HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Pane premiére, páni ministři

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 3 Zprávy 4 – 5 Pane premiére... 6 Statistika 7 – 8 Rozhovor s Jiřím Laňkou 9 – 10 Zkušenosti z výstav Stop genocidě 11 Linka pomoci 12 Komentář 13 Anketa 14 – 15 Poslání muže 16 Národní pochod pro život a rodinu 1 / 2017 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / únor 2017

Pane premiére, páni ministři... Píšeme Vám, protože v naší poradně každý den řešíme podobné dotazy, jako je ten níže. Nehandlujeme dítě za peníze. Lidé ale nejsou andělé. Potřebují jíst, oblékat se a mít kde bydlet. „Asi nespadám mezi ženy, které jsou v opravdové tísni. Je mi téměř třicet let a máme s partnerem dvě zdravé a šťastné děti. Minulý týden jsem zjistila, že jsem nečekaně otěhotněla. Měla jsem celý krátký týden na to, abych si sama za sebe promyslela své možnosti, a celý dlouhý týden na to, abych své těhotenství přijala a to maličké měla ráda. Můj partner si dítě nepřeje. Vůbec nechápe, proč jsem smutná, a nesnese mě plačící. Máme spolu hezký vztah, máme si co říci a vím, že mě má rád. Vůbec s ním

ale za těchto okolností nemůžu o své bolesti mluvit. Jen trochu probrat naše finanční možnosti, on však vůbec nevidí šanci, abychom zvládli tři děti. V každé matce se zákonitě probudí ochranitelský pud a láska. Proč příroda nezařídila, aby i muži prožívali to samé? Zatím jsem v situaci, že na potrat musím jít už příští týden. Důležitá věc ještě je ta, že partner dítě nechce především z existenčních důvodů. Máme malý byt a na větší nemáme peníze. S prostorem bychom tedy hrozně válčili. Také by bylo třeba větší auto a spoustu jiného. Já to taky vidím, že na to ty finance opravdu nejsou. Udělala bych ale vše pro to dítě. Moc dobře si uvědomuji, že celý život na něj budu myslet a tesknit, že jsem ho nikdy

nemohla obejmout a dát mu svoji lásku. Kdykoliv potkám své známé, kteří právě teď čerstvě čekají miminka, budu v jejich dětech vidět právě to naše. Mám pocit, že ho odstrčíme a ono nás přitom potřebuje. A stále si představuju takového malého broučka, který je živý, a říkám si, že pokud by mi někdo dal do rukou takto malinkaté dítě, jak je v břiše, a řekl: ‚Zabij, je to tvé dítě‘ – to bych přece nemohla! A zároveň proklínám zákony, které jsou v našem státě v tomto až moc benevolentní. Že dávají právě našim partnerům MOC takto jednoduše rozhodovat... je toho tolik!“ Pane premiére, páni ministři, věříme, že nyní nás pochopíte. Radim Ucháč

Foto: pixabay.com, jty11117777

Napište premiérovi – viz strana 4.

Zprávy

Konec financování potratů mimo USA

;Foto: wh.gov

Prezident Donald Trump podepsal memorandum, kterým obnovil tzv. Mexico City Policy. Toto nařízení zakazuje federální vládě financovat organizace, které podporují nebo přímo provádějí potraty mimo území USA. USA na základě tohoto nařízení nebude využívat peníze daňových poplatníků na financování rozvojové pomoci, která by vedla k provádění potratů, nucených potratů a sterilizací na území jiných států. Tzv. Mexico City Policy zavedl v roce 1984 prezident Ronald Reagan. Podle nařízení měly být státní finance na „plánování rodičovství“ poskytnuty jen těm organizacím, které by neprováděly potraty nebo nelobovaly u jiných států za zrušení zákonů chránících život nenarozených dětí. Oba nastupující demokratičtí prezidenti toto nařízení okamžitě po nástupu do funkce zrušili. Jako první jej v roce 2001 obnovil George W. Bush, nyní – osm let po zrušení ze strany demokrata Baracka Obamy – Donald Trump. wh.gov

Francouzský soud rozhodl: Usmívající se děti s Downovým syndromem na veřejnost nepatří

Foto: fondationlejeune.org

Francouzská Státní rada potvrdila zákaz veřejného vysílání filmu s dětmi s Downovým syndromem. O zrušení zákazu žádala Nadace Jérôma Lejeuna, která žalovala Vyšší radu pro audiovizuální vysílání za cenzuru spotu „Dear Future Mom“. Spot „Dear Future Mom“ (Milá nastávající maminko) má již více než sedm a půl milionu shlédnutí. Vystupují v něm usmívající se děti a mladí lidé s Downovým syndromem, kteří ujišťují těhotné ženy, že jejich děti mohou být šťastné. Spot vyrobila v roce 2014 italská organizace CoorDown pro Světový den Downova syndromu. Podle francouzské Státní rady je spot adresovaný těhotným ženám, které uvažují o podstoupení potratu, kontroverzní a usmívající se děti s Downovým syndromem mohou vyvolávat špatné svědomí u těch žen, které s podstoupením potratu souhlasily. Jean-Marie Le Méné, prezident Nadace Jérôma Lejeuna, vyjádřil rozhořčení nad tím, jak může někdo klást zachování a zničení lidského života na stejnou úroveň. Zdůraznil, že „ženy, které porodí nemocné dítě, svého rozhodnutí nelitují. Právě naopak. Ženy, které se rozhodnou opačně, později trpí pocity viny. Rozhodnutí Státní rady nutí lidi s Downovým syndromem, aby jejich právo na svobodu projevu ustoupilo právu na potrat.“ Nadace Jérôme Lejeuna se obává rozšiřování eugenické ideologie ve společnosti. Již dnes je 96 % dětí s Downovým syndromem usmrceno před narozením. Tvůrce spotu CoorDown spolu se Světovou aliancí pro postižené v médiích žádají francouzskou Státní radu, aby diskriminační zákaz zrušila. fondationlejeune.org

Hnutí Pro život ČR zaslalo poděkování Karle Šlechtové, ministryni pro místní rozvoj, za dvouletou tvorbu vládního návrhu zákona o pohřebnictví. Ten od poloviny roku 2017 umožní důstojné zacházení s ostatky všech dětí, které zemřou před narozením. Vládní návrh zákona prošel prvním čtením na schůzi Poslanecké sněmovny v lednu 2017. Podle platných českých zákonů je dítě narozené bez známek života s porodní váhou pod 500 gramů bráno jako odpad, který je nemocnice povinna likvidovat. Podobně se zachází s těly mrtvě narozených dětí a dětí po spontánním či umělém potratu. Podle vládního návrhu zákona je garantováno pietní zacházení s pozůstatky a ostatky všech nenarozených dětí. V případě, že rodiče neprojeví zájem tělo svého mrtvě narozeného dítěte nechat pohřbít, bude pohřeb zajištěn obcí, a to slušným způsobem a podle místních zvyků. Tělo mrtvě narozeného dítěte bude chráněno státem, škůdci hrozí pokuta až 200 000 Kč. V případě plodů po potratu je poskytovatel zdravotní služby povinen tělíčko vydat k pohřbení osobě blízké, a to včetně placenty a biologických zbytků potratu. Opuštěné plody po potratu po lhůtě 96 hodin od potratu nesmí být spáleny ve spalovně s dalším odpadem, ale musí být zpopelněny v rakvi v krematoriu na náklady zdravotního pojištění. Rodiče, kteří mají bolestnou zkušenost se ztrátou nenarozeného dítěte a byli by ochotni se o ni písemně podělit s poslanci, prosíme, aby se ozvali na adresu [email protected]. hnutiprozivot.cz

únor 2017 / strana 2

Foto: unsplash.com, Truninger

Pietní zacházení s těly dětí zemřelých před narozením

sledujte nás na sociálních sítích novinky, pozvánky, komentáře, fotografie a videa na Facebooku superstručné informace k aktuálnímu dění na Twitteru videokanál na YouTube fotogalerie na Flickru

Zprávy

Destrukce rodiny v režii Ministerstva práce a sociálních věcí

Foto: pixabay.com, cherylholt

Hnutí Pro život ČR zaslalo premiérovi Bohuslavu Sobotkovi stanovisko k dokumentu připraveném Ministerstvem práce a sociálních věcí nazvaném „Koncepce rodinné politiky“. Hnutí Pro život ČR žádá jeho zamítnutí vládou jako celek. Připravovaná „Koncepce rodinné politiky“ zaslaná k meziresortnímu připomínkování jde zcela proti základnímu zájmu státu – zastavení vymírání populace. Koncepce vychází z principů neomarxistické gender ideologie a měla by v případě přijetí devastující dopad na rodinu založenou na manželství. Ta jediná má potenciál zastavit vymírání české společnosti. Koncepce by dále vedla mj. k prudkému nárůstu zneužívání veřejných financí na plošné vnucování hormonální antikoncepce od 15 let a na umělé oplození místo skutečné léčby neplodnosti. Hnutí Pro život ČR oceňuje skutečnost, že jednotlivé zainteresované resorty věnovaly materiálu patřičnou pozornost a vznesly k předkládanému materiálu zásadní připomínky. Jmenovitě náleží poděkování místopředsedovi vlády Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL), ministru zemědělství Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL), ministru kultury Danielu Hermanovi (KDU-ČSL) a ministru obrany Martinu Stropnickému (ANO) za větší množství připomínek týkajících se nejvlastnějšího charakteru rodiny a státem prosazované rodinné politiky. Hnutí Pro život ČR se připojuje k těm, kteří požadují, aby vláda odmítla návrh „Koncepce rodinné politiky“ jako celek. Navrhuje, aby vláda po MPSV požadovala vypracování takové koncepce rodinné politiky, která podporuje rodinu založenou na manželství za účelem zplození a výchovy dětí a respektující jedinečnost a nezaměnitelnost role muže a ženy v rodině. Rodina je nenahraditelnou institucí zajišťující důstojný život člověka od početí po přirozenou smrt a jediným prostředkem k zastavení vymírání české společnosti. hnutiprozivot.cz

Republikánský guvernér amerického státu Kentucky Matt Bevin podepsal zákon, který chrání nenarozené děti po 20. týdnu těhotenství. Zároveň začal platit zákon, podle nějž těhotná žena musí před potratem podepsat informovaný souhlas, že absolvovala ultrazvukové vyšetření. Oba podepsané zákony začínají platit okamžitě. Kentucký zákon zakazuje potraty po 20. týdnu těhotenství i v případě znásilnění, incestu či duševních poruch, netýká se však případů, kdy je život matky v ohrožení. V rámci ultrazvukového vyšetření před potratem poskytne těhotné ženě lékař nebo specialista podrobné informace o jejím nenarozeném dítěti, a to včetně poslechu srdeční činnosti. Žena však nemusí sledovat obrazovku a může také požádat o ztišení zvuku srdeční činnosti. Je známo, že nenarozené děti kolem 20. týdne těhotenství již cítí bolest. Pozdní potraty jsou kruté a neexistuje zdravotní důvod pro jejich provedení. Podobný zákon na ochranu nenarozených dětí po 20. týdnu těhotenství nedávno schválil i stát Ohio, čímž se celkový počet států USA s touto legislativou zvýšil na devatenáct. Mezi Američany narůstá podpora ochrany nenarozených dětí v pozdním stádiu těhotenství a velká většina také nesouhlasí s potraty v druhém trimestru těhotenství. Podle některých průzkumů podporují zákaz potratů po prvním trimestru i ti Američané, kteří sami sebe označují jako „pro-choice“.

Foto: Andrzej Zachwieja

Kentucky pro ochranu nenarozených dětí

Tvář dítěte v pátém měsíci po početí.

kentucky.gov, liveactionnews.org

Rakousko: Mrtvě narozené děti vážící méně než půl kila mohou být zapsány do matriky

Foto: nowilaymedowntosleep.org

Děti, které zemřou před, během nebo brzy po porodu a váží méně než 500 gramů, by mohly být zaregistrovány na matrice a jejich rodiče získat rodný a úmrtní list včetně jména dítěte. Rozhodla tak rakouská vláda. Návrh přivítali politici napříč politickým spektrem. S možností registrace spontánního potratu na matrice bude rodičům vystaven rodný a úmrtní list dítěte. Tato možnost by mohla platit i pro mrtvě narozené děti před 1. lednem 2017, pokud matka nebo otec požádají nemocnici o vystavení příslušného potvrzení. Navržená opatření musí ještě projít řádným legislativním procesem. Rozhodnutí bude zásadní pro rodiče takto zemřelých dětí. Zároveň půjde o významný krok k právnímu uznání důstojnosti dítěte před narozením jako „osoby“. kurier.at

objednejte si zasílání zpráv e-mailem na hnutiprozivot.cz


Pane premiére...

Foto: strategicwebdesign.net

Pane premiére, páni ministři... Hnutí Pro život ČR vyzývá k zasílání osobních dopisů, které upozorní vládu, že navzdory četným mediálním prohlášením o podpoře rodiny nabízí stát v krizovém momentu nečekaného početí pouze jedinou „sociální službu“ – usmrcení nenarozeného dítěte. Přestože se počet chirurgických umělých potratů v letech 2014 a 2015 opět mírně snížil, bylo jen v roce 2015 usmrceno 20 403 dětí před narozením. Nejvyšší počet umělých potratů byl registrován u žen se dvěma dětmi a u nesezdaných žen. Česká republika přitom patří k nejbohatším zemím na světě, a přesto nemá funkční nástroj jak pomoci těm, kteří nečekaně počnou dítě. Stát žije na úkor funkčních rodin „Máme zkušenost, že nejdůležitější vliv na rozhodnutí ženy má otec dítěte, širší rodina a další společenské faktory,“ říká Zdeňka Rybová, místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR


a vedoucí projektu Linka pomoci, který pomáhá ženám v tísni. Nelze však přehlížet tiché ekonomické vysávání rodin státem. To fakticky uvrhuje rodiny s dětmi do relativní chudoby a tím dělá přijetí dětí obtížnější. To se týká zvláště třetího dítěte.

Rodiny generují bohatství Období reálného socialismu sice skončilo před mnoha lety, náklady rodičů na výchovu dětí stát ale nezajímají. Naopak zcela socialisticky práci rodičů a zisky z dobře vychovaných dětí vesele „znárodňuje“.

Česká republika přitom patří k nejbohatším zemím světa, a přesto nemá funkční nástroj jak pomoci těm, kteří nečekaně počnou dítě.

Pane premiére...

Neplodná státní politika Přes dílčí pozitivní kroky není státní politika k rodinám s dětmi zrovna přívětivá: směšné důchodové zabezpečení žen, které upřednostnily mateřství před kariérou, ekonomický nátlak na co nejrychlejší odložení dítěte do jeslí a zapojení žen do „pracovního procesu“ nebo devastující návrh Koncepce rodiné politiky (viz str. 3). Úhrnná plodnost stále leží hluboko pod hranicí prosté reprodukce 2,1 narozených dětí jedné ženě. V roce 2015 dosahovala 1,57 narozených dětí na jednu ženu. I nadá-

Úřad vlády České republiky Bohuslav Sobotka nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha Pane premiére, blíží se volby a zas všichni politici touží podporovat rodinu s dětmi. Rozumíme tomu, protože rodiče s každým vychovaným dítětem přispějí státu více než 3 000 000 Kč. Proč ale stát nabízí rodičům při nečekaném početí dítěte jedinou „sociální službu“ – jeho usmrcení při umělém potratu? Co to změnit? My jsme pro. Vždyť dobře fungující rodina je nejlepší prevencí tisíců potratů a jediným prostředkem, aby české společnosti nechyběly děti. Ukažte zřetelně rodinám s dětmi, že vám na nich záleží. Určitě to nějak vymyslíte. Těšíme se.

le pokračuje trend rostoucího průměrného věku matek a podíl dětí narozených v manželství v roce 2015 činil 52,2 %.

16 000 000 13 356 495

14 000 000 12 000 000 10 111 819 10 000 000 8 000 000

6 833 196

6 000 000 3 506 643

4 000 000 2 000 000 0

0

Jan a Marie Makalovi a jejich čtyři děti

Zdroj: Ministerstvo práce a sociáních věcí, duchodova-komise.cz

Oproti bezdětným se stejnou výší příjmu přispějí pracující rodiče s průměrným hrubým příjmem s prvním vychovaným dítětem státu 3,5 milionů Kč, s druhým 6,8 milionů Kč, s třetím dokonce 10,1 milionů Kč a s každým dalším dítětem se jedná o další více jak 3 miliony korun. Jsou to rodiče s dětmi, kteří v dlouhodobém horizontu generováním lidského kapitálů financují stát a kteří jsou zároveň těmito transfery nejvíce ekonomicky znevýhodňovanou skupinou. Rodiny s dětmi založené na odpovědném manželství jsou zároveň skupinou, která pobírá nejméně sociálních dávek.

Co to změnit? Funkční rodina založená na manželství je ve státním zájmu. Je i nejlepší prevencí tisíců potratů, skutečným řešením důchodů, migrace a trvalé udržitelnosti české společnosti. Proto Hnutí Pro život ČR vyzvá k přehodnocení přístupu státu. Zvláště otázka bydlení a splácení hypoték je při rozhodování o životě či usmrcení nenarozeného dítěte zásadní. Pokud by např. stát nabídl skrze Státní fond rozvoje bydlení bezúročné půjčky s možností snižování dluhu s narozením každého dalšího dítěte, bylo by to skutečné řešení. Rodiny čekající nečekaně dítě by pak nebyly pod tak silným ekonomickým tlakem volit řešení, kterého litují. My jsme pro Hnutí Pro život ČR věří, že umělé potraty mají alternativu. Rodina je klíčem a zaslouží si nejen rétorickou, ale skutečnou podporu. tisková zpráva Hnutí Pro život ČR

Také vám vadí, že naše země nemá funkční nástroj jak pomoci těm, kteří počali nečekaně dítě? Vadí vám, že jedinou nabízenou „sociální službou“ je usmrcení nenarozeného dítěte? Neváhejte a napište panu premiérovi.


Statistika

Foto: Flickr, jurvetson

Méně potratů a antikoncepce, více dětí Potraty ČR 2015

Statistiky potratů za rok 2014 a 2015 zveřejněné Ústavem zdravotnických informací a statistiky opět ukazují, že na pokles potratů nemá primární vliv antikoncepce, ale společenské klima. Potraty klesají, klesá i užívání antikoncepce, zatímco porodnost mírně stoupá.

Potraty ČR 2015 dětí, UPT 3. Vývoj počtu narozených a samovolných potratů

v tisících

7. Struktura potratů podle druhu

200

150

Samovolné potraty 39,4 %

Miniinterrupce 40,3 %

100

50

Počet chirurgických umělých potratů se v letech 2014 a 2015 opět mírně snížil. V roce 2014 bylo zabito 21 893 a v roce 2015 20 403 dětí před narozením, tj. o 2 311 méně než v roce 2013. Nejvyšší počet umělých potratů byl registrován u žen se dvěma dětmi a u nesezdaných žen. Oproti roku 2014 poklesl i počet eugenických potratů (ze zdravotních důvodů) na 4 114 usmrcených dětí. Naopak se zvýšil počet případů mimoděložního těhotenství a spontánních potratů. V roce 2015 výrazně klesl počet žen užívajících hormonální antikoncepci nebo nitroděložní tělísko na 1 054 975. Absolutní maximum žen užívajících hormonální nebo nitroděložní antikoncepci bylo 1 383 196 uživatelek v roce 2007, jedná se o pokles o 328 221. Počty potratů způsobených raně abortivním efektem hormonální antikoncepce nebo nitroděložním tělískem nelze evidovat. Úhrnná plodnost v roce 2015 dosahovala 1,57 narozených dětí jedné ženě, přesto stále leží hluboko pod hranicí prosté reprodukce 2,1 narozených dětí jedné ženě. Absolutního minima dosáhla plodnost v roce 1999, a to 1,13 dítěte na jednu ženu. I nadále pokračuje trend rostoucího průměrného věku matek. Podíl dětí narozených v manželství v roce 2015 činil 52,2 %. podle uzis.cz

0 1960

Mimoděložní

1965 těhotenství 1970 a ostatní 1975 potraty 3,6 % UPT

1980

1985

1990

1995

Samovolné potraty

2000

16,8 %

2015

Narození celkem

8. Vývoj užívání antikoncepce 4. Vývoj samovolných potratů na 100 narozených 14na 1 000 žen ve věku 15–49 let 600

13 500 400

12

300

11

200 100

10 1960 0

1965

1970

1975

1980

1985

1990

1995

1975Od roku 198520011995 1997 1999 2005 2007 Pozn.: souhrnná data za potraty2001 českých2003 občanek a cizinek Nitroděložní

100

2000 2009

Hormonální

Pozn. Za rok 2014 nejsou k dispozici validní údaje. V grafu ponechány hodnoty roku 2013.


Ostatní2010 UPT 2005

102

2005 2011

2010 2013

2015 2015

Rozhovor

Jiří Ignác Laňka, fotografie ze služební mise v iráckém Bagdádu

Každý má v sobě sílu postavit se zlu Jiří Ignác Laňka, šéfinstruktor Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky a katolický jáhen, před časem podpořil projekt Hnutí Pro život ČR „Nesoudíme. Pomáháme“. Jak říká sám Jiří Laňka, „poprvé a zaručeně naposledy“ se ženil před 31 lety, s manželkou mají tři dcery a jednu vnučku. Zajímal nás jeho pohled na mužství z pozice manžela, otce, policisty, i instruktora mladých mužů. Co všechno Vaše práce obnáší? Můžete nám více přiblížit, co všechno děláte? Jako vedoucí výcvikového oddělení v první řadě koordinuji činnost mých instruktorů, připravuji cvičení, zpracovávám a novelizuji metodiku výcviku, připravuji podklady pro zahraniční spolupráci a tak podobně. Práce je to skutečně pestrá a zajímavá a často mě zavádí do nevšedních míst a k nevšedním lidem. Ale je třeba říci, že naše práce celkově je především týmová záležitost. Na všech projektech děláme s kolegy společně. Druhá služba, kterou vykonávám, je služba církvi. Jako římskokatolický jáhen sloužím v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově s pověřením pro službu ve prospěch Policie ČR. Nepřímou součástí této mé duchovní služby

je i činnost v Křesťanské policejní asociaci. To je společenství křesťanů, které spojuje služba v bezpečnostních sborech naší země. Převážně jsou to policisté ze státní i městské policie, ale jsou mezi námi i příslušníci vězeňské služby, hasiči a občanští zaměstnanci. Proč jste se rozhodl, že se stanete policistou? U policie sloužím již 31 let. Po základce jsem studoval na lesnickém učilišti v Třebnicích u Sedlčan a pak na lesnické škole v Trutnově. Byly to krásné roky se skvělými lidmi, na které velmi rád vzpomínám. Ale již v průběhu studia v Trutnově mi bylo jasné, že tohle není cesta, kterou bych mohl dál jít. Z mnoha důvodů. Kromě těch ryze praktických se zřejmě ozvaly i geny. Mnoho z mých předků totiž sloužilo v ozbrojených složkách. Měl jsem namířeno k armádě, ale moje manželka poopravila kurz, a tak jsem oblékl uniformu tehdy příslušníka SNB. A bylo to dobré rozhodnutí. Dodnes nelituji jediného dne stráveného v policejní službě.

Kde se v člověku bere potřeba pomáhat a ochraňovat? Mají tohle v sobě všichni muži? A co ženy? Většina z nás má tak nějak zakódováno, že život by měl mít svůj řád a že by v něm měla mít své prioritní místo spravedlnost. Věřím, že to je Boží zákon, vepsaný do každého lidského srdce. Někdo k němu nechá dveře otevřené, někdo je zavře a ještě na ně nahází spoustu haraburdí. Z toho plyne i motivace pomáhat a chránit. Je to přirozená věc, ale ne všichni ji dokáží uchopit a učinit z ní náplň své práce a smysl svého života. A možná, že je to dobře. Jinak by byl svět plný policistů a neměl by kdo péct housky. Ale to je skutečně již „vyšší level“. Sílu postavit se zlu, násilí, agresi vůči druhým i vůči sobě by měl v sobě najít každý člověk. Už jen proto, že v sobě prostě tu sílu má. To, že se děje něco špatného, pochopí každý, ale co kdo v této chvíli udělá, je často naprosto tristní. Přitom není třeba metat kozelce jako ninja, stačí prostě vzít telefon a vytočit 158. A třeba zachránit život… Jak se z kluka stává muž? Tím, že se postaví na vlastní nohy a přijme odpovědnost za sebe, za svůj život, za svá slova a své činy. Muž je silný, samostatný a jde po cestě, kterou si sám určí. Jeho


Rozhovor

Kluk se stává mužem tím, že se postaví na vlastní nohy a přijme odpovědnost za sebe, za svůj život a za svá slova a své činy. úkolem je založit rodinu a o tu se starat tak dobře, jak to jen jde. Všechno ostatní je podružné. Myslíte, že kluci dnes dospívají v muže později než třeba ve Vašem mládí? Zcela jednoznačně ano. A sledovat tento vývoj je velmi smutné. S jeho následky se často setkáváme nejen u našeho útvaru, ale je to příznačné pro všechny ozbrojené složky. Při výběrovém řízení u nás bývaly největším sítem psychotesty. Dnes se jim v odpadu zcela vyrovnávají fyzické prověrky. Mladí muži sice „chtějí pracovat s těmi nejlepšími“ – tedy sebevědomí jim rozhodně nechybí. Ale nevyšplhají na čtyřmetrové lano, v bazénu se málem utopí a kolabují na překážkové dráze. Katastrofa! Naštěstí je náš výběr velice přísný, takže podobné figury se do našich řad nedostanou. Jsou to stále kluci, kteří si chtějí na něco hrát. A tento trend podle mých zkušeností bohužel narůstá. Mládenci žijí zábavou, hlavním a obecně podporovaným rysem je individualismus. Dříve se tomu říkalo sobectví... Zůstávají do vysokého věku u rodičů, tedy hlavně u maminky. Nejsem ani sociolog, ani psycholog, ale vidím velký problém v rozbitých rodinách, kdy děti nemají vyhraněné mužské a ženské vzory, které jsou k jejich zdravému vývoji tolik potřebné. Když v rodině chybí táta, ani chlapci, ale ani děvčata vlastně neví, jak se muž má v rodině chovat, co má dělat, jak se má chovat k mámě, jak to vypadá, když se pohádají a pak zase usmiřují... Každý rodič má tro-

Jiří Laňka s manželkou


chu jiné úkoly a každý má dávat dětem to nejlepší ze sebe a ony potom mohou tyto vzory přebírat. Kluci z takových rodin vlastně ani nevědí, jak být mužem, natož jak být tátou. A děvčata neví, co vlastně od svých partnerů očekávat. Je to pěkný zmatek. Velký problém v mužském vývoji vidím i v absenci mužské iniciace, tedy v jakémsi okamžiku, kdy chlapec naprosto jasně pozná, že je dospělý, a kdy jej ti starší také vezmou mezi sebe jako rovného s rovnými. Přírodní národy tento postup znají a nepodceňují jej. U nás byla tímto „rituálem“ do určité míry vojna. Chlapce vzali od maminky, sebrali mu šaty, vlasy, identitu a oblékli ho do nevábné uniformy. Stal se z něj bezejmenný kus, jeden z mnoha v trojstupu. Sám se pak musel dostat na světlo světa, naučit se přijmout odpovědnost za své chování a pak i přijmout odpovědnost za druhé. Dospěl a domů přišel dospělý, samostatný muž. Uvědomuji si, že to teď velmi zjednodušuji a že se najde mnoho lidí s odlišnou zkušeností, ale myslím, že v principu to platí. Jak podle vás vypadá fajn chlap? No, přece jako dospělý muž! Každý jsme jiný, ale vždy je sympatická klidná síla, nadhled, smysl pro spravedlnost, odpovědnost, poctivost, věrnost… tak trochu jako archanděl Michael. Čeho si vážíte na své manželce? Všeho! Je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Moje manželka je svým založením inteligentní skeptik. Velmi často diskutujeme

například otázky křesťanské morálky v kontrastu se skutečným stavem světa a nejednou dostávám pěkně na frak. No, musím se ještě hodně učit... Nesmírně si jí vážím pro to, jaká je a že je taková stále. Pro její lásku, sílu a moudrý nadhled, s jakým vychovala naše tři dcery, a to navzdory mé časté nepřítomnosti. Máte vlastně čas i na svou rodinu? Zapojoval jste se do výchovy dětí? Čas je opravdu velmi problematická veličina. Práce mi jej vždycky brala a bere hodně. Ale i přesto, když byly naše děti ještě dětmi, snažili jsme se s manželkou maximálně se jim věnovat. Mým hlavním úkolem byla organizace dobrodružných výletů, a těch jsme si skutečně užili hodně. Teď jsou děvčata dospělá a řídí si svůj život sama, takže máme s manželkou více prostoru pro sebe. Litoval jste někdy něčeho vůči své rodině? Něčeho, co jste mohl udělat lépe? Ne. Mohl bych říci, že jsem třeba mohl dát více času, ale nebylo by to upřímné. I kdybych mohl čas vrátit zpět, vím, že by bylo vše stejné. Vše, co v životě dělám, a pokud to chci dělat dobře, si vyžaduje své. A hlavně ten čas. Naše dcery dospěly v silné, slušné, samostatné ženy, na které jsme jako rodiče velmi hrdí. Je to hlavně zásluhou mé ženy, která jim věnovala velkou část svého života. Jak důležití jsou pro Vás přátelé? Scházíte se s nimi nějak pravidelně? Přátelé dávají jistotu společenství a soulad myslí i v tomto trochu chaotickém světě. Za své přátele jsem neskutečně vděčný a moc si jich vážím. Pravidelná setkávání nejsou pro časové vytížení všech možná, ale pokud to vyjde, rádi pohovoříme. Za rozhovor děkuje Adam Prentis

Fotografie z výcviku našich bojovníků v tzv. „killing house“

Stop genocidě

Foto: pixabay.com, NatKar26

Muži zobecňují, ženy to berou osobně Každý, kdo se angažuje pro život, se dříve či později dostane do diskuze. Je proto užitečné vědět, že v takových situacích mají muži a ženy často odlišný přístup i argumentaci. Cennou zkušeností jsou četné interakce, které probíhají při petičních výstavách spolku Stop genocidě. Jako bylo ženám dáno do vínku udržovat oheň domácího krbu, tak mužům bylo dáno zasedat v branách města. Tedy nemít na zřeteli jen blaho vlastní rodiny, ale celého rodu, klanu, národa – a v době globalizace – světa. Tato zaměření nitra se projevují v reakcích na naši výstavu fotografií umělých potratů, ale také v přístupu k otázce samotné – potrat ano, či ne.

Ženy vnímají osobní rozměr Žena si obvykle bere osobně, že zpochybňujeme její právo zbavit se „přítěže“. Utváří si názor skrze prizma životní zkušenosti

vlastní nebo svých kamarádek. Mnoho žen je ovlivněno hnutím feminismu, jež od padesátých let minulého století akcentuje práva žen dospělých na úkor žen v jejich lůně. V počátcích feministického hnutí (1848–1940) tomu tak ale nebylo, naopak byl kladen důraz na právo ženy na to být plně ženou, tj. i matkou.

Muži uvažují spíše obecně Naopak muži na věc většinou hledí globálně. „Planeta je přelidněná“, je nejčastější argument. Mnozí přejali rozšířený názor o potřebě redukovat populaci, tj. část lidstva

pohubit. Když jim připomenu, že oni sami jsou určeni na zabití, obrací. Ale typy jsou různé – uvedu tři vzorové příklady: „Udělejte něco pro vlast, Češi vymírají!“, odhaduji vlastence podle maskáčových kalhot. A hned se vrhá na petici, rozumí, že zabíjením dětí zabíjíme budoucnost a nepřemýšlí nad tím, jestli jednou nebude chtít svou dívku na potrat poslat. Žel přibývá zlomených mužů, kteří vše vzdali – svůj život nějak doklepávají, v dobrou budoucnost svých dětí nedoufají. Mají vzhledem ke stavu světa pocit, že vše je ztraceno, přichází zkáza. A aby to tak nebolelo, namlouvají si, že je jim to jedno. Muži mívají ještě jednu „nemoc“: Ačkoliv vidí rostoucí břicha svých žen, k tomu posledních padesát let obrázek z ultrazvuku, přesto svému dítěti přiznají člověčenství až po porodu – ve stejný moment, kdy zapíjejí své otcovství. Marně dávám do placu fakta, např. že 22. den již tluče srdíčko... Ze zoufalství se pak nakonec ptám: „To je ten


Stop genocidě

porod jako nějaké kouzlo?“ Přitom si vzpomenu na film „Hop a je tu lidoop!“. A dospělí muži s vážnou tváří odpoví: „Jo, asi to je kouzlo.“

Sedlčany – sny o potracených dětech Jedna paní nás zaskočila svým příběhem: Nechala si zavézt nitroděložní tělísko a přesto otěhotněla a dítě si nechala. Na tom není nic zvláštního. Co je ale šílené a jí trápí, je to, že od zavedení tělíska má sny o tom, že zabíjí děti a neví proč, když na potratu nebyla. Vysvětlili jsme jí, že vedlejším účinkem tělíska kromě likvidace spermií či zpomalení jejich postupu je zabránění uhnízdění pětidenního embrya v děloze a jeho smrt hladem. Překvapená paní kroutila hlavou nad tím, že jí toto gynekolog zatajil.

Ostrava, festival – další zachránění odsouzenci na smrt Urostlý mládenec zvedl svalnaté ruce k nebi a řekl: „Podívejte se na mě, našim řekli, že budu postiženej...“ O něco později se mi jedna dívka svěřila: „Jsem proti potratům, protože jsem sama měla být potracena. Na mamku tlačila její máma a já jsem ráda, že žiju.“

Duchcov – romské rozpory a rasismus Policisté se nám posmívali, že podepisují hlavně Romové, tedy do chvíle, než dorazil romský strážník. Postoj Romů k potratům je dvojí – jedni chodí na potrat mnohokrát za život, druzí jsou striktně proti. Podle svědectví z ulice zde ze strany některých doktorů dochází k rasově motivované redukci romské populace potraty z vylhaných důvodů. Sdělují Romkám, že jejich dítě je postižené, a ony mají ještě větší strach a odpor mít nemocné dítě než Češi. A když jsou ještě na operačním sále, dají jim podepsat papír o sterilizaci. Je jim jedno, že dítěti je už sedm měsíců (od početí). Potěšila nás jedna romská rodinka. Nechali si holčičku, i když o jejím postižení věděli, a velice ji milují. Byli vděčni i za naši práci a přispěli nám stokorunou.

Jsem proti potratům, protože jsem sama měla být potracena. Na mamku tlačila její máma a já jsem ráda, že žiju. Česká lípa – Downův syndrom a odpuštění Dvacetiletý mladík postupně přivedl další čtyři lidi k podpisu, včetně svého děvčete. Jeho matku totiž, když ještě dlel v jejím lůnu, přesvědčovalo pět doktorů, že bude mít Downův syndrom a nedožije se ani sedmi let. Potrat odmítla s tím, že ho bude mít ráda takového, jaký je, a tak dlouho, jak to půjde. Žena okolo 60 let řekla, že chce podepsat, ale nemůže. Byla na potratu ze zdravotních důvodů. Já na to, že pro záchranu matky je možné dítě vyjmout, i když následně zemře. Paní se zamyslí a říká: „Ne, ve skutečnosti mi o život nešlo, byl to jen strach! Podepsat nemohu, byla bych pokrytec, já to udělala.“ „Ale viny jsou nám odpuštěny, když je vyznáváme, a svou nynější moudrost můžete předat skrze petici mladým,“ odpovídám. Paní se slzami v očích podepisuje.

Hradec Králové – mladíci uznávají jen „kvalitní“ život Mladý muž hájil potrat u svého příbuzného, který by se dle doktorů nedožil víc než čtyř let. „Mohli mu aspoň ty čtyři roky dávat lásku,“ dostal odpověď, která ho nějak urazila, vrátil leták a chvatně odešel. Láska urazila i jiného mladíka, ten hájil potrat v případě, že by dítěti nemohlo být poskytnuto kvalitní vzdělání a proto by nemohlo mít plnohodnotný život.

Mariánské Lázně – od gynekologa k nám Čtyřicetiletá žena jela od svého gynekologa, právě jí sdělil, že je těhotná. Zastavila na parkovišti kousek od nás, aby rozdýchala ten šok. Když se rozhlédla před další ces-

Muži mívají ještě jednu „nemoc“: Ačkoliv vidí rostoucí břicha svých žen, k tomu posledních padesát let obrázek z ultrazvuku, přesto svému dítěti přiznají člověčenství až po porodu – ve stejný moment, kdy zapíjejí své otcovství. únor 2017 / strana 10

tou, spatřila děťátko v srdci namalované na našem stolku. Vystoupila a dostala leták do poradny Linky pomoci i povzbuzení děťátko přijmout.

Třebíč – sestřička asistující u potratů O další nezákonnosti nám pověděla zdravotní sestra pracující jako instrumentářka. Řekla, že obrazy potratů z naší výstavy vídá na vlastní oči. Vídá i nelegální potraty nad 24. týden, děje se to nejen v Třebíči, ale hlavně v Chebu. Podepsala však slib mlčenlivosti, takže nemůže jmenovat. Přála by si, aby naše výstava byla na chodbě každého ústavu, kde se potraty dělají. Živí sama a bez alimentů tři děti, proto asi nemá sílu odejít.

Zlín – cesta smrti a cesta života Starší paní vyprávěla dva příběhy, které jasně ukázaly ovoce smrti a ovoce života. První vyprávění bylo o její kamarádce, která měla jednoho syna a pak šla asi čtyřikrát na potrat. Když se to syn dozvěděl, chodil po domě a hořekoval: „Kde jsou mí bratři a sestry!?!“ Neunesl to a upil se k smrti. Paní je nyní naprosto opuštěná. Druhý příběh byl o její vlastní sestře, která otěhotněla v naprosto bědné životní situaci. Paní, která příběhy vyprávěla, ji povzbudila a nechala ji u sebe bydlet, ačkoliv sama na tom dobře nebyla. Nyní má sestra čtyři krásné vnučky a je velmi šťastná. Život není pohádka, ale cesta lásky a života má smysl a směřuje k radosti. Petr Tomšík ze spolku Stop genocidě

Za posledních 12 měsíců uskutečnil spolek Stop genocidě 105 petičních výstav. Zprávy z těchto akcí najdete také na jejich facebookové stránce. Svou činnost financuje z dobrovolných darů – stopgenocide.cz.

Linka pomoci

A dítě? Narodilo se nedávno V mnohým pohádkách, ale i v tomto skutečném příběhu jednoho týdne půjde o souboj na život a na smrt. Svou slabost i sílu postupně odhalí skuteční hrdinové.

Jak už to bývá, šlo se ode zdi ke zdi a padlo také slovo: rozvod. To vyslovila Veronika, která nechtěla o dítě přijít, a dostala jednoznačnou Pavlovu nabídku: buď dítě nebo já. Co zbývalo? „Takový sobec,“ letělo Veronice hlavou, když došlo na detailní diskusi o rozloučení a financování opuštěné matky s dětmi. Veronika ví, že s malými dětmi nemá šanci najít práci, s miminkem navíc bude samozřejmě doma.

Zvedla telefon a... Byla jedna Veronika. Byla krásná a hodná. Chytrá i statečná. A tak si ji vyhlédnul Pavel, který se s ní oženil. Měli dvě děti, dům a zahradu, psa i kočku. Ale nebyli šťastní až do smrti. Ohlásilo se třetí dítě, které mělo přijít na svět. Přišly temné mraky v podobě hloupých řečí nejbližších příbuzných. „To nemůžete zvládnout! Je to čiré šílenství! Situace, která vás zničí!“ Zaznívalo ze všech stran. Veronika hodně plakala. Věděla, že miminko staré už devět týdnů musí žít dál. Věřila Pavlovi, že bude stát při ní a že v něm najde oporu.

Manžel ví, co se sluší a patří A tak to také bylo. Pavel věděl, co má udělat otec, tatínek. Svou Veroniku i své dítě bránil doslova proti všem. Bil se jako lev. Do zápasu o to, aby Veronice nikdo ani slůvkem neublížil, se pustil v plném nasazení. Všechny zlé řeči odháněl, mnohým trpělivě vysvětloval, že toto je rozhodnutí, které musí udělat táta a máma, ne nikdo zvnějšku. Bojoval s vervou o to, aby měla Veronika důvod k úsměvu na rtech. Jenže – tak silně a s tímtéž neuvěřitelným nasazením, jak zpočátku několik dní bojoval, z boje utekl.

Sama proti všem V jednom okamžiku, bez varování a jakékoli možné přípravy, kapituloval. Nic nevysvětlil. Veronika zůstala sama. K tlaku zvenčí se přidal nátlak Pavla, který se přidal k táboru, který nevěří, že mít tři děti je požehnání a radost.

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000

Zvedla telefon a objednala se na potrat. Cítila se jako zahnaná do kouta, plakala, ale úleva nepřicházela. Zmocnil se jí strach a zůstala sama, zraněná, opuštěná. Už předem věděla, že po potratu přijdou bolesti duše, a tak se vyptávala u nás, na Lince pomoci. Jsme zvyklí na těžké případy, ale i tak nás osud Veroniky a Pavla a jejich dítěte opravdu zabolel v hloubi duše. – „Konečně někdo chápe, co prožívám a jak se cítím,“ ulevilo se Veronice při jednom z rozhovorů. Ale i tak to nebylo konečné řešení, to jsme věděli všichni.

Pavel se znovu zamiloval A pak přišel ten rozhodující okamžik. Veronika znovu a pevným hlasem manželovi řekla, že za jejich dítě bude bojovat. Jako by se do ní Pavel zamiloval ještě více. Něco se v něm změnilo. Prosil za odpuštění, že sebou nechal tak snadno manipulovat a prosil, aby s ním Veronika zůstala a aby spolu byli rodiči dalšímu svému dítěti. „Vím, že to nikdo nepochopí,“ řekla Veronika, ale to už nakonec není podstatné. Pavel si uvědomil, kde je jeho místo. Veronika mohla být opět tou, která se má o koho opřít, která je milována, která může plnit své mateřské poslání a nemusí bojovat o život svého dítěte s tím, kdo k němu patří stejnou měrou jako ona – matka sama. Tohle všechno, skropené litry slz, se odehrálo během jednoho týdne. Cenného týdne, který Veroniku, Pavla, jejich blízké, ale i nás posunul o dost dál; v tom nejlepším slova smyslu. A dítě? Narodilo se nedávno. Všechno je v pořádku. Zdeňka Rybová linkapomoci.cz

Foto: Flickr, Mila Gutorova


Komentář

Foto: pixabay.com, skeeze

Za svou dívku se bijou, ale své dítě nechají napospas Na horách jdou kluci nebezpečnou průrvou jako první. Na vodě přenáší kanoe přes jezy. Pokud se do jejich děvčete začne někdo v hospodě navážet, jsou ochotní se porvat. I dnes hrají prastarou roli muže-obránce. A hrají tu roli rádi. A naparují se u toho, jako když sameček láká samičku. Je to součást oné odvěké hry mezi oběma pohlavími. Hry, která mívala své přirozené vyústění. Vyústění, které se ale vytrácí. Ten muž (kolikrát ještě chlapec), který se naparoval před


dívkou a dokazoval tak, že je tím pravým, je najednou při zjištění, že jeho dívka je těhotná, schopen říct smrtící větu: „Jdi na potrat,“ nebo „Rozhodni se sama.“ Je to přece její volba, její tělo, tak co... Odvaha, se kterou byl ochoten se za svou dívku i pobít, se najednou vytratila tváří v tvář představě nového života. Proč? Když za všechno v životě neseme zodpovědnost.

Zodpovědnost a lehkovážnost Některé věci můžeme vědět dopředu. Třeba že za nesplacenou půjčku v hodnotě tisíc korun můžeme skončit v exekuci. Někdy je to prostě smůla. Třeba když sekundový mikrospánek a autonehoda navždy změní náš život. Nikdo ale nemůže tvrdit, že netuší,

že intimní vztah muže a ženy může skončit oplodněním. Stávalo se to samozřejmě vždycky a někteří muži měli prostě tendence brát do zaječích. Jenže to neměli tak snadné a v „temných“ dobách feudalismu museli takoví záletníci kolikrát prchat až do Uher a měnit si jméno, zatímco jejich oběti trpěly coby poběhlice a jejich děti coby parchanti. Dnes jsme o hodně svobodnější a o spoustu sexuální výchovy bohatší, takže holku, kterou „zbouchnu“, můžu klidně dál potkávat ve stejné ulici. Sice už není za poběhlici, což je v zásadě dobře (my lidé jsme jen nedokonalé potvůrky), ale to neznamená, že nečekané dítě do jejího života nezasáhne více než do toho mužského. Na

Anketa

jedné straně je tedy zodpovědnost a na straně druhé její nedostatek – lehkovážnost. Ta je na obou stranách, ale má větší dopad na ženu. Není to fér, ale je to tak. A přes všechny snahy smazat tzv. genderové stereotypy to tak i zůstane. Následkem intimního splynutí muže a ženy otěhotní žena. Ne muž. Žena více tratí a historicky byla také více opatrná, než vábení muže podlehla. Měla totiž více co ztratit. A na muže to naopak klade vyšší nároky. O to vyšší dnes, kdy železná obruč společenských pravidel povolila. Fiktivní vzory V módě jsou ekonomické termíny, a tak se mluví třeba i o sňatkovém trhu. A něco na tom je (třeba že bohatí starší muži si snáz naleznou mladé a chudé nevěsty než naopak…). Pak ale platí i základní ekonomické pravidlo, že nedostatkové zboží je cennější zboží. Platí to i pro ženy a asi to na své kůži i v sebeliberálnější společnosti zažila každá dívka, která měla příliš „otevřenou náruč“. Když totiž dojde na lámání chleba, na sňatkovém trhu se ti seriozní chlapci obvykle již poohlídli po nějaké méně otevřené náruči… To, co je jasně mužské nebo jasně ženské, už vlastně není tak jasné. Zamysleli jste se někdy nad vzory z filmů a seriálů? V jednom filmu ze středověku drobná kovářka (která by neuzvedla ani kladivo, pokud by to nebylo to filmové) vyrobí rytíři zbrusu novou zbroj. V jiném z dob starého Říma pozabíjí barbarská válečnice (hraná zhruba čtyřicetikilovou ukrajinskou modelkou) hned několik římských legionářů. V dalším se vojanda celkem hravě účastní výcviku speciálních jednotek, kterým nikdy žádná žena neprošla. Sugeruje se nám dojem, že si ženy se vším poradí. Bez mužů. Jenže tak to není. To muži bez žen si možná poradí. Mají přece pivo, televizi a porno…

Skutečné ženy a opravdoví chlapi Musíme mužům dát příležitost být muži a ženám být ženami. Chcete mít ze žen drsňáky? A z chlapů muže, který „pečuje o kojence málem lépe než jeho matka, udržuje domácnost jako klícku, dlouze rozebírá své city, často si popláče, a ocitne-li se rodina v ohrožení, očekává, že do boje vyrazí manželka“ ( jak napsala před lety Alena Melichová v Hospodářských novinách)? Pak ale nemůžeme čekat, že se ženy budou chovat jako dámy a muži jako opravdoví muži, vědomí si své zodpovědnosti. Nebo alespoň jako kluci, kteří vědí, že tu společnou kanoi musí přes ten jez přenášet dál. Matyáš Zrno, Občanský institut

Muži v drobnohledu žen Asi každá žena má určitou představu prototypu dokonalého muže, který ji učiní šťastnou. Jaké vlastnosti by měl splňovat? Na to jsme se zeptali několika žen.

Jak podle vás vypadá ideální muž? Eliška, 26 let – Ideální muž podle mě svou ženu miluje nade vše, snaží se ji a celou rodinu vést k Bohu, stojí za ní, chrání ji, dává pocit bezpečí, jistoty a lásky. Anna, 29 let – Ideální muž poskytuje ženě pocit bezpečí, je na něho vždy spolehnutí, umí se lecčeho vzdát pro rodinu, je přísný ale milující. Nepije, nekouří, nechodí za jinými ženami a ani se za nimi neotáčí. Za žádných okolností nekritizuje jídlo, které žena uvařila. Má charisma. Lýdia, 34 let – Jako můj manžel, jemnocitem vyvážená inteligence, skromný, laskavý, tichý, humorný, galantní, věřící, s příjemným vzhledem, upřímný, usměvavý, člověk, bez kterého si už po krátkém čase „nevysvětlitelně“ neumím víc život představit a kterého nechci nikdy ztratit. Klára, 29 let – Ideální muž je podle mě pro každého úplně jiný. Každé ženě vyhovují jiné povahové rysy a zas jiné je naopak ochotna přehlédnout. Pro mě je důležité, aby byl schopný opravdové lásky, to ostatní tak nějak přijde s tím. Zuzka, 28 let – Ideální muž je inteligentní, aspoň trochu víc než já, je vyšší než já, je tolerantní, komunikativní, rozumí mně a mým bláznivým koníčkům a má spousta dalších důležitých vlastností, které nevnímám, protože je už beru jako samozřejmost. Zuzana, 22 let – Charismatický gentleman s plnovousem a krásnýma očima. Když se upřeně zahledí a má v nich jiskru. Míša, 68 let – Ideální muž je poctivý, zodpovědný, laskavý, zdravě sebevědomý, ale ochotný uznat vlastní chybu a odpustit chyby druhých, se smyslem pro humor, schopný sebeovládání, citlivý pro potřeby druhých, ochotný naslouchat a pomoci... No prostě muž, který se co nejvíc podobá Kristu, i když má sem tam nějakou chybičku a ví o ní.

Kdy se vám v přítomnosti muže podlomila kolena? Eliška, 26 let – Hned při našem prvním výročí, kdy nachystal nádherné překvapení. Jinak se mi podlamují kolena obecně v situacích, kdy vidím, že je pro mě schopen udělat něco krásného. Anna, 29 let – Když si klekl a vyndal krabičku s prstýnkem. Choval se tajemně, byl nervózní, ale přesvědčivý. Lýdia, 34 let – Když mě požádal bez váhání o ruku, přestože mám doživotní diagnózu. Po diagnostikování vícero pacientů zůstává samotných, některé čeká rozvod. Mě čekalo překvapení v podobě dovolené v Norsku, snubní prsten a pohádková svatba. A teď už i dvě dětičky. Zuzka, 29 let – Z mužů se mi nepodlamují kolena, hledím na ně příliš realisticky. Zuzana, 22 let – Kolena se mi podlomila, když jsem viděla svého manžela ve svatební den. Oblečeného v přesně padnoucím saku, s krásnou korsáží, vyleštěnými botami a upraveným vousem. Když na mne se slzou v oku hleděl, když jsem za ním šla k oltáři. Ten pohled nikdy nezapomenu. Míša, 68 let – Moc nerozumím termínu „podlomila kolena“. V šestnácti jsem byla nešťastně zamilovaná až do té doby, než jsem pochopila, že ten kluk vůbec nemá ty kvality, které jsem mu přisuzovala. Jsou muži, kterých si vážím pro jejich moudrost, znalosti nebo odvahu. V jejich přítomnosti mám rozpaky a obavy, abych neřekla nějakou hloupost. Ivka, 29 let – Vybavila se mi situace, kdy mi jeden nejmenovaný učitel na výšce řekl, že si zkoušku zopakuji, to se mi fakt podlomila kolena, protože jsem se hodně učila a vůbec jsem to nečekala... :-) V tom lepší slova smyslu se mi kolena podlomila, když mě můj milý požádal o ruku... Ptala se Radka Prentisová


Nejen pro věřící

Poslání muže, jeho vznešenost a královská důstojnost Takový název zní dnes téměř anachronicky. Copak můžeme v dnešní moderní genderové společnosti hovořit o vznešenosti a královské důstojnosti muže, když mužství se považuje jen za nějakou imaginární entitu, kulturní fenomén, který si každý může libovolně zvolit nezávisle na chromozomálním vybavení vlastního organismu, primárních a sekundárních pohlavních znacích? Anebo je tu druhá možnost, že třeba dnešní společnost ztratila schopnost vnímat realitu a nahradila ji nějakými ideologickými poučkami, které nám brání vidět skutečnost takovou, jaká opravdu je. Vraťme se trochu zpátky a snažme se pochopit, jak se na roli muže dívaly třeba generace dřívější.


Člověk je stvořen jako muž a žena Naši předkové vycházeli ze zdravého rozumu, Písma svatého a aristotelsko-tomistické filosofie a snažili se spíše pochopit tento svět a přizpůsobit se jeho zákonům. Dnes je naopak tendence přetvořit a přejmenovat objektivní skutečnost tak, aby odpovídala vybrané ideologii.

Na začátku Písma svatého se píše, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, jako obraz Boží jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu. Ve druhé kapitole první knihy Mojžíšovy je napsáno, že pro člověka Bůh stvořil pomoc jemu rovnou. Uvedl prvního člověka do spánku a z jeho žebra vytvořil ženu, aby muž mohl opustit otce i matku a přilnout k ženě a stát se s ní jedním tělem. Již z těchto několika slov Písma svatého jasně vyplývá, že Bůh stvořil dvě lidské bytosti, muže a ženu, lišící se jak chromozomální výbavou, anatomickou stavbou jejich organismů, tak i psychickými zvláštnostmi. Tyto dvě rozdílné lidské bytosti mají stejnou lidskou důstojnost, ale každá z nich má plnit jinou roli. Každá z těchto bytostí je neúplná a teprve jejich spojením je vytvořen celý člověk, který je obrazem Božím.

Nejen pro věřící

Člověk je obrazem Boha Když chceme pochopit, kdo je člověk, je třeba napřed si uvědomit, jaký je Bůh. Bůh existuje od věčnosti jako Otec, Syn a Duch Svatý. Tyto tři božské osoby se liší jedna od druhé, ale sdílejí jedno Božství. Bůh Otec od věčnosti miluje Syna a Syn miluje Otce a tuto lásku, kterou je třetí božská osoba – Duch Svatý, vydechují. Bůh Otec je Stvořitel, Bůh Syn přichází na tuto zem, aby plnil vůli svého Otce a stal se našim Vykupitelem, a Duch Svatý vychází z Otce i Syna a uvádí nás do celé pravdy pramenící z Otce i Syna. Podobně je to u člověka, jelikož člověk je Božím obrazem. Muž, jedna osoba, miluje svou ženu, druhou osobu – a z této lásky se rodí třetí osoba, dítě. Máme zde nádherný obraz Boží Trojice. I zde každá z těchto tří osob má stejnou lidskou důstojnost, ale zcela jiný úkol, který má plnit.

Muž potřebuje autoritu, aby sloužil druhým Úkolem muže je tedy chránit a pečovat o celou rodinu, vytvářet podmínky pro to, aby se všem členům rodiny dobře vedlo a aby každý člen rodiny prospíval, zdárně se rozvíjel a mohl uplatňovat svobodně své vlohy. Muž pak koordinuje činnost všech, kteří v rodině žijí, tak, aby si jednotliví členové vzájemně nepřekáželi a celá rodina vytvářela harmonický celek. K tomu muž potřebuje mít autoritu, kterou si buduje v dialogu s Bohem. Jemu předkládá všechno v modlitbě a nechce si usurpovat moc sám pro sebe, aby uspokojil jen své egoistické potřeby, ale snaží se o to, aby rodina fungovala jako harmonický celek a ve všem, co jednotliví členové rodiny konají, byl nakonec oslaven Bůh.

Muž i žena mají spolupracovat Muž zastává v rodině roli osvíceného panovníka – krále, který slouží celé rodině. K tomu, aby muž mohl své vznešené poslání plnit, potřebuje podporu jednotlivých členů rodiny. Zvláště důležitou úlohu zde hraje žena, kterou Bůh stvořil, aby svému muži pomáhala. Moudrá a inteligentní žena nikdy neprosazuje svou vůli nezávisle na muži, ale

Úkolem muže je tedy chránit a pečovat o celou rodinu, vytvářet podmínky pro to, aby se všem členům rodiny dobře vedlo a aby každý člen rodiny prospíval, zdárně se rozvíjel a mohl uplatňovat svobodně své vlohy. vždy dokáže svého muže přesvědčit, aby se on zasadil o to, co ona požaduje. Při řešení sporných otázek oba, muž i žena, se ptají na Boží vůli a nesnaží se prosazovat, co by přinášelo jen osobní prospěch pro jednoho z nich. Naopak vždy hledají to, co bude přínosem pro celou rodinu a také pro společnost, ve které žijí, aby nakonec byl oslaven Bůh.

Inspirace ke zdravému růstu Pokud má muž plnit svou královskou roli, potřebuje k tomu dobrou průpravu a motivaci. Je důležité, aby vyrůstal ve zdravé rodině, kde se mužský i ženský prvek vzájemně doplňují, a mohl si tak vytvářet obraz muže coby hlavy rodiny. Pak samozřejmě potřebuje mít manželku, která mu bude pomáhat i nadále růst v odvaze i moudrosti. Významným činitelem je také kulturní klima společnosti, které by mělo role muže, otce a manžela v rodinách posilovat.

Příklady hodné následování V dějinách je mnoho dobrých mužů, kteří by mohli být vzorem pro ostatní. Jmenoval bych tady jen tři: svatého Pavla apoštola, svatého Maxmiliána Maria Kolbeho a blahoslaveného Karla Habsburského. Ačkoliv dva z nich nezaložili vlastní rodinu, realizovali své královské poslání takovým způsobem, jenž může být inspirací pro ostatní. Svatý Pavel hlásal evangelium všem národům, protože v tom viděl dobro pro ostatní, a to dobro nejvyšší – život věčný. Dokázal uznat svůj omyl, když se setkal s Pravdou – zanechal pronásledování křesťanů a stal se apoštolem Ježíše Krista. Z lásky k Bohu a bližnímu neváhal jít na smrt. Smrti se ne-

Karel Habsburský je pro nás vzorem panovníka. Ačkoliv byl císařem a králem, nevyužíval tohoto svého postavení k prospěchu svému ani své rodiny. Především měl na mysli blaho těch, za které byl před Bohem zodpovědný.

bál, protože v ní viděl možnost dalšího života v Božím Království. Svatý Maxmilián Maria Kolbe zasvětil celý svůj život Bohu a Neposkvrněné Panně Marii. Toužil tak jako svatý Pavel po spáse všech lidí. Ačkoliv byl sám nemocen, sloužil druhým. Vyvrcholením této jeho lásky k bližnímu byla dobrovolná oběť za život jednoho spoluvězně v koncentračním táboře v Osvětimi. Blahoslavený Karel je pro nás vzorem panovníka. Ačkoliv byl císařem a králem, nevyužíval tohoto svého postavení k prospěchu svému ani své rodiny. Především měl na mysli blaho těch, za které byl před Bohem zodpovědný. Když se jednalo o možnost zachovat si svou královskou moc v Maďarsku za cenu života svých vojáků a také svých odpůrců, kterých nebylo mnoho, rozhodl se neprolévat krev svých bližních a rezignoval na královský trůn.

Správný muž hledá dobro pro ty, za které je zodpovědný Každý z těchto tří uvedených velikánů stavěl svůj život na víře v Boha. Naplnit vůli Boží bylo pro každého z nich to nejdůležitější. Snažili se hledat dobro pro ty, za které byli zodpovědní. Nikdo z nich nehledal prospěch pro sebe, ale svůj život daroval pro ostatní. Neváhali dát svůj život za ty, kteří jim byli svěřeni, a takto projevili svou lásku v nejvyšší možné míře. Pán Ježíš přece řekl: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15,13). Dva z nich byli mučedníci a třetí umírá, protože nechtěl prosazovat svou vůli a dobro své rodiny za cenu mnoha dalších lidských obětí. Kéž by v současné společnosti bylo více těch, kteří budou jejich příklad následovat. Dnešní společnost to velmi potřebuje. Po éře revolty proti Bohu jsme se velmi vzdálili od toho, co s námi zamýšlel Bůh. Nechali jsme se oklamat materialistickými ideologiemi a zapomněli jsme na to, že Bůh existuje, že člověk má nesmrtelnou duši a že naše trvalá vlast je v nebi. Zapomněli jsme na svou královskou důstojnost. Máme však možnost to změnit. P. MUDr. Bogdan Sikora OFMConv.


Národní pochod pro život Historie

Národní pochod pro život a rodinu Není nám lhostejné, že v uplynulém roce přišlo o život 20 tisíc dětí před narozením. Chceme dát naději české společnosti. Základní věci lidského života jsou vlastně jednoduché. Rodina založená na manželství je nejlepší prevencí tisíců potratů, krachu důchodového systému, migrace a zárukou trvalé udržitelnosti české společnosti. Kde jsou děti, tam je život.

 Program 10:00 Katedrála – mše sv. celebrovaná Dominikem kardinálem Dukou OP 12:00 Klárov – oběd, koncert, divadlo a další kulturní program 14:00 Pochod centrem Prahy se závěrečným programem na Václavském náměstí 16:00 Zakončení

 Proč přijet • Poznat nové lidi – někteří z vás se zde seznámili a založili krásné rodiny • Povzbudit se – setkáním se známými a mnoha podobně smýšlejícími • Povzbudit společnost – ukázat, že existují normální rodiny a dobří lidé • Podpořit veřejně dobrou věc – život, děti, rodinu

 Registrace Zajistí vám přednostní odbavení bezpečnostní kontrolou na Pražském hradě, zvýhodněnou dopravu a oběd. Registrujte hned, abyste nezapomněli. Je to opravdu důležité.

 Doprava

Národní pochod pro život a rodinu

Pohodlná cesta vlakem do Prahy za zvýhodněné jízdné z Brna, Ostravy a Olomouce. Děti dokonce bezplatně.

Praha / sobota / 22. 4. 2017

Pro všechny bude připraveno na Klárově občerstvení. Rodiny s dětmi jsou zvány přímo panem kardinálem Dominikem Dukou.

Základní věci lidského života jsou vlastně jednoduché. Rodina založená na manželství je nejlepší prevencí tisíců potratů. Kde jsou děti, tam je život. Jste nadějí. Příklady táhnou.

10:00 12:00 14:00 16:00

 Jak se zapojit

Katedrála – mše sv. celebrovaná Dominikem kardinálem Dukou OP Klárov – oběd, koncert, divadlo a další kulturní program Pochod centrem Prahy na Václavské náměstí Zakončení

• Přijeďte s celou rodinou i s přáteli. • Pořiďte si trička a nezapomeňte je v šuplíku, až pojedete do Prahy. • Objednejte si plakáty a rozšiřte je. • Sledujte informace na internetu.

pochodprozivot.cz

plakat-pochod-2017_L_final.indd 1

4.2.2017 22:58:22

Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715 Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz Hnutí Pro život ČR usiluje o obnovu úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti. Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců. Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030

pochodprozivot.cz

 Oběd

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Pane premiére, páni ministři

Recommend Documents