka nervy a publikace vyhodí dřív, než jsme je mohli přečíst. Aby tomu tak nebylo, připevnil jsem na boční stěnu peřináče po dvou dřevěných konzolkách, které slouží k ukládání tiskovin ve dvou skupinách. Konzoly jsou z dubového dřeva, namoreného do odstínu nábytku a nalakovaného. Vše ostatní je patrno z výkresu. ING. FRANTIŠEK ŠTĚPÁN

25

Levné horské slunce Aby byl člověk fit. potřebuje mj. i vitamin D, jejž v organismu vytvoří dostatek ultrafialových paprsků. Ale kde je vzít, když průmyslové exhalace a výfukové plyny aut vytvářejí nad městy smog, jenž ultrafialové zářeni účinně filtruje. Nedostatkem ultrafialových paprsků trpi zejména děti a proto by dědečkovi či tatinkovi-kutilovi nemělo být zatěžko obstarat jim aspoň náhražku sluníčka na čisté obloze — tzv. horské slunce. Lze je sice koupit, ale také — a levněji — udělat. Jeho konstrukce je poměrně jednoduchá a přímo se nabízí k amatérskému zhotoveni. Takový dárek správně používaný, pomůže dětem při správném růstu kostry — a kdo by nechtěl, aby jeho děti rostly zdravě a rovně.1 Zapojeni je na obrázku vlevo na-, hoře. Zdrojem ultrafialového záření je rtuťový hořák. Hořák THK 101 100 W lze koupit (někdy i bez záruky a se slevou) v prodejně Elektro. S výhodou můžeme použít hořák z vadné osvětlovací výbojky RVL 80 nebo RVL 1 25 (80 W nebo 1 25 W). U vadné osvětlovací výbojky odřízneme elektroluminiscenční baňku, zjistíme závadu a odstraníme ji (mnohdy to jsou jenom odtržené spoje). Hořák se napájí přes tlumivku TI s indukčností 4 H. Toto zapojení je hospodárnější, než u továrně vyráběných horských sluncí, kde se k omezení proudu používá činný odpor. V činném odporu se ztrácí téměř polovina příkonu v tepelné energii. Při použití tlumivky je však skoro všechna spotřebovaná energie vyzářena hořákem. Tato výhoda si však vynucuje větší rozměry. Konstrukce Skříňku zhotovíme z překližky ti. 5 mm. Boční stěny 1 i horní a dolní stěny 2 jsou čepované, klížené a v rozích vyztužené hranoly 3, k nimž přišroubujeme zadní stěnu 6 a čelní přední panel 4 s reflektorem 5. Hranoly 3 do rohu skříňky zaklížíme. Spoje stěn 1 a 2 po zatvrdnutí zaoblíme shodně se zadní stěnou 6 a čelním panelem 4. Čelní stěnu (panel) 4 vystřihneme z plechu ti. 0,8 až 1 mm. V pravé dolní polovině panelu vyvrtáme otvor 0 18 mm pro pojistku a otvor 0 12,5 mm pro páčkový přepínač. Otvor pro reflektor 5 upravíme tak, že půlkulaté stěny ohneme podle přerušovaných čar dovnitř skříňky. Reflektor 5 zhotovíme ze stejného plechu jako čelní panel a připevníme k panelu čtyřmi šrouby M3. Takto vzniklou vaničku reflektoru nakonec vylepíme alobalem (hliníkovou fólií). Na výkrese i axonometrickém obrázku je provedení se rtuťovým hořákem TH K 101. Držáky 7 a 8 pro tento typ hořáku jsou z plechu ti. 1 mm; obepínají hořák přes skleněnou trubici. Před montáží jednotlivé díly načerníme.

26

Použijeme-li hořák z výbojky, stačí pouze jednostranné uchycení. Hořák z výbojky i s objímkou však zabírá příliš mnoho místa; proto je lepší objímku uskřípnout tak, aby u hořáku zůstaly pouze dva přívody dlouhé asi 15 mm. Za tyto přívody můžeme hořák připojit do dvoudílné porcelánové lustrové svorkovnice, kterou upevníme na vnitřní stranu pravé boční stěny reflektorové vaničky tak, že svojí polovinou vyčnívá do prostoru hořáku. V tomto případě musíme tedy proti výkresu změnit otvory na obou bocích reflektoru: levý bok zůstane bez otvoru a v pravém boku bude čtverhranný otvor s rozměry podle použité svorkovnice. Držadlo na přenášení 10 je z koženého pásku 15 mm širokého 410 mm dlouhého. Pásek na obou koncích okováme kováním 9 z mosazného plechu ti. 1 mm. Kování vyleštíme. Hotovou skříňku natřeme barvou nebo polepíme vhodnou samolepící tapetou. Elektrické připojeni hořáku provedeme připájením holého drátu 0 0,8 mm izolovaného keramickými korálky přímo na vývody. Tlumivku navineme na jádro El 3 2 x 3 2 mm. Pro indukčnost 4 H to bude na uvedený průřez jádra 600 závitů drátu 0 0,8 mm CuP. Plechy složíme s mezerou, důkladně je stáhneme a prosytíme impregnač-

Rozpiska materiálu

ním lakem. Můžeme samozřejmě použít i hotovou tlumivku, má-li shodné hodnoty. Práce se tím značně urychlí. Ve skříňce ji umístíme ve volném prostoru vedle reflektoru za pojistkovým pouzdrem a vypínačem. Ke dnu skřínky je připevněna šrouby se zapuštěnými hlavami. Horské slunce připojujeme na síť buď přímo třípramennou šňůrou, nebo síťovou vývodkou 6 A/250 V, která se ještě vejde na dolní část zadní stěny za parabolu reflektoru. Používáni Sepnutím vypínače zapálíme hořák. V tomto zapojení se zapaluje vždy na první sepnutí. Plnou intenzitu ultrafialového záření má hořák teprve po pěti minutách provozu. Po vypnutí horského slunce lze hořák znovu zapálit až po úplném vychladnutí. Opalujeme se vždy alespoň 1 m od zdroje záření a oči chráníme ochrannými brýlemi. Dávky záření rovnoměrně zvyšujeme tak, že první den se opalujeme 2 minuty, každý další den o jednu minutu déle až do 15 minut. Opalujeme se obden. Novou opalovací kúru začínáme vždy až za čtyři týdny. Údaje o správném zacházení s horským sluncem napíšeme na štítek, který přilepíme na čelní stěnu nad pojistku a vypínač a zatřeme průhledným lakem. LUMÍR HOŘENÍ

27

Ako stavať priečky v byte 1. Kriedou alebo ceruzkou si na strop, steny a podlahu vyznačíme, kde má priečka stáť. Podľa dlhej laty vyznačíme najskôr čiaru na podlahe, potom pomocou olovnice vytýčime čiary na steny a strop. 2. Horné a dolné laty prierezu asi 40 x 60 mm, aj ľavú a pravú stojinu, odrežeme presne podľa nameraných hodnôt. Stojiny potom vzoprieme medzi horné a dolné laty, teda medzi strop a podlahu. Medzi dosadacie plochy lát vložíme prúžky penovej gumy a stojiny pevne pribijeme klincami. 3. Do takto vzniknutého rámu staviame ďalšie stojiny, ktoré musia stáť celkom zvisle, preto pri práci použijeme olovnicu. 4. Hore i dolu stojiny pribijeme klincami z ľavej aj pravej strany. 5. Každú zo stojin zabezpečíme klincom aj z prednej a zadnej strany. 6. Na prechod v priečke urobíme medzi dvoma zvolenými stojinami dverovú zárubňu. 7. Jednotlivé krycie dosky začneme upevňovať na kostru priečky. Dosky podkladáme pri podlahe a strope drevenými klinmi alebo

28

tenkou lištou tak, aby vznikla asi 5 až 7 mm medzera. Priečka tak nebude prenášať medzi stropom a podlahou zvukové nárazy. Dosku potom pribijeme ku konštrukcii. Klince umiestňujeme asi 1 5 mm od okraja dosky a asi 150 mm od seba. 8. Hlavička správne prebitého klinca je pod úrovňou vonkajšej plochy dosky; neskôr ju teda budeme môcť zatmeliť. 9. Skôr ako začneme priečku zakrývať z druhej strany, vyplníme priestor medzi stojinami izolačným materiálom (sklenou rohožou, penovým polystyrénom a pod.). Izolačný materiál prichytíme drôtom a klinčekmi. Potom zakryjeme priečku aj z druhej strany. 10. Vzniknuté medzery vyplníme tmelom. Pomáhame si hladidlom alebo špachtľou z vytvrdzovanej gumy; medzery nezapĺňame do úplnej roviny. 11. Do ešte vláčného tmelu vtlačíme špachtľou zhora nadol pruh asi 50 mm širokej gázy, tmel vyrovnáme a uhladíme. Takto upravené škáry necháme vyschnúť. 12. Škáry znovu pretmelíme,

tmel nanesieme hladidlom a hranou zarovnáme plochu do roviny. 13. Kým škáry vyschnú, zatmelíme jamky po hlavičkách klincov, aby sa neskôr hrdza nedostávala na povrch steny. Zatmelené miesta po zaschnutí vybrúsime šmirglovým plátnom. Priečku natrieme alebo polepíme tapetou. Na spodnú časť steny dáme kryciu lištu.

J. S.

Vylepšenie splachovača WC Množstvo vody v nádržke splachovača WC niekedy v domácnosti nestačí. Myslím, že každý pozná problém, ked" je potrebné čakať na opätovné naplnenie nádržky vodou. Zhotovil som si preto dodatočné splachovanie prúdom tlakovej vody. Slúži mi už dlhší čas bez porúch.

Pritom nieje náročné na remeselnú zručnosť a náklady na zhotovenie sú nízke. Postup práce Doterajší prívod vody do nádržky splachovača vrátane ventilu demontujeme. Do vývodu zo steny vložíme vsuvku 1/2 1 a pripevníme k nej T-kus 1/2" 2. K vývodom T-kusa priskrutkujeme nárožné ventily 1/2" 3. Jeden ventil je na riadne splachovanie splachovačom, druhý na dodatočné splachovanie. Vývod druhého ventMu upravíme tak, aby sa naň mohol nasadiť kúsok hadičky 4 (např. z vyradenej sprchy). Na koniec hadičky nasunieme kúsok rúrky vo forme hubice. Opísané zariadenie je vhodné pre vývod inštalácie nízko nad podlahou; v opačnom prípade (vývod pod stropom) musíme priblížiť druhý ventil na dosah ruky nadstavením vodovodnou rúrkou priemeru 1/2", ktorú povrchovo upravíme základným a vrchným náterom. Návod si musí každý upraviť podľa situácie vo svojom byte. JOZEF DZURlK Rozpiska materiálu Čís.

Súčasť

ks

Rozmer

1 2 3 4

Vsuvka T-kus Nárožný ventil Hadička s koncovkou

1 1 2 1

1/2" T/2" 1/2"

29

Levný lustr je zhotoven ze tří stejných ramének z překližky nebo tvrdého dřeva; lze jej také zhotovit z modelářských nosníčků 5* 1 0 s bočnicemi z uma-

kartu, nebo měkké prkénko zabalit do koženky a přistěhovat její okraje na horní hraně kancelářskou sešívačkou. Také výběr stínidel je velký — od plechovek přes dřevěný loubek a umělé hmoty po sklo. Stropní rozeta, zakrývající lustrovou svorku, se dá vybrat z krabiček a šroubových uzávěrů lahví z umělé hmoty. Pak je dobře vrtat po obvodu

tři díry pro šňůry, šňůry zajistit uzly a středovou dírou vše přišroubovat důkladným vrutem na místě stropního háku. Z-S.

Kontrolka vypínání V některých prostorách bytu (zpravidla spíž, WC, koupelna)^ jsou vypínače umístěny z vnějšku a tak se nezřídka stává, že světlo zůstane svítit delší či kratší dobu zbytečně. Opomenutí však může signalizovat kontrolní žárovečka, vestavěná do vypínače. Podle obrázku protéká proud hlavní žárovky též signálkou. Výkon hlavní žárovky je tvořen poměrně velkým napětím a malým proudem, u signálky tímto proudem a nízkým napětím. Hodnotu proudu kontrolované žárovky vypočítáme ze vzorce

přičemž I — proud v ampérech, N — příkon žárovky ve wattech, E — napětí ve voltech. Této hodnotě proudu musí pak přibližně odpovídat i hodnota proudu u kontrolní žárovičky. Např. pro žárovku 25 W při napětí 220 V vypočítáme hodnotu proudu

Stmívač Ke stropnímu osvětlovacímu tělesu které má šest svíčkových žárovek o příkonu 40 W a ke kterému vede jen jeden pár vodičů, jsem namontoval dvojitý vypínač (tzv. lustrový) — a do krabice jsem umístil křemí kovou diodu KY 724, kterou jsem

30

světla

Sortiment vyráběných žároviček nezahrnuje zcela přesně všechny potřebné hodnoty proudu, používáme proto hodnotu nejblíže vyšší. (Pro žárovky o nižším příkonu 1 5 W, 25 W, vyhovují kontrolní žárovičky 6 v — 0,05 A nebo 6 V — 0,1 A, které se užívají do jízdních kol.) Pro větší proudy použijeme žárovek 3 V/0,2 A nebo 0,3 A, jak to najdeme natištěno na krčku žárovky. Koupenou miniaturní objímku, která je snýtovaná, rozehneme a nýt nahradíme šroubkem M3 X 8. Pod něj se upevní vodiče, za něž se signální žárovička připevní a připojí do krabice vypínače. Objímku je záhodno ovinout lepící páskou Izolepa na ochranu proti zkratům ve vypínači, kde je málo místa. Před demontáží krytu vypínače nezapomeneme vypnout hlavní vypínač proudu v bytě I Závitovou část objímky doporučuji mírně zdeformovat (zmáčknout kleštěmi), aby kontrolní žárovička šla zašroubovat těsně. Stává se totiž, že zachvěním vypínače při jeho sepnutí se žárovička z objímky zapojil podle obrázku (na polování dioriv n
postupně uvolní a pak nesvítí ani hlavní, ani kontrolní žárovka. Po ověření funkce dokončíme úpravu krytu vypínače. Označíme na něm polohu baňky žárovičky a vyvrtáme v tomto místě otvor 0 5 mm,

do něhož zamáčkneme krycí čočku z průhledné barevné plastické hmoty. Je také možno použít barevný skleněný korálek, který zalepíme do krytu vypínače. MILOSLAV NOVÁČEK Získal jsem tím další stupeň osvětlení. Při napájení přes diodu žárovky svítí méně, červenějším a mírně mihotavým světlem. Existují sice různá zapojení s tyristory, která slouží k plynulému stmívání, ale jsou dost složitá a drahá. Já jsem v tomto případě investoval jen 9, — Kčs za diodu KY 724. B. M. Jiná konstrukce stmívače je popsána v článku „Štyri rady pre domácnosť" na str. 41 sborníku č. 8.

PRO KONÍČKY S t e re o k re s I o Páči sa mi moderný priestorný ušiak, potiahnutý plastickou kožou, v ktorom sa pohodlne sedí. Takéto kreslo však stojí 2 až 4 tisíc korún. Okrem toho som fanúškom kvalitnej reprodukovanej hudby, a tak ma v jednom zahraničnom časopise zaujala reklama na stereokreslá natoľko. že som sa pustil do práce. Kostra kresla. Na zem rozprestrieme polyetylénovú fóliu (igelit) a položíme naň jednu vrstvu sklenej tkaniny, ktorej dĺžka zodpovedá dĺžke kresla, t. j. asi 1 55 cm. Vo vodnom kúpeli ohrejeme živicu (pryskyřici), aby bola menej viskózová, lepšie sa natierala a vsakovala do tkaniny. Pridáme do nej predpísané množstvo tvrdidla (pri živici ChS Epoxy 1200 to je 7,5 hmotnostných dielov tvrdidla na 100 hmotnostných dielov živice), dobre premiešame a plochým štetcom natierame tkaninu. Naraz pripravíme iba 0,5 kg živice, t. j. množstvo, ktoré stačíme rýchlo spracovať. Živicu nesmieme prehriať, pretože zmiešaná s tvrdidlom rýchlo zglejovatie a nedá sa použiť. Živicou nenatierame celú plochu, ale iba jednotlivé časti (obr. 1 ) . Týmto spôsobom postupne pripravíme štyri vrstvy tkaniny; z úsporných dôvodov môžeme medzi jednotlivé vrstvy vkladať lepenku a pod. Po vytvrdení oprieme takto získané tri ohybné dosky o stenu ta,k, aby zvierali vyžadované uhly (obr. 2). Ohyby natrieme živicou, vystužíme dvoma vrstvami tkaniny a necháme vytvrdiť. V priebehu práce sa môže stať, že živicou zašpiníme predmety alebo plochy, ktoré majú zostať čisté Tekutú živicu možno odstrániť tri chlóretylénom. Oceľovú kostru kresla zhotovíme z rúrok 0 10 x 1,5 mm ohnutých a zvarených do žiadaného tvaru. Ohyby z vnútornej strany vystužíme privarením guľatiny 0 6 mm (obr. 3). K tejto kostre privaríme aj plech s otočnou nohou (obr. 4 a 5). Otočná noha je z oceľovei rúrky 0 50 x 5 mm, dĺžky 110 mm, ktorú na jednej strane zrežeme pod uhlom 9 8 ' a na druhej strane zapilujeme do dokonalej roviny. Hrany zrazíme. V dostatočnej výške vyvŕtame otvor a vyrežeme závit M6 pre poistnú skrutku, aby noha pri zdvihnutí kresla nevypadla (obr. 5). Ku zrezanému koncu privaríme plech rozmerov 300 x 250 x 3 mm ohnutý do 120° uhla.

Nosný stĺp nohy je jediná časť kresla, ktorú si väčšina domácich majstrov bude musieť dať urobiť. Oceľovú tyč 0 50 mm a dĺžky 1 50 mm dáme osústružiť v dĺžke 90 mm na taký priemer, aby bola v rúrke voľne otočná. Vo vysústruženej časti je drážka asi 3 mm hlboká a 6,5 mm široká; v nej sa pohybuje poistná skrutka (obr. 5). K nosnému stĺpu nohy privaríme do kríža štyri profily štvorcového prierezu, ktoré tvoria základňu nohy. Na koncoch ju zrežeme podľa obr. 6 a 7. Zhotovenú nohu začistíme, odmastíme, natrieme základnou syntetickou farbou S 2000 a potom ešte čiernym syntetickým emailom S 2013. Nožičky zakončíme drevenými hranolčekmi, ktoré namoríme moridlom na farebný odtieň podľa ostatného nábytku a pretrieme bezfarebným nitrolakom (obr. 8). Drevené hranolčeky vlepíme do zrezaných častí štvorcových profilov epoxidovou živicou. Rám kostry spojíme s nohou a do rámu zasadíme laminát. Presahujúce časti odrežeme; na miestach, kde sa laminát dotýka rámu, vyvŕtame otvory, prevlečieme motúzok alebo drôt a laminát prichytíme k rámu. Laminát priviažeme aj k priečnym priečkam. Rám prilaminujeme k laminátu po celom obvode aj okolo priečok pruhmi tkaniny (1 až 2 vrstvy); dôkladne prilaminujeme oporný plech nohy (3 až 4 vrstvy). Uši ušiaka sú z lepenky a preglejky. Dlhší vonkajší bok a kratší vnútorný sú z preglejky, čelo uší je z lepenky (obr. 9 ) . Elektroinštalácia. Do vnútorného boku uší vyrežeme elipsovitý otvor 188/113 mm pre oválny reproduktor ARE 569, ktorý priskrutkujeme a prilepíme živicou. Otvor pre reproduktor vyrežeme bližšie k zaoblenému kraju, aby ho nezakrývala a netienila horná poduška chrbta vysoká 9 cm. Na vývody reproduktora prispájkujeme asi 1,5 m dvojlinky. Potom jednotlivé časti uší pospájame laminátom, celok prelaminujeme a her-

meticky prilaminujeme ku kreslu. Pri zlepovaní jednotlivých častí uší dbáme na to, aby živica nekvapkala na membránu reproduktora. Dvojlinka z uší kresla voľne vyčnieva. Prostredná plocha kresla sa skladá z troch kusov. Do laminátu najspodnejšej časti vyvŕtame otvor pre konektorovu trojpólovú zásuvku, ktorú vlepíme živicou (obr. 10). (Na každom reproduktorejejeden pól označený červenou bodkou. Dôležité je označiť si ten prameň dvojlinky, ktorý je k nemu prispájkovaný.) Potom pripojíme dvojlinky z reproduktorov ku konektorovej zásuvke. Pramene prispájkované k pólom reproduktorov označených červenou bodkou spojíme a prispájkujeme k očku prostredného pólu konektorovej zásuvky. Zostávajúce pramene prispájkujeme k ľavému a pravému pólu zásuvky. V mojom prípade sú reproduktory zapojené pre stereoposluch a so stereorádiom sa musia prepojiť trojlinkou. Ak máme k dispozícii iba monoreprodukciu, prepoja sa dvojlinky z reproduktorov tak, že sa pramene napojené na pól reproduktorov, označený červenou bodkou, spoja, zostávajúce dva sa tiež spoja a takto získané dva vývody sa prispájkujú na dva póly konektorovej zásuvky. Potom stačí na prepojenie kresla s rádiom iba dvojlinka. Dvojlinky vychádzajúce z uší k zásuvke prilaminujeme na niekoľkých miestach k laminátu pásikom tkaniny, aby voľne neviseli. Tým je elektroinštalácia hotová. Operadla vystrihneme z hrubšej lepenky (obr. 11) a zo zvyškov penového polystyrénu hrúbky 5 cm poskladáme také isté tvary ako sú tie z lepenky. Lepenku priložíme

31

55' ELIPSOVITÝ OTVOR 18ffx113mm

32

DIEL NA PREKRYTIE PŘEDKU OPERADLA

33

A PRELEPENIE HOR.HRA ČELA PRE UŠI

PRELEPENIE PREDNEJ HRANY zvonka k rámu operadla, polystyrén z v n ú t o r n e j strany, celok p r e l a m i n u jeme j e d n o u vrstvou t k a n i n y a prilaminujeme zo všetkých strán ku kostre kresla. Veľké nerovnosti alebo ostré okraje t k a n i n y orežeme pílkou a zhruba zapilujeme pilník o m . Kostra m ô j h o kresla nevyzerala veľmi lákavo, p o v r c h bol hrbatý a nepekný, ale pri ručnej výrobe sa to ťažko n i e k o m u podarí lepšie. Samotná kostra pôsobí robustné, no treba mať na zreteli t o , že čalúnením sa v n ú t o r n ý priestor zmenší. Č a l ú n e n i e . V y p c h á v k o u je m o l i -

POUŽITÝ MATERIÁL

34

NA PRILEPENIE

tan a poťahom plastická koža Poretan. Potrebujeme dva kusy rozmerov

3 1 0 0 ^ 1 0 0 0 x 5 0 mm, z ktorých zvýši na matrac rozmerov 2200* 100*50 mm. Molitan hrúbky 50 mm skladáme v niekoľkých vrstvách. Dve vrchné podušky potom na operadlách zabezpečíme proti posúvaniu tým, že vrstvy zlepíme. Čalúnenie sa skladá z týchto podušiek (obr. 1 2 ) : — horná poduška chrbta (obr. 12a) — tri vrstvy 560 x 330 x 50 mm, prostredná poduška chrbta

(obr. 12b) — tri vrstvy 8 0 0 x 3 0 0 x 5 0 mm, dolná poduška chrbta (obr. 12c) — tri vrstvy 600 x 2«U x 50 mm, — sedacia poduška (obr. 12d) — štyri vrstvy 6 2 0 x 6 0 0 x 5 0 mm, — dva vankúše na vnútornú stranu operadiel (obr. 12e) — jedna vrstva rozmeru a tvaru podľa obr. 11. — dva vankúše na hornú plochu operadiel (obr. 12g) — dve vrstvy 7 1 0 x 1 0 0 x 5 0 mm. Uvedené rozmery sú približné; dbáme na to, aby molitan do príslušného priestoru zapadol tesne — pri potiahnutí plastickou kožou, do ktorej je vtlačený, sa jeho rozmery trochu zmenšia. Najlepšie sa pracuje s ostrým nožom alebo britvou. Na poťah som použil čiernu plastickú kožu Poretan šírky 90 cm za 61,70 Kčs/m. Z nej som nastrihal poťahy na kostru a na podušky, ktorých výšku som rátal 9 cm pri troch opieracích, 11 cm pri sedacej, 5 cm pri dvoch na vnútorné boky operadiel a 7 cm pri dvoch, na vrch operadiel. To znamená, že som molitan musel do nich natlačiť. Strihy na podušky sú na obr. 13. Bočné steny poťahu podušiek zošijeme na šijacom stroji (rátame s okrajom v šírke 1 cm na zošívanie). Ak pri strihaní nezostane na 10 cm široké spodné záložky, odstrihneme a prišijeme ich osobitne. Šité hrany podušky by mali byť skryté, t. j. nemajú byť viditeľné na prednej spodnej hrane sedacej podušky, na bočných hranách prostrednej podušky chrbta a na hornej hrane vrchnej podušky chrbta. Do pripravených poťahov podušiek natlačíme molitan a spodné záložky prilepíme k molitanu gumovým lepidlom (Alkaprén, Alkafén, Vukolep). Spodnú stranu podušiek spevníme tak, že na ňu prilepíme starú látku. Týka sa to predovšetkým troch opieracích a sedacej podušky

(látka presahuje 2 až 3 cm cez kraj záložky z plastickej kože). Každú z opieracích podušiek v strede stiahneme dvoma gombíkmi, sedacie štyrmi. Kúpime dvadsať dosť veľkých gombíkov; do desiatich navlečieme dvojito zrebný — konopný motúzik, z plastickej kože vystrihneme koliesko a gombík obtiahneme. Čalúnnickou ihlou prepichneme podušku, pretiahneme dvojitý zrebný motúzik a naspodku navlečieme nepotiahnutý gombík. Motúzik Drítiahneme a zaviažeme. Na potiahnutie kostry kresla, t. j. chrbta, spodnej časti sedadla, uší a vonkajších bokov operadiel si najskôr zhotovíme strih z papiera. Spôsob nastrihania a zošívania tohto zložitého dielu, je orientačne uvedený na obr. 14. Rozmery neuvádzame, lebo v tomto prípade je naozaj potrebné, aby poťah presne zodpovedal tvaru kostry. Jednotlivé diely striháme s pridaním 1 až 2 cm na okraje. Uši

prišijeme k poťahu; vytvoria sa tak vlastne akési vrecká, do ktorých sa uši navlečú. Podobne prišijeme aj vonkajšie boky operadiel. Takto upravený poťah natiahneme na kostru kresla a na priehyboch a krajoch prilepíme gumovým lepidlom. Na mieste, kde je prilaminovaná noha kresla, poťah pozdĺžne rozstrihneme v dĺžke asi 15 až 20 cm — nohu prestrčíme rozstrihnutým otvorom. Rozstrihnutie musí byť dosť veľké, inak poťah nepretiahneme cez uši. Až potom na mieste rozstrihnutia vystrihneme guľatý otvor pre nohu, rozstrihnutú časť prilepíme ku kostre a vystrihneme otvor pre konektorovu zásuvku. Okolo otvoru poťah a všetky zvyšné okraje opäť prilepíme. Poťah prekrývajúci reproduktory ponecháme vcelku. Zostáva prilepiť podušky. Najvýhodnejšie je prilepiť najskôr podušky na vnútorné boky operadiel, potom hornú podušku chrbta (medzi ušami) a sedaciu podušku. Až po-

tom strednú podušku chrbta, ktorá je v priestore medzi spodným krajom uší a vrchným krajom operadiel. Do zvyšného priestoru vtlačíme spodnú podušku chrbta. Nakoniec prilepíme vrchné podušky operadiel. K spodnej prednej záložke podušky prišijeme pruh plastickej kože, ktorým prelepíme celú prednú hranu operadla, aby sa pri vstávaní z kresla predný kraj neodtrhával. Pruh na krajoch začistíme (natrieme lepidlom a založíme) a odstrihneme taký dlhý, aby druhý koniec siahal až na spodnú časť kresla, kde ho prilepíme (obr. 15). Tvar kresla si samozrejme každý môže prispôsobiť svojim potrebám a vkusu. Chcel som len ukázať na možnosť amatérskej výroby a uviesť základné potrebné rozmery, uhly a možnú technológiu výroby. Na niektorých detailoch vidieť, že ide o amatérsky výrobok, kreslo však celkom vyhovuje a spĺňa svoj účel. Ing. ILJA SVOZIL

Elastická sluneční clona Kamera A d m i r a 8 G 1 Supra (a jiné kamery a f o t o a p a r á t y ) mají sluneční c l o n u , avšak barevné filtry se š r o u bují na ni, takže je pak neúčinná. Byla by třeba další sluneční clona přes filtr. O b d o b n á situace vzniká při použití p ř e d s á d k o v ý c h o b j e k t i v ů , šir o k o ú h l é h o i t e l e o b j e k t i v u . Tyto o b j e k t i v y nemají ž á d n o u sluneční c l o n u a filtry se též šroubují navrch. Snímky proti světlu bez c l o n y jsou šedé, nemají p a t ř i č n o u brilanci. Sluneční c l o n a , která by šla použít přes filtr, se pro A d m i r u nevyrábí. Musel jsem si t e d y p o m o c i sám Nechtěl jsem však dělat clonu p e v n o u , kterou b y c h musel při každém vkládání kamery do brašnv o d š r o u b o v á v a t . Vyrobil jsem tedy stínítko z černé g u m y , tlusté 1 mm. Clonu n e c h á v á m trvale našroubovanou přes filtr a při vkládání do brašny ji pouze přehrnu d o z a d u . Při vyjímání z brašny zase opačně přehrnu stínítko d o p ř e d u . Clona je tedy během vteřiny připravena plnit svou f u n k c i . S t e j n o u c l o n u , jenže většího průměru používám u f o t o aoarátu EXA, ale je jí m o ž n o použít u všech d r u h ů aparátů, přizpůsobíme-li průměr závitu. Kovové díly sluneční c l o n y jsem si dal vysoustružit z mosazi, která n e k o r o d u j e (hliník není v h o d n ý , neboť je m ě k k ý ) . Stínítko jsem vystřihl z g u m y , stočil a spojil vulkanizací (lepení nebývá s p o l e h l i v é ) . Proužek g u m y z vulkanizační záplaty na autoduše jsem vložil mezi oba spoje a zavulkanizoval zatíženou

žehličkou. G u m o v é stínítko jsem p o t o m vložil mezi oba k o v o v é díly a sešrouboval. Vnitřní k o v o v é p l o -

chy jsem barvou.

natřel

černou

matovou

FRANTIŠEK JELÍNEK

ADMIRA- «40

EXA-M49xO,75 ADM.»M34xO,5

35

Konzervovanie liatiny Azda najčastejšie sa stretávame s liatinovými predmetmi. Sú to např. tlčiky (často s letopočtom), reliéfne pláty kachieľ, kríže, plastiky a drobné úžitkové predmety. Z väčších predmetov sú to např. rôzne konštrukčné stavebné prvky, mreže, zábradlia a pod., na ktorých bola liatina často povrchovo upravovaná ako náhrada za vzácnejšie kovy a ich zliatiny. Liatinové predmety sa upravovali najrôznejšími spôsobmi, predovšetkým však čiernením a lakovaním v najrôznejších farbách. Problémom je často odstraňovanie lakových vrstiev. Liatina vzniká pretavovaním surového železa s niekoľkými ďalšími prvkami (mangán, fosfor, kremík, síra). Od ostatného železného a oceľového materiálu sa líši tým, že obsahuje časť nekovového grafitu, ktorého prítomnosť v zliatine spôsobuje krehkosť. Konzerváciu liatinových predmetov môžeme rozdeliť do troch skupín, a to podľa ich stavu pred zásahom a spôsobu použitej konzervačnej metódy.

Lakované liatinové predmety Sú to predovšetkým mreže, zábradlia a pod., natreté olejovými alebo fermežovými nátermi. Tieto možno odstrániť niekoľkými spôsobmi. Najjednoduchšie je opálenie dujnou lampou; pomocou špachtle a drôtovej kefy lak uvoľňujeme. Predmet zahrievame opatrne a len tak, aby sa laková vrstva prepálila. Použiť možno aj odstraňovač starých náterov, ktorý vyrába n. p. Chemolak. Po dôkladnom premiešaní ho nanášame štetcom alebo špachtľou v hrúbke približne 4 až 5 mm na povrch nalakovaného predmetu. Čas rozpustnosti lakovanej vrstvy je rôzny. V mnohých prípadoch treba celý postup opakovať. Povrch potom okefujeme a zvyšky odstraňovača vymyjeme xylénom alebo acetónom. Rozpúšťadlo necháme vyvetrať a celý povrch predmetu umyjeme vodou. Aj pod dokonale urobeným náterom môžeme zistiť

korózne ložiská. Tie odstránime odhrdzavením na báze kyseliny fosforečnej, alebo použijeme vrstvy krycích náterov najmä tam, kde budú predmety vystavené priamemu vplyvu atmosféry. Odhrdzavený povrch predmetov dokonale vysušíme. Problém je to najmä pri objemných celkoch inštalovaných v exteriéroch. Vysúšame dujnou lampou, pričom povrch predmetu nevystavujeme priamemu dotyku plameňa, ale využívame prúd horúceho vzduchu okolo a pri jeho hrote. Sušíme tak, aby povrch predmetu mal teplotu okolo 100 °C. Po samočinnom chladnutí, keď teplota povrchu dosiahne výšku, kedy môžeme nanášať základný náter, hned natierame. Povrch kovu takto nestačí prijať z ovzdušia vlhkosť so škodlivinami, obsiahnutými v atmosfére,ktoré spôsobujú vznik nových koróznych ložísk. Základným náterom je minium (miniová farba). Po vytvrdení nanášame ďalší náter vo vyžadovanom tóne. Vhodné sú grafitové nátery (aj z estetického hľadiska). V extrémnych podmienkach môžeme použiť ešte jeden náter laku na základe epoxidových živíc, ktoré pre svoju odolnosť veľmi vyhovujú. Predmety upravené tanátovanim Túto metódu možno výhodne použiť vtedy, ak chceme dosiahnuť dva konečné efekty — sýtočierny povrch a dokonalú konzerváciu. Hodí sa pre predmety, ktoré nie sú vystavené priamemu atmosferickému vplyvu. Predmet pred úpravou dokonale očistíme, odmastíme a zbavíme starého náteru. Koróziou pokrytý predmet neodhrdzujeme, ak nezasahujú ložiská korózie do hĺbky. V opačnom prípade použijeme kombináciu odhrdzavenia a tanátovania. Očistený predmet navlhčíme ponorením (objemnejší kus štetcom alebo hubou). Zmes tanínu pripravíme z 200 g tanínu v 1 I vody s pridaním 150 ml denaturovaného liehu. Roztok nanášame na odmaštěný

Liatinové dvierka pred konzervovaním (vľavo) a po úprave grafitovým náterom (vpravo)

36

Žehlička pred konzerváciou (vľavo) a po úprave tanátovanim (vpravo) a navlhčený povrch predmetu štetcom alebo kefou. Tanín je schopný redukovať sa vzdušným kyslíkom a vytvorí tvrdú odolnú vrstvu. Na málo zhrdzavených predmetoch opakujeme celý postup asi sedemkrát. Posledný náter necháme približne 48 hodín vyzrieť. Mierne zvýšená teplota dozrievanie urýchli. Predmety pokryté hrubšou vrstvou koróznych splodín ošetríme podobným spôsobom, do zmesi však pridáme 100 ml 85 % kyseliny fosforečnej. Roztok nanesieme na predmet opäť štetcom a rozotierame ho oceľovou kefou, aby sa ložiská hrdze rozvofnili. Celý postup opakujeme 4 až 5-krát, necháme vyzrieť a nanášame základný roztok (bez obsahu kyseliny fosforečnej). Náter opakujeme 5 až 7-krát. Posledný náier necháme opäť 48 hodín vyzrieť. Potom tanátovaný povrch ošetríme voskom, olejom alebo bezfarebnými lakmi. Ak použijeme vosk, celý povrch prekefujeme. Výsledkom bude sýtočierny povrch tanátu s možným leskom alebo matom podľa toho, ktorú z konečných úprav tanátovaného povrchu predmetu sme si vybrali. Kombinácia odhrdzavenia a tanátovania Predmety napadnuté hĺbkovou koróziou ošetríme kombináciou dvoch predchádzajúcich spôsobov. Korózne ložiská sa totiž môžu z povrchu predmetu odlupovať, čo by si neskôr vyžiadalo dalšie opravy.

Najprv povrch predmetu odhrdzavíme odhrdzovačom na báze kyseliny fosforečnej. Predmet zbavený korózie namočíme do vody. Približne po 10 minútach sa na jeho povrchu vytvorí veľmi tenká vrstvička korózie. Predmet necháme uschnúť na vzduchu, potom jeho povrch navlhčíme a v jednej až dvoch vrstvách nanášame roztok tanínu, liehu a kyseliny fosforečnej. Potom nanášame roztok bez kyseliny fosforečnej za takých istých podmienok ako v predchádzajúcom prípade. Povrchová úprava Povrch pokrývame voskovou zmesou. Vhodná je zmes včelieho vosku s benzínom, niektoré druhy konzervačných voskov alebo olejov. Povrch predmetu po nasýtení konzervačným prostriedkom dokonale vytrieme a prekefujeme. Na konečné úpravy sa v niektorých prípadoch hodia aj bezfarebné laky (akrylátová alebo nitrocelulózové), ktoré dodávajú povrchu predmetu lesk. V celkom výnimočných prípadoch sa môžeme stretnúť so zvyškami pozlátenia alebo bronzovania ako výzdoba. Sú to např. znaky, písmo na náhrobných doskách. Pre zberateľskú potrebu možno nahradiť piatkové zlato bronzom, striebro mletým hliníkovým práškom (oboje v kombinácii s vhodným farbivom, najlepšie práškovými pigmentmi). PETR DANES

Schéma očistenia liatinových predmetov

37

Ako sa preparujú vtáky Mnohé zachovalé nástenné maľby, predmety z hliny, kosti a dreva aj balzamované mŕtvoly sú dôkazom, že už odpradávna sa človek usiloval zachovať si podobu zvierat, ktoré mu imponovali svojou silou, tvarom, farbami a pod. Preparátorské umenie v priebehu času zaznamenalo veľké zmeny. Keďže je to zaujímavý odbor, stal sa pre mnohých prírodovedcov koníčkom. Napríklad vypchatý operenec nemusí byť len exponátom do prírodovedeckého kabinetu. Môže byť aj pekným dekoratívnym predmetom. Tých, ktorí sa neboja pustiť do práce, by som chcel oboznámiť so základnými znalosťami v tomto odbore. Usmrteného alebo zahynutého vtáka si pozorne prezrieme, všimneme si farbu očí, zobáka, nôh, prípadne ďalších neoperených častí, ktoré musíme v konečnej fáze preparácie dofarbovať a zapamätáme si postavenie nôh a krídel. Na obr. 1 je kostra vtáka so schematickým znázornením postavenia nôh, krku a krídel, ktoré treba pri preparácii zachovať. Hlboko do zobáka vsunieme vatový tampón, aby sme pri práci nepostriekali krvou perie na hrudi a okolo zobáka. To isté urobíme aj pri ritnom otvore a aj k trhlinkám po strelných ranách priložíme tampón alebo pás buničitej vaty. Takto ošetreného vtáka (ak ho nechceme preparovať ihneď) môžeme uložiť do chladničky zabaleného v papieri (nikdy nie v igelitovom vrecku). Úspech závisí v prvom rade od

stiahnutia. Kožu narezávame na hrudnej kosti (sterne) smerom k ritnému otvoru (obr. 2). Pri stálom zasypávaní bukovými pilinami uvoľňujeme prstami kožu tak, aby sme v kolennom kfbe mohli oddeliť nohy od trupu (obr. 3). Piliny zabraňujú zamasteniu, prípadne postriekaniu peria. Potom uvoľníme zadnú časť trupu, ktorú odrežeme tesne pri vývode a chvost odrežeme (obr. 4) aj s niekoľkými chvostovými stavcami, v ktorých sú vraštené chvostové (kormidlovacie) perá (obr. 5). Potom už obraciame kožu perím dovnútra a miernym ťahom pomocou prstov (prípadne skalpela) ju oddeľujeme na chrbtovej strane až k ramenným klbom, ktoré oddelíme od tela (obr. 6). Z krku stiahneme kožu pomerne ľahko až k tylovej kosti. Pri väčšine vtákov sa dá koža krku pretiahnuť cez hlavu, iba pri niektorých kačiciach, sovách, ďatľoch a pod. si musíme pomôcť krátkym rezom na krku (obr. 7 ) . Týmto otvorom potom stiahneme zvyšnú časť krku a hlavy. Uši odrežeme tesne pri hlave, alebo ich s celým blanitým orgánom vytiahneme z lebky. Očné viečka musíme odrezávať veľmi opatrne, aby sme neporušili ich okraje. Kožu na hlave sťahujeme až k zobáku. Hlavu potom odrežeme s časťou tylovej a temennej kosti, ktorá zostane pri trupe (obr. 8). V lebke tým vznikne otvor, ktorým môžeme vyňať mozog. Celú lebku dôkladne očistíme od svalstva, oči vyrežeme, kožu na krku a hlave dôkladne očistíme od všetkých zvyškov svalstva a tuku. Potom ju Obr. Obr. Obr. Obr. Obr.

otrávime a nakonzervujeme. Na otrávenie sa používa roztok arzenitanu sodného. Pretože je to jed, ktorý nie je bežne v predaji, možno ho nahradiť Chlórseptolom, Famoseptom — Super, Ajatínom, Septonexom alebo Chlóramínom, ktoré kúpime v lekárni alebo v drogérii. Kožu niekoľkokrát natrieme chemikáliou a votrieme do nej kamenec hlinitodraselný. Lebečnú dutinu vyplníme kúdeľou, očné dutiny buničitou vatou. Odstránené svalstvo na lebke domodelujeme modelovacou hlinou a vsadíme oči (obr. 9,10). Kožu obrátime opatrne späť cez lebku, perie vyrovnáme a upravíme viečka okoío očí. Nohy vytiahneme z kože až k päte. Pri väčšine vtákov sa koža ďalej už nesťahuje, pretože je pokrytá zrohovatenými štítkami, ktoré sťahovanie sťažujú. Len vtákom, ktoré majú nohy zarastené perím až k prstom, stiahneme celú nohu (obr. 11). Celú nohu po očistení svalstva (obr. 12) a nakonzervovaní vtiahneme späť do kože. Krídla sťahujeme len k lakťovému kfbu, nesmieme odrezať perá pevne priliehajúce k lakťovej kosti. Ich odrezanie by veľmi sťažilo montáž preparátu s roztiahnutými krídlami. Opäť ich očistíme, nakonzervujeme a vtiahneme späť do kože. Krídlo od lakťa po zápästie narežeme po vnútornej strane (obr. 13) a vzniknutým otvorom vyškrabeme svalstvo, nakonzervujeme a zošijeme (obr. 14). Chvost oškrabeme, rozrežeme a vytlačíme tukovú kostrčovú žľazu (obr. 5). Nakonzervovánu a obrátenú kožu (obr. 15) nesmieme nechať dlho ležať, pretože kame-

1. Kostra vtáka 2. Vedenie rezu na hrudnej kosti 3. Oddelenie nôh od tela 4. Oddelenie chvosta od tela 5. Chvost s očistenými článkami kostrče Obr. 6. Koža, stiahnutá k ramenným kĺbom Obr. 7. Krátky rez na krku kačice Obr. 8. Stiahnutá a očistená lebka Obr. 9. Lebka pokrytá modelovacou hlinou Obr. 10. Vsadenie oči Obr. 11. Rozdiel v sťahovaní nôh Obr. 12. Očistenie kosti nohy od svalstva Obr. 13. Spôsob narezania křidla na vnútornej strane Obr. 14. Čistenie kostry krídla od svalstva Obr. 15. Stiahnutá a obrátená koža, ešte spojená s telom Obr. 16. Zhotovenie tielka podľa stiahnutého trupu Obr. 17. Postavenie drôtov v nohách a krídlach Obr. 18. Upevnenie drôtu v krídle

38

11

13

12

17

39

19

Obr. 19. Ramenná kosť omotaná kúdeľou Obr. 20. Vedenie drôtov v nohách Obr. 21. Holenná kosť omotaná kúdeľou Obr. 22. Zakotvenie osového drôtu v zobáku

nec ju pri vyčinení zráža. Ak sa nám stane, že sa koža zrazí, prípadne zaschne, musíme ju pred ďalším spracovaním navlhčiť a roztiahnuť. V prípade, že perie sa znečistilo, očistíme krvavé škvrny vodou, mastné benzínom a vysušíme (najlepšie horúcim vzduchom). Samotnú preparáciu začíname zhotovením trupu — „tielka". Pripravíme si osový pozinkovaný drôt (priemer má zodpovedať veľkosti vtáka, např. pri sojke použijeme drôt 0 2 mm) a naň namotávame tvar tela z drevitej vlny, podľa rozmerov, ktoré sme vopred na stiahnutom tele získali (obr. 16). Namotanú drevitú vlnu priťahujeme k osovému drôtu motúzom alebo zrebnou niťou. Tielko musí byť pevné, aby sme v ňom mohli spoľahlivo zakotviť drôty nôh, krídel (obr. 17) a chvosta. Na konci krku a tela nechávame osový drôt (zaostrený na koncoch) niekoľko centimetrov prečnievať. Ďalšie drôty, trochu tenšie než ako sme dali do tielka, pretiahneme pozdĺž kostí krídel až do zápästia (obr. 18). Druhý koniec drôtu omotáme niekoľkými závitmi okolo ramennej kosti (obr. 19). Tu necháme drôt

40

Obr. 23. Zakotvenie nôh a křidel v tielku Obr. 24. Schematické znázornenie správneho postavenia křidel, krku a nôh Obr. 25. Spôsob zafixovania krídel a chvosta pomocou prúžkov papiera

niekoľko centimetrov vyčnievať, aby sme mohli krídlo zakotviť v tielku. Svalstvo na ramennej kosti doplníme omotáním kúdele, vaty a pod., ktorú pritiahneme ku kosti niťou. Podobne postupujeme pri nohách (obr. 20, 21). Zaostrený drôt rovnakého priemeru, ako sme dali do tielka, prepichneme spodnou časťou beháka medzi palcom a ostatnými prstami. Vedieme ho späť pozdĺž kostí po vnútornej strane až ku kolennému klbu. Tak isto ako pri krídlach doplníme svalstvo, ale s tým rozdielom, že drôt sa musí pozdĺž kosti voľne posúvať. Teraz už zostáva len zafixovať chvost. Ohneme tenší drôt (na obidvoch koncoch zaostrený) do tvaru U, prepichneme ho z vonkajšej strany krajnými kormidlovacími perami a niekoľkými závitmi pritiahneme nad kostrčou. Drôty musia byť opäť trochu dlhšie, aby sme ich mohli zakotvit v tielku. Montáž Osový drôt v tielku zasunieme celý do krku a krk zasunieme do kože až k lebke. Teraz chytíme do jednej ruky zobák a druhou rukou opatrným otáčaním zapichneme osový

drôt mozgom až do zobáka (obr. 22). Drôty z krídel zapichneme do tielka na miestach ramenného klbu (ktoré sme si vopred označili), pretiahneme tielkom, stočíme a zapichneme späť (obr. 23). Podobný postup je aj pri nohách; tu musíme však rátať s tým, že sme nohy odrezali v kolennom klbe, preto po zakotvení drôtov v tielku povytiahneme nohy o dĺžku stehennej kosti späť a zohneme do správneho tvaru. Po pretiahnutí celej kože na trup zakotvíme drôty z chvosta tak, aby kormidlovacie perá boli pevné. Úprava tela Krk ohneme do tvaru S, krídla a nohy uvedieme ohnutím drôtov do správneho tvaru (obr. 24). Ďalej pomocou ihlice alebo pinzety vkladáme pod kožu na tielko chuchvalce vaty, aby sme dosiahli ladné tvary vtáčieho tela. Nakoniec zašijeme brušný rez na tele drobnými stehmi, ktoré zakryjeme perím. V poslednej fáze pripevníme vypchatého operenca na stojan, vetvu alebo iný vhodný podstavec. Do dreva navŕtame otvory a pretiahneme nimi drôty nôh a na spodnej

strane podložky drôt upevníme. Perie upravujeme pinzetou alebo ihlicou do prirodzenej polohy, letky a chvost podkladáme prúžkami tvrdého papiera a prišpendlíme (obr. 25). Po dokonalom zaschnutí preparátu zafarbíme zobák, nohy a ostatné časti tela, ktoré stratili prirodzenú farbu.

Tento opis preparácie vtákov nie je celkom vyčerpávajúci. Napriek tomu však tí, ktorí sa zaujímajú o preparáciu, nájdu v ňom dostatok informácií. Záleží na schopnosti a vynaliezavosti každého jednotlivca, ako základné informácie využije. PŘEMYSL VODOCHODSKÝ

Poznámka red.: Skôr ako začnete pracovať s uvedenými chemikáliami, prečítajte si starostlivo návod na ich použitie a dodržujte ho. Odporúčame pracovať v tenkých gumových rukaviciach, aby sa vám chemikálie nedostali do raniek na rukách.

Včelárska váha Včela je tvor nesmírně pracovitý a úkolem včelaře je práci jí zajistit a usnadnit —tzn. včas vybrat plásty s hotovým medem a nahradit je čistými soušemi. To ovšem předpokládá mít dokonalý přehled o situaci v úlu, která se v době snůšky rychle mění. Otiskujeme hávod na zhotovení jednoduché pomůcky, která včelaři usnadní orientaci, aniž musí otevírat úl častěji, než je to nutné. Z pevné igelitové plachty nebo pytle svaříme polštář 2, jehož rozměry odpovídají rozměrům dna úlu. Do rohu igelitového polštáře vložíme a dobře upevníme kousek kovové trubičky 4 0 3 až 5 mm. S výhodou lze použít ventilek z vyřazené gumové duše jízdního kola a trubičku pak vyvést dnem polštáře. Polštář 2 pak naplníme čistou vodou do výše 3 až 5 cm pod vrchní díl polštáře. Na kovový ventilek 4 těsně navlékneme gumo-

vou hadičku nebo bužírku 5 a do ní vsadíme uzavřenou skleněnou trubičku 6 asi 20 až 30 cm dlouhou. Igelitový polštář položíme na hladkou podložku a na něj postavíme úl. Úl svou vahou vytlačuje vodu z igelitového polštáře do skleněné trubičky, takže výše hladiny vody v trubičce se s přibývající vahou úlu zvyšuje. Z vhodného a odolného materiálu (organické sklo, umakart, apod.) vystřihneme obdélník, který umístíme za skleněnou trubičkou, a na něj vyznačíme počáteční naměřenou hodnotu prázdného úlu číslem 0. Úl potom postupně zatěžujeme závažím od 1 do 10 kg a hodnoty vyznačujeme (nejlépe rydlem) na tabulce. Kdo by chtěl získat přesnější hodnoty, upevní skleněnou trubičku šikmo; získá tak delší sloupec a tím i možnost vyznačit hodnoty 1 — úl; 2 — igelitový pytel; 3 — 0,25 a 0,50 kg. držák; 4 — ventilek; 5 — hadička; JOSEF POŠVIC 6 — skleněná trubička

Pravítka na střihy Řekli byste, že uplést svetr podle střihu je jednoduché, zvlášť když je k dispozici pletací stroj. Není to však zcela pravda, alespoň ne u stroje polské výroby, typu MD-22. V prospektu dodávaném ke stroji je uveden příklad: „Vzorek,, který jsme udělali na 20 jehlách, je 8 cm široký a 30 řad představuje 6 cm. Na 1 cm tedy připadá: 30 řad:6 = 5 řad, 20 ok: 8 = 2,5 oka." Tento příklad platí pouze na vlnu polské výroby, je-

jíž značka však uvedena není. Na našem trhu máme vlny 100 %, Crilan, vlny silnější a slabší. Podle druhu vlny je nutné na uvedeném stroji nastaviť řadič hustoty na určité číslo. Než se však začne plést, je nutné udělat onen vzorek, abychom zjistili, kolik ok je třeba při té či oné vlně na 10 cm úpletu a kolik řad je oněch 10 cm. Máme-li toto na upleteném vzorku spočítáno, je vcelku lehké udělat pravítka podle přiložené fotografie. V mém případě jsem použil AI plechu ti. 3 mm, šířky 50 mm a délky 30 mm. Dlouhou hranu pravítka jsem rozdělil na 3 díly po 100 mm a udělal malé důlčíky. Posuvným měřítkem jsem nanášel jednotlivé rozteče, které jsem vypočítal takto: Vlna zn. LUCIE (řadič hustoty č. 5) 100 m m — 2 5 jehel 100:25 = 4 100 mm — 43 řad 100 : 43 = 2,32 Na jedno pravítko jsem nanášel 4 mm rozteče a na druhé 2,32 mm rozteče. Potom malým sekáčkem vysekneme rysky, vyrazíme číslice, název vlny, slovo řady nebo jehly a číslo řadiče hustoty. Pomocí takto zhotovených pravítek je potom snadné nanášet hodnoty na střih a podle něho uplést cokoli a hlavně bez párání. Závěrem uvádím hodnoty na další dva druhy vlny: Vlna zn. HANKA řadič hustoty č. 10 100 m m — 2 4 jehel 100 m m — 3 5 řad Vlna zn. CRILAN řadič hustoty č. 8 100 m m — 2 5 jehel 100 mm — 3 7 řad JOSEF DOUBEK

41

PRO AUTO-MOTO Štartovacia kľuka na zimu Pri moderných automobiloch zvyčajne nie je potrebné ručné natáčanie, lebo pri nabitej batérii a správne nastavenom motore naštartujeme pomocou elektrického spúšťača aj za veľkých mrazov. No ak jazdíme denne do práce na kratšiu vzdialenosť a nechávame automobil cez noc vonku pred domom, je spotreba elektrickej energie z batérie v zime taká veľká, že batéria sa nestačí cez deň dobiť. V tom prípade je dobre, ak uľahčíme batérii tým, že ráno motor niekoľkokrát pretočíme kľukou a až potom použijeme elektrický spúšťač. Ak je batéria vybitá a nemôžeme automobil ani roztlačiť, zostáva len naštartovať kľukou. škodovky s motorom vzadu nemajú zariadenie na ručné štartovanie pomocou kľuky. Preto ráno, pri väčších mrazoch, často vidíme majiteľov týchto áut, ako sa usilujú dostať svoje vozidlo do pohybu. Aby som sa vyhol týmto ťažkostiam, zostrojil som si zariadenie na ručné štartovanie svojej škodovky. V porovnaní s inými amatérsky urobenými konštrukciami má moja pevné vedenie kľuky a krajší vzhľad. Postup práce Najskôr zhotovíme všetky potrebné diely. Ich výroba je zrejmá z obrázkov. Iba bočnice konzoly 1 musíme prispôsobiť rámu motora. Preto sú kóty uvedené v. zátvorke len informatívne. Aj otvory v bočniciach vŕtame až pri montáži. Skrutku na remenici vymeníme za skrutku s nadstavcom 5 (potrebujeme na to násadkový kľúč OK 30). Potom demontujeme a rozpojíme zadný nárazník. Do stredu nárazníka priložíme vložku vedenia kľuky 6, ktorej presný tvar musíme dopilovať podľa

42

nárazníka a označíme otvory 0 8 mm. Po vyvŕtaní otvorov vo vložke vedenia spojíme nárazník s vložkou Rozpiska materiálu Čís.

Súčasť

ks

Materiál

Rozmer [mm]

6

.

43

skrutkami M 8 ^ 3 0 mm. Držiaky nárazníka na aute vyhneme nabok o 8 mm, naskrutkujeme nárazník na auto a pomocným tŕňom označíme stred otvoru na karosérii. Potom znova nárazník odskrutkujeme a urobíme oválny otvor v karosérii (pohľad A). Po zhotovení otvoru nárazník opäť namontujeme a kľuku 9 zasunieme cez nárazník a konzolu do skrutky s nadstavcom 5. K bočniciam konzoly 1 priložíme objímku 7 a označíme

Koženka z laku Některé doplnky vybavení automobilu — dodatkový otáčkoměr, který se nevešel do přístrojové desky, poličky, odkládací skříňky nyní moderní na kardanovém tunelu — by ,,chtěly" potáhnout koženkou. Koženka se však na složitější tvary, a zvlášť zaoblené, dost špatně lepí a dělá nepěkné záhyby. Můžeme si však pomoci lakýrnicky: tmelem, základním nátěrem a — emailem olejovým na školní tabule 0 2115. Zrenovoval jsem tak dost složitě zpro-

44

otvory. Po vysunutí kľuky môžeme otvory 0 6,2 mm vyvŕtať. Potom opäť nasunieme kľuku cez konzolu do skrutky a konzolu spojíme s objímkou skrutkami M 6 * 2 0 mm na rám motora. Tým je úprava skončená. Otvor v nárazníku prekryjeme ozdobným plechom; pri štartovaní kľukou tento plech alebo odsunieme nabok, alebo zložíme. EMIL POTOČNÝ hýbanou přístrojovou desku s velmi dobrým výsledkem. Lak na tabule je hustý; nanese se bohatě, nechá se hodinku zavadnout a pak se štětcem tupuje pravidelně a hustě vedle sebe. Kde by barva stékala, roztupuje se znovu, kdyby někde prosvital podklad, opraví se za nějaký den schnuti další vrstvou. Zaschlý nátěr je matný, ale ve vyvýšených místech se sametovým leskem, takže má charakter koženky. Užíváním se neotestuje a prachem se nezanáší. Je to dobrá povrchová úprava pro nedbalce, protože také schová drobné hříšky na vypracování podkladu. -da-

Zámek palivové nádrže

PLNÍCÍ OTVOR Automobily Škoda Š 100, 110, 110R od modelu 1 972 jsou vybaveny nově upraveným uzávěrem hrdla paliva, který však není zajištěn proti odcizení. Abych všetečné osoby nevydával pokušení, provedl jsem úpravu, která se mi osvědčila. Z vnitřní strany blatníku odšroubujeme dvě matice M5 a demontujeme dvířka. Na ně narýsujeme

Do tunelu topení v prostoru zadního víčka připevníme motocyklový brzdový spínač. U pružiny uštipneme očko a na drát nasuneme elektrikárskou svorku (z lámací svorkovnice malé, bez bakelitu). Svorka spojuje pružinu se silonovým lankem a páčkou sytiče. Očko silonového lanka je zachyceno na šroubek, připevňující lanko k páčce sytiče. Jednu svorku spínače spojíme krátkým kabelem s kostrou, přichycením pod jeden šroubek připevňující spínač. Druhou svorku napojíme na kontakt č. 7 pravé strany přístrojového štítu (červená svorkovnice). Kabel vedeme tunelem k přednímu víčku a podle kabelu zpátečkového světla do přístrojové desky. Kontrolka signalizující minimální stav benzínu bude současně signalizovat také vytažený sytič.

a zhotovíme otvor pro zámek (obr. 1 ) . Pro uzamčení použijeme zámek Fab (číslo Mototechny 1 1 1 988060), který se používá jako dveřní zámek u Š 100. Západku tohoto zámku upravíme podle obr. 2. Dále zhotovíme z plechu ti. 1,5 mm zarážku pro západku zámku (obr. 3). Dva šrouby M5, které z vnější

Na prolis 180><30 mm v plechu přední masky připevníme do hotového otvoru zespodu dveřní spínač (pro šroubky je třeba vyvrtat otvory 0 5 mm). Na víko proti spínači přilepíme nebo přišroubujeme gumový špalík 12 mm tlustý. Na jednu svorku spínače přivedeme proud bud 1 z pojistky č. 1, nebo od spínačů brzdových světel umis těných pod deskou v zavazadlovém prostoru. Druhou svorku napojíme kabelem na kontakt č. 6 pravé strany přístrojového štítu (červená svorkovnice) nebo zpět k spínačům brzd na kabel kontrolky. Kabely nepájíme přímo na kontakty konektorů, aby se kontakt nevyhrál. Zapojení provedeme bud spojením obou kabelů na novou nástrčku nebo tak, že přestřihneme kabel min. 50 mm od konektoru, na

strany přidržují vlastní hrdlo nádrže v blatníku, uvolníme křížovým šroubovákem. Na tyto otvory nasadíme plech zarážky a šrouby zašroubujeme zpět (obr. 4 ) . Na původní místo namontujeme rovněž dvířka s připevněným zámkem. Vyzkoušíme zamykání a lícování, v případě potřeby zarážku nebo závěs dvířek přihneme. Tato úprava nám umožní bezpečné uzamčení krytu hrdla palivové nádrže. M. STARÝ přívodní kabely navlékneme asi 100 mm dlouhou bužírku, konce kabelů spájíme a bužírku přetáhneme až ke kontaktu. Kontrolní žárovka pro signalizaci brzdových světel tak převezme další funkci —signalizaci otevřeného víka kufru. Z. TECHLOVSKÝ

Schéma elektrického zapojeni 1 — spínač sytiče; 2 — spínač víka; 112 — svorkovnice červená; 119 a 120 — spínače kontrolky brzdového systému; 150 — signalizační relé brzdového systému

45

Držiak hmloviek Hmlové reflektory najčastejšie pripevňujeme priskrutkované k vrchnej časti nárazníka. Toto upevnenie má napriek svojej jednoduchosti veľa nevýhod: — možnosť poškodenia reflektorov, pretože zvyčajne prečnievajú cez rovinu nárazníka. — kmitanie za jazdy, — zmenu polohy nastavenia počas jazdy, — viditeľné poškodenie nárazníka (vŕtanie dier do hornej časti),

NADSTAVEC RADIACEJ PÁKY DO Š 100. Nadstavec naskrutkujeme namiesto rukoväti a na závit nadstavca naskrutkujeme pôvodnú rukoväť. Nadstavec má hladký kužeľovitý tvar, na ktorom z jedného konca je vnútorný závit M8, z druhého konca vonkajší závit M8 a osadenie 0 13 výšky 2 mm. Nadstavec sa vyrobí Sústružením napríklad z valcovej tyčky 0 18 mm z ľahkého kovu. Povrch kužeľovitej časti nadstavca je leštený, prípadne s povrchovou úpravou a zafarbený eloxovaním. Ak na zhotovenie nadstavca použijeme iný materiál (oceľ, mosadz), potom povrch nadstavca môžeme upraviť lesklým niklováním. Pri montáži nadstavca s radiacou pákou a rukoväťou závitové spoje poistíme proti uvoľneniu kvapkou vhodného lepidla, ktorú nakvapneme do závitov. Ing. RUDOLF TRKALA

46

— pripevnenie v mnohých prípadoch nevyhovuje Vyhláške 32/72. Pre majiteľov áut ŠKODA uvádzam držiak, ktorý odstraňuje uvedené nevýhody a v prevádzke sa mi osvedčil. Držiak je zvarený z oceľového Lprofilu 25x25x3 mm a Xz dvoch dielov z pásovej ocele 3 2 2 mm s rozmermi podľa obrázku. Treba si uvedomiť, že ľavý držiak je zrkadlový obraz pravého. Držiak po zvarení opiľujeme, natrieme základnou far-

bou a nastriekame autoemailspravom zhodným s farbou auta. Ked máme obidva držiaky hotové, môžeme ich pripevniť. Pri montáži ľavého držiaka pripevnime rovnú časť držiaka k držiaku nárazníka (využijeme dieru, ktorá je v ňom) a ohnutú časť k spodnej časti nárazníka (v spodnej časti nárazníka vyvŕtame dieru 0 8,5 mm podľa držiaka) skrutkou M 8 x x 20 mm, pružnou podložkou 0 8,2 mm a maticou M8. Pri montáži pravého držiaka postupujeme podobne, využijeme však skrutku, ktorou je pripevnená húkačka. Ing. ŠTEFAN ĎURECH

Odkládací schránky Pro úschovu drobných předmětů, které je třeba mít v osobním auto-

mobilu neustále po ruce — jako např. baterka, rukavice, mapy a jiné — jsou vhodné úložné schránky namontované na výplních předních dveří vozu. Výchozím materiálem pro jejich výrobu je ocelový nebo hliníkový plech ti. 0,8 až 1 mm. K práci potřebujeme dva kusy plechu rozměru 5 3 5 x 165 mm a dva kusy rozměru 90 x 380 mm. Podle rozměrů uvedených na výkrese nakreslíme rozvinutý tvar boční stěny a dna schránky. Tvar vystřihneme a ohneme podle výkresu. Levá schránka je zrcadlovým obrazem pravé. Ohnuté díly schránek spojíme dle možnosti snýtováním nebo svařením. Hotové schránky opatříme barev-

ným nátěrem nebo polepíme koženkou v barvě odpovídající interiéru vozu. Koženku přilepíme lepidlem Alkaprén. Na výplních předních dveří si označíme polohu schránek, výplně demontujeme a vyvrtáme otvory pro jejich upevnění. K dokonalému při -

Svieti brzdové svetlo? Ak nie, tak v lepšom prípade si zakúpime niekoľko papierikov od príslušníka VB. V horšom prípade... Pre istotu treba teda stále kontrolovať stav brzdových žiaroviek. Nebývajú ani tak prepálené, ako skôr skorodované vlhkom. Zvyčajne stačí otrieť cľnový výstupok o nohavice, musí sa to však urobiť včas. Z rôznych výborne vymyslených schém zariadení, ktoré by žiarovkou alebo zvukom signalizovali dobrý stav, je najjednoduchšie, najlacnejšie a najspoľahlivejšie magnetické relé. Je aj najvýhodnejšie na inštaláciu, pretože nevyžaduje zaťahovať do tmavých kútov a nepriechodných dutín nové drôty. Táto nepríjemná práca poležiačky pod sedačkami a na pedáloch je spravidla náročnejšia na čas ako výroba zložitého prístrojčeka v pohodlí, doma. Tlakový spínač v hydraulickom okruhu bŕzd je pripojený cez nejakú svorkovnicu k žiarovkám vzadu (obr. 1 ) . Na mieste svorkovnice teda stačí vyhľadať príslušné vodiče podľa farebného a číselného označenia (v príručke), vybrať ich zo svorky a spojiť ich znova pomocou cievky relé. Pri zošliapnutí brzdového pedálu — ak je porušený tlakový spínač alebo obidve žiarovky, alebo všetko naraz, nerozsvieti sa ani signálne svetlo; ak je porušená len jedna žiarovka, relé tiež nezapne, pretože tečie iba polovičný prúd; ak sú obidve žiarovky v poriadku, tečie plný prúd, ktorým relé pritiahne a rozsvieti kontrolné svetlo. Relé sa teda nastaví tak, aby spínalo iba pri plnom prúde, najlepšie — aby pri jednej svietiacej žiarovke iba blikalo a potom odpadlo; to dovoľuje charakteristika závislosti odporu vlákna žiarovky od teploty. Každý to bude riešiť inak, podľa súčiastok, ktoré dostane.

Na orientáciu: Skúšal som bežné telefónne relé, z ktorého som nožom vyrezal vinutie, s troma zväzkami prepínacích kontaktov (teda pomerne tvrdé) na dvoch žiarovkách 6 V/21 W. Relé spoľahlivo spínalo

tlakový spínač

Obr. 1

Obr. 2 1 — jazýčkový k o n t a k t v skle, 2 — cin v d u t o m nite, 3 — nasúvacie k o n t a k t y , 4 — kábel v signálnom svetle, 5 — plechové puzdro

pevnění schránky postačí ši;M sioubů nebo nýtů. Schránky montujeme zúženou stranou ve směru jízdy, pro snazší nastupování do vozu. Rozměry uvedené na obrázku odpovídají pro vozy Škoda 100 a jejich alternativy. VLADISLAV KUBĚNKA s 10 závitmi, po odpojení jednej žiarovky celkom určite nespínalo. Výpočet: 2 x 2 1 W = 42 W, 4 2 / 6 V = 7 A, 7 A x 10 závitov = 10 Az potrebných na príťah. Podľa toho prepočítame vinutie pre akékoľvek iné žiarovky (např. 2 x 1 5 W/6 V ) : 30 W/6 V = 5 A; 70 Az/5 A = 14 závitov. Alebo 2x15 W/12V, 30 W/12 V = 2,5 A; 70 Az/2,5 A = = 30 závitov a pod. Pohodlnejšie je túto skúšku robiť na stole so šesťvoltovým motocyklovým akumulátorom a výsledok prepočítať, ako nosiť domov veľký akumulátor alebo robiť pokusy v garáži. Počet závitov sa potom spresní po skúške v automobile, kde napätie kolíše až do 8 V alebo 16 V. Vinutie urobíme alebo zo smaltovaného drôtu 0 1,5 až 2 mm, alebo zo šnúry s prierezom 1,5 m m 2 . Potrebná dĺžka je asi 30 cm. Z toho vidieť, že odpor magnetizačného vinutia je celkom zanedbateľný, žiarovky budú svietiť na plný výkon. Problémom je však zaprášenie kontaktov. Relé musí byť v tesnom puzdre tak ako přerušovač smeroviek, např. v škatuli od elektrického kondenzátora. Našťastie mám kontakty z jazýčkového relé zatavené v skle (Tesla Karlín HU 101 22.01 alebo HU 107 14.02 — obr. 2 ) . Pre Trabant 2 * 1 5 W/6 V bolo treba jedenásť závitov na opísaný efekt (s jednou žiarovkou iba bliknúť). Vývody z kontaktov nemožno spájkovať, aby zatavenie neprasklo, stačf však tesné ovinutie. Lepšie by však bolo navarenie drôtov pomocou akumulátora. Toto relé sa vmestí do škatuľky 50 x 10 mm a dá sa prichytiť plechovým držiačikom, nanítovaným na puzdre pod svorkovnicou, pod volantom. Čiernočervené drôty sa iba vyberú zo svorkovnice a pripoja sa k relé. Z kontaktu sa vyvedie 35 cm dlhá šnúrka k neobsadenému signálnemu svetlu v tachometri, vľavo hore (zelená). Z. Š.

47

Seřizování předstihu u Trabanta

Obr. 1

U tohoto motoru se obtížněji nastavuje zcela přesně a souhlasně předstih u obou válců vzhledem k použití samostatných přerušovačů. Popsaný postup využívá stroboskopického efektu a umožní nastavit naprosto shodný předstih u obou válců. Princip je následující: Zapalovací jiskra se vede přes doutnavku, sériově zapojenou, mezi zapalovací cívku a svíčku. Světelný záblesk jiskry na doutnavce osvětlí na řemenici klikového hřídele rysku, označující správný předstih. Sestavení i použití přípravku vyplývá z obr. 1. Na doutnavku připájíme zapalovací kabely v délce 50 až 55 cm. Pätici doutnavky i spoje zaizolujeme páskou. Na jedné straně hadice vyřízneme zářez dlouhý asi 20 mm v šířce doutnavky a z této strany zasuneme kabely do hadice, přičemž doutnavku nám upevní výřez. Na delší kabel upevníme „fajfku" (postačí i očko na kabely), na kratší připájíme vrut, který uskřípneme tak, aby držel po zasunutí v koncovce zapalovacího kabelu u motoru. Postup při,seřizováni: Nejprve očistíme řemenici na klikovém hřídeli a bílou barvou označíme tečku v místě rysky, a to pro oba válce. Tato ryska označuje již z továrny základní předstih 24°. Při pístu v HO je ryska asi 30 mm nad dělící rovinou dolní a horní části klikové skříně. Je výhodné podle obr. 2 (znázorňuje ve skutečné velikosti část řemenice 0 1 55 mm) označit i 0°, tedy HÚ. Tato poloha se pomocí tyčinky těžko přesně označí, protože 2,5° činí pouze 0,035 mm. Je proto lépe vycházet z továrního označení. Dále seřídíme největší vzdálenost kontaktů obou válců na 0,4 — 0,05 mm. Nyní podle obr. 1. zapojíme doutnavku, kterou provlékneme kolem omezovacího pásu zdvihu přední nápravy k přerušovači tak, aby se doutnavka nedotýkala kostry. (Jinak přeskakuje jiskra zde a svíčka nepálí.) Seřizování začínáme u I. válce. Dále natočíme motor, který pracuje na oba válce a zvýšíme otáčky asi na 2000/min. nejlépe podložením regulačního šroubku klapky. Za hadici z PVC uchopíme doutnavku a přiblížíme ji asi na 1 cm od řemenice a kontrolujeme polohu bílého bodu proti dělící rovině skříně. Je-li bílý bod výše, tj. ve směru otáčení motoru, je předstih menší

48

Obr. 2

a naopak. Podle zjištěné chyby opravíme polohu základní destičky, držené dvěma šrouby a maticí M4. Po dosažení správné polohy postupujeme shodně u II. válce a chybu opravíme pootočením pomocné destičky s kontakty II. válce. Je výhodné po seřízení I. válce snížit otáčky na volnoběh. Proti děliči rovině se nyní objeví bílý bod, vyznačující 0°. Zde může být malá diference. Seřídíme-li ale shodně za volnoběhu II. válec, pak po zvýšení

otáček musí předstih souhlasit s I. válcem a není nutno udržovat zvýšené otáčky. Snadno lze totiž pravou rukou zatažením za bowden nad seřizovacím šroubem zvýšit otáčky a levou přidržet doutnavku u řemenice a seřízení kontrolovat. Pro omezení chyby při pozorování dělící roviny je výhodné nalepit na plošku spodní poloviny klikové skříně kousek špejle, která dosahuje až k vnějšímu obvodu řemenice. Seřizování je nutno provádět na odstíněném místě, bez přímého osvětlení lampou, aby záblesky doutnavky nebyly potlačeny. Pozor též na dotek — doutnavka za chodu motoru probíjí kapacitně přes sklo. Při kontrole předstihu po delším provozu postačí pouze vytočit kola doprava, zapojit přípravek a pozorovat polohu bílého bodu. Opravu provádíme za chodupouze seřízením kontaktů. Základní seřízení destiček neměníme, protože předstih se změnil buď opálením kontaktů nebo obroušením dosedací plošky pohyblivého kontaktu o vačku. Pokud jsme poprvé pracovali přesně, musí být vzdálenost mezi kontakty opět 0,4 mm. Uvedený postup lze použít i pro jiné motory, ale je nutno vzít v úvahu systém regulace předstihu. Použitý materiál

Doutnavka se závitem Mignon (nejlépe 13 x 30 mm| zapalovací kabel na svíčky asi 110 cm dlouhý, koncovka na zapalovací kabel (fajfka), vrut do dřeva, rozměrů 3,5 x 30 mm, hadice na vodu z PVC nebo jiná, průměr 3/4", dlouhá 35 cm P. S. Podle návodu ve sborníku č. -2/1972 jsem si zhotovil tyristorové zapalování a sděluji své zkušenosti po ujetí 10 000 km. Stavba mi nečinila potíže, i když v tomto oboru nejsem zběhlý. Při měření napětí při závěrečné montáži přístrojem PU 110 jsem u obou měničů dosáhl nižšího napětí — 230 a 280 V, které po zatížení odporem pokleslo na 1 70 V a 180 V. Přesto pracovalo zapalování zcela spolehlivě i při zapojeni jen na 4 V. včetně startování, kdy dochází asi k 20 % poklesu napětí. Při těchto zkouškách byla vzdálenost elektrod svíčky 1 mm a proto jsem transformátorky nepřevíjel, i když nedávaly předepsané napětí. Spotřeba poklesla v průměru o 0,5 I na 100 km (motor má 45 000 km po první G O). Dříve při obsazení dvěma osobami zrychloval na 80 km/h za 27 vteřin, nyní za 24,5 vt. (Tento motor podle testu ve Světě motorů dosahuje rychlosti 80 km/h za 25,7 vt.) Hlavním kladem tohoto zapalování je skutečnost, že motor snadno „chytá". Při odstavení vozidla s předpokládaným vychladnutím motoru lze bez obav po vypnutí zapalování na několik otáček vytáhnout sytič. Při startu pak motor okamžitě naskočí a sytič lze zavřít. To omezí též podstatně kouření studeného motoru. Ale i při startu ÚPRAVA

MAZACÍHO

PŘÍ-

PRAVKU. V jarním sborníku „Udělej si sám" z roku 1970 je na straně 60 uveřejněn návod na přípravek pro mazání kol vozu Trabant. Pro lepší funkci a rychlé, spolehlivé namazání ložisek kol jsem přípravek vylepšil. Ze strany příruby jsem pilkou na kov křížově vyřízl drážky široké 2 mm do hloubky 6 mm a řádně začistil pilníkem. Tím se mazací tuk AV2 snadno dostane k ložiskům. Aby se přípravek mohl utáhnout maticí čepu kola, vyvrtal jsem do válcové části otvor 0 4,25 a do něho jsem vyřízl závit M5. Otvor pro šroub je o 90° pootočen od maznice tak, abv

K ČLÁNKU TYRISTOROVÉ ZAPALOVÁNÍ PRO ČTYŘDOBÉ MOTORY V USS Č. 9:

Na obr. 4 — Plošný spoj bylo přehozeno označení odporů, takže nesouhlasí s obr. 3 — Schéma zapojení. Upozorňujeme, že obr. 3 je otištěn správně, takže v obr. 4 má být na místě odporu R11 odpor R6, místo R10 odpor R11 a místo R6 odpor R10. — Dále na str. 43 v 38. řádku odshora má být správně R7 (nikoliv R10). — Podotýkáme, že zařízení pracuje i s přehozenými odpory (protože se řádově neliší), ovšem nedosahuje plné účinnosti. Oprava tedy spočívá jen v přehození odporů podle schématu na obr. 3. Red

s teplým, takto přehlceným motorem, kdy běžné zapalování obyčejně selže, tyristorové svou zvýšenou energií vyvolá jiskru i na vlhké svíčce a motor po několika otáčkách naskočí (v tomto případě ovšem ponecháme sytič uzavřený). Větší energie jiskry při delší dráze zapálí i chudší směs,a proto i chod volnoběhu je spolehlivější i po snížení otáček. Zároveň lze prodloužit intervaly mezi výměnou svíček. Opalování kontaktů přerušovače prakticky zmizí a tím se prodlouží i intervaly seřizování předstihu. Vzdálenost elektrod 1 mm zcela vyloučila „můstkování" elektrod svíček, ke kterému dříve docházelo zvláště v letním období a při zvýšeném namáhání motoru. Větší vzdálenost elektrod již nemá smysl. Jak uvádí odborná literatura, je vzdálenost elektrod 0,6 až 1 mm maximální, do které se zlepšuje chod motoru. Pozor je nutno dávat na přemazání plsti přerušovače. Malé proudy mezi kontakty přeruší i malé množství oleje, které větší proudy běžného zapalování spálí. To byla závada, která se zpočátku po výměně kontaktů vyskytla. Tyristorové zapalování po několika desítkách kilometrů začalo vynechávat. Po přepojení na původní závada zmizela po krátké chvilce. Po vrácení k tyristorovému pracovalo toto opět pravidelne, dle zavadá se opakovala se stejným průběhem Kontakty je proto nutné vyčistit trichlorem (Čikuli). Závěrem lze říci, že pořizovací náklady i práce se vyplatí, i když dosažené výsledky budou patrně nižší, než bylo uvedeno. Šetří se však baterie, která je méně namáhána dlouhým startováním, což se musí projevit prodloužením její životnosti. LADISLAV HORENÍ

Poznámka redakce: Nízké napětí z měniče je zapříčiněno individuálními vlastnostmi tranzistorů, a to ani tak počtem závitů, jako spíš materiálem magnetického jádra. O magnetických vlastnostech jádra však víme velmi málo, změřit nelze nic a tak jediný způsob, kterým lze dosáhnout lepší výsledek je, pohrát si s mezerou — papírovými vložkami mezi polovicemi jádra. Podaří-li se nám napětí zvýšit, slepíme jádra epoxidem.

při nasazení mazacího lisu šroub nepřekážel. Po nasazení mazacího přípravku na čep kola se přípravek zajistí tfmto šroubem M5><15 za drážku pro pero na čepu kola. Při utahování matice čepu kola se čep neprotáčí a matici lze velmi dobře utáhnout (povolit) a zajistit tak nežádoucí vytlačování tuku v místě matice. Tuk je pak tlačen tlakovým lisem přes přední ložisko k zadnímu ložisku a skutečně vytlačí starý, opotřebovaný tuk z ložisek ven. IVAR MENTZL 1 — čtyři drážky, 2 — maznice, 3 — šroub M5 x 15, 4 — mazáci přípravek

49

STROJE A NÁSTROJE Špeciálne skrutkovače

a zväčšíme na priemer nitu. Pružina je z kaleného materiálu, a preto ju nemožno vŕtať obyčajným vrtákom. V prípade potreby možno otvory prebrúsif. Sú práce, pri ktorých aj skúsený a obratný domáci majster stráca nervy. Jednotlivé súčiastky zostavíme Napríklad ak prerobil nábytok do izby. nalakoval ho a teraz má priskrutkovať klavírové závesy na osmoro dvierok vysokých 80 cm. ktoré sú pri- tak, že pružiny vložíme do drážky chytené zvrchu a dajú sa otvárať iba o 90'". Tieto ťažkosti vyriešia špe- v drieku a zabezpečíme nitom proti ciálne vyrobené skrutkovače. Pre malé skrutky (najmä pri práci nad vypadnutiu. Nit kladivkom dobre hlavou) je určený skrutkovač s pridržiavacím koncom, pre väčšie skrutky, roznitujeme. Teraz treba ešte urobiť na ťažko dostupných miestach, je určený skrutkovač s ohybným driekom. držadlo 4. Môžeme použiť drevené držadlo z normálneho pilníka, jednoduchšie je však urobiť držadlo ako SKRUTKOVAČ drieku vyvŕtame, 5 mm od konca, odliatok z dentacrylu. Vhodnou S PRI DRŽÍ AVACÍM KONCOM otvor 0 2,5 mm pre nit 3. Aby formou bude fľaštička z využívaného lieku. Fľaštičku umyjeme, nalejePomocou neho rýchlo a spoľahli- driek dobre držal v držiaku 4. me do nej niekoľko kvapiek oleja vo nasadíme skrutôčku do závitové- sploštíme druhý koniec drieku roz- a otáčame tak, aby olej pokryl cel ú jej ho otvoru a zaskrutkujeme na nie- klepaním kladivkom. vnútornú plochu. Zvyšok vylejeme. koľko prvých závitov. Potom už Hrúbku pružiny 2 skrutkovača môžeme skrutkovač s pridržiavacím určuje typ skrutiek, ktoré prevažne Tým zabezpečíme, že sa dentacryl koncom oddělit od skrutôčky a do- potrebujeme alebo používame pri neprilepí na sklo. Do zátky, ktorej skrutfcovať ju normálnym skrutko- práci. Vyrobíme ju z plochej pružiny priemer zodpovedá priemeru hrdla fľaštičky, vyvŕtame otvor a pretiahvačom. a upravíme do tvaru podľa výkresu. neme ním driek. Dentacryl pripraveDriek 1 je z guľatiny 0 5 mm. Pružiny nasadíme do drážky v drieku ný podľa návodu nalejeme do Jeho dĺžku určíme podľa potreby. a podľa otvoru v drieku si označíme fľaštičky, ktorú zazátkujeme tak, aby Na iednom konci urobíme dráíku; otvory na pružinách. Otvory v pruži- sploštený koniec drieku bol uprost;ičí rozrezať pilkou na železo V osi nách překlepeme jamkovačom stred hrdla. Za 24 hodín dentacryl dostatočne stvrdne. Sklo rozbijeme a hrany držadla zrazíme. Práca so skrutkovačom. Pružiny na konci drieku sú od seba vzdialené. Ak potrebujeme nasadiť skrutku, stlačíme konce pružín k sebe prstami ľavej ruky a vsunieme ich do drážky v hlave skrutky, ktorú držíme pravou rukou. Potom pružiny uvoľnime, takže sa roztiahnu a tlačia na boky drážky. Tým držia skrutku na skrutkovači. Skrutôčku zachytíme niekoľkými závitmi a dotiahneme normálnym skrutkovačom. SKRUTKOVAČ S OHYBNÝM DRIEKOM Jeho výhoda je v tom, že zostáva zachovaná možnosť prenosu otáčavého momentu. Zostava celého skrutkovača je zrejmá z výkresu. Držiak rukoväti 1 je z ťahanej Skrutkovač s pridržiavacím koncom s nasadenou skrutkou

50

VYHOTOVEN IF I

Ohyb drieku skrutkovača

J

Skrutkovač s pridržiavacím koncom a skrutkovače s ohybným driekom guľatiny 0 16 mm. Čap 0 7 mm je 40 mm dlhý a odmeriame ho podľa vnútorného priemeru ohybného drieku. Ohybný driek iných rozmerov musíme prispôsobiť nameranej hodnote. Druhý koniec držiaka sploštíme, aby dobre držal v rukoväti. Hrotv 2 a 3 vyrobíme z ťahanej guľatiny 0 7 a 10 mm. Pre malé skrutky volíme hrot 3, pre väčšie hrot 2; niekomu SH oplatí vyrobiť si dva skrutkovače — každý s iným druhom hrotu. Čapy vmontujeme dovnútra ohybného drieku, preto ich priemery musíme prispôsobiť priemeru ohybného drieku. Druhý koniec zrazíme do tvaru skrutkovača a zabrúsime. Ohybný driek 4 získame z nepoužívanej stolovej lampy, pri ktorej je použitá ohybná hadica. Je to pružina z oceľového drôtu, navinutá tak, aby závity dosadali jeden na druhý. Cez ňu je navinuté ozdobné opletenie, ktoré sa chromuje alebo

nikluje. Rez ohybným driekom je zrejmý z detailu A. Zostavíme jednotlivé časti. Ohybný driek 4 odrežeme na vyžadovaný rozmer (veľmi krátky driek obmedzí uhol ohnutia). Z jednej strany nasunieme hrot 2 alebo 3, z druhej strany nasunieme držiak rukoväti 1. Obidve súčiastky k drieku prispájkujeme mosadzou. Spoj začistíme

pilníkom, aby sme nepoškodili vrchné ozdobné opletenie. Rukoväť urobíme takým spôsobom, ako sme opísali. Ak máme k dispozícii malé klieštiny alebo iné malé upínacie zariadenie, prispájkujeme ich k drieku namiesto hrotov. Do takto získanej pomôcky môžeme upínať rôzne hroty na malé alebo veľké skrutky, krížový skrutkovač alebo upravené kľúče na skrutky s vnútorným šesťhranom. Práca so skrutkovačom. Driek skrutkovača ohneme do vyžadovaného tvaru, hrot skrutkovača zasadíme do drážky v hlave skrutky. Ľavou rukou udržiavame driek v žiadanom tvare a pravou rukou otáčame skrutkovačom. Prenášaný otáčavý moment môžeme zvýšiť tým, že na držiaku rukovätí zhotovíme sploštenie pre maticový kľúč alebo vyvŕtame otvor pre pomocnú páku. Toto opatrenie je však potrebné až pre veľmi doťahované skrutky. A N T O N Í N ŠLECHTA

Rozpiska materiálu

51

Lis z hydraulického zvedáku

Řada kutilů potřebuje při své práci lis. Opatřit si ho není tak jednoduché a tak mne napadlo, zda bych nemohl využít hydraulického zvedáku jako zdroje tlaku. Kromě hydraulického zvedáku stačí k výrobě lisu v podstatě jen odpadový materiál. Lis se skládá ze stojanu, zhotoveného ze čtyř stojek a tří příčníků, hydraulického zvedáku a podložky s čepem pod zvedák. Zvedák 2 je umístěn na ocelové podložce 5, která je přitahována pružinou 4 k vrchnímu příčníku 3 stojanu. Pružiny volíme zkusmo, podle použitého zvedáku. Pod deskou 5 je přivařen čep 6, který prochází pouzdrem ve středním příčníku 3. Stojky stojanu jsou z úhelníků, příčníky jsou z tyčí průřezu I. Přípravky určené k lisování se umisťují do prostoru mezi spodní a střední příčník. Na tomto lisu je zaručena (při použití přípravků odpovídajících té které práci) soustřednost a snadná montáž veškerých ložisek a pouzder.

Smirkovací kotouč Při smirkování se přirozeně neobrušuje jen smirkovaný předmět, ale i smirkové plátno. Běžně vyráběné smirkovací kotouče mají smirkové plátno přilepeno a jeho výměna je pracná. Proto jsem si zhotovil kotouč ze silonového válce 0 55 mm, dlouhého 50 mm (viz obrázek), do nějž jsem na stojanové vrtačce (podmínkou je přesná kolmost) napřed vyvrtal díry a pak pilkou na kov prořezal drážky. Smirkové plátno jsem rozřezal

52

Stojan lze přizpůsobit pro jakýkoli typ zvedáku. Rozměry pro zvedák nosnosti 7 až 10 í jsou patrné z výkresu. LADISLAV HENDRYCH Rozpiska materiálu Čís.

Součást

ks

Materiál

Rozměr [mm]

na pásky široké 50 mm. Do jednoho otvoru se vejdou tři ciž čtyři,podle druhu, při čemž první je nejkratší a další je delší vždy o 1 mm. Pásky jsem pak zajistil drátem 0 2 mm, dlouhým 50 mm. Pak jsem zhotovil hřídel (její průměr se bude řídit typem vrtačky) se závitem, na níž jsem přivařil podložku. K upevnění kotouče na hřídel jsem použil dvě silonové podložky a dvě matice (jedna jako kontramatice). Takto upravený smirkovací kotouč je téměř nezničitelný. ANTONÍN PEKAREK 1 — silonový válec, 2 — zajišťovaci drát, 3 — smirkové plátno, 4 — hřidel, 5 — podložka 0 10.6 — príložky, 7 — matice

53

Ako vŕtať šikmé otvory Vŕtanie šikmých otvorov môže byť veľmi nepríjemná práca, najmä pri kove. Začiatok vŕtania nie je jednoduchý, pretože vrták Tná na šikmej ploche tendenciu skízavať a vybočovať. Ak nakoniec predsa len prenikne materiálom, stáva sa, že sa zlomí. Preto je vhodné zvoliť si taký postup, ktorý nám prácu uľahčí. Miesto vrtu si na šikmej ploche upravíme tak, aby bolo kolmé na os

otvoru je v tomto prípade dosť presné a na predmete nezostanú žiadne stopy po príprave vŕtania. Obr. 2. Šikmé vŕtanie je jednoduchšie, ak si silnejším vrtákom kolmo na diel najskôr urobíme ,,kráter". Šírka jednej strany krátera c (v reze), alebo polomer krátera by mal byť asi taký istý ako priemer otvoru, ktorý budeme vŕtať. Do steny krátera potom vyrazíme jamku

vrtáka a ostrie vrtáka mohlo spoľahlivo vniknúť do materiálu. Najjednoduchšie je začať vŕtať kolmo na plochu predmetu a potom nakloniť predmet alebo vŕtačku tak, aby sme dosiahli žiadaný uhol osi otvoru. Tento spôsob možno použiť pri vŕtaní ručnou vŕtačkou do dreva a iných mäkkých materiálov; presnejšie spôsoby znázorňujú obrázky. Obr. 1. Hlboká, šikmo vyrazená jamka a pomôže dobre začať vŕtanie v prípade, že sklon osi otvoru a priemer vrtáka je malý. Tento spôsob je vhodný pri otvoroch menšieho priemeru, ktoré vŕtame do kovových materiálov na stojanovej vŕtačke so zverákom. Umiestenie

b a navrtávačikom d upravíme začiatok otvoru, aby sme zabránili odpruženiu na hranách krátera. Najskôr použijeme vrták menšieho priemeru, ako je konečný otvor. Obr. 3. Ak vypilujeme do dielca zárez e s vodorovnou základňou kolmou na os vrtáka, získame dobrú plochu na vŕtanie šikmého otvoru. Tento spôsob je vhodný najmä v tom prípade, ak máme vŕtať niekoľko otvorov vedľa seba, v rovnakej vzdialenosti od konca vŕtaného dielu, alebo ak majú osi všetkých otvorov zvierať rovnaký uhol s osou výrobku. Musíme však rátať s tým, že na dielci zostane zárez, ktorý možno odstrániť iba opracovaním výrobku na menší rozmer.

54

Obr. 4. Osadenie f urobené stopkovou frézou je najkrajší spôsob, akým možno upraviť základnú plochu na vŕtanie šikmých otvorov. Potrebujeme k tomu stojanovú vŕtačku so zverákom. Ak má byť otvor pre skrutku, musí byť priemer valcového osadenia trochu väčší ako priemer hlavy skrutky. Pravouhlý kanálik g, ktorý ústi do zvislého otvoru, je typickým príkladom, ako využiť túto metódu. Obr. 5.Pomocná príložka h z odpadového materiálu (rovnakého druhu) so zárezom a príložka pre výbeh vrtáka j, ktoré pripevnime

k dielcu i zvierkou, nám zaručia hladký priebeh vŕtania otvoru a čisté hrany na jeho začiatku a konci. Obr. 6. Vyvrtávacie vreteno pre sústruh je vyrobené technikou zapusteného osadenia stopkovou frézou. Obrábací nôž k z rýchloreznej ocele je vo vretene uzamknutý nastavovacou skrutkou I. Pri vŕtaní šikmých otvorov všetkými uvedenými spôsobmi je dôležité bezpečné a pevné upnutie vŕtaných dielov, pretože vrták má snahu diel otáčať dolu. Pri vŕtaní je výhodné použiť akýkoľvek olej, ktorý prácu uľahčí. Nakoniec: Chráňte si oči pred odletujúcimi trieskami štítom alebo okuliarmi!

J. Š.

Popisovanie kovových súčiastok Prístroj na elektrické popisovanie iskrením je v princi p u Wagnorovo kladivko. Jadro 2je z makkuj occlu Môže byť plné alebo zložené z transformátorových plechov Zložené jadro je výhodnejšie, nezahrieva sa vírivými prúdmi. Na zhotovenie prístroja s,i využije vhodný Iransformátor. Ako vzor je na obrázku upravený hovoro vý transformátorček starého tvaru z telefónneho účastníckeho prístroja. Po rozobratí jadra z cievky 1 odstránime staré vinutie nožom. Potom na očistenú kostru navinieme asi 200 závitov drôtom s 0 0,3 až 0,4 mm — závit vedľa závitu. Jednotlivé vrstvy sa odporúča prekladať tenkým izolačným papierom (prešpanom). Začiatok a koniec vinutia prispájkujeme k spájkovacím očkám 8 a 8a. Teraz upravíme jadro 2. Jeho dlhší koniec zbrúsime alebo spilujeme do uhla asi 45 . Do kratšieho konca vyvŕtame v pozdĺžnej osi otvor 0 2,5 mm a potom vyrežeme závit M3 pre skrutku 6. Ak v jadre neboli otvory 7, vyvŕtarVie ich po stiahnutí jadra. Sú to otvory pre skrutky M3. Kotva 3 je z oceľového pásika, hrubého 0,8 až 1 mm. Pásik musí byť najmenej taký široký ako jadro. Ďalšiu časť kotvy tvorí oceľová pružina 9, ktorú na jednom konci prispájkujeme ku kotvě a na druhom pritiahneme skrutkou 6 k jadru. Pružina môže byť zhotovená z hodinového pera. Na konci prerazíme prebíjadlom otvor pre skrutku 6. Na druhom konci kotvy v oceľovom pásiku vyvŕtame otvor 5 pre M4. Táto skrutka je pod hlavou prevŕtaná pre písaciu ihlu 4, ktorá sa maticou dotiahne ku kotve. Zapojenie písacieho prístrojčeka znázorňuje obrázok Jeden koniec vinutia 8a pripojíme ku kostre, druhý koniec pripojíme dlhým autokáblom k zdroju prúdu 1 1 . K druhej svorke zdroja pripojíme takisto dlhší autokábel u končený svorko u Svorku potom prichytí mena kovový predmet 10. na ktoiy chceme písať. Plochá batéria S,K rýchlo spotrebuje. Výhodnejším napájacím zdrojom je izolačný transformátorček s napätím 4 až 8 V. Vhodný je transformátorček pre domáci zvonček. Písanie na kov je veľmi jednoduché. Ihlou sa

Technické pero levně a rychle z pera ,,Žák"

dotkneme súčiastky a tým uzavrieme prúdový okruh Jadro 2 sa zmagnetizuje a pritiahne kotvu 3. Písacia ihla 4 odskočí a preruší prúd do cievky. Tým stratí jadro magnetizmus, kotva odpadne a ihla sa opäť dotkne podložky. Pri odtrhnutí ihly vzniká elektrický oblúk a ten vypáli v doske nepatrnú jamôčku. Zväčšiť ju môžeme viacnásobným opakovaním, a tak bodmi za sebou píšeme na kov to, čo potrebujeme. LADISLAV GRUNCL

ZDE ODŘÍZNOUT

Kdo kreslí více technických výkresů, umí ocenit dobré pomůcky. Levné technické pero si můžeme podle obrázku vyrobit z plnicího pera Centropen 1168 (název „Žák" za 7,50 Kčs) a agregátů do technických per, které lze v různých tloušťkách zakoupit v papírnictví Od původní násadky pera 1 odřízneme část 2. Ve zkrácené násadce pera 4 se zhotoví závit, odpovídající závitu na agregátu 5. Celé pero je opatřeno původními kryty 3. VLADIMÍR BOŘUTA

55

Držák uhlíků k pájení na tvrdo Měď, mosaz a stříbro lze pájet na tvrdo jednoduchým přístrojem, který se připojí na vývody svářecího transformátoru. Pomocí ovládací páčky se jeden uhlík přiblíží k druhému, čímž vznikne oblouk. Pomocí páčky

56

se reguluje a udržuje hoření oblouku. Při práci používáme normální kuklu jako při svařování, v pravé ruce držíme držák a v levé drát. Materiál ohřejeme do červena (krůpějky kovu se již téměř začínají tavit)

a postupujeme podobně, jako při pájení autogenem. Přístrojem lze pájet i docela tenké plošky. Nejprve vyrobíme rukojeť, nejlépe z textgumoidu nebo pertinaxu. Provrtáme vrtákem 0 8,2 a povrch opracujeme. Dále ohneme z drátu 0 8 horní a spodní vidlici, a k nim privaríme trubičky tak, aby se jejich osý sbíhaly. V trubičkách jsou vyvrtány dírky 0 5,5 mm a mosazi pripájeny matice M5. Matice protáhneme po připájení závitníkem. Matice se šrouby M5 slouží k přitažení uhlíků. Horní vidlici vložíme do otvoru rukojeti a v nastavené poloze svrtáme vidlici s rukojetí a zanýtujeme. Do spodní vidlice vyvrtáme dírku průměru 4 mm a připájíme ovládací páčku. Na vidlici nasuneme podložku z pertinaxu a vložímeji do druhého otvoru rukojeti. Na koncích obou vidlic je vyříznut závit M8 * 10 mm. Svorky vyrobíme z mosazi. Na horní vidlici ji našroubujeme až těsně k rukojeti. Svorka na spodní vidlici je našroubována tak, aby mezi svorkou a rukojetí vznikla menší vůle a vidlice se mohla natáčet. V této poloze se svorka provrtá v místě, kde je spojená s vidlicí a zakolíkuje. Na ovládací páčku nastrčíme bužírku. Použil jsem normální třífázový kabel a na obou koncích jsem všechny dráty smotal do jednoho pramene. Jedny konce kabelů se připojí na svorky držáků a přitáhnou se šroubky M5. Kabel je zastrčen ve svorce v délce asi 15 mm, aby se nelámal v místě, kde jsou dráty obnaženy. Druhé konce kabelů jsou opatřeny

Rozpiska materiálu

normálními kabelovými oky, jeden se zapne do kleští a druhý do zemnících kleští. Jediným problémem jsou uhlíky. Používám vyřazené zbytky kinouhlíku asi 8 cm dlouhé. Myslím, že se dají sehnat v každém kině. Uhlíky nasadíme do trubiček tak, aby byly oba stejně vysunuté a opatrně přitáhneme, aby nepraskly. MILAN KNOTEK

Úsporné zapojení elektrické páječky Elektrická páječka patří do základního vybavení dílny. Pistolová páječka má malý výkon a vždy se nehodí, více se používá typ páječky s měděným hrotem, zahřívaným topným tělískem asi na 250 °C. Vlastní pájení bývá však krátké a po dlouhou dobu nečinnosti se pájka přehřívá, měděný hrot oxyduje a spotřebovává Sé zbytečně el. energie.

podle příkonu topného tělíska. Nejčastěji používané příkony topných tělísek se pohybují od 25 W do 250 W. Kapacitu vypočítáme vzorcem

Kapacita kondenzátoru C vyjde v j i F , P je elektrický příkon páječky ve wattech a U je napětí páječky, obvykle 220 V, tj. napětí sítě. Např. pro 100 W páječku na 220 V vyjde potřebný kondenzátor C = 6,5 n F. Kondenzátor musí být zkoušen aspoň na 1000 V. Protože potřebná kapacita kondenzátoru vyjde většinou taková, která se nevyrábí, musíme spojit více kapacit. Spojování kondenzátorů můžeme provádět paralelní (vedle sebe — kapacity se sčítají) nebo sériově (za sebou). Při spojení kondenzátorů v sérii platí vzorec výsledného kondenzátoru

přitom druhý neznámý kondenzátor

Nevýhody můžeme odstranit, zmenšíme-li elektrický příkon zařazením kondenzátoru C do jednoho přívodu. Při pájení kondenzátor zkratujeme tlačítkem nebo vypínačem T (umístěným třeba v držadle páječky) a páječka začne hřát naplno. Schéma zapojení je na obr. 1. Kapacitu kondenzátoru musíme volit

Praktické provedení si musí každý uzpůsobit podle svého. Kondenzátor umístíme v izolační krabičce a dobře zakryjeme, izolujeme přívody. Upravoval jsem tímto způsobem páječku 100 W. Protože jsem chtěl využít součástek, které mám doma, umístil jsem kondenzátor i s vypínačem v samostatné krabičce. Rozmístění součástek je na obr. 2. Kapacitu kondenzátoru C = 6,5 u F jsem spojil ze dvou kondenzátorů paralelně 6 u F + 0,5 u F, oba zkoušené na 1000 V. Kondenzátor C1 - 6 u F je provedeni krabi cového, zatímco C2 = 0,5 n F je svitkový. Vypínač je kolébkový a umístil isem ho na vrchu krabičky, aby byl snadno přístupný. Na straně protilehlé přívodní šňůře 2 jsem zabudoval zásuvku 3 pro připojení páječky. Krabičku jsem vyrobil z překližky. LUMÍR HOŘENÍ

57

Přístroj na řezání obkládaček Obkládaček je stále málo, a proto je každé, kterou neopatrnou manipulací rozbijeme, škoda. Nejvíce se jich zničí při řezání. Popsaný strojek se tedy brzo vyplatí. Základ řezacího strojku na obkladačky tvoří vedení spodní 1 a horní 2 spojené plochou pružinou 3. Po spodním a horním vedení se volně pohybuje posuvné vedení 4. Konce spodního a horního vedení jsou zakončeny řezacím kolečkem 9 a přítlačným válečkem 7.

Postup práce Spodní vedeni 1 zhotovíme z tažené oceli 0 1 2 mm. Na jednom konci vyfrezujeme drážku pro zasazení pružné spojky 3, druhý konec osadíme na 0 6 mm a zakončíme závitem M6. Na tento konec nasadí me řezné kolečko 9 a dvě distanční podložky 6. Proti vypadnutí je řezné kolečko pojištěno maticí 10. Po celé délce spodního vedení vyfrezujeme 4 mm širokou a 3 mm hlubokou drážku, která slouží k tomu, aby zajišťovací šroub 11 po utažení bezpečně zajistil posuvné vedení 4 v žádané poloze. Horní vedeni 2 je ze stejného materiálu jako spodní vedení 1 a také rozměry drážky pro zasazení pružné spojky jsou stejné. Rovněž druhý konec horního vedení osadíme na 0 6 mm a zakončíme závitem M6. Na tento konec nasadí me přítlačný váleček 7 a zajistíme ho maticí 10. Horní vedení z obou stran zploštíme na 1 0 mm. Pružnou spojku 3 vytvarujeme za tepla z pásové oceli 1 5 x 3,5 mm Kruhový tvar vyrobíme tak, že pásovinu otočíme okolo tyče odpovídajícího průměru a pak pouze upravíme konce na žádaný tvar a rozměr. Spojku zasadíme zahnutými konci do drážek ve spodním a horním vedení a privaríme elektric kým obloukem. Po svaření začistímo svary pilníkem. Posuvné vedení 4 se skládá ze tří částí. Základ tvoří těleso vedení 4b, v jehož spodní části vyvrtáme otvor pro nasazení náboje 4a. Vnitřní průměr náboje je 12 mm; musí se volně posouvat po spodním vedení 1. K tělesu vedení 4b náboi připájíme natvrdo. V horní části

58

59

Na obrázku vlevo samotný přistroj. Na obrázku vpravo protlačováni obkladačky přístrojem vedení 4b vypilujeme drážku 11 x 35 mm, která umožňuje oddalovat a přibližovat spodní a horní vedeni a tím i řezat obkladačky různé tloušťky. Zepředu je na vedení 4b přivařen elektrickým obloukem úhelník, do něhož musíme uprostřed vypilovat část drážky, jako ve vedeni. Shora i zespodu vyvrtáme do vedení 4b otvory a vyřízneme závity

M5.

Přítlačný váleček 7 zhotovíme z tvrdé gumy. Vyvrtáme do něho otvor, do kterého nalisujeme pouzdro 8, nejlépe z mosazi nebo teflonu. Tyto materiály mají dobré kluzné vlastnosti. Pak upravíme otvor v pouzdru tak, aby se váleček volně točil na osazení horního vedení. Řezné kolečko 9 je z kvalitní nástrojové oceli tř. 19. Hotové ho za kalíme na h od n otu nej méně 63 Re a po kalení nabrousíme. Pružnou spojku 3 a posuvné vedení 4 můžeme pro lepší vzhled natřít černým syntetickým emailem.

vedení 4. Zajišťovací šroub 11 dobře utáhneme. ,iby se neposouval. Podle tloušťky obkladačky pak přitahu jeme šroub 12. Tímto šroubem současně seřídíme přiměřený tlak přítlačného válečku 7. Obkladačku přiložíme na úhelník (glazurou k řeznému kolečku) a mírným tlakem jí protlačíme mezi řezným kolečkem a přítlačným válečkem. Je-li správně seřízen řezný tlak

šroubem 12, pak naříznutou obkladačku rukou snadno rozlomíme. ANTONÍN ŠLECHTA Pozn. red.: Obdobné problémy jako s obkladačkami jsou i s dlaždicemi. Autor článku A. Šlechta zkonstruoval, vyrobil a s úspěchem používá přístroj k tomuto účelu. Přístroj bude popsán v některém z příštích čísel sborníku.

Rozpiska materiálu

Práce s řezačkou. Požadova

nou šířku obkladačky si naměříme od středu řezného kolečka 9 ke stěně úhelníku 4c na posuvném

Nářadí se k násadě připevňuje většinou dřevěným nebo kovovým klínem; dřevo násady po čase vyschne, klín se uvolní a nářadí v lepším případě s násady sklouzne, v horším nás při práci poraní. Vyzkoušel jsem jiný způsob, a protože se mi osvědčil, doporučuji ho ostatním.

Postup práce Konec násady upravíme tak, aby šel lehce vsunout do nářadí (s vůlí i několik desetin milimetrů). Konec násady i otvor v nářadí natřeme epoxidovou pryskyřicí a násadu zasuneme tak, aby byla asi 1 až 2 mm pod úrovní hrany otvoru v nářadí. Tento prostor zaplníme rovněž epoxidovou pryskyřicí, přelepíme lepicí páskou (nejlépe textilní) a postavíme na rovnou podložku. Otvor kolem nasazené násady případně ještě doplníme další vrstvou pryskyřice. Vrstva epoxidové pryskyřice způsobí, že dřevo v místě spojení s násadou prakticky „nepracuj e ' ^ nářadí se skutečně ,,ani nehne". Je samozřejmé, že dřevo násady musí být vyschlé. Po vytvrzení epoxidové pryskyřice (asi za 24 hodiny při pokojové teplotě) lepicí pásku odlepíme a nářadí je připraveno. Stává se, že se násada zlomí; potom zbytek dřeva a pryskyřici z otvoru odvrtáme a pilníkem odstraníme zbytky. U těžší sekery jsem zmíněné spojení zajistil navíc tak, že jsem v místě spoje s násadou sekeru provrtal a do otvoru vsunul kolík 0 4 (z hřebíku), kterýjsem na obou koncích lehce roznýtoval.

VLADIMÍR PORUBA

60

Kdo častěji kreslí (ať již ve škole nebo v zaměstnání) ví, že nesprávně provedené vyšrafovaní vzhledu výkresu nepřidá. Pro usnadnění práce popisuji jednoduchý šrafovací přípravek, který se skládá z upraveného pravítka a trojúhelníku. Postup práce Z tvrdého mosazného plechu ti. 2 až 2,5 mm vyrobíme stavitelný plech 3 a pevný plech 4. Plech vystřihneme, vyvrtáme a opilujeme do žádaného tvaru. Při práci upínáme plech do svěráku pomocí papírových nebo dřevěných podložek, abychom hladkou plochu plechu nepoškodili. Rovněž při vrtání a pilování dbáme, aby hladké plochy materiálu zůstaly neporušené. Otvory vrtáme podle použitých nýtů 5, přičemž nejlépe vyhovuje 0 2 mm. Menší pevný plech 4 přinýtujeme k pravítku 2. Samozřejmě musíme ze spodní strany pravítka vyvrtat zahloubení pro zapuštění nýtů (řez A - A ) . Posuvný plech 3 s podélným otvorem přišroubujeme k pravítku 2 pomocí šroubu M4 s osazením. 10, podložky 9

a matice 11 tak, aby jím bylo možno posunovat. Do trojúhelníku 1 vyvrtáme a vypilujeme podélný otvor. Do tohoto otvoru zapadají při práci s přípravkem silnější části osazených nýtů 6 0 4/2 mm, které jsou zanýtovány v otvorech 0 2 mm jak pevného, tak i posuvného plechu. Pro aretaci posuvného plechu 3 slouží mosazný šroub M4 se zapuštěnou hlavou 7, s křídlovou maticí 8 (řez B-B) a podložkou 9 O 4,1. I pro oba šrouby 7 a 10 vyvrtáme ze spodní strany pravítka zahloubení. Aby se šrouby neotáčely, doporučuji opilovat hlavy ze dvou stran ve směru drážky. V zahloubeném otvoru pravítka pak hlavy šroubů zalepíme lepidlem Epoxy 200 nebo dvousložkovým tmelem a zabrousíme. Pravítko použijeme raději dřevěné, protože bývá tlustší než celuloidové. Snadno se však zašpiní, a proto ho nalakujeme. ^ r á c e s přípravkem je patrná z obrázků: Křídlovou matici 8 povolíme a posuvný plíšek 3 zajistíme v takové vzdálenost i od pevného plechu 4, aby p os uv troj úhelníku 1 mezi krajními polohami oválného otvoru odpovídal potřebné vzdáleností D jednotlivých šraf. Při kreslení přidržujeme přípravek na výkrese levou rukou a prsty posunujeme střídavě jednou trojúhelníkem 1, podruhé pravítkem 2, vždy na doraz, daný zvoleným rozestupem D osazených nýtkú 6. Pravou rukou kreslíme šrafy. JOSEF HORN

61

Vylepšení hoblíku Kutilský hoblíček Narex Hobby Plane, který se prodává za 38 korun, je opravdu vítaným nástrojem pro kutily. Lze jím hoblovat rovné, nerovné i v úhlu lomené plochy, řezat linoleum, oškrabá vat parkety, ořezávat tužky apod.

vymezí vůli a pak se zajistí pojistnou maticí 3. Čjpek na konci tyčky 2 lze vytvořit ve vrtačce pilníkem. Otvor v zadní stěně hoblíčku přesně vyměříme podle konkrétního hoblíčku/ neboť udané souřadnice mu nemusí odpovídat. Doporučuji překontrolovat nastavení zkušebním vývrtem slabým vrtáčkem. Zadní šroub upravíme na soustruhu, aby byla zaručena souosost. 2. Tato úprava je méně náročná; zadní šroub nahradíme tyčkou 4 se závitem M4, na němž je pevně dotažena vhodná matice 5. Délka L musí přesně odpovídat vzdálenosti mezi stěnami, o něž se tyčka bude opírat. Přeženeme-li zkracování nebo otlačí-li se opěrná místa, vypomůžeme si podložkou 6. 3. Pilníkem upravíme délku L tyčky 7 se závitem M4. , Dvě matice 8, dotažené proti sobě, tvoří hlavu, již se tyčka otáčí. Tyčka se opírá o zadní stěnu hoblíčku bez jakéhokoliv středění a je proto nutné vyrovnávat jeho souměrnost při každé regulaci ostří. Chceme-li, aby vnější klopna zůstala na hoblíčku přišroubovaná, musíme její šroub spilovat asi o 1,5 mm a křídlovou matici podložit tak; aby její křídla byla kolmo na osu hoblíčku a nevadila prodlouženému zadnímu šroubu.

Speciální čepelky (kus za 50 haléřů) se pomocí dvou klopen upevňují na třech různých pracovních částech. Hoblíček má kromě výhod i určité nedostatky. Zadní šroub pro stavění nejvíce používané vnitřní klopny působí pouze jedním směrem, a to bohužel z řezu. Citlivé a rychlé seřízení čepelky oběma směry — tj. zeslabování a zesilování třísky — je tedy nemožné. Poloha klopny s čepelkou je zajištěna pouze třením a závisí na dotažení křídlové matice. Nedotáhneme-li ji dobře a pevně, odtlačuje se klopna s čepelkou z řezu. Oba nedostatky odstraní úprava, kterou lze provést v několika variantách. Jejich společným principem je prodloužený, a pokud možno bez vůle rozepřený, zadní šroub umístěný mezi vnitřní pracovní částí a zadní stěnou hoblíčku. Uvádím tři z několika možných variant úpravy. 1. Zadní šroub 1 má v hlavě vývrt se závitem M4, do kterého zašroubujeme tyčku 2 se závitem a pojistnou maticí 3. Tyčka má na svém konci čípek, který zapadá do vodícího otvoru 0 2 mm vyvrtaného v zadní stěně hoblíčku a to v souřadnicích podle obrázku. Po zasazení do hoblíčku se tyčka 2 ze šroubu 1 vytočí natolik, že

Další varianty si kutilové jistě odvodí sami. Zadní šroub lze také opřít o vhodnou příložku, např. úzký úhelníček, přitažený pomocí šroubu vnější klopny ke dnu hoblíčku. Ostří takto upraveného hoblíčku lze seřizovat velmi citlivě a klopnu nemusíme křídlovou maticí pevně dotahovat, neboť je spolehlivě opřena. Ing. JIŘÍ HAŠEK

POZOR NA OLEJE (K ČLÁNKU „JAK UPRAVIT CESTU" V USS Č. 9) Mezi mnoha užitečnými radami pro kutily jsme v čís. 9 otiskli jednu, která nejen že není užitečná, ale je přímo škodlivá. Jde o doporučení upravovat cesty pokropením vyjetým autoolejem, otištěné na str. 12. Ústředí Státní vodohospodářské inspekce důrazně upozorňuje, že jakékoliv vylévání ropných produktu na zem, do vodních toků či kanalizace je naprosto nepřípustné a původci lze uložit pokutu. Vždyť zhoršení organoleptických vlastností vody (tj. chuti, barvy, pachu) nastává již při koncentracích 1:10 000 000. Prakticky to znamená, že např. 1 I benzinu znehodnotí 1000 m! vody, což je denní spotřeba města s 50 000 obyvateli. M. Drnec z Dubnice nám k tomu napsal: ,,Adsorpčná schopnosť pôdy pre ropné produkty je veľmi malá a zmenšuje sa so zmenšeným obsahom humusu. Pri dažďoch sa ropné produkty pomaly uvoľňujú a prenikajú do podzemných vôd. Vzhľadom na nízku teplotu a toxicitu ropných produktov nedochádza v týchto podmienkach k nijakému prirodzenému rozpadu olejov a znečistenie je trvalé. Ropné produkty sa môžu v priebehu niekoľkých rokov z miesta vsiaknutia presunúť stá i tisíce metrov ďalej. Pri uvedomení si, že už 0,001 —1 mg ropných produktov trvale znehodnotí 1 liter vody je predstava, že kutilovia budú na 1 m-2 pôdy vylievať 3 — 4 kg oleja, strašná. Aby bola predstava o nebezpečí konkrétnejšia, je možné postaviť záležitosť tak, že 1 liter oleja znehodnotí najmenej 1 milión litrov vody." Věříme, že čtenáři si toto upozorněni vezmou k srdci a vyjetý autoolej spálí nebo odvezou tam, kam patří — do spalovny. Vždyť zhoršování životního prostředí, které sebou jako nevítanou přítěž přináší průmyslový a technický pokrok, je už ted tak markantní, že každý z nás musí proti němu bojovat. Za otištění nevhodného příspěvku se čtenářům omlouváme a těmito řádky chceme aspoň částečně svou chybu napravit. Red.

62

VÝSLEDKY IV. KUTILSKÉ SOUTĚŽE — Střih na selský nábytek (Rudolf Matějka) V polovině března skončila svou práci porota (Zdeněk Škoda — předseda, Ing. V. Hájek a Kamil Zoufalý) — Otočná knihovna (Vladimír Mauer) udělením peněžitých i věcných cen. — Malý el. mandl (Jaroslav Oliverius) Peněžitými cenami byly odměněny tyto konstrukce: — Živý obraz (Jiří Pluskal) I. CENY PO KČS 2 5 0 0 , — — Nástroje na soustružení dřeva (Frant. Sedláček) Motorový vozík (Josef Střítezský) — Tyristorové zapalování (Vladimír Cafourek) — Dětská kára (Bořivoj Šebek) — Skládací přívěs Univerzál (Ladislav Kacálek) — Dvoupodlažní garáž (Mír. Šlezinger) — Univerzální stavebnice chaty (Bohuslav Pitra) — Ze starého nový gauč (Ing. Jiří Štěpán) — Stolní el. mandl (Antonín Šlechta) — Elžetka — rozložitel. lůžko (Josef Sulc) — Naftový krb (Jiří Tůma) — Stolová brúska (Ing. Rudolf Trkala) II. CENY PO KČS 1 5 0 0 , — — Malý motocykl (Ing. Frant. Vaněk) — Proudový přístroj na odčerpávání z žump (Jiří — Ovládání chlad, vzduchu u vozu Trabant (Ing. LaHabal) dislav Volf) — Transportní podvozek (Petr Vávra) — Sedací kout pro malou kuchyni (Ing. L. Volf) — Rozbrušovací pila (Karel Voleský) — Čerpací agregát (Josef Welzl) — Odsávání mater, mléka vod. vývěvou (Josef Welzl) Do soutěže bylo zasláno 156 konstrukcí od 106 III. CENY PO KČS 1 0 0 0 , — autorů. Aby bylo možno konstrukce srovnávat mezi — Bezkontaktový prepínač pre dve TV antény (Josef sebou, porota je nejprve rozdělila shodně s tematickýHrivnák) mi skupinami sborníku — Na chatu, Pro sport, Do — Univerzální el. regulátor kotle ústředního vytápění bytu, Auto-moto, Stroje a nástroje. Stavíme, Pro ko(Ing. R. Klančík) níčky, Pro děti. Uvnitř těchto skupin pak byly konstruk— Dlabačka kombinovaná s frézou (Jan Matějček) ce posouzeny z hlediska společenské potřebnosti, noIV. CENY PO KČS 5 0 0 , — vosti koncepce a vhodnosti technologie výroby a roz— Cestovní campingová kuchyň (Vladimír Beránek) děleny na konstrukce zasluhující ocenění peněžními — Okružní pila na řezání dřevotřískových desek (Karel cenami, věcnými cenami a konstrukce neoceněné. Cinkl) Konstrukce vybrané k ocenění peněžními cenami byly — Lihový kahan (Karel Klír) nejprve rozděleny do tří kategorií tak, jak stanovily pod— Univerzální dřevomodelářský stroj (Ing. Josef Kumínky soutěže. Když však porota zjistila, že vzhledem boš) k rozdílnému počtu a úrovni konstrukcí v jednotlivých — Expoziční poloautomat pro černobílý pozitivní prokategoriích by bylo velmi obtížné peněžní ceny spraces (Miroslav Michálek) vedlivě rozdělit, rozhodla se použít ustanovení podmí— Úprava vrtačky Combi (Evžen Miler) nek soutěže, že „porota může ceny rozdělit i jinak, — El. lupénková pilka (Vladimír Pitro) t. j. některé ceny vůbec neudělit, rozdělit je nebo sloučit — Přenosný zvětšovací přístroj (Josef Šafář) tak, jak to bude odpovídat počtu a kvalitě konstrukci — Univerzální obráběcí stroj (Ing. Juraj Šedovič,CSc.) zaslaných do soutěže" a vybrané konstrukce rozdělila — Panoramatická hlavice (Vladimír Zábilka) do čtyř skupin. Výše odměn v jednotlivých skupinách V Ě C N Ý M I C E N A M I V HODNOTĚ PO KČS 100, byla pak vypočtena tak, že proporce výší jednotlivých odměn mezi skupinami byla stanovena poměrem BYLY O D M Ě N Ě N Y TYTO KONSTRUKCE: 5:3:2:1. — Jednoduché nástěnné hodiny (MUDr. Jarek Adam) Pokud jde o věcné ceny, doporučila porota vydava— Pomocné zařízení pro využití sklíčidla (.KarelBerg) teli, aby oceněným autorům rozeslal výherní knižní — Elipsograf (Jan Bezděka) poukázky, v jejichž nominální hodnotě je možno v kte— Zajištění garáž, vrat (Jan Dobřecký) rékoliv prodejně n. p. Kniha si vybrat jakoukoliv lite— Jednoduchá sněžná fréza (J. Gottstein) raturu a navíc je každá poukázka zároveň losem loterie, — Elektrovozítko (Adolf Gregor) x x x — Svietidlá s nádychom starožitnosti (Ing. R. Hennel) Při celém svém jednání si byla porota vědoma, jak — Obytný přívěs (Jaroslav Hlaváč) obtížný úkol řeší a jak těžko najde uznání u všech — Držák k zajištění oken. křídel (J. Holub) účastníků soutěže. Podle,jakých objektivních hledisek — Terra-Bug'gy (Ing. Ladislav Husák) vzájemně srovnávat třeba zařízení pro odsávání ma— Malá teplovzduš. topení (Ing. Drahomír Jurajda) teřského mléka v ceně několika korun a podvozek pro — Víceúčelový stůl (Vlád. Kacálek) transport lodí v ceně několika tisíc? Porota proto věří, — Regulace výkonu tepel, spotřebičů (Ing. Vlád. Klůc) že všichni účastníci budou výsledky posuzovat spor— Příbojové prkno s plachtou (Ing. J. Koliáš) -- Přívěsný vozík (Ladislav Kosa) tovně — konec konců je soutěž především důležitou formou účasti čtenářů při tvorbě sborníků. Je to vidět — Pracovní stůl pro plet. stroj (Ing. J. Kovarčík) i z toho, že mnoho v soutěžích neoceněných konstrukcí — Sušička drobného prádla (Jaroslav Kusala) je otištěno, zatímco některé oceněné konstrukce otiště— S k I e r>í k (Frant. Lorenc) ny nejsou (např. proto, že redakce zatím zajistila kon— Přenosná okružní pila (Bohumil Loukota) — Revolverový statív (František Macek) strukce vhodnější). UDĚLEJ —Urob si sám, zväzok 10. Zostavil Kamil Zoufalý, graficky upravil Ing. arch. Václav Hájek. Ako svoju 5346. publikáciu vydala ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám B, v máji 1974. Zodpovedná redaktorka lna. Gréta Izakovičová. Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom: Slezská 8, 128 00 Praha 2, tel. 256 877. Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava-Krasňany, Pekná cesta. 10,72 AH (text 5,12 AH, ilustrácie 5,60 AH), 11,00 VH. Pov. SUKK — OR čís. 1197/I —1973. Náklad 110 000 výtlačkov, 1. vydanie 63 031 74 Kčs 12, 505/21 ; 818 ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1974