Z MÁCHOVA DENÍKU Roku 1832 navštívil jsem Bezděz, byl jsem tenkráte - 21letý, - chtěl jsem říci 20tiletý, ale ach! - člověk žije, den za dnem mizí, a než se nadá, pláče po zašlém letě. Večer na Bezdězí. Měsíc v nové čtvrti, kouř nad Hirschbergem, jezera či rybníky. Jestřabí. ... Zůstal jsem na noc sám v zřiceninách. Hu, nebyl to dobrý pocit. Tišeji a slavněji lesy hučely, z dálky pes a houkání... Poslední zář protrhlým mrakem, kdy jsem šel dolu, klekání u druhé brány. Vycházím ze brány, dole pode mnou míhala se světýlka po utichlé vsi. Ha! Co to? Přede mnou na několik kroků v stínu starověkého buku v prach ponížená před svatým obrazem ležela hlavou o kapličku podepřená bílá ženská postava; podle ní stála nůše. Přistoupím blíže. V nůši na prádle a jiných potřebách pocestné ležela malá dětská rakev. Květinami a obrázky ozdobené bylo v ní malé děťátko složené, jako by dřímalo, svatojánská muška třpytila se na sněhobílém čelíčku. Dole zněl smutný hlas zvonku upomínaje lid po klekání k modlitbě za zemřelé. Vzhlédnu vzhůru; velká věž stála co přístrach noční nad námi, ostatní zřiceniny byly co rozprostřený její plášť. Večer na Bezdězu od K. H. Máchy
KArel Brantl: Křížová cesta, asi 1840
ÚDOLÍM DOLSKÉHO POTOKA Na trasu nastupte v Holanech, v obci založené okolo roku 1200.
PROFIL TRASY
10 km
Na náměstí, odkud vycházíte, zaujme kostel sv. Maří Magdalény z r. 1789 s malbami J. Kramolína. Náměstíčku vévodí sloup z r. 1882, na němž je vytesána stručná historie obce.
Zelená značka vás povede po silnici kolem roubených domů z 18. a 19. stol. a asi po 1,5 km pochodu vstoupíte do údolí Dolského potoka. Půjdete kolem zajímavých a roztodivných skalních věží až na zříceninu Chudého hrádku. Chudý hrádek se nachází na ostro-
Holany – údolí Dolského potoka – Chudý hrádek – Dřevčice po zelené značce. Nenáročná, romantická cesta údolím Dolského potoka a Čertovou roklí
hu, kde se rozděluje Dolské údolí. Založili ho Berkové z Dubé ve 14. stol., o sto let později za Jana z Vartenberka byl již opuštěn. Chudý hrádek je dnes považován za nejrozsáhlejší hradní zříceninu Máchova kraje. Díky své romantické poloze nad Čertovou roklí a poněkud krkolomnému přístupu je oblíbeným místem trempů. Za jasných měsíčních nocí, kdy je nebe poseto milionem hvězd, se často ozývá z Čertovy rokle nářek nešťastníků, kteří svou duši zaprodali peklu. To se potom hrádek stává místem jen pro odvážné.
vejdete do malebné vísky Dřevčice. Z Dřevčic můžete jít pěšky po silnici do Dubé (5 km) nebo po zelené značce pře Čap a Pavličky do Dubé (7 km).
Z Chudého Hrádku půjdete dále po zelené značce Čertovou roklí, budete míjet Čertovu studánku. U památného platanu Čertova rokle končí a vy
údolí dolského potoka
holany z vřísku
chudý hrádek
dřevčice - váš cíl
Z MÁCHOVA DENÍKU Nevíme, zda K. H. Mácha šel údolím Dolského potoka. Jistě však víme z jeho kreseb hradů spatřených, že navštívil hrádek Žižkov u Holan, dnes známý jako Vřísek. Pověst, která dala hradu název Žižkov, byla poprvé zaznamenána v roce 1787. Vypráví se, že Jan Žižka měl v nedalekých Holanech bratra, který byl katolickým knězem. To se samozřejmě Žižkovi nemohlo zamlouvat, proto bratra zajal a dal ho na svém hradě Kalichu v hladomorně umořit hladem. Vřísek je dnes nepřístupný, neb je obklopen rozsáhlou oborou. Ale po dohodě s oborníkem lze Vřísek navštívit a pokochat se pohledem do kraje ze skalního ostrohu, tzv. Máchovy vyhlídky.
VŘÍSEK - MÁCHOVA VYHLÍDKA
MÁCHOVA PAMĚTNÍ DESKA
BŘEZINSKÝ OKRUH KOLEM BĚLÉ Příjemnou trasu, která vede převážně hlubokými bělskými lesy, začněte na náměstí v Bělé pod Bezdězem. Zelená turistická značka vás povede Českou bránou po místní komunikaci, křižuje frekventovanou silnici I. třídy, proto si musíte dát bedlivý pozor při jejím přecházení. U Březinské studánky se napojíte na nově vyznačenou Naučnou stezku Březinské studánky. Pozor - má vlastní značení - červené čtverečky! Půjdete přes tzv. Studenou kuchyni. Je to místní označení hranice mezi Valdštejnským polesím a bělskými městskými lesy. Prý zde při honech panstvo odpočívalo a občerstvovalo se dobrotami studené kuchyně.
PROFIL TRASY
12 km
Z Bělé k Březinské studánce po zelené značce Naučná stezka Březinské studánky má vlastní značení a vede až do vsi Březinka Březinka - Březinská studánka po žluté Březinská studánka - Bělá po zelené
U rozcestí V lázku si dejte pozor na značení, neboť půjdete mírně vlevo po žluté značce, která vás dovede po 2 km na samotu U Maršů. Samota U Maršů má zajímavé umístění, neboť východní dům patří do Březinky a západní do Březovic. Před válkou zde byl vyhlášený výletní hostinec. Údolím na západ procházela hranice Sudet, a tak bylo Valdštejnsko již součástí německé Třetí říše. Na sběr borůvek museli mít lidé propustky.
Naučná stezka Březinské studánky vás dále povede měkkou luční cestou podél lesa až k ohnutému stromu, u něhož ostře odbočíte vpravo přes louku a vstoupíte do hlubokého lesa. Bedlivě sledujte červené značení naučné stezky, neb se zde dá snadno zabloudit. Rousovská studánka byla postavena v roce 1865, jak o tom svědčí letopočet vytesaný do svorníku ka-
menné klenby. Patřila správci tehdejšího Valdštejsnkého panství. Lidé z okolních vsí k ní jezdili pro vodu. Po zavedení vodovodu však studánka pustla, cesta, která k ní vedla z Březinky, byla rozorána. Studánka byla uvedena Městskými lesy Bělá pod Bezdězem do dnešní podoby koncem 90. let 20. století. Od studánky vystoupáte kolmo do kop-
BŘEZINSKÁ STUDÁNKA
SAMOTA U MARŠŮ
ROUSOVSKÁ STUDÁNKA
ce, obejdete oboru pana Bajtla a dojdete na náves v Březince.
Vstoupili jste do vesnické památkové zóny s přízemními a patrovými roubenými statky, z nichž jsou nejhodnotnější č. p. 19, 27, 35 a 40. Tyto statky byly postaveny od konce 18. stol. do r. 1820. Některé byly vybaveny prostými kamennými branami – nejcennější z bran je možné nalézt u č.p. 9. Uprostřed návsi stojí pod vzrostlými stromy kaplička z r. 1776, která byla po úpravě v r. 1929 spojena s hasičskou zbrojnicí.
Zpáteční cestu vám bude ukazovat žlutá turistická značka. Půjdete kolem Březinské vodárny, která byla postavena v r. 1912 při zřízení vodovodu. Po 2 km sledu-
jíce stále žlutou značku dojdete opět k Březinské studánce a po zelené značce se vrátíte stejnou cestou do Bělé.
Z MÁCHOVA DENÍKU O Březinské studánce se traduje tato pověst: Za dávných časů chodívali chlapci z Březinky kolem studánky Koňským dolem do Bělé. Cesta to byla divoká a za tmy, osvětlená jen mihotavým svitem loučí, i krajně nebezpečná. Jednou se stalo, že jakýsi chasník procházeje Koňským dolem uslyšel náhle silný dusot kopyt. Prudký vítr, který kolem něho z ničeho nic prudce zavířil, mu zhasl louči. V tom se kolem něho přehnalo neviditelné stvoření. Chasník sotva dechu popadal, pádil stezkou do Bělé. Ještě dnes můžete v okolí studánky za soumraku potkat lesní žínku. Prý zde hledá hajného, svého nevěrného milého.
OKOLO HRADČANSKÝCH RYBNÍKŮ Na trasu nastupte v Hradčanech v Infocentru Vojenských lesů a statků ČR, v němž se můžete seznámit
PROFIL TRASY
16 km
s výstavou věnovanou historii území bývalého Vojenského výcvikového prostoru Ralsko, historii i současnosti lesnictví v této oblasti, geologickým zajímavostem a také možnostem turistického a rekreačního vyžití.
Z infocentra se vydáte po modře značené naučné stezce. Cesta vás povede k rybníku Držník, k druhému vodnímu dílu v soustavě hradčanských rybníků. Nedaleko hráze byly objeveny zbytky strusky z vysoké pece, která zde byla v provozu od roku 1768. Modré značení vás dovede na planinu, na níž se nacházela dnes již zaniklá osada Strážov, připomínaná už v roce 1720. Až do roku 1812 zda byla v provozu sklárna. Ze Strážova půjdete po příjemné asfaltce Kančí roklí pod Velkou Bukovou (431 m). Ti zdatnější a rychlejší mohou odbočit a vylézt si až na samý vrchol. Tento výstup není povinný! Ale za námahu stojí, neb se vám otevře úžasný výhled na Břehyňský rybník. Sledujíce stále modré značení dojdete Bukovou roklí na Starou lipskou cestu, která vás dovede k Vavrouškovu rybníku. Po chvíli minete další z hradčan-
ských rybníků, tzv. Strážovský. Poblíž hráze se starobylými stromy stávala hájovna, která však v roce 1932 vyhořela. Po vytvoření vojenského prostoru v roce 1950 sem byla umístěna strážnice se psy. A to už jste skoro u cíle, protože míjíte rybník Držník a kolem Hradčanského
rybníku se vracíte k infocentru v Hradčanech. V nedaleké kantýně U Billa, se můžete stylově občerstvit a prohlédnout si jeho minizoo. UPOZORNĚNÍ: Po celou dobu se budete pohybovat v přírodní rezervaci Hradčanské rybníky, která byla vyhlášena v roce 1967 (ochranný režim
infocentrum lesů čr v hradčanech
vavrouškův rybník
minizoo A ZÁCHRANNÁ STANICE „U BILLA“
Trasa pochodu: Hradčany – Strážov – Kančí rokle – Buková rokle – Stará lipská cesta – Vavrouškův rybník – Strážovský rybník – Držník – Hradčanský rybník – ranč Osamělá hvězda - MODŘE ZNAČENÁ NAUČNÁ STEZKA
od r. 1933) na ploše 131,61 ha. Předmětem ochrany jsou význačná vodní a rašeliništní společenstva, lokalita je také významným hnízdištěm ptactva. Z MÁCHOVA DENÍKU Tak tudy jsem nikdy nešel. Nejspíš proto, že tu žádné cesty nebyly. Jen lesy, temnota jejich zeleně. Do Hiršperku k Hiršperskému rybníku jsem zpravidla přicházel od Housky nebo z hory perštejnské, kde zříceniny starého hradu prohledavše na čarokrásnou krajinu vůkolní dlouho jsem hleděl. A tu bych si dovolil jednu svou báseň ocitovati: Temná noci! jasná noci! obě k želu mě budíte; temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mě k světlu vábí; temné hlubiny se hrozím, ach a k světlu nelze jíti. Vy hvězdy jasné, vy hvězdy na výši, k vám já toužím tam světla ve říši, ach a jen země je má! Člověkm jsem; než člověk pohyne, ve své mě lůno zas země uvine, zajme, promění a v tvářnosti jiné matká má země zas mě vydá....
TADY KDYSI STÁVALA osada strážov
Z KATUSIC SELLNEROVOU STEZKOU
15 km
Na trasu nastupujete u vlakového nádraží Sudoměř. Po zelené značce půjdete kolem přehrady Trnová do vsi Trnová. Zde sejdete vedeni zelenou značkou do údolí Strenického potoka. Půjdete 4 km místy úzkou lesní pěšinkou romantickým údolím k tzv. Suchému mlýnu. Cestou budete míjet ve stráni ukrytou jeskyni tzv. Petrovinu, na níž je vytesáno jméno Petra Vítka, ústřední postavy historického románu Karla Sellnera Petrovský (1946). Román poutavou formou popisuje osudy tajných českých bratří v Podbezdězí v době tzv. protireformace po roce 1627. Bratrstvo Petra Vítka, které pomáhalo dalším tajným českým bratrům, bylo často zaměňováno s loupežnickou tlupou, jíž se v kraji říkalo Petrovští. A tak bratrstvo Petra Vítka mělo co do činění nejen s jezuity (např. jejich husarským kouskem bylo vniknutí do fary v Bělé, kde sebrali zabavené protestantské knihy, aby je vrátili zpět jejich majitelům), ale také s vojskem. Po 300 m dojdete místu, kde je po levé straně ve skále vytesán hluboký zářez (mlýnský výpustek), vpravo pak ústí do Žákova dolu Vísecká rokle. Zde měl
své tajné ležení rytíř Jaroslav z Lobče, hlavní postava Sellnerova románu Tajemný rytíř, a odsud vyjížděl škodit Braniborům, kteří věznili na královském Bezdězu králevice Václava, pozdějšího českého a uherského krále Václava II. O několik staletí později zde stával mlýn předků Petra Vítka z románu Petrovský nazývaný také SPÁLENÝ MLÝN. Dle pověstí byl také rájem lou-
pežníků. Asi po 2 km si všimnněte vpravo lesní cesty vedoucí do Vísky. Zde se nacházel rybník, dnes již zasypaný, který se stal dějištěm Sellnerova románu Poslední vyprávějící o životě lidí z doby kamenné. Skalní převis, v němž přebývali, se nachází asi 200 m za Petrovinou. Po dalších několika stech metrech si
PŘEHRADA TRNOVÁ
suchý mlýn
PETROVINA
PROFIL TRASY
Trasa je středně náročná: Trnová přehrada – po zelené značce; Trnová – Suchý mlýn – rozcestí Rakovice – zatáčka U Zabitého – Pankrác – vlaková zastávka Bezděz kiosek U Šantánu Na trase se seznámíme s dílem českého spisovatele Karla Sellnera, který pod Bezděz zasadil děj svých historických románů.
všimněte vlevo při cestě do skály vytesané nádržky na vodu. Voda je v ní průzračně čistá a prý nikdy nezamrzá! Až sem si obyvatelé Vísky jezdívali pro vodu. Po dalším kilometru spatříte tzv. Suchý mlýn. Kdysi zde stávala 3 stavení, která byla doslova přitisknutá ke skalám, v nichž byly vytesány sklepy a chlívky. Dnes zde najdeme jen pozůstatky těchto chlívků a sklepů, místo působí poněkud opuštěně a tajuplně. Ze Suchého mlýna vás povede zelená značka ještě kousek lesní cestou na silnici Nosálov – Žďár. Po této silnici půjdete vpravo asi 2 km, budete míjet rozcestí Rakovice (směr Bezdězice) a asi po 500 m odbočuje zelená značka v zatáčce U Zabitého vpravo do lesa. Zelená značka vás dovede příjemnou lesní cestou a cestičkou až k cíli, jímž je kiosek U Šantánu v blízkosti vlakového nádrží Bezděz, kde můžete spočinout a občerstvit se. Z MÁCHOVA DENÍKU Ač je mi to poněkud proti srsti, dám zde prostor jinému literátu, a sice Karlu Sellnerovi. A to jen proto, že vím, že mě nemůže zastínit. Když už se cestou seznamujete s jeho dílem, měli byste vědět, kdo to vůbec byl. To v mém případě není třeba. Karel Sellner (1873 - 1955) školní inspektor, neúnavný a velmi iniciativní organizátor vlastivědné činnosti a hlavně úspěšný a stále čtený spisovatel historických románů. Velký úspěch v literární oblasti zaznamenal hlavně svým dílem čerpajícím z pravěku nebo z doby temna. Zpracoval a vydal nesmírně cenné regionální publikace, jako jsou „Dějiny na Mladoboleslavsku“ nebo vlastivědný sborník „Boleslavan“, který řídil celých jedenáct let.
PO STOPÁCH MÁCHOVÝCH CIKÁNŮ
10 km
„Tichá krajino! Jak často vábila mne samota tvá v stíny své, aby pobouřenému srdci poklid se navrátil! Jak často vrátilo ticho tvé, rozhostivši se v duši mojí, zrakům mým ztracený mír!?“ Takto začíná Máchova nejrozsáhlejší próza Cikáni, kterou psal souběžně s Májem, ale která byla díky cenzuře vydaná až v roce 1857. Jak často, tichá krajino? Doložené jsou pouze dvě krátké Máchovy cesty Kokořínským dolem (1832 a 1833), ale i ty dvě stačily k tomu, aby tajuplnost krajiny romantika Máchu natolik okouzlila, že ji zvěčnil ve svých Cikánech. Vnořte se tedy do roklí Kokořínska, vstupte do „přírody boží chrám“, řečeno slovy básníka. Ze Mšena, městských lázní, založených v roce 1932, které jsou ojedinělým architektonickým dílem ve stylu art déco a patří mezi skvosty Kokořínska, se vydáte po zelené značce přes městský park Debř s pozůstatky přírodního divadla. Na rozcestí pod hájovnou Na Rovinách budete dále sledovat zelenou značku, s níž se vnoříte do Boudecké rokle, jedné z nejzajímavějších roklí Kokořínského dolu. Prý je nejromantičtější a nejtajuplnější za šera umocněného zataženou
oblohou a nejlépe za deště. Zde stojí za povšimnutí řada roztodivných skalních útvarů. Pod Bílou skálou se krčí skalní kaple, proto se místo příznačně nazývá U Kapličky. U osady Vojtěchov se napojíte na červenou značku vedoucí Kokořínským dolem podél říčky Pšovky a po 1 km dojdete na tzv. Cikánský plácek pod Pokličkami.
Od Pokliček můžete jít po modré značce roklí Močidla nebo Družkovou roklí zpět do Mšena. Opět si všimněte zajímavých skalních útvarů s příznačnými názvy: Faraon, Žába, Obří hlavy. Vypráví se, že se zde toulá duch starého trampa. Je-li dobře naladěn, je na turisty milý, haleká si radostně a zbloudilým ukáže cestu. Má-li špatnou náladu, pak je lépe
přírodní divadlo, mšeno
BOUDECKÁ ROKLE
POKLIČKY
PROFIL TRASY
Trasa vede do míst, kterými K. H. Mácha pravděpodobně prošel. Výlet vede úžasnými roklemi Kokořínska. Mšeno – po zelené značce na rozcestí pod hájovnou Na Rovinách – Boudecká rokle – Vojtěchov – po červené značce na Pokličky – po modré do Mšena
se rokli vyhnout, neb metá balvany a láme borovice. Také nedoporučujeme, abyste si odkládali batohy, protože byste pak ducha, který si do batohu vleze, museli nést až do nejbližší hospody. Cíl putování je opět ve Mšeně. Z MÁCHOVA DENÍKU Cikáni, moje nejrozsáhlejší próza, nestihl jsem ji už vydat. Alespoň, že vyšel Máj. Kdo mohl tušit, že se vrátím do lůna matky země tak záhy? Ale jsem tím zase výjimečný. Kdo se může pochlubit tím, že v den své svatby měl pohřeb, a to nemyslím obrazně! Cikány jsem začal psát skoro souběžně s Májem. Ostatně mám poznámky v deníku: 22. října 1835 - Ráno jsem psal v posteli až přes dvanáctou hodinu na Cikánech. Odpoledne měla být próba v divadle... nebo 4. listopádu 1835 vymluvil jsem se u p. dr. Mužíka a dovolil mi zústati doma... Doma jsem psal Cikány. Na začátku února 1836 jsem psal Eduardovi: na požádání pana kněhkupce Neureuttra dohotovil jsem román Cikáni; cenzura však jej nepropustila - neví žádný proč. Já jsem šel k panu Zimmermannovi - cenzorovi - a jsme spolu tak zadobré, že mi slíbil, abych se nestaral, že tomu pomůžeme a že projde - jen abych posečkal nějaký čas a zatim vydal svou báseň; - hodlám tedy Máj co nejdříve dohotoviti...
skalní útvary v Kokořínském dole
