HO Vertical - Tatranské ledy Napsal uživatel Jouny Úterý, 08 Září 2009 17:30 -
HTML clipboard
„Zdar Peťo, tak už mám konečně ty zbraně, tak jestli budou o víkendu podmínky tak jedem, ne ? “, zněla SMSka, kterou jsem poslal někdy minulý týden, kdy to vypadalo s počasím dost mizerně. Nicméně s blížícím se víkendem se předpověď rýsovala čím dál tím růžověji a nakonec se ve středu na překližce rozhodlo kopnout do vrtule a v pátek brzo ráno jsme vyrazili k našim východním sousedům poškádlit ty naše andělíčky strážničky blbnutím ve zmrzlé vodě. A kdo vlastně všechno byl to „my“ ? Takže v prvním kole Já, pak Peťko, Lukáš a Michal.
Já jakožto vyznavač vlakové dopravy jsem hned ze startu roztrhl partu a jel vlakem. Sraz byl v Popradu na nádru kousek po šesté hodině. Z cesty jsem byl dost doje…aný, ale výraz v obličejích kluků, když přijeli po strastiplné cestě busem, mě do jisté míry uklidnil.
1/5
HO Vertical - Tatranské ledy Napsal uživatel Jouny Úterý, 08 Září 2009 17:30 -
První den jsme nechtěli chodit nikam daleko a tak bylo rozhodnuto, že Peťa s Lukášem zkusí Zahrádky a já s Michlem se podíváme v jakém stavu je Trenažér a pak si dáme večír sraz na Zamkovského chatě, kde zkusíme vyprosit nějaký ten nocleh. Oba ledopády byly podle mě vytečené celkem pěkně a to i na vzdor letošní nicmoc zimy a tak jsem mohl nový pikle pořádně vyzkoušet a na závěr i otupit o sviňa kameny schované pod sněhem. Odpoledne kluci přišli za náma na Trenažér, něco málo jsme ještě polezli a večer upalovali s prosíkem na Zamkovského. A podařilo se….a hned celý volný pokoj…. „luxus, konečně dohoním ten spánkový deficit, který mám z těžkého studentského života“, říkal jsem si.
„Píp,píp,píp…..Jejdaaaa, Luki to je tvůj budík ? Hm….to je za trest, doma bych si pěkně pospal do desíti…minimálně“, mumlal jsem rozespalý, když Lukášovi zazvonil budík v 5:45.
2/5
HO Vertical - Tatranské ledy Napsal uživatel Jouny Úterý, 08 Září 2009 17:30 -
No nic…třeba vstávat, ledy tam nebudou věčně. Po sedmé hodině jsme už byli na cestě a mašírovali do Velké studené doliny zaseknout zbraně do Veverkova ledu a Grószova ledu. Počasí jako z pohádky. Dohodli jsem se, že já s Ježou půjdem prvně na Veverkov ladopád a kluci na Grószov a pak se prohodíme. Přístup na Veverkov ladopád byl parádní. Všechna ta kosodřevina, kterou se musí člověk prodírat, byla úplně zasypána sněhem. Dalo se jít vzdušnou čarou přímo k ledu. Přibližovali jsem se. Sklon svahu stoupal….. „Jaká že je vlastně lavinovka…..? Hm….dvojka, no jeden nikdy neví….se mi nechce to šlapat znovu nahoru“, honili se mi hlavou myšlenky. Nakonec, když jsme už stáli pod ledem, jsem si trochu oddychl, že mé chmurné myšlenky zůstaly nevplněny. Led samotný jsme odlezli relativně v pohodě, když teda pominu nadávání a vynaložené úsilí, když se cepínu nechtělo do ledu, a opětovné nadávání, když se mu nechtělo z ledu ven a mrznoucí prsty na rukou i nohou a spousty těch krásně bolestivých věcí bez kterých by nás to lezení v ledu vlastně vůbec nebavilo.
3/5
HO Vertical - Tatranské ledy Napsal uživatel Jouny Úterý, 08 Září 2009 17:30 -
Led odlezen…třikrát hurá…A jdeme ke Grószovu ledíku. Těsně pod ledem potkáváme vysmáté kluky, jak sestupují z horního ledopádu. Peťa, vždy něco extra, si urval malou lavinku, která akorát zasypala bágle dvěma Polákům. No ještě že to neviděli, rychle je vyhrabat a pryč. My dva jsme se zatím připravovali pod spodním ledopádem. Ten byl teda hodně lehounký, ale místy to bylo spíš na šnorchl a ploutve. Takže rukavice za chvilku promočené a z lana se stal (poté co nasálo vodu a zmrzlo) dlouhej neohybnej klacek. Po vylezení dolní části majíc namířeno k tý horní potkáváme dvě dvojice Poláků. Obě to nevylezli. A ta druhá tam navíc nechala i šrouba a prý když jim ho donesem tak máme u nich flašu. „Tož dobrá motivace“, říkám si v duchu.
Přicházíme pod led. „Hoho…pěkný, kolmý“, a Michal že prej bude tahat. Souhlasím všemi deseti. Byl jsem zmrzlej jak preclík a určitě bych to nedal. Michal nastupuje pod první kolmý úsek, zakládá hodiny kolem pořádnýho rampouchu a jdem na to! Ruce v kolmým ledu rychle natíkaj a tak zůstává odsednutý pod klíčovým místem prvního kolmého úseku. První pokus… „ty brďo…to nejde“, vrací se do místa, kde před chvíli seděl, druhý, třetí, taky nic moc. Při čtvrtém se prosekává trošku výše, ale ruce už jsou úplně mrtvé. „Ty Michale, kašlem na to, nebo zatmíme“, povídám. Chvilku ještě čučíme vzhůru na led, kde se lesknul zavrtanej šroub (Black Diamond - pro zasvěcené) a za chvíli už jdeme po krátké sestupovce. Ta nás vede více či méně lavinózním svahem až k báglům. Balíme vercajk a fofrem na Zamkovského. Kluci na nás čekají u rozcestí nad Rainerkou. Cestou se dohadujem, že jsme mohli skončit dříve, protože už bylo docela pozdě a nocleh nebyl vůbec jistý. Ale nakonec se poštěstilo a našly se nějaká volná místa na povále v podkroví. Dnes jdeme spát dost pozdě, aspoň že ráno nemusíme nikam spěchat.
A je tu neděle. Už ani nevím v kolik mě zas probudil budík, ale venku už bylo světlo a ne tma tak jako při včerejším vstávání. Z chaty odcházíme někdy před devátou a s Michalem jdeme zkusit Zahrádky, zatímco druhá polovina našeho Dreamteamu se jde projít na Térynku a případně zkusit Lomnický led.
4/5
HO Vertical - Tatranské ledy Napsal uživatel Jouny Úterý, 08 Září 2009 17:30 -
nějaké počkat.“ ledík mě“, než lehký. šroub cepínu. věřit…To pádu….sakra zaseklýho spočnout uvidíme štand. sranda. to k batohům, každý a K ledu to celkem já). nejen říkám az nás Spíš Štand hlasy…No „Nesmím „Ty hurá „No jak Sundávám výše je av klidu. těch cepínu. si se položený balíme jojo, se situace, vidíš“, do založen. v duchu. co ve dostáváme bude zavrtat lezeckých… si něj. teď…? svahu. Kluci jo, z tohoto Pomalu abágl, snad ruce tvářit Asi fičíme to vedoucí spadnout, Za První říkám šrouba. si jev půlce Odsednu Na natíkaj, chvilku mezitím to poměrně to až na prosluněného do řadu není vážnější ranní si. to nahazuju ke něj Sem poleze. Druhou nesmím kolmého klíčovému ke se hrot nic přenáším vylezli si! polehávání!!! Smokovce snadno mně tam dostáváme vážnýho, Stejně led, se na Mezitím dýlku se spadnout“, první kýve, dolézá víkendu sebe kolmému kouknu vyšlapanou mi úseku který na lezu dýlku snad k poslednímu nic větší výzbroj asi Už přicházejí električku odnesl na jinýho tahám. za dolů. se pořád Michal je Zahrádek váhu. úseku. druhém…na 2 jen dívám, nás acestou. hodinky. Michal nezbývá“, dost jdu špatně kluci si Na do Udrží…? apředběhly Dolézám opakuju. si povídá, úvazku Popradu že zážitků trošku „Ale se šroubu se „Tento dotáhnutej. atom očividně ami co nakonec Udržel! Peťa že Začátek a pět místňáci. zaboulderovat tvrdým začal to? a odsedávám cenných dobrých ten led pak šroubů k němu, mi Slyším kolmej nudí. tu Konečně kývat Musím všichni dom. radí je konci No 5 celkem (dva No kde čeká zavrtávám hrot nic úsek Myslím, silana zkušeností v to na slaňujem si do z vrchu starší hodit metrů třeba ujen menší můžu žádná tutově je že na Ahoj Jouny Fotogalerie
5/5
