Hora Matky Boží u Králík. K dějinám poutního místa a kláštera v 19. století

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Hora Matky Boží u Králík. K dějinám poutního místa a kláštera v 19. století.

Diplomová práce

Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Vypracovala: Bc. Kamila Paulusová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury.

V Brně dne 20.4.2009

Kamila Paulusová ………………………………

2

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za vstřícný přístup při vedení mé práce, cenné rady a připomínky, a také pracovníkům Městského muzea v Králíkách, kteří mi taktéž ochotně poradili a poskytli mi cennou pramennou základnu.

3

OBSAH

Úvod…………………………………………….…………………………...…......6

1. HORA MATKY BOŽÍ JAKO POUTNÍ MÍSTO

1.1 Počátky poutní tradice........................................……………………………9 1.2 Založení kostela a kláštera…………………………………………………10 1.3 Útlum poutí v době josefinismu a jejich nový rozkvět v 1. pol. 19. stol…..13 1.4 Klášter a region…………………………………………………………….15

2. VELKÝ POŽÁR KLÁŠTERA A JEHO NÁSLEDNÁ OBNOVA

2.1 Osudná noc…………………................…..……………………………....17 2.2 Finanční sbírka a nová výstavba….………..……………………….….….19 2.3 Slavnostní otevření nového kláštera…...…………………………...….….24 2.4 Vybavení interiérů…………………………...………………..……….….25

3. ŘEHOLNÍ ŘÁDY NA HOŘE MATKY BOŽÍ

3.1 Oslabení řádu servitů a jeho ekonomický dopad na region………….…...31 3.2 Příchod redemptoristů……...…………………….….……………….…...32

4. REDEMPTORISTÉ A JEJICH SPRÁVA POUTNÍHO AREÁLU

4.1 Historie a charakteristika řádu……...……...……………..………….…...36 4.2 Poutní dům……………………………………………….………………..39 4.3 Postavení řádu v polovině 19. století……..………………………………40 4.4 Poutní procesí na Horu Matky Boží v 19. století…………………………43 4.5 Lidové misie redemptoristů……………………………………………….50

4

5. MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ TÉMATIKY KRALICKÉHO KLÁŠTERA DO VÝUKY DĚJEPISU

5.1 Didaktické využití…………………………...…………………………….54 5.2 Návrh projektu…………………………………………………………….55 5.3 Projekt……………………………………………………………………..56 5.4 Návštěva kláštera………………………………………………………….57 5.5 Náměty činností po návštěvě kláštera a vypracování projektů……………58

Závěr…………...…………………………………………..……………………..59 Seznam pramenů a literatury………...….…………...…………..……………….61 Resumé……………………………………………….…………………………..65 Seznam příloh…………………………………………………………………….66 Přílohy: a) Textové přílohy b) Obrazové přílohy

5

Úvod

Za téma diplomové práce jsem si zvolila klášterní komplex a zároveň poutní místo na Hoře Matky Boží u městečka Králíky. Místo je zasazeno v malebném podhůří Orlických hor, v regionu pardubického kraje, nedaleko státní hranice s Polskem. Podoba dnešního objektu umožňuje návštěvníkům plynule procházet celou stavbou. Tvoří jej ambity s kaplemi, obklopujícími ze stran vnitřní čtvercové nádvoří s udržovanými zahradami. Původně zde byl ovšem na přelomu 17. a 18. století založen a vybudován poutní kostel. V tomto období církev usilovala o znovuzískání pozic ztracených v období procesu reformace. Snažila se o to všemi možnými prostředky, mimo jiné i působením na lidské nitro a estetické cítění člověka. K tomu měly sloužit okázalé stavby s nádherným vybavením, lahodící oku i duši poutníků, přicházejících do těchto míst v procesích. Úsilí církve o posílení vlastní pozice a touha po reprezentaci ústila ve snahu zaujmout, čímž si vynucovala budování stále velkolepějších staveb. Nezanedbatelným faktorem zakládání poutních míst byla také víra spojená s přesvědčením, že v určitém, přesně vymezeném prostoru, se boží přítomnost projevuje silněji než jinde. Hora Matky Boží je místo, které bylo v minulosti oblíbeným cílem poutníků a těší se velké oblibě dodnes. Pravidelně se zde konají významné církevní události a slavnosti, jichž se účastní v hojné míře i návštěvníci ze zahraničí. V období hlavních křesťanských svátků, tedy o Vánocích a Velikonocích, bývá překrásně vyzdobený kostel zpravidla přeplněný zástupy lidí, kteří se zde sejdou na slavnostní mši. Čas od času zde můžeme navštívit například varhanní koncert, poslechnout si vystoupení chrámových sborů či jiné koncerty vážné hudby, jejichž kvalitu zajišťují vynikající akustické podmínky kostela. Rostoucímu zájmu se těší také konání svatebních obřadů na tomto romantickém místě. Krásné prostředí a okolní krajina skýtá v neposlední řadě zvláště místnímu obyvatelstvu možnost příjemných procházek. Tento čilý ruch a stále hojná návštěvnost je zajištěna příkladnou správou tohoto místa, kterou zajišťuje řád redemptoristů. Protože v Králíkách žiji celý svůj dosavadní život a na objekt kláštera mám krásný výhled přímo z domova, nebyla pro mě volba tématu nijak obtížná. K hlubšímu

6

zpracování mě inspiroval jednak zájem proniknout do hlubší historie dominanty našeho města, také ale možnost dalšího využití této práce v rámci našeho regionu, například k účelům propagačním či vzdělávacím. Doposud zpracovaný materiál věnovaný tomuto tématu je značně rozdrobený, útržkovitý a zaměřuje se spíše na dílčí události, nebo na ně nazírá z jednoho hlediska. Jedná se převážně o různé populárně naučné brožury, které nabízejí návštěvníkům jakýsi průřez dějinami od založení objektu až k současnosti. Nalezneme zde obecnější přehled těch nejvýznamnějších událostí v životě kláštera, popisný a informační charakter brožur však samozřejmě nikterak hlouběji nezasahuje do určité konkrétní problematiky. Proto bych se chtěla v této práci pokusit o komplexněji pojaté zpracování historie tohoto zajímavého místa. Ústředním tématem mé práce je období 19. století, v němž se odehrály některé klíčové události, jež později významně ovlivnily další vývoj tohoto místa a života v něm. V této době došlo například ke zničujícímu požáru, podstatnou událostí byla také změna řeholního řádu spravujícího poutní místo nebo nová éra rozvoje poutní tradice na konci 19. století. Cílem mé práce je tedy přiblížit dějiny kláštera a poutního místa v průběhu

jednoho

století.

Kromě

podrobnějšího

historického

pohledu

na významné mezníky v životě kláštera, bych ráda nastínila také obraz každodenního života jeho obyvatel, tedy členů řádu, jejich povinnosti a způsob života v této době. Protože prvotním účelem založení objektu bylo konání poutí, chtěla bych také blíže zachytit vývoj a situaci poutní tradice tohoto místa. Jednotlivá období a významné události jsou tématicky zpracovány v pěti kapitolách. Za stěžejní bych označila kapitolu druhou, která je věnována klíčovým událostem a zásadním proměnám komplexu v průběhu 19. století. Nalezneme zde popis nešťastné události a temné kapitoly v historii kláštera, kterou byl bezesporu požár v srpnu 1846, kdy téměř celý komplex vyhořel. Katastrofální následky požáru a status v té době již vyhlášeného poutního místa semkly obyvatele z blízkého i širokého okolí, kteří se ve velkém množství horlivě zapojovali do následných oprav. Byly uspořádány finanční sbírky, do kterých přitékala podpora i ze vzdálených oblastí monarchie. Klášter byl znovu vybudován v nové a modernější podobě v pseudorenesančním stylu, který nahradil původní baroko. Vroucí přání nejen místních věřících bylo vyslyšeno a jejich kulturní chlouba opět povstala z popela.

7

Umělecká výzdoba a vnitřní vybavení interiérů nové stavby probíhalo postupně v průběhu dalších desetiletí. Na tom se již velkou měrou podílel nově příchozí řád redemptoristů. V důsledku ubývání členů stávajícího řádu servitů, který již nestačil pokrýt potřeby četných poutníků a vytvořit pro ně technické zázemí, byla na patřičných místech zahájena jednání o dalším osudu kláštera. Výsledkem bylo rozhodnutí královéhradeckého biskupa o převzetí správy poutního místa redemptoristy, kteří tedy v roce 1882 nahradili řád servitů a tento námět je předmětem třetí kapitoly. Redemptoristům se podařilo znovu povznést význam kláštera, obrátit tendenci klesajícího zájmu veřejnosti o toto místo a jak jsem již zmiňovala, pořídit většinu nového inventáře po požáru. O vzniku, životě a významu nového řádu na kralickém klášteře pojednává čtvrtá kapitoly této práce. V páté kapitole se zamýšlím nad možnostmi didaktického využití práce zvláště pro místní region. Ve své práci čerpám z několika důležitých pramenných základen. Jedná se především o materiály pocházející se sbírek Městského muzea v Králíkách, konkrétně mohu jmenovat například Pamětní knihu města Králíky, a řadu jiných publikací týkajících se historie kralického kláštera. Dále svou práci opírám o materiály archívních fondů Národního archivu Praha a Státního oblastního archivu v Zámrsku. V oblasti pramenné základny jsem se musela potýkat s velkým problémem týkajícím se materiálů z období 1. pol. 19. století. Z těchto zdrojů se totiž nedochovalo téměř nic. Podle vyjádření současného představeného kláštera, pátera Michalčíka, většina vzácných dokumentů shořela během velkého požáru. Nenávratně tedy zmizely v propadlišti dějin vzácné kroniky, pamětní knihy, listiny, korespondence a další písemnosti. Práce je v textových přílohách doplněna několika textovými a také obrazovými přílohami, které nabízejí pohled na nejkrásnější a nejvýznamnější části poutního komplexu.

8

1. HORA MATKY BOŽÍ JAKO POUTNÍ MÍSTO

1.1 Počátky poutní tradice

Již více než tři století se na vrcholku Hory Matky Boží nad městečkem Králíky v Orlických horách, ve výšce 760 metrů nad mořem, majestátně tyčí kralický poutní komplex (viz obr. příloha 1 a 2). Hora, na které je vystavěn, bývala kdysi pustá a bez porostu. Proto se jí říkalo Lysá hora nebo také Holý vrch. První zmínky o poutích na vrch nad městem jsou zaznamenány od morové epidemie v roce 1636. V letech 1680 – 1688 se již na horu vydávala četná procesí putující k prameni, který na Lysé hoře vyvěral a údajně „zázračně“ uzdravil množství lidí nemocných cholerou. V klášterní kronice byla zaznamenána četná svědectví o tom, že kolem roku 1694 bylo možné v nočních hodinách pozorovat na Holém vrchu jakési světelné jevy. Jednalo se o úkazy v podobě několika světel, majících tvar velkého ohně. Jas údajně dosahoval často takové intenzity, že člověk mohl uprostřed noci počítat listí na stromech a město bylo jasně osvětleno. Obyvatelé nad tím žasli, ale protože na hoře nebyly objeveny žádné stopy ohně, zmocnila se lidí úzkost a vykládali si tyto jevy jako předzvěst neštěstí. Mohlo to být znamení neúrodného roku, velkého požáru, který přinese zánik Králík, ale také znamení božství, které zde chtělo být uctíváno. 1 Tyto úkazy přitahovaly pozornost věřících a procesí se stávala čím dál početnější. Jedna měšťanka nechala dokonce zhotovit mariánskou sochu 2, která byla umístěna na hoře na dřevěném sloupu. V 17. století sem byla také směřována zvláštní dětská procesí. Mezi dětmi byl i tehdy malý Tobiáš Jan Becker 3, který měl od mládí sen vystavět zde jednou poutní kostel a později zde opravdu oficiálně toto poutní místo založil. Čas plynul a počet poutníků směřujících na Lysou horu stále vzrůstal. V roce 1691 se stal kralickým farářem P. Christoph Lorenz Schliemann, osoba

1

Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách. Praha, Debora 1995, s. 86. Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. Michalitschke, E. - Peschke, J.: Vlastivěda Kralicka. Regensburg, Krajská rada 1960, s. 74. Musil, F.: Dějiny Kralicka. Dolní Lipka 2000, s. 53, 68-69. 2 Tato socha se dosud nachází i s dřevěným sloupem u hlavního vchodu do poutního kostela. Dřevěný sloup tu sloužil jako sloup obětní. 3 Tobiáš Jan Becker (1649-1710) byl kralický rodák, který se stal knězem, později kanovníkem u svatého Víta v Praze a v letech 1701-1710 byl také pátým královéhradeckým biskupem. Ke kralickému regionu si ponechal hlubší vztah, na základě kterého se zasloužil nejprve o vystavení poutního kostela a následně i celého kláštera na Hoře Matky Boží.

9

mající později pro stavbu kláštera a poutního kostela velký význam. Byl dědicem pozemků, nacházejících se v blízkosti obce Dolní Hedeč, které směnil za pozemky vedle budovaného kostela a věnoval je na stavbu kláštera. Svým nadšením a zápalem pro věc dokázal získat farníky k nošení stavebního materiálu na kopec a k pomocným pracím na stavbě. Zároveň ve svých kázáních znovu a znovu vybízel obyvatelstvo k procesím. Byl to právě on, kdo tehdy již kanovníku Beckerovi během jeho návštěvy svého rodného města připomněl jeho dětský sen.

1.2 Založení kostela a kláštera

7. září 1696

4

byl položen základní kámen ke stavbě kostela 5, která díky

horlivému nadšení a obětavosti lidí trvala pouhé čtyři roky. Už 21. srpna 1700 sem byl slavnostně přenesen Milostný obraz Panny Marie Sněžné 6, který byl darem T. J. Beckera a téhož dne byl kostel také vysvěcen. Tento barokní poutní kostel

7

byl

zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Podle přání svého zakladatele se od této chvíle začala hora nazývat Horou Matky Boží. 8 4

V jednotlivých zdrojích se informace o položení základního kamene liší, nejčastěji je uváděno datum 6. nebo 7. září 1696, Baier a Hördler a kol. uvádějí dokonce datum 16. srpna 1696. 5 Baier, J.: Dějiny jednoho poutního místa. Berlín, s 2. Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 75. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: Vraclav-genius jednoho místa. Okresní muzeum Vysoké Mýto 2002, s. 57. 6 Milostný obraz (viz obr. příloha 3) je 15 palců vysoký a 12 palců široký. Původní pozlacený dřevěný rám byl nahrazen novým rámem ze stříbrného plechu. Obraz byl přinesen z Říma do Čech jesuitou P. Janem Viderou, který jej daroval své příbuzné – hraběnce Putzardové ze Slatiňan. U hraběnky Putzardové obraz poté vídával T. J. Becker, který zde učil a vychovával hraběnčiny vnuky. Obraz ho natolik zaujal, že se ho snažil za každou cenu získat. Hraběnka nakonec obraz Beckerovi darovala. Po dostavění kostela na Hoře Matky Boží bylo jeho nejvroucnějším přáním, umístit obraz na co nejdůstojnějším místě kostela. Obraz byl umístěn na hlavním oltáři, kde se uctívá dodnes, a stal se srdcem tohoto poutního místa. Milostný obraz je kopií slavného originálu Matky Boží s děťátkem, který se nalézá v římském kostele Santa Maria Maggiore na Esquilinském pahorku a podle pověsti byl prý namalován evangelistou Lukášem. Jisté ale je, že kopii pořídil v roce 1601 florentský malíř Jan Vigetti. Od svého originálu se odlišuje tím, že Mariina hlava je ozdobena zlatou korunou. 7 Kostel má tvar trojlodní baziliky se dvěma čtyřbokými věžemi v průčelí. 8 Zakladatel vypravuje: „Nemohl jsem se dlouho rozhodnouti pro jméno posvátného místa. Vzpomněl jsem si však, že není možno dáti blahoslavené Panně případnějšího a čestnějšího názvu nad „Matka Boží“; neboť svatý Augustin praví: „Nebe a zemi mohl by Bůh zveličiti, avšak větší důstojnosti, než jest býti Matkou Boží, nemohl by sám Bůh učiniti.“ Proto pojmenoval jsem tuto horu Horou Matky Boží.“ (Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 20.) Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 76. Plotěná, D.: Průvodce ambity a kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží u Králík. Zábřeh na Moravě, Luna 1994, s. 13-14.

10

Ambice na vybudování monumentálního poutního komplexu vedly v roce 1701 k plánům rozšíření výstavby objektu. V jeho stavební kompozici se zřetelně projevilo zaměření na sedm bolestí Panny Marie. Například kostel s ambity zdobí sedm věží ke cti Sedmibolestné Panny Marie a hlavní přístupové schodiště je z tesaného kamene o sedmkrát sedmi stupních (viz obr. příloha 4 a 5) 9. Poutní komplex byl dostaven v roce 1710. 10 V roce 1701 byla zbudována ke klášteru 1,5 km dlouhá, přímá cesta z Králík, vedoucí přímo k hlavnímu schodišti a portálu kláštera. Tři roky poté, v roce 1704, mělo vzniknout po obou stranách této cesty sedm kapliček; jejich lichý počet ovšem neodpovídal představě stavitele, a tak byla přidána ještě osmá. Takto tedy tvořily kaple osm zastavení poutníků na cestě stoupající vzhůru ke klášteru

11

. Ve 30. letech

18. století se dočkaly také své výzdoby, jejímž námětem se stalo znázornění sedmi bolestí Panny Marie. Zde jsou názvy výjevů v jednotlivých kapličkách: 1. Spasitel se potí krví na Olivetské hoře, 2. zajetí Krista, 3. nelidské bičování, 4. korunování trnovou korunou, 5. nesení kříže, 6. přípravy k ukřižování, stržení roucha, 7. ukřižování Krista. V osmé kapli bylo znázorněno sejmutí Spasitele z kříže. Tyto výjevy byly znázorněny sochami; přesněji se jednalo o dřevěné polychromované plastiky

12

, které pocházely

z dílny Matyáše Bernarda Brauna a byly dílem některého z jeho žáků. Navíc byla v každé kapli umístěna kamenná deska, na které bylo krátké pojednání o zobrazeném výjevu a napomenutí k pokání. 13 Ve stejné době byla na začátku této cesty postavena barokní vstupní brána se sochami krále Davida, proroka Izaiáše a evangelistů Jana a Lukáše (viz obr. příloha 11). 9

„Vlastní poutní místo na konci aleje je přístupné po perspektivně se zužujícím schodišti se sedmkrát sedmi stupni, vztahujícími se k teologické představě Sedmibolestné Panny Marie.“ (Muchka, I. - Petříček, V.: Východní Čechy: historie, krajina, umělecké památky. Praha, Panorama 1990, s. 224.) Barokní schodiště vede k hlavnímu vstupnímu portálu, kterým je možné do komplexu vstoupit pouze při velkých svátcích. Bylo vybudováno spolu s kostelem, pochází tedy z přelomu 17. a 18. století. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: c.d., s. 58-59. Vlček, P. - Sommer, P. - Foltýn, D.: Encyklopedie českých klášterů. Praha, Libri 1998, s. 314-315. 10 Musil, F.: c.d., s. 68-69. 11 Kapličky byly po roce 1945 mylně označovány za křížovou cestu, popřípadě jako zkrácená křížová cesta. Na základě dokladů z archivních fondů Řád servitů Králíky a Archiv fary Králíky lze ale doložit, že se o křížovou cestu nejednalo. Bylo by také nelogické, aby poutníci prošli jednu křížovou cestu a v klášterních ambitech na ně čekala hned druhá. 12 Výše zmíněné sochy byly po roce 1950 komunisty silně poškozeny. Řeholníci je přenesli do poutního areálu, kde je dočasně ukryli v kryptě v podzemí. V 70. letech pak byly převezeny do okresního muzea ve Vysokém Mýtě, kde byly restaurovány. Redemptoristé doufají, že se sochy jednou vrátí na své původní místo. 13 Boháč, Z.: c.d., s. 87. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: c.d., s. 58.

11

V roce 1704 byla cesta vedoucí z města ke klášteru také poprvé osázena stromy, konkrétně lípami, takže vznikla stinná alej a vycházka ke klášteru se stala tím příjemnější. Roku 1710 byla na nádvoří poutníků vybudována kaple Svatých schodů 14. Zbývalo vyřešit otázku správy nového kláštera, a tak biskup Becker povolal v roce 1706 k tomuto účelu kněze z řádu servitů. Vzrůstající vliv tohoto německého řeholního řádu ve 2. pol. 17. a první pol. 18. století vedl i k jeho šíření v českých zemích. Pro správu kláštera byli vybráni pravděpodobně proto, že jak v Králíkách, tak v okolních obcích žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo. 15 Servité jsou řád Služebníků Panny Marie, kteří za svou zakladatelku považovali Matku Boží a horlivě podporovali všechny projevy mariánského kultu. V raném novověku pak kladli důraz především na úctu k Panně Marii Bolestné. Specifikem servitské mariánské úcty tak bylo zaměření na hierarchicky nejvyšší možné postavení Matky Boží. Myšlenka Mariina spoluutrpení pod křížem se stala důležitou v obhajování mariánského kultu.

16

Činnost řádu se zaměřovala především na udržování a pěstování

poutní tradice k zázračnému mariánskému obrazu, kterou v 19. století podporovala i místní domácká výroba nejrůznějšího poutnického zboží. Servité tedy roku 1710 definitivně osídlili nový klášter a působili zde až do roku 1882.

17

Hora Matky Boží s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Králíkách se

v poměrně krátké době stala nejvýznamnějším místem, které tento řád spravoval. 18

14

Kaple Svatých schodů byla postavena uvnitř čtvercového ochozu ambitů, na Nádvoří poutníků.. Je to napodobenina schodů Santa Scala v Lateránském paláci v Římě, kam měl být ve 4. století na příkaz císaře Konstantina Velikého přenesen vchod schodiště z hradu Antonia. Tam měl své sídlo římský místodržitel Pilát Pontský. Ježíš prý vystoupil po těchto schodech ke svému odsouzení. Tyto Svaté schody z kralického mramoru byly dokončeny teprve roku 1780 a na Hoře Matky Boží představují místo zvlášť hluboké zbožnosti a tichého uctívání. Poutníci po těchto schodech stoupají při modlitbách nahoru po kolenou. 15 Čapská, V.: Pod ochranou Panny Marie Bolestné. Servité v českých zemích do josefínských reforem. Třeboň, Java 2005, s. 30-31. Čapská, V.: Vytváření prostoru pro působení servitů v českých zemích v 17. a 18. století. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Praha, UK 2003, s. 160. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: c.d., s. 58. 16 Čapská, V.: Vytváření prostoru pro působení servitů v českých zemích v 17. a 18. století. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Praha, UK 2003, s. 158. 17 Další kláštery servitů byly založeny např. v Praze na Slupi (1666), v Rabštýně (1666), V Nových Hradech (1677) či v Konojedech (1737). Státní oblastní archiv v Zámrsku (dále jen SOA Zámrsk), Řád servitů Králíky 1696-1882, inventář 1962. 18 Čapská, V.: Vytváření prostoru pro působení servitů v českých zemích v 17. a 18. století. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Praha, UK 2003, s. 158, 163.

12

1.3 Útlum poutí v době josefinismu a jejich nový rozkvět v 1. pol. 19. století

Duchovní rozměr konání poutí byl hlavním, ne však jediným aspektem poutní tradice. Neméně důležitý byl také společenský rozměr těchto akcí, kdy se poutníci dokázali oprostit od svých každodenních povinností a společně prožít pocit pospolitosti a sounáležitosti. Stejně jako do naší země přicházely davy poutníků z okolních diecézí, tak i naši lidé mířili na svých poutích do sousedních zemí, nejvíce pak do Dolního Rakouska, Slezska, Polska a Uher. 19 Největšího rozmachu dosáhly tradice poutí v Čechách a na Moravě v době baroka, tedy v 17. a 18. století. Během 18. století počet přicházejících poutníků stále narůstal, k roku 1728 se uvádí návštěvnost 152 tisíc lidí ročně

20

. V důsledku této

expanze byl zaznamenán velký rozkvět všech projevů lidové zbožnosti, což se výrazně projevilo v obnovování, přestavování nebo budování nových poutních míst i celých areálů. Právě období baroka se pod budování těchto komplexů jasně podepsalo, naprostá většina všech dochovaných poutních areálů je vystavena v barokním stylu. Barokní kultura vtiskla neopakovatelný ráz české a moravské krajině, která se stává „zahradou Mariinou“, protkanou sítí poutních kostelů, kaplí, kapliček i pečlivě chráněných studánek a stromů s milostnými obrázky.

21

Příznivý vývoj v oblasti barokních poutních tradic pak silně přibrzdil nástup osvícenských Habsburků na český trůn, a to především Josefa II. Ten úspěšně pokračoval v provádění všeobjímajících reforem, které započala jeho matka, Marie Terezie.

22

Rozkvétající sláva poutí byla utlumena a pomalu se stávala nenávratnou

minulostí. Josefinské reformy omezovaly nebo i úplně zakazovaly konání poutí s odůvodněním, že poutě vytrhují lid od práce a za zdmi klášterů se vede lenivý a zahálčivý život. V této době bylo mnoho posvátných míst a klášterů zrušeno

23

,

můžeme jmenovat například kláštery v Praze na Slupi (1783), ve Veselí, klášter konojedský nebo rabštýnský. 19

Mihola, J.: Poutní místa a lidová zbožnost na Moravě. In: Rozrazil, č. 7/2006. Brno, Větrné mlýny, s. 41-43. 20 Boháč, Z.: c.d., s. 86. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: c.d., s. 59. 21 Boháč, Z.: c.d., s. 86. 22 Novotný, M.: Řeholní kongregace v Čechách na přelomu 19. a 20. století v kontextu proměn náboženského milieu. Theatrum Historiae 3. Univerzita Pardubice, Filosofická fakulta, Pardubice 2008, s. 312. 23 Klášter na Hoře Matky Boží čítal v té době největší počet členů řádu servitů, což bylo způsobeno zrušením velkého počtu servitských klášterů. Uvolnění mniši se pak uchylovali do klášterů sousedních.

13

Ani klášter na Hoře Matky Boží nezůstal ušetřen vlivu celospolečenských změn. Období slezských válek přineslo klášteru, stejně jako městu, mnohá utrpení. Zvláště v průběhu třetí slezské války, tzv. Sedmileté, byl kostel několikrát vypleněn pruskými husary a představený kláštera a jeden páter byli odvlečeni jako rukojmí do Kladska. Brzy po ukončení Sedmileté války, konkrétně 5. července 1765, navštívil město Králíky budoucí císař Josef II., aby si prohlédl opevňovací stavby. Při této příležitosti navštívil též klášter servitů, kde ale vyjádřil úmysl jej zrušit a povolat sem piaristy, kteří by zde zřídili gymnázium a v duchu tereziánských reforem zde šířili vzdělanost. Nakonec k tomuto razantnímu zásahu nedošlo a traduje se, že to bylo zásluhou jednoho z řeholníků, který při návštěvě císaře Josefa II. na otázku, kde je střed Země, odpověděl: „Vždy právě tam, kde se nachází Vaše Veličenstvo.“ 24 Na konci 18. a v 1. pol. 19. století byly poutě víceméně zakázány. Jedinou povolenou výjimku představoval pro poutníky tzv. Velký pátek svatohorský (= pátek po nanebevstoupení Páně). Tento den byl jediným oficiálně povoleným dnem, kdy mohla být vypravována procesí na klášter na Svaté Hoře u Příbrami, což je nejvýznamnější klášter řádu redemptoristů. Po dlouhá desetiletí se proto lidé upínali k tomuto dni, aby mohli vykonat to, co jim jindy bylo odpíráno a tento svátek si získal opravdu hlubokou tradici. „Spoutaná křídla lásky a touhy lidu českého po mariánské svatyni byla na ten den rozvázána, - a proto přicházelo tolik průvodů, že prapory jejich číslovány byly, - aby jakýsi pořádek v ambitech a při uctívání Milostného obrazu udržen býti mohl. Když opět povoleno bylo jíti k Matce Boží, kdy si srdce přeje, rozdělila se procesí na různé doby…“ 25 Neutěšená hospodářská situace na počátku 19. století, kdy bylo nutno kompenzovat finanční ztráty monarchie způsobené válečnými výdaji, se odrazila i v tak zdánlivě vzdálené oblasti, jakou představovaly interiéry zbylých poutních míst. Po napoleonských válkách se snažila rakouská státní pokladna nahradit válečné škody všemi dostupnými prostředky, a to včetně nucených odvodů cenných předmětů, což se citelně dotklo především zlatých a stříbrných votivních darů. V roce 1806 vyhlásil František I. povinné puncování předmětů z drahých kovů za poplatek. Toto opatření

24

Boháč, Z.: c.d., s. 87. Králíky Hora Matky Boží. Pražská provincie, kongregace nejsvětějšího Vykupitele (Redemptoristé) 2006, s. 12. 25 Národní archiv Praha (dále jen NA Praha), Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 124, sign. P-512, Svatá Hora: Pamětní kniha, s. 372.

14

mělo navýšit státní jmění. Na poutní místa ale více dolehlo nařízení z roku 1809, podle kterého se měly všechny stříbrné předměty povinně odevzdat do státní mincovny. Stříbrné votivní dary včetně liturgického náčiní tak byly roztaveny a použity k ražbě mincí. 26 Dlouhodobý nepříznivý vývoj se podařilo zvrátit až ve dvacátých a třicátých letech 19. století během vlády císaře Františka I. a především jeho nástupce Ferdinanda I. Příznivou společenskou atmosféru, plynoucí z porážky Napoleona Bonaparta, ještě umocnilo smírné setkání Františka I. s papežem Piem VII., konané v Římě roku 1819. Od roku 1840 se staly poutě opět oficiálně povolenou aktivitou, i když je nutno říci, že ve skutečnosti probíhaly již mnoho let předtím. Od 40. let 19. století se pro konání poutí v monarchii začaly znovu vytvářet příznivé podmínky. Definitivní tečku za josefínskou náboženskou érou představovalo uzavření konkordátu mezi rakouským státem a Svatým stolcem dne 18. srpna 1855, jež opět zaručovalo církvi rozsáhlé pravomoci, zejména v oblasti školství či v rodinném právu. V následujícím období vznikla v českých zemích dokonce zcela nová podoba poutí. 27

1.4 Klášter a region

Klášter

je

dnes

nejvýznamnější

památkou

Kralicka.

Tvoří

jakousi

neodmyslitelnou, typickou dominantu širokého okolí, která již více než tři sta let velebně shlíží na městečko pod ní. Její historie je s dějinami tohoto města úzce spjata. Nepřehlédnutelná, monumentální stavba dotváří charakteristický ráz malebné, kopcovité krajiny v okolí Králík. Jen stěží už si lze tento obrázek bez typických čtyř věžiček představit. Objekt je vidět z širokého okolí, především přijíždějící ze západu, tedy od Hradce Králové, se mohou již ze vzdálenosti více než deseti kilometrů kochat pohledem na krásné panorama. Před několika lety bylo vybudováno nové osvětlení areálu i k němu vedoucí aleje, takže za tmy se návštěvníkům města naskýtá úchvatná

26

Holubová, M.: Barokní rezidua v poutích 19. století. In: Bůh a bohové. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. Praha 2003, s. 64. 27 Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 80. Novotný, M.: c.d., s. 312.

15

podívaná. Jen při troše fantazie můžeme vidět krásný zlatý zámek visící kdesi na noční obloze. Stejně krásný pohled se nám ale naskytne i seshora. Jako na dlani uvidíme městečko Králíky, masív Kralického Sněžníku, otevře se před námi panorama Orlických hor a z nedaleké rozhledny císaře Viléma můžeme za jasného počasí vidět i pohoří Jeseníků a Praděd.

16

2. VELKÝ POŽÁR KLÁŠTERA A JEHO NÁSLEDNÁ OBNOVA 2.1 Osudná noc

V noci ze 7. na 8. srpna roku 1846, kdy v klášteře již všichni spali, postihlo klášter na Hoře Matky Boží velké neštěstí. Během bouřky uhodil do šindelové střechy kláštera blesk a zapálil ji (viz obr. příloha 6). Tehdejší kronikář vypravuje: „Blesk prošel oknem u hlavního oltáře klášterního kostela a kůrem do pokoje fráterů Peregrina a Karla. Padajícími úlomky rákosového stropu se Karel probudil. Vstal a zavřel otevřené okno, klesl ale jako oněmělý zpět na postel. Brzy na to byl přiveden k vědomí hlasitým křikem frátera Peregrina. Příznivě ovlivněn panujícím suchem se oheň rychle šířil, takže se vzdor velkému úsilí nedařilo plameny zastavit.“

28

Klášter byl v té době

zřízen pouze pro dvanáct řádových duchovních, avšak té noci, kdy objekt zachvátil požár, zde byli přítomni pouze čtyři kazatelé a dva řádoví bratři

29

. Nedostatek sil

k hašení ohně byl tedy evidentní. Nastal obrovský zmatek. Oheň se po delším období sucha snadno rozšířil po celém klášteře, poutním kostele a potom i do křížové chodby. Během čtyř hodin bylo požárem zachváceno celé vrchní patro kláštera. Bleskurychlé šíření ohně a nedostatek vody vedl k fatálním následkům, nedalo se zachránit téměř nic. Požáru padl za oběť bohatě vyzdobený poutní kostel Sub Patrocinio Asonsionis beate Maria Virginis (Nanebevzetí Panny Marie) se třemi věžemi, dále celá klášterní budova, všechny oltáře, dvoje varhany, křížová chodba se čtyřmi věžemi a větší část vzácné knihovny. Obrovský žár roztavil všechny tři věžní zvony, shořela zpovědnice, kazatelna i hospodářské budovy se senem a dřevem. V řádové budově oheň strávil všechny horní pokoje. V kronice je zaznamenáno, že páter Maria Pitsch nemohl ze všeho svého zařízení, oděvů, knih a spisů zachránit nic. Jeho jediným majetkem po požáru zůstaly stříbrné kapesní hodinky, čížek v kleci, pár ponožek, klobouk a šaty na těle 30.

28

Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí (dále jen SOA UO), Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. 29 Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 90. 30 Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 81. Hübner, J.: Material zur Geschichte der Stadt Grulich, 1.díl, 1569 – 1848, s. 166. SOA UO, Městská kronika města Králíky 18361887, s. 10-26.

17

Nejen v řadách zbožného lidu a duchovních otců, ale všeobecně ve městě a přilehlém okolí panovalo přesvědčení, že jen zázrakem z ohnivého pekla vyvázl poklad nejcennější – Milostný obraz. „Zbožný otec Bernard vyrval jej plamenům a prchl s posvátným pokladem do sklepa, kdež strávil trapnou noc,“ jak se brzy po tragédii rozkřiklo do širého okolí.

31

Ušetřeny zůstaly také Svaté schody (viz obr.

příloha 7) a nosítka, na nichž byl Milostný obraz nahoru vynesen. Nosítka v tu dobu stála uprostřed plamenů na jižní straně kláštera u točitých schodů. V jejich těsné blízkosti shořely lavice a okenní rámy, a přece zůstala nosítka včetně zdobení nepoškozena. Svaté schody byly rovněž obklíčeny žárem z hořících věží a střech křížové chodby. Již se zdálo, že ohořelé zbytky věží každou chvíli dopadnou na Svaté schody a zapálí je. Pro tento případ byla natažena přes portálové schodiště hadice, která ale nakonec nebyla použita. Střecha u Svatých schodů zůstala nepoškozena. Pouze jediný okenní rám na severní straně schodů začal hořet, oheň však duchapřítomně uhasil tesařský tovaryš Wenzel Schwarzer z Dolní Orlice čepicí plnou vody. Mezi neporušenými předměty po požáru byla také malá soška Mariánská spolu s obětní schránkou, které zůstaly ležet uprostřed kostela. Rovněž neporušený byl nalezen trůn v oratoriu, na němž byl kdysi zázračný obraz na Horu Matky Boží přinesen. Zbožní věřící to dle svého mínění právem považovali za znamení, že nejsvětější Panna chce i nadále být uctívána na tomto místě.

32

Požár byl opravdu hrozivý, ještě čtrnáct dní po jeho vzniku bylo nutno hasit znovu vznikající zárodky ohně, a to především v knihovně. C.k. krajský úřad v Hradci Králové ustanovil ihned po této smutné události komisi pro zjištění a vyšetření škod, jež byly nakonec vyčísleny na 93 599 zl. 41 kr. konv. měny 33. V kompetenci této komise bylo rovněž navrhnout potřebné stavební plány na znovuobnovení kostela i kláštera, a dohlédnout na jejich realizaci. V této době byl roční příjem kláštera vyčíslen maximálně na 2 162 zlatých

34

.

Tato částka sloužila v běžném roce k pokrytí provozu celého poutního místa, museli 31

Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 26. 32 Tamtéž, s. 26. 33 Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 90. Hübner, J.: c.d., s. 166. SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. 34 Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 90.

18

z ní být živi také řeholníci. Bylo tedy zřejmé, že suma vyjadřující rozsah škod je v hrubém nepoměru k finančním možnostem místních řeholníků tyto škody napravit. Na pomoc vlastního řádu nemohli v té době také již příliš spoléhat, protože v Čechách byli předposledním fungujícím konventem, a jak ukázal další vývoj, skutečně z tohoto zdroje nepřišla na Muttergottesberg

35

vůbec žádná finanční podpora. Nemělo-li poutní

místo zaniknout, bylo třeba aktivit blízkého města a regionu, resp. vzdálenějších ctitelů místa i jeho zasvěcení.

36

Dobrým znamením bylo, že ani po tomto neštěstí místní a přespolní věřící na toto místo nezapomínali a davy poutníků se nadále vydávaly ke sv. Schodům kláštera a k uctění zachráněného oltářního obrazu Panny Marie mše a pobožnosti.

2.2 Finanční sbírka a nová výstavba

Magistrát města Králíky spolu s místním duchovenstvem ihned po požáru zorganizoval sbírku, která se setkala s velkým úspěchem. Hraběti Michalu Josefu z Althannu a dalším zástupcům vrchnosti byly rozeslány prosebné dopisy s žádostmi o podporu. První sbírka ve městě Králíky vynesla 269 zlatých, deset truhel písku a deset truhel šindele. Ke 14. srpnu 1846 se již vybralo 1785 zl. 4 kr. konv. měny.

37

I přes nouzi a spíše nepříznivou ekonomickou situaci se našlo mezi lidmi mnoho dárců, kterým nebyl nešťastný osud kláštera lhostejný. Mnoho řemeslníků a dělníků nabídlo a přislíbilo svoji pomoc. Kralická sbírka ale nebyla jediná, finanční prostředky na obnovu kláštera se vybraly také v blízkém i vzdálenějším okolí. Díky zájmu obyvatelstva a slibným vyhlídkám na další finanční podporu z několika sbírek začal kralický magistrát spolu s představenstvem kláštera shánět potřebné dřevo na novou stavbu. Lidé ochotně vypomohli nejen peněžními prostředky, za které byl nakoupen stavební materiál, ale také svými silami. Ruku k dílu přiložili stavebníci, řemeslníci i pomocné síly. Obnova kláštera mohla začít. Problém nastal s dopravou stavebního materiálu na místo stavby, neboť jeho poloha na kopci 35

Muttergottesberg je německý název Hory Matky Boží. Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 90. 37 Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 82. Hübner, J.: c.d., s. 166. SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. 36

19

znemožňovala dopravu pomocí koní nebo tažného dobytka. I tohoto nelehkého úkolu se zhostili se ctí občané Králík a blízkého okolí, kteří v počtu několika set lidí vlastníma rukama doslova odtahali na Horu Matky Boží množství povozů naložených všelijakým stavebním materiálem. Tuto dřinu podstupovali dobrovolně většinou po večerech, když skončili svou obvyklou denní práci. Denní dozor nad stavebními dělníky byl vykonáván šesti váženými kralickými občany, které za tímto účelem oslovil magistrát města. Jmenovitě to byli pánové Dominik Grund, Philipp Knoll, Florian Monse, Josef Monse, Johann Scholz a Alois Veith. Tento organizační počin významně přispěl k urychlení prací na stavbě. 38 Když bylo dokončeno odklízení suti a zajištěn stavební materiál, bylo nutné neprodleně provést nejdůležitější nouzové a zajišťovací práce, které navíc magistrátu města Králíky uložil c.k. krajský úřad v Hradci Králové. Jednalo se především o urychlené zastřešení kostela, klášterní budovy, věží a křížové chodby. Práce pokračovaly v takovém tempu, že během dvanácti týdnů po požáru byla zastřešena budova kláštera, dále knihovna, oratoř, kostel a křížová chodba. Šest klášterních věží bylo pokryto a pobito nouzovou střechou. Během této krátké doby byly znovu postaveny hospodářské budovy a během zednických prací na poškozených obytných budovách bylo dokonce přistavěno několik nových pokojů. Zastřešení kláštera, křížové chodby a řádové budovy provedl za pomoci mnoha dobrovolníků a spolupracovníků kralický tesař Johann Karger. Na řádové budově byly už 27. a 28. září 1846 nasazeny krovy. Stejné práce na kostele se prováděly pod vedením tesařského mistra Ignaze Richtera ze Šumperka. Tehdejší denní mzda tesaře činila 28 - 30 kr. konv. měny. 12. října 1846 byly na kopec dopraveny střešní trámy. Krásný podzim roku 1846 umožnil, aby práce rychle pokračovaly a kompletní zastřešení mohlo být dokončeno již dne 30. listopadu. 39 Bylo nutno vyřešit problém prostor k prozatímnímu bydlení pro obyvatele kláštera. Fráteři Peregrin a Karel, duchovenstvo kláštera i ostatní personál byli přestěhováni do pokojů dolní chodby. Zde byli ubytováni až do v července 1847, kdy byly dokončeny pokoje v horním poschodí. Vedle všech obětavých lidí, kteří se podíleli na rychlé obnově klášterního

38 39

Hübner, J.: c.d., s 172. SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. Hübner, J.: c.d., s. 166-167.

20

komplexu, je třeba zdůraznit zvláštní zásluhy starosty města Králíky pana Ferdinanda Amanda Rottera a velebného pána, tehdejšího zástupce převora kláštera, Gregora Maria Kleinera. Neúnavně a obětavě se starali o zajištění stavebního materiálu, vyhledávali další dobročinné dárce, dohlíželi nad pracovníky a vykonávali množství dalších činností. Obecně můžeme říci, že složení dárců bylo dvojí: jednak to byli zbožní poutníci, kteří do těchto míst pravidelně či nepravidelně přicházeli, a další existence tohoto poutního místa byla takříkajíc jejich srdeční záležitostí, a dále to pak byli lidé vykonávající tímto darem jakousi zástupnou pouť, vyprošující si tak zvláštní pozornost Matky Boží. Ze zaznamenaných 106 dárců bylo 76 mužů a 30 žen. 40 Příspěvky na obnovu kláštera nesestávaly jen z peněžních prostředků. Své dary přinášeli různí řemeslníci, například kováři, pekaři, řezníci, ševci nebo krejčí. Přicházely příspěvky z cizích obecních rozpočtů, jeden dokonce až z Vídně. Některé dary byly poskytnuté účelově přímo na určitou část vybavení, jako např. specifické dary na oltář Sedmibolestné Panny Marie, boční oltář sv. Filipa, boční oltář sv. Petra a Pavla, malý zvonek, osazení obrazů nebo 400 sklíček použitých následně k výrobě okenní vitráže. Důležité a nezbytné byly samozřejmě také naturální dary v podobě bezplatné práce řemeslníků či určitého stavebního materiálu. Za zmínku stojí jedna zajímavost, která byla zaznamenána v souvislosti se sbírkami. Mezi dárci byli uvedeni i dva příslušníci místní židovské rodiny Saxelů, kteří darovali každý po 10 zlatých a výší tohoto obnosu nezůstali rozhodně pozadu za křesťany. Vzhledem k jejich židovské víře asi nebudeme předpokládat horlivý zájem na obnově tohoto křesťanského svatostánku, každopádně ani jeden z nich zde nehledal duchovní útěchu. Jejich motivace měla samozřejmě čistě ekonomický charakter, neboť konání poutí se vším technickým zázemím a doprovodnými aktivitami přinášelo obyvatelům Králík a nejbližšího okolí obživu. Zachování poutního místa bylo tedy v jejich vlastním zájmu. 41 Obnova areálu se stala dlouhodobou záležitostí. Tentokrát již nestál v pozadí mocný podpůrce a mecenáš, jako tomu bylo v případě Beckera při výstavbě kláštera. Po deseti letech, na počátku roku 1857, bylo na rekonstrukci kláštera vyúčtováno 40

Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 91. 41 Tamtéž, s. 91-92.

21

celkem 53 084 zlatých. Z města Králíky bylo přitom vybráno 11 570 zlatých, z přilehlých okolních obcí 16 248 zlatých, náboženský fond uvolnil 22 500 zlatých a např. majitel kralického panství hrabě Althan věnoval 1 878 zlatých. 42 Za veškerou pomoc a ochotu, která byla vyhořelému klášteru poskytnuta, se zástupce převora rozhodl uspořádat slavnost a sloužit slavnostní mši za všechny dárce, při které, jak si předsevzal „by chtěl vyprosit u Boha Všemohoucího, který v těchto strašných časech klášter neopustil, požehnání, aby svou mocí chránil všechny milosrdné lidi, obnovil slávu kláštera ke cti a slávě patronky Panny Marie, a aby tento svatostánek i nadále sloužil k duchovní obrodě křesťanů.“ 43 Slavnostní bohoslužbu sloužil v sobotu 31. října 1846 kralický farář spolu s biskupským vikářem Benignem Kuhnem a zúčastnil se jí velký počet lidí. Po bohoslužbě, která se konala v křížové chodbě, byla věž kostela ozdobena posvěceným křížem z dílny kralického klempíře Otto Grunda, který jej sám na věž také umístil. Do kupole této věže byla vložena pamětní listina sepsaná kralickým radním, panem Wenzelem Faberem, ve které vylíčil požár a průběh obnovy kláštera. Listina začínala slovy: „Léta Páně 1846, za slavného panování Jeho císařské a královské Milosti Ferdinanda I., císaře rakouského a krále českého, Jeho Svatosti papeže Pia IX., za správy královehradeckého biskupského úřadu velebným panem biskupem Karlem Boromäusem Hannlem, za provinciála řádu servitů v království českém velebného pána pana Alexia Maria Axmanna a za převora kláštera servitů na Hoře Matky Boží velebného pána Paula Maria Kuby, došlo tamtéž po 150 letech existence kláštera k velkému neštěstí.“ 44 Událost znovuvýstavby a obnovení činnosti kláštera byla natolik významná, že se tehdejší převor kláštera rozhodl, že klášterní duchovní budou od této chvíle každý měsíc celebrovat mši za všechny dárce. S příchodem zimy byly práce na čas zastaveny. Během této doby byla na

základě

žádosti

adresované

Jeho

Excelenci

velebnému

panu

biskupovi

zorganizována v královéhradecké diecézi nová sbírka na klášter, jejíž bohatý výtěžek dosáhl výše 968 zl. 32 kr. konv. měny. Z ostatních diecézí českého království bylo vybráno 521 zl. 36 kr. Navíc se na žádost c.k. krajského úřadu Hradce Králové rozhodl 42

SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. Hübner, J.: c.d., s. 168. 44 Tamtéž, s. 165-166. 43

22

c.k. zemský gubernát zorganizovat všeobecnou sbírku v českém království. Celkový výtěžek z jednotlivých krajů činil 382 zl. 40 kr. konv. měny. 45 Na kralickém magistrátu probíhaly během zimy intenzivní přípravy na další fáze obnovy kláštera, které se týkaly hlavně interiérového vybavení kostela. Byly obstarány nové varhany, které měly být podle plánu umístěny do konce června 1848, a také čtyři nové zvony do věží

46

. Zvony, které se honosily původním nádherným zvukem, ulil

zvonař Leopold Franz Stanke z Olomouce a na Horu Matky Boží je dovezli formani Wenzel Prause z obce Dolní Lipka a Anton Pabel a Johann Katzer, oba z obce Dolní Hedeč. Na prvním zvonu byl vyryt nápis „Sub tuum praesidium confugimus Sancta Dei Genetrix“ („Pod Tvou ochranu se utíkáme, svatá Boží rodičko“) a obraz Marie maior a sv. Michala. Zvon byl darem kralických občanů. Druhý zvon zdobil nápis „Sancta Maria assumpta Mater in coelis ora pro nobis“ („Svatá Maria, Matko Nanebevzatá, oroduj za nás v nebesích“) a vedle toho obraz Nanebevzetí Marie. Darovaly jej kralické cechy ke cti Matky boží. Nápis na třetím zvonu zněl „ Honori Deo In Sanctis suis“ („Na počest Boží u Jeho svatých“) a byl doplněn obrazem Marie maior a Petra a Pavla. Tento zvon daroval kralický měšťan Peter Prause. Čtvrtý zvon je svatý zvonek nad hlavním oltářem s obrazem Marie maior a jeho dárce nebyl uveden.

47

Dne

17. května 1847 se tyto zvony poprvé nádherně rozezněly do kraje a znovu zdaleka vítaly poutníky směřující na Horu Matky Boží 48. Dobové zápisy označují tuto událost jako dojemné okamžiky pro všechny, kteří se podíleli na obnovovacích pracích kláštera a jimž nebyl jeho další osud lhostejný. Na jaře 1847 se pokračovalo s opravami obytných prostor kláštera, byl nahozen, vydlážděn, vybílen a uklizen kostel, sakristie, oratoř, kůr a křížová chodba. I tesařské práce pokračovaly v rychlém tempu. Za třináct měsíců po požáru, historické prameny uvádějí datum 8. září 1847, byly obytné místnosti kláštera, kostel včetně interiéru, křížová chodba i hospodářské budovy zcela renovovány a připraveny k opětovnému konání bohoslužeb. Obě hlavní věže byly pokryty plechem a 9. září byla nasazena věžní jablka. Začátkem června 1851 byla nasazena věžní jablka i na dvou dolních věžích vedle vchodového schodiště. 45

Tamtéž, s. 173. SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. Tři z těchto čtyř zvonů musely být v první světové válce odvezeny jako válečný materiál. 47 Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 83. 48 Datace ohledně prvního veřejného zvonění po požáru se v jednotlivých pramenech neshoduje. Hübner a Pamětní kniha města Králíky uvádějí 17. květen, naproti tomu např. Hördler už 3. květen. 46

23

Tvar budovy kláštera zůstal po požáru kompletně zachován jako v době před ním. Ani ráz krajiny nebyl narušen, stavba opět shlížela z vrcholu Hory Matky Boží dolů na město. Nový interiér kostela doznal také značných změn. Byl zhotoven nový hlavní a boční oltář, i když v tuto dobu byly zatím ještě bez výzdoby. Zdobení hlavního oltáře pak trvalo až do 15. srpna 1850. K novému vybavení patřila také nová kazatelna, dar truhláře Karla Scharfa, kůr, boční oltáře v presbytáři a dvacet osm lavic. V křížové chodbě byly umístěny výjevy zastavení Ježíše Krista, které byly zčásti opraveny a zčásti nově vyrobeny. 49 Další novou výzdobu a vnitřní vybavení kláštera později pořizoval již nový správce objektu, řád redemptoristů, kteří klášter od servitů převzali ve 2. pol. 19.století. Řádoví světci právě tohoto řádu na vedlejších oltářích jsou toho důkazem. Původní barokní vybavení a výzdobu nahradil na konci 19. století pseudorenesanční mobiliář z let 1883 – 1907. Novou úpravu interiéru kostela tehdy provedla firma Ferdinanda Stuflessera z jižního Tyrolska. Návrhy na všechny oltáře vypracoval jeden z bratří redemptoristů, akademický malíř Maxmilián Schmalzl, původem z Tyrol. Sochy a oltáře jsou vyřezávány z limbového dřeva. 50

2.3 Slavnostní otevření nového kláštera

Velkou radost přinesla jak mezi bratry z kláštera, tak mezi kralické obyvatele i lidi z okolí zpráva, že se slavnostního vysvěcení kostela rozhodl ujmout Jeho Excelence královéhradecký velebný pan biskup Karl Boromäus Hannl. Ten se podle mínění obyvatel o klášter staral přímo s otcovskou láskou a projekt obnovy všemožně podporoval. Proto byla tato zpráva přijata s horlivým nadšením. Během oprav kláštera se sloužily mše v prostorách křížové chodby. Slavnostní okamžik otevření nově vystavěného kostela pro konání bohoslužeb nadešel dne 8. září 1847. V tento den Jeho Excelence biskup místo slavnostně vysvětil a druhého dne zde navíc udělil kněžské svěcení jednomu z bratrů, novici Lucasovi. Kromě toho se biskup výrazně angažoval v přímluvě za finanční podporu kláštera u Jeho Výsosti panovníka, 49 50

Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: c.d., s. 84. Plotěná, D.: c.d., s. 12. SOA Zámrsk, Výstavba kláštera po požáru, č.inv. 168, č.kart. 5.

24

který následně věnoval z c.k. církevního fondu na opravu kláštera a kostela částku ve výši 3 000 zl. konv. měny, která obnově svatostánku velice pomohla. Dne 5. října 1847 převor kláštera Gregor Maria Kleiner formou dopisu podrobně informoval královéhradeckého biskupa K. B. Hannla o současném stavu kláštera, o uskutečněných opravách a úpravách, o finanční situaci, darech, novém zařizování interiérů apod. V odpovědi na tuto zprávu, která přišla z Hradce Králové dne 28. října 1847, Jeho Excelence biskup kladně hodnotil a chválil počínání všech zúčastněných osob, které se nějakým způsobem do oprav kláštera zapojily, vyjádřil své poděkování Magistrátu, dárcům i veškerému obyvatelstvu a přislíbil modlitby za všechny zúčastněné. Představitelé Magistrátu města Králíky a nejvýznamnější dárci obdrželi v písemné formě biskupovo osobní poděkování a uznání. Mezi takto oceněnými dárci byl například starosta města Králíky pan Ferdinand Amand Rotter či magistrátní rada v Králíkách pan Wenzel Faber.

51

Děkovná listina, adresovaná Magistrátu města

Králíky, začínala následovně: „Ze zprávy kralického vikářského úřadu z 5. října 1847 se biskupská konzistoř s potěšením dozvěděla, že celá kralická obec a sousední přifařené vsi vynaložily veškeré své síly a prostředky k znovuvybudování kostela a kláštera servitů, který vyhořel loňského roku. Částečně se tak dělo prostřednictvím peněžních darů, částečně přísunem nezbytného stavebního materiálu a pomocnými pracemi na stavbě. Díky tomu byl kostel a klášter obnoven a 8. dne uplynulého měsíce vysvěcen. Biskupská konzistoř by chtěla požádat kralický magistrát, aby tlumočil prostřednictvím svých představitelů zdejším obyvatelům upřímná slova uznání za takovéto zbožné myšlení a jednání.“ 52

2.4 Vybavení interiérů

Kostel i klášter teď zazářily v nové kráse, i když zařizování interiérů trvalo ještě dlouhá desetiletí. Umělecká výzdoba interiérů se pořizovala v období let 1883 – 1907. Trojlodní bazilika si svou raně barokní podobu s typickým dvouvěžovým průčelím uchovala pouze z vnějšku.

53

Požár původní zařízení kostela silně poničil,

51

Hübner, J.: c.d., s. 169. SOA UO, Městská kronika města Králíky 1836-1887, s. 10-26. Hübner, J.: c.d., s. 179. 53 Muchka, I. - Petříček, V.: c.d., s. 224. 52

25

takže většina nového mobiliáře v novorenesančním stylu pochází až z 2. pol. 19. století. Z původní stavby se dochovaly fresky v levé boční kapli při presbytáři a také dvě kamenné sochy andělů nesoucích kropenky. Umístění, tvar a postavení původních budov zůstalo i po přestavbě kompletně zachováno. Ambity, které jsou vystaveny do čtvercového tvaru, obklopují čtvercové Nádvoří poutníků, které je tak skryto uvnitř komplexu. Při běžné návštěvě kláštera, tedy pokud se právě nekonala nějaká významná církevní slavnost, se do kláštera vstupovalo (a stále vstupuje) bočním vchodem, který vede přímo do ambitu, konkrétně do jednoho ze čtyř jeho rohů. Nároží ambitů jsou zdobena kaplemi s červenými cibulovitými, zvenčí viditelnými věžičkami (viz obr. příloha 8). První, tzv. dušičková kaple se nachází přímo u bočního vchodu. Oltářní obraz zde umístěný je dílem umělce E. Wabersiche a jeho vznik je datován kolem roku 1900. Vyobrazil zde Matku Boží přimlouvající se u svého Syna za duše v očistci. Po stranách kaple jsou umístěny barokní sochy. Jedná se o dřevořezby znázorňující kostlivce, vpravo je to smrt, vlevo pak hrobník. U tohoto oltáře poutníci vzpomínali na své zemřelé a modlili se zde za svou šťastnou hodinu smrti. Přímo od bočního vchodu směrem doprava začíná průchod chodbami ambitů, které tvoří tzv. křížovou cestu, což znamená, že vedle obrazů s biblickými výjevy jsou tu dominantou výjevy z posledních dní Kristova života. K výzdobě ambitu byly použity zrušené barokní oltáře z kostela a několik obrazových cyklů. Jeho nádvorní stranu zdobí cyklus Cesta pokání střídavě s cyklem Bolesti Panny Marie (vpravo) a cyklus Cesta nevinnosti střídavě s cyklem Radosti Panny Marie (vlevo). obrazy znázorňující křížovou cestu.

55

54

Proti nim jsou zavěšeny

Při vnějších stěnách ambitů stojí oltáře sv. Petra

a Pavla, českých patronů se sochami sv. Jana Nepomuckého a Vojtěcha, Čtrnácti pomocníků se sochami sv. Augustina a Valentina, sv. Voršily se sochami sv. Apolonie

54

Podél nádvorní strany ambitů je umístěno celkem 42 obrazů, které byly namalovány na plechu kolem roku 1900 a jsou zasazeny v krásně řezaných rámech. Římskými číslicemi jsou zde označeny obrazy bolestí a radostí Panny Marie, arabskými pak obrazy světců. 55 Na vnitřní straně ambitů je zavěšeno 14 velkých obrazů křížové cesty, které jsou označeny římskými číslicemi. Všechny namaloval kolem roku 1900 umělec Anton Mühl z Nové Paky. Pod těmito čtrnácti obrazy je umístěno čtrnáct klekátek.

26

a Viktorie, a také Panny Marie Pomocnice se sochami sv. Václava a archanděla Michaela. 56 Mezi I. a II. obrazem křížové cesty je na stěně umístěno barokní sousoší, které znázorňuje Svatého Jana Nepomuckého obětujícího Panně Marii svůj jazyk. Ve skleněné skříňce pod tímto sousoším je vystaven betlém, zhotovený kolem roku 1863 v řezbářské škole v Králíkách.

57

Kromě typických betlémských výjevů vyplňují

část prostoru také napodobeniny budov některých světových měst. Oltář s barokními sochami svatého archanděla Michaela a svatého knížete Václava zdobí uprostřed obraz Panny Marie Pomocnice ze 17. století zasazený v bohatém barokním rámu. Toto dílo se po požáru kláštera jako jediné z obrazů zachovalo. V další části nalezneme série několika zajímavých obrazů; můžeme zde obdivovat dílo akademického malíře J. Umlaufa z Letohradu z roku 1859 zobrazující Svatou Filomenu, plátno italského malíře Rossi di Tivoli znázorňující Svatého Judu Tadeáše

58

, dále velkorozměrnou kopii obrazu z obrazárny v Budapešti, na němž je

zobrazena Panna Marie Nanebevzatá. Tento obraz byl původně umístěn v kostele na hlavním oltáři, což vysvětluje jeho velikost. Do této části ambitu byl umístěn také druhý ze čtyř barokních oltářů. Obraz svaté Voršily uprostřed namaloval malíř Wabersich. První část chodeb uzavírá na stěně umístěné sousoší Panny Marie Neposkvrněné s anděly, které jako jedno z mála

pochází z původního vyhořelého

kostela. Druhý roh ochozu tvoří kaple svatých archandělů. Levou stranu oltáře zdobí socha svatého archanděla Gabriela, pravou socha svatého archanděla Rafaela, obě jsou zhotoveny v barokním stylu. Uprostřed mezi nimi visí obraz svatého archanděla Michaela, jehož autorem je opět E. Wabersich. V dolní části oltáře je uprostřed malý obrázek, kopie obrazu Panny Marie Sněžné z Říma. Zcela nahoru bylo umístěno barokní zpodobnění Boha Otce s anděly. Druhá z chodeb ambitu tvoří tzv. Betlémskou cestu. Jedná se o soubor třinácti obrazů, které jsou kopiemi děl od malíře J. Füricha. Zde návštěvníci vykonávali pobožnost k Dítěti Ježíši. Mimo jiné má v této části chodby své místo první z několika 56

Boháč, Z.: c.d., s. 87. Řezbářská škola v Králíkách byla zrušena v letech 1945-1947. 58 Charakteristické pro tohoto malíře je to, že místo podpisu na své obrazy maloval kapličku. 57

27

tabulí, na kterých je možné vidět kostely z celého světa. Tato první tabule zobrazuje kostely v biblické Palestině. Uprostřed chodby dojdeme k portálu, zdobeném v horní části sochou archanděla Michaela a dvou andělů. Nad vraty visí biskupský erb zakladatele Tobiáše Jana Beckera, zhotovený z pískovce. Tři červené pruhy značí období třicetileté války a holubice s ratolestí uzavření míru v roce 1648. Přímo proti portálu můžeme vyjít vraty na nádvoří poutníků. Jen z tohoto nádvoří je vidět průčelí kostela, skryté jinak mezi ambity. V pravém rohu nádvoří je mramorová socha Panny Marie se studnou, k níž lidé putovali již před 300 lety. Na levé věži visí dva zvony pojmenované Josef a František, které byly ulity v Brodku u rodiny Ditrychovy.

59

Vrátíme-li se z nádvoří zpět do chodby, uvidíme na pravé stěně sousoší Narození Panny Marie. Uprostřed je vyobrazena kolébka s novorozenětem a po stranách pak jeho rodiče, svatá Anna a svatý Jáchym. Kaple Křtu Páně tvoří roh, kde se sbíhá druhá se třetí chodbou. Obraz na oltáři namalovaný opět malířem Wabersichem znázorňuje křest Ježíše Krista v řece Jordáně. Oltář, kazatelna a svatostánek jsou původní, tedy barokní. Dále zde bylo umístěno pět soch. Jedná se o vyobrazení čtyř evangelistů – sv. Marka, sv. Lukáše, sv. Matouše a sv. Jana. Pátá socha stojí na kazatelně a znázorňuje sv. Klementa Marie Hofbauera, narozeného na jižní Moravě v Tasovicích u Znojma. Vedle kazatelny stojí barokní socha Bolestné Matky Boží. Na podlaze třetí z chodeb si pozorný návštěvník všimne vchodu do krypty, kam lze sestoupit po třiceti schodech. Krypta sloužila jako pohřebiště a jsou zde pochováni, respektive zazděni ve zdech, kněží a bratři, kteří v klášteře působili v letech 1700-1950. Projdeme-li chodbou dále, upoutá naši pozornost barokní oltář se sochami sv. Augustina a sv. Valentina. Autorem obrazu uprostřed je opět nám již známý malíř Wabersich. Zde je vyobrazeno Čtrnáct svatých Pomocníků. Na stěně za oltářem uvidíme barokní obraz člena řádu servitů, Svatého Filipa Benitia. Další z barokních oltářů zdobí sochy sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Obraz uprostřed znázorňuje české patrony a autorem není nikdo jiný, než malíř Wabersich. Výzdobu tohoto oltáře dotváří skleněná rakev se sochou mučedníka sv. Maxima. Tuto třetí chodbu uzavírá tzv. Lurdská kaple, která vznikla až kolem roku 1900 60.

59 60

Plotěná, D.: c.d., s. 10. Na tomto místě dříve býval východ do klášterní zahrady, který byl ale někdy na přelomu století zazděn.

28

V posledním rohu se nachází čtvrtá kaple, tentokrát zasvěcená sv. Anně, matce Panny Marie. Oltářní obraz pochází od německého malíře Hübschnera a barokní sochy po stranách zobrazují sv. Jáchyma, otce Panny Marie a sv. Josefa, jejího snoubence. Okenní sklo nad oltářem zdobí symbol Ducha svatého – holubice. Na stěnách čtvrté a poslední chodby by neměl naší pozornosti uniknout obraz Živý růženec z roku 1864 pocházející od malíře Umlaufa a dále například barokní obraz svatého Petra a Pavla od malíře Worlitzka. Ze středu chodby vede vchod do pseudorenesančně vyzdobeného kostela. Ústředním bodem a dominantou je samozřejmě hlavní oltář (viz obr. příloha 9), který bývá překrásně vyzdoben při Půlnoční mši na Štědrý večer. Tehdy fascinujícím způsobem zářívá kombinací zlaté a bílé barvy. Jeho horní část tvoří veliký obraz Korunovace Panny Marie. Toto dílo je originálem prof. Richtera z Kladska. Z bočních stran oltáře na nás shlíží sochy rodičů Panny Marie, tedy sv. Jáchym a sv. Anna. Po stranách svatostánku jsou pak umístěny čtyři menší sochy – sv. Alfons, sv. Jan Evangelista, sv. Dominik a sv. František. Nad celým svatostánkem se objevuje Milostný obraz, „srdce“ tohoto poutního místa. Jedná se o olejomalbu pokrytou stříbrným plechem. I další výzdoba kostela stojí za pozornost. Během požáru se například podařilo zachránit dva pískovcové anděly nesoucí kropenku, nyní umístěné pod kůrem. Tyto sošky vzešly z dílny Jiřího Pacáka v roce 1730. Kazatelna pochází z dílny Ferdinanda Stuflessera z jižních Tyrol z roku 1896 a je zdobena čtyřmi plastikami církevních otců. Na její stříšce stojí socha Krista, pod stříškou je opět umístěn symbol Ducha svatého – holubice. Pod křížem, stojícím za poslední lavicí, má své místo malá soška Panny Marie, kterou nosívaly děti při svém putování na Horu v dobách před založením a vystavěním kostela. 61 V kaplích u oltářů a obrazů se konávaly tyto pobožnosti: 1. pobožnost křížové cesty, 2. pobožnost betlémské cesty, 3. pobožnost na Svatých schodech, 4. pobožnost k radostem Panny Marie, 5. pobožnost k bolestem Panny Marie, 6. pobožnost světcům, kteří žili a zemřeli v nevinnosti, 7. pobožnost k světcům mučedníkům a kajícníkům. V roce 1856 byla vydlážděna cesta podél aleje, která vede z města Králíky do strmého kopce přímo k poutnímu místu na vrchu. Půl druhého století staré lípy byly

61

Boháč, Z.: c.d., s. 87-88. Pichoan, J.: Dějiny umění. Praha 1977. Plotěná, D.: c.d., s. 7-16. SOA Zámrsk, Výstavba kláštera po požáru, č.inv. 168, č.kart. 5.

29

vykáceny a nahrazeny jinými listnatými stromy. V hovorové řeči ale zůstalo jméno krásné staré aleje dodnes nezměněno: „Ei a Lenda nuff“, kde „Lenda“ označuje lípu. 62 O deset let později vypukla válka. V červnu 1866 obsadili klášter rakouští huláni, mezi 12. a 23. červencem téhož roku proběhla okupace kláštera pruským vojskem.

62

Baier, J.: c.d., s. 3.

30

3. ŘEHOLNÍ ŘÁDY NA HOŘE MATKY BOŽÍ

3.1 Oslabení řádu servitů a jeho ekonomický dopad na region

Jak již bylo zmíněno, řádem spravujícím poutní místo se stal ihned po vybudování objektu řád servitů, který o ně svědomitě pečoval po dobu více než jednoho a půl století. Počet bratří tohoto řádu na kralickém klášteře ale v posledních desetiletích 19. století pozvolna klesal. Na jedné straně docházelo k přirozenému stárnutí a úmrtnosti členů řádu, na druhé straně nepolevovaly nároky na jejich pracovní vytížení, jež bylo důsledkem stále rostoucího počtu návštěvníků. Doplnit osazenstvo kláštera potřebným počtem dalších řeholníků se také nepodařilo. I když se ve 40. letech 19. století, kdy docházelo v monarchii k opětovnému rozkvětu poutní tradice, jevilo jako reálné, že se v blízkém okolí najdou vhodní mladí pokračovatelé, nakonec se tato naděje bohužel nenaplnila. 63 V květnu roku 1876 se tento problém řešil na společném zasedání servitů z Čech. Zvažovaly se zde reálné šance udržení kralického kláštera ve správě řádu. Byla zde vyslovena také další z možných variant, a to předání objektu pod správu jiného řádu, a to buď natrvalo nebo na určitou dobu. Zároveň bylo ale zdůrazněno, že královéhradecký biskup, jehož souhlasné vyjádření bude při takové změně potřeba, nebude pravděpodobně nakloněn možnosti předání kláštera pouze na určitou dobu. I přes skutečnost, že správa poutního místa byla nesporně nad momentální síly řádu, toto první jednání o dalším osudu kláštera bylo odloženo. Alarmující situace však velmi brzy dospěla k vydání rozhodnutí o neschopnosti řádu zajistit požadovaný provoz objektu, a to z vyšších kruhů, bez účasti servitů. Plynulý chod poutního místa totiž úzce souvisel s ekonomickou situací města Králíky i přilehlých obcí, které měly na této změně eminentní zájem. Davy poutníků znamenaly každoročně ekonomickou podporu místních řemeslníků, např. místních řezbářů, či výrobců „svatých obrázků“ a jiných upomínkových předmětů. Jiní zase zajišťovali poutníkům zázemí v podobě stravování či ubytování. V kontextu celkové hospodářské situace a zaměstnanosti regionu činily obchod a poskytování služeb poutníkům podstatný díl celkové ekonomické aktivity místního obyvatelstva. Omezením nebo dokonce úplným úpadkem poutí by došlo 63

Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 90.

31

k podstatnému snížení příjmů místních lidí a kraj by tak výrazně zchudl. Situace již dospěla k bodu, kdy dva zbývající duchovní v klášteře již nestačili zajišťovat služby poutníkům a byli nuceni přistoupit k rušení řady ceremonií, které ale poutníci přesto vyžadovali. Obyvatelé se tedy již v průběhu roku 1880 obrátili s žádostí o pomoc na královéhradeckého biskupa, který byl v tomto případě hlavní kompetentní osobou. V písemném upozornění poukazovali na důsledky rušení ceremonií, které mohou znamenat, že poutníci s takovou zkušeností se sem už vícekrát nevydají, a dále uvedli výše zmíněné argumenty, zejména tedy ekonomické. Na závěr své žádosti vyjádřili jednoznačnou podporu variantě převzetí kláštera jiným řádem, jehož členové by se pokusili o vzestup a obnovu tradice tohoto poutního místa. Místní obyvatelé vyjádřili svůj názor, že novým řádem na Hoře Matky Boží by se měl stát starobylý řád benediktinů. Jako důvod této volby byl uveden konkrétní příklad benediktinského kláštera v Emauzích a s ním spojeného tamního opata, který byl podle místních velkým příznivcem kralického poutního místa. 64

3.2 Příchod redemptoristů

Královéhradecký biskup Dr. Josef Jan Hais začal záhy opravdu jednat, i když ne zcela podle představ obyvatel Kralicka. Jeho volba padla na misijní řád - redemptoristy, tedy Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele

65

. Redemptoristé jsou oproti benediktinům

řád velmi mladý, jeho počátky spadají teprve do první poloviny 18. století. Tito řeholníci byli se souhlasem svatého Otce v Římě a Jeho Veličenstva císaře na klášter povoláni v roce 1883. Papežským dekretem č. 51254 z 22. listopadu 1882 byl mariánský kostel včetně kláštera a zahrady na Muttergottesbergu převeden z řádu servitů na kongregaci redemptoristů v Rakousku.

66

Na konci 19. století vlastnila

rakouská provincie řádu servitů již jen šest klášterů, tyrolská pak jedenáct. Právě

64

Daňha, L.: Paměti o českých redemptoristech, nestr. SOA Zámrsk, archivní fond Redemptoristé Králíky 1883-1950, kart. č.5. SOA Zámrsk, Řád servitů Králíky 1696-1882, inventář 1962. 65 Na klášter přišli redemptoristé němečtí, kteří zde zůstali až do roku 1945. Poté byli vystřídáni redemptoristy českými, kteří však spravovali toto poutní místo jen do roku 1950. Měsíčník Kralicko, č. 4,5/1994. 66 Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 93.

32

redemptoristům postupně předali i své poslední působiště v Nových Hradech a sami se uchýlili do Tyrolské provincie. 67 Mezi provinciály obou řádů byla dne 7. března 1883 podepsána prodejní a kupní smlouva na 500 zlatých, která se ale vztahovala pouze na pole patřící ke klášternímu komplexu. To byla jediná nemovitost, která se převáděla za finanční úhradu, a to proto, že servité pole v roce 1843 sami koupili. Všechny ostatní nemovitosti byly smlouvou převedeny bez finanční náhrady. Jednalo se o poutní kostel, klášterní budovu, dva poutní domy, stodolu, pět parcelních čísel specifikovaných jako pole, osm parcel vedených v kategorii louka a tři parcely vedené jako zahrada. Zřejmě v důsledku bezúplatného převodu nebyla ve smlouvě uvedena ani výměra pozemků.

68

Mimo vypořádání nemovitostí bylo servitům zaplaceno 1489 zlatých za inventář kostela a 199 zlatých za inventář klášterních budov.

69

K nejvýznamnějším součástem

inventáře budov a zařízení z roku 1883 patřil například hlavní velký oltář, deset postranních oltářů, kůr pro hudebníky, velké varhany a další nástroje pro hudebníky, lavice a sakristie ve velmi dobrém stavu, řetěz ze zlata zavěšený na Milostivém obraze, velký a malý kalich ze stříbra s měděnými podstavci nebo měděná křtitelnice. Vybavení klášterních budov bylo velmi skromné. Neobjevovaly se zde žádné předměty z drahých kovů, nádobí z cínu, mědi ani mosazi. Jediným uměleckým dílem byl starý krucifix a čtrnáct blíže nespecifikovaných obrazů, které byly pouze označeny jako staré. Protože celá klášterní knihovna shořela během požáru a žádný jiný náznak o nové knihovně nebyl nikde ani zmíněn, zdá se, že v této době skutečně neexistovala. Můžeme tedy říci, že cena 199 zlatých za inventář klášterních budov nebyla pouze cenou symbolickou, nýbrž dosti reálným vyjádřením tehdejšího stavu. Dne 31. července 1883 přijelo do svého nového působiště v Králíkách prvních pět redemptoristů, kteří se chopili správy kláštera. Dlouho očekávané „nové strážce“ přivítal nejprve kralický měšťan, pan Dominik Walter, poté se všichni společně krátce zastavili u starosty města. Kolem sedmé hodiny podvečerní se bratři spolu s doprovodem vydali vzhůru na Horu Matky Boží. Když stanuli na místě, naskytl se jim žalostný pohled na zchátralou svatyni, která kdysi bývala tak krásná a velebná a takovou

67

SOA Zámrsk, Řád servitů Králíky 1696-1882, inventář 1962. Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 94. 69 Tamtéž, s. 94. 68

33

ji tito nově příchozí také očekávali. Dívali se takřka na zříceniny; všude kolem bylo vidět nezbytnost oprav. Opadané zdi, rozbitá a vyvrácená dlažba, rozbitá okna, děravá střecha a stropy. Církevní roucha byla potrhaná, ke službě Boží tu chybělo takřka vše potřebné. Zpovědnice byly jen tři a byly to křivé rozviklané skříně bez mřížek. Z dvaadvaceti oltářů bylo možné využít jen tři. Vybavení, mohlo-li se to tak vůbec nazvat, bylo tak nedostatečné, že si noví duchovní museli dokonce z města vypůjčit lžíce a další běžné kuchyňské potřeby. Do takových podmínek byla tedy poslána pětice nových duchovních. Avšak víru a důvěru neztratili. Začali ihned s pěstováním a šířením mariánské úcty a s opravami objektu. Ty postupovaly celkem rychle také díky pomoci dobrodinců. Mnoho párů rukou nezištně pomáhalo při úklidu a pracích na budově, mnoho lidí z blízka i z daleka přispělo finančním darem na její obnovu. Ve Vídni vznikl tzv. „Kralický klub“, jehož prezidentkou byla urozená paní Ridlerová, šlechtična von Greif in Stein. Tento spolek posílal každý týden na Horu Matky Boží všemožné potřebné věci. 70 Dne 15. srpna 1883 se konečně poprvé mohly konat slavné služby Boží. Redemptoristé ve svých pamětech zaznamenali tuto událost následovně: „Ráno v čtvrtou hodinu zahřměly hmoždíře…zahučelo 50 ran přes hory a doly. Byl to den překrásný! Zlaté slunce vycházelo, počasí bylo překrásné. Z Králík a ze všech vesnic okolečních, ze sousedství moravského a pruského střídal se na toto znamení průvod zbožných ctitelů mariánských s průvodem.“

71

V půl desáté dopoledne proběhlo první

kázání a po něm následovaly služby Boží s šesti duchovními. Časem postupně přibývalo poutníků i ze vzdálenějších míst Čech, Moravy a Pruska. Redemptoristé také ihned započali s konáním misií. 24. září 1883 nejdůstojnější p. biskup Dr. Josef Jan Hais sloužil velkolepou mši svatou a posvětil šestnáct oltářních kamenů. Počet návštěvníků kláštera se potom opravdu rapidně zvyšoval.

70

Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 29. SOA Zámrsk, archivní fond Redemptoristé Králíky 1883-1950, kart. č. 8. 71 Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 29.

34

Nárůst počtu vykonaných sv. přijímání po příchodu redemptoristů: 72

Rok

1883

1884

1885

1900

1910

Počet

5000

14900

23240

31700

40000

Působení nového řádu na Hoře Matky Boží odstartovalo náboženský rozmach. Bylo stanoveno, že během poutní sezóny zde budou působit čtyři duchovní, přes zimu, kdy poutníci nepřicházejí, postačí dva z nich. Zbylí dva řeholníci se během tohoto období využijí buď na misiích nebo na farách. 73 I přesto, že si místní obyvatelé původně pro správu kláštera představovali zcela jiný řád, velmi brzy po příchodu redemptoristů zjistili, že právě tento krok byl krokem šťastným. Tolik žádané ekonomické oživení v regionu se skutečně dostavilo. Klášter se těšil úspěšnému období rozkvětu až do začátku první světové války.

72

Tamtéž, s. 29. Další významné redemptoristické koleje byly během 19. století založeny např. v Koclířově (1855), v Praze na Malé Straně (1856), v Července na Olomoucku (1860) nebo na Svaté hoře u Příbrami (1861). SOA Zámrsk, archivní fond Redemptoristé Králíky 1883-1950, kart. č. 5. SOA Zámrsk, Redemptoristé Králíky 1883-1950, inventář 1962. 73

35

4. REDEMPTORISTÉ A JEJICH SPRÁVA POUTNÍHO AREÁLU

4.1 Historie a charakteristika řádu

Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (Redemptor = Vykupitel) založil v roce 1732 v jižní Itálii Alfons Maria Liguori, biskup a učitel církve svaté. Podle svého zakladatele se proto její příslušníci někdy označovali jako „liguoriáni“. Kongregace vznikla původně jako odezva na potřebu rozšíření pastorační činnosti kněží z měst na venkov, zejména v oblastech kolem Neapole. Hlavním pastoračním prostředkem se staly lidové misie. Papež Benedikt XIV. potvrdil redemptoristickou kongregaci sice již v roce 1749, ale světskou mocí nebyla stvrzena ještě dlouhou dobu. Teprve na řeholní kapitole v Římě v roce 1855 byl celý řád sjednocen, zvolen první generál a vydána statuta. 74 Do zemí habsburské monarchie přišli redemptoristé v roce 1820 a stalo se tak především zásluhou generálního vikáře téže kongregace, sv. Klementa Hofbauera

75

,

rodilého Moravana z Tasovic. Ten uvedl redemptoristy také do Polska, Německa a Švýcarska. První rakouský dům redemptoristů byl založen ve Vídni. Roku 1841 pak vznikla rakouská (vídeňská) provincie. K ní potom náležely i nejstarší domy redemptoristů v českých zemích.

76

Nejstarší samostatná kolej v Čechách vznikla roku

1855 v Koclířově, ale roku 1896 byla přemístěna do Lán u Svitav. Další domy postupně vznikly v Července u Litovle (1859), v Praze na Novém Městě (na Zderaze a na Karlově), koleje a rezidence na Svaté Hoře u Příbrami, v Praze na Malé Straně, na Hoře Matky Boží u Králík, ve Filipově (1885), v Českých Budějovicích, Obořišti atd. 77 V čele kongregace redemptoristů stál doživotně volený rector maior neboli generál, který sídlil v Římě u papežské stolice spolu se šesti konsultory a prokurátorem. Jmenoval provinciály, a to na dobu tří let, a také představené řeholních domů.

74

Jirásko, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Klášter premonstrátů na Strahově 1991, s. 21, 85. NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 221, č.krab. 105, sign. PI-XII/1-944, Prameny k dějinám, nefoliováno. 75 Blíže Purm, A.: Putování za hlasem božím. Sv. Klement Maria Hofbauer. Praha, ČKCH 1989. 76 Od roku 1901 byly tyto domy již zahrnuty do samostatné provincie české (pražské), která měla sídlo u sv. Kajetána na Praze 3. 77 NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 221, č.krab. 105, sign. PI-XII/1-944, Prameny k dějinám, nefoliováno.

36

Jednotlivé provincie spravoval provinciál, dva konsultorové a prokurátor. Kláštery redemptoristů se nazývaly koleje a jejich představeným byl rektor, který je spravoval spolu s ministrem. Menší domy zvané hospice vedl superior. V kongregaci existuje ještě celá řada dalších funkcí, které souvisejí převážně se správou domů. Řeholníci se dělí na kněží, kleriky, novice a laické bratry. 78 Znakem řádu redemptoristů je v modrém poli zelené trojvrší s hnědým křížem, po jeho stranách zlatá jména Jesus a Maria, před křížem zkříženy nástroje umučení Kristova – kopí a hůl s houbou, nad křížem zlaté Boží oko. Jejich řeholní oděv sestává z širokého černého taláru, přepásaného černým pásem, se zvláštním širokým bílým kolárkem, vpředu rozevřeným (pouze u kněžích). Vlevo na pasu visel růženec s medailí Vykupitele a sv. Alfonse. Na nohou nosili černé střevíce (viz obr. příloha 10 a 11). Kněží měli černý plášť s límcem a kratší sutanu s černým kolárkem. 79 Účelem bratrstva božského Srdce Pána Ježíše (= redemptoristů) dle jejich stanov bylo „uctívati toto božské, vší lásky hodné Srdce a neskonalou lásku Jeho láskou vzájemnou spláceti…Jemu náhradu činiti za veškerou lhostejnost, neuctivost a svatokrádeže…Jemu a Jeho lásce nové ctitele a milovníky získati. K dosažení tohoto vznešeného účele mají členové těchto prostředků užívati: 1, mají se modliti na tento úmysl každodenně „Otče náš“, „Zdrávas“, „Věřím v Boha“ s dodatkem: Nejsladší Ježíšovo Srdce! Dejž, ať Tě miluji vždy více. …“ 80 Úkolem této kongregace je žít a zemřít pro spásu hříšníků. Čím chudší a opuštěnější je hříšná duše, s tím větší láskou se k ní má přistupovat. Dále stanovy řádu ukládají jeho členům účastnit se různých bohoslužeb, pobožností a kázání, jejichž časové určení je zde taktéž pevně vymezeno. V životě řádu se přísně dbalo na dvě základní pravidla, a to jednak striktně dodržovat denní pořádek, a dále přísně zachovávat mlčení během všech duchovních cvičení. Denní pořádek členů řádu redemptoristů v poslední třetině 19. století vypadal dle údajů z kroniky následovně: Bratři vstávali kolem páté hodiny ranní. Po osobní

78

Jirásko, L.: c.d., s. 85-86. NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 221, č.krab. 105, sign. PI-XII/1-944, Prameny k dějinám, nefoliováno. 79 Jirásko, L.: c.d., s. 86. NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 221, č.krab. 105, sign. PI-XII/1-944, Prameny k dějinám, nefoliováno. 80 NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 198, č.krab. 80, sign. HI/1-62, Bratrstva a bohoslužby, nefoliováno.

37

hygieně a úklidu pokojů vykonal každý příslušník o samotě ve svém pokoji individuální ranní modlitbu. V šest hodin pak následovala půlhodinka společného rozjímání všech členů v domácí kapli. Do sedmi hodin měli řeholníci čas vyhrazený pro sebe a pro takzvanou soukromou konsideraci, jež představovala čas k osobní modlitbě a úvahám (z angl. slova consider = uvažovat, uvážit, rozvažovat). Mezi sedmou a osmou hodinou se sloužila výstavní mše svatá, poté následovala společná snídaně a volný čas, který si bratři mohli vyplnit dle svých zájmů. Volný čas ale neznamenal to, co bychom si pod tímto pojmem představili dnes, ale byl věnován některé z užitečných činností. Podle potřeby a ročního období se pracovalo na zahradě, zajišťoval se nezbytný úklid celé budovy nebo se příslušníci řádu věnovali čtení náboženské literatury (tzv. „asketické čtení“). V deset hodin se všichni opět sešli k duchovnímu čtení v kapli, jež se označovalo jako „malá návštěva Nejsvětější Svátosti“, a k rozjímání v kapli. Hodina před obědem byla vyhrazena další soukromé konsideraci. Bratři ji mohli strávit buď ve svých pokojích, pokud chtěli být o samotě, nebo např. v kostele. Doba mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou zahrnovala oběd a následný odpočinek. Odpoledne vyplnila druhá malá návštěva Nejsvětější Svátosti, tentokráte se jednalo o Křížovou cestu v kapli, na ni navazovalo duchovní čtení a další dvě hodiny byly věnovány opět různým potřebným činnostem vyplňujícím volný čas. V šestnáct hodin se všichni sešli v kostele ke Sv. požehnání a dále k rozjímání v kapli. Od osmnácti do devatenácti hodin byl čas na třetí rekapitulaci, čili soukromou konsideraci, nebo příležitost k duchovnímu čtení. Po večeři v devatenáct hodin byl na programu oddech a večerní soukromá modlitba v pokojích. Třicet minut po dvacáté hodině byl dle denního programu čas ke spánku. 81 Řád uctíval v průběhu roku řadu svátků a slavností, jejichž konání a průběh dobře zachycuje Kniha ohlašovací řádu redemptoristů z kláštera na Svaté Hoře. Některé z uvedených slavností jsou doplněny stručným popisem, který zde ale nezachycuje ráz a postatu daného svátku, ale spíše konkrétní informace o časovém rozvržení dne či dní, jaké pobožnosti a další duchovní aktivity se konaly apod.

81

NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 123, sign. P-512, Svatá Hora: Kronika, nestr.

38

Redemptoristé vyznávali následující slavnosti a svátky: 82

Slavnost Obřezání Páně (1.1. 1889) Slavnost Zjevení Páně (6.1.1889) Neděle II. po Zjevení Páně: Slavnost nejsvětějšího jména „Ježíš“ (15.1.1889) Slavnost Očišťování blahoslavené Panny Marie (29.1.1888) Slavnost Zvěstování Panny Marie (25.3.1889) Boží hod velikonoční (21.4.1889) Pondělí velikonoční (22.4.1889) Svátek sv. Jana Nepomuckého (6.5.1889) Nanebevstoupení Páně (30.5.1889) Slavnost Božího těla (31.5.1888) hlavní (výroční) slavnost - Slavnost božského Srdce Páně (v pátek po oktávě Božího Těla) Slavnost sv. apoštolů Petra a Pavla (29.6.1888) Slavnost Navštívení blahoslavené Panny Marie (1.7.1888) Slavnost Nanebevzetí Panny Marie (15.8.1888) Slavnost Narození Panny Marie (8.9.1888) Slavnost Sv. Václava, patrona země české (28.9.1888) Svátek všech svatých (1.11.1888) Slavnost Narození Páně a Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka (25.12.1888) 83

4.2 Poutní dům

Nově příchozí řád koupil od starších manželů Poutní dům, postavený v roce 1850, který stojí v těsné blízkosti kláštera. V domě byla zřízena noclehárna, pohostinství a sál pro přednášky a divadla. Noví majitelé začali budovu ihned renovovat a upravovat pro potřeby poutníků a návštěvníků. Kromě kuchyně a přilehlých místností

82

Tyto slavnosti proběhly dle Knihy ohlašovací v uvedená konkrétní data v roce 1888 nebo 1889. Většina konaných slavností neměla svá pevná data, spíš se konkrétní datum vypočítalo (např. druhá neděle po zjevení Páně apod.) 83 NA Praha, Řádový archiv redemptoristé, č. inv. 74, sign. H-42, Svatá Hora: Kniha ohlašovací.

39

bylo vše strženo a vystavěno znovu. Studna hluboká 35 m, která bývala u hlavního vchodu do domu, byla tehdy zakryta

84

. Nad stavebními pracemi dohlížel stavitel

Hubner. Dům byl na tehdejší poměry velký; bylo v něm třicet osm místností s osmdesáti čtyřmi lůžky. Kromě pokojů, které byly jednolůžkové i vícelůžkové, zde byly i dva velké sály se slamníky pod hlavu a přikrývkami. Jeden sál byl určen ženám, druhý mužům. Po této rekonstrukci se začaly prostory Poutního domu hojně využívat. Konala se tu setkání různých katolických společenství, dívky a ženy zde mívaly duchovní cvičení, v sále v prvním poschodí se hrála divadla. Se stále se zvyšujícím počtem poutníků na Hoře se zvyšovaly i nároky na rozsah nabízeného zázemí pro příchozí. Kapacita staré studny u Poutního domu už nestačila pokrýt potřeby tolika lidí, proto zde byl v roce 1896 vybudován vodovod. Z pramene vyvěrajícího o 120 m níže, v obci Dolní Hedeč, vytlačoval vodu nahoru do studně klášterní zahrady tzv. trkač. 85 Za účelem snazší dostupnosti poutního místa byla o rok později vybudována silnice z Králík přes obec Hedeč až ke klášteru v délce téměř tři a půl kilometru. Časem byla po stranách osázena stromy stejně jako alej.

4.3 Postavení řádu v polovině 19. století 86

Situace v církvi a její status ve společnosti byl po roce 1850 velmi problematický. Církev se těžce vzpamatovávala z újmy, kterou jí způsobilo volnomyšlenkářské osvícenství a náprava těchto škod vyžadovala značné úsilí a mnoho energie. Navíc se v této problematické a pro církev nepříznivé době objevovaly nové myšlenkové směry, kterým bylo potřeba čelit. Bylo nutné přijít s novými podněty, které by posílily zbožnost lidu a vrátily mu jeho náboženské přesvědčení. V tomto směru se duchovenstvo ukázalo jako vynalézavé, protože dosažené výsledky byly převážně velmi uspokojující. Mezi novinky, které se rychle osvědčily a získaly si značnou oblibu,

84

Studna byla znovuobjevena až v září 1992 při opravě této budovy. Baier, J.: c.d., s. 4. 86 Blíže Němec, J.: Rozvoj duchovních řádů v českých zemích. Řím 1988, s. 50-64. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin IX. Doba probuzenského katolicismu, I. část. Olomouc 1970, s. 50-54. 85

40

patřily některé nové pobožnosti, jako např. křížová cesta, mariánské májové pobožnosti, úcta Srdce Páně či modlitba sv. růžence. Mezi jednotlivými církevními řády, které usilovaly o znovuzískání přízně lidu a jejich zájmu patřil řád redemptoristů k těm, jež získaly v tehdejší těžké situaci relativně dobrou pozici a postavení. Bylo to především díky faktu, že jejich příslušníci se uplatnili v lidových misiích, které pomáhaly efektivně rozšiřovat jejich vliv. Při své misionářské činnosti šířili katolickou víru, zaměřovali se na duchovní správu poutníků, jejich vyučování, vedení sirotčinců a konání exercií

87

. Exercie, probíhající na Hoře

Matky Boží se staly v krátké době známými a vyhlášenými v širokém okolí, k čemuž zřejmě přispívala jedinečná atmosféra na vrcholu hory umocněná tichem a odloučeností vysoko nad městem. Takto byly pro poutníky vytvořeny příznivé podmínky k duchovní meditaci. Vedle konání misií, exercií, kázání a výpomoci v duchovní správě byla mezi řeholníky rozvíjena i vědecká činnost, a to zejména v teologických oborech. Zde uveďme alespoň zakladatele kongregace – sv. Alfonse, který se svým dílem „Morální teologie“ zařadil mezi nejvýznamnější moralisty církevních dějin. 88 Co se týče rozkvětu celé oblasti královéhradecké diecéze, v poslední třetině 19. století se o zmohutnění zdejšího katolického života zasloužil velkou měrou královéhradecký biskup Eduard Brynych.

89

Ten spolu s českobudějovickým biskupem

Janem Valeriánem Jirsíkem v tomto období církve významně vystupuje do popředí. 90 Za tzv. „druhého zakladatele“ kralického kláštera je označován biskup Dr. Josef Jan Hais, který spravoval královéhradeckou diecézi v letech 1875-1892. Byl přesvědčen, že toto milostivé místo Mariánské přináší celé diecézi hojné požehnání a velkým dílem přispívá ke spáse věřících. Vyvíjel snahu k opětovnému zvelebení tohoto místa a každoročně je osobně navštěvoval, aby mohl před zázračným obrazem prosit Rodičku Boží o blaho jemu svěřených oveček. Apeloval na duchovenstvo i věřící 87

Exercie jsou jednou ze služeb redemptoristů. Jsou to duchovní cvičení, která se uskutečňují ve zvláštních, k tomuto účelu zřízených domech. Věřící se v nich scházejí, aby se nechali poučit v náboženských otázkách, aby prohloubili svou víru a aby nechali ve své duši působit Boží vliv. Měsíčník Kralicko, č. 4,5/1994. 88 Jirásko, L.: c.d., s.85. Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin II. Praha, Zvon 1991, s. 225. 89 Biskup Eduard Brynych založil Politické družstvo tiskové (1894), knihtiskárnu, týdeník Obnova a také učitelský konvikt. V Hradci Králové nechal zbudovat spolkový dům Adalbertinum. Od roku 1897 pořádal v následujících pěti letech diecézní katolické sjezdy, jeho přičiněním vzrostl znamenitým způsobem počet spolků křesťanskosociálních, tovaryšských a jinošských. 90 Kadlec, J.: c.d., s. 222-223.

41

lid, aby klášter navštěvovali. A byl to právě tento biskup, který rozhodl o tom, který řád nahradí řád servitů ve správě kláštera a v tomto bodě mu musí být přičítáno velké díky. Byla to jeho šťastná volba, která dokázala znovu povznést slávu tohoto místa.

91

Prvním páterem kralického kláštera za správy redemptoristů se stal p. Jeglinger, který zde úspěšně působil po čtyři léta. I on se nemalou měrou zasloužil o vzestup a nové proslavení místa. Roku 1886 zřídil III. řád sv. Františka. Nechal zhotovit oltáře sv. Josefa a sv. Alfonsa a také obraz bolestné Panny Marie. Od roku 1887 se směla u hlavního oltáře sloužit každodenně votivní mše sv. Rodičky Boží (s výjimkou několika dní v roce). Jeglingerovým nástupcem byl zvolen p. Gerard Diessel. Záznamy redemptoristů uvádějí, že „tento byl neúnavným zpovědníkem a vůdcem duchovním a dovedl lásku k poutnímu místu i ve vyšších kruzích rozšířiti. Konal zde tak zvaná duchovní cvičení pro učitele, učitelky, pro šlechtu a doktory. Čas zbývající věnoval činnosti spisovatelské.“

92

Také za jeho působení se podařilo prosadit nové či vylepšit stávající;

pro svatyni nechal například vyrobit nový betlém a zřídit nový Boží hrob. Své obnovy se dočkal portál u velkého schodiště a fasáda objektu, stejně jako osm kaplí stojících v aleji vedoucí z města nahoru ke klášteru. V roce 1890 byly instalovány nové varhany, které stály 3000 zlatých. Byl postaven nový hlavní oltář, a to z dubového dřeva. Umělec Nejedlý vymaloval presbytář, profesor Richter z Kladska namaloval a daroval nový obraz Nanebevzetí Panny Marie. P. Diessel zde neúnavně pracoval šest let, poté byl povolán do Vídně.

Do konce století se ve funkci pátera kláštera vystřídali ještě tři

důstojní otcové – p. Matěj Wieser (od května 1893 do listopadu 1894), p. Ondřej Kössler, za něhož sem 20. června 1897 zavítal první průvod z Moravy, a v květnu 1898 vystřídal p. Kösslera opravy.

p. Amand Franz, během jehož působení pokračovaly četné

93

Mezi nejvýznamnější členy řádu redemptoristů působící v 19. století v klášteře nad Králíkami patřili především dva kněží. Prvním byl P. František Xav. Kalina, který se narodil 2. listopadu 1855 v Příbrami. Po svém vysvěcení působil nejdříve v Králíkách, dále pak ve Vídni a také v Praze. Zemřel 19. listopadu 1929 v Praze a byl

91

Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 24. 92 Tamtéž, s. 30-31. 93 Tamtéž, s. 31.

42

pohřben na Vyšehradě. Druhým význačným kněžím byl p. František Krutil. Narodil 4. srpna 1815 v Kroměříži a jako mladý kněz slíbil, že odejde mezi opuštěné duše do Ameriky. Od roku 1843 tedy působil osmnáct let v USA. Po svém návratu působil hodně právě na Králíkách, dále na Filipově a Svaté Hoře. Zemřel na Července 19. listopadu 1897. 94 Všichni výše zmínění pánové se významnou měrou přičinili a zasloužili o novou slávu klášterního komplexu u Králík. Ke zlepšení situace v církvi přispěla v tomto nelehkém období také skutečnost, že po roce 1850 znovu ožila a rozkvetla tradice poutí.

4.4 Poutní procesí na Horu Matky Boží v 19. století

Od poloviny 19. století putovali na Horu Matky Boží poutníci z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska ve stále početnějších procesích. Podle číselných údajů zaznamenaných samotnými redemptoristy, navštívilo klášter na počátku jejich správy, tedy v posledních dvou desetiletích 19. století, kolem 60 000 osob ročně.

95

Převážná

většina návštěvníků přicházela z obou nejbližších diecézí – místní Královéhradecké a sousední Olomoucké. Poutnická sezóna začínala koncem dubna svátkem svatého Peregrina, mnicha řádu servitů. Tomuto patronovi poutníků je zasvěcena jedna postranní kaple. Na svátek Všech svatých, tedy 2. listopadu, sezona končívala. To bývalo v době, kdy už často nastávala zima. Oblíbenými dny poutí byly neděle mariánského měsíce máje, Nanebevstoupení Páně, Svatodušní svátky a svátek Božího Těla, především pak patronátní slavnost Nanebevzetí Panny Marie. O takových svátcích se to na Hoře hemžilo poutníky a velký kostel býval přeplněný. 96 Věřící putovali k poutním místům samostatně nebo v menších skupinkách, ale nejtypičtější býval průvod, v jehož hierarchicky uspořádaném zástupu bylo možné nalézt zástupce všech sociálních vrstev. V čele průvodu byl nesen kříž. Korouhve, ozdobené obrazy svatých – patronů kostela, bratrstva či cechu – byly neseny hned vedle

94

Zemánek, J.: Dějiny pražské provincie. Svatá Hora 2001, s. 50. Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 95. Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 16. 96 Baier, J.: c.d., s. 4. 95

43

kříže, ale často se jimi také oddělovaly jednotlivé stavovské skupiny věřících. Hlavní pozornost v procesí byla věnována sochám a obrazům, které nesli na nosítkách jednotným způsobem ustrojení nosiči. Dále se nesly tzv. procesní svíce, které bývaly poměrně vysoké a těžké, a nechávala je na své vlastní náklady většinou zhotovit vrchnost. Hudební doprovod poutníkům obstarávali převážně hudebníci z míst, odkud průvody přicházely. 97 Místo účastníků v průvodu bylo dáno věkem, pohlavím a sociálním statusem, přičemž preferováno bylo mužské pohlaví před ženským a mládí před stářím. Zvláštní oblečení pak zdůrazňovalo výjimečný status svých nositelů – obřadníků poctěných nejčestnějšími funkcemi. Důležitou osobou byl vůdce každého procesí, jež zastával místo duchovního pastýře. Vůdcem tradičního průvodu se stával zpravidla „starší bratr“, obecně označovaný jako „celfótr“, tedy předříkávač. Byla to funkce výlučně mužská, požívající v dané lokalitě vysoké autority a úcty. Často bývala i dědičná. K základním povinnostem této funkce patřilo především organizační a finanční zabezpečení průvodu. Vůdce dohlížel na to, aby se pouti neúčastnili lidé nečestní, podezřelí, kradoucí, žebrající a osoby s nečistými úmysly. Zodpovídal za to, aby se lidé během pouti chovali slušně a zbožně a prokazovali tak úctu královně nebes. V kompetenci vůdce bylo tempo a organizace celého putování, dohlížel na to, aby se přiměřeně střídaly písně, modlitby a odpočinek, zajišťoval doprovodné vozy s potravinami, rezervoval pro účastníky noclehy. Na něm bylo, aby ošetřil možná zranění po cestě, protože až do období budování železnic se k poutním místům putovalo hlavně pěšky. Vůdci četnějších průvodů dávali předem do kláštera zprávu, kdy a přibližně kolik poutníků přivedou, a také přejí-li si být poutníci při příchodu vítáni. Taktéž menší procesí se v klášteře oznamovala, a to proto, aby mohla být zapsána do knihy návštěv. Vůdci příslušelo zprostředkovat zúčastněným z pouti co největší duchovní užitek. Proto se při jejich pobytu v klášteře staral o to, aby se zúčastňovali služeb Božích, aby přijali svatou svátost a vykonali určené pobožnosti. 98 Shromážděná procesí začínala svou pouť průchodem vstupní bránou 99, která je postavena ve městě Králíky na samém úpatí Hory. Dále postupovala vzhůru alejí 97

Holubová, M.: c.d., s. 55-56. Tamtéž, s. 66-67. Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 39-40. 98

44

ke klášteru, přičemž míjela osm kapliček, u kterých účastníci setrvávali v modlitbách a úvahách. Na vrcholu, na sedmém oddíle hlavního schodiště, byli přivítáni a hlavním vchodem byli uvedeni do křížové chodby. Následovala slavnostní bohoslužba zakončená kněžským požehnáním a poté se procházelo kolem hlavního oltáře k uctívání Milostného obrazu, který byl spuštěn do výše očí. Poutě se ve 2. pol. 19. století plánovaly nejčastěji na víkend, tedy na dva až tři dny. Procesí věřících se obyčejně vydalo ze svých domovů v brzkých ranních sobotních hodinách, ale samozřejmě velmi záleželo na místě, ze kterého poutníci vycházeli (či později vyjížděli). Někteří se na svou cestu museli vydat již v pátečních odpoledních hodinách. Sobota byla zpravidla příjezdním dnem, proto se v tento den konala pouze dopolední mše svatá, odpoledne bylo vyhrazeno prohlídce kláštera a kolem sedmnácté hodiny proběhlo svaté požehnání. Hlavní program poutě byl stanoven na neděli, která byla zahájena svatou mší pro poutníky v osm hodin ráno. V deset hodin následovalo kázání, v odpoledních hodinách si pak účastníci prošli křížovou cestu. V sedmnáct hodin bylo na programu opět svaté požehnání, stejně jako předchozí den. Nedělní večer pak vyplňovala jakási slavnost, která byla v devatenáct hodin zahájena proslulým světelným průvodem po ambitech, konaným u nás již v 17. a 18. století. V pondělní ráno se poutníci sešli k poslední mši a poté se vydali již zpět ke svým domovům. 100 Mnozí putující ocenili přednosti nově založené silnice přes obec Hedeč, která je na místo dovedla plynule na rozdíl od strmého stoupání alejí. Další příjemnou možnost skýtala zvláště v letním období také procházka lesem, kde byla vybudována nová poutnická cesta vedoucí kolem studánky. Kostel se ve dnech poutí skvěl stovkami světel, oltáře byly ozdobeny bílými květy zvonců, které byly pro Horu Matky Boží tak charakteristické a pěstovaly se v klášterním skleníku. Po vykonání různých svátostí a účasti na obřadech se mohl člověk uchýlit do Poutního domu, kde byla možnost občerstvení, nebo mohl venku ve stínu stromů pojíst ze svých zásob u stolů s lavicemi. Na prostranství mezi budovou kláštera 99

Barokní vstupní bránu, která vznikla v roce 1704 spolu s osmi kaplemi lemujícími cestu z města ke klášteru, zdobí sochy krále Davida, proroka Izaiáše a evangelistů Jana a Lukáše (viz obr. příloha 12). 100 Toto jsou hlavní body, které se víceméně dodržovaly při individuálních poutích a také na různých poutních místech. Kromě nich probíhal také doprovodný program, prodávalo se nejrozmanitější zboží či upomínkové předměty. Baier, J.: c.d., s. 5. NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 198, č.krab. 80, sign. HI/1-62, Bratrstva a bohoslužby, nefoliováno.

45

a Poutním domem stávaly v řadách dřevěné boudy, vlastně jakési stánky, které kromě občerstvení nabízely i upomínkové předměty nebo dárky rozmanitého charakteru. Žádány byly dřevořezby, kříže a křížky, sošky svatých a proslulé kralické jesličky. Výroba těchto produktů zajišťovala živobytí mnohým řezbářům a dalším obyvatelům města. Věřící si z poutních míst odnášeli různé devocionálie, jako např. osobní relikviáře, amulety, škapulíře, podmalby na skle apod., které je měly ochraňovat. Posvěcené medailónky, křížky, prstýnky, nebo dárky darované z lásky mívaly v životě vesnického člověka magický význam. Mezi vyhledávané poutnické zboží patřily tzv. svaté obrázky, zachycující milostnou sochu či obraz a často i poutní místo s kostelem. Věřící si je doma vkládali do svých ručně psaných, často i ilustrovaných modlitebních knížek. 101 Protože do tohoto kraje přicházelo pravidelně velké množství návštěvníků, nacházelo mnoho z chudých obyvatel Kralicka v poutích svou obživu

102

. I kdyby

většina poutníků patřila k nižším sociálním vrstvám, jak je možné předpokládat, přesto přinášeli do regionu peníze. Mezi obyvateli města se toto projevilo větším množstvím specifických a zcela neobvyklých profesí, které by se tehdy v sotva třítisícovém městečku neuživily. V nejstarších dochovaných záznamech ze sčítání lidu v této oblasti, které pochází z roku 1880, se dovídáme například o koloristech a malířích obrázků nebo o dílně na výrobu umělých květin, jejíž majitel zajišťoval obživu i pro několik zaměstnanců. V Králíkách fungovalo devět litografických tiskáren, jednu z nich dokonce vedla žena. Další tři zmíněné tiskárny nebyly ohledně své činnosti blíže specifikovány. Jedno z nejvýznamnějších míst mezi místními profesemi zaujímali řezbáři dřeva. Jejich předním produktem byly vyhlášené „kralické“ dřevěné betlémy, které se vyvážely do monarchie a později se vyráběly také průmyslově. V roce 1880 uvedlo jako svůj hlavní zdroj příjmů dvacet pět osob právě řezbářství dřeva. Významná část produkce všech zmíněných a samozřejmě i dalších profesí směřovala jako nabídka právě do poutního místa. To bylo pro místní obchodníky natolik důležitou záležitostí, že

101

Holubová, M.: c.d., s. 69. Poutní provoz v tomto směru plnil velký hospodářský význam pro přilehlé město, které vlivem poutí začalo od 70. let 19. století hospodářsky stoupat. Přibližně již zmíněných 60 000 příchozích poutníků ročně se samozřejmě v ekonomické stránce odrážet muselo. 102

46

nemuseli dodržovat obecně platný nedělní klid a v poutnické sezóně mohli mít otevřeno od 6 hodin ráno do 16 hodin odpoledne. 103 Vůbec první pouť na klášter u Králík vykonali svatí tři králové. Byli to církevní představitelé, jež tímto způsobem symbolicky uctili toto místo a svou cestou ho zasvětili poutím a poutníkům. A jak to učinili? Především měli čistý úmysl. „Přišli jsme klanět se jemu. Svého Boha a Pána hledat, jeho milosti a požehnání a své věčné spásy. Přišedše na místo posvátné, obětovali jsme mu dary. Konečně jinou cestou vrátili jsme se do vlasti své. To jsou tři podmínky dobré pouti.“

104

Tedy první podmínku, kterou

Matka Boží žádá, je mít při pouti vždy čisté srdce a úmysl. Druhou podmínkou je konat pouť za účelem poklonit se velebnosti Boží a ctít a velebit Marii, Matku Boží. Třetí oběť poutníkova spočívá v obětování. V tomto bodě se nehovoří pouze o hmotných darech, ale především o obětování lásky, času a pokání poutníků. Takto vypadá křesťanská pouť a jejím účelem je požehnání, které má z cesty vzejít. Záznamy z Hory Matky Boží uvádějí: „O mnoho lépe jedná poutník, který se dobře vyzpovídá a s Bohem se smíří, než onen, jenž pomodlil se sice přede všemi oltáři a obrazy, avšak svědomí hříchem obtížené zpět domů si odnáší. První odchází ospravedlněn, druhý nikoliv.“ 105 Mnozí poutníci konali tzv. velkou pouť. Znamenalo to, že se nevydali pouze na jedno místo, ale jejich putování trvalo delší čas, během nějž navštívili několik poutních míst. Navštívili tedy např. Svatý kopeček u Olomouce, Horu Matky Boží u Králík a pak se vydali do Vambeřic a Varty ve Slezsku. Odtržení hrabství Kladsko od Rakouska nepřivodilo žádné rozštěpení obyvatelstva. Na obou stranách hranic se mluvilo stejným nářečím, udržovaly se stejné tradice a pěstovala se stejná kultura. Od nás se i nadále chodilo na „pruskou“ stranu a Prušáci zase běžně přicházeli sem. Horu Matky Boží si oblíbili lidé z Kladska tak jako Vambeřice a Vartu lidé z Orlických hor.

103

Baier, J.: c.d., s. 4-5. Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 95. Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 16. 104 Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 38. 105 Tamtéž, s. 39.

47

Sami redemptoristé si v letech 1890-1914 pečlivě dokumentovali místa, odkud sem poutníci přicházeli a byla tak podchycena obliba tohoto místa

106

. Do Králík

přicházela v podobě poutních procesí takřka celá střední Evropa. Hlavním důvodem byla jistě zcela ideální poloha tohoto místa na rozmezí statní i zemské hranice a také na hranicích tří diecézí – domácí královéhradecké, sousední olomoucké diecéze a arcidiecéze pražské

107

. Takže například místa, která spadala do sousední olomoucké

diecéze, a byla tak také v záznamech zapsána, ležela vlastně v blízkém sousedství. První všeobecnou pouť po příchodu redemptoristů vyhlásil královéhradecký biskup na jednu srpnovou sobotu roku 1883. Z Hradce Králové byly za tímto účelem vypraveny dva zvláštní vlaky, do kterých na každé zastávce přistoupilo mnoho dalších poutníků a přidalo se tak k průvodu. Kolem páté hodiny odpolední dorazily dosud nevídané ohromné vlaky do Králík. Na starém nádraží vítal poutníky vikář Geyer se svým asistentem. Páter Jeglinger s celou komunitou v tento slavnostní den sestoupil z Hory Matky Boží dolů do Králík, aby uvítal průvod poutníků u vstupní brány do stromové aleje a spolu s nimi pak stoupal zpět nahoru ke svatyni. Nekonečně dlouhý průvod nebylo možné přehlédnout, doprovázela ho kralická kapela, která údajně předváděla mistrovský výkon. K pouti patřilo přijetí svátosti smíření, což byl důvod, proč byla u klášterních zpovědnic tlačenice dlouho do noci a hned časně z rána taktéž. Při pontifikálce přisluhovalo celkem 32 kněžích. 108 Na přelomu 19. a 20. století se stále více prosazoval názor, že poutě jsou záležitostí spíše sociálně slabších vrstev společnosti, proto převážnou většinu ve skladbě příchozích poutníků tvořili především venkovští obyvatelé, pouze velmi ojediněle byla zastoupena okresní města nebo zemská centra. Pokud však tato zastoupena byla, pak vždy trvalejším způsobem, nikdy ne ojedinělou návštěvou. Například z Olomouce vycházelo procesí jednou až dvakrát ročně, okresní města z Olomoucké diecéze, jako Svitavy, Šumperk, Zábřeh či Bludov vypravovala procesí dokonce třikrát nebo i čtyřikrát v jediném roce.

106

Přehled o procesích na Horu Matky Boží z těchto let zůstal kompletně zachován. Do přehledů bylo zaznamenáváno místo, odkud procesí přišlo, diecéze, ke které přísluší, komunikační řeč procesí a přesné datum. Údaje neobsahovaly počet poutníků. 107 Hrabství Kladské, sousedící na jihu s východním cípem královéhradecké diecéze, bylo v této době pod správou pražské arcidiecéze. 108 Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933, s. 29-30.

48

Během sledovaného období přicházela na kralický klášter kromě poutníků z již zmíněných sousedních diecézí také procesí z diecéze Pražské, Brněnské, Vídeňské či Litoměřické. Kromě toho je v záznamech uvedeno pět míst obecně jako „z Uher“. V průběhu tohoto období bylo zapsáno celkem 496 lokalit. Z jednoho místa se lidé na pouť vydávali nejčastěji jednou ročně, z většiny míst ani ne každoročně. Z některých míst jsou však zaznamenány během jednoho roku dvě, tři, nebo dokonce i čtyři poutě. Míst, odkud se vydávalo maximálně jedno procesí do roka, bylo během této sledované doby 415. Alespoň v určité části tohoto období se vycházelo na pouť dvakrát do roka z 53 lokalit, třikrát do roka z 19 lokalit a čtyřikrát do roka z 9 lokalit.

109

Podrobnější

rozbor ukazuje, že klášter byl jako cíl poutníků oblíben především v Olomoucké diecézi. Dalším kriteriem, podle kterého můžeme poutníky pomyslně rozdělit, je jejich rodný jazyk. Redemptoristé byli povinni zpovídat poutníky a kázat jim v jejich národní řeči. Z již zmíněných záznamů se můžeme dostat k údaji, že německy mluvící poutníci přicházeli celkem z 268 lokalit a česky, resp. slovansky mluvící poutníci z 250 lokalit. (Tři lokality byly označené jako neznámé). Tento údaj hovoří o dosti vyrovnaném zájmu o toto poutní místo u obou národů. Když se ale podíváme na přehled míst, ze kterých se na pouť vydávali třikrát nebo čtyřikrát ročně, ukazuje se skutečnost, že klášter byl oblíbenějším u česky mluvících věřících. 110 Odhlédněme nyní od účastníků procesí z různých koutů země a monarchie a podívejme se na situaci domácího obyvatelstva. Z Králík vede ke klášteru strmá, ale ne dlouhá cesta. Pro obyvatele města to tedy nebyla ani pouť v pravém slova smyslu, spíše pohodlná vycházka. Ale místní lidé, kteří z přítomnosti poutního místa profitovali, přistupovali na konci 19. století k poutní tradici kláštera lehce rezervovaně. Důvodem mohl být fakt, že v celkem věrném katolickém městě se začaly ke konci 19. století postupně posilovat vlivy německých sociálních demokratů. Přitom obě strany spolu komunikovaly naprosto minimálně a králičtí obyvatelé vstupovali do katolických 109

Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 18. 110 Podrobnější rozbor poskytují: Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 96-98. Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 17-21.

49

spolků, zakládaných redemptoristy, také sporadicky. K částečnému zlepšení situace došlo od roku 1904, kdy začala na poutní vrch pravidelně stoupat z města dvě procesí ročně.

4.5 Lidové misie redemptoristů

Lidové misie redemptoristů byly opět konány od 2. pol. 19. století. Když bylo překonáno počáteční nepochopení a nepřízeň úřadů, misie se opět vryly do povědomí lidu a přispívaly tak k tzv. duchovním obnovám farních společenství.

111

V Čechách

a na Moravě přinášely užitek po celých 100 let, až do roku 1950, kdy byla činnost řeholních řádů v naší republice zakázána. Misie měly na člověka zapůsobit svou hlubokou tématikou, dát mu jakýsi impuls k zamyšlení nad svým životem a vírou. Proto se kladl velký důraz na působivé promluvy k obyvatelstvu, na liturgické slavnosti a celý ráz misie. Oproti poutím, které se opakovaly (a opakují) každoročně a trvají dva až tři dny, navrátila se misie do určité farnosti přibližně po patnácti letech a trvala zpravidla devět dní. Nemohla tedy lidem zevšednět, naopak je lákala svou jedinečností a možností účastnit se těchto slavností v rozmezí relativně dlouhého časového úseku. Klasické misie redemptoristů získaly svůj tradiční styl, který postupně vypracovali a zavedli znamenití misionáři. Během trvání misie věnovali lidé Bohu denně asi dvě hodiny, mohli se tedy každý den věnovat také svému zaměstnání, rodině a zájmům. Nejdůležitější linie programu probíhala v kostele a byla určena především obyvatelstvu, které pravidelně do kostela chodilo. Páteří těchto „dnů víry“ byly a jsou mše svaté s tématickými promluvami, zaměřenými na obnovu základů křesťanské víry. Úkolem řádu je znovu zvěstovat lidem poselství o Ježíši Kristu, zvát je k osobnímu obrácení a k přijetí z toho vyplývajících morálních závazků pro život.

112

Vedlejší neboli doplňkový program

představoval především snahu o zapůsobení na lidi, kteří se pohybovali buď zcela mimo církev nebo byli pouze „svátečními“ návštěvníky kostelů. Těmto lidem se redemptoristé

111

Kromě redemptoristů působili jako lidoví misionáři především jezuité, františkáni a dominikáni. Bez významu nezůstávala ani tzv. křesťanská cvičení. 112 Daňha, L.: c.d. , nestr.

50

snažili zprostředkovat cestu (anebo návrat) ke křesťanské víře, nebo alespoň zodpovědět jim některé jejich otázky týkající se smyslu života a víry. Cílem misií bylo vnitřní obrácení člověka od sebe samého k Bohu a bližním. Jde o oživení a prohloubení víry ve vlastních řadách. Podaří-li se člověku misie dobře prožít, nalézá většinou radost z víry v Krista a co víc - lidé okolo to na něm poznají a přinese jim to rovněž užitek. 113

Lidové misie se liší od exercií a jiných duchovních cvičení v těchto bodech: 1. Objímají ve větší míře základní pravdy víry i povinnosti, které z nich vyplývají. 2. Jsou výrazně zaměřeny na obrácení a očištění se skrze pokání. 3. Jsou silným impulsem svojí tématikou i liturgickými slavnostmi. 4. Misijní promluvy jsou rozhodné a nastavené prakticky. 5. Misijní slavnosti mají mít pestrý liturgický rámec. 6. Misie se konají čas od času (10-15 let) 114, tudíž nemůžou zevšednět. 7. Misie mají mít delší trvání a měli by je vést nejméně dva misionáři, kteří pocházejí z misijních kongregací či řeholí. 8. Osloví větší počet farníků než tomu bývá v případě víkendové duchovní obnovy. 9. Věřící se mohu během konání misií věnovat svým každodenním povinnostem, zůstávají na místě ve svých domovech. 10. Lidové misie se snaží oslovit celé farní společenství (muže, ženy, mládež, děti), jakož i vyjít naproti lidem hledajícím či nevěřícím. 115

Samotnému konání a průběhu misií předcházely poměrně dlouhé přípravy, které trvaly zpravidla 6 – 12 měsíců (záleželo také na velikosti farnosti). Postupem času se na přípravy kladl větší a větší důraz. Zkušenosti misionářům totiž ukázaly, že nedostatečně připravené misie přinesly farnostem jen poloviční užitek. Nejdůležitější díl odpovědnosti za dobrou přípravu ležel na duchovním správci dané farnosti. Farář si musel ujasnit, co lidová misie obnáší, jaký je její význam a cíl a připravit na ni

113

Tamtéž, nestr. „Misie mají obejíti v 17 letech každou faru…“ (NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 124, sign. P-512, Svatá Hora: Pamětní kniha, s. 438.) Tato citace z Pamětní knihy je z roku 1894. Ale časové rozestupy nebyly pevné, čas od času se podle potřeby měnily. Dnešní časové rozpětí mezi jednotlivě konanými misiemi je delší, nežli tomu bývalo v minulosti. 115 Daňha, L.: c.d., nestr.

114

51

po duchovní stránce svou farnost. On je prvotním iniciátorem, který zkontaktuje misionáře a domlouvá s nimi základní body a průběh konání události. Navrhne dle svého uvážení vhodnou dobu konání pro danou farnost a spolu s misionáři pak korigují její program, průběh a termín zahájení jak slavnosti samé, tak i termín zahájení příprav. Vedle faráře byli důležitými osobami vybraní misionáři. Během přípravné fáze měli alespoň dvakrát navštívit určenou farnost, zúčastnit se hlavně nedělní bohoslužby a zaměřit v ní svou řeč na plánovanou misii. Mohli také farníkům nabídnout besedu, kde by se prodiskutovaly možnosti a obměny připravovaného programu. Pamětní kniha redemptoristů ze Svaté Hory a další archívní materiály dokládají na mnoha místech oblibu a nadšení lidu z konání misií. Dočteme se zde slova chvály a uznání na misionářskou činnost, jež zaslali lidé formou děkovných dopisů nebo byla přímo přednesena některým přítomným členem řádu. S velkolepým ohlasem se setkaly zvláště misie uskutečněné na místech, kde se konaly velmi zřídka nebo dokonce vůbec. Jako příklad jsem nalezla v Pamětní knize redemptoristů z roku 1894 pochvalnou zprávu, která jim byla zaslána ze Zbraslavic (v královéhradecké diecézi). „Misie…přicházím s takovou zprávou od nás, kde ještě nikdy nebyla konána a co vzácnost takový dojem učinila, že jsme byli od 11. – 20. dubna téměř rozrušeni…Důst. Otcové Redemptoristé…působili takovou okouzlující mocí slova Božího na srdce lidská, že i z okolí přicházeli zbožní věřící a snad mnozí zprvu i nevěřící, aby poslechli úchvatná slova jejich. 116 Od konce 19. století se nejen toto poutní místo stalo terčem kritiky, která přicházela z řad vzdělanců. Ti „ve jménu zdravého rozumu a pokroku“ polemizovali s poutní tradicí jako s odkazem předků, který vzbuzoval rozpaky.

117

Poutě ale přesto

zůstaly nedílnou součástí života Králík a okolí i v první polovině následujícího století. Ovšem v roce 1938 započal tragický úpadek v dějinách dosud kvetoucího poutního místa. V době sudetské krize byl poutnický dům obsazen českými vojáky. Opustili jej ve chvíli, kdy se vzdali i pohraničních opevnění. Zřízením protektorátu Čechy a Morava byl poutnický dům obsazen německou pohraniční policií a stejně jako všude jinde, byli v tuto

dobu

duchovními

správci

objektu

116

němečtí

redemptoristé

karlovarské

NA Praha, Řádový archiv Redemptoristé, č.inv. 124, sign. P-512, Svatá Hora: Pamětní kniha, s. 438. Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 21.

117

52

viceprovincie. Připojení Sudet k Velkoněmecké říši pak odřízlo přístup Čechům i Slovákům od tradičního poutního místa. Brzy vypukla druhá světová válka, která přinesla všeobecnou devastaci kláštera. Zvony musely být obětovány válečnému průmyslu, stánkový obchod zanikl na přídělový systém. Tato válka přivedla pouti k zániku. 118

118

Baier, J.: c.d., s. 5. Králíky Hora Matky Boží. Pražská provincie, kongregace nejsvětějšího Vykupitele (Redemptoristé) 2006, s. 13.

53

5. MOŽNOSTI ZAČLENĚNÍ TÉMATIKY KRALICKÉHO KLÁŠTERA DO VÝUKY DĚJEPISU

5.1 Didaktické využití

Na tomto místě bych se ráda zamyslela nad možností praktického využití mé práce při výuce dějepisu na základních školách. Děti se seznamují se svým blízkým okolím a začínají ho vnímat již od útlého věku. Je jistě nanejvýš vhodné jejich znalosti prohlubovat i v rámci školní výuky. Regionální prvky ve výuce jsou proto chápány jako součást kulturního a sociálního rozvoje každé osobnosti. Žáci by se měli v rámci výuky seznámit s historií svého okolí, jehož bližší poznání pak může u dětí vzbudit zájem o dané místo nebo historii jako takovou. Na regionální dějiny ve výuce dějepisu však není vyhrazeno mnoho prostoru. Nejčastěji se proto v hodinách uplatňují ve fázi motivační. Do okruhu výuky národních (příp. světových) dějin je můžeme zařadit formou vhodně zvolených vycházek či výletů k místům se zajímavou historií, zájem žáků můžeme podnítit zadáním samostatné práce týkající se místních dějin apod. Protože oblastní dějiny netvoří samostatný předmět studia na základní škole, využíváme různých alternativ v rámci mezipředmětových vztahů. Problematiku historie určité lokality můžeme začlenit do různých vyučovacích předmětů, např. do tělesné výchovy (procházka k místu), literatury (slohová práce na téma spojené s regionem), výtvarné výchovy (kresba budov, krajiny…) atd. Zařazení návštěvy regionálních památek (zámky, hrady, muzea nebo v tomto případě klášter či kostel) do dějepisné výuky je vhodným zpestřením a přínosem pro obsah dějepisu i dalších předmětů. Dnešní průzkumy však bohužel ukazují, že exkurzních forem vyučování, např. v muzeích nebo archivech, dějepisných vycházek do okolí, či výletů, ubývá. Podstatnými činiteli jsou nepochybně finanční situace a dopravní možnosti jednotlivých škol.

119

Poznávání a interpretace regionálních dějin není sice hlavním cílem vyučování dějepisu, avšak pomocí regionálně zaměřeného historického materiálu je možné v mnoha případech snadněji rekonstruovat a vysvětlovat historické děje a tak vytvářet jasnější a názornější historické představy. Proto seznamování žáků s regionálními 119

Čapka, F.: K práci s regionálním materiálem ve výuce dějepisu. In: Cesty k tvořivé škole. Brno 1998, s. 150 – 151.

54

dějinami umožňuje efektivněji dosáhnout výchovně-vzdělávacího cíle dějepisného vyučování. Jasné a živé představy, které vznikají na základě konkrétních a žákům blízkých jevů, jsou základem a tím pádem i východiskem pro vytváření hlubokého a trvalého historického vědomí.120 Způsob, jakým učitel může seznámit žáky s jejich blízkým okolím, závisí jednak na jeho vlastních znalostech, dovednostech a přehledu, a dále také na kvalitě, kvantitě a dostupnosti souvisejících publikací. Zde je nutné zmínit aktuální otázku ohledně absencí publikací s regionálním zaměřením. Problém je také v tom, že regionální skutečnosti jsou sice faktograficky zachyceny, ale postrádají dostatečnou dávku všeobecných informací o pohybu, mentalitě a smýšlení obyvatel, které by rozšířily okruh čtenářů. 121 V případě kralického kláštera je tato otázka pro učitele poměrně dobře řešitelná, poutní místo totiž nabízí řadu letáčků, příruček, brožur či knih, které si návštěvník místa může s sebou odnést. Všechny z nich jsou postaveny především na bohaté obrazové základně, která je doprovázena popisky a přehledem nejdůležitějších historických událostí. Proto si myslím, že by tyto materiály mohly být vhodné a atraktivní i pro žáky škol. Na jejich základě by mohl učitel připravit projekt (prováděný ve škole).

5.2 Nástin projektu

Při realizaci tohoto projektu žáci pracují ve skupinách. Každá skupina má za úkol zpracovat svůj vlastní „plakát“. V první fázi mají žáci za úkol opatřit si a přinést jakýkoli materiál, zdroj informací o objektu, včetně obrázků, fotografií, novinových článků apod. Mohou také využívat internet a literaturu, kterou jim poskytl učitel. Ve skupinách by si měli rozdělit práci rovnoměrně, což má zajistit vedoucí skupiny, kterého si žáci určí sami. Ve druhé fázi má každá skupina za úkol z nashromážděných informací vyhodnotit dle jejich mínění ty nejzajímavější a nejpodstatnější, z nichž pak na arch papíru formátu A1 (nebo A2) vypracují zadání úkolu. Učitel seznámí žáky se základními body, které by jednotlivým projektům neměly chybět, a v průběhu jejich zpracovávání působí jako rádce. Na konci projektu proběhne prezentace, kdy každá 120

Svoboda, L.: Regionální dějiny ve vyučování dějepisu. České Budějovice 1986, s. 9. Blíže Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Regionální dějiny: Pojetí, poslání, metodika. Olomouc, 2004, s. 20. 121

55

skupina představí výsledky své činnosti před třídou. „Plakáty“ se pak umístí na vhodné místo ve škole, kde budou tvořit „výstavu na téma kralický klášter“.

5.3 Projekt

Ročník:

7. roč. základní školy

Téma:

klášter u Králík jako barokní dominanta našeho města

Tématický celek:

barokní doba

Délka projektu:

1 týden, žáci pracují na projektu v hodinách dějepisu, výtvarné výchovy, informačních technologií

Cíle projektu: −

znalost základních faktů z historie a kultury kláštera, praktické prohloubení a procvičení tématického celku

−

seznámit žáky s dobou baroka a tradicí poutí

−

žáci dokáží shromáždit, vytřídit a použít informace na dané téma

−

budou schopni lépe pochopit historický vývoj a události

Klíčové kompetence: −

kompetence k učení (žák bude schopen vyhledávat a třídit informace na základě jejich pochopení a bude je efektivně využívat v procesu učení)

−

kompetence k řešení problémů (žák bude schopen samostatně řešit problémy a bude volit vhodné způsoby řešení problémů)

−

kompetence komunikativní (žák bude schopen prezentovat správně výsledky své práce)

−

kompetence občanské (žák bude respektovat a chránit naše tradice a kulturní i historické dědictví)

−

kompetence sociální a personální (žák bude schopen spolupracovat ve skupině)

−

kompetence pracovní (žák bude schopen využívat znalosti a zkušenosti získané

56

během svého vzdělávání v zájmu vlastního rozvoje) 122

Mezipředmětové vztahy: −

výtvarná výchova (práce na projektu v hodinách výtvarné výchovy – výtvarné zpracování projektu)

−

výpočetní technika (práce s informačními technologiemi)

−

český jazyk (práce s textem, s literaturou)

Průřezové téma: −

osobnostní a sociální výchova (formování studijních dovedností a utváření a rozvíjení základních dovedností pro spolupráci)

Účel projektu: -

získávání, vyhodnocování a třídění informací, zlepšení spolupráce a zefektivnění práce s informačními zdroji 123

5.4 Návštěva kláštera

I když všichni žáci kralických a okolních škol nesporně komplex dobře znají a několikrát jej navštívili s rodiči či v rámci různých výletů na nižším stupni ZŠ, z hlediska komplexnosti by bylo nejvhodnější formou studia spojení výkladu s osobní návštěvou kláštera. Protože byl vybudován v době vrcholného baroka, bylo by ideální sladit časově termín tematického výletu s probíráním tohoto uměleckého směru. Učitel pak může připravit některou z didaktických her, či zadat úkoly, které mají žáci splnit. Žákům mohou být předem zadány otázky, na něž budou hledat odpovědi. Pro zpestření je možné například zadat práci ve skupinkách a podnítit aktivitu žáků malou soutěží o nejrychlejší vypracování. Forma osobní návštěvy má nesporně výhody, vizuální vjemy

122

Lebedová, I.: Využití vycházek a projektové výuky ve výuce vlastivědy (Diplomová práce), Brno, PdF MU 2007, s. 5-6. 123 Blíže Kratochvílová, J.: Nová didaktická koncepce výuky v souladu s požadavky RVP ZV a ŠVP. In: Informační výchova ve veřejných knihovnách. 2008.

57

zajistí kvalitnější zapamatování učiva o prvcích uměleckého slohu a děl. Jednou viděné objekty si později snáze vybavíme. Lépe také pochopíme události, o nichž nám učitel podal výklad a budeme mít názornější představu, jak se na konkrétním místě kdysi žilo a jaké měli lidé k dispozici vybavení. Neubráníme se jistě srovnávání životních podmínek v dobách dávno minulých a dnes. 124 Z hlediska didaktického je využívání regionální historie v souladu se základními didaktickými principy, a to s principem názornosti (od konkrétního k abstraktnímu), s principem přístupnosti (od blízkého ke vzdálenému, od známého k neznámému) a s principem aktivity (cílevědomé pozorování, poznávání, porovnávání). Tvoření závěrů pak podněcuje žáky k samostatnosti a zájmu o práci. 125

5.5 Náměty činností po návštěvě kláštera a vypracování projektů

- po návratu z vycházky si společně připomeneme, co jsme viděli a znovu si prohlédneme obrázky a texty o památce, které jsme buď již dříve sami získali, nebo které jsme si přinesli z kláštera - žáci 2. stupně ZŠ mohou např. za domácí úkol napsat krátké vyprávění o vycházce, kde vyjádří, co je nejvíce zaujalo (navštíví-li areál žáci 1. stupně, mohou toto vyjádřit kresbou) - znovu si procvičíme vizuálně získané poznatky barokní kultury; vhodné je promítání obrázků s typickými barokními prvky, vedle kralického kláštera promítáme i další typické stavby - vyhlásíme soutěž o nejlépe zvládnutý projekt; o vítězi si rozhodnou sami žáci tajným hlasováním

124

Srov. Lacinová, S.: Vycházky po Brně (Diplomová práce), Brno, PdF MU 2005, s. 84-93. Lebedová, I.: c.d., s. 24-26. 125 Mejstřík, V. – Čapek, V. – Michovský, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha 1964, s. 361.

58

Závěr

Poutní místo nad městečkem Králíky je již od svého založení v roce 1700 neodmyslitelnou součástí charakteru místní krajiny, stejně jako významným objektem regionu z hlediska kulturně – historického. Více než tři staletí přivádí do těchto míst křesťanská víra množství zbožných poutníků, značnou část návštěvníků ovšem představují i lidé nevěřící, přicházející s přáním tuto významnou kulturní památku poznat a nahlédnout do její historie. Tato místní dominanta, shlížející majestátně do okolní krajiny, láká k návštěvám obyvatele z širokého okolí i projíždějící turisty. Tradice poutí zde vznikla kolem roku 1700, kdy lidé přicházeli pro duchovní útěchu na původně pustou horu. Dějiny kláštera se neodvíjely vždy přímočaře a je přirozené, že svým způsobem kopírovaly politický a společenský vývoj v zemi. Po období rozkvětu na přelomu 17. a 18. století, kdy se hojně zakládaly nové kláštery a poutní tradice se těšila velké oblibě, přišla epocha osvícenství a s ní množství obsáhlých reforem Marie Terezie a později Josefa II. Cílem reformy církve bylo omezit její vliv a podřídit ji státu. Tato doba klášterům nepřála, byly ve velkém množství rušeny a konání poutí bylo omezováno či dokonce zakazováno. Obrat v nepříznivém vývoji nastal až v 1. pol. 19. století a opravdový zlom nastal po roce 1840, kdy byla tradice poutí znovu úspěšně obnovována. Po několika letech příznivého období postihla klášter v létě roku 1846 tragická událost, tentokrát v podobě řádícího živlu. Velký a zničující požár měl katastrofální následky. Téměř celý poutní komplex vyhořel a jeho další existence byla takříkajíc „v rukou Božích“. V průběhu několika dalších desetiletí se ale podařilo objekt znovu téměř od základů vybudovat, na čemž se postupně podílely dva řeholní řády. V této době totiž došlo k výměně spravujícího subjektu. Servity tehdy nahradili redemptoristé a byl to právě jejich řád, který na konci 19. a na začátku 20. století dokázal tomuto poutnímu místu navrátit věhlas, který mu právem náleží. Ani v našich novodobých dějinách, tedy v průběhu minulého století, nezažíval klášter zrovna příznivé období. Svérázný přístup komunistického režimu k církevním památkám vykonal své. Množství uměleckých předmětů bylo zničeno a některé zbylé byly později odvezeny do Vysokého Mýta, kde měly být restaurovány. Dodnes však tato vzácná díla nebyla na svá původní místa vrácena.

59

Podstatnou změnu v přístupu k této památce přinesl polistopadový vývoj. Zánik totalitního režimu, rodící se demokracie a návrat ke křesťanským hodnotám zapříčinily dnešní vynikající stav celého komplexu. Příchozí mají stále možnost projít krásně vyzdobené ambity a vykonat tak křížovou cestu, nebo mohou jen tiše rozjímat na vrchu nad městem, obklopeni malebnými kopci místní krajiny. Dojem z návštěvy jen umocní ochotný přístup členů řádu redemptoristů, kteří zde žijí. Věřím, že se mi podařilo podrobně a přehledně obsáhnout dějiny kralického kláštera v 19. století, a to i přes určité problémy s nedostatkem pramenů z 1. pol. století. Spíše útržkovité a nesouvislé zmínky o tomto úseku dějin, zaměřené svým charakterem spíše na každodenní činnosti a události ve městě, či např. informace o počasí, je možné získat z Kroniky města Králíky, či z Kroniky farního kostela v Králíkách. Tyto zdroje uvádějí, že 1. pol. 19. století byla poklidným obdobím bez významnějších událostí, které by nějak ovlivnily historii kláštera či život řeholníků. Státní oblastní archiv v Zámrsku mi poskytnul přístup k zajímavým pramenům o činnosti řádu servitů na tomto místě až

do roku 1882. Můžeme se zde dočíst o konání různých církevních

událostí, svátcích a slavnostech. Naopak Národní archiv v Praze mi byl cenným zdrojem informací o působení a životě řádu redemptoristů, jejichž působení na klášteře se datuje od roku 1882 a s výjimkou éry komunismu zde působí dodnes. Domnívám se, že zpracovaná tématika by mohla být přínosem především pro kralický region a jeho okolí, například pro účely propagační či vzdělávací. Stejně tak by mohla svým obsahem obohatit i zájemce o studium církevních dějin tohoto místa. V závěrečné kapitole práce také zvažuji alternativy začlenění regionálních dějin, v tomto případě našeho kláštera, do výuky dějepisu. Vycházky a exkurze ke konkrétním památkám, podpořené vhodným výkladem, jsou pro žáky jistě nejefektivnější názornou metodou. Proto v páté kapitole hovořím o uskutečnění takové vycházky na Horu, současně s využitím didaktických her, motivačních soutěží apod., a dále navrhuji nástin školního projektu s touto tématikou. Cílem této práce bylo podat komplexní náhled na historii kláštera v průběhu 19. století se všemi klíčovými okamžiky určujícími další vývoj. V tomto duchu je zde zmapováno jak období největšího rozkvětu a slávy, tak i období nepříznivých událostí rázu politického či ekonomického. Domnívám se, že se mi téma podařilo zpracovat v ucelené formě a můj původní záměr byl takto naplněn.

60

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

A: Archivní prameny: Archiv fary Králíky: Kronika farního kostela v Králíkách. Městské muzeum Králíky: Soubor opisů různých pramenů k dějinám Králík pořízeným Josefem Hübnerem (9 svazků pod názvem „Material zur Geschichte der Stadt Grulich") Národní archiv Praha, Řádový archiv redemptoristé, č. inv. 74, sign. H-42, Svatá Hora: Kniha ohlašovací. * Řádový archiv redemptoristé, č.inv. 123, sign. P-512, Svatá Hora: Kronika. * Řádový archiv redemptoristé, č.inv. 124, sign. P-512, Svatá Hora: Pamětní kniha. * Řádový archiv redemptoristé, č.inv. 125, sign. P-593, Svatá Hora: Jubilejní kniha návštěvníků Svaté Hory. * Řádový archiv redemptoristé, č. inv. 133, č. krabice 47. Konsistoř jurisdikce zpovědní, pro přijímání do církve a p. * Řádový archiv redemptoristé, č.inv. 198, č.krab. 80, sign. HI/1-62, Bratrstva a bohoslužby. * Řádový archiv redemptoristé, č.inv. 221, č.krab. 105, sign. PI-XII/1-944, Prameny k dějinám. Státní oblastní archiv v Zámrsku, archivní fond Redemptoristé Králíky 1883-1950, kart. č.5. * Redemptoristé Králíky 1883-1950, inventář 1962. * Řád servitů Králíky 1696-1882, inventář 1962. * Výstavba kláštera po požáru, č.inv. 168, č.kart. 5. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, Městská kronika města Králíky 1836-1887.

61

B: Literatura: Almanach mariánský vydaný na památku Mariánského kongresu. Praha 1905. Baier, J.: Dějiny jednoho poutního místa. Berlín. B.r. Bartoš, J. – Schulz, J. – Trapl, M.: Regionální dějiny: Pojetí, poslání, metodika. Olomouc, 2004. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách. Praha, Debora 1995. Crlíková, D.: Poutní místa a tradice v Rosickém děkanátu (Diplomová práce), Brno, PdF MU 2007. Čapka, F.: K práci s regionálním materiálem ve výuce dějepisu. In: Cesty k tvořivé škole. Brno 1998. Čapská, V.: Pod ochranou Panny Marie Bolestné. Servité v českých zemích do josefínských reforem. Třeboň, Java 2005. Čapská, V.: Vytváření prostoru pro působení servitů v českých zemích v 17. a 18. století. In: Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Praha, UK 2003. Daňha, L.: Paměti o českých redemptoristech. (materiály na CD nosiči poskytnuté P. Michalčíkem z kláštera na Hoře Matky Boží, bez roku a místa vydání) Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (edd.): Člověk na Moravě v 19. století. Brno, CDK 2004. Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Sekularizace Českých zemí v letech 1848 – 1914. Brno, CDK 2007. Filip, A. – Mihola, J. (edd.): Proměny řeholního života a místo řeholních institucí ve společnosti na Moravě v „dlouhém“ 19. století. Brno, Masarykova univerzita (v tisku). Holubová, M.: Barokní rezidua v poutích 19. století. In: Bůh a bohové. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. Sborník příspěvků z 22. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 7. – 9. března 2002. Praha 2003, s. 55-71. Hora Matky Boží (u Králík) s milostným obrazem Panny Marie, útočiště hříšníků. Hora Matky Boží 1933. Hördler, M. - Veith, F. - Kautz, K. - Michalitschke, E. - Peschke, J.: Vlastivěda Kralicka. Regensburg, Krajská rada 1960. Hübner, J.: Material zur Geschichte der Stadt Grulich, 1.díl, 1569 – 1848.

62

Jirásko, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Klášter premonstrátů na Strahově 1991. Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin II. Praha, Zvon 1991. Kalista, Z.: Česká barokní pouť. Žďár nad Sázavou 2001. Králíky Hora Matky Boží. Pražská provincie, kongregace nejsvětějšího Vykupitele (Redemptoristé) 2006. Kratochvílová, J.: Nová didaktická koncepce výuky v souladu s požadavky RVP ZV a ŠVP. In: Informační výchova ve veřejných knihovnách. 2008. Kryštůfek, F. X.: Všeobecný církevní dějepis, Praha 1892. Lacinová, S.: Vycházky po Brně (Diplomová práce), Brno, PdF MU 2005. Lebedová, I.: Využití vycházek a projektové výuky ve výuce vlastivědy (Diplomová práce), Brno, PdF MU 2007. Macková, M.: „Daleké“ poutní místo poutníků olomoucké arcidiecéze 2. poloviny 19. století – Hora Matky Boží u Králík. In: Vlastivědná revue – Střední Morava, Olomouc 2003, č. 17, s. 89-99. Macková, M.: Klášter na Hoře Matky Boží u Králík. In: Zprávy společnosti pro dějiny Němců v Čechách: O! werthestes Vatter-Land! Kultur Deutschböhmens 17.-19.Jh, II/2003. Ústí nad Labem 2003, s. 15-27. Mathon, P.:Život nejblahoslavenější rodičky Panny Marie a jejího panického chotě sv. Josefa. Brno, kněhtiskárna Benediktinů 1884. Měsíčník Kralicko, č. 4, 5/1994. Mejstřík, V. – Čapek, V. – Michovský, V.: Metodika dějepisu jako učebního předmětu. Praha 1964. Mihola, J.(ed): České země v „dlouhém“ 19. století (1790-1918). Brno, Masarykova univerzita 2005. Mihola, J.: Poutní místa a lidová zbožnost na Moravě. In: Rozrazil, č. 7/2006. Brno, Větrné mlýny. Mihola, J.: Poutní tradice na Moravě a ve Slezsku. In: Odehnal, F.: Poutní místa Moravy a Slezska. Brno, Kartuziánské nakladatelství 2008, s.13-14. Muchka, I. - Petříček, V.: Východní Čechy: historie, krajina, umělecké památky. Praha, Panorama 1990. Musil, F.: Dějiny Kralicka. Dolní Lipka 2000.

63

Nešpor, Z.: Náboženství na prahu nové doby. Česká lidová zbožnost 18. a 19. století. Ústí nad Labem, Alois international 2006. Němec, J.: Rozvoj duchovních řádů v českých zemích. Řím 1988. Novotný, M.: Řeholní kongregace v Čechách na přelomu 19. a 20. století v kontextu proměn náboženského milieu. Theatrum Historiae 3. Univerzita Pardubice, Filosofická fakulta, Pardubice 2008, s. 307-320. Pichoan, J.: Dějiny umění. Praha 1977. Plotěná, D.: Průvodce ambity a kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží u Králík. Zábřeh na Moravě, Luna 1994. Podlaha, A. a kol.: Český slovník bohovědný, Praha 1926. Purm, A.: Putování za hlasem božím. sv. Klement Maria Hofbauer. Praha, ČKCH 1989. Royt, J.: Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Praha, Karolinum 1999. Sekotová, V. - Svatoš, M. - Svatoš, M.: Vraclav-genius jednoho místa. Okresní muzeum Vysoké Mýto 2002. Svoboda, L.: Regionální dějiny ve vyučování dějepisu. České Budějovice 1986. Poche, E.: Umělecké památky Čech II. Praha, Academia 1978. Vlček, P. - Sommer, P. - Foltýn, D.: Encyklopedie českých klášterů. Praha, Libri 1997. Winter, E.: Josefinismus a jeho dějiny. Praha, Mladá fronta 1945. Zatloukal, P.: Příběhy z dlouhého století. Olomouc, Muzeum umění 2002. Zemánek, J.: Dějiny pražské provincie. Svatá Hora 2001. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin IX. Doba probuzenského katolicismu, I. část. Olomouc 1970.

64

Resumé

Tato diplomová práce se zabývá tématikou historie kláštera u města Králíky, které leží ve východních Čechách, blízko státní hranice s Polskem. Období 19. století, tvořící stěžejní téma této práce, bylo zvláště bohaté na významné události ovlivňující dějiny tohoto objektu. V samostatných kapitolách jsou tematicky zpracovány klíčové události tohoto období, jako je tragédie v podobě velkého požáru kláštera v roce 1846, změna řeholního řádu spravujícího celý komplex či vývoj poutní tradice. Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První pojednává o tématu poutní tradice a jejím původu. Protože konání poutí bylo tím hlavním důvodem založení a další existence kláštera, považuji za důležité vznik této tradice zmínit a objasnit. Námětem druhé kapitoly je velký požár a následná znovuvýstavba komplexu. Následující dvě kapitoly jsou věnovány církevnímu řádu redemptoristů, který zde začal působit na konci 19. století, kdy vystřídal původní, již málo početný řád a znovu obnovil a povznesl proslulost tohoto místa. Závěrečná kapitola shrnuje možnosti využití této práce ve školní výuce.

Summary

My final thesis deals with the history of a monastery nerby the town of Králíky which is situated in East Bohemia, near the border with Poland. The core of the topic is the period of the 19th century when many important events took place. Individual events, like the big fire of the monastery in 1846 or changing the friary which takes care of the building, are worked up in details in separate chapters. The thesis is devided into five main chapters. The first one deals with the pilgrim tradition and its origin. It is also important to mention this tradition in the work because the primary reason of origination and existence of the monastery is the pilgrimage linked with this place. The topic of the second chapter is the big fire and a subsequent building-up of the complex. Following two chapters treat with a friary of redemptorists, who came here at the end of the 19th century, replaced the original untold friary and restored the fame and beauty of this place. Closing chapter summarizes the possibilities of usage of this work in school education.

65