Hodnocení tělesné zdatnosti dětí mladšího školního věku. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu

Hodnocení tělesné zdatnosti dětí mladšího školního věku Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

PaedDr. Věra Mráčková

Daniel Machovský TVS

Brno, 2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a pouţil pouze prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 26. dubna 2011

………………………… podpis

Děkuji své vedoucí PaedDr. Věře Mráčkové za veškerou ochotu a pomoc při zpracování této práce. Dále bych rád poděkoval celému vedení ZŠ Ilji Hurníka v Opavě, především pedagogům tříd niţšího stupně a samotným ţákům, kteří se měření zúčastnili.

OBSAH 1.

ÚVOD ......................................................................................................................... 6

2.

STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ................................................................. 7 2.1

Pohybové schopnosti ........................................................................................ 7 2.1.1

3.

4.

Struktura pohybových schopností ........................................................ 9

2.2

Pohybové dovednosti ...................................................................................... 10

2.3

Schopnost versus dovednost ........................................................................... 11

2.4

Tělesná zdatnost .............................................................................................. 12 2.4.1

Rozdělení tělesné zdatnosti ................................................................ 14

2.4.2

Testování tělesné zdatnosti ................................................................ 15

2.5

Motorické testy ............................................................................................... 16

2.6

Ontogeneze motoriky člověka ........................................................................ 18 2.6.1

Rozdělení vývoje................................................................................ 19

2.6.2

Mladší školní věk ............................................................................... 20

CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE .............................................................. 22 3.1

Cíle práce ........................................................................................................ 22

3.2

Hypotézy práce ............................................................................................... 22

3.3

Úkoly práce ..................................................................................................... 22

METODIKA PRÁCE ............................................................................................. 23 4.1

Charakteristika testovaného souboru .............................................................. 23

4.2

Pouţité metody................................................................................................ 24 4.2.1

4.2.2

Jednotlivé testy ................................................................................... 25 4.2.1.1

Test rovnováhy “plameňák“ .................................................................... 25

4.2.1.2

Talířový tapping ...................................................................................... 26

4.2.1.3

Předklon s dosahováním v sedě ............................................................... 28

4.2.1.4

Skok do dálky z místa .............................................................................. 29

4.2.1.5

Ruční dynamometrie................................................................................ 30

4.2.1.6

Leh-sed .................................................................................................... 31

4.2.1.7

Výdrţ ve shybu ........................................................................................ 32

4.2.1.8

Člunkový běh 10x 5 m............................................................................. 33

4.2.1.9

Vytrvalostní člunkový běh ....................................................................... 35

Somatometrie ..................................................................................... 36

4.2.3 4.3 5.

Měření tělesné hmotnosti a výšky............................................................ 37

4.2.2.2

Měření koţních řas .................................................................................. 37

Zpracování výsledků .......................................................................... 38

Organizace testování ....................................................................................... 39

VÝSLEDKY PRÁCE .............................................................................................. 40 5.1

5.2

5.3

6.

4.2.2.1

Tělesná zdatnost .............................................................................................. 40 5.1.1

Test rovnováhy „plameňák“ ............................................................... 41

5.1.2

Talířový tapping ................................................................................. 42

5.1.3

Předklon v sedě s dosahováním ......................................................... 43

5.1.4

Skok do dálky z místa ........................................................................ 44

5.1.5

Ruční dynamometrie .......................................................................... 45

5.1.6

Leh-sed ............................................................................................... 46

5.1.7

Výdrţ ve shybu .................................................................................. 47

5.6.8

Člunkový běh ..................................................................................... 48

5.6.9

Vytrvalostní člunkový běh ................................................................. 49

Somatometrie .................................................................................................. 50 5.2.1

Tělesná výška ..................................................................................... 50

5.2.2

Tělesná hmotnost ............................................................................... 51

5.2.3

Koţní řasy .......................................................................................... 52 5.2.3.1

Koţní řasa na zadní straně paţe (triceps) ................................................. 52

5.2.3.2

Koţní řasa na přední straně paţe (biceps) ................................................ 53

5.2.3.3

Koţní řasa na zádech pod lopatkou (subscapular) ................................... 54

5.2.3.4

Koţní řasa na boku (supraspinal) ............................................................. 55

5.2.3.5

Koţní řasa na lýtku (medial calf) ............................................................. 56

Hodnocení probandů ....................................................................................... 57 5.3.1

Podle tříd ............................................................................................ 57

5.3.2

Podle pohlaví...................................................................................... 58

5.3.3

Podle autorů ....................................................................................... 59

ZÁVĚR ..................................................................................................................... 61

POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 62 PŘÍLOHY RESUMÉ

1.

ÚVOD Svět, ve kterém ţijeme, nám nabízí nespočet prostředků, kterými si

můţeme ulehčit mnoho fyzického úsilí a námahy. Jenomţe tyto technické náhrady pak zastupují přirozenou aktivitu a pohyb. Častokrát si ani neuvědomujeme, ţe tělesnou aktivitu potřebujeme pro zachování svého zdraví a celkové pohody. Určitá úroveň tělesné zdatnosti je totiţ nezbytným předpokladem pro vhodné fungování lidského organismu, předpokladem dobré pracovní, sportovní i duševní výkonnosti člověka. Špatný ţivotní styl plný stresu, nesprávného stravování či uţívání návykových látek, nepřispívá k duševní vyrovnanosti a pohodě. Tyto všechny faktory mají zákonitě negativní vliv na pohybové schopnosti lidí, tedy i na tělesnou zdatnost. U dětí obecně je zapotřebí uţ od počátku vývoje dbát na vhodnou ţivotosprávu, na správný a kvalitní ţivotní styl, na dostatek fyzické aktivity. Tuto nesmírně důleţitou úlohu mají především samotní rodiče spolu s ostatními autoritami, jako jsou příbuzní, pedagogové, trenéři atd. Důleţité je vštěpovat dětem uţ od dětství přiměřenou pohybovou činnost, která bude součástí jejich ţivota. I přes rozmanitou nabídku volnočasových aktivit, či organizovaných sportovních činností, které je moţno provádět, se toto však autoritám, v čele s rodiči, nedaří. Nedůsledná výchova a pohodlnost dospělých pak ústí ve skutečnost, ţe děti svůj volný čas vyplňují vysedáváním u televize či počítače. Dětí s nadváhou a špatnou tělesnou zdatností jen přibývá. Touto

bakalářskou

prací

jsme

se

snaţili

vyhotovit

přehled

úrovně tělesné zdatnosti dětí současné populace v ČR. I kdyţ je skupina našich testovaných respondentů velmi malá (cca 0,004 % ze všech dětí v ČR), určité výsledky nám práce přinesla. K tomuto jsme vyuţili testové baterie EUROFIT. Pro lepší interpretaci jsme naše výsledky porovnali s hodnotami naměřenými v roce 1993 na Slovensku.

6

2.

STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ Mezi hlavní pojmy této práce patří především obecná zdatnost, tělesná

zdatnost, kondice nebo schopnost a dovednost. Pro přesnější vysvětlení těchto pojmů v následující kapitole vyuţijeme autory zabývající se touto problematikou.

2.1

Pohybové schopnosti

Metodologii výzkumu schopností a vymezení základních pojmů vytvořily tradiční vědní obory, jako antropologie a genetika a zejména psychologie. Motorická schopnost můţe být obecně vymezena jako soubor předpokladů (úspěšné) pohybové činnosti. Přesněji řečeno jde o souhrn nebo komplex vnitřních integrovaných předpokladů organismu. Schopnost se navenek manifestuje určitými svými projevy, jinak je skrytou vlastností člověka. Přítomnost určité schopnosti se projevuje způsobilostí se zdarem řešit širší skupinu, celou třídu úkolů jistého druhu. Schopnosti jsou tedy jakési obecné vlastnosti komplexní povahy, které jsou základem výkonnosti v řadě motorických činností – úkolů, úloh, operací atd (Měkota & Blahuš, 1983). Další český autor Dovalil (2008), jenţ se zabývá touto problematikou, definuje pohybové schopnosti jako relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů lidského organismu k pohybové činnosti. V kaţdé pohybové činnosti identifikuje projev síly, vytrvalosti, rychlosti aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší. Veškeré současné poznatky o pohybových schopnostech se zakládají na znalostech anatomie, fyziologie, biochemie, biomechaniky a dalších příbuzných oborů. Profesor Schmidt (1991) na univerzitě v Kalifornii schopnost (ability) definuje jako trvalý převáţně geneticky určený rys, který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Podle něj mají všichni

7

lidé všechny schopnosti, u některých osob jsou však výraznější neţ u jiných. Profesor Čelikovský (1990) pohybovou schopností rozumí dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění. Schopnost pojímá jako systém a vlastnosti organismu povaţuje za subsystémy. Polský profesor Szopa (2005) vymezuje pohybové schopnosti obsáhleji a to jako komplexy predispozic integrovaných dominujícím základem biologickým i pohybovým, zformované činiteli genetickými i činiteli prostředí, zároveň spočívající ve vzájemných interakcích (Měkota & Novosad, 2005).

8

2.1.1 Struktura pohybových schopností

Názory na rozdělení, strukturování i pojmenování pohybových schopností se dosud různí. Podle Měkoty (2000) lze pohybové schopnosti řadit „vedle sebe“, nicméně adekvátnější je hierarchická struktura. Níţe uvedený model zahrnuje rovinu „schopností primárních“ (silněji orámováno), nadschopností a podschopností. Nesmíme

však

opomenout

schopnost

pohyblivostní

(flexibilita),

v modelu není zařazena.

Obr. č. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000)

9

která

2.2

Pohybové dovednosti

„Učením získané předpoklady sportovce správně, účelně, efektivně a úsporně řešit pohybové úkoly. Dovednost je komplexem, který se týká nejen motoriky člověka, ale uplatňuje se zde i psychika a fyziologické funkce. Dovednosti jsou specifické podle sportů“ (Dovalil, 2008, s. 145). V roce 1982 profesor Linhart vymezil dovednost jako pohotovost správně a úsporně vykonávat určitou činnost. Nejčastěji se pojem dovednost vztahuje k činnosti pohybové, a zde je na místě termín dovednost pohybová = motorická. Pohybová dovednost je motorickým učením získaná pohotovost (způsobilost, připravenost) k pohybové činnosti, k řešení pohybového úkolu a dosaţení úspěšného výsledku. V knihách Schmidta (1988, 1991, 2003) můţeme najít definice a vysvětlení podstaty pohybových dovedností. Za prvé je to způsobilost vyprodukovat určitý finální výsledek s maximem jistoty, minimem energie či minimem času; je vyvinuta jako výsledek praxe a za druhé jako dovednost, ve které kvalita pohybuje primární determinantou úspěchu. Belej (2002) zase upřesňuje, ţe se jedná o způsobilost vykonávat pohybovou činnost správně, úsporně, vhodným způsobem, a to i při změněných podmínkách. Podobně vymezují pohybovou dovednost Schnabel & Thies (1993), kteří v jednom ze svých pramenů píší, ţe pohybová dovednost je prostřednictvím učebních a cvičebních postupů na základě motorických schopností vytvořená, značně automatizovaná komponenta motorické činnosti (Měkota & Cuberek, 2007).

10

2.3

Schopnost versus dovednost

Abychom správně definovali motorickou schopnost, musíme ji vymezit ve vztahu k motorické dovednosti. Ta se totiţ také řadí mezi předpoklady k pohybové činnosti. Není to však předpoklad generalizovaný, nýbrţ specifický a představuje kapacitu parciální, získává se učením. Pohybová dovednost přisuzuje úspěšnost jen v jedné dovedné činnosti nebo úzké skupině těchto činností vzájemně hodně podobných. Vzájemný vztah mezi schopnostmi a dovednostmi lze jednoduše objasnit tak, ţe kaţdou jednotlivou dovednou činnost podkládá několik schopností a naopak jedna schopnost se uplatňuje v různých dovednostech.

Nadschopnost

se

uplatňuje

prostřednictvím

jednotlivých

schopností, jak jiţ bylo naznačeno v kapitole 2.2.1 (Měkota & Novosad, 2007).

Obr. č. 2: Motorická schopnost – dovednost (komparace) (Měkota & Novosad, 2005)

11

2.4

Tělesná zdatnost Měkota & Cuberek (2007) se ve své publikaci zmiňují o zdatnosti jako o

souboru předpokladů pro optimální reakci na náročnou pohybovou činnost a vlivy vnějšího prostředí. Optimální reagování se v tomto případě myslí, ţe zátěţ jen málo naruší homeostázu, ţe organismus je proti tomuto narušení odolný. Toto tvrzení pochází jiţ z roku 1965. Dále pak od osmdesátých let minulého století je tělesná zdatnost povaţována za jednu ze sloţek celkové (totální) zdatnosti, která zahrnuje i zdatnost sociální, duševní a v neposlední řadě emocionální. Tělesná zdatnost je tedy globálním a kvalitativním ukazatelem organismu, je to pojem hierarchický a multidimenzionální – mnohorozměrný. V manuálu evropského testu tělesné zdatnosti (Eurofit, 1988) - v jejím úvodu se hovoří o tzv. triádě tělesné zdatnosti, kterou tvoří dimenze orgánová, motorická a kulturní. V roce 1990 byla na mezinárodní konferenci v Singapuru přijata tato definice: tělesná zdatnost je schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času (citace podle Kováře, 1991). Podle Dovalila (2008) je zdatnost souhrnem předpokladů organismu optimálně reagovat na různé podněty z prostředí. Podněty mohou být nejrůznějšího druhu, např. chlad, teplo, psychické podněty nebo i tělesný projev – pohybová činnost. V tomto případě se hovoří o zdatnosti tělesné, chápané jako souhrn předpokladů pro optimální reakce organismu při pohybové aktivitě. Společensky i z hlediska sportu je ţádoucí zdatnost zvyšovat, zdatnější organismus se totiţ lépe vyrovnává s různými poţadavky, stává se odolnější vůči nárokům psychického charakteru, vůči infekcím, chladu, horku apod. a také lépe odolává civilizačním chorobám, jako jsou otylost, kornatění tepen apod. Základem zdatnosti je dobrá úroveň hlavních funkčních systémů organismu, zejména oběhového a dýchacího, celkově je však komplex předpokladů širší.

12

Paralelně vysvětluje Svatoň & Tupý (1997) všeobecnou zdatnost: „Připravenost organismu konat práci, vyrovnat s vnějšími nároky, odolávat aktuálním vlivům okolí.“ a tělesnou zdatnost: „Aktuální stav tělesných mechanismů produkujících práci; optimalizace funkcí organismu při řešení vnějších úkolů spojených s pohybovým výkonem – způsobilost odolávat vnějšímu stresu.“ Ze zahraničních autorů např. Howley & Franks (1997) definici obohacují o zdravotní aspekt, kdyţ tělesnou zdatnost (physical fitness) definují jako stav pohody (well-being) s malým rizikem předčasných zdravotních problémů. Nesmíme opomenout, ţe tělesná zdatnost je do značné míry podmíněna geneticky. Samozřejmě ji během svého ţivota rozvíjíme a snaţíme se udrţet prostřednictvím tělesných cvičení, otuţováním, přiměřenou zdravou výţivou a celkovou ţivotosprávou. Proces zvyšování tělesné zdatnosti je podobný dlouholetému sportovnímu tréninku. Cílem není specializovaný sportovní výkon, ale především všestranný rozvoj. Nejde zde o vybrané sportovce, ale o všechny občany (Měkota, 2007). S tělesnou zdatností je mnohdy spojována a zaměňována kondice. Proto v krátkosti tento pojem charakterizujme, jako všestranná psychická a fyzická připravenost k výkonu (Dovalil, 2008). Tělesná kondice se pouţívá spíše v souvislosti se sportovním, soutěţním výkonem.

13

2.4.1 Rozdělení tělesné zdatnosti

Rozšíření obsahu a důraz na zdravotní aspekt včetně prevence vedly k tomu, ţe do popředí se dostala koncepce, která rozděluje tělesnou zdatnost na zdravotně orientovanou zdatnost (HRF: health-related-fintess) a výkonnostně orientovanou zdatnost (PRF: performance-related-fitness). Zdravotně orientovaná zdatnost je vymezena jako zdatnost přímo i nepřímo ovlivňující zdravotní stav člověka, působí preventivně, zejména na zdravotní problémy spjaté s hypokinézou. Podle Boucharda & Sheparda (1994) tato zdatnost zahrnuje pět komponent: morfologickou, svalovou, motorickou, kardiorespirační

a

metabolickou.

Suchomel

(2006)

dále

řadí

k těmto

komponentám aerobní zdatnost, tělesné sloţení, svalovou sílu, vytrvalost a flexibilitu. Výkonově orientovaná zdatnost pak zahrnuje komponenty zdatnosti důleţité pro výkon v práci i ve sportu. Projevuje se ve sportovních soutěţích, ve výkonových testech, v pracovních výsledcích a má jen omezenou souvislost se zdravím. Přiřadit můţeme explozivní sílu, akční a reakční rychlost, rovnováhovou schopnost, hbitost a obratnost. Uplatňuje se např. při výběru sportovně talentovaných jedinců (Měkota & Cuberek, 2007).

14

2.4.2 Testování tělesné zdatnosti

Pro testování se nejčastěji vyuţívají terénní testy, označované také jako testy kondiční. Většinou v podobě heterogenních sestav, testových baterií nebo testových profilů. Obsahují obvykle 4 aţ 10 poloţek (testů či subtestů) doplněných o základní somatometrii. V současnosti se můţeme potkat i s doplňujícím dotazníkem o pohybové aktivitě (Měkota & Cuberek, 2007). Testy tělesné zdatnosti jsou zdrojem důleţitých informací potřebných pro řízení tělovýchovného procesu a správného rozhodování. Vyuţívají se ke kontrole a účinnosti jednotlivých vyučovacích nebo tréninkových metod a postupů. Výsledky jsou podstatnou součástí podkladů, ze kterých se následně vychází při výběru osob nebo naopak při selekci pohybově retardovaných nebo kondičně oslabených jedinců (Měkota & Blahuš, 1983). Zhruba od sedmdesátých let minulého století vzniklo několik desítek fitness-testů, které byly zaměřeny na testování a hodnocení tělesné zdatnosti. V jednotlivých testových manuálech jsou samostatné systémy podrobně popsány.

Obr. č. 3: Vybrané testy základní motorické výkonnosti a zdatnosti (Měkota & Cuberek, 2007)

15

2.5

Motorické testy Definic bylo navrţeno mnoho, uvedeme jednu z nejznámějších od S. S.

Stevense (1951): „Měření je pořizování čísel objektům nebo událostem podle pravidel.“ Dle Měkoty (1983) je měření pomocí testů chápáno jako přiřazování numerických výrazů nebo jako numerické zobrazování, ke kterému se přiznává reprezentační funkce. Proces měření vţdy zahrnuje objekt měření, výsledek měření a určité zprostředkující empirické operace. Testem se podle Dovalila (2008) rozumí standardizovaná zkouška, která je zapotřebí ke zjišťování a měření určitých znaků, v kvantitativní podobě (přiřazováním čísel hodnocenému znaku). Aby test mohl plnit svoje funkce, musí především vyhovovat určitým poţadavkům. Test musí být proto objektivní, spolehlivý a validní, měl by mít i své příslušné normy. Objektivním testem se myslí, ţe poskytuje jednoznačné výsledky nezávisle na osobě, která ho pouţívá. K tomu přispívá jasný popis provedení. Spolehlivý test je takový, který poskytuje přibliţně stejné výsledky při opakovaném měření u týchţ osob – za stejných podmínek. Validita neboli platnost testu je problém sloţitější, obecně se jedná o posouzení povahy a charakteru jevu, který měříme a hodnotíme. Jde zkrátka o to, zdali test zjišťuje a měří to, co měřit má. Je to vypovídající hodnota testu. Pavlík a kol. (2010) přehledně vysvětlují hlavní význam testování motoriky:

1. kontrola tréninkového procesu, informace o jeho kvalitě a dosaţených výsledcích 2. informace o úrovni pohybových schopností, které jsou důleţité pro určitý druh pohybového úkonu 3. kontrola účinnosti určité tréninkové metody 4. hodnocení testovaných osob pomocí výkonnostních norem v rámci určitě skupiny 5. předpovídání výkonnosti testovaných osob, kterou lze očekávat po určitém časovém odstupu v budoucnosti 6. vybírání vhodných uchazečů

16

7. zjišťování vzájemného uspořádání a vztahů mezi pohybovými schopnostmi 8. srovnán výkonnosti některých populací 9. stanovení obtíţnosti pohybových činností pro určitou populaci 10. pouţití ve výzkumu a vědě Měkota & Novosad (2005) rozlišují tři typy testů pouţívaných pro účely praxe i výzkumu: Sportovně-medicínské, resp. fyziologické testy, které často kvantifikují odezvu organismu na předepsanou zátěţ. Nazývají se i testy zátěţové. Dále to jsou testy motorické, které kvantifikují dosaţené výkony. A sportovní testy (disciplíny), jejţ kvantifikují výkony v soutěţi. Testy mohou být laboratorní nebo terénní. Logicky laboratoř skýtá lepší moţnost standardizace a vyuţití přístrojů. Na druhou stranu jsou ale časově a personálně náročné, drahé a přístupné jen selektovaným skupinám osob. Terénní testování umoţňuje jen hrubší odhad úrovně schopností, je však celkově méně náročné ve všech směrech. Tento způsob testování je v praxi nejvíce rozšířený.

17

2.6

Ontogeneze motoriky člověka Pojmem ontogeneze motoriky chápeme vývoj motoriky člověka v průběhu

jeho individuálního ţivota. Vývoj motoriky je souvislý a nezvratný proces, který zahrnuje celou osobnost člověka (Kasa, 1980). Vilímová (2009) vývoj jedince vysvětluje jako proces velmi individuální a probíhající nerovnoměrně na závislosti od vnějšího a vnitřního prostředí a pohlaví. Vývojem rozumí sérii kvalitativních změn, během kterých se embryo samostatně formuje na zralý organismus. Vše se projevuje v růstu organismu a jeho částí. „Při studiu ontogeneze motoricky zjišťujeme, ţe v období nemluvněte, batolete, předškolního věku a částečně v začátcích prepubescence se jedinci příslušné věkové skupiny navzájem příliš motoricky neliší. Čím mladší jsou jedinci, tím méně se motoricky liší. Podobně je tomu i ve stáří. V dětství a ve stáří můţeme dosti lehce charakterizovat typické motorické znaky příslušných věkových skupin. Je to tím, ţe od narození ovlivňuje z počátku fyzický vývoj a motoriku hlavně čas, s postupujícími léty má na motoriku stále větší vliv zevní prostředí a celý výchovný systém (ať uţ kladný vliv nebo záporný). Ve stáří jsou opět negativní charakteristické znaky stařecké motoriky nevyhnutelné a tedy typické, i kdyţ se dají vhodným reţimem, hygienou a tělesnou výchovou oddálit“ (Čelikovský, 1972). V publikaci Dovalila (2008) se můţeme dočíst, ţe vývoj je proces postupného zdokonalování ţivé hmoty a forem ţivota, směřující od jednoduchých organismů ke stále sloţitějším a vrcholící vývojem člověka. Proces, jenţ je velmi sloţitý a probíhá za působení vnějších vlivů i vnitřních podmínek jedince. Za hlavní ovlivňující činitele povaţuje dědičnost, prostředí a výchovu. Všechny tři se prolínají. Ontogeneze člověka a její charakteristické znaky stránky tělesné, mentální, emocionální a pohybové se kumulují do určitých časových úseků.

18

2.6.1 Rozdělení vývoje

Rozdělení věkových období podle Riegerové (1993): - novorozenec (do 28 dní) - kojenec (do 12 měsíců) - batole (od 1 roku do 3 let) - předškolní věk (od 4 do 6 – 7 let) První dětství (končí v 7 letech): - mladší školní věk (od 6 – 7 do 11 let) Druhé dětství (končí ve 14 – 15 letech): - starší školní věk (od 11 – 15 let) Dospělost: - dorostenecký věk (od 15 – 18 let) - plná dospělost (do 30 let) - zralost (do 45 let) - střední věk (do 60 let) - stárnutí (do 75 let) - stáří (do 90 let) - kmetský věk (nad 90 let)

Člověk se aţ do věku, kdy je dospělý v mnoha věcech mění. Řada odborných vědeckých rozborů, analytických i syntetických studií to potvrzuje. Přináší i přesnější pohledy na průběh celého vývoje jedince. Věkové zákonitosti můţeme definovat ve změnách především tělesný rozměrů a proporcí, ale i ve stavbě i funkcích tělesných orgánů, dále v psychice, v chování a ve vztahu k ostatním. Tyto změny mají různou intenzitu a dynamiku, v jejichţ důsledku se výkonnost v pohybových činnostech přirozeně zvyšuje (Dovalil, 2009).

19

2.6.2 Mladší školní věk

Toto období, podle Kasy (1980), se dělí ještě na dvě kratší období, které jsou po biologické a psychické stránce velmi odlišné. Věk od 6 do 8 let je jakýmsi přechodem do vlastní prepuberty, která trvá od 8 do 11 let. Tento věk od 6 do 11 let se vyznačuje postupným růstem a pomalým narůstáním hmotnosti. Jde o období tělesného upevňování, ve kterém se vyrovnávají předcházející vývojové poruchy a nerovnoměrnosti. S růstem těla se mění i tělesné proporce, takţe celkový tělesný typ se začíná blíţit typu dospělého člověka. V pohybové činnosti dosahují děti tohoto období jiţ vysoké úrovně. Tato úroveň je ale podmíněna rozvojem tělesných vlastností a motorických schopností. V jedenácti letech se na maximální úroveň dostává obratnost, rovnováha a nervo-svalová koordinace dosahuje téměř úrovně dospělého člověka. Na relativně vysoké úrovni je i rychlost a samozřejmě kloubní pohyblivost. Dle Čelikovského (1972) je vývoj motoriky v tomto období závislý na funkci nervové soustavy, na růstu kostí, osifikaci a na růstu svalstva. Na zdokonalování motoriky nemá vliv pouze růst a celkový fyzický vývoj, nýbrţ i škola a další formy organizované i neorganizované tělesné výchovy. V tomto období jsou pro děti velmi oblíbené veškeré pohybové činnosti ve formě her. V knize

Vilímové

(2009)

je

období

mladšího

školního

věku

charakterizováno, jako doba, kdy začíná vývoj sekundárních pohlavních znaků. Časové ohraničení věku kolísá velmi individuálně i podle pohlaví. U děvčat je například celkový růst o něco rychlejší neţ u chlapců. Objem srdce prepubescentů je relativně větší neţ dospělého, coţ kladně působí na krevní oběh – okysličování a výţivu tkání. Srdeční frekvence dosahuje po fyzickém i psychickém zatíţení normální hodnoty velmi rychle. Dýchání je velmi málo hluboké vlivem nedostatečně vyvinutého dýchacího svalstva. Podle Dovalila (2008, 2009) bychom neměli děti mladšího školního věku do sportu nijak nutit. Většina dětí mají totiţ rády všechny přirozené činnosti, v nichţ mohou běhat, skákat, šplhat a hrát si. Pohyb je pro ně potěšením. Z pohybových schopností, které jsou rozvíjeny nejvíce to jsou koordinační a 20

rychlostní, různou úroveň rozvoje mají i schopnosti silové a vytrvalostní. Období mladšího školního věku lze charakterizovat jako velmi šťastnou dobu mládí. Děti se vyvíjejí víceméně po všech stránkách rovnoměrně, jsou optimistické a mají zájem o všechno konkrétní. Jsou samozřejmě snadno ovladatelné, dokáţeme-li jejich energii vhodně usměrnit a postupně vést od spontánního pohybu k systematickému sportování, ţivotosprávě a dennímu řádu. Vše ale nenásilně a nenuceně. Perič (2008) ve své knize nazývá závěr mladšího školního jako období zlatého věku motoriky, který je charakteristický rychlým učením nových pohybů. U dětí stačí dokonalá ukázka a jsou schopny nový pohyb zvládnout napoprvé nebo v několika málo pokusech. Zvyšuje se téţ jistota v provádění činností, v průběhu nácviku jsou pozorovatelné všechny kvalitativní znaky dobře provedeného pohybu. V závěru mladšího školního věku problémy z hlediska koordinace sloţitějších pohybů poměrně rychle mizí a na konci tohoto období jsou děti schopny provádět i koordinačně náročná cvičení.

21

3.

CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE

3.1

Cíle práce Za hlavní cíl práce jsme si stanovili změřit a zhodnotit tělesnou zdatnost

dětí mladšího školního věku, tedy ţáků 3., 4. a 5. třídy ZŠ. Zjištěné výsledky pak porovnat s ţáky stejné věkové kategorie na Slovensku, jeţ jsou publikované v monografii Romana Moravce a kol. (2002).

3.2

Hypotézy práce Jako hlavní předpoklad jsme si zvolili tvrzení, ţe celková tělesná zdatnost

našich probandů bude horší neţ u dětí testovaných v roce 1993.

3.3

Úkoly práce Pro ověření hypotézy a splnění cílů práce jsme stanovili jednotlivé úkoly: 1. U všech dětí změřit celkovou zdatnost pomocí jednotlivých testů v testové baterii EUROFIT. 2. Somatometrickým vyšetřením zjistit u testovaných dětí: - tělesnou hmotnost, - tělesnou výšku, - mnoţství tělesného tuku. 3. Výsledky porovnat s údaji z roku 1993.

22

4.

METODIKA PRÁCE

Ke zjištění potřebných dat jsme aplikovali na vybranou skupinu dětí testovou baterii EUROFIT. Tento test je velmi dobře rozpracován v publikaci Moravce a kol. (2002). Metodický postup uvedený v této monografii jsme primárně pouţili pro náš výzkum.

4.1

Charakteristika testovaného souboru Protoţe se tato bakalářská práce týká dětí mladšího školního věku,

testovaný soubor byl tvořen výhradně ţáky 3., 4. a 5. třídy. Měření jsme realizovali na niţším stupni Základní školy Ilji Hurníka v Opavě. Celkový výzkum probíhal v průběhu měsíce března 2011. Dohromady všech testovaných probandů bylo 56, z toho 29 dívek a 27 chlapců ve věku od 9 do 11 let. Jednotlivé třídy byli v následujícím počtu: 3. třída – 24 ţáků (12 dívek/12 chlapců), 4. třída – 16 ţáků (10 dívek/6 chlapců), 5. třída – 16 ţáků (7 dívek/9 chlapců). Ţáci měli tělesnou výchovu standardně dvě hodiny týdně, přičemţ jednou navštěvovali tělocvičnu menší, podruhé v týdnu tělocvičnu větší. Testování probíhalo v obou tělocvičnách, ale preferovali jsme tělocvičnu větší z důvodu vhodnějšího technického vybavení.

23

4.2

Použité metody Jako nejvšestrannější a tedy i nejvhodnější metodu ke zjištění tělesné

zdatnosti u dětí povaţujeme test, jenţ obsahuje více subtestů. Proto jsme zvolili testovou baterii EUROFIT, která obsahuje 9 jednotlivých testů a antropometrické měření pro zjištění tělesných rozměrů. Moravec a kolektiv (2002) uvádějí, ţe pořadí testů je pouze z části striktně určené. Doporučují však, aby se následující uvedené pořadí jednotlivých testů dodrţovalo. 1. Test rovnováhy “plameňák“ 2. Talířový tapping 3. Předklon s dosahováním v sedě 4. Skok do dálky z místa 5. Ruční dynamometrie 6. Leh-sed za 30 s 7. Výdrţ ve shybu 8. Člunkový běh 10x 5 m 9. Vytrvalostní člunkový běh

U testu č. 6 Leh-sed za 30 s bychom rádi podotkli, ţe měřený výkon na čas zcela nekoresponduje se zdravým způsobem provedení. V uvedeném případě, kdy probanda drţí asistent za chodidla, tak se nezapojují pouze břišní svaly, nýbrţ tři svaly - holení sval, sval stehenní a iliopsoas (bedrokyčelní s.). A vzniká tzv. trojflexní reflex. Bohuţel vhodnější test nebyl doposud standardizován.

24

4.2.1 Jednotlivé testy

4.2.1.1

Test rovnováhy “plameňák“

Faktor Statická rovnováha.

Popis testu Balancování ve stoji na jedné noze na malé kladině určitých rozměrů.

Zařízení Kovová kladina o délce 50 cm, vysoká 4 cm, široká 3 cm. Stopky bez automatického nulování – aby registrovaly průběţně čas i po zastavení a následném opětovném startu.

Pokyny pro testovaného Dominantní nohu poloţit na kladinu tak, aby chodidla s ní byla v rovnoběţném směru. Pokrčit volnou nohu v koleni a chytit za nárt stejnou rukou. V rovnováţné poloze při stoji na jedné noze se snaţit setrvat co nejdéle. Zaujetí správné polohy pomocí předloktí examinátora. Pokaţdé, kdyţ se ztratí rovnováha (puštění nohy z ruky, dotyk země jakoukoli částí těla), pozastaví se čas. Po kaţdém takovémto přerušení se po zaujetí rovnováţného postoje pokračuje v měření času, dokud neuplyne 1 minuta.

25

Hodnocení Počet pokusů (nikoli pádů), potřebných na udrţení rovnováhy na malé kladině v průběhu 1 minuty.

Obr. č. 4: Test rovnováhy (Moravec a kol., 2002)

4.2.1.2

Talířový tapping

Faktor Frekvenční rychlost ruky.

Popis testu Rychle střídavé dotýkání dvou kruhů dominantní rukou.

Zařízení Stůl s nastavitelnou výškou nebo švédská bedna. Dva kruhy, kaţdý s průměrem 20 cm, které jsou připevněné na podloţce stolu. Středy kruhů jsou od sebe vzdáleny 80 cm. Mezi těmito kruhy je umístěná destička ve tvaru obdélníka s rozměry 10x 20 cm ve stejné vzdálenosti od obou kruhů. Stopky 26

Pokyny pro testovaného Postavit se před stůl, na kterém je poloţená testovací pomůcka. Svoji nedominantní ruku poloţit dlaní na destičku, která je ve středu mezi kruhy. Prsty dominantní jsou ve východiskové poloze dotýkající se kruhu na protilehlé straně. Na povel začít pohybem dominantní paţí a střídavě se dotýkat obou kruhů. Pohyb vykonávat maximální frekvencí 25 krát.

Hodnocení Započítává se lepší dosáhnutý výsledek ze dvou pokusů. Výsledkem testu je čas, potřebný na vykonání 25 dotyků kaţdého kruhu s přesností na desetinu sekundy.

Obr. č. 5: Talířový tapping (Moravec a kol., 2002)

27

4.2.1.3

Předklon s dosahováním v sedě

Faktor Kloubní pohyblivost trupu.

Popis testu V předklonu v sedě předpaţit a co nejdále dosahovat paţemi.

Zařízení Testovací stolek nebo lavice s rozměry: délka 35 cm, šířka 45 cm, výška 32 cm. Rozměry hodní desky: délka 55 cm, šířka 45 cm. Horní deska přesahuje o 15 cm rovinu, o kterou se opírají nohy. Ve středu vrchní desky je vyznačená míra od 0 do 50 cm. Nulový bod je přední hrana této desky. Na horní desce stolku je vodorovně poloţené pravítko dlouhé asi 30 cm, které testovaný posouvá tlakem prstů.

Pokyny pro testovaného Předklonit v sedě, chodila opřít o lavici, nataţené ruce se dotýkají horní hrany. Tlakem prstů posouvat horizontálně umístěné měřítko po stupnici. Předklony vykonávat pomalu, plynule, bez pokrčení nohou v kolenech.

Hodnocení Hodnotí se lepší výsledek ze dvou pokusů s přesností na jeden cm.

28

Obr. č. 6: Předklon s dosahováním v sedě (Moravec a kol., 2002)

4.2.1.4

Skok do dálky z místa

Faktor Výbušná síla dolních končetin.

Popis testu Skok do dálky z místa odrazem snoţmo.

Zařízení Neklouzavá, zpevněná podloţka. Křída. Měřící pásmo.

Pokyny pro testovaného Ze stoje mírně rozkročeného předklonit, hmitem podřepmo do zapaţení, mohutně se odrazit se současným pohybem paţí vpřed. Snaţit se doskočit snoţmo co nejdále a potom zaujmout vzpřímený postoj bez posunu chodidel vzad. Test se vykonává dvakrát a započítává se lepší výsledek. 29

Hodnocení Započítává se lepší ze dvou pokusů

Obr. č. 7: Skok do dálky z místa (Moravec a kol., 2002)

4.2.1.5

Ruční dynamometrie

Faktor Statická síla dominantní ruky.

Zařízení Kalibrovaný ruční dynamometr s nastavitelnou rukojetí.

Pokyny pro testovaného Ve stoji ve směru prodlouţení předloktí uchopit dynamometr dominantní rukou. Postupně vyvinout maximální tlak, přičemţ úsilí by se mělo stupňovat nejméně v průběhu dvou sekund. Zaznamenává se lepší výsledek ze dvou pokusů.

30

Hodnocení Hodnotí se lepší výsledek ze dvou pokusů v kilogramech, resp. [N].

4.2.1.6

Leh-sed

Faktor Dynamická a vytrvalostní síla břišního a bedro-kyčlo-stehenního svalstva.

Popis testu Správně vykonat maximální počet cyklů (jeden cyklus je přechod z lehu do sedu a zpět do lehu za 30 sekund).

Zařízení Měkká a rovná podloţka. Stopky. Pomocník.

Pokyny pro testovaného Zaujmout polohu lehu vzad, kolena pokrčené v pravém úhlu, chodidla ve vzdálenosti 30 cm od sebe, paţe pokrčené vzpaţmo, ruce spojené za hlavou. Opakovaně vykonávat sed-leh co nejrychleji v průběhu 30 s, přičemţ se lokty dotýkat kolen).

Hodnocení Zaznamenává se počet správně vykonaných cyklů (cviků) za 30 sekund. 31

Obr. č. 8: Leh-sed (Moravec a kol., 2002)

4.2.1.7

Výdrž ve shybu

Faktor Statická, vytrvalostní síla svalstva horních končetin.

Popis testu Udrţení polohy ve shybu podhmatem na hrazdě co nejdéle.

Zařízení Doskočná hrazda s průměrem 2,5 – 4 cm. Stopky. Ţíněnka umístěná pod hrazdou. Magnézium. Stolička nebo lavička.

32

Pokyny pro testovaného Vystoupit na stoličku, uchopit hrazdu podhmatem. Vydrţet v poloze shybu co nejdéle, aniţ by nastal dotyk brady hrazdy. Test se končí v okamţiku, kdy oči klesnou pod úroveň hrazdy.

Hodnocení Měří se čas výdrţe ve shybu s přesností na desetinu sekundy.

Obr. č. 9: Výdrž ve shybu (Moravec a kol., 2002)

4.2.1.8

Člunkový běh 10x 5 m

Faktor Běţecká rychlost se změnami směru.

33

Popis testu Opakované přeběhnutí vymezené vzdálenosti v co nejkratším čase.

Zařízení Čistá neklouzavá podlaha, nejlépe gumový pás. Stopky. Měřící pásmo. Křída nebo lepicí páska. Kuţely.

Pokyny pro testovaného Zaujmout polohu polovysokého startu. Na startovní povel rychle vyběhnout směrem k protilehlé čáře a vrátit se zpět tak, aby byla startovní čára překročena oběma chodidly. Test pokračuje bez přerušení po absolvování pěti cyklů. Před doběhnutím do cíle se nezpomaluje. Test se vykonává pouze jednou

Hodnocení Čas potřebný na vykonání deseti 5 m úseků (tam i zpět) měřený s přesností na desetinu sekundy.

Obr. č. 10: Člunkový běh 10x 5 m (Moravec a kol., 2002) 34

4.2.1.9

Vytrvalostní člunkový běh

Faktor Běţecká vytrvalostní schopnost.

Popis testu Testovaná osoba opakovaně překonává 20 m vzdálenost od jedné čáry k druhé podle vymezených zvukových signálů, které jsou reprodukované z magnetofonu. Začíná se rychlou chůzí, resp. poklusem. Rychlost běhu se zvyšuje do 8,5 km/h na začátku kaţdé minuty o 0,5 km/h.

Zařízení Tělocvična nebo dostatečně velký prostor na vyznačení 20 m vzdálenosti s 1 m rezervou na obou stranách. 20 m měřící pásmo. Lepicí páska, křída na vyznačení čar. Magnetofon. Ruční stopky na ověření rychlosti posunu pásky na magnetofonu. Magnetofonová páska s nahranými zvukovými signály.

Pokyny pro testovaného Rychlost běhu (tam a zpět na 20 m úsecích) se řídí podle záznamu v magnetofonu. Na začátku je rychlost nízká, ale kaţdou další minutu se bude pomalu a pravidelně zvyšovat. Při zaznění kaţdého zvukového signálu se dostat na úroveň jedné z hraničních čar dvacetimetrového úseku. Test se končí, jakmile se dvakrát po sobě nohou nedotkne proband čáry ve vymezeném časovém limitu.

35

Hodnocení Zaznamenává se počet přeběhnutých 20 m úseků, resp. poslední doběhnutý stupeň rychlosti před přerušením běhu, kdy testovaná osoba uţ není schopná dvakrát po sobě dosáhnout hraniční čáry v okamţiku zaznění zvukového signálu.

4.2.2 Somatometrie

Somatometrie je antropologická metoda, zabývající se zjišťováním rozměrů lidského těla. Představuje systém technik umoţňujících co nejpřesněji sledovat růstové změny jak jednotlivců, tak celé populace. V této testové baterii se neměří pouze dané výkony, ale i tělesné proporce jednotlivých probandů. V našem případě jsme somatické měření prováděli v následujícím pořadí.

Pořadí somatometrického měření: 1. Tělesná hmotnost 2. Tělesná výška 3. Koţní řasy a. Na zadní straně paţe (triceps) b. Na přední straně paţe (biceps) c. Na zádech pod lopatkou (subscapular) d. Na boku (supraspinal) e. Na lýtku (medial calf)

36

4.2.2.1

Měření tělesné hmotnosti a výšky

Měření hmotnosti a výšky jsme uskutečnili těšně před samotným testováním. Tělesnou hmotnost jsme váţili pomocí digitální váhy, na kterou jednotlivě ţáci vstupovali bez obuvi, pouze ve cvičebním oděvu. Hodnota byla zaznamenána s přesností na 0,1 kg. Tělesná výška byla měřena pomocí trojúhelníkového pravítka a klasického měřícího pásma, které bylo umístěno na kolmou stěnu. Ţáci byli měřeni v celkovém vzpřímení a v poloze stoje spojného, při čemţ se dotýkali stěny pouze patami, hýţděmi a zády. Měření probíhalo bez obuvi, ve cvičebním oděvu. Hodnota byla zaznamenána s přesností na 0,1 cm.

4.2.2.2

Měření kožních řas

Měření tělesných proporcí probandů jsme provedli taktéţ před testováním zdatnosti. Vyuţili jsme moţnosti zapůjčení kaliperačního přístroje z FSpS. Kaliperem typu SONET jsme realizovali měřeni na pěti koţních řasách testovaných osob, uvedených v předcházející kapitole 4.2.2.

Popis měření Testovaná osoba stojí uvolněně. Všechna měření se aplikují na pravou stranu těla. Záhyb kůţe a podkoţního tuku chytnout palcem a ukazovákem levé ruky a odtáhnout od svalu, který se nachází pod nimi. Dotekové plochy kaliperu přiloţit 1 cm pod prsty sevřené koţní řasy. Řasu drţet během celého měření. Koţní řasu dvakrát stlačit čelistmi kaliperu v místě měření, při druhém stlačení odpočítat po dobu 5 s s přesností na 0,2 mm.

37

4.2.3 Zpracování výsledků

Ke zjištění příslušných údajů jsme vyuţili počítačových softwarů od firem Microsoft a StatSoft. Konkrétně tedy Microsoft Office Excel 2007 a Statistica, verze 9.0. K vyhodnocení základních údajů jsme pouţili statistické veličiny. Konkrétně aritmetický průměr, směrodatnou odchylku a t-test. U prvních dvou hodnot jsme pouţili program Excel 2007, na t-test jsme aplikovali statistický program Statistica. V kaţdém z testů jsme naměřené údaje ţáků rozlišili na chlapecké a dívčí. Po vypočítání decimálního věku u kaţdého ţáka jsme probandy zařadili do tří věkových kategorií - na 9, 10 a 11 let. V příslušné podskupině jsme vypočítali aritmetický průměr, směrodatnou odchylku a statistickou významnost ttestem. Vše jsme zaokrouhlovali na dvě desetinná místa. Pouţité definice podle Hendla (2006): n – počet probandů, testovaných osob x (aritmetický průměr) – je definován jako součet všech naměřených údajů vydělený jejich počtem s (směrodatná odchylka) – je odmocnina z rozptylu a vrací míru rozptýlenosti do měřítka původních dat p (p-hodnota) – neboli hodnota významnosti nám kvantifikuje pravděpodobnost realizace hodnoty testovací statistiky α (hladina významnosti) – pravděpodobnost, ţe se zamítne nulová hypotéza, ačkoliv platí Pomocí těchto statistických veličin jsme provedli korelaci se stejně starými respondenty na Slovensku testovanými v roce 1993. U kaţdého testu a somatometrie jsme výsledky vyjádřili do tabulek a poté graficky ilustrovali. U statistického vyhodnocení výsledků jsme pracovali s hladinou významnosti α = 0,05. Připouštíme tedy 5 % chyb a pravděpodobnost, se kterou počítáme je 95 %. Výpočty t-testu neboli testu rozdílu dvou průměrů jsme 38

provedli v programu Statistica, kde jsme zaznamenali u kaţdého testu aritmetický průměr, směrodatnou odchylku a počet testovaných. Výsledky u kaţdého z testu nám tak umoţnili určit, zda jsou rozdíly statisticky významné či nevýznamné.

4.3

Organizace testování

Celý výzkum testování tělesné zdatnosti jsme předem domluvili s vedením opavské školy. S plánovaným měřením byli srozuměni i pedagogové příslušných tříd niţšího stupně samotným ředitelem školy. Po jejich souhlasu jsme obstarali veškeré technické zařízení a přístroje k samotnému měření. K řádnému testování byla potřeba s předstihem zajistit tyto pomůcky: předtištěné jmenné seznamy ţáků, příslušné protokoly a tabulky, psací potřeby, barevné křídy, pravítka, trojúhelník, posuvný metr (3 m), měřící pásmo (20 m), lepicí páska, kuţely, tenké ţíněnky, lavičky, pěnové podloţky, švédská bedna, CD přehrávač, CD-ROM s nahranými zvukovými signály, ruční stopky, ruční dynamometr, digitální váha a kaliper. Pro účely testování byly vyuţity prostory velké i malé tělocvičny a jedné třídy pro měření tělesných rozměrů. V úplném úvodu měření jsme dětem vysvětlili základní pravidla testování a proč a k čemu budou jejich výsledky vyhodnocovány. Děti vše brali s úsměvem a nadšením a především vzájemná rivalita je motivovala k větší snaze. Po krátkém vysvětlení následovalo somatické měření a pak jednotlivé testy EUROFITU. Výzkum v kaţdé třídě trval dohromady tři vyučovací hodiny. Musíme podotknout, ţe třídní učitelé všech třech tříd byli velmi vstřícní a ochotni pomoci.

39

5.

VÝSLEDKY PRÁCE V následující kapitole této práce rozpracujeme naše výsledky zjištěné

měřením systémem EUROFIT. Nejdříve jednotlivé testy zdatnosti, poté somatometrie. Součástí této kapitoly bude také zhodnocení našich údajů s hodnotami uvedenými v publikaci Moravce a kol. (2002). Veškeré zjištěná data jsme vyjádřili do tabulek, graficky ilustrovali a slovně okomentovali.

5.1

Tělesná zdatnost

U testování tělesné zdatnosti jsme se řídili výhradně podle postupu zaznamenaného v kapitole 4.2.1, tedy zcela totoţně s postupem uvedeným v publikaci Moravce (2002).

40

5.1.1 Test rovnováhy „plameňák“

Tab. č. 1: Výsledky testu rovnováhy „plameňák“

Rok měření

n

CHLAPCI 9 let 2011 12 1993 74 CHLAPCI 10 let 2011 7 1993 108 CHLAPCI 11 let 2011 8 1993 186

x [počet]

s

t-test

Rok měření

n

DÍVKY 9 let 2011 14 1993 75 DÍVKY 10 let 2011 9 1993 116 DÍVKY 11 let 2011 6 1993 122

15,08 5,95 0,13 12,68 7,01 12,43 5,21 0,34 11,78 5,96 13,75 4,50 0,13 11,61 5,31

x [počet]

s

t-test

12,43 3,29 0,30 11,36 7,25 10,78 2,45 0,45 10,52 6,67 9,33 3,64 0,18 11,59 5,97

Obr. č. 11: Grafické znázornění testu 5.1.1 chlapců a dívek a porovnání měření v r. 2011 a 1993

Zjištěné výsledky se v našem testu pohybují v rozpětí průměrně od 9,33 s do 15,08 s. Aritmetický průměr u chlapců je 13,75 s, u dívek 10,85 s, coţ potvrzuje, ţe v období mladšího školního věku u dívek mají senzitivní období především koordinační schopnosti, v našem případě statická rovnováha. Po porovnání našich údajů s výsledky Moravce z roku 1993 jsme rozpoznali nejpatrnější rozdíl u 9letých chlapců 2,4 s, u dívek ve věku 11 let s rozdílem 2,26 s. Na základě t-testu můţeme potvrdit hypotézu o rovnosti na hladině významnosti α = 0,05, coţ nám umoţňuje určit u všech věkových kategorií tohoto testu, ţe rozdíly mezi měřením 2011 a 1993 jsou statisticky nevýznamné.

41

5.1.2 Talířový tapping

Tab. č. 2: Výsledky testu Talířový tapping

Rok měření

n


x [s]

s

t-test

Rok měření

n


17,90 2,44 0,15 16,91 3,13 16,50 2,20 0,00 14,34 2,02 16,91 2,09 0,00 13,03 1,54

x [s]

s

t-test

18,70 2,60 0,00 16,11 2,30 16,13 1,62 0,00 13,82 1,80 16,98 2,59 0,00 12,89 1,54


U tohoto testu naše měření dopadlo celkově hůře, neţ měření v roce 1993, jak je patrné z uvedených grafů. Naši chlapci měli oproti dívkám frekvenční rychlost rukou o 0,17 s rychlejší. Největší rozdíl ve srovnání s Moravcem jsme zaznamenali u 11letých dívek, který byl 4,09 s. S vyuţitím t-testu jsme zjistili, ţe uvedené rozdíly jsou statisticky významné a na 5% hladině významnosti nezamítáme hypotézu o rovnosti. Výjimkou je pouze skupina 9letých chlapců, jejichţ rozdíl s Moravcem je statisticky nevýznamný.

42

5.1.3 Předklon v sedě s dosahováním

Tab. č. 3: Výsledky testu Předklon v sedě s dosahováním

Rok měření

n


x [cm]

s

t-test

Rok měření

n


18,92 5,79 0,00 20,19 5,54 16,14 6,29 0,19 18,14 5,67 14,13 3,52 0,17 16,27 6,30

x [cm]

s

t-test

19,29 5,08 0,01 22,92 5,20 20,11 5,24 0,19 21,89 6,13 17,67 3,59 0,06 21,64 6,20


Jiţ podle grafického znázornění můţeme konstatovat, ţe testovaní ţáci byli v roce 1993 úspěšnější, neţ naši probandi. Z ilustrace můţeme také rozpoznat celkově lepší dosaţené výsledky dívek. Průměrný dosah u děvčat byl 19,02 cm, u chlapců jen 16,4 cm. Ve vývoji dětí se v tomto období mladšího školního věku také velmi dynamicky rozvíjí pohyblivost, coţ znamená, ţe v našem případě je kloubní rozsah trupu velmi dobrý. Hypotézu o rovnosti zamítáme pouze v případech 9letých chlapců a děvčat – rozdíly jsou statisticky významné, protoţe výsledky t-testu nepřekročily hladinu významnosti α = 0,05. Z tohoto tedy usuzujeme, ţe rozdíly mezi výsledky měření v jednotlivých letech, u 9 a 10letých chlapců a dívek jsou statisticky nevýznamné.

43

5.1.4 Skok do dálky z místa

Tab. č. 4: Výsledky testu Skok do dálky z místa

Rok měření

n


x [cm]

s

t-test

Rok měření

n


140,67 9,80 0,05 149,30 17,87 151,00 16,24 0,09 160,85 18,69 155,50 19,37 0,04 167,52 19,42

x [cm]

s

t-test

137,07 12,76 0,01 140,36 16,16 141,89 17,91 0,00 150,05 16,63 143,50 5,12 0,07 154,52 18,43


U tohoto testu jsme vypočítali vysoké hodnoty směrodatných odchylek, coţ vypovídá o velkých rozdílech silových schopností dolních končetin mezi jednotlivými probandy. Nejvyšší hodnota směrodatné odchylky byla u 11letých chlapců s = 19,37. Ve všech kategoriích se výsledky zlepšují s postupujícím věkem. Při srovnání údajů s Moravcem z roku 1993 jsou všechny naše naměřené výkony citelně horší. Nejznatelnější rozdíl je u kategorie 11letých ţáků jak u chlapců, tak u dívek, kde se rozdíly odlišují u chlapců o 12,02 cm, u dívek o 11,02 cm. Při statistickém porovnání našeho souboru a souboru Moravce, hypotézu o rovnosti zamítáme u 11letých chlapců a 9 a 10letých dívek, kde hodnota t-testu nepřekročila hladinu významnosti 5 % a tím pádem je rozdíl pro nás statisticky významný. U zbývajících tří kategorií (chlapci 9 a 10 let, dívky 11 let) jsou rozdíly statisticky nevýznamné.

44

5.1.5 Ruční dynamometrie

Tab. č. 5: Výsledky testu Ruční dynamometrie

Rok měření

n


x [kg]

s

t-test

Rok měření

n


16,52 2,21 0,00 22,03 4,22 18,63 4,87 0,00 24,56 4,64 22,55 2,46 0,00 27,87 4,81

x [kg]

s

t-test

14,94 1,68 0,00 20,37 4,85 15,59 3,23 0,00 21,75 4,26 17,52 1,01 0,00 25,42 5,19


V testu ruční dynamometrie jsme zjišťovali statickou sílu dominantní ruky pomocí kalibrovaného dynamometru. Rozpoznali jsme, ţe statická síla se u všech probandů s rostoucím věkem zvyšuje. I kdyţ se silové schopnosti v tomto věkovém období začínají pomalu rozvíjet u všech, nehledě na pohlaví, rozdíly mezi chlapci i dívkami jsou patrné. Údaje stisku dominantní ruky jsme u všech ţáků rozdělených podle pohlaví zprůměrovali a vyšlo nám 19,2333 kg u chlapců a 16,0167 u dívek, s rozdílem tedy 3,21667 kg. V porovnání s EUROFITEM Moravce z roku 1993 jsme v tomto testu znovu dopadli hůře. Pomocí t-testu zamítáme hypotézu o rovnosti na hladině významnosti 5 % a u všech věkových kategorií v tomto testu můţeme tedy potvrdit, ţe rozdíly v měřeních 1993 a 2011 jsou statisticky významné.

45

5.1.6 Leh-sed

Tab. č. 6: Výsledky testu Leh-sed

Rok měření

n


x [počet]

s

t-test

Rok měření

n


18,75 4,32 0,06 21,28 5,23 21,29 5,65 0,11 23,27 3,92 22,75 6,55 0,36 23,36 4,45

x [počet]

s

t-test

19,57 3,62 0,11 21,17 4,48 19,11 5,09 0,03 21,61 3,85 17,17 5,24 0,01 21,67 4,31


Jak naznačuje grafická ilustrace, celkově horší výsledky jsme zaznamenali u všech dětí v tomto testu u našich probandů. Dynamická a vytrvalostní síla břišního svalstva je tedy celkově niţší. Nejmenší rozdíl výkonů jsme zjistili u 11letých chlapců – rozdíl 0,61 sedů-lehu za 30 s. Naopak největší rozdíl jsme zaznamenali u stejně starých dívek – rozdíl 4,5 sedů-lehů za 30 s. Statisticky významné rozdíly mezi měřeními 2011 a 1993 byly pro nás pouze u dívek 10 a 11letých, které nepřekročily 5 % hladinu významnosti. Oproti tomu tuto hodnotu překročila celá skupina chlapců ve věku od 9 do 11 let a 9leté dívky, jejichţ hodnota t-testu hladinu významnosti přesáhla. Rozdíly jsou pro nás statisticky nevýznamné.

46

5.1.7 Výdrž ve shybu

Tab. č. 7: Výsledky testu Výdrž ve shybu

Rok měření

n


x [s]

s

t-test

Rok měření

n


14,75 3,07 0,15 19,17 14,38 15,69 5,17 0,19 21,64 17,67 20,15 2,42 0,22 25,76 20,06

x [s]

8,11 8,93

s

t-test

2,59 7,37

0,34

8,48 4,06 0,17 11,78 10,22 11,74 6,66 0,14 18,61 15,59


Statická a vytrvalostní síla svalstva horních končetin dětí v našem testování je v porovnání s dětmi z roku 1993 výrazně niţší. Výsledky se pohybují v rozmezí 8,11 s aţ 20,15 s. U testovaného souboru Moravce jsou velké směrodatné odchylky, coţ vypovídá o vysoké variabilitě mezi jednotlivými probandy. Výkony samotného našeho testování nejsou mezi dětmi tak rozdílné. Dle grafu u 11letých dívek je vidět velká odlišnost mezi testem 2011 a 1993, rozdíl má hodnotu 6,87 s. Při posuzování statistické významnosti jsme na základě t-testu zjistili, ţe jak u chlapců, tak i dívek je rozdíl nepodstatný, čili je statisticky nevýznamný. Protoţe p-hodnota vyšla ve všech věkových kategoriích větší neţ je hladina významnosti α = 0,05.

47

5.6.8 Člunkový běh

Tab. č. 8: Výsledky testu Člunkový běh

Rok měření

n


x [s]

s

t-test

Rok měření

n


24,80 2,01 0,00 22,73 2,38 23,88 2,97 0,00 21,17 1,78 23,58 2,29 0,00 21,13 2,24

x [s]

s

t-test

25,10 1,90 0,00 23,34 1,71 25,85 2,19 0,00 22,27 1,97 25,47 3,24 0,00 21,86 1,98


Při pohledu na grafy tohoto testu opět můţeme vidět, ţe měření Moravce v roce 1993 má časy niţší ve všech věkových kategoriích, neţ naše měření v roce 2011. Tudíţ i časy lepší. V průměru jsou naše časy o 2,41 s delší neţ Moravcovy. Výkony běţecké rychlosti se změnami směru jsou v našem testu poměrně vyrovnané. To dosvědčuje i fakt, ţe největší odlišnost byla naměřena mezi 9 a 11letými chlapci pouhých 1,22 s. Mezi 9 a 10letými dívkami to byl rozdíl ještě menší, jen 0,75 s. Jelikoţ ve všech kategoriích t-testu vyšla hodnota p menší neţ 0,05, hypotézu o rovnosti zamítáme. Porovnávané rozdíly mezi námi a Moravcem jsou tedy statisticky významné.

48

5.6.9 Vytrvalostní člunkový běh

Tab. č. 9: Výsledky testu Vytrvalostní člunkový běh

Rok měření

n


x [min]

s

t-test

Rok měření DÍVKY 9 let 2011 1993 DÍVKY 10 let 2011 1993 DÍVKY 11 let 2011 1993

4,96 1,47 0,22 5,35 1,62 5,81 1,61 0,24 5,31 1,80 5,44 1,52 0,48 5,41 1,79

n 14 75

x [min]

s

t-test

3,62 0,98 0,01 4,57 1,35

9 3,33 0,74 0,00 116 4,94 1,42 6 3,65 1,12 0,03 122 4,82 1,52


Při měření tohoto testu jsme dospěli k výsledkům, kdy průměrný výkon všech chlapců našeho souboru byl 5,4 min a u dívek 3,53 min. Kdyţ porovnáme průměrné výkony probandů z roku 1993, tak lepší čas měly dívky, a to 4,78 min, chlapci z měření Moravce měli pouze o 0,04 min čas horší. Také z grafu dívek lze jednoduše určit, ţe mezi testy v roce 2011 a 1993 je znatelný rozdíl ve prospěch dívek Moravce. V jednotlivých věkových kategoriích jsme na základě t-testu vyhodnotili významnost obou testů. U chlapců můţeme hypotézu o rovnosti potvrdit, jelikoţ hodnota t-testu přesáhla 5 % hladinu významnosti a tedy rozdíly výsledků obou testů jsou statisticky nevýznamné. Naopak hypotézu o rovnosti zamítáme u dívek, protoţe ani jedna z hodnot t-testu nepřevýšila hladinu významnosti. Můţeme proto konstatovat, ţe rozdíly u dívek jsou statisticky významné. 49

5.2

Somatometrie Při zjišťování somatických údajů jsme se řídili dle postupu, který jsme

uvedli v kapitole 4.2.2.

5.2.1 Tělesná výška

Tab. č. 10: Výsledky somatického měření tělesné výšky

Rok měření

n


x [cm]

s

138,83 8,57 137,81 6,14

t-test

Rok měření

n

x [cm]

s

DÍVKY 9 let 2011 14 137,21 3,80

0,03

1993 75 DÍVKY 10 let 2011 9 1993 116 DÍVKY 11 let 2011 6 1993 122

143,00 6,97 0,43 143,52 7,97 146,75 4,49 0,07 150,43 6,79

138,36 6,91

t-test

0,27

144,22 8,19 0,22 146,03 6,74 146,50 5,97 0,08 151,43 8,26

Obr. č. 20: Grafické znázornění tělesné výšky chlapců a dívek a porovnání měření v r. 2011 a 1993

Při porovnávání s hodnotami Moravce jsme zjistili, ţe výška našich chlapců je v průměru niţší o 1,06 cm, taktéţ u dívek - 2,63 cm. U 9letých chlapců jsme vypočítali pomocí t-testu, ţe rozdíl jejich výkonů je statisticky významný a na 5% hladině významnosti tedy zamítáme hypotézu o rovnosti. U ostatních probandů je rozdíl mezi samotnými výkony statisticky nevýznamný.

50

5.2.2 Tělesná hmotnost

Tab. č. 11: Výsledky somatického měření tělesné hmotnosti

Rok měření

n


x [kg]

s

33,28 4,94 31,52 5,52

t-test

n


0,15

36,83 13,67 0,45 36,35 9,82 40,66 8,11 40,85 8,88

Rok měření

0,48

x [kg]

s

t-test

31,21 3,25 0,14 33,13 6,53 35,41 6,65 0,35 36,31 6,79 42,35 5,97 0,23 39,85 8,25

Obr. č. 21: Grafické znázornění těl. hmotnosti chlapců a dívek a porovnání měření v r. 2011 a 1993

Výraznou směrodatnou odchylku jsme zjistili u 10letých chlapců a to 13,67. To značí o velké různorodosti hmotností našim měřených probandů. Nejlehčí ţák mezi 10letými chlapci měl hmotnost 23,2 kg, nejtěţší 67,3 kg, coţ znamená rozdíl 44,1 kg. Aritmetické průměry hmotností mez rokem 1993 a našimi probandy jsou vyrovnané. Při pohledu na oba grafy však je zřejmý menší rozdíl u 11letých dívek, kdy naše dívky váţí o 2,47 kg více. Na základě výpočtů ttestů jsme zjistili, ţe mezi naším souborem a Moravcovým souborem však není ţádný statisticky významný rozdíl, protoţe ani jeden z rozdílů nepřekročil hladinu významnosti α = 0,05.

51

5.2.3 Kožní řasy 5.2.3.1

Kožní řasa na zadní straně paže (triceps)

Tab. č. 12: Výsledky somatického měření 5.2.3.1

Rok měření

n


x [mm]

s

t-test

Rok měření

n


10,91 4,27 0,05 9,01 3,60 11,53 7,81 0,23 10,03 4,98 13,56 5,47 0,00 9,51 4,10

x [mm]

s

t-test

12,01 2,88 0,33 11,56 3,56 12,94 4,41 0,02 10,27 3,72 12,80 3,88 0,14 9,81 6,71

Obr. č. 22: Grafické znázornění k. ř. tricepsu chlapců a dívek a porovnání měření v r. 2011 a 1993

Stejným způsobem jako u předchozích testů jsme porovnávali naše hodnoty s údaji Moravce z roku 1993. U koţní řasy nad tricepsem můţeme jiţ podle grafického znázornění určit, ţe naši probandi mají průměrné hodnoty vyšší neţ probandi z roku 1993. Největší průměrné rozdíly mezi měřeními jsme zjistili u 11letých chlapců - 4,05 mm, u stejně starých dívek 2,99 mm. Poměrně vysoká směrodatná odchylka s = 7,81 u 10letých chlapců nám naznačuje, ţe výkony u našich probandů se mezi sebou velmi odlišují. Například jeden proband se od druhého lišil dokonce o 23,9 mm. Statisticky významné rozdíly mezi testy 2011 a 1993 jsou pro nás pouze u 11letých chlapců a 10letých dívek. Ostatní rozdíly jsou statisticky nevýznamné, poněvadţ překonaly 5 % hladinu významnosti. 52

5.2.3.2

Kožní řasa na přední straně paže (biceps)


Rok měření

n


x [mm]

s

t-test


7,06 4,12 0,03 5,49 2,37 7,43 5,36 0,36 6,73 4,96 9,19 3,94 0,00 6,22 3,04

n 14 75

x [mm]

s

t-test

6,89 2,07 0,49 6,90 2,26

9 7,29 1,71 0,04 116 6,03 2,22 6 7,68 1,28 0,13 122 6,21 3,14

Obr. č. 23: Grafické znázornění k. ř. bicepsu chlapců a dívek a porovnání měření v r. 2011 a 1993

Velikosti koţních řas na přední straně paţe v našem měření dosahovaly průměrně od 6,89 mm do 9,19 mm. I při tomto srovnání byly naše výsledky oproti výsledkům Moravce vyšší. Nejvíce přesahovaly u 11letých chlapců, coţ je patrné z grafického znázornění. Rozdíl průměrných výsledků se u těchto chlapců lišil o 2,97 mm tloušťky koţní řasy. Při zjišťování statistické významnosti mezi testy z roku 2011 a 1993 jsme pomocí t-testu vypočítali p-hodnoty. Hodnoty 9 a 11letých chlapců a 10letých dívek vypovídají o statistické významnosti, protoţe nepřekročily 5 % hladinu, a proto těmito hodnotami můţeme hypotézu o rovnosti zamítnout. U zbylých ţáků, jako jsou 10letí chlapci a 9 a 11leté dívky jsme statisticky významné rozdíly nenašli. Proto hypotézu o rovnosti můţeme potvrdit.

53

5.2.3.3

Kožní řasa na zádech pod lopatkou (subscapular)


Rok měření

n


x [mm]

s

t-test

8,61 6,79 0,01 5,89 3,03 7,86 5,56 0,38 7,25 5,21 7,30 4,32 0,17 6,22 3,04


n

x [mm]

s

t-test

14 75

7,43 7,35

3,13 0,47 3,28

9 116

7,56 7,26

2,46 0,39 3,11

6 11,28 2,64 0,02 122 7,38 4,36

Obr. č. 24: Grafické znázornění k. ř. subscapular chlapců a dívek a porov. měření v r. 2011 a 1993

U měření další koţní řasy jsme zjistili podobné výsledky – v případě všech našich probandů jsme naměřili širší koţní řasy na zádech pod lopatkou, neţ jaké uvádí Moravec. To samozřejmě vypovídá o zvýšeném mnoţství podkoţního tuku u našich testovaných ţáků. Oproti roku 1993 jsme největší rozdíl změřili u nejstarších dívek. Je to rozdíl o hodnotě 3,9 mm z průměrného výsledku našeho souboru a Moravce. U těchto dívek a 9letých chlapců jsme na základě t-testu zamítli hypotézy o rovnosti, čili můţeme tvrdit, ţe v těchto případech jsou rozdíly statisticky významné. Statisticky nevýznamné rozdíly jsou u zbylých čtyř skupin ţáků – 10 a 11letí chlapci, 9 a 10leté dívky.

54

5.2.3.4

Kožní řasa na boku (supraspinal)


Rok měření

n


x [mm]

s

t-test

7,24 5,19 0,15 5,87 4,06 8,69 9,54 0,34 7,71 5,86 8,88 3,93 0,48 8,80 5,73


n

x [mm]

s

t-test

14 75

6,22 8,22

1,95 0,03 3,93

9 116

7,44 9,08

3,05 0,14 4,50

6 10,32 3,14 0,43 122 9,94 5,45

Obr. č. 25: Grafické znázornění k. ř. supraspinal chlapců a dívek a porov. měření v r. 2011 a 1993

V mnoţství podkoţního tuku naši probandi opět převýšili probandy z roku 1993. I kdyţ ne zcela. Dívky Moravce ve věku 9 a 10 let měly supraspinální koţní řasu na boku v průměru o 1,82 mm širší neţ dívky naše. Je nezbytné poukázat na zvýšenou směrodatnou odchylku u našich 10letých chlapců, kteří ve svých výkonech byli značně různorodí. Jednomu probandovi v této věkové kategorii jsme totiţ naměřili hodnotu 31,9 mm, jinému zase 3,1 mm, coţ je rozdíl 28,8 mm. Co se vzájemné významnosti týče, tak statisticky významný rozdíl byl pro nás jen u 9letých dívek. Ostatní rozdíly mezi výkony Moravce a našimi výkony jsou zanedbatelné, tedy statisticky nevýznamné při zvolené hladině významnosti 5 %.

55

5.2.3.5

Kožní řasa na lýtku (medial calf)


Rok měření

n


x [mm]

s

t-test

Rok měření

n


11,40 4,56 0,02 8,76 3,89 10,43 5,36 0,46 10,21 5,61 13,86 5,18 0,01 10,18 4,55

x [mm]

s

t-test

9,09 2,89 0,01 11,47 3,60 10,89 2,94 0,37 11,39 4,43 12,18 3,63 0,22 10,81 4,25

Obr. č. 26: Grafické znázornění k. ř. medial calf chlapců a dívek a porovn. měření v r. 2011 a 1993

Sílu koţních řas na lýtku jsme změřili vyšší u našich chlapců neţ u našich dívek. V porovnání s testovanými chlapci v roce 1993 měli naši chlapci hodnoty vyšší, o 2,18 mm. Vzájemný výraznější rozdíl jsme zaznamenali mezi 11letými chlapci, kteří se tloušťkou koţních řas lišili o 3,68 mm. Dívky dopadly o něco lépe, kdyţ se oproti dívkám z roku 1993 průměrně odlišovali o 0,5 mm. Rozdíly mezi našimi testovanými soubory a soubory Moravce jsme pomocí t-testu rozlišili na statisticky významné a nevýznamné. U chlapců, kteří mají věk 9 a 11 let a u 9letých děvčat můţeme hypotézu o rovnosti zamítnout, neboť vyšla p-hodnota menší neţ 0,05, coţ je námi určená hladina významnosti. Z tohoto vyplývá, ţe rozdíly jsou pro nás statisticky významné. Rozdíly výkonů 10letých chlapců a 10 a 11letých dívek jsou s 5 % hladinou významnosti pro nás statisticky nevýznamné.

56

5.3

Hodnocení probandů Abychom ještě lépe mohli zhodnotit tělesnou zdatnost našich respondentů,

porovnáme ţáky přehledně mezi sebou podle daných kritérií, znázorníme je do tabulek a slovně okomentujeme. Nejlepší dosaţený průměr jsme označili šedým stínováním.

5.3.1 Podle tříd Tab. č. 17: Výsledky jednotlivých tříd

3. třída

4. třída

5. třída

24

16

16

10,04 let

10,34 let

10,52 let

140,29 cm

142,1 cm

142,6 cm

Hmotnost

34,42 kg

35,4 kg

36,44 kg

Suma koţních řas

46,12 mm

46,7 mm

48,24 mm

13,36 [počet]

12,4 [počet]

11,81 [počet]

Tapping

17,76 s

17,24 s

17,2 s

Předklon

17,62 cm

17,75 cm

18 cm

Skok do dálky

143,5 cm

144,8 cm

144,05 cm

Dynamometrie

17,38 kg

17,33 kg

17,27 kg

20,17 [počet]

20,1 [počet]

19,71 [počet]

Výdrţ ve shybu

13,46 s

12,25 s

11,73 s

Člunkový běh

24,53 s

24,66 s

24,76 s

Vytrval. čl. běh

4,71 min

4,37 min

4,13 min

Počet ţáků Věk Výška

Rovnováha

Leh-sed

57

U srovnání našich probandů po rozdělení dle tříd můţeme potvrdit, ţe s rostoucím věkem se zvyšuje tělesná výška, tělesná hmotnost a samozřejmě i mnoţství podkoţního tuku. V našem případě je u ţáků zvyšování průměrných tělesných proporcí plynulé, bez větších odklonů. Na základě zjištěných průměrů jsme zjistili, ţe děti 5. třídy mají oproti mladším ţákům lepší rovnováhové koordinační schopnosti, akční rychlostní schopnosti, schopnost pohyblivostní neboli flexibilitu. Respondenti 3. třídy naopak více vynikají v testech silové vytrvalosti, běţecké vytrvalosti a rychlosti.

5.3.2 Podle pohlaví Tab. č. 18: Výsledky podle pohlaví

Chlapci

Dívky

27

29

10,42 let

10,14 let

142,26 cm

141,31 cm

Hmotnost

36,39 kg

34,82 kg

Suma koţních řas

48,58 mm

45,64 mm

Rovnováha

14 [počet]

11,28 [počet]

Tapping

17,24 s

17,55 s

Předklon

16,78 cm

19,21 cm

Skok do dálky

147,74 cm

139,9 cm

Dynamometrie

18,85 kg

15,68 kg

20,59 [počet]

18,93 [počet]

Výdrţ ve shybu

16,59 s

8,98 s

Člunkový běh

24,2 s

25,41

Vytrval. čl. běh

5,32 min

3,54 min


Leh-sed

58

Pohybové činnosti spojené s rovnováhou jsou obecně u ţen lépe zvladatelné neţ u muţů. To nám potvrdil i test rovnováhy, ve kterém dívky dopadly výrazně lépe s rozdílem 2,72 pokusů za 30 s. Taktéţ jsme změřili lepší hodnoty u flexibility. Dívky průměrně v předklonu v sedu posunuly měřítko dále o 2,43 cm neţ chlapci našeho souboru. Avšak v ostatních sedmi testech dopadli chlapci s citelnými rozdíly lépe. Tyto diference způsobily především genetické odlišnosti fyziologického a anatomického charakteru.

5.3.3 Podle autorů Tab. č. 19: Výsledky podle autora měření

Machovský

Moravec

(rok 2011)

(rok 1993)

56

681

10,28 let

10,53 let

141,77 cm

144,6 cm

Hmotnost

35,57 kg

36,34 kg

Suma koţních řas

47,06 mm

41,83 mm

Rovnováha

12,6 [počet]

11,59 [počet]

Tapping

17,4 s

14,52 s

Předklon

18,03 cm

20,8 cm

Skok do dálky

143,68 cm

153,77 cm

Dynamometrie

17,21 kg

23,67 kg

19,73 [počet]

22,06 [počet]

Výdrţ ve shybu

12,65 s

17,65 s

Člunkový běh

24,83 s

22,08 s

Vytrval. čl. běh

4,4 min

5,07 min


Leh-sed

59

V konečném srovnání našeho testovaného souboru se souborem Moravce z roku 1993 je rozdílná především hodnota testovaných probandů. Moravec pracoval se skupinou 681 ţáků mladšího školního věku. My jsme měření aplikovali na skupinu pouze 8,22 % z celkového souboru Moravce, coţ je 56 respondentů. I přes tak zřejmý rozdíl jsme došli k podstatným výsledkům. Výsledkům, ze kterých však nelze dedukovat dlouhodobě závěry. Věkově je naše skupina respondentů mladší o 0,25 let decimálního věku. To znamená, ţe Moravcův soubor je po zaokrouhlení o 3 měsíce starší. Na základě vypočítaného aritmetického průměru je náš testovaný soubor o 2,83 cm niţší a 0,77 kg lehčí. Tyto rozdíly jsou velmi malé a nevýznamné. Velikost koţní řasy nám napovídá, jaké mnoţství podkoţního tuku která skupina skýtá. V roce 1993 bylo 681 dětem ve věku mezi 9 a 11 lety průměrně naměřeno 41,83 mm. Přesah o 5,23 mm větší koţní řasu jsme naměřili u našich ţáků. Celkově větší hodnoty podkoţního tuku vypovídají o moţném nesprávném stravování, nedostatku pohybových aktivit aj. Koordinační schopnosti má náš vzorek testovaných oproti slovenským ţákům z roku 1993 slabší, protoţe v testu rovnováhy měl výsledek o 1,01 pokusů slabší. Podobně jsme naměřili i rychlost dominantní ruky, která byla u 90 % ţáků pravá. V roce 1993 měli všichni respondenti průměrný čas 14,52 s, v roce 2011 17,4 s. Kloubní pohyblivost trupu dopadla pro náš testovaný soubor taktéţ hůře, protoţe průměrnou vzdálenost, kterou naši ţáci dosáhli na měřítku, byla 18,03 cm. Oproti tomu Moravec u svých ţáků zaznamenal výkon o 2,77 cm lepší. U skoku dalekého z místa snoţmo jsme po zprůměrování našich výsledků došli k výsledku 143,68 cm. To je o 10,09 cm méně. Výbušnou sílu dolních končetin mají podle tohoto testu větší probandi Moravce. Měření testu ruční dynamometrie, výdrţ ve shybu a běţecká rychlost a vytrvalost nedopadlo jinak. Opět v porovnání s rokem 1993 náš měřený soubor měl výsledky slabší. Tělesná zdatnost slovenských dětí byla v roce 1993 bez sebemenších výjimek na lepší úrovni.

60

6.

ZÁVĚR

Touto bakalářskou prací jsme se snaţili teoreticky zpracovat problematiku týkající se tělesné zdatnosti dětí. Na druhé straně pak prakticky posoudit současný stav tělesné zdatnosti dětí mladšího školního věku a tento stav následně zhodnotit na základě stejného měření v roce 1993 na Slovensku pod vedením Romana Moravce. Vybrali jsme si děti ve věku mezi 9 a 11 lety. Na Základní škole v Opavě nám bylo umoţněno testování provést ve 3., 4. a 5. třídě. Pro naši práci jsme si zvolili testovou baterii EUROFIT, která obsahuje 9 motorický testů a somatická měření tělesných rozměrů. Kaţdý z testů jsme důkladně rozpracovali. Uvedli jsme faktor, co přesně daným testem zjišťujeme, podrobný popis provedení, potřebná zařízení k realizaci testu, pokyny pro probanda a hodnocení, co se v testu měří a jaké údaje

se

zapisují.

Nechyběla

ilustrace

provedení.

U

somatického

vyšetření jsme popsali postup měření obdobně. Získané hodnoty jsme zpracovali do tabulek a pomocí počítačových programů vypočítali potřebné statistické veličiny. V páté kapitole jsme všechny přepočítané výsledky testové baterie vyhodnotili do tabulek a grafů a také je slovně okomentovali. Nakonec jsme shromáţděná data všech testovaných jedinců rozpracovali do kategorií podle pohlaví, autorů a školních tříd na 3., 4. a 5. Práce také poskytla vhodnou ukázku celkové aplikace testové baterie v praxi. V našem případě je to baterie zaměřená na testování tělesné zdatnosti, fyzické kondice. Můţe slouţit jako zdroj informací o tělesné stránce určitě skupiny populace. Hypotézy naší práce, jeţ jsme si v kapitole 3.2 stanovili, můţeme potvrdit, neboť kapitola 5.3.3 nám prokázala, ţe tělesná zdatnost dětí mladšího školního věku je horší neţ u dětí testovaných v roce 1993 Moravcem.

61

POUŽITÁ LITERATURA

1. ČELIKOVSKÝ, Stanislav. Antropomotorika : pro studující tělesnou výchovu. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 259 s. 2. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha : Olympia, 2009. 331 s. ISBN 9788073761301 3. DOVALIL, Josef. Lexikon sportovního tréninku. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2008. 313 s. ISBN 9788024614045 4. HENDL, Jan. Přehled statistických metod zpracování dat : analýza a metaanalýza dat. 2. vyd. Praha : Portál, 2006. 583 s. ISBN 8073671239 5. KASA, Július. Antropomotorika. 3. vyd. Bratislava : UK, 1980. 139 s. 6. MĚKOTA, Karel; BLAHUŠ, Petr. Motorické testy v tělesné výchově. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 335 s. 7. MĚKOTA, Karel; NOVOSAD, Jiří. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 802440981X 8. MĚKOTA, Karel; CUBEREK, Roman. Pohybové dovednosti, činnosti, výkony. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 163 s. ISBN 9788024417288 9. MORAVEC, Roman; KAMPMILLER, Tomáš; SEDLÁČEK, Jaromír et al. Eurofit – Telesný rozvoj a pohybová výkonnosť školskej populáre na Slovensku. 2. vyd. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre tělesnu výchovu a šport, 2002. 180 s. ISBN ISBN 80-89075-11-8 10. PAVLÍK, Josef et al. Vybrané kapitoly z antropomotoriky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 86 s. ISBN 9788021051447

62

11. PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. 2. vyd. Praha : Grada, 2008. 192 s. ISBN 9788024726434. 12. RIEGEROVÁ, Jarmila; ULBRICHOVÁ, Marie. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu : příručka funkční antropologie. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1993. 185 s. ISBN 8070673079 13. SVATOŇ, Vratislav; TUPÝ, Jan. Program zdravotně orientované zdatnosti. 1. vyd. Praha : NS Svoboda, 1997. 391 s. ISBN 8020505415 14. VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika tělesné výchovy. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 144 s. ISBN 9788021049369

63

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 PROBAND

Věk

Výška

Hmotnost

Triceps

Biceps

Subsca- Suprapular spinal

Medial calf

Suma k. řas

1

9,01

137

29,5

7,7

3,8

5

4

8,1

28,6

2

9,01

132

32,2

11,6

6,9

7,1

6

8,3

39,9

3

9,02

135

31,5

10

7

6,2

5,1

8,3

36,6

4

9,03

132

33,1

15,2

8,8

8,8

6,2

12

51

5

9,04

143

27,7

12,1

5,2

4,1

3,5

5

29,9

6

9,05

137

34,5

17

10,7

15,4

10

9,8

62,9

7

9,07

136

25

9

3,9

4,6

4

10,5

32

8

9,08

118

29

10,2

7

6

5,5

14

42,7

9

9,09

143

31,3

11,1

9,1

6

6,8

5

38

10

9,10

147

32,4

7

2,9

4

3,2

7

24,1

11

9,10

134

28,1

16

8,1

8

7,7

15

54,8

12

9,12

140

30,7

11,2

5,1

6,2

7,5

11,5

41,5

13

9,24

136

40,4

22,5

19

29,5

22,5

24

117,5

14

9,30

130

27,7

12

7

10

11

8

48

15

9,35

143

30,2

7,1

3

4

3,1

8,2

25,4

16

9,48

135

32,3

6,9

4,8

4,5

3,8

8,8

28,8

17

9,57

152

39,8

14,5

7,1

10

8,2

11,2

51

18

9,60

141

31,5

10

6,5

6,1

5,1

7,8

35,5

19

9,62

138

30,4

9,8

5

5,5

4,1

8,5

32,9

20

9,67

136

28,5

9,1

5,2

5

4,4

7,7

31,4

21

9,74

141

34,9

7,9

6,8

7,3

8,1

9,2

39,3

22

9,75

145

37,4

10

9

5,9

5,1

11,3

41,3

23

9,75

138

40,6

15,1

9,5

13,3

9,6

13,8

61,3

24

9,76

132

28,6

13,9

6,8

8

7,1

8,1

43,9

25

9,85

145

39,8

14

9,2

12

8,3

16,1

59,6

26

9,97

141

29,1

8,1

3,7

4,8

4,1

6,8

27,5

27

10,09

130

26,4

10,5

7,5

6,7

9

9

42,7

28

10,14

134

29

15

5,6

6,8

5,9

10,2

43,5

29

10,19

134

23,2

9,5

4,5

5

4,1

8

31,1

30

10,36

150

38,2

15,5

8,3

9,5

10,1

12,5

55,9

31

10,47

150

39,3

9

5,5

7,1

4,9

8,9

35,4

32

10,58

151

39,7

13,2

9,5

9

7,9

12

51,6

33

10,60

156

45,1

13,1

6,9

7,1

6,5

12,9

46,5

34

10,65

139

29,3

8,2

5,2

4,9

4,1

6,9

29,3

35

10,79

145

33,3

8,8

6,2

5,4

4,2

10,1

34,7

36

10,81

145

28,4

6,6

3,1

4

3,1

5,7

22,5

37

10,85

146

39,4

9,2

8,7

7,9

6,7

9,1

41,6

38

10,93

141

31,3

8,4

5,2

5,9

4,9

8,9

33,3

39

10,95

147

45,4

23,1

10,2

13,1

14,1

17,2

77,7

40

10,97

131

26,9

7,1

4,1

4,5

5,9

8

29,6

41

10,98

150

67,3

30,5

19,9

21,1

31,9

23,2

126,6

42

10,99

150

34,3

9,5

7,2

5

4,5

8,4

34,6

43

11,02

137

33,5

5,1

7,1

8,3

8

7

35,5

44

11,10

142

42,4

19,6

8,9

12,2

14,3

16,7

71,7

45

11,16

148

45,1

6

4,4

4,1

4,1

9,2

27,8

46

11,43

144

42,3

13,1

7,1

12,8

9,2

13,1

55,3

47

11,45

155

44,5

12,3

6

8,3

7,4

9,4

43,4

48

11,46

148

39,5

13,6

8,6

9,8

11,6

15,1

58,7

49

11,48

154

51,8

24,1

8

18,9

13,5

11

75,5

50

11,58

143

41,3

14,8

7,3

13,3

9

10,6

55

51

11,58

152

53

17,9

10

15,2

16,7

17,9

77,7

52

11,61

146

37,8

11,6

16,1

8,2

6,2

10,4

52,5

53

11,95

141

31,1

11,1

6,9

5,2

5,1

11,8

40,1

54

11,96

150

32

10,4

8,6

7,9

7,2

14,5

48,6

55

11,97

151

52,5

15,5

15

18,8

13,6

26,2

89,1

56

11,98

142

32,6

10,2

5,6

8,3

7

11,1

42,2

Příloha č. 2 Předklon

Skok do dálky

Dynamometr

Lehsed

Výdrž ve shybu

Člunkový běh

Vytrval. čl. běh

16,7

27

138

17,2

20

11,9

25,3

3,8

12

20,2

19

139

15,1

22

6,2

23,1

4,6

9,02

13

20,7

27

140

16,1

16

7,8

24,7

2,2

4

9,03

15

16,9

26

168

15,3

16

6,7

27,1

2,8

5

9,04

19

19,1

16

127

15,8

22

7,7

22,1

3,3

6

9,05

11

22,3

13

129

15

17

8,1

26,6

3

7

9,07

10

22,9

15

120

16,3

18

16,4

25,1

4,3

8

9,08

16

21,1

21

140

13,8

13

18,3

26,4

5,5

9

9,09

8

18,2

24

133

17,4

21

4,6

22,0

5,1

10

9,10

12

17,1

14

139

21,8

23

17,1

27,8

5,7

11

9,10

16

20,8

17

117

11,1

17

2,3

24,8

4,3

12

9,12

15

22,5

16

157

12,1

19

9,6

26,3

3,4

13

9,24

32

15,9

28

132

16

18

11,2

25,4

2,4

14

9,30

12

18,4

12

145

17,2

23

12,9

25,0

7,3

15

9,35

13

21

13

147

13,1

15

16,8

22,5

4,5

16

9,48

13

16,8

29

126

16,8

20

9,5

23,3

6,3

17

9,57

19

15,3

15

141

17,2

23

12,3

28,0

3,3

18

9,60

11

19,7

18

132

13,3

30

12,3

25,2

5,3

19

9,62

8

15,7

26

147

18,6

25

20,1

25,4

5,9

20

9,67

12

16,9

20

127

15

16

9,1

25,2

4,6

21

9,74

18

18,8

20

156

14,4

20

13,2

22,1

4,3

22

9,75

12

15,6

14

146

17,4

17

16,4

21,5

6,8

23

9,75

16

19,6

9

141

15,5

20

8,0

23,2

2,1

24

9,76

8

14,9

19

126

15,3

21

10,7

27,4

3,2

25

9,85

16

16,2

20

149

15,6

10

12,8

25,1

3,2

26

9,97

8

13,3

19

145

15

17

8,6

28,4

3

27

10,09

9

18,6

17

119

11,9

17

3,9

25,4

3,3

PROBAND

Věk

Rovno Tapp-váha ing

1

9,01

10

2

9,01

3

28

10,14

9

16,2

21

139

11,8

14

11,1

26,8

2,6

29

10,19

9

19,7

17

165

14,2

30

23,2

24,9

7,1

30

10,36

14

16,3

31

162

18,6

28

9,0

24,8

3,2

31

10,47

19

17,4

10

143

25,8

22

15,3

27,8

6,3

32

10,58

8

15

15

123

14,5

26

7,2

26,3

4,1

33

10,60

15

13

21

167

21,7

15

8,9

29,1

2,8

34

10,65

11

15,2

27

153

18,3

22

10,1

21,7

3,1

35

10,79

10

16,8

25

151

16,3

14

12,6

23,6

5,2

36

10,81

9

13,1

9

178

16,8

17

20,8

20,4

6,5

37

10,85

10

15,7

21

129

17,1

26

18,1

27,4

6,1

38

10,93

9

15,9

16

126

15

13

12,0

24,7

3,8

39

10,95

9

16,6

16

127

16,1

16

0,0

29,1

2,3

40

10,97

8

14,1

22

158

13,8

25

13,2

19,3

7,3

41

10,98

22

18,7

9

133

26,4

15

6,6

23,7

2,2

42

10,99

13

18,4

17

161

12,4

21

14,1

24,8

4,8

43

11,02

6

16,4

21

148

17,3

16

16,3

20,7

5,7

44

11,10

21

16,8

18

162

21,7

28

22,3

25,2

6,8

45

11,16

11

14,3

17

194

18,2

26

21,9

20,6

6,5

46

11,43

7

17

18

146

16,6

25

12,8

24,8

4,1

47

11,45

10

21,2

16

139

17,2

13

13,8

22,4

2,6

48

11,46

8

14,1

12

140

19,1

19

20,6

29,4

2,3

49

11,48

19

13,9

11

149

26,5

19

21,9

25,3

3,3

50

11,58

8

19,2

23

137

18,6

21

6,9

26,1

3,3

51

11,58

17

14

16

151

16,3

9

0,0

29,3

3,9

52

11,61

14

15,1

14

150

23,8

28

19,8

21,1

5,3

53

11,95

9

18,4

20

158

21,5

23

18,8

22,4

6,7

54

11,96

13

18,7

10

141

25,4

25

20,2

24,6

5,9

55

11,97

16

18,3

12

123

22,2

7

14,5

27,6

2,6

56

11,98

7

19,8

11

167

21,1

26

21,7

21,8

6,4

RESUMÉ

Tato práce je zaměřena na hodnocení tělesné zdatnosti dětí mladšího školního věku. Pro měření jsme vyuţili testovou baterii EUROFIT. Měření probíhalo na ZŠ v Opavě a celkově se ho zúčastnilo 56 ţáků 3., 4. a 5. tříd. V úvodní části jsme teoreticky rozpracovali pojmy související s touto problematikou. Poté jsme v části praktické do tabulek uvedli a porovnali výsledky našeho měření a měření Moravce z roku 1993 na Slovensku. Následně jsme graficky i slovně zhodnotili rozdíly mezi oběma testovanými soubory. Výsledky našich ţáků byly v jednotlivých testech horší neţ výsledky z roku 1993. Tělesná zdatnost dětí mladšího školního věku české populace se tedy zhoršuje.

SUMMARY

This thesis is focused on evaluation of fitness of primary school children. We used EUROFIT testing battery for the measuring. The measuring took place at a primary school in Opava and as a whole 56 students from 3rd, 4th and 5th forms participated in it. In the introductory part we theoretically developed concepts connected with these problems. Then, in the practical part, we recorded the results of our measuring into charts and compared the results with the results by Moravec observed in Slovakia in 1993. Consequently, we summed up graphically and verbally the differences between the both tested sets. The results of our pupils were in individual tests worse than the results from year 1993. Fitness of Czech primary school children has been getting worse.

Hodnocení tělesné zdatnosti dětí mladšího školního věku. Bakalářská práce

Recommend Documents