Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin
Hodnocení účinnosti doplňků stravy s konjugovanou kyselinou linolovou Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
prof. MVDr. Ing. Tomáš Komprda, CSc.
Brno 2011
Michal Baumann
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Hodnocení účinnosti doplňků stravy s konjugovanou kyselinou linolovou“, vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………. podpis diplomanta ……………………..............
Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce prof. MVDr. Ing. Tomáši Komprdovi, CSc. za poskytnutí materiálů, cenné rady a odbornou pomoc. Dále děkuji Bc. Sandře Schmidové za ochotu a poskytnuté zázemí nutriční poradny. Na závěr také děkuji svým rodičům za jejich podporu při studiu.
ABSTRAKT První část této diplomové práce je věnována literární rešerši týkající se konjugované kyseliny linolové a poskytuje tak ucelený přehled o její chemické struktuře, metabolizmu, fyziologických a nežádoucích účincích. Druhá, praktická část práce, je zaměřena na vlastní zhodnocení účinnosti doplňku stravy obsahující konjugovanou kyselinu linolovou. Byla provedena prospektivní, placebem kontrolovaná studie, při které pokusné osoby (n=15) konzumovaly po 8 týdnů 1,6 g CLA v doplňku stravy CLARINOL®, respektive placebo (olivový olej). Pomocí přístroje InBody 230 bylo sledováno BMI, obsah tukové a svalové tkáně, přičemž u skupiny osob konzumujících CLA došlo ke statisticky významnému (P < 0,05) nárůstu BMI a to průměrně o 0,2 kg.m-2. U ostatních parametrů nebyl mezi jednotlivými skupinami prokázán žádný, statisticky významný rozdíl (P < 0,05). Během studie nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky. Klíčová slova: Konjugovaná kyselina linolová, doplňky stravy, nutraceutika, zdravotní tvrzení.
ABSTRACT First part of this diploma thesis is dedicated to the literary recherche researching conjugated linoleic acid and therefore provides comprehensive overview about its chemical structure, metabolism, physiological and adverse effects. Second, practical part of this work is focused on assessment of the effectiveness of food supplements containing conjugated linoleic acid. Prospective, placebocontrolled study was performed in which test subjects (n = 15) consumed 1.6 g CLA supplement Clarinol®, or placebo (olive oil) for duration of 8 weeks. BMI, fat content and lean body mass was monitored by using InBody230 machine, while in a group of individuals consuming CLA occured a statistically significant (P <0.05) increase in BMI - on average by 0.2 kg. m-2. For the other parameters there was no statistically significant difference (P < 0.05) for the groups. No side effects have been reported during this study.
Key words: Conjugated linoleic acid, food supplement, nutraceuticals, health claims.
Obsah
1
Literární rešerše ...................................................................................................... 11 1.1
Úvod ................................................................................................................. 11
1.2
Izomery CLA ................................................................................................... 13
1.3
Biosyntéza CLA ............................................................................................... 14
1.4
Metabolizmus CLA .......................................................................................... 15
1.5
Obsah CLA v potravinách ................................................................................ 16
1.5.1
Stabilita CLA při skladování a kulinárních úpravách ............................... 17
1.5.2
Hodnocení alimentárního příjmu CLA ..................................................... 17
1.5.3
Obohacení potravin CLA .......................................................................... 18
1.6
Fyziologické účinky CLA ................................................................................ 19
1.6.1
CLA a kancerogeneze ............................................................................... 20
1.6.2
CLA a kostní tkáň ..................................................................................... 21
1.6.3
CLA a metabolický syndrom .................................................................... 22
1.7
Zdravotní nezávadnost CLA ............................................................................ 32
1.7.1
Kontraindikace .......................................................................................... 34
1.7.2
Interakce.................................................................................................... 34
1.7.3
Dávkování ................................................................................................. 34
2
Cíl práce .................................................................................................................. 35
3
Metodika ................................................................................................................. 36 3.1.1
Výběr účastníků studie.............................................................................. 36
3.1.2
Etické aspekty ........................................................................................... 37
3.1.3
Uspořádání studie ......................................................................................... 37
3.1.4
Antropometrické vyšetření ....................................................................... 38
3.1.5
Hodnocení výživové spotřeby .................................................................. 39
3.2 4
Statistické zpracování....................................................................................... 40
výsledky .................................................................................................................. 43 4.1.1
Charakteristika souboru ............................................................................ 43
4.1.2
Antropometrické vyšetření ....................................................................... 43
5
Diskuze ................................................................................................................... 49
6
Závěr ....................................................................................................................... 53
7
Seznam použité literatury ....................................................................................... 55
8
Seznam tabulek a obrázků ...................................................................................... 69 8.1
Seznam tabulek ................................................................................................ 69
8.2
Seznam obrázků ............................................................................................... 69
Přílohy............................................................................................................................. 70
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK
BMI
Index tělesné hmotnosti
CLA
Konjugovaná kyselina linolová
ČR
Česká republika
DSM-BIA
Přímo rozdělující více-frekvenční bioelektrická impedanční analýza
EFSA
Evropský úřad pro bezpečnost potravin
EU
Evropská unie
MEK / ERK
Mitogen-activated protein kinase /extracellular signal-regulated kinase
PPAR receptory
Receptory aktivované proliferátory peroxisomů
SREBP
Protein vázající se na sterolový řídící element řetězce DNA
SÚKL
Státní ústav pro kontrolu léčiv
SZPI
Státní zemědělská a potravinářská inspekce
TNF
Tumor nekrotizující faktor
1
LITERÁRNÍ REŠERŠE
1.1
Úvod
Životní styl člověka, který v neposlední řadě zahrnuje i jeho výživu, má bezpochyby vliv na jeho zdraví a zajisté také na rozvoj, průběh a následnou léčbu celé řady onemocnění. Tak jak ve společnosti narůstá zájem o zdravý životní styl, narůstá také poptávka po přípravcích, které dnes souhrnně označujeme jako doplňky stravy (SLÍVA, MINÁRIK, 2009). I navzdory skutečnosti, že mnohé z jejich zástupců jsou neustále diskutovány ohledně jejich účinnosti, vybudovaly si tyto přípravky silné postavení na našem trhu a těší se velké oblibě laické veřejnosti (MÁCOVÁ, 2007; ČERNÝ, 2005). Nyní je na českém trhu registrováno několik tisíc doplňků stravy, které se svým vzhledem, složením a charakterem informací uváděných na obalu, nebo v informacích použitých v reklamě, často podobají léčivým přípravkům, nebo se tento dojem snaží u zákazníka vyvolat. Mezi doplňky stravy a léčivy existuje však podstatný rozdíl. Posuzování
a
schvalování
léčivých
přípravků
v České
republice
má
v kompetenci SÚKL a řídí se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, a dále také související legislativou EU. Před uvedením na trh procházejí léčiva předklinickými zkouškami, klinickým testováním a registračním řízením, ve kterém je na podkladě předešlých zkoušek hodnocena jakost, bezpečnost a zejména účinnost přípravku ve vymezených léčebných a preventivních indikacích. Doplňky stravy jsou definovány podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších právních předpisů, jako potraviny, a legislativou je upravena pouze jejich zdravotní nezávadnost, nikoliv však jejich účinnost a z tohoto důvodu nesmí jejich označení přisuzovat doplňkům stravy vlastnosti týkající se prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat. Na obalech a v propagačních materiálech doplňků stravy však často můžeme nalézt celou řadu tvrzení, která deklarují jejich blahodárný účinek na lidské zdraví, 11
a byť jsou v souladu se zákonnými normami, jsou pro běžného spotřebitele snadno zaměnitelná a ztotožnitelná s tvrzeními týkajících se léčby či prevence onemocnění. Na tomto místě je také vhodné uvést, že podstatná část těchto tvrzení je sporná, těžko doložitelná, nebo je často odkazováno na studie prováděné in vitro či na zvířatech. Jelikož je o doplňky stravy ze strany spotřebitelů stále větší zájem, je nutné, aby byla zajištěna legislativní úprava těchto zdravotních tvrzení, na základě kterých by se konzument mohl rozhodnout pro jejich konzumaci, aniž by musel přemýšlet, zda je tvrzení pravdivé či ne. Tento problém řeší Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, na základě kterého bude vytvořen seznam povolených zdravotních tvrzení, a tím bude mít výrobce doplňků stravy legální možnost pravdivě informovat spotřebitele o účincích svých produktů. Na základě výše uvedených informací je zcela zřejmé, že doplňky stravy jsou speciální potravinovou komoditou, kde se nám kromě zajištění její zdravotní nezávadnosti objevuje nový, pro potraviny zcela netypický fenomén, a to hodnocení její účinnosti. Byť takováto činnost není nijak legislativně nařízena, bude do budoucna v zájmu výrobců doplňků stravy podporovat klinické hodnocení jejich preparátů, aby mohli poskytnout dostatek vědecky podložených informací pro schvalovací proces případných zdravotních tvrzení. Jednou z látek, která je součástí celé řady přípravků patřících do kategorie doplňků stravy, a ke které se pojí hned celá řada zdravotních tvrzení (FRAGAKIS A KOL., 2007), je právě konjugovaná kyselina linolová. První zprávy o této kyselině pocházejí z roku 1961, kdy byla identifikována jako meziprodukt mikrobiální hydrogenace kyseliny linolové a následně v roce 1966 byla zveřejněna práce o vlastnostech cistrans isomerazy bachorové bakterie Butyryvibrio fibrisolvens (KRITCHEVSKY, 2000). Zájem odborné veřejnosti si získala CLA po roce 1979, kdy Pariza a kol. uveřejnili
zprávu,
že
v hamburgerech
smažených
na
pánvi
se
nachází
látka
s antimutagenními účinky (MAROUNEK, 2007). Následně se ukázalo, že tato látka je schopna inhibovat vznik epidermálního tumoru u myší a v roce 1987 byla tato látka identifikována a na základě své struktury pojmenována jako dnes známá konjugovaná kyselina linolová (PARIZA, HARGRAVES, 1985; HA A KOL., 1987). Od této doby se
12
tato biologicky aktivní látka stala díky svým fyziologickým účinkům předmětem řady odborných prací, které jsou předmětem této literární rešerše.
1.2
Izomery CLA
CLA je termín užívaný pro skupinu pozičních a geometrických izomerů kyseliny linolové (C 18:2). Tyto izomery mají dvojné vazby v konjugované poloze, tedy v takové, kdy nejsou odděleny methylenovou skupinou a tyto dvojné vazby mohou být v poloze cis- i trans- (RICKERT, STEINHART, 2001). Teoreticky je počet možných izomerů CLA je několik desítek (MAROUNEK, 2007), avšak výzkum je primárně zaměřen na dva hlavní izomery, cis-9, trans-11 a trans-10, cis-12. Přirozeně se vyskytující CLA v potravinách pocházejících z přežvýkavců tvoří zejména prvně zmiňovaný izomer, cis-9, trans-11 (> 80 % z celkové CLA). Druhý izomer trans-10, cis-12 se v potravinách vyskytuje v zanedbatelném množství (PARK, PARIZA, 2007), avšak syntetická CLA, která se připravuje alkalickou izomerací kyseliny linolové, obsahuje oba izomery téměř ve stejném množství (MAROUNEK, 2007).
Obr. 1 Izomery CLA, kyselina linolová. Zdroj: MAROUNEK, 2007. To, že středem pozornosti jsou především dva uvedené izomery, není zapříčiněno ani tak tím, že další, minoritní izomery, by neměly žádné účinky, ale spíše tím, že 13
jejich účinky nejsou dostatečně známy (PARK, PARIZA, 2007). V literatuře se uvádí účinky minoritního izomeru trans-9, trans-11, a to jeho schopnost inhibovat agregaci krevních destiček (AL-MADANEY A KOL., 2003).
1.3
Biosyntéza CLA
CLA je syntetizována u přežvýkavců jako meziprodukt přeměny kyseliny linolové za účasti bakterií Butyryvibrio fibrisolvens, Clostridium proteoclasticum, Propionibacterium acnes (WALLACE A KOL., 2007) a také za účasti prvoků izolovaných z bachorů dojnic (OR-RASHID A KOL., 2008). Z bachoru do dalších oddílů trávicí soustavy přechází nejen CLA, ale také další meziprodukty přeměny kyseliny linolové, a to kyselina vakcenová a elaidová (MAROUNEK, 2007). Kyselina vakcenová je po vstřebání v tenkém střevě dostupná pro tkáňovou Δ9-desaturasu, která ji přeměňuje na CLA. Enzym Δ9-desaturasa je aktivní především v mléčné žláze dojnic, jejíž hlavní úlohou je přeměna kyseliny stearové pocházející z bachorové hydrogenace na kyselinu olejovou (GRIINARI A KOL., 2000; MAROUNEK, 2007). I když tedy tvorba CLA je pouze vedlejší úlohou tohoto enzymu, je její množství vzniklé touto cestou významnější (až 80 % CLA mléčného tuku), než samotná tvorba v bachoru, který můžeme chápat jako dodavatele substrátu (kyselinu vakcenovou) pro tuto reakci. Kyselina vakcenová se může měnit desaturací na CLA i ve tkáních ostatních živočichů a člověka (ADLOF A KOL., 2000; TURPEINEN A KOL., 2002), avšak nízká dostupnost kyseliny vakcenové
14
u
monogastrů
tuto
tvorbu
omezuje
(MAROUNEK,
2007).
Obr. 2 Biosyntéza CLA. Zdroj: MAROUNEK, 2007.
1.4
Metabolizmus CLA
Osud CLA v organizmu je obdobný jako ostatních nenasycených mastných kyselin. Její řetězec může být prodloužen pomocí elongáz, a také v něm mohou vznikat účinkem desaturaz další dvojné vazby. Takto vzniká konjugovaná kyselina arachidonová (Marounek, 2007).
Obr 3. Metabolizmus CLA. Zdroj: MAROUNEK, 2007.
15
Ve tkáních je CLA inkorporována do triacylglycerolů a fosfolipidů (RINGSEIS A KOL., 2006; BANNI A KOL., 2001). CLA byla detekována ve všech třídách fosfolipidů, obsahujících fosfatydil cholin, fosfatydil etanol amin, fosfatydil inositol, fosfatydil serin a kardiolipin. BANNI A KOL. (2001) uvádí, že CLA je přednostně inkorporována do neutrálních lipidů a méně do fosfolipidů. Jsou také známy výsledky pokusů, kdy je CLA primárně inkorporována do pozice C-2 u fosfolipidů, kde je běžně přítomna kyselina arachidonová. Na základě této kompetice můžeme částečně vysvětlit roli CLA při ovlivnění metabolizmu eikosanoidů (PARK, PARIZA, 2007).
1.5
Obsah CLA v potravinách
Přirozeným zdrojem CLA pro lidskou výživu jsou zejména produkty (maso, mléko) přežvýkavců. Nejvyšší koncentrace CLA byly nalezeny v mase jehněčím (4,3–19 mg CLA/g tuku) a dále v mase telecím a hovězím (1,2–10 mg CLA/g tuku),(MAROUNEK, 2007; SCHMID A KOL., 2006; FRITSCHE A KOL., 2000). U ostatních druhů mas (vepřové, drůbeží, koňské) je obsah CLA většinou pod 1 mg CLA/g tuku. Výjimkou je maso krocana, u něhož je uváděný vyšší obsah CLA (2,5 mg CLA/g tuku). Obsah CLA v mléce a mléčných výrobcích se pohybuje v rozmezí 3–11 mg CLA/g mastných kyselin (MA A KOL., 1999; MAROUNEK 2007; O’SHEA A KOL, 1998). Toto široké rozpětí je přisuzováno sezónnímu vlivu, také je známo, že krávy chované na pastvině mají vyšší obsah CLA v mléku. Jelikož spotřeba hovězího masa a i dalších druhů mas s vyšším obsahem CLA je v ČR poměrně nízká (SPOTŘEBA POTRAVIN V ROCE 2009, 2010), můžeme v našich podmínkách mléko a mléčné výrobky považovat za hlavní přirozený zdroj CLA ve výživě lidí. Zdrojem CLA pro kojence je mateřské mléko. McGUIRE A KOL. (1997) zjistil koncentraci CLA u kojících žen (n=14) v rozmezí 2,23–5,43 mg/g tuku.
16
1.5.1 Stabilita CLA při skladování a kulinárních úpravách Při tepelných úpravách masa jako je vaření, pečení a smažení dochází k mírnému vzrůstu CLA, avšak v některých případech je tato změna nepozorovatelná (SHANTHA A KOL., 1994). Při skladování masa po 7 dnů při 41 °C nebyly pozorovány žádné změny v koncentraci CLA. Také při skladování mléčných výrobků po dobu 6 měsíců nedošlo k měřitelnému poklesu obsahu CLA (SHANTHA A KOL., 1995). 1.5.2 Hodnocení alimentárního příjmu CLA V současné době neexistuje hodnocení alimentárního příjmu CLA pro obyvatelstvo České republiky. Takovéto práce by bylo možné provést na základě hodnocení nutriční spotřeby dle vypracovaných metod (KLEINWÄCHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). K dispozici máme však údaje ze Spolkové republiky Německo, kde autoři analyzovali obsah CLA v jednotlivých potravinách a následně stanovili průměrný denní příjem CLA 360 mg u žen a 440 mg u mužů (FRITSCHE, STEINHART, 1998; FRITSCHE A KOL., 1999). Také další německá práce novějšího data je v souladu s těmito výsledky (FREMANN A KOL., 2002). WOLFF a PRECHT (2002) hodnotili denní příjem CLA ze spotřeby mléka v 15 zemích Evropské unie, přičemž takto stanovený průměrný denní příjem CLA v těchto zemích činil 250 mg CLA. K dispozici jsou také práce hodnotící alimentární příjem CLA i v dalších zemích. V Kanadě byl odhadnut na 95 mg/den (ENS A KOL., 2001), v USA na 210 mg u mužů a 150 mg u žen (RITZENTHALER A KOL., 2001). Ve výše uvedených hodnotách je patrna jistá nekonzistence a je možno pouze spekulovat, čím je způsobena. V úvahu připadají různé výživové zvyklosti ve zkoumaných zemích, různé způsoby získávání daných údajů, nízký počet vyšetřovaných osob a v neposlední řadě také otázka skutečného obsahu CLA v potravinách zkonzumovaných v dané zemi. Je však nepravděpodobné, aby u sousedních států (USA a Kanada) byly výživové zvyklosti natolik odlišné, aby ve výsledku vedly k tak rozlišným hodnotám alimentárního příjmu CLA, a proto se dá předpokládat, že tyto hodnocení výživové spotřeby CLA budou zatíženy velkou chybou. Do budoucna bude nutné stanovit optimální denní příjem CLA, který zajistí člověku pozitivní fyziologické účinky. Někteří autoři tyto hodnoty stanovili extrapolací z pokusů 17
na zvířatech. RITZENTHALER A KOL. (2001) vypočítali účinnou dávku 620 mg CLA/den pro muže a 441 mg CLA/den pro ženy, avšak IP A KOL. (1994) stanovili protektivní dávku na 3 g CLA/den pro 70 kg člověka. Všechny tyto hodnoty jsou však jen hrubým přiblížením a je nutné na ně nahlížet s velkou opatrností. 1.5.3 Obohacení potravin CLA Jelikož dávky CLA přijímané běžnou stravou jsou poměrně nízké a nedostačující pro významnější zdravotní přínos, snaží se tak někteří autoři odborných prací o navýšení jejího obsahu v potravinách. O výsledcích takovýchto pokusů referuje ve své práci zejména MAROUNEK (2007). Složení mléčného, intramuskulárního a depotního tuku přežvýkavců lze dietou ovlivnit jen částečně díky bachorové hydrogenaci, které podléhá většina nenasycených mastných kyselin obsažených v lipidech potravy. I přes tato omezení existují důkazy o tom, že složení tuku přežvýkavců je možno krmnou dávkou ovlivnit. Jako příklad lze uvést práci DE LA TORE A KOL. (2006) věnující se faktorům ovlivňující koncentraci CLA v mase skotu. Autoři zjistili, že po zařazení lněného semene do krmné dávky skotu dojde ke změně profilu mastných kyselin za šest týdnů, přičemž přídavek lněného semene v množství 14 % sušiny krmné dávky zvýšil obsah CLA v mase o 22–36 %. Obdobné pokusy proběhly i s ovcemi, kdy přídavek slunečnicového semena (6 % sušiny krmné dávky) do ječné siláže po dobu 7 týdnů zvýšil obsah CLA ve svalovině nohy o 37 % a v podkožním tuku o 33 % (IVAN A KOL., 2001). Experimenty byly také prováděny i u dalších druhů zvířat, jako příklad lze uvést práci THIEL-COOPER A KOL. (2001), kdy přídavek CLA do krmiva prasat zvýšil její obsah v podkožním tuku i libové tkáni. Pozornost byla také věnována účinkům CLA u drůbeže. RAES A KOL. (2002) prokázal, že přídavkem CLA do krmné dávky nosnic lze její obsah v jednom vejci zvýšit až na 130–250 mg.
18
1.6
Fyziologické účinky CLA
Studium CLA prokázalo řadu účinků jak in vitro, tak in vivo, které jsou výsledkem interakcí dvou hlavních izomerů, jejichž výsledný účinek může být buď aditivní, antagonistický, anebo mohou působit nezávisle na sobě (PARK, PARIZA, 2007). Na základě žádosti od Evropské komise byla EFSA požádána o vypracování vědeckého stanoviska k zdravotním tvrzením týkajících se CLA. Konkrétně se jedná o posouzení jejího vlivu na dosažení a udržení ideální hmotnosti, zvýšení inzulinové senzitivity, ochranu DNA, proteinů a lipidů před oxidativním stresem a stimulaci tvorby protilátek po vakcinaci. Po zvážení všech předložených podkladů EFSA došla k závěru, že žádný fyziologický účinek vyplývající z těchto tvrzení není v příčinné souvislosti s konzumací ekvimolární směsi CLA obsahující izomery cis-9, trans-11 a trans-10, cis12 (EFSA, 2010a).
Obr. 4 Procentuální zastoupení studií CLA u lidí dle zaměření výzkumu. Převzato a upraveno z: PARK, 2009. Legenda: KVO kardiovaskulární onemocnění, DM diabetes mellitus, IS imunitní systém, ML metabolizmus lipidů, NO nádorové onemocnění, MK metabolizmus kostí
19
1.6.1 CLA a kancerogeneze 1.6.1.1
CLA a nádorové onemocnění gastro-intestinálního traktu
Informace o schopnosti CLA inhibovat nádorovou proliferaci gastro-intestinálního traktu jsou většinou založeny na studiích in vitro a studiích na zvířatech. Studie in vitro popisují schopnost CLA inhibovat růst nádorových buněk a to pomocí různých mechanizmů (KELLEY A KOL., 2007; BHATTACHARYA A KOL., 2006; PARK A KOL., 2004). Také studie na zvířatech potvrdily inhibiční vliv CLA na karcinogenezi tlustého střeva pomocí zvýšení hladin proapoptických proteinů (Bax/Bcl-2) a snížení hladiny prostaglandinů (PGE2). V součastné době neexistuje klinická studie, která by hodnotila vliv CLA na prevalenci
nádorového
onemocnění
gastro-intestinálního
traktu
u
člověka.
K dispozici je však klinická studie sledující vliv příjmu mléčných výrobků na kolorektální karcinom, ve které vysoká konzumace mléčných výrobků negativně koreluje s výskytem tohoto onemocnění (LARSSON A KOL., 2005). Není však zcela jasné, zda je tento efekt způsoben CLA, nebo i jinými složkami mléka. 1.6.1.2
CLA a karcinom prsu
Studie in vitro prokázaly antiproliferativní účinky CLA na lidské buněčné linie prsního karcinomu. Mechanizmus tohoto působení není přesně znám a vysvětluje se například snížením aktivity estrogenních receptorů a ovlivněním regulace apoptózy (TANMAHASAMUT A KOL., 2004; MIGLIETTA A KOL., 2006). Bylo zveřejněno několik prací prokazujících inhibiční vliv CLA na rozvoj nádorového onemocnění mléčné žlázy u zvířat. Při pokusu na potkanech CLA prokazatelně snížila výskyt karcinomu mléčné žlázy (IP A KOL., 1994; IP A KOL., 1999) a později se prokázalo, že tento efekt CLA není závislý na množství a druhu zkrmovaného tuku (IP A KOL., 1996). I další práce jsou v souladu s těmito výsledky a poukazují také na roli CLA v omezení rozvoje metastáz (HUBBARD A KOL., 2000). Bylo také provedeno několik klinických studií, které se snažily najít souvislost mezi alimentárním příjmem CLA, respektive obsahem CLA v tukové tkáni a výskytem karcinomu prsu (ARO A KOL., 2000; CHAJÉS A KOL., 2002; VOORRIPS A KOL., 20
2002; CHAJÉS A KOL., 2003; MCCANN A KOL., 2004). Žádná z těchto studií však takovouto souvislost neprokázala. 1.6.1.3
CLA a karcinom prostaty
Studie in vitro prokázaly, že oba majoritní izomery, cis-9, trans-11 a trans-10, cis-12, mají antiproliferativní účinky na nádorově změněné buněčné linie prostaty, avšak každý z těchto izomerů dosahuje svého efektu jiným mechanizmem (PALOMBO A KOL., 2002; OCHOA A KOL., 2004). Zatímco izomer trans-10, cis-12 účinkuje skrz regulaci apoptózy a buněčného cyklu, izomer cis-9, trans-11 zasahuje do metabolizmu kyseliny arachidonové a tvorby eikosanoidů tím, že ovlivňuje expresi lipooxygenasy (LOX-5) a cyklooxygenasy (COX-2). V současné době máme k dispozici jen velice málo informací o vlivu CLA na nádorové onemocnění prostaty in vivo (BHATTACHARYA A KOL., 2006). Výsledky studií na zvířatech jsou rozporuplné a nedá se na jejich základě spolehlivě zhodnotit vliv CLA na toto onemocnění. Klinické studie hodnoticí vliv CLA na toto onemocnění u lidí nejsou zatím k dispozici. 1.6.2 CLA a kostní tkáň Kostní tkáň představuje nejvíce diferencovaný typ pojiva vyznačující se neobyčejnou pevností a pevností tak, aby mohla tvořit skelet všech vyšších obratlovců. Skládá se z buněk (osteoprogenitorní buňky, osteoblasty, osteocyty, osteoklasty) a mezibuněčné hmoty s vysokým podílem anorganických látek (HORKÝ A KOL., 2002). Pokusy na zvířatech a in vitro poskytly důkazy, že CLA pozitivně ovlivňuje tvorbu kostní tkáně. I když tento mechanizmus není přesně znám, pravděpodobný mechanizmus účinku vysvětluje BHATTACHARYA A KOL. (2006) v inhibici osteoklastogeneze, inhibici tvorby prostaglandinu E2, inhibici tvorby prozánětlivých cytokinů a regulaci syntézy leptinu. U potkanů také CLA zvýšila resorpci vápníku z potravy (KELLY A KOL., 2003). BROWNBILL A KOL. (2005) ve své studii naznačuje, že alimentární příjem CLA může mít kladný vliv na denzitu kostí u postmenopauzálních žen, avšak placebem kontrolovaná studie u zdravých mužů (3 g CLA/den po dobu osmi týdnů) neprokázala 21
žádný vliv CLA na biochemické markery stavby a resorpce kostí (DOYLE A KOL., 2005). Diskutovaná je také možnost využití CLA při léčbě revmatoidní artritidy (HUR, PARK, 2007). Závěrem lze říci, že byť se prokázaly účinky CLA na metabolizmus kostní tkáně u zvířat a in vitro, pro zhodnocení jejího vlivu na člověka není dostatek informací, avšak jsou přítomny indicie, že by CLA mohla být nápomocná při léčbě onemocnění pohybového aparátu. 1.6.3 CLA a metabolický syndrom Metabolický syndrom představuje soubor klinických, biochemických a hormonálních abnormalit, které vznikají v souvislosti s poruchou účinku inzulinu (KAŇKOVÁ, 2005). Mezi typické projevy syndromu patří obezita, diabetes 2. typu, esenciální hypertenze. Z biochemických a hormonálních odchylek se pravidelně vyskytuje inzulinová rezistence, hyperinzulinemie, dyslipidemie a také zvýšení zánětlivých markerů. Klinický význam metabolického syndromu spočívá v jeho roli při rozvoji aterosklerózy, avšak každá z jeho komponent zvyšuje riziko kardiovaskulárního onemocnění sama o sobě. Vliv CLA na jednotlivé složky metabolického syndromu je popsán v následujícím textu. 1.6.3.1
CLA a kardiovaskulární systém
Kardiovaskulární onemocnění zaujímají první místo v příčinách úmrtí. Nejčastějším onemocněním této soustavy je esenciální hypertenze. Vysoký krevní tlak představuje jeden z nejzávažnějších rizikových faktorů pro rozvoj ischemické choroby srdeční, cévních mozkových příhod (KAŇKOVÁ A KOL., 2007). Dalším častým onemocněním je ateroskleróza, při které dochází k ukládání látek do cévní stěny, což způsobuje postupné zužování až obliteraci postižené cévy. Při pokusu na křečcích a králících bylo prokázáno, že CLA potlačuje vznik aterosklerotických lézí (KRITCHEVSKY A KOL., 2000). Kromě samotného efektu na aterosklerotické léze byl také pozorován vliv na rizikové faktory aterosklerózy. Například při pokusu na křečcích bylo zjištěno, že směs obou izomerů CLA a trans-10, cis-12 CLA, nikoliv však cis-9, trans-11 CLA, snižují LDL- a HDL-cholesterol a zvyšují VLDL-cholesterol (DeDECKERE A KOL., 1999). V kontrastu s tím je však novější práce, při které právě izomer cis-9, trans-11 vedl ke zvýšení HDL-cholesterolu u křečků krme22
ných na cholesterol bohatou dietou (VALEILLE A KOL., 2004). Další práce dále prokázaly, že CLA je schopna u některých pokusných zvířat snižovat krevní tlak (INOUE A KOL., 2004) a hladinu triacylglycerolů v krvi (McLEOD A KOL., 2004). Mechanizmus účinku CLA je vysvětlován ovlivněním PPAR receptorů, inhibicí stearoyl-CoA desaturasy a dále pomocí modulace SREBP (PARK, 2009). Co se týká vlivu CLA na rizikové parametry kardiovaskulárních onemocnění (hladina triaclyglycerolů, HDL-, LDL-, a celkového cholesterolu, hodnota krevního tlaku) u lidí byla provedena řada klinických studií, avšak zkoumání její vlivu na aterosklerotické léze u člověka je těžko proveditelné. Dále je nutné konstatovat, že v klinických studiích je patrna jistá nekonzistentnost. Například BENITO A KOL. (2001) zjistil, že dávka 3,9 g CLA/den nemá vliv na hladinu lipoproteinů a krevních lipidů. Ke stejným závěrům došly také studie využívající dávky 2,1 a 4,2 g CLA denně po dobu 45 dní respektive 12 týdnů. Naproti tomu někteří autoři poukazují na zvýšení HDLcholesterolu, avšak některé studie vykazují dokonce jeho snížení (MOUGIOS A KOL., 2001). PARK (2009) ve svém review shrnuje, že většina (> 80 %) dostupných klinických studií neprokázala žádný vliv CLA na sérové hladiny celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu a triacylglycerolů, a dále, že 30 % publikací dokládá snížení hladiny HDL-cholesterolu, které může mít negativní konsekvence na lidské zdraví. Současně se také uvádí, že CLA ve 4 z 11 dostupných publikací způsobila snížení krevního tlaku, tedy z hlediska kardiovaskulárního onemocnění pozitivní jev. Zajímavá je také práce, ve které HERERRA A KOL. (2006) prokázal snížení incidence hypertenze v těhotenství u žen užívající CLA společně s kalciem. Závěrem lze konstatovat, že CLA dokáže inhibovat vznik aterosklerotických lézí u zvířat, avšak data týkající se faktorů ovlivňujících kardiovaskulární onemocnění jako je hladina sérových lipoproteinů a triacylglycerolů nejsou zcela konzistentní. Bohužel také výsledky klinických studií u lidí většinou nezrcadlí pozitivní přínos CLA zjištěný na zvířecích modelech a jen stěží lze zhodnotit její přínos na kardiovaskulární zdraví člověka. 1.6.3.2
CLA a imunitní systém
Imunitní systém je tvořen souborem buněk, molekul a humorálních makromolekul, které jsou schopné vzájemně komunikovat při rozlišování pozměněných nebo cizích buněk 23
a odstraňovat je. Odpovědí savčího organizmu na invazi patogenu je zánětlivá a imunitní reakce (FUČÍKOVÁ A KOL., 1994). Jak studie in vitro tak in vivo na zvířecích modelech prokázaly, že CLA ovlivňuje produkci cytokinů, prostaglandinů, leukotrienů a oxidu dusného, které mají vliv na zánětlivou odpověď (EDER A KOL., 2003; BHATTACHARYA A KOL., 2006). Souhrně lze říci, že CLA v těchto pokusech prokazovala protizánětlivé účinky. V této oblasti bylo také provedeno několik klinických studií u lidí. KELLEY A KOL. (2000) zjišťoval vliv devítitýdenní suplementace CLA (3,9 g/den) na imunitní systém, avšak žádný z testovaných znaků nebyl konzumací CLA ovlivněn. Také další autoři došli k obdobným závěrům (ALBERS A KOL., 2003; NUGENT A KOL., 2005). V kontrastu s těmito pracemi jsou však výsledky, které publikovali SONG A KOL. (2005), kdy suplementace CLA (3 g/den po dobu dvanácti týdnů) indukovala zvýšení IgA a IgM protilátek, zvýšení koncentrace protizánětlivých a naopak snížení prozánětlivých faktorů v krevní plazmě. Nutno však podotknout, že testovaná skupina osob byla poměrně malá. 1.6.3.3
Diabetes mellitus 2. typu
Diabetes mellitus 2. typu je nejčastější metabolickou chorobou vyznačující se relativním nedostatkem inzulínu, který vede v organismu k nedostatečnému zacházení s glukózou projevujícím se hyperglykémií. Diabetes mellitus 2. typu je charakterizován kombinací porušené sekrece inzulinu a jeho působení v cílových tkáních, přičemž kvantitativní podíl obou poruch může být rozdílný (KAŇKOVÁ, 2005). Z pokusů na zvířatech vyplývá, že CLA je schopna normalizovat narušenou glukózovou toleranci a hyperinzulemii a snížit koncentraci glukózy na lačno, triacylglycerolů a volných MK (HOUSEKNECHT A KOL., 1998), avšak jsou hlášené také případy, kdy u pokusných zvířat způsobila zvýšení glykémie, zvětšení jater, hyperinzulemii a indukovala inzulinovou rezistenci (BHATTACHARYA A KOL., 2006). Vlivem CLA na diabetes mellitus 2. typu u lidí se věnuje hned několik klinických studií. RISÉRUS A KOL. (2002) a SYVERTSEN A KOL. (2007) však neprokázali ve svých placebem kontrolovaných studiích žádný významný rozdíl v metabolizmu glukózy a inzulinové rezistenci mezi skupinou konzumující CLA (dávky 3,4–4,2 g 24
CLA/den) a skupinou konzumující placebo. Za pozornost stojí také práce, které naznačují, že CLA by mohla zhoršit inzulinovou rezistenci u obézních pacientů (MOLONEY A KOL., 2004). Závěrem lze konstatovat, že účinky CLA na metabolizmus glukózy se liší dle použitého druhu zvířat, na délce pokusu, na izomerovém složení CLA a také na zdravotním stavu účastníků pokusu. Pro plné pochopení mechanizmu působení CLA a zhodnocení jejího vlivu na metabolizmus glukózy potažmo inzulinovou rezistenci bude nutné provedení dalších studií o větším počtu účastníku, delší délce trvání a odděleném použití jednotlivých izomerů. 1.6.3.4
Vliv CLA na složení těla
Tuková tkáň tvoří u mužů cca 10–20 % a u žen 20–30 % hmotnosti těla, přičemž tělesná hmotnost roste s věkem (KAŇKOVÁ, 2005). Za ideální hmotnost je pak považována ta, při které je nejdelší očekávaná doba života, avšak toto stanovení ideální váhy na základě mortality jednotlivých váhových skupin je problematické, protože hmotnost jedince bývá často ovlivněna onemocněními, a tak norma může být zkreslena. V rámci ČR se uvádí, že cca 75 % obyvatel má vyšší než normální hmotnost. U některých onemocnění (endokrinopatie) může být obezita jejich symptomem, avšak většina obézních pacientů nespadá do této skupiny, a trpí tzv. obezitou multifaktoriálního původu. Obezita je definována jako dlouhodobá porucha fyziologické regulace homeostázy energie, která v důsledku vede k nadměrnému uložení tuku v organismu při současné hyperplazii a hypertrofii tukových buněk. Takovéto neomezené ukládání zásobního tuku není metabolicky bezpečné, neboť humorální produkty tukové tkáně jsou aktivně zapojeny v mnoha homeostatických regulacích a tak dochází k negativnímu ovlivnění metabolizmu sacharidů, lipidů, cévních a cirkulačních parametrů, imunity a reprodukce a tak obezita přispívá k patogenezi metabolického syndromu, přičemž právě ona je pravděpodobně jeho nejvýznamnější determinantou. CLA si získala pozornost v této oblasti poté, co PARK A KOL. (1997) uveřejnili zprávu o její schopnosti snižovat množství tuku v těle pokusných myší. Tento účinek byl následně potvrzen i u jiných druhů zvířat (GAVINO A KOL., 2000). Z dalších pokusů in vitro a na zvířecích modelech vyplynulo, že z obou hlavních isomerů CLA je
25
takto účinný zejména isomer t-10, c-12. V kontrastu s těmito výsledky MIRAND A KOL. (2004) prokázal, že suplementace CLA u dospělých potkanů nemá vliv na složení těla ani na jejich hmotnost. S tímto výsledkem jsou v souladu i některé další práce, které poukazují na fakt, že CLA je mnohem účinnější u rostoucích než u dospělých zvířat. Také bylo prokázáno, že myši jsou více citlivé k účinkům CLA na jejich tukovou tkáň než potkani (BHATTACHARYA A KOL., 2006). Předpokládá se, že mechanizmus působení CLA na tukovou tkáň je dán ovlivněním hned několika biochemických dějů (PARK, PARIZA, 2007). Řada autorů předpokládá zvýšení energetického výdeje na základě zvýšené spotřeby kyslíku a na základě zvýšené exprese odpřahujících proteinů (UCP-2), tedy na základě parametrů napovídajících zvýšený energetický výdej. Další zrychlení metabolizmu je dáno účinkem CLA na produkci katecholaminů, kde zvýšena aktivita adrenalinu a noradrenalinu podporuje energetický metabolizmus. CLA také může snižovat počet a velikost adipocytů prostřednictvím inhibice lipoproteinové lipázy, inhibicí stearoyl-CoA desaturazy, jakožto limitujícího enzymu při syntéze jednoduchých nenasycených mastných kyselin, indukcí apoptózy preadipocytů a adipocytů, a také ovlivněním lypolýzy. Účinek CLA na tukovou tkáň může být také zajištěn její interakcí s PPAR receptory. Jedná se o podskupinu superrodiny jaderných hormonálních receptorů transkripčních faktorů, účastnících se zejména kontroly metabolizmu lipidů a sacharidů (BRYCHTA, 2008). CLA působí jako agonista PPARα receptorů, které stimulují oxidativní metabolizmus mastných kyselin v různých fázích a v různých orgánech. Jejich hlavním cílovým orgánem jsou však játra, kde snižují množství mastných kyselin použitelných k tvorbě a sekreci triacylglycerolů. CLA má vliv také na expresi PPARγ receptorů, avšak některé práce referují o její inhibici, avšak jiné o její aktivaci (PARK, PARIZA, 2007). PPARγ receptory hrají klíčovou roli při adipogenezi tím, že ovlivňují expresi genů se na ní podílejících a jejich agonisté tak indukují hypertrofii a hyperplazii tukové tkáně.
26
Obr. 5 Mechanizmus přenosu signálu za účasti PPAR receptorů. Zdroj: BENJAMIN, SPENER, 2009. Legenda: 1. L (CLA) prochází cytoplazmatickou membránou a v cytoplazmě se váže na FABP (fatty acid binding protein); 2. Komplex L/FABP vstupuje do jádra, kde se CLA váže na PPAR (peroxisome proliferator activated receptor); 3. Po aktivaci PPAR je vytvořen heterodimer s dalším jaderným receptorem RXR/RA (retioid nuclear receptor, retinová kyselina), 4. Vzniklý heterodimer se váže na specifická místa DNA, kde rozeznává specifické sekvence označované jako PPRE (peroxisome proliferator responsive elements); 5. Vazba na PPRE v promotorech genů regulovaných PPAR zprostředkovává signál, který vede k zahájení přepisu těchto genů a tím k aktivaci jejich produktů. V poslední době je také diskutována možnost ovlivnění PPARγ genů signální drahou MEK / ERK a prostřednictvím transkripčního faktoru NFκB, avšak ve výsledcích v této oblasti není dosud jasná shoda (CHUNG A KOL., 2005; BROWN A KOL., 2004). Na obrázku č. 6 můžeme vidět navržený mechanizmus účinku CLA, kdy izomer trans-10, cis-12 vstupuje do mezenchymální kmenové buňky, kde zvyšuje expresi a sekreci IL-6 a IL-8, které se pak váží na odpovídající receptory adipocytu, ve kterém vyvolají aktivaci signální dráhy MEK/ERK a následně jejich hyperfosforylaci. Hyperfosforylovaná ERK je poté přenesena do jádra kde může způsobit represi PPAR-γ genů a tím ovlivnit expresi genů ovlivňujících metabolizmus mastných kyselin a glukózy. 27
Obr. 6 Navržený mechanizmus účinku izomeru trans-10,cis-12 na mezenchymální kmenové buňky a adipocyty. Zdroj: BROWN A KOL., 2004. Legenda: CLA může vstoupit přímo do adipocytu nebo do mezenchymální kmenové buňky (SV Cell), ve které dosud neznámým mechanizmem způsobí zvýšení exprese a sekrece IL-6 a IL-8 (interleukin 6, interleukin 8). Takto vzniklé IL-6 a IL-8 se vážou na příslušné rceptory (IL-6R, CXCR1) mezenchymální kmenové buňky a adipocytu, a to způsobí aktivaci signální dráhy MEK/ERK. Autokrinní a parakrinní regulace způsobené IL-6 a IL-8 vedou k hyperfosforylaci MEK/ERK. Hyperfosforylovaná ERK je poté přenesena do jádra, kde může způsobit represi PPAR-γ genů a tím výsledně snížit expresi genů ovlivňujících metabolizmus mastných kyselin (perilipin, ACBP – Acyl-CoA-binding protein, aP2 –
adipocyte fatty acid binding protein, GPDH – glyceraldehyd-3-
fosfátdehydrogenáza, LPL – lipoproteinová lipaza) a glukózy (adiponektin, GLUT4 – glukózový transportér, CAP – Cbl-associated protein). Represe PPAR-γ genů dále vede ke zvýšené produkci leptinu. Další možnou cestou působení CLA na redukci tukové tkáně je ovlivnění syntézy adipokinů a cytokinů. CLA snižuje sekreci leptinu a TNF-α a zvyšuje sekreci adiponektinu (PARK, PARIZA, 2007). Dále se předpokládá, že CLA zvyšuje β-oxidaci 28
mastných kyselin v kosterní svalovině prostřednictvím zvýšené aktivity karnitinpalmitoyltransferázy I. Navzdory poměrně velkému množství klinických studií zkoumajících vliv CLA na složení lidského těla, je hodnocení tohoto účinku značně složité, jelikož výsledky hodnotící efekt na obsah tukové tkáně jsou nekonzistentní. Ve srovnání s pokusy na myších, kde CLA vykazuje dobrý redukční účinek na tukovou tkáň, je její účinnost u ostatních živočišných druhů a obzvláště člověka nižší. WHIGHAM A KOL. (2007) uvádí jako možnou příčinu neprůkaznosti klinických studií jejich krátkou dobu trvání, anebo nízký počet zúčastněných osob, proto není podle něj překvapující, že řada studií neprokázala statisticky významný rozdíl.
Obr. 7 Účinek CLA na tukovou tkáň v závislosti na dávce. Převzato a upraveno z: WHIGHAM A KOL., 2007.
Na obrázku č. 7 můžeme pozorovat změnu v obsahu tukové tkáně v závislosti na dávce CLA. Ve studii, která srovnávala účinnost různých dávek CLA, měla dávka 3,4 g/den vyšší účinnost na úbytek tuku než dávka 6,8 g. Tento jev je přičítán přirozené variabilitě lidí ke schopnosti akumulovat tukovou tkáň, kdy genetické pozadí může být důležitým faktorem těchto pokusů. WHIGHAM A KOL. (2007) ve své analýze došel k závěru, že CLA má byť malý, ale prokazatelný účinek na úbytek tukové tkáně člově29
ka, který činní průměrně 0,09 kg/týden ve srovnání s osobami užívajícími placebo. Tento efekt se může na první pohled zdát zanedbatelný, avšak jak i sám autor upozorňuje, je o řád vyšší než součastný průměrný váhový přírůstek v USA. Na závěr je nutné také zmínit stanovisko EFSA, která nenašla příčinnou souvislost mezi konzumací CLA a jejím vlivem na udržení či dosažení ideální hmotnosti (EFSA, 2010a). Výsledky klinických studií zkoumající vliv CLA na složení lidského těla jsou shrnuty v tabulce 1.
30
Tab. 1 Účinky CLA na složení lidského těla v klinických studiích u lidí. Převzato a upraveno z: PARK, PARIZA, 2007. Dávka
Po-
Počet
Délka
(g/den)
hlaví
osob
studie
ATKINSON, 1999
2,7
M/Ž
80
24 týdnů
↓ TT, ↔ TH
BLANKSON A KOL., 2000
1,7; 3,4;
M/Ž
47
12 týdnů
↓ TT, ↔ BMI
Literatura
Účinek
5,1; 6,8 BERVEN A KOL., 2000
3,4
M/Ž
55
12 týdnů
sn↓ TH, sn ↓ BMI
ZAMBELL, A KOL., 2000
1,95
Ž
17
8 týdnů
↔ TT, sn ↓TH
RISERIUS A KOL., 2001
4,2
M
24
4 týdny
↔ BMI, ↔ TH
SMEDMAN, VESBY, 2001
4,2
M/Ž
53
12 týdnů
↓ TT, ↔ TH, ↔ BMI
MOUGIOS A KOL., 2001
0,7; 1,4
M/Ž
22
4 týdny
↓TT
THORM A KOL., 2001
1,08
M/Ž
10
12 týdnů
↓TT, ↔ TH, ↔ BMI
RISERIUS, ARNER, 2002
3,4
M
57
12 týdnů
↓TT, ↔ BMI, ↔ TH
KREIDER A KOL., 2002
3,9
M
23
4 týdny
↔ BMI, ↔ TT
NOONE, 2002
3
M/Ž
51
8 týdnů
↔ TH
KAMPHUIS, 2003a
1,8; 3,6
M/Ž
54
13 týdnů
↔ PH
KAMPHUIS, 2003b
1,8; 3,6
M/Ž
54
13 týdnů
↔ PH, ↓ PT
BELLURY A KOL., 2003
6
M/Ž
21
8 týdnů
↓ TH, ↓ TT
GAULLIER A KOL., 2004
3,4
M/Ž
180
1 rok
↓TH, ↓ BMI, ↓ TT
MALPUECH-BRUGERE, 2004
1,5; 3
M/Ž
81
18 týdnů
sn ↓ TT, sn ↓ TH
RISERIUS A KOL., 2004a
3,4
M/Ž
57
12 týdnů
sn ↓ BMI
RISERIUS A KOL., 2004b
3
M/Ž
25
12 týdnů
sn ↓ BMI, ↓ TH, ↔ TT
EYJOLFSON A KOL., 2004
3
M/Ž
16
8 týdnů
↔ TT, ↔ BMI, ↔ TH
WHIGHAM A KOL., 2004
6
M/Ž
47
16 týdnů
↔ TH, ↔ TT
GAULLIER A KOL., 2005
3,4
M/Ž
134
2 roky
↓ TT, ↓ TH, ↓ BMI
LARSEN A KOL., 2006
3,4
M/Ž
83
1 rok
↔ PH, ↔ PT
MAC REDMOND A KOL.,
4,5
M/Ž
28
12 týdnů
↓ BMI
Děti
53
28 týdnů
↓ TT
2010
RACINE, N.M., A KOL., 3 2010
Legenda: ↓snižuje, ↑ zvyšuje, ↔ neovlivňuje, sn statisticky nevýznamné, TT tělesný tuk, TH hmotnost, PH přírůstek hmotnosti, PT přírůstek tuku, BMI index tělesné hmotnosti
31
1.7
Zdravotní nezávadnost CLA
Zdravotní nezávadnost je vždy prvořadou záležitostí u všech potravin, tedy i u doplňků stravy, tedy i ony musí být jednoznačně zdravotně nezávadné. Z toho vyplývá, že látka, která není zdravotně nezávadná, nesmí být uvedena na trh, bez ohledu na to, zda je účinná či nikoliv. I když je často prezentována myšlenka, že řada látek obsažených v doplňcích stravy je běžnou součástí potravin a nemůžou přinášet rizika, jedná se o názor mylný, neboť látka v potravině může vykazovat v organismu jiné vlastnosti, než její čistý koncentrát (OPLETAL, 2010). Zdravotní nezávadnost CLA byla hodnocena jak u pokusných zvířat, tak u lidí. SCIMECA (1998) při toxikologických testech podával potkanům krmivo obsahující 1,5 % CLA (dávka přibližně 30krát vyšší než u lidí konzumujících 3 g CLA) po dobu 36 týdnů a nezjistil žádné negativní účinky. Také hned několik klinických studií u lidí, kteří konzumovali 3–6 g CLA po dobu až dvou let neprokázalo žádné negativní účinky (PARK, 2009). Navzdory těmto výsledkům se však neustále vyskytují pochybnosti o možném negativním působení CLA na lidské zdraví a to zejména jejího vlivu na metabolizmus glukózy, jaterní funkce, laktaci a oxidační stres. Vlivu CLA na metabolizmus glukózy i na další komponenty metabolického syndromu je věnována řada prací, avšak zhodnocení není zcela jednoduché. Zatímco někteří autoři popisují snížení glykemie a inzulinemie na zvířecích modelech, tak ve většině klinických studií lidí nebyl zaznamenán vliv CLA na metabolizmus glukózy a koncentraci inzulinu (PARK, 2009). Není možné však opomenout zprávy o negativním vlivu CLA na inzulinovou rezistenci, která je spojována s izomerem trans-10,cis-12 (MOLONEY A KOL., 2004). Je zajímavé, že při samostatném podávání tento izomer zhoršuje inzulinovou rezistenci, avšak směs izomerů cis-9, trans-11 a trans-10,cis-12 tyto negativní účinky nevyvolává. U některých pokusných zvířat byla hlášena steatóza jater, avšak tato porucha nebyla u lidí zaznamenána (MALPUECH-BRUGÉRE A KOL., 2004). Jako biochemické markery funkce jater byly u lidí měřeny koncentrace ALT a AST, které nebyly suple32
mentací CLA ovlivněny (PARK, 2009) kromě jedné práce, kde po suplementaci CLA izomerem trans-10, cis-12 byly tyto parametry oproti kontrolní skupině zvýšeny (NAUMANN A KOL., 2006). Výsledky pokusů prokázaly, že suplementace CLA (izomer cis-9, trans-11 i trans-10,cis-12) u krav signifikantně snižuje obsah tuku v jejich mléce (PERFIELD A KOL., 2006; PERFIELD A KOL., 2007). Na základě těchto informací sledoval HASIN A KOL. (2007) vliv užívání CLA na složení mateřského mléka, ale obsah tuku nebyl nijak ovlivněn. Zdá se tedy, že lidská mléčná žláza není tak citlivá, avšak pro zhodnocení dlouhodobých účinků CLA na produkci mateřského mléka není v součastné době dostatek informací. Mezi účinky, které by mohly mít negativní dopad na lidské zdraví, patří také zvýšení oxidačního stresu. Měřením specifických markerů lipoperoxidace (8-isoPGF2α) bylo zjištěno, že suplementace CLA může zvyšovat jejich hladiny (TURPEINEN A KOL., 2008). RISÉRUS A KOL. (2004a) předpokládá, že tento zvýšený oxidační stres způsobuje izomer trans-10, cis-12, nikoliv směs majoritních izomerů CLA. Nejednotné informace jsou dostupné o C-reaktivním proteinu (PARK, 2009). Zatímco někteří autoři referují o jeho zvýšených hodnotách při suplementaci CLA, jiní takovéto zvýšení vyvrací. Mezi další možné nežádoucí účinky jsou uváděny gastrointestinální potíže jako je nevolnost, průjem a dyspepsie (FRAGAKIS A KOL., 2007). Někteří jedinci uvádí pocit slabosti a vyčerpání. Na základě žádosti od Evropské komise byla EFSA požádána o vyhodnocení zdravotní nezávadnosti CLA v přípravku Clarinol® jakožto potencionálního aditiva pro nápoje, cereální výrobky, doplňky stravy a mléčné produkty. Po zhodnocení všech dostupných informací EFSA vydala stanovisko, ve kterém považuje užívání CLA v dávce 3 g/den v přípravku Clarinol® (3,75 g Clarinol® odpovídá 3 g CLA) po dobu 6 měsíců za zdravotně nezávadné. Zdravotní nezávadnost při užívaní delším než 6 měsíců a pro diabetiky 2. typu nebyla prokázána (EFSA, 2010a). Ke stejným závěrům došla EFSA také při hodnocení přípravku Tonalin®, který má obdobné složení jako přípravek Clarinol® (EFSA, 2010b).
33
1.7.1 Kontraindikace CLA by neměla být podávána osobám trpícím přecitlivělostí na látku, těhotným a kojícím ženám. Dále se nedoporučuje podávání CLA dětem (OPLETAL, 2010). 1.7.2 Interakce FRAGAKIS A KOL. (2007) uvádí, že CLA může zvyšovat ukládání vitaminu A v játrech a v mléčné žláze. 1.7.3 Dávkování Maximální denní dávka je doporučována na úrovni 3,4 g. Existuje názor, že není vhodné překračovat maximální dohodnutou dávku, ačkoliv jde o látku běžně se vyskytující v potravinách (OPLETAL, 2010).
34
2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je zavedení metodiky klinického hodnocení doplňků stravy v brněnské nutriční poradně Viviente, které je v tomto případě aplikované na ověření účinnosti konjugované kyseliny linolové. V rámci studie bude vypracována metodika pro výběr pokusných osob, výběr observační metody a také následná analýza dat v klinickém hodnocení, ve kterém bude ověřován vliv konzumace CLA na složení lidského těla. V rámci studie bude také provedeno vyhodnocení případných nežádoucích účinků.
35
3 METODIKA Studie zaměřená za účelem ověření účinnosti CLA byla studií prospektivní. Proběhla v brněnské nutriční poradně Viviente od 01. 02. 2010 do 01. 12. 2010. 3.1.1 Výběr účastníků studie Celkem 15 osob pro tuto studii bylo vybráno z řad klientů brněnské nutriční poradny Viviente. Probandi byli obou pohlaví, bílé rasy, ve věku od 25 do 59 let, s BMI v rozmezí od 25 do 43. Do studie byli zařazeni osoby starší 18 let s BMI > 25. Definitivní zařazení klienta do studie bylo provedeno na základě jeho podpisu pod informovaný souhlas se studií. Do studie nebyly zařazeny osoby užívající léky, doplňky stravy nebo dodržující dietu, které by mohly ovlivnit hmotnost a složení těla. Ze studie byli dále vyloučeni lidé s renálním, jaterním, kardiovaskulárním (osoby s kardiostimulátorem) a nádorovým onemocněním, lidé trpící infekčním onemocněním, onemocněním štítné žlázy a také osoby podezřelé z abúzu alkoholu a jiných omamných látek. Ze studie byly vyloučeny těhotné a kojící ženy. Vyřazení ze studie následovalo také v případě odvolání informovaného souhlasu, případně také když požadované měření nebylo provedeno ve stanoveném rozsahu či intervalech. Tyto informace byly od klientů získány formou osobního rozhovoru (osobní a rodinná anamnéza) a antropometrickým měřením (viz dále v textu).
36
Tab. 2 Vstupní a vylučovací kritéria Vstupní kritéria
osoby starší 18 let BMI > 25
Vylučovací kritéria
užívaní léčiv, doplňků stravy ovlivňující hmotnost a složení těla speciální dietní režim kardiovaskulární, renální, nádorové, infekční onemocnění, porucha štítné žlázy abúzus alkoholu a omamných látek těhotné a kojící odvolání informovaného souhlasu nedodržení požadovaných měření
3.1.2 Etické aspekty Celý experiment byl prováděn tak, aby byla respektována lidská důstojnost a také fyzická a psychická integrita jedince. Všechny zúčastněné osoby podepsaly informovaný souhlas (viz příloha 1) a byly jim vysvětleny veškeré aspekty této studie. V rámci experimentu byly aplikovány zásady Helsinské deklarace (MUNZAROVÁ, 2005), Úmluvy Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně a zásady Správné klinické praxe (STRNADOVÁ A KOL., 2007).
3.1.3 Uspořádání studie V této prospektivní, jednoduše placebem zaslepené, randomizované studii bylo 15 osob splňujících vstupní kritéria rozděleno do tří paralelních skupin na principu blokové randomizace, kdy počet osob v jednotlivých ramenech byl stejný. Takového stavu bylo dosaženo metodou losování kartiček s čísly 1–15, kdy karty s čísly 1–5 byly pro skupinu osob užívající doplněk stravy obsahující CLA (1,6 g CLA/den), karty s čísly 6–10 pro osoby užívající placebo (4 g olivového oleje/den) a karty s čísly 11–15 pro osoby neužívající žádný preparát (kontrolní skupina). Denní dávka byla rozdělena do dvou dávek, ranní a večerní vždy konzumované během jídla nebo těsně po něm. Délka užívání byla 8 týdnů. Každá kapsle s účinnou látkou obsahovala 0,8 g CLA v doplňku stravy CLARINOL® (0,8 g CLA odpovídá 1 g doplňku stravy CLARINOL®), ve které jsou 37
přítomné izomery cis-9, trans-11 a trans-10,cis-12 zastoupeny v ekvimolárním poměru. Jako placebo byly použity kapsle naplněné olivovým olejem (2 g/ kapsli) u kterého není známo, že by mohl ovlivňovat sledované parametry. V rámci studie bylo nutné, aby všechny vyšetřované osoby podstoupily dvě návštěvy nutriční poradny, první před započetím užívání přípravku, druhou za následujících 8 týdnů. Během těchto návštěv bylo u všech osob provedeno antropometrické vyšetření (měření tělesné výšky, stanovení množství tělesného tuku a svaloviny, stanovení BMI) a dále byla vyhodnocena jejich výživová spotřeba (vyhodnocení dvou dnů před návštěvou). Během druhé návštěvy byly osoby ze skupiny užívajících CLA a placebo dotazovány na případné nežádoucí účinky.
Obr. 8 Diagram randomizace osob.
3.1.4 Antropometrické vyšetření 3.1.4.1
Měření tělesné výšky
Tělesná výška byla měřena jako vertikální vzdálenost nejvýše položeného bodu na hlavě od podložky, na níž vyšetřovaná osoba vzpřímeně stojí, přičemž paty a špičky má u sebe a měřící stěny se dotýká patami, hýžděmi, lopatkami a týlem (KLEINWÄCHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Poloha hlavy je jako při pohledu do dálky, nesmí být 38
skloněna ani dopředu, ani dozadu. Standardizovaný měřící pás je umístěn na kolmé stěně, u které nesmí nic bránit pro přisunutí pat. Výška se odečítá pomocí pravoúhlého trojúhelníka s délkou odvěsny 30 cm, s přesností na 0,1 cm. 3.1.4.2
Stanovení množství tuku a svalové hmoty v těle, stanovení BMI
Stanovení obsahu tuhu a svalové hmoty v těle a výpočet BMI bylo provedeno pomocí přístroje InBody 230. Tento přístroj funguje na principu přímo rozdělující více frekvenční bioelektrické impedanční analýzy, která využívá rozdílného šíření elektrického proudu nízké intenzity v různých biologických strukturách, kdy svalová tkáň se díky vysokému obsahu vody chová jako dobrý vodič, tuková tkáň je naopak dobrým izolátorem (KYLE A KOL., 2004). Čtyřpolární, osmibodový dotykový systém elektrod umožňuje měření impedance za použití dvou různých frekvencí (20 kHz, 100 kHz) na každém z pěti segmentů lidského těla (pravá a levá paže, trup, pravá a levá noha), díky čemuž je měření přesnější, než u dříve používaných BIA metod (INBODY 230, 2011). InBody 230 funguje zároveň jako osobní váha a BMI automaticky dopočítává (po vložení tělesné výšky) dle vzorce BMI = váha (kg)/výška2 (m). Pro zajištění přesnosti měření je třeba zajistit následující podmínky. Měřená osoba nesmí po dobu dvou hodin před měřením jíst a pít, nesmí být vystavena zvýšené fyzické námaze a měření nesmí být prováděno těsně po sprchování nebo po pobytu v sauně. Měření se provádí při pokojové teplotě 20–25 °C (ANALÝZA SLOŽENÍ TĚLA, 2011). 3.1.5 Hodnocení výţivové spotřeby Výživová spotřeba je množství zkonzumovaných potravin a nápojů. Je vyjádřena jejich druhem a kvantitou (KLEINWÄCHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Jako metoda záznamu byla využita technika s pomocí vážení a metoda záznamu odhadem. Vyšetřovaná osoba provádí záznamy sama během dne do připraveného formuláře (viz příloha 2), kde množství uváděné potraviny je zjištěno přímo jejím zvážením (s přesností ± 5 g), při konzumaci v podnicích veřejného stravování z množství uvedeného v jídelníčku či v podnikových normách, případně je množství zaznamenáno odhadem, kdy je velikost porcí zaznamenána v běžných mírách pro domácnost, jako jsou lžíce, naběračky, šálky,
39
sklenice atd., přičemž jsou takovéto míry následně vyšetřující osobou kvantifikovány. Získané data jsou zpracovány softwarem E-kalkulačka.
Statistické zpracování
3.2
Pro popis dat byly použity následující ukazatelé polohy a variability (GERYLOVÁ, HOLČÍK, 2009): Aritmetický průměr (x) představuje součet hodnot kvantitavního znaku dělený rozsahem souboru (počtem měření). Vzorec pro výpočet: 1 𝑥= 𝑛
𝑛
𝑥𝑖 𝑖=1
Rozptyl (s2 ) je nejčastěji používanou mírou variability. Je to průměr čtverců odchylek jednotlivých pozorování od aritmetického průměru. Vzorec pro výpočet: 1 𝑠 = 𝑛
𝑛
2
(𝑥𝑖 − 𝑚)2 𝑖=1
Směrodatná odchylka (s) udává variabilitu naměřených dat. Výhodou je, že tento ukazatel udává rozptýlenost dat v totožných jednotkách jako původní naměřená data a také vymezuje hranice, ve kterých se nachází určité procento analyzovaných jednotek. Směrodatná odchylka se vypočítá jako druhá odmocnina z rozptylu. Vzorec pro výpočet: 𝑠=
𝑠2
Výsledky byly dále zpracovány statistickou analýzou využívající jednofaktorovou analýzu rozptylu pomocí programu SPSS Statistics verze 17.0. Analýza rozptylu je statistický test, který slouží k testování nulové hypotézy (H0) o shodě středních hodnot pro více výběrů. Pomocí analýzy rozptylu lze sledovat vliv jednotlivých úrovní určitého faktoru na měřenou veličinu. Před provedením samotné analýzy rozptylu musí být splněny následující podmínky:
40
nezávislost náhodných výběrů – podmínka splněna na základě nezávislého výběru probandů
normalita dat – ověřena pomocí Kolgomorov-Smirnova testu
homogenost rozptylů – ověřeno pomocí Levenova testu
Při splnění těchto předpokladů lze porovnávat výběry. Výsledkem statistického testu může být zamítnutí nebo nezamítnutí testované hypotézy, přičemž obě rozhodnutí platí jen s určitou pravděpodobností (P < 0,05). Jestliže na základě statistického testu nezamítneme nulovou hypotézu, pak to znamená, že nalezené rozdíly nebyly tak velké, aby přesahovaly velikost rozdílů způsobených náhodou. Mnohonásobné testování slouží ke zjišťování, mezi kterými analyzovanými skupinami existuje statisticky významný rozdíl. Pro tento účel byl využit Scheffeho test. Zamítneme-li na hladině významnosti alfa hypotézu o shodě středních hodnot, chceme následně zjistit, které dvojice středních hodnot se liší na dané hladině významnosti alfa. Pro grafické vyjádření výsledků bylo použito skupinových sloupcových grafů a krabicových diagramů (boxplotů). Krabicový diagram umožňuje posoudit symetrii a variabilitu datového souboru a existenci odlehlých hodnot. Vyznačený obdélník v krabicovém diagramu obsahuje přibližně polovinu všech hodnot datového souboru tak, že od dolní/horní strany obdélníku leží vždy čtvrtina hodnot statistického souboru. Dolní/horní strana obdélníku odpovídá dolnímu/hornímu kvartilu. Čára uvnitř obdélníku značí medián a terčík značí aritmetický průměr. Dolní svislá úsečka - dolní fous - odpovídá hodnotám, které leží pod krabicí ve vzdálenosti nejvýše rovné 1,5 násobku výšky krabice. Konec fousu odpovídá nejmenší takové hodnotě ze souboru. Obdobně je to u horního fousu. Fousy tedy odpovídají těm hodnotám, které nejsou mezi kvartily a jsou od nich vzdáleny nejvýše o 1,5 násobek mezikvartilového rozpětí. Mimo fousy se znázorňují body odpovídající případným tzv. odlehlým hodnotám (PAVÍK, 2005).
41
Obr. 9 Schéma krabicového diagramu
42
4 VÝSLEDKY 4.1.1 Charakteristika souboru Na základě splnění vstupních kritérií, viz tabulka č. 2, tvořilo analyzovanou skupinu 15 osob, složenou z 8 mužů a 7 žen. Průměrný věk osob byl 34,5 ± 8,8 (28,1 ± 3,1 u mužů, 41,9 ± 7,2 u žen). Věkové rozmezí souboru bylo 25–50 let (25–34 let u mužů, 30–50 let u žen). Celková compliance, vypočítaná jako procento užitých kapslí z celkového počtu předepsaných, byla 100 %. 4.1.2 Antropometrické vyšetření Compliance u antropometrického vyšetření, vypočítaná jako procento osob, které podstoupily antropometrické vyšetření v požadovaném počtu a čase, byla 100 %. 4.1.2.1
Vliv na BMI
Pro zhodnocení vlivu konzumace CLA na BMI lidí byly stanoveny následující hypotézy:
Nulová hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA nemá žádný vliv na BMI. Alternativní hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA má vliv na BMI.
Průměrná počáteční hodnota BMI byla u osob konzumujících CLA 29,4 kg.m -2, u osob užívajících placebo 33,2 kg.m-2 a 27,8 kg.m-2 u osob kontrolní skupiny. Průměrná hodnota BMI
po 8 týdnech trvání studie
-2
byla u osob konzumujících CLA -2
29,5 kg.m , u osob užívajících placebo 32,5 kg.m a 27,6 kg.m-2 u osob kontrolní skupiny. Průměrná změna BMI mezi počátečním a konečným měřením byla u osob konzumujících CLA 0,2 kg.m-2, u osob užívajících placebo -0,7 kg.m-2 a -0,2 kg.m-2 u osob kontrolní skupiny. Na základě analýzy rozptylu byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl ve změně BMI mezi skupinami osob užívající CLA a placebo (P < 0,05), rozdíly mezi ostatními skupinami ve změně BMI nebyly statisticky průkazné (P < 0,05). Na základě analýzy rozptylu zamítáme nulovou hypotézu (P < 0,05), a přijímáme tedy hypotézu alternativní, že konzumace doplňku stravy má vliv na BMI.
43
33,2
35 30
29,4
32,5
29,5
27,8
27,6
BMI (kg.m-2)
25 20 15
na počátku na konci
10 5 0 CLA
Placebo
Testované skupiny osob
Obr. 10 Průměrné počáteční a koncové hodnoty BMI
Obr. 11 Změna BMI u testovaných skupin osob
44
Kontrola
4.1.2.2
Vliv na obsah tuku
Pro zhodnocení vlivu konzumace CLA na obsah tuku v lidském těle byly stanoveny následující hypotézy: Nulová hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA nemá žádný vliv na obsah tělesného tuku. Alternativní hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA má vliv na obsah tělesného tuku.
Průměrná počáteční hodnota obsahu tělesného tuku byla u osob konzumujících CLA 26,8 kg, u osob užívajících placebo 38,4 kg a 26,3 kg u osob kontrolní skupiny. Průměrná hodnota obsahu tělesného tuku po 8 týdnech trvání studie byla u osob konzumujících CLA 26,4 kg, u osob užívajících placebo 36,7 kg a 26,3 kg u osob kontrolní skupiny. Průměrná změna obsahu tělesného tuku mezi počátečním a konečným měřením byla u osob konzumujících CLA -0,4 kg, u osob užívajících placebo -1,6 kg a 0,0 kg u osob kontrolní skupiny. Na základě analýzy rozptylu nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl ve změně obsahu tělesného tuku mezi jednotlivými skupinami osob (P < 0,05). Na základě analýzy rozptylu připouštíme nulovou hypotézu (P < 0,05).
45 38,4
40
36,7
Obsah tuku (kg)
35 30
26,8
26,4
26,3
26,3
25
na počátku
20
na konci
15 10 5 0 CLA
Placebo
Kontrola
Obr. 12 Průměrné počáteční a koncové hodnoty obsahu tělesného tuku
45
Obr. 13 Změna obsahu tělesného tuku u testovaných skupin osob. Legenda: symbol označený hvězdičkou je odlehlá hodnota. 4.1.2.3
Vliv na obsah svaloviny
Pro zhodnocení vlivu konzumace CLA na obsah svaloviny v lidském těle byly stanoveny následující hypotézy: Nulová hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA nemá žádný vliv na obsah svaloviny v lidském těle. Alternativní hypotéza: Konzumace doplňku stravy obsahující CLA má vliv na obsah svaloviny v lidském těle.
Průměrná počáteční hodnota obsahu svaloviny byla u osob konzumujících CLA 36,0 kg, u osob užívajících placebo 32,0 kg a 34,4 kg u osob kontrolní skupiny. Průměrná hodnota obsahu svaloviny po 8 týdnech trvání studie byla u osob konzumujících CLA 36,4 kg, u osob užívajících placebo 31,8 kg a 34,1 kg u osob kontrolní skupiny. Průměrná změna obsahu svaloviny mezi počátečním a konečným měřením byla u osob konzumujících CLA 0,4 kg, u osob užívajících placebo -0,2 kg a -0,3 kg u osob kont46
rolní skupiny. Na základě analýzy rozptylu nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl v obsahu svaloviny mezi jednotlivými skupinami osob (P < 0,05). Na základě analýzy rozptylu připouštíme nulovou hypotézu (P < 0,05).
37 36
36,4
Obsah svalové hmoty (kg)
36 35
34,4
34,1
34 33
na počátku 32
32
31,8
na konci
31 30 29 CLA
Placebo
Kontrola
Obr. 14 Průměrné počáteční a koncové hodnoty obsahu svalové hmoty
47
Obr. 15 Změna obsahu svalové hmoty u testovaných skupin osob. Legenda: Symbol označený hvězdičkou je odlehlá hodnota.
4.1.2.4
Hodnocení nežádoucích účinků
V průběhu studie nebyly od žádného z účastníků hlášeny nežádoucí účinky. 4.1.2.5
Hodnocení výživové spotřeby
Compliance účastníků u vyhodnocení výživové spotřeby, hodnocená jako procento správně vyplněných dotazníků z celkového počtu rozdaných, byla pouze 53 %. Na základě takto nízké návratnosti správně vyplněných dotazníků nebylo možné vyhodnotit a mezi jednotlivými skupinami porovnat výživovou spotřebu.
48
5 DISKUZE Řada pokusů na zvířatech prokázala, že CLA má antiobezitogenní účinek, snižuje tělesnou hmotnost, snižuje obsah tukové tkáně a zároveň pomáhá udržet svalovou tkáň během redukčního režimu. Také některé klinické studie u lidí potvrdily takovéto účinky, avšak takovéto studie trvaly většinou déle než šest měsíců. Předmětem této předkádané práce bylo zjistit, zdali krátkodobá (po dobu 8 týdnů) konzumace CLA, v dávce doporučené výrobcem příslušného preparátu (1,6 g CLA/den) může mít pozitivní efekt pro konzumenta takovéhoto doplňku stravy. Z výsledků této práce vyplývá, že byl prokázán statisticky významný rozdíl (P < 0,05) ve změně BMI u skupiny užívající CLA a placebo, avšak rozdíl u tohoto markeru mezi skupinou užívající CLA a skupinou kontrolní nebyl statisticky významný (P < 0,05). Tato skutečnost je poněkud zvláštní, protože pokud CLA dosáhla statisticky významných změn vůči placebu, dalo by se očekávat, že změny vůči kontrolní skupině budou taktéž statisticky významné. Průměrná změna BMI byla u skupiny užívající placebo 0,2 kg.m-2, přičemž u skupiny užívající placebo byla změna BMI -0,7 kg.m-2. Můžeme tedy říct, že osoby užívající CLA zvýšili svoje BMI (tedy i hmotnost, protože během studie zůstaly tělesné výšky probandů beze změny) a naopak osoby užívající placebo svoje BMI snížily. Tento výsledek je v rozporu se zdravotním tvrzením, kdy CLA by mělo BMI a tedy i hmotnost snižovat, nikoliv zvyšovat. Toto zjištění je také v nesouladu s ostatními pracemi, kde CLA buď redukovala hmotnost či BMI nebo neměla na tyto markery žádný vliv (viz tabulka č. 1). Důležité je si však uvědomit, že marker BMI nelze posuzovat izolovaně, ale v kontextu s dalšími ukazateli, z toho vyplývá, že samotné zvýšení BMI nemusí být vždy vnímáno pouze negativně. Ke změně BMI došlo i u osob kontrolní skupiny, a to průměrně o -0,2 kg.m-2, z čeho můžeme usuzovat, že i u osob, které nejsou v žádném speciálním dietním režimu, dochází ke změnám BMI a tedy i hmotnosti. Za pozornost také stojí změna BMI u osob užívajících placebo, kde snížení tohoto parametru bylo nejvýznamnější. Vysvětlením tohoto jevu může být to, že osoby byť neužívaly účinnou látku, pod vlivem studie změnily svoje výživové chování a došlo tak k redukci hmotnosti. Tuto hypotézu však nelze potvrdit kvůli nízké complianci při vyplňování dotazníků k hodnocení výživové spotřeby, kterou tak nešlo vyhodnotit a zhodnotit, zdali v průběhu studie došlo ke změně výživových zvyklostí. Také osoby kontrolní skupiny, které neužívaly CLA ani placebo, mohly být 49
samotnou účastí ve studii motivovány ke změně výživových zvyklostí, a proto je nutné, aby u všech studií hodnotící účinnost doplňků stravy na složení lidského těla, byla současně hodnocena i jejich výživová spotřeba. Hodnocení výživové spotřeby je důležité také vzhledem k tomu, že CLA může mít vliv na apetit jedince, a tím ovlivnit jeho energetický příjem. Tato premisa je však zatím nejistá, neboť i u pokusných zvířat byly zjištěny rozporuplné výsledky; zatímco některé práce referují o snížení příjmu potravy u pokusných zvířat užívajících CLA (WEST A KOL, 1998), jiné tento závěr nepotvrzují (WEST A KOL, 2000). KAPHUIS A KOL. (2003a) ve své práci došli k závěru, že byť u zkoumaných osob došlo ke snížení pocitu hladu, nevedl tento jev také ke snížení jejich energetického příjmu. Při zhodnocení změn svalové hmoty v těle nebyl v předkládané práci zjištěn žádný statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými skupinami. Největší průměrná změna však byla zaznamenána u skupiny konzumující CLA a to nárůst o 0,4 kg, zatímco u osob učívajících placebo a kontrolní skupiny došlo k úbytku svalové hmoty. Těmito výsledky lze také částečně vysvětlit narůst BMI u osob užívajících placebo, a byť tedy díky nárůstu svaloviny došlo k nárůstu hmotnosti, mohli bychom tuto změnu hodnotit pozitivně. Jelikož u ostatních dvou sledovaných skupin došlo k poklesu obsahu svalové hmoty, mohlo by se zdát, že konzumace CLA může mít pozitivní vliv na udržení svaloviny během hubnutí. Tento nárůst však může být také způsoben zvýšenou fyzickou aktivitou během studie (fyzická aktivita nebyla během pokusu hodnocena), nebo také chybou měření, která může mít příčinu v nedodržení režimu před vlastním měřením ze strany probandů. Pro srovnání těchto výsledků s ostatními pracemi lze využít zprávu EFSA hodnotící zdravotní tvrzení vztahující se k CLA, ve které jsou podrobně rozebrány placebem kontrolované studie u lidí a zhodnocen její vliv na svalovou tkáň (EFSA, 2010a). EFSA vyhodnotila celkem 15 studií, přičemž došla k závěru, že u tří prací nebyl vliv na svalovou hmotu vyhodnocen, devět prací neprokázalo žádný statisticky významný rozdíl mezi skupinou užívající placebo a CLA, a pouze tři práce prokázaly pozitivní efekt na svalovou hmotu během hmotnostního úbytku, přičemž pouze u jedné práce byl tento ochranný efekt CLA na svalovou tkáň nezávislý na svalové aktivitě. Při zhodnocení změn v obsahu tukové tkáně u pokusných osob, nebyl zjištěn v předkládané práci žádný statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými skupinami. 50
Nejvyšší průměrné změny bylo dosaženo u skupiny užívající placebo, a to snížení o 1,68 kg, u skupiny užívající CLA byl průměrný úbytek tukové tkáně pouze 0,4 kg. Lepší výsledky dosažené u skupiny konzumujících placebo lze opět vysvětlit opět tím, že již samotná účast v pokusu mohla osoby motivovat ke změnám ve svých výživových zvyklostech. Při srovnání těchto výsledků s ostatními dostupnými pracemi využívající obdobnou dávku CLA zjistíme, že výsledky jsou rozporuplné. Například MOUGIOS A KOL., (2001) referuje o statisticky významném snížení obsahu tělesného tuku u skupiny užívající CLA, přičemž ZAMBELL A KOL., (2000) rozdíl v obsahu tělesného tuku u jednotlivých skupin nepozorovali. I u ostatních studií, které využívaly i vyšších dávek CLA, jsou výsledky nejednoznačné. Za zmínku stojí také fakt, že ve studii, která srovnávala efekt různých dávek CLA, měla nižší dávka paradoxně vyšší účinek na úbytek tukové tkáně, než dávka vyšší (BLANKSON A KOL., 2000), přičemž tento jev je přičítán genetické různorodosti jednotlivých účastníků studie (WHIGHAM A KOL., 2004). Studie na zvířecích modelech prokázaly schopnost CLA redukovat tělesnou hmotnost a objem tukové tkáně a je tedy otázkou, proč takovýchto výsledků není spolehlivě dosahováno i u klinických studií lidí. Tyto rozdíly v účinnosti jsou vysvětlovány hned několika možnými způsoby. Nejčastěji je autory zmiňovaná dávka CLA, která je u člověka ve srovnání s myší relativně nízká. Pokud je myš krmena 0,7 g CLA/kg své hmotnosti, je ekvivalentní dávka pro člověka vážícího 70 kg 56 g CLA (MALPUECHBRUGÉRE A KOL., 2004). Dalším možnou příčinou rozdílných výsledků je stáří pokusných zvířat a osob. Zatímco u zvířat jsou pokusy prováděny často na mladých rostoucích zvířatech, klinických studií lidí se většinou účastní dospělí jedinci, tedy CLA může být účinnější v inhibici lipogeneze než v redukci již existující tukové tkáně. Další možnou příčinou diskrepancí je odlišný výživový režim lidí, kteří měli v některých studiích omezený energetický příjem (negativní energetická bilance) ve srovnání s ad libitním příjmem potravy u zvířat. To potvrzuje i fakt, že u zvířat, kterým byla podaná CLA během negativní energetické bilance, se neprojevilo snížení hmotnosti ani množství tuku v těle. Další možnou příčinou neprůkazností klinických studií u lidí může být nízký počet zúčastněných osob. Jak uvádí WHIGHAM A KOL. (2007) pokud je průměrná změna v obsahu tělesného tuku 0,09 kg/týden u skupiny osob užívajících CLA, je vzhledem 51
ke směrodatné odchylce mezi jednotlivci ve změně tělesného tuku potřeba, aby v každé skupině bylo nejméně 44 účastníků k získání 80% síly k detekci takovéto změny na hladině významnosti P < 0,05. Takovýto počet osob by byl však nad rámec možností této diplomové práce. Malý počet osob mohl být příčinou zkreslení výsledů v této předkládané práci, kde díky postupnému náhodnému přiřazování osob do jednotlivých pokusných skupin nebylo možné zajistit stejné počáteční hodnoty pro všechny skupiny u jednotlivých měřených markerů. Tento fakt mohl vést k tomu, že rozdílné výchozí hodnoty mohly mít samy o sobě vliv na výsledky této předkládané práce. K zamezení tomuto zkreslení, by bylo vhodné provést studii s tzv. překříženým designem společně s vymývací periodou (washout period). Použití zmíněné metody by opět bylo nad rámec možností této diplomové práce. Během této studie nebyly od žádného z účastníků hlášeny jakékoliv nežádoucí účinky. Dosažný výsledek je v souladu i s dalšími pracemi, které všeobecně referují o dobré snášenlivosti CLA. Jak uvádí WHIGHAM A KOL. (2004) ve studii trvající jeden rok za použití preparátu obsahující taktéž CLARINOL® byl počet nežádoucí účinků ve skupině užívající CLA nižší než u skupiny užívající placebo. FRAGAKIS A KOL. (2007) jako možné nežádoucí účinky uvádí gastrointestinální potíže, pocit slabosti a vyčerpání. Pro zhodnocení zdravotní nezávadnosti je důležité stanovisko EFSA, ve kterém považuje užívání CLA v dávce 3 g/den v doplňku stravy Clarinol® (3,75 g Clarinol® odpovídá 3 g CLA) po dobu 6 měsíců za zdravotně nezávadné. Zdravotní nezávadnost při užívaní delším než 6 měsíců a pro diabetiky 2. typu však nebyla prokázána (EFSA, 2010b).
52
6 ZÁVĚR Za poslední dvě desetiletí si CLA získala velkou pozornost odborné veřejnosti, jejímž výsledkem je celá řada publikací věnující se jejím fyziologickým účinkům na lidský organismus, ale i přes tento fakt jediné co je zcela jasné je to, že do dnešního dne nevíme, jaký je přesný mechanizmus účinku této látky na celou řadu biochemických jevů, a zdali mohou být tyto účinky přínosem pro lidské zdraví. Díky rozvoji moderním metod molekulární biologie byla navržena celá řada možných hypotéz týkajících se účinků CLA, avšak tyto spekulace jsou pouze začátkem dalšího výzkumu, který povede k lepšímu porozumění mechanizmu působení CLA. Tato práce měla zejména odpovědět na otázku, zdali konzumace CLA je pro člověka bezpečná, a zdali může ovlivnit složení lidského těla. V součastné době tou nejvýznamnější odpovědí je stanovisko EFSA (EFSA, 2010a), která nenašla příčinnou souvislost mezi konzumací CLA a jejím vlivem na dosažení a udržení normální hmotnosti člověka, avšak z toho závěru nevyplývá, že by CLA nemohla být účinná, ale to, že předložené podklady takovouto účinnost dostatečně neprokázaly. V této práci se neprokázalo, že by konzumace CLA po dobu 8 týdnů v dávce 1,6 g/den průkazně ovlivnila obsah tukové nebo svalové hmoty u pokusných osob (P < 0,05). Jedíným parametrem, který byl statisticky průkazně ovlivněn (P < 0,05) byl BMI, avšak tento parametr má sám o sobě nízkou výpovědní hodnotu na to, aby se z něj dali vyvodit širší závěry. Vzhledem k možným nedostatkům posuzovaných studií, které byly zmíněny výše, je třeba dalších prací, které budou mít jednak dostatečnou sílu prokázat případný účinek, ale také budou zohledňovat jednotlivé izomery CLA, a dále pohlaví, věk a etnické pozadí pokusných osob. Při konzumaci doplňků stravy obsahujících CLA jsou jen minimálně hlášeny nežádoucí účinky a CLA je považována za zdravotně nezávadnou (EFSA, 2010b,c) a také v této práci nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky během konzumace CLA. I přesto
53
však jsou přítomny jisté obavy týkající se její bezpečnosti u diabetiků 2. typu, a proto je nutný další výzkum pro zodpovězení této problematiky.
54
7
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
ADLOF, R.O., DUVAL, S., EMKEN, E.A., 2000: Biosynthesis of conjugated linoleic acid in humans. Lipids, 35 (2), 131–135. ALBERS, R., WIELEN R.P.J, BRINK, E.J. a kol., 2003: Effects of cis-9, trans-11 and trans-10, cis-12 conjugated linoleic acid (CLA) isomers on immune function in healthy men. European journal of clinical nutrition, 57 (4), 595–603. AL-MADANEY, M.M. a kol., 2003: Effects of lipid-esterified conjugated linoleic acid isomers on platelet function: evidence for stimulation of platelet phospholipase activity. Biochimica et biophysica acta, 1635 (2–3), 75–82. Analýza
složení
těla.
Pdf
online
[cit.
2011-01-01].
Dostupné
na:
. ARO, A., MÄNNISTÖ, S., SALMINEN, I. a kol: 2000, Inverse Association between dietary and serum conjugated linoleic acid and risk of breast cancer in postmenopausal women. Nutrition and cancer, 38 (2), 151–157. ATKINSON, R.L., 1999: Conjugated linoleic acid for altering body composition and treating obesity, s. 348–353. In: YURAWECZ, M.P., MOSOSOBA, M.M., KRAMER, J.K.G., Advance in conjugated linoleic acid research I. AOCS Press, Champaign, IL. BANNI, S., CARTA, G., ANGIONI, E. a kol., 2001: Distribution of conjugated linoleic acid and metabolites in different lipid fractions in the rat liver. Journal of lipid research, 42 (7), 1056–1061. BELURY, M.A., MAHON, A., BANNI, S. a kol., 2003: The conjugated linoleic acid (CLA) isomer, t10c12-CLA, is inversely associated with changes in body weight and serum leptin in subjects with type 2 diabetes mellitus. Journal of nutrition, 133 (1), 257–260. BENITO, P., NELSON, G.J., KELLEY, D.S. a kol., 2001: The effect of conjugated linoleic acid on plasma lipoproteins and tissue fatty acid composition in humans. Lipids, 36 (3), 229–236.
55
BENJAMIN, S., SPENER, F., 2009: Conjugated linoleic acids as functional food: an insight into health benefits. Nutrition & metabolism, 3 (36), 1-13. BERVEN, G., BYE, A., HALS, O. a kol., 2000: Safety of conjugated linoleic acid (CLA) in overweight or obese human volunteers. European journal of lipid science and technology, 102 (7), 455–462. BHATTACHARYA, A., BANU, J., RAHMAN, M. a kol., 2006: Biological effect of conjugated linoleic acid in health and disease. Journal of nutritional biochemistry, 17 (12), 789–810. BLANKSON, H.,STAKKESTAD, J.A., FAGERTUN, H. a kol., 2000: Conjugated linoleic acid reduces body fat mass in overweight and obese humans. Journal of nutrition, 130 (12), 2943–2948. BROWN, J.M, BOYSEN, M.S., CHUNG, S. a kol., 2004: Conjugated Linoleic Acid Induces Human Adipocyte Delipidation. The journal of biological chemistry, 279 (25), 26735–26747. BROWNBILL, R.A., PETROSIAN, M., ILICH, J.Z. a kol., 2005: Association between Dietary Conjugated Linoleic Acid and Bone Mineral Density in Postmenopausal Women. Journal of the American college of nutrition, 24 (3), 177–181. BRYCHTA, T. a kol., 2008: Thiazolidindiony, PPAR receptory a metabolický syndrom. Galén, Praha, 96 s. ČERNÝ, J., 2005: Doplňky výživy a vitamíny vhodné pro fitness a zdravý životní styl. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sportovních studií. Kateda sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy. Vedoucí diplomové práce Iva Hrnčiříková. DE DECKERE, E.A.M., AMELSVOOR, J.M.M., NEILL, G.P. a kol., 1999: Effects of conjugated linoleic acid (CLA) isomers on lipid levels and peroxisome proliferation in the hamster. British journal of nutrition, 82 (4), 309–317. DE LA TORRE, A., GRUFFAT, D., DURAND, D., a kol., 2006: Factors influencing proportion and composition of CLA in beef. Meat Science, 73 (2), 258-268.
56
DOYLE, L., JEWELL, C., MULLEN, A. a kol., 2005: Effect of dietary supplementation with conjugated linoleic acid on markers of calcium and bone matabolism in healthy adult men. European journal of clinical nutrition, 59 (3), 432–440. EDER, K., SCHLESER, S., BECKER, K. a kol., 2003: Conjugated linoleic acids Lower the release of eicosanoids and nitric oxide from human aortic endothelial cells. Journal of nutrition, 133 (12), 4083–4089. EFSA, 2010a: Scientific Opinion on the substantiation of health claims related to conjugated linoleic acid (CLA) isomers and contribution to the maintenance or achievement of a normal body weight (ID 686, 726, 1516, 1518, 2892, 3165), increase in lean body mass (ID 498, 731), increase in insulin sensitivity (ID 1517), protection of DNA, proteins and lipids from oxidative damage (ID 564, 1937), and contribution to immune defences by stimulation of production of protective antibodies in response to vaccination (ID 687, 1519) pursuant to Article 13(1) of Regulation (EC) No 1924/20061. EFSA Journal, 8(10): 1794, 1–26. EFSA, 2010b: Scientific Opinion on the safety of “conjugated linoleic acid (CLA)-rich oil” (Clarinol®) as a Novel Food ingredient. EFSA Journal, 8 (5): 1601, 1–41. EFSA, 2010c: Scientific Opinion on the safety of “conjugated linoleic acid (CLA)-rich oil” (Tonalin® TG 80) as a Novel Food ingredient. EFSA Journal, 8 (5): 1600, 1–43. E-kalkulačka.
Databáze
online
[cit.
2010-01-01].
Dostupné
na:
. ENS, J.G., MA, D.W.L., COLE, K.S. a kol., 2001: An assessment of c9,t11 linoleic acid intake in a small group of young Canadians. Nutrition research, 21 (7), 995–960. EYJOLFSON, V., SPRIET, L.L., DYCK, D.J. a kol., 2004: Conjugated linoleic acid improves insulin sensitivity in young, sedentary humans. Medicine and science in sports and excercise, 36 (5), 814–820. FRAGAKIS, A.S. a kol., 2007: The health professional's guide to popular dietary supplements. 3 vyd. American Dietetic Association, Chicago, 682 s.
57
FREMANN, D., LINSEISEN, J., WOLFRAM. G., 2002: Dietary conjugated linoleic acid (CLA) intake assessment and possible biomarkers of CLA intake in young women. Public health nutrition, 5 (1), 73–80. FRISCHE, J., STEINHART, H., 1998: Amounts of conjugated linoleic acid (CLA) in German foods and evaluation of daily intake. Z Lebensm Unters Forsch A, 206 (2), 77– 82. FRITSCHE, J., FRITSCHE, S., SOLOMON, M.B. a kol., 2000: Quantitative determination of conjugated linoleic acid isomers in beef fat. European journal of lipid science and technology, 102 (11), 667–672. FRITSCHE, J., RICKERT, R., STEINHART, H. a kol., 1999: Conjugated linoleic acid (CLA) isomers: formation, analysis, amonuts in foods, and dietary intake. Fett/Lipid, 101 (8), 272–276. FUČÍKOVÁ, T., BARTŮŇKOVÁ, J., LITZMAN, J. a kol., 1994: Základy klinické imunologie. RDI Press a Krigl, Praha, 148 s. GAULLIER, J.M., HALSE, J., HOYE, K. a kol., 2004: Conjugated linoleic acid supplementation for 1 y reduces body fat mass in healthy overweight humans. American journal of clinical nutrition, 79 (6), 1118–1125. GAULLIER, J.M., HALSE,J., HOYKE, K. a kol., 2005: Supplementation with conjugated linoleic acid for 24 months is well tolerated by and reduces body fat mass in healthy, overweight humans. Journal of nutrition, 135 (4), 778–784. GAVINO, V.C, GAVINO, G., LEBLANC, M.J. a kol., 2000: An isomeric mixture of conjugated linoleic acids but not pure cis-9,trans-11-octadecadienoic acid affects body weight gain and plasma lipids in hamsters. Journal of nutrition, 130 (1), 27–29. GRIINARI, J.M., CORL, B.A., LACY, S.H. a kol., 2000: Conjugated linoleic acid is synthesized endogenously in lactating dairy cows by Δ9– desaturase. Journal of nutrition, 130 (9), 2285–2291. HA, Y.L., GRIMM, N.K., PARIZA, M.W., 1987: Anticarcinogens from fried ground beef: heat-altered derivatives of linoleic acid. Carcinogenesis, 8 (12) : 1881–1887.
58
HARRERA, J.A., AREVALO-HARERA, M., SHAHABUDDIN, A.K.M. a kol., 2006: Calcium and conjugated linoleic acid reduces pregnancy-induced hypertension and decreases intracellular calcium in lymphocytes. American journal of hypertension, 19 (4), 381–387. HASIN, A., GRIINARI, J.M., WILLIAMS, J.E. a kol., 2007: Consumption of c9,t11-18 : 2 or t10,c12-18 : 2 enriched dietary supplements does not influence milk macronutrients in healthy, lactating women. Lipids, 42 (9), 835–843. HORKÝ, D., ČECH. S., TRÁVNÍK, P., 2002: Obecná histologie. MU, Brno, 147 s. HOUSEKNECHT, K.L, HEUVEL, J.P.V., MOYA-CAMARENA, S.Y, 1998: Dietary conjugated linoleic acid normalizes impaired glucose tolerance in the Zucker diabetic fatty fa/fa rat. Biochemical and biophysical resaarch communications, 244 (3), 678– 672. HUBBARD, N.E., LIM, D., SUMMERS, L. a kol., 2000: Reduction of murine mammary tumor metastasis by conjugated linoleic acid. Cancer letters, 150 (1), 93–100. HUR, S.J., PARK, Y., 2007: Effect of conjugated linoleic acid on bone formation and rheumatoid arthritis. European journal of pharmacology, 568 (1–3), 16–24. CHAJÉS, V., LAVILLONNIÉRE, F., FERRARI, P. a kol.: 2002, Conjugated Linoleic Acid Content in Breast Adipose Tissue Is Not Associated with the Relative Risk of Breast Cancer in a Population of French Patients. Cancer epiedimology, biomarkers & prevention, 11 (7), 672–673. CHAJÉS, V., LAVILLONNIÉRE, F., MAILLARD, V. a kol.: 2003, Conjugated Linoleic Acid Content in Breast Adipose Tissue of Breast Cancer Patients and the Risk of Metastasis. Nutrition and cancer, 45 (1), 17–23. CHUNG, S., BROWN, M., PROVO, N. a kol., 2005: Conjugated linoleic acid promotes human adipocyte insulin resistance through NFκB-dependent cytokine production. The journal of biological chemistry, 280 (46), 38445–38456. InBody
230.
Html
online
[cit.
.
59
2011-01-01].
Dostupné
na:
INOUE, N., NAGAO, K., HIRATA, J. a kol., 2004: Conjugated linoleic acid prevents the development of essential hypertension in spontaneously hypertensive rats. Biochemical and biophysical re-search comunication, 323 (2), 679–684. IP, C., BANNI, S., ANGIONI, E. a kol. 1999: Conjugated linoleic acid-enriched butter fat alters mammary gland mophogenesis and reduces cancer risk in rats. Journal of nutrition, 129 (12), 2135–2142. IP, C., BRIGGS, S.P., HAEGELE, A.D. a kol., 1996: The efficacy of conjugated linoleic acid in mammary cancer prevention is independent of the level or type of fat in the diet. Carcinogenesis, 17 (5), 1045–1050. IP, C., SINGH, M., THOMPSON, J. a kol., 1994: Conjugated Linoleic Acid Suppresses Mammary Carcinogenesis and Proliferative Activity of the Mammary Gland in the Rat. Cancer research, 54 (5), 1212–1215. IVAN, M., MIR, P.S., KOENIG, K.M., a kol., 2001: Effects of dietary sunflower seed oil on rumen protozoa population and tissue concentration of conjugated linoleic acid in sheep. Small ruminant research, 41 (3), 215-227. KAMPHUIS, M.M.J.W., LEJEUNE, M.P.G.M., SARIS, W.H.M., a kol., 2003a: Effect of conjugated linoleic acid supplementation after weight loss on appetite and food intake in overweight subjects. European journal of clinicla nutrition, 57 (10), 1268–1274. KAMPHUIS, M.M.J.W., LEJEUNE, M.P.G.M., SARIS, W.H.M., a kol., 2003b: The effect of conjugated linoleic acid supplementation after weight loss on body weight regain, body composition, and resting metabolic rate in overweight subjects. International journal of obesity and related metabolic disorders, 27 (7), 840–847. KAŇKOVÁ, K. a kol., 2007: Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. MU, Brno, 165 s. KAŇKOVÁ, K., 2005: Poruchy metabolizmu výživy. MU, Brno, 59 s. KELLEY, D.S., TAYLOR, P.C., RUDOLPH, I.R. a kol., 2000: Dietary conjugated linoleic acid did not alter immune status in young healthy women. Lipids, 35 (10), 1065– 1071.
60
KELLEY, N.S., HUBBARD, N.E., ERICKSON, K.L, 2007: Conjugated acid isomers and cancer. The journal of nutrition, 137 (12), 2599–2607. KELLY, O., CUSACK, S., JEWELL, C. a kol., 2003: The effect of polyunsaturated fatty acids, including conjugated linoleic acid, on calcium absorption and bone metabolism and composition in young growing rats. British journal of nutrition, 90 (4), 743– 750. KLEINWÄCHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z., 2001: Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. Institut pro další vzdělávání pracovníku ve zdravotnictví v Brně. Brno, 102 s. KREIDER, R.B., FERREIRA, M.P., GREENWOOD, M. a kol., 2002: Effects of conjugated linoleic acid supplementation during resistance training on body composition, bone density, strength, and selected hematological markers. Journal of strength and conditioning research, 16 (3), 325–334. KRITCHEVSKY, D., 2000: Antimutagenic and some other effects of conjugated linoleic acid. British journal of nutrition, 83 (5): 459–465. KRITCHEVSKY, D., TEPPER, S.A., WRIGHT, S. a kol., 2000: Influence of Conjugated Linoleic Acid (CLA) on Establishment and Progression of Atherosclerosis in Rabbits. Journal of American college of nutrition, 19 (4), 472–477. KYLE, U.G., BOSAEUS, I., DE LORENZO, A.D. a kol., 2004: Bioelectrical impedance analysis–part I: review of principles and methods. Clinical nutrition, 23 (5), 1226– 1243. LARSEN, T.M., TOUBRO, S., GUDMUNDSEN, A. a kol., 2006: Conjugated linoleic acid supplementation for 1 y does not prevent weight or body fat regain. American journal of clinical nutrition, 83 (3), 606–612. LARSSON, S.C., BERGKVIST, L., WOLK, A., 2005: High-fat dairy food and conjugated linoleic acid intakes in relation to colorectal cancer incidence in the Swedish Mammography Cohort. American journal of clinical nutrition, 82 (4), 894–900.
61
MA, D.W.L., WIERZBICKI, A.A., FIELD, C.J. a kol., 1999: Conjugated linoleic acid in canadian dairy and beef products. Journal of agriculrural and food chemistry, 47 (5), 1956–1960. MAC RADMOND, R., SINGHERA, G., ATRIDGE, S., a kol., 2010: Conjugated linoleic acid improves airway hyper-reactivity in overweight mild asthmatics. Clinical and experimental allergy. 40 (7), 1071-1078. MÁCOVÁ, J., 2007: Výživa a podávání vitaminů a minerálních látek u dětí předškolním věku. Brno: Masarykova univerzita. Lékařská fakulta. Katedra ošetřovatelství. Vedoucí diplomové práce Alexandra Košťálová. MALPUECH-BRUGÉRE, C.M,
VERBOEKET-VAN
DE VENNE, W.P.H.G.,
MENSINK, R.P. a kol., 2004: Effects of two conjugated linoleic acid isomers on body fat mass in overweight humans. Obesity research, 12 (4), 591–598. MAROUNEK, M., 2007: Konjugovaná kyselina linolová v živočišných produktech: souvislost s výživou zvířat a zdravím lidí. Praha: Výzkumný ústav živočišné výroby. Pdf online
[cit.
2011-01-01].
Dostupné
na:
. MCCANN, S.E., IP, C., IP, M.M. a kol.: 2004, Dietary Intake of Conjugated Linoleic Acids and Risk of Premenopausal and Postmenopausal Breast Cancer, Western New York Exposures and Breast Cancer Study (WEB Study). Cancer epiedimology, biomarkers & prevention, 13 (9), 1480–1484. McGUIRE, M.K., PARK, Y., REBECA, R.A. a kol., 1997: Conjugated linoleic acid concentrations of human milk and infant formula. Nutrition research, 17 (8), 1277– 1283. McLEOD, R.S., LeBLANC, A.M., LANGILLE, M.A. a kol., 2004: Conjugated linoleic acids, atherosclerosis, and hepatic very-low-density lipoprotein metabolism. American journal of clinical nutrition, 79 (6), 1169–1174. MIAND, P.P., ARNAL-BAGNARD, M.A., MOSONI, L. a kol., 2004: Cis-9, trans-11 and trans-10, cis-12 conjugated linoleic acid isomers do not modify body composition in adult sedentary or exercised rats. Journal of nutrition, 134 (9), 2263–2269. 62
MIGLIETTA, A., BOZZO, F., BOCCA. C. a kol., 2006: Conjugated linoleic acid induces apoptosis in MDA-MB-231 breast cancer cells through ERK/MAPK signalling and mitochondrial pathway. Cancer letters, 234 (2), 149–157. MOLONEY, F., YEOW, T.H., MULLEN, A. a kol., 2004: Conjugated linoleic acid supplementation, insulin sensitivity, and lipoprotein metabolism in patients with type 2 diabetes mellitus. American journal of clinical nutrition, 80 (4), 887–895. MOUGIOS, V., MATSAKAS, A., PETRIDOU, A. a kol., 2001: Effect of supplementation with conjugated linoleic acid on human serum lipids and body fat. Journal of nutritional chemistry, 12 (10), 585–594. MUNZAROVÁ, M., 2005: Lékařský výzkum a etika. Grada publishing, Praha, 120 s. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002/ES ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úřední věstník Evropské unie, 2002. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006/ES ze dne 20. prosince 2006, o údajích týkajících se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví. Úřední věstník Evropské unie, 2007. NAUMANN, E., CARPENTIER, Y.A., SAEBO, A. A kol., 2006: Cis-9, trans-11 and trans-10, cis-12 conjugated linoleic acid (CLA) do not affect the plasma lipoprotein profile in moderately overweight subjects with LDL phenotype B. Atherosclerosis, 188 (1), 167–174. NOONE, E.J., ROCHE, H.M., NUGENT A.P. a kol., 2002: The effect of dietary supplementation using isomeric blends of conjugated linoleic acid on lipid metabolism in healthy human subjects. British journal of nutrition, 88 (3), 243–251. NUGENT, A.P., ROCHE, H.M, NOONE, E.J a kol., 2005: The effects of conjugated linoleic acid supplementation on immune function in healthy volunteers. European journal of clinical nutrition, 59 (6), 742–750.
63
O’SHEA, M., LAWLESS, F., STATON, C. a kol., 1998: Conjugated linoleic acid in bovine milk fat: a food-based approach to cancer chemoprevention. Trends in food science & technology, 9 (5), 192–196. OCHOA, J.J, FARQUHARSON, A.J, GRANT, I. A kol.: 2004, Conjugated linoleic acids (CLAs) decrease prostate cancer cell proliferation: different molecular mechanisms for cis-9, trans-11 and trans-10, cis-12 isomers. Carcinogenesis, 25 (7), 1185– 1191. OPLETAL, L., 2010: Přírodní látky a jejich biologická aktivita. Svazek 1, Nutraceutika: primární metabolity a látky obsažené ve strukturovaných biologických systémech. Karolinum. Praha, 378 s. OR-RASHID, M.M., ALZAHAL, O., MCBRIDE, B. W., 2008: Studies on the production of conjugated linoleic acid from linoleic and vaccenic acids by mixed rumen protozoa. Applied Microbiol Bitechnol, 81(3), 533–541. PALOMBO, J.D., GANGULY, A., BISTRIAN, B. R. a kol., 2002: The antiproliferative effects of biologically active isomers of conjugated linoleic acid on human colorectal and prostatic cancer cells. Cancer letters, 177 (2), 163–172. PARIZA, M.W., HARGRAVES, W.A., 1985: A beef-derived mutagenesis modulator inhibits initiation of mouse epidermal tumors by 7, 12-dimethyl-benz[a]anthracene. Carcinogenesis, 6 (4): 591–593. PARK, H.S., CHO, H.Y., HA, Y.L. a kol., 2004: Dietary conjugated linoleic acid increases the mRNA ratio of Bax/Bcl-2 in the colonic mucosa of rats. Journal of nutritional biochemistry, 15 (4), 229–235. PARK, Y., ALBRIGHT, K.J., STORKSON, J.M. a kol., 1997: Effect of conjugated linoleic acid on body composition in mice. Lipids, 32 (8), 853–858. PARK, Y., PARIZA, M.W., 2007: Mechanism of body fat modulation by conjugated linoleic acid (CLA). Food Research International, 40 (3), 311–323. PAVLÍK J., 2005: Aplikovaná statistika. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Praha, 173 s.
64
PERFIELD, J.W., DELMONTE, P., LOCK, A. L. a kol., 2006: Trans-10, trans-12 conjugated linoleic acid does not affect milk fat yield but reduces Delta(9)-desaturase index in dairy cows. Journal of dairy science, 89 (7), 2559–2566. PERFIELD, J.W., LOCK, A.L., GRIINARI, J.M. a kol., 2007: Trans-9, cis-11 conjugated linoleic acid reduces milk fat synthesis in lactating dairy cows. Journal of dairy science, 90 (5), 2211–2218. RACINE, N.M., WATRAS, A.C., CARREL, A.L., a kol., 2010: Effect of conjugated linoleic acid on body gaf acceration in overweight or obese children. American journal of clinical nutrition, 91 (5), 1157–1164. RAES, K., HUYGHEBAERT, G., DE SMET, S., a kol., 2002: The deposition of conjugated linoleic acids in eggs by laying hens fed diets varying in fat level and fatty acid profile. Journal of nutrition, 132 (2), 182-189. RICKERT, R. STEINHART, H., 2001: Bedeutung, Analytik sowie Vorkommen von konjugierten Linolsäureisomeren (CLA) in Lebensmitteln. Ernährungs – Umschau, 48 (1), 4–7. RINGSEIS, R., MÜLLER, A., DÜSTERLOH, K. a kol., 2006: Formation of conjugated linoleic acid metabolites in human vascular endothelial cells. Biochimica and biopfysica acta, 1761 (3), 377–383. RISÉRUS, U., ARNER, P., BRISMAR, K. a kol., 2002: Treatment with dietary trans10cis12 conjugated linoleic acid causes isomer-specific insulin resistance in obese men with the metabolic syndrome. Diabetes care, 25 (9), 1516–1521. RISÉRUS, U., VESSBY, B., ARNER, P. a kol., 2004a: Supplementation with trans10cis12-conjugated linoleic acid induces hyperproinsulinaemia in obese men: close association with impaired insulin sensitivity. Diabetologia, 47 (6), 1016–1019. RISÉRUS, U., VESSBY, B., ARNLOV, J. a kol., 2004b: Effects of cis-9,trans-11 conjugated linoleic acid supplementation on insulin sensitivity, lipid peroxidation, and proinflammatory markers in obese men. American journal of clinical nutrition, 80 (2), 279–283.
65
RISÉRUS,U., BERGLUND, L., VESSBY, B., 2001: Conjugated linoleic acid (CLA) reduced abdominal adipose tissue in obese middle-aged men with signs of the metabolic syndrome: a randomised controlled trial. International journal of obesity, 25 (8), 1129– 1135. RITZENTHALER, K.L., McGUIRE, M.K., FALEN, R., 2001: Estimation of conjugated linoleic acid intake by written dietary assessment methodologies underestimates actual intake evaluated by food duplicate methodology. Journal of nutrition, 131 (5), 1548–1554. SCIMECA, J.A., 1998: Toxicological Evaluation of Dietary Conjugated Linoleic Acid in Male Fischer 344 Rats. Food and chemical toxicology, 36 (5), 391–395. SHANTHA, N.C., CRUM, A.D., DECKER, E.A., 1994: Evaluation of conjugated linoleic-acid concentrations in cooked beef. Journal of agricultural and food Chemistry, 42 (8), 1757-1760. SHANTHA, N.C., RAM, L.N., O´LEARY, J. a kol., 1995: Conjugated linoleic acid concentrations in dairy products as affected by processing and storage. Journal of food science, 60 (4), 695-697. SCHMID, A., COLLOMB, M., SIEBER, R. a kol., 2006: Conjugated linoleic acid in meat and meat products: A review. Meat science, 73 (1), 29–41. SLÍVA, J., MINÁRIK, J., 2009: Doplňky stravy. Triton, Praha, 124 s. SMEDMAN, A., VESSBY, B., 2001: Conjugated linoleic acid supplementation in humans - Metabolic effects. Lipids, 36 (8), 773–781. SONG, H.J., GRANT, I., ROTONDO, D. a kol., 2005: Effect of CLA supplementation on immune function in young healthy volunteers. European journal of clinical nutrition, 59 (4), 508–517. Spotřeba potravin v roce 2009, 2010. Microsoft Word online [cit. 2011-01-01]. Dostupné
na:
.
66
STRNADOVÁ, V., SVOBODNÍK, A., KŘEPELKA, F., 2007: Úvod do metodiky klinického hodnocení léčivých přípravků. Grada publishing, Praha, 150 s. SYVERTSEN, C., HALSE J., HOIVIK, H.O. a kol., 2007: The effect of 6 months supplementation with conjugated linoleic acid on insulin resistance in overweight and obese. International journal of obesity, 31 (7), 1148–1154. TANMAHASAMUT, P., LIU, J., HENDRY, L. a kol., 2004: Conjugated linoleic acid blocks estrogen signaling in human breast cancer cells. The journal of nutrition, 134 (3), 674–680. THIEL-COOPER, R.L., PARRISH, F.C.JR., SPARKS, J.C., a kol., 2001: Conjugated linoleic acid changes swine performance and carcass composition. Journal of animal science, 79 (7), 1821- 1828. THOM, E., WADSTEIN, J., GUDMUNSEN, O. a kol., 2001: Conjugated linoleic acid reduces body fat in healthy exercising humans. Journal of international medical research, 29 (5), 392–396. TURPEINEN, A.A., YLONEN, N., WILLEBRAND, E. a kol., 2008: Immunological and metabolic effects of cis-9, trans-11-conjugated linoleic acid in subjects with birch pollen allergy. British journal of nutrition, 100 (1), 112–119. TURPEINEN, A.M., MUTANEN, M., ARO, A. a kol., 2002: Bioconversion of vaccenic acid to conjugated linoleic acid in humans. American journal of clinical nutrition, 76 (3), 504–510. VALEILLE, K., GRIPOIS, D., BLOQUIT, M.F. a kol., 2004: Lipid atherogenic risk markers can be more favourably influenced by the cis-9,trans-11-octadecadienoate isomer than a conjugated linoleic acid mixture or fish oil in hamsters. British journal of nutrition, 91 (2), 191–1999. VOORRIPS, L.E., BRANTS, H.A.M., KARDINAAL, A.F.M. a kol.: 2002, Intake of conjugated linoleic acid, fat, and other fatty acids in relation to postmenopausal breast cancer: the Netherlands Cohort Study on Diet and Cancer. American journal of clinical nutrition, 76 (4), 873–882.
67
WALLACE, J.R., McKAIN, N., SHINGFIELD, K.J., a kol., 2007: Isomers of conjugated linoleic acids are synthesized via different mechanisms in ruminal digesta and bacteria. Journal of lipid research, 48 (10), 2247–2254. WEST, D.B., BLOHM, F.Y., TRUETT, A.A., a kol., 2000: Conjugated linoleic acid persistently increases total energy expenditure in AKR/J mice without increasing uncoupling protein gene expression. Journal of Nutrition, 130 (10), 2471–2477. WEST, D.B., DELANY, J.P., CAMET, P.M., BLOHM, F., a kol., 1998: Effects of conjugated linoleic acid on body fat and energy metabolism in the mouse. American journal of physiology–regulatory integrative and comparative physiology, 275 (3), R667– R672. WHIGHAM, L.D., O`SHEA, M., MOHEDE, I.C.M. a kol., 2004: Safety profile of conjugated linoleic acid in a 12-month trial in obese humans. Food and chemical toxicology, 42 (10), 1701–1709. WHIGHAM, L.D., WATRAS, A.C., SCHOLLER, D.A., 2007: Efficacy of conjugated linoleic acid for reducing fat mass: a meta-analysis in humans. American journal of clinical nutrition, 85 (5), 1203–1211. WOLFF, R.L., PRECHT, D., 2002: Reassessment of the contribution of bovine milk fats to the trans-18:1 isomeric acid consumption by European populations. Additional data for rumenic (cis-9, trans-11 18:2) acid. Lipids, 37 (12), 1149–1150. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších právních předpisů. Sbírka zákonů, 1997, částka 38. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů. Sbírka zákonů, 2007, částka 115. ZAMBELL, K.L., KEIM, L., VAN LOAN, M.D., a kol., 2000: Conjugated linoleic acid supplementation in humans: Effects on body composition and energy expenditure. Lipids, 35 (7), 777–782.
68
8 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ 8.1
Seznam tabulek
Tab. 1 Účinky CLA na složení lidského těla v klinických studiích Tab. 2 Vstupní a vylučovací kritéria
8.2
Seznam obrázků
Obr. 1 Izomery CLA, kyselina linolová Obr. 2 Biosyntéza CLA Obr. 3 Metabolizmus CLA Obr. 4 Procentuální zastoupení studií CLA u lidí dle zaměření výzkumu Obr. 5 Mechanizmus přenosu signálu za účasti PPAR receptorů Obr. 6 Navržený mechanizmus účinku izomeru t-10, cis-12 Obr. 7 Účinek CLA na tukovou tkáň v závislosti na dávce Obr. 8 Diagram randomizace osob Obr. 9 Schéma krabicového diagramu Obr. 10 Průměrné počáteční a koncové hodnoty BMI Obr. 11 Změna BMI u testovaných skupin osob Obr. 12 Průměrné počáteční a koncové hodnoty obsahu tělesného tuku Obr. 13 Změna obsahu tělesného tuku u testovaných skupin osob Obr. 14 Průměrné počáteční a koncové hodnoty obsahu svalové hmoty Obr. 15 Změna obsahu svalové hmoty u testovaných skupin osob
69
PŘÍLOHY
70
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Informovaný souhlas klienta Příloha 2 Formulář výživové spotřeby
Příloha 1 Informovaný souhlas klienta
Informovaný souhlas se zařazením do studie v rámci projektu „ověření účinnosti konjugované kyseliny linolové“ Vážená paní, vážený pane.
Žádáme Vás o souhlas se zařazením do klinické studie, jejímž cílem je ověření účinnosti konjugované kyseliny linolové (dále jen CLA). CLA je součástí preparátů patřících do skupiny doplňků stravy a výrobci u ní deklarují řadu pozitivních účinků na lidský organizmus. Cílem této studie je sledování vlivu konzumace doplňku stravy obsahujícího CLA na hmotnost a složení Vašeho těla. V případě Vašeho laskavého souhlasu se zařazením do studie, a pokud splníte kritéria pro zařazení, budete po dobu 8 týdnů užívat doplněk stravy nebo placebo obsahující CLA v denní dávce 1,6 g, respektive olivový olej, přičemž na začátku a konci užívání podstoupíte měření na přístroji InBody 230. Chceme upozornit, že Váš eventuální nesouhlas se zařazením do studie neovlivní náš pozitivní přístup k Vám, ani péči, kterou Vám chceme věnovat. Tato studie probíhá v rámci diplomové práce řešené na Mendelově univerzitě v Brně.
V Brně dne
Se zařazením do studie souhlasím
Michal Baumann
....................................................
student MENDELU v Brně
jméno a podpis klienta, datum
Příloha 2 Formulář výživové spotřeby
Záznam jídelníčku
Jméno a příjmení: Období vyplňování: Věk:
Den +
čas
(či druh chodu)
Potravina/jídlo/nápoj (konkrétní druh či název – co nejpřesnější popis)
Mnoţství (lžíce, krajíc, ks, g, ml, porce v restauraci)
Místo (doma, v práci, u TV, u PC, restaurace)
