Hodnocení učebnice Praktické činnosti pro 6. - 9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti Vladislav Hodis Katedra technické a informační výchovy PdF UP Souhrn Stať prezentuje hodnocení vybrané učebnice pro technický předmět (Praktické činnosti) na ZŠ. Učebnice je analyzována ze dvou hledisek, jsou to obtížnost výkladového textu a didaktická vybavenost. Na základě vypočítaných hodnot lze konstatovat, že obtížnost výkladového textu učebnice je přiměřená pro žáky 6. – 9. ročníku (optimálně vyhovuje pro 7. ročník) a že didaktická vybavenost učebnice není dostatečná. Klíčová slova Hodnocení obtížnosti textu, učebnice, didaktická vybavenost učebnice. Summary The article contains my evaluation of a selected technical textbook for basic school level pupils called Practical activities. The textbook is here analysed from two points of view, the first being the evaluation of the text difficulties and the second being the didactic value of the book. On the basic of the analysis results it can be concluded that the text difficulty is relevant to pupils from 6th to 9th grades with the most appropriate relevancy being to 7th grade pupils, and that the didactic value of the textbook is rather poor. Key words Evaluation of the text difficulties, textbooks, didactic value of the book. 1 Úvod Učebnice je „druh knižní publikace uzpůsobené k didaktické komunikaci svým obsahem a strukturou“ (1, s. 258). Existuje řada typů učebnice, z nichž nejrozšířenější je školní učebnice (1), na kterou se dále zaměřím. Podle I. Turka (2, s. 217) je učebnice nejdůležitějším nositelem učiva, má vycházet z učebních osnov, konkretizovat to, co učební osnovy předepisují.
Učebnice má dominantní postavení mezi didaktickými prostředky, měla by s nimi tvořit organický celek, jehož prvky se vzájemně podmiňují a ovlivňují (3). V odborné literatuře (4, s. 143) jsou rozlišeny dvě skupiny funkcí učebnice: 1. Z hlediska struktur cílů procesu výuky se vymezují funkce didaktické, kam patří funkce informativní, jíž se rozumí zprostředkování informací o učivu, dále funkce formativní, jejímž smyslem je to, aby se osvojené systémy vědomostí a dovedností staly vnitřními hodnotami žáků, a funkce metodologické, jejichž cílem je, aby si žáci osvojovali i metody poznání. 2. Organizační funkce zahrnují funkce plánovací, motivační, řídící proces výuky, funkce kontrolní a sebekontrolní. Za zakladatele teorie učebnice je pokládán Jan Amos Komenský, který vytvořil první ilustrovanou učebnici Orbis sensualium pictus - Svět v obrazech (2, s. 217). V této učebnici (5) již kombinuje verbální komponenty učení s obrazovými komponenty, jak je to běžné v současných učebnicích. Učebnice se vzhledem k významu, jaký zaujímají ve školní edukaci, staly předmětem výzkumu. Cílem mého článku je prezentovat hodnocení vybrané učebnice pro technický předmět na ZŠ ze dvou hledisek. Jsou to obtížnost výkladového textu a didaktická vybavenost učebnice. 2 Obtížnost textu učebnice Učebnice má řadu vlastností různé povahy, kterými je determinováno učení z textu, podrobněji jsou uvedeny v (6). Z praktického zřetele, ve vztahu ke školní edukaci jsou relevantní ty vlastnosti, které mají vliv na složitost, resp. obtížnost textu učebnic pro žáky (7). Oba tyto pojmy jsou v podstatě synonymní a vyjadřují to, jak jsou učebnice různých ročníků a předmětů uzpůsobeny pro recepci a učení ze strany žáků příslušného věku (7). Obtížnost textu, jako jednu z vlastností pedagogického textu uvádí i J. Mareš (8). J. Průcha (9, s. 56) definuje obtížnost textu následovně: „Obtížnost je souhrn takových vlastností textu, které existují objektivně v kterémkoli textu a v procesu učení mají vliv na percepci, chápání a zpracování textové informace učícím se subjektem.“ Realizace možnosti objektivně hodnotit texty dala vznik velmi rozsáhlému výzkumnému odvětví nazývanému měření obtížnosti (didaktického) textu (7). V zahraničí bylo vytvořeno a na učebnicích
aplikováno mnoho metod určených k měření1 obtížnosti didaktických textů. Pro české výkladové texty vybral, upravil a aplikoval J. Průcha metodu K. Nestlerové. U této metody je vypočítaná míra obtížnosti textu způsobena faktory sycenými ze dvou zdrojů, ze syntaktické struktury textu (forma sdělovaného obsahu) a dále ze sémantické struktury textu (zastoupení odborných pojmů, faktografických údajů apod.). Později tuto metodu dále inovoval M. Pluskal. Míra obtížnosti textu se zkráceně označuje jako míra (T). Míra (T) je určena k zjišťování obtížnosti textů učebnic, a to především pro prezentaci ve výkladovém textu, může však být použita i pro kterékoliv jiné texty (9). 2.1 Měření obtížnosti výkladového textu učebnice pro technický předmět na ZŠ K měření obtížnosti výkladového textu učebnice Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti (10), jsem použil metodu K. Nestlerové, upravenou J. Průchou. Tuto metodu v současné době používá k měření obtížnosti výkladového textu učebnic přírodopisu L. Hrabí (11). Celkovou obtížnost, jednotlivé zdroje obtížnosti, jejich symboly, popis a způsob výpočtu uvádí následující přehled (11): Ze zkoumané učebnice vybereme 5 vzorků, každý o rozsahu nejméně 200 slov souvislého textu. Součtem počtu slov z jednotlivých vzorků dostaneme celkový počet slov (označuje se ∑ N) v daném souboru, na němž se provádí analýza. T – celková obtížnost výkladového textu je dána součtem T = Ts + Tp
[body], kde
Ts – stupeň syntaktické obtížnosti textu (syntaktický faktor) se vypočítá podle vzorce [body], přičemž je – průměrná délka věty [v počtu slov], – průměrná délka větných úseků (syntaktická složitost věty)
1
Termín měření je používán v souladu s odbornou pedagogickou literaturou.
Tp – stupeň pojmové obtížnosti výkladového textu (sémantický faktor), který se vypočítá podle vzorce [body].
[body].
Dále lze procentuálně vyhodnotit proporci sloves, substantivních pojmů, běžných pojmů, odborných pojmů a faktografických pojmů v celkovém počtu slov: - proporce sloves [%],
- proporce substantivních pojmů [%],
- proporce běžných pojmů [%],
- proporce odborných pojmů [%],
- proporce faktografických pojmů [%]. Odborné pojmy (P2) jsou podstatná jména, která mají platnost vědeckých termínů v určitém oboru. Do kategorie faktografických pojmů (P3) se zařazují vlastní jména osobní, názvy lidských výtvorů a zařízení, států, národů, institucí, uměleckých výtvorů, zeměpisná jména a názvy přírodních jevů, veškeré zkratky a značky pro výrazy uvedených skupin (např. ČR). Podrobněji v (9). Výpočet koeficientů hustoty odborné informace se vypočítá následovně: - koeficient hustoty odborné informace (proporce odborných a faktografických pojmů v celkovém počtu slov) [%],
- koeficient hustoty odborné informace (proporce odborných a faktografických pojmů v celkovém počtu pojmů) [%]. Vypočítané hodnoty pro hodnocenou učebnici (10) jsou uvedeny v tabulkách (Tab.1 a Tab.2): Tab.1 T 28,91 bodů
Ts 9,80 bodů
Tp 19,11 bodů
i 19,92 %
h 57,63 %
Tab. 2
12,30 %
34,57 %
14,65 %
19,14 %
0,78 %
J. Průcha (12) odvodil doporučené maximální hodnoty (T) pro všeobecně vzdělávací předměty, které ve zkráceně podobě uvádím v tabulce 3. Autor k doporučeným hodnotám uvádí: „ I když je samozřejmě nutno připustit, že mezi obtížností učebnic jednotlivých předmětů v témže ročníku budou vždy určité rozdíly (v závislosti na charakteru předmětu), přece jen by doporučené maximální hodnoty (T) mohly být kritériem pro hodnocení, jak dalece se určitý didaktický text blíží nebo odlišuje od stupně obtížnosti charakterizujícího základní učivo v příslušném ročníku“ (12, s. 185). Tab. 3 Učebnice v ročníku Základní škola: 4 5 6 7 8
Doporučené obtížnosti [body] 22,0 24,2 26,4 28,6 30,8
maximální
hodnoty
3 Didaktická vybavenost učebnic Učebnice je systémem tvořeným mnoha strukturními komponenty, jak verbálními, tak neverbálními - obrazovými (6). Tyto komponenty jsou nositeli dílčích funkcí, jež zakládají hlavní funkci učebnice, tj. být edukačním médiem (9). Podle toho, jak je určitá učebnice pro realizaci této funkce zkonstruována, lze usuzovat na její větší či menší didaktickou vybavenost (9). Podle J. Průchy (9) nelze chápat didaktickou vybavenost učebnice pouze jako vlastnost statickou, protože ta předurčuje její procesuální efektivnost, jak bude učebnice tedy využívána v reálných edukačních procesech ve škole i při samoučení žáků. Jednotliví autoři rozlišují větší či menší počet funkcí, které učebnice plní, a také různý počet strukturních komponentů, umožňujících tyto funkce realizovat (7). J. Průcha (7) vymezuje tři základní funkce učebnice: 1. funkce prezentace učiva, 2. funkce řízení učení a vyučování, 3. funkce organizační (orientační). Tato klasifikace je podkladem pro vyhodnocování didaktické vybavenosti učebnice. 3.1 Měření didaktické vybavenosti učebnice Měření didaktické vybavenosti učebnice se provádí pomocí analytického nástroje - míry didaktické vybavenosti učebnice. Metodu popisuje J. Průcha (9). Míra didaktické vybavenosti učebnice je výsledkem vyhodnocování rozsahu využití strukturních (verbálních a obrazových) komponentů, který je vyjádřen pomocí kvantitativních koeficientů. V struktuře učebnice se rozlišuje 36 komponentů. Každý komponent plní určitou specifickou funkci a k tomu používá specifický způsob svého vyjádření. Kteroukoli učebnici je možné popsat na základě toho, které z komponentů jsou v ní zastoupeny a které nikoli. Jednotlivé komponenty jsou rozčleněny do tří skupin podle příslušné didaktické funkce komponentů a do dvou podskupin podle způsobu vyjádření určitého komponentu v učebnici.
Podrobný seznam všech komponentů je uveden v literatuře (9), zde uvádím jen celkový přehled počtu komponentů: I. Aparát prezentace učiva (celkem 14 komponentů): A) verbální komponenty: 9, B) obrazové komponenty: 5; II. Aparát řídící učení (celkem 18 komponentů): A) verbální komponenty: 14, B) obrazové komponenty: 4; III. Aparát orientace (celkem 4 komponenty): A) verbální komponenty: 4. Postup výpočtu didaktické vybavenosti učebnice je následující: 1. V konkrétní učebnici se zjišťuje výskyt jednotlivých strukturních komponentů. Zaznamenává se pouze, zda určitý komponent je nebo není v učebnic využit, bez ohledu na četnost využití. 2. Na základě zjištěných dat se vypočítávají koeficienty, které charakterizují didaktickou vybavenost učebnice: a) dílčí koeficienty: - koeficient využití aparátu prezentace učiva (E I), - koeficient využití aparátu řídícího učení (E II), - koeficient využití aparátu orientačního (E III), - koeficient využití verbálních komponentů (E v), - koeficient využití obrazových komponentů (E o); b) celkový koeficient didaktické vybavenosti učebnice (E). Všechny uvedené koeficienty se vypočítávají jako procentuální podíl skutečně využitých komponentů z počtu možných komponentů. Koeficienty nabývají hodnot v mezích 0 – 100 %. Při hodnocení platí: Čím víc se v učebnici hodnota vypočítaného koeficientu blíží horní mezi, tím je její didaktická vybavenost (v příslušné složce struktury) vyšší. Konečným krokem analýzy je interpretace hodnot koeficientů. Pomocí koeficientů lze určit, jak konkrétní učebnice využívá, resp. nevyužívá možnosti zastoupení strukturních komponentů. Na základě toho je pak možno nedostatečnou didaktickou vybavenost korigovat. Didaktická vybavenost učebnice Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti je uvedena v následující tabulce:
Tab. 4 EI 42,9 %
E II 38,9 %
E III 75 %
Ev 40,7 %
Eo 55,6 %
E 44,4 %
Pro srovnání vypočítaných hodnot uvádím tabulku (Tab. 5 - zkráceno podle 9, s. 97) didaktické vybavenosti pro některé české učebnice vydané po roce 1989: Tab. 5 Učebnice Dějiny moderní doby, 3. díl Dějiny moderní doby, 1. díl Přírodověda 4 Přírodopis I, pro 6. ročník ZŠ
EI 50,0 % 69,2 % 57,1 % 71,4 %
E II 22,2 % 35,7 % 77,7 % 72,2 %
E III 50,0 % 50,0 % 75,0 % 100 %
E 36,1 % 44,4 % 69,4 % 75,0 %
Míra didaktické vybavenosti byla již dříve aplikována na souboru 60 učebnic pro 2. - 8. ročník české základní školy používaných v 80. letech minulého století. Průměr didaktické vybavenosti činil (E) = 43,7 % (9). „Ze 44 analyzovaných učebnic pro 5. -8. ročník ZŠ jich polovina (22 učebnic) měla hodnoty (E) vyšší než 50 %. Druhá polovina učebnic byla však didakticky vybavena nedostatečně, tj. měla (E) menší než 50 %“ (9, s. 97). 4 Závěr Vypočítaná hodnota celkové obtížnosti výkladového textu (T) učebnice Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti je 28,91 bodů. Na základě srovnání této hodnoty s doporučenými hodnotami uvedenými v tabulce 3, lze konstatovat, že učebnice je přiměřená pro žáky II. stupně ZŠ, přičemž optimálně vyhovuje pro 7. ročník ZŠ. Toto konstatování by bylo vhodné ještě ověřit dalšími metodami. Na celkové obtížnosti výkladového textu (T) se podílí syntaktická obtížnost (Ts), tzn. jazykové ztvárnění textu, 9,80 body a pojmová obtížnost (Tp), tzn. vlastní obsah textu, 19,11 body. U analyzované učebnice byla zjištěna minimální proporce faktografických pojmů. To je způsobeno tematickou náplní obsahu učebnice, v které se klade důraz na odborné pojmy. Didaktická vybavenost hodnocené učebnice činí 44,4 %. Vzhledem k tomu, že je tato hodnota menší než 50 %, je didaktická vybavenost učebnice nedostatečná.
5 Literatura 1. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. 2. TUREK, I. Zvyšovanie efektívnosti vyučovania. 2. dopl. vyd. Bratislava : Združenie pre vzdelávanie Edukácia, 1998. 326 s. ISBN 80-88796-89X. 3. PLUSKAL, M. Teorie tvorby učebnic a metody jejich hodnocení [Habilitační práce]. Univerzita Palackého v Olomouci, 1996. 152 s. 4. KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 448 s. ISBN 80-7178-253-X. 5. KOMENSKÝ, J. A. Orbis sensualium pictus. 1. vyd. Praha : Trizonia, 1991. 155 s. ISBN 80-900953-0-5. 6. PRŮCHA, J. Učení z textu a didaktická informace. Praha : Academia, 1987. 91 s. 7. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 496 s. ISBN 80-7178-170-3. 8. ČÁP, J. a MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 656 s. ISBN 80-7178-463-X. 9. PRŮCHA, J. Učebnice: Teorie a analýzy edukačního média. Brno : Paido, 1998. ISBN 80-85931-49-4. 10. MOŠNA, F. a kol. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol: Provoz a údržba domácnosti. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1997. 64 s. ISBN 80-7168-476-7. 11. HRABÍ, L. Zhodnocení obtížnosti výkladového textu současných českých učebnic přírodopisu pro 6. až 9. ročník ZŠ. e-Pedagogium (online), 2003, č. 1 [cit 2003-07-01]. Dostupné na www:
. ISSN 1213-7499. Tištěná forma ISSN 1213-7758. 12. PRŮCHA, J. Je možno exaktně stanovit vlastnosti základního učiva? Pedagogika, 1986, roč. XXXVI, s. 175-191. Kontaktní adresa: Mgr. Vladislav Hodis Katedra technické a informační výchovy Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected]
