Údolí Bánovského potoka

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Údolí Bánovského potoka CZ0723430

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Údolí Bánovského potoka Kód lokality: CZ0723430 Kód lokality v ÚSOP: 3360 Rozloha (ha): 21,6227 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 1020

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 21,6227 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Zlínský kraj Dotčené obce Bánov, Šumice, Uherský Brod

Dotčená katastrální území Bánov, Šumice u Uherského Brodu, Těšov

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Geologické podloží tvoří v nejbližším okolí potoka převážně fluviální písčito-hlinité až písčité sedimenty, na které navazují flyšové vrstvy s převahou jílovců (nivnické souvrství). Geomorfologie: Z geomorfologického hlediska lokalita spadá do celku Vizovická vrchovina, podcelku Hlucká pahorkatina, okrsku Nivnická pahorkatina, což je členitá pahorkatina s erozně denudačním reliéfem plochých hřbetů oddělených širokými údolími. Reliéf: Je tvořen dnem údolí potoka a pozvolnými svahy s převažující JZ orientací. Pedologie: Z půdních typů převládá fluvizem, v okolí je vymapována kambizem, luvizem, černozem a pelozem. Krajinná charakteristika: Krajinný ráz tvoří lesní okraje, remízy a křoviny v kulturní krajině, v údolí Bánovského potoka.

Biota Společenstva lesních lemů, světlých lesů, křovin a vlhkých luk. Ještě v roce 2005 byla prokázána přítomnost bourovce trnkového (Eriogaster catax) na lokalitě. Od roku 2006, kdy byl prováděn každoroční entomologický průzkum, byl stav bourovce trnkového hodnocen negativně. V EVL totiž nebyl do roku 2013 nalezen žádný vývojový stupeň předmětu ochrany. Přesto se v roce 2014 podařilo objevit v severozápadní části EVL tři hnízda housenek (plocha č. 7 a č. 8), přičemž jedno bylo umístěno na hlohu a zbylá dvě na trnkách. Kuňka žlutobřichá nebyla v EVL dle inventarizačního průzkumu realizovaného v roce 2011 potvrzena. V roce 2014 bylo nalezeno 6 jedinců. Dva adulti byli zaznamenáni v JJZ části v kalužích na podmáčené louce v blízkosti Bánovského potoka (plocha č. 4), čtyři adulti byli objeveni v J části v zastíněné kaluži na hranici lesa a vlhké louky (plocha č. 3). Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů evidované v EVL: Kriticky ohrožené druhy: kudlanka nábožná (Mantis religiosa), snědek pyrenejský kulatoplodý (Ornithogalum pyrenaicum subsp. sphaerocarpum) Silně ohrožené druhy: kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha zelená (Bufo viridis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragillis), bourovec trnkový (Eriogaster catax), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek očkovaný (Maculinea teleius), holub doupňák (Columba oenas), žluva hajní (Oriolus oriolus), krahujec obecný (Accipiter nisus) Ohrožené druhy: ropucha obecná (Bufo bufo), batolec červený (Apatura ilia), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), dřín jarní (Cornus mas)

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: kuňka žlutobřichá Bombina variegata Kód předmětu ochrany: 1193 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace

Min

Max

Jednotka Kategorie Podíl populace

Zachovalost Izolace

stálá populace

11

50

jedinci

dobré zachování

2%≥p>0%

Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, ale hodnota je na okraji areálu rozšíření druhu

Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany jako při vyhlášení.

Název předmětu ochrany: bourovec trnkový Eriogaster catax Kód předmětu ochrany: 1074 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace

Min

Max

Jednotka Kategorie Podíl populace

Zachovalost Izolace

stálá populace

-

-

-

dobré zachování

přítomná

15 % ≥ p > 2 %

Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, ale hodnota je na okraji areálu rozšíření druhu

Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšení stavu populace bourovce trnkového (Eriogaster catax) oproti stavu při vyhlášení. Aktivním managementem docílit počtu alespoň 5 - 10 hnízd housenek.

2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: kuňka žlutobřichá Bombina variegata Kód předmětu ochrany: 1193 Popis nároků předmětu ochrany: Kuňka žlutobřichá je v porovnání s blízce příbuznou kuňkou obecnou méně vázána na vodní prostředí. Je poměrně náročná na kvalitu vodních i suchozemských biotopů, zejména v tom směru, že jde o druh spíše raných sukcesních stádií. Nejvíce je tedy ohrožena tím, že krajina přestává být využívána a zarůstá, s čímž souvisí jak zánik vhodných suchozemských, tak i vodních biotopů. Kuňka žlutobřichá výrazně preferuje pro rozmnožování drobná vodní tělesa typu kaluží (lesní i nelesní) a mělkých tůní bez přítomnosti ryb. Aby lokalita byla dlouhodobě vhodná pro výskyt kuňky žlutobřiché, měla by mít zastoupeny vždy nějaké plochy bez vegetačního krytu (zapojeného drnu), čili je třeba na nich zajišťovat občasné nebo i pravidelné disturbance povrchu. Nejčastějším biotopem tohoto druhu u nás je mělká kaluž na nezpevněné cestě s minimem vegetace. Často se však kuňky rozmnožují i v zastíněných vodních tělesech. Limitem je zřejmě až zastínění vodní plochy z 80 a více procent (téměř kompletně zarostlé břehy dřevinami). Kromě kaluží na lesních i nelesních cestách a struh se stojatou vodou se rozmnožuje i v kalužích na zvodnělých tankodromech, v zatopených příkopech, tůních v lomech, pískovnách, kaolínkách, na odkalištích, v loužích a kalužích v polích a výjimečně i v menších,

málo zarostlých rybníčcích, neudržovaných koupalištích a v zahradních jezírkách. Často k rozmnožování využívá kaluže vzniklé aktivitou divokých prasat. V klasických rybnících či požárních nádržích ji nalezneme většinou jen v období sucha nebo po ztrátě výše uvedených vodních biotopů. V těchto náhradních biotopech se pravděpodobně může i rozmnožovat. Není však známo, zda trvale. Rozmnožování předcházejí poměrně nenápadné hlasové projevy. Ve vodě se kuňky páří a kladou vajíčka v několika etapách v závislosti na deštích, a to od dubna až do srpna (nejčastěji v dubnu až červnu). Z nakladených vajíček se zhruba po 7 – 10 dnech líhnou larvy živící se řasami a organickými zbytky. Přibližně po dvou měsících se larvy (pulci) metamorfují v malé žabky, které se zpočátku zdržují rovněž ve vodě a poté žijí podobným způsobem jako dospělí jedinci. Dospělci i nedospělí jedinci se v průběhu roku zdržují v různých typech suchozemských biotopů, zejména však s menším podílem nezapojeného travního drnu. Tento druh vyžaduje pro svůj výskyt obnažené plochy bez vegetačního pokryvu. Jako vhodné se jeví zejména plochy tankodromů s alespoň občasnými jízdami vozidel. V lesních celcích, ve kterých kuňky žijí zejména v Karpatech, využívají k životu zejména nezpevněné lesní cesty, které jsou alespoň občas projížděné vozidly a také těžební prostory v lesích (pískovny, lomy apod.). Na sklonku léta kuňky migrují k zimním úkrytům. Kuňka žlutobřichá je poměrně terestrická žába a akční radius druhu v průběhu roku se uvádí 800 m, pravděpodobně však bude výrazně větší. Kuňky zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, ve sklepích a dalších zemních úkrytech. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu: - Vyrovnávání, zasypávání, zaorávání a odvodňování podmáčených terénních depresí. - Zarůstání a zazemňování tůní. - Snižování hladiny podzemní vody (způsobené klimatickými výkyvy, nebo přímým lidským přičiněním – zahlubováním koryt potoků, odvodňováním lesů, luk atd.), které vede k vysychání tůní. - Rychlé odvádění povrchových vod. - Zavážení tůněk odpadem a přímá likvidace tůněk. - Vysazování lesa kolem tůněk. - Chov a přikrmování ryb a polodivokých kachen. - Kontaminace vody organickými látkami (např. kejdou), či anorganickými látkami. Péče o lokalitu spočívá v zajištění vhodných podmínek vodního i terestrického biotopu. Vhodná je např. obnova či vytváření nových tůní, disturbance povrchu břehů (narušení drnu), občasný výřez náletu, kosení, či vytváření zimovišť.

Název předmětu ochrany: bourovec trnkový Eriogaster catax Kód předmětu ochrany: 1074 Popis nároků předmětu ochrany: Bourovec trnkový byl u nás v minulosti vázán především na řídké teplé listnaté lesy nížin a pahorkatin, obhospodařované jako nízké či střední lesy. Ve světlých listnatých lesích a křovinatých lesních pláštích druh dosud přežívá v jižní polovině Bavorska, výskyt je zde omezen pouze na lesy obhospodařované výmladkovým způsobem, druh preferuje mladší fáze spodní etáže. U nás je vázán především na křovinami zarůstající xerotermní stráně, případně křovinaté biotopy (křovinaté meze a remízky). Výskyt larválních hnízd je omezen pouze na nízké, osluněné a většinou závětrné keře hlohů či trnek. Dospělé, solitérní larvy opět vyžadují teplé, před větrem chráněné keře, na jejich stáří a konkrétním druhu dřeviny však zřejmě již tolik nezaleží. Larvy požírají listy listnatých keřů. Z České republiky je znám výskyt gregarických (skupinových) larválních hnízd pouze na trnce (Prunus spinosa) a hlozích (Crataegus spp.). Solitérně žijící larvy posledního instaru již nejsou tak potravně specializovány a žír dokončují na řadě dalších druhů listnatých dřevin, např. hrušeň (Pyrus spp.), bříza (Betula spp.), dub (Quercus spp.), vrba (Salix spp.), topol (Populus spp.), jilm (Ulmus spp.), dřišťál (Berberis spp.). Jedná se o jednogenerační druh, imaga se vyskytují od začátku září do poloviny října, nepřijímají potravu. Líhnutí dospělců nastává až v prvních chladných podzimních dnech. Po vylíhnutí se ihned připravují na páření – samice lákají samce feromony a prakticky nelétají, zatímco samci létají velice rychle. Samice kladou spirálovité shluky vajíček na silnější větvičky živné rostliny a ty přikrývají chlupy z konce zadečku. Přezimují vajíčka, ze kterých se v poslední dekádě dubna až počátkem května líhnou hromadně housenky. Stejně jako u většiny dalších druhů bourovců žijí housenky gregarickým způsobem života v zapředených larválních hnízdech. Larvální hnízda bourovce trnkového jsou výrazně menší než bourovce březového (E. lanestris), navíc je výskyt hnízd bourovce trnkového oproti jiným bourovcům tvořících larvální hnízda fenologicky uspíšen o 3 – 4 týdny. Hnízda jsou velmi nápadná na hlozích s rašícími pupeny či s mladými listy. Housenky ve hnízdě netráví příliš mnoho času, pouze se v něm shromažďují na nocování. Přes den jsou rozlezlé po celém keři. Od čtvrtého instaru opouští housenky čím dál častěji společné hnízdo a v posledním instaru se již v hnízdě nezdržují. V této poslední, solitérní fázi vývoje jsou velmi žravé a značně mobilní. Kuklí se na konci července v charakteristickém

pevném zámotku ve vegetaci na zemi. Druh vytváří spíše lokální izolované populace. Disperzi a transfer genů zajišťují především samci a zřejmě také mobilní housenky posledního instaru. V současnosti je druh ohrožen likvidací rozptýlené zeleně, zalesňováním a chemizací. Protože jeho výskyt v krajině je závislý na nabídce sukcesně nestálých křovitých stanovišť, populace početně slábnou s rostoucím zapojením křovin a postupnou přeměnou společenstva křovin na zapojený mladý les. Opačným extrémem je plošné vyřezávání křovin. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na EVL: - velkoplošná likvidace rozptýlených keřových porostů živných rostlin PO snižující jejich pokryvnost pod 10 % na dané ploše 2 - zapojení keřových porostů do skupin nad 2000 m - prořezávání křovinatých porostů v nevhodném termínu - změny ve využívání vhodných biotopů (např. zalesnění, změna na polní kultury), resp. zmenšování jejich rozlohy vedoucí ke snížení pokryvnosti keřových porostů živných rostlin PO pod 10 % na dané ploše - používání biocidů a hnojiv při obhospodařování (i v bližším okolí) Management spočívá zpravidla v zajištění péče o rozptýlenou zeleň, předcházení zapojení keřových porostů, zalesnění a eliminaci chemického ošetření dřevin.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán.

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti V EVL se nachází tři registrované významné krajinné prvky. Jedná se o VKP Hradčovce - východ, VKP Hradčovce - západ a VKP Údolí Bánovského potoka. Plocha hospodářského lesa při hranici EVL je současně lokálním biocentrem LBC 764230_8 HRADČOVCE. Východní část (plocha č. 1 a část plochy č. 2) byla v 70. letech 20. století využívána jako motokrosová dráha. V roce 2006 představovala tato plocha značně pokročilé sukcesní stádium živných rostlin bourovce trnkového. V současnosti jsou porosty hlohů a trnek zapojené, s výjimkou bývalé tratě, která je každoročně strojově sečena. Keře překročily sukcesní optimum přijatelné pro vývoj bourovce trnkového. Část louky při východní hranici EVL (plocha č. 2) je zařazena do LPIS jako travní porost, který je také dvakrát ročně traktorově kosen. Pastva zde prozatím neprobíhá. VKP Hradčovce - západ (plocha č. 5) je pravidelně jednou ročně kosena. Keře jsou však vzrostlé, za sukcesním optimem bourovce trnkového, bez údržby. Na louce u tůní (plocha č. 7) nejsou v současnosti prováděny žádné zásahy. Pomístně zde rostou hlohy ve vhodném stádiu sukcese (nalezena hnízda housenek bourovce trnkového). V jihovýchodní části plochy č. 8 byl bourovec trnkový také potvrzen, porost trnek však postupně odrůstá, zapojuje se. Plocha je bez využití. Plochy č. 3 a č. 4 jsou v současnosti dosti podmáčené s charakterem mokřadní louky v nivě potoka. V kolejích po pojezdu traktoru vznikly drobné kaluže, v nichž byla kuňka žlutobřichá nalezena. V minulosti byly plochy využívány jako nezpevněné komunikace. Pravidelná údržba zde není nastavena. V západní části EVL (plocha č. 7) bylo v roce 2001 vytvořeno 5 tůní, které byly v roce 2011 z důvodu zazemnění odbahněny. V současnosti mají tůně poměrně příkré svahy, vodní hladina je prakticky kompletně zarostlá okřehkem. Z těchto důvodů nebyla kuňka v tůních potvrzena.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Další dokumenty Název: Územní plán Bánov Platnost od: 11. 7. 2012 Poznámka: k.ú. Bánov

Název: Územní plán města Uherský Brod Platnost od: 22. 4. 2004 Poznámka: k.ú. Těšov

Název: Územní plán Šumice Platnost od: 9. 6. 2011 Poznámka: k.ú. Šumice u Uherského Brodu

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Kód předmětu ochrany: 1193 Název předmětu ochrany: kuňka žlutobřichá - Bombina variegata Kuňka žlutobřichá je druhem, který na lokalitách svého výskytu nemůže dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů, které by měly mít alespoň občas podobu disturbance. Při péči o biotopy je nutné se zaměřit jak na vodní biotopy, tak na terestrické biotopy a zimoviště. Není možné management směřovat jen na jeden z těchto typů biotopů. Na lokalitě je vhodné ponechat tůně v různém stádiu sukcese, které je třeba sledovat specialistou na obojživelníky (cca jednou za pět let). Prioritně je upřednostněno budování nových tůní (na plochách č. 6 a č. 7) před odbahňováním stávajících, které se nacházejí na ploše č. 7. U těchto tůní je však aktuální úprava nevyhovujících strmých břehů. K odstranění sedimentu či prohlubování tůněk lze také v případě potřeby přistoupit. Celková obnova jedné tůně je možná, neprovádí se však na všech tůních současně, nýbrž v několikaletých rozestupech. Vhodný termín pro obnovu je od konce srpna maximálně do října, z důvodu minimalizace zásahů do biotopu zimujících a rozmnožujících se živočichů (kromě obojživelníků zejména vážky a vodní brouci). Zásadní pro kuňku žlutobřichou je přítomnost malých tůní v raných fázích sukcese. Optimální rozmnožovací tůň je menší (do 20 m2), s maximální hloubkou do 80 cm a průměrnou hloubkou do 40 cm (alespoň na polovině plochy tůně by měly být mělčiny do 30 cm hloubky), s pozvolným sklonem břehů, neprůtočná, nepravidelného tvaru, mírně zarostlá litorální vegetací a měla by mít zastoupeny vždy nějaké plochy bez vegetačního krytu (obnažená půda), čili je třeba na nich zajišťovat občasné disturbance povrchu, popř. využít vytěženou zeminu z výkopu tůně. Práce je optimální situovat do období podzimu, a pokud nedojde k poškození suchozemského zimoviště, lze provádět práce i v zimě. Vodní biotopy pro rozmnožování kuněk je třeba udržovat trvale bez ryb. Případnou rybí obsádku je vhodné redukovat odlovem (možnost elekroodlovu v září až říjnu). Nežádoucí nárosty okřehku na vodní hladině je vhodné mechanicky redukovat. V případě enormního rozšíření rákosin lze tyto porosty kosit. Kosení s cílem redukce rákosu je nejvhodnější v období kvetení, tj. přibližně červenec až září (přesný termín stanovit s ohledem na případné hnízdění ptactva). Péče o terestrické biotopy spočívá v zajištění kosení travinné vegetace v blízkosti tůní. Travní porosty je vhodné rozčlenit na několik segmentů, na nichž bude realizace probíhat s časovými odstupy (např. po 14 dnech). Kosení by mělo probíhat za suchého počasí, optimální je slunečno a polední až odpolední čas. Kosení za mokra je nevhodné z důvodu zvýšené aktivity obojživelníků. Vhodné je použití ručních nástrojů (křovinořez, kosa), lehké mechanizace (pouze lištová sekačka se zvednutou lištou min. 10 cm nad zem). Vlhké louky s výskytem PO je vhodné občasně pokosit těžkou technikou (koleje je nutné ponechávat). Část pokosené biomasy je vhodné na botanicky méně cenných plochách ponechat na hromadách k zetlení (viz níže). Kosení lze realizovat od června do srpna. Sporadicky (jednou za tři, čtyři roky) lze plochy s výskytem kuňky žlutobřiché také extenzivně přepást skotem. V EVL je nežádoucí používat biocidy a hnojiva z důvodu znečištění vody anorganickými a organickýmu látkami, toxicity pro PO a zvyšování trofie splachy z přilehlých polí. Na březích tůní je třeba pravidelně vyřezávat, vytrhávat náletové dřeviny (kromě optimálního sukcesního stádia živných rostlin PO). Část biomasy z ořezu je vhodné uložit na hromady jako základ pro zimoviště (viz níže). Výřez náletu, či kácení je vhodné situovat do zimního období (listopad - únor). Při realizaci je důležité nezasahovat do stávajících zimovišť. Populaci kuněk lze podporovat zachováním stávajících a vytvářením nových míst pro úkryt a zimování – na předem vytipovaných místech v lokalitě (spíše sušší) je vhodné ponechávat na hromadách dřevní hmotu z prořezávek, nejlépe proloženou drny a pokosenou trávou. Pokácený strom lze také ponechat k zetlení na místě.

Kód předmětu ochrany: 1074 Název předmětu ochrany: bourovec trnkový - Eriogaster catax Zarůstající křovinaté stráně, kde křoviny místy tvoří neproniknutelný porost, je nutné zprvu radikálně asanovat. Prořezávky je nutné provádět v termínu mimo výskyt vajíček a larev motýla, tedy od konce července do konce srpna. Zastoupení keřových porostů živných rostlin PO nesmí klesnout pod 10 % na dané ploše. Vhodná pokryvnost je 10 - 20 %. Poté je nezbytné tyto plochy udržovat pravidelným kosením (viz výše) a výřezem staršího náletu za účelem udržení sukcesního optima živných keřů (řídká mozaika shluků keřů hlohů a trnek ve stáří 2 – 7 let na 10 – 20 % plochy). Je nutné zamezit převodům luk, či travních porostů na les.

U lesních porostů je důležité uchovávat keřové opláštění okrajů lesa. V dlouhodobější perspektivě lze ve vybraných porostech, které navazují na keřové porosty s možným výskytem bourovce trnkového, obnovit výmladkové hospodaření. V bezprostředním okolí lokality (na zemědělské půdě) je vhodné minimalizovat používání biocidů. K eliminaci nežádoucích účinků použití biocidů případně dalších látek lze také na styku polí a travních porostů vytvořit ochranný keřový, stromový pás (alespoň 5 m). Invazní druhy rostlin, např. trnovník akát (Robinia pseudoacacia), javor jasanolistý (Acer negundo), je třeba eliminovat.

3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření


bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Likvidace invazních a expanzivních rostlin rozptýlená (nesouvislý porost invazních rostlin - jedinci či skupinky) Invazní druhy Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193, Eriogaster catax (bourovec trnkový) 1074 Likvidace trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), javoru jasanolistého (Acer negundo) v rámci EVL. Při likvidaci akátu je nutné brát v úvahu jeho výrazné zmlazení po mechanickém zásahu. Vhodnými metodami likvidace akátin je např. kroužkování kmene s ponecháním neporušeného pruhu kůry na jedné straně kmene nebo kácení na vysoký pařez cca 1 m nad zemí. Efektivní je kombinace výše uvedené mechanické metody s následným použitím herbicidu na pařez, nebo část kmene po oloupání kůry. Je nutné zabránit distribuci herbicidu do okolí, proto je upřednostněn kontaktní herbicid. Stejně jako trnovník akát je nutné i javor jasanolistý odstraňovat kombinovanou metodou (mechanicky + chemicky) opakovaně v průběhu několika let. 1 x za 1 rok červenec - září Při nutném použití herbicidních přípravků je nutná zvýšená opatrnost vůči bourovci trnkovému i jeho živným rostlinám (především hlohy, dále trnky). 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 Kosení lehkou mechanizací Kosení Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193, Eriogaster catax (bourovec trnkový) 1074 Na plochách s těžištěm výskytu bourovce trnkového (zejména plochy č. 1, č. 7 a č. 8) je třeba blokovat sukcesní pochody. Plochy s výskytem kuňky žlutobřiché je také nutné pravidelně udržovat. Vhodnou metodou je kosení lehkou mechanizací, či ručními nástroji. Jednotlivé plochy lze rozdělit na dílčí segmenty, jež budou koseny s časovým odstupem např. 14 dní. Část pokosené biomasy je vhodné na lokalitě ponechat na hromadách jako základ pro nová zimoviště obojživelníků. Trnky a hlohy v sukcesním optimu pro bourovce trnkového je nutné obsékat! 1 x za 1 rok Plochy s výskytem bourovce trnkového: červen - 1. polovina července Plochy s výskytem kuňky žlutobřiché: červen - srpen Těžkou technikou lze kosit plochy č. 1, č. 2 a č. 5. Na plochách č. 3 a 4 je kosení těžkou technikou zvláště vhodné z důvodu vytvoření kolejí. Zvodnělé kaluže jsou totiž optimálním biotopem kuňky žlutobřiché. Alternativou kosení je na plochách č. 1 a č. 2 pastva. Ta může být realizována kontinuálně každoročně, ovcemi, kozami, skotem. Hlohy a trnky, které jsou živnými rostlinami bourovce trnkového, zůstávají pastvou většinou nedotknuty.


Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření




3, 4, 5, 7 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193, Eriogaster catax (bourovec trnkový) 1074 Na plochách č. 3, č. 4 a č. 7 je extenzivní pastva vhodná pouze jednou za několik let (např. 4 roky), a to spíše krátkodobě, skotem. Díky tomu dojde k potřebnému rozrušení drnu. Na ploše č. 5 lze realizovat pastvu ovcemi, kozami, či skotem každoročně. 1 x za 4 roky duben - říjen

6, 7 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193 Budování nových tůní je upřednostněno před obnovou stávajících. Nové tůně vytvářet menší, mělké, neprůtočné, nepravidelného tvaru (viz kap. 3.1). Obnova stávajících tůní spočívá v odstranění sedimentu, mírném prohloubení, snížení sklonu břehů. Odbahňování lze provádět na ploše jedné tůně, ne však současně na více tůních v rámci jedné plochy. 1 x za 5 let nové tůně: září - listopad (až únor) obnova: konec srpna - říjen Kontrola stádia sukcese (zazemňování tůní) specialistou na obojživelníky. Na základě výsledků stanovit opatření (obnova, tvorba nové tůně). 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193, Eriogaster catax (bourovec trnkový) 1074 Zejména na plochách č. 1, č. 7 a č. 8 je nutná blokace sukcese. Sukcesní optimum živných rostlin bourovce trnkového se pohybuje v rozmezí 2 – 7 let. Proto je vhodné tyto nálety (alespoň do věku 7 let) ponechávat. Jejich cílová pokryvnost by se měla pohybovat v rozmezí 10 - 20 %. Dřeviny, které příliš zastiňují tůně a kaluže s výskytem kuňky žlutobřiché, je vhodné odstraňovat. Interval prací lze přizpůsobit dle potřeby. 1 x za 7 let 20. 7. – 31. 8. Plochy v blízkosti hranice EVL záměrně posunuty z důvodu ponechání nárazníkové, ochranné zóny před chemickými látkami ze zemědělství. Zde je možné ponechat nálet trnek či hlohů bez zásahu. Vhodné je zapojení porostu. Šířka ochranné zóny může být 5 - 10 m.

Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka

1, 8 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Bombina variegata (kuňka žlutobřichá) 1193, Eriogaster catax (bourovec trnkový) 1074 Asanační management. Jednorázové vyčištění zarostlých ploch. Snížení pokryvnosti na cca 20 %, přičemž plošné zastoupení hlohů a trnek nesmí klesnout pod 10 %. Dále provádět pravidelnou údržbu. 20. 7. – 31. 8.

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady BĚLÍN, V. (2003). Noční motýli České a Slovenské Republiky: Nachtfalter der Tschechischen und Slowakischen Republik. 1st ed. Zlín: Kabourek. 260 s. ISBN 80-86447-02-2. GOTTWALD, A.; BĚLÍN, V. et al. (2001). Motýli Bílých a Bielych Karpat: The Lepidoptera of the White Carpathians Mts.. Uherské Hradiště: Přírodovědný klub. 153 s. ISBN 80-86485-01-3. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. MACEK, J.; DVOŘÁK, J.; TRAXLER, L. et al. (2007). Motýli a housenky střední Evropy: Noční motýli I.. Vyd. 1. Praha: Academia. 371 s. ISBN 978-80-200-1521-1. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. MIKÁTOVÁ, B.; VLAŠÍN, M. (2002). Ochrana obojživelníků. Brno: EkoCentrum. 137 s. ISBN 80-902203-9-8. MORAVEC, J. (1994). Atlas rozšíření obojživelníků v České republice: Atlas of Czech amphibians. Praha: Národní muzeum. 136 s. VALCHÁŘOVÁ, J. (2012). Vyhodnocení monitoringu evropsky významného druhu Eriogaster catax (Lepidoptera). České Budějovice. 49 s. Bakářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce doc. Mgr. Martin Konvička, Ph. D. ZAVADIL, V.; SÁDLO, J.; VOJAR, J. (eds.) (2011). Biotopy našich obojživelníků a jejich management: Metodika AOPK ČR. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 178 s. ISBN 978-80-87457-18-4. ZWACH, I. (2009). Obojživelníci a plazi České republiky: encyklopedie všech druhů, určovací klíč, 1654 barevných ilustrací. Vydání 1. Praha: Grada. 496 s. ISBN 978-80-247-2509-3.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a krajské středisko Zlín Zpracovatel: Ing. Miroslava Pazderová E-mail: [email protected] Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

LBC

lokální biocentrum

LPIS

Land Parcel Identification System (Registr využití půdy podle uživatelských vztahů)

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

PO

předmět ochrany

SDO

Souhrn doporučených opatření

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

VKP

významný krajinný prvek

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0723430_Udoli_Banovskeho_potoka_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0723430_Udoli_Banovskeho_potoka_Koseni.pdf CZ0723430_Udoli_Banovskeho_potoka_Pastva.pdf CZ0723430_Udoli_Banovskeho_potoka_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ0723430_Udoli_Banovskeho_potoka_Vyrez_naletu.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ

6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU

Údolí Bánovského potoka

Recommend Documents