HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR 2 – 3 Zprávy 4 – 5 Národní pochod pro život 6 – 7 Rozhovor s Alešem Juchelkou 8 – 10 Svědectví 11 Prenatální selekce 12 Život s postižením 13 – 14 Hodnota lidského života 15 Nesoudíme. Pomáháme 16 Linka pomoci 3 / 2016 / Informační oběžník Hnutí Pro život ČR / červen 2016

Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat před jejich narozením. Ročně jich je vyhledáno a usmrceno více než čtyři tisíce. Také jste někdy přemýšleli, co vlastně zdravotně postižený člověk dává svému okolí? Možná právě nemoc, utrpení a bezmocnost blízkých nám umožňuje odpoutat se od nekonečného kolotoče aktivit, výkonu, efektivity a peněz. Nutí nás hledat podstatné otázky po smyslu života. Nemocní nás navíc doslova nutí být lepšími, podobně jako malé bezbranné děti, které celou svou bytostí vyžadují péči a lásku. Nemocní nám umožňují rozvinout skutečné lidské vlastnosti jako soucit, ohleduplnost, obětavost a lásku namísto bezcitnosti,

lhostejnosti a sobectví. Postižené děti jsou jako drahokamy, jejichž hodnotu nelze penězi vyčíslit. Radim Ucháč

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000 hnutiprozivot.cz Informační stránky Hnutí Pro život ČR

linkapomoci.cz celorepubliková poradna pro ženy v tísni

nesoudimepomahame.cz projekt pomoci ženám nuceným k potratům

modlitbyzanejmensi.cz modlitby za obnovu kultury života

Foto: Aleš Náhlý

„Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat.“ To řekl Marcel své manželce Šárce, když se dozvěděli, že čekají holčičku (Juliánku), která má Edwardsův syndrom. Tvrdí se o něm, že to je „vada neslučitelná se životem“. Možná jste viděli film „Zachraňte Edwardse“. Juliánka se nakonec dožila osmi let. Letos v lednu její rodiče napsali: „S tichou bolestí a hlubokou vděčností za čas nám daný oznamujeme, že z tohoto světa odešla naše milovaná dcerka Juliánka.“ Toto číslo věnujeme nemocným dětem, které jsou ohroženy prenatální selekcí – systematickému vyhledávání nemocí a přidružených zdravotních problémů u dětí ještě

Zprávy

V ČR poklesly počty potratů, chybí ale minimálně 38 tisíc dětí

Foto: Flickr, jdsmith1021

Foto: stopaborcji.pl

Český statistický úřad zveřejnil statistiku provedených umělých potratů za rok 2015, kdy bylo zabito 20 393 dětí před narozením. Je to o 1500 méně než v roce 2014 a zároveň nejméně od roku 1958, kdy byly potraty zavedeny. Tato čísla se dají přirovnat např. k počtu obyvatel Jindřichova Hradce. Ke snížení potratů na žádost dochází především vlivem větší informovanosti o jejich následcích a zodpovědnějšího přístupu společnosti k počatému dítěti. Spolu se snížením počtu umělých potratů se zvýšil počet živě narozených dětí. V roce 2015 se narodilo 110 764 dětí, což je o 904 více než v roce 2014. Zvýšený počet porodů se projevil i v úrovni plodnosti, která byla 1,57 dítěte na jednu ženu, zatímco v roce 2014 byla 1,53. V oficiálních statistikách ČSÚ není zahrnut počet potratů provedených v rámci procesu umělého oplození (redukce plodů) a dále rané potraty způsobené tzv. „pilulkami po“ a běžnou hormonální antikoncepcí, která je potenciálně abortivní. Počet obyvatel České republiky se během roku 2015 zvýšil o 15,6 tisíce na 10 553,8 tisíce. Obyvatel přibylo pouze díky zahraniční migraci. Počet zemřelých převýšil počet živě narozených o 409. Pro zastavení vymírání je nutná hodnota prostého zachování reprodukce populace 2,1 dítěte na ženu. V roce 2015 se narodilo o 38 tisíc dětí méně, než by bylo třeba, aby český národ nevymíral. Hnutí Pro život ČR dlouhodobě poskytuje pomoc ženám čekajícím nečekaně dítě a připomíná zodpovědnost mužů, kteří mají povinnost být ženě oporou, aby se necítila nucena dát souhlas s usmrcením počatého dítěte. hnutiprozivot.cz

Úplná ochrana životů počatých dětí v Polsku

Po dvouměsíčním kómatu těhotné ženy se narodil zdravý chlapec Na Wroclawské univerzitní klinice se narodil ve dvacátém šestém týdnu těhotenství zdravý chlapec poté, co lékaři téměř dva měsíce udržovali životní funkce jeho matky. Ta upadla v sedmnáctém týdnu těhotenství do ireverzibilního kómatu označovaného jako „mozková smrt“. Dítě se narodilo císařským řezem padesát pět dnů poté, co lékaři konstatovali mozkovou smrt jeho matky. Celou dobu byl u své ženy přítomen otec dítěte, který následně strávil se svým synem v nemocnici několik měsíců. Jednačtyřicetiletá žena trpěla deset let rakovinou mozku. Nádor velikosti asi čtyř centimetrů tlačil na mozkové buňky a působil nedokrevnost. Žena se nerozhodla pro odstranění nádoru, protože operace by mohla způsobit vážné komplikace. V sedmnáctém týdnu těhotenství se její stav prudce zhoršil, ztratila vědomí a upadla do nevratného kómatu běžně označovaného jako „mozková smrt“. Lékaři se rozhodli pomocí přístrojů a léků podporovat životní funkce matky. Její srdce bilo za podpory silných kardiovaskulárních léků a byla použita umělá ledvina. Většinou se životní funkce podporují jeden až dva dny, zde však bylo třeba je udržovat, dokud dítě nebude schopné přežít mimo tělo matky.

Foto: doo.cz

natemat.pl, episkopat.pl

Foto: pixabay.com

V Polsku se nyní diskutuje o legislativní ochraně i těch dětí, které byly počaty následkem trestného činu a které mají být postižené. K podpoře plné legislativní ochrany dětí před narozením se přidávají občanské iniciativy, církev a politici. Současný zákon umožňuje provedení potratu při postižení nebo onemocnění dítěte, v případě ohrožení života nebo zdraví ženy a také po znásilnění nebo incestu. V roce 2014 registroval Národní fond zdraví 1812 potratů. Jedná se o nárůst oproti minulým rokům. Vyšší počet potratů lze přičíst eugenickým prenatálním testům, které nemají za cíl nenarozené dítě vyléčit, ale pouze vytipovat ty potenciálně nemocné. Prohlášení k úplné ochraně lidského života vydali i polští biskupové: „Život každého člověka chrání páté přikázání desatera: ´Nezabiješ!´ Proto je postoj katolíků v tomto ohledu jasný a neměnný: je třeba chránit od početí do přirozené smrti život každého člověka. V otázce ochrany života nenarozených se nelze spokojit se současným kompromisem představovaným zákonem ze dne 7. ledna 1993, který ve třech případech potrat připouští. Proto se ve výročí 1050 let křtu Polska obracíme na všechny lidi dobré vůle, na věřící i nevěřící, aby zahájili kroky, jejichž cílem bude plná právní ochrana života nenarozených. Prosíme členy parlamentu a vlády, aby se ujali zákonodárné iniciativy a připravili programy, které by zajistili konkrétní pomoc rodičům nemocných a postižených dětí a dětí počatých při znásilnění. Prosíme všechny Poláky o modlitbu na úmysl plné ochrany lidského života od početí do přirozené smrti, a to jak v naší vlasti, tak i za jejími hranicemi.“ Pochod pro život v Ostravě

objednejte si zasílání zpráv e-mailem na hnutiprozivot.cz

sledujte nás na sociálních sítích novinky, pozvánky, komentáře, fotografie a videa na Facebooku superstručné informace k aktuálnímu dění na Twitteru videokanál na YouTube fotogalerie na Flickru

gazetawroclawska.pl, wroclaw.wyborcza.pl

červen 2016 / strana 2

Každý jsme jedinečný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

Švýcarsko zavádí selekci lidských embryí Začátkem června hlasovalo 62,4 % Švýcarů v referendu pro preimplantační selekci (genetickou diagnostiku – PGD). Provádí se v rámci procesu asistované reprodukce a má za cíl vyhledat různá zdravotní postižení embryí ještě před jejich zavedením do dělohy matky. Implantována jsou pouze embrya, u nichž nebyla prokázána abnormalita, ostatní jsou usmrcena. Organizace sdružující postižené osoby a rodiče postižených dětí se obávají velkého společenského tlaku, který na ně bude vytvářen. Pochybují, že preimplantační selekce nepovede k diskriminaci osob s postižením. Obávají se také, že eugenické testování se bude potichu a pomalu dále rozšiřovat. Zprávy z Velké Británie tyto obavy potvrzují. Tam existují katalogy nemocí, které slouží jako kritérium pro selekci dětí počatých ve zkumavce. Nový švýcarský zákon nedefinuje explicitně stupeň onemocnění. Neustále se rozšiřující hranice technických a medicínských možností jsou tak zneužívány k eugenickým cílům a rodiče, kteří se vědomě rozhodnou přijmout i postižené dítě, jsou společensky stigmatizováni. Švýcarský zákon předpokládá, že preimplantační selekce bude nabízena rodičům, kteří jsou nositeli těžkého genetického onemocnění nebo nejsou schopni počít dítě přirozenou cestou. Po preimplantační diagnostice, která prokáže nějakou genetickou vadu, budou embrya zničena. Doposud se rodiče rozhodovali na základě prenatálních testů, zda počaté dítě donosí i v případě rizika onemocnění nebo ho nechají usmrtit ještě před narozením. Preimplantační selekce míru postižení nesnižuje, ani neléčí, ale zbavuje se postižených osob. swissinfo.ch

Nizozemsko chce vytvářet lidská embrya pro destruktivní výzkum Nizozemské ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že „umožní vývoj embrya za přísných podmínek pro konkrétní vědecký výzkum“ – a to „neplodnosti, asistované reprodukce nebo dědičných chorob“. V současné době se v Nizozemsku provádí výzkum na lidských bytostech v embryonálním stavu, která vznikají jako „nadbytečná“ v procesu umělého oplodnění a jejichž rodiče k výzkumu dají souhlas. Zákon má být upraven tak, že lidská embrya mohou být zkoumána po dobu dvou týdnů od jejich početí a poté musejí být usmrcena. Nizozemská vláda svůj krok obhajuje tvrzením, že současný zákaz kultivace lidských embryí brání výzkumu, který by mohl údajně pomoci v léčbě nemocí. Vědci se ale již nechali slyšet, že doba pro výzkum má být delší než čtrnáct dní, protože byla publikována studie o nové technologii, která dokáže laboratorně udržovat lidské bytosti při životě i delší dobu. Británie se na jaře stala první zemí, která začala geneticky modifikovat lidská embrya. Také čínští vědci minulý rok oznámili, že modifikovali genom lidských embryí. Vědci zcela ignorují fakt, že tato embrya jsou živými lidskými bytostmi v raném stádiu života. Destruktivní výzkum k nim přistupuje jako k surovině a předpokládá jejich usmrcení. Přitom léta tohoto výzkumu nepřinesla pacientům žádný podstatný benefit. genethique.org

Dítě počaté při znásilnění – „válečné zranění“? V posledních letech se objevují snahy o redefinici válečného zranění v rámci mezinárodního humanitárního práva, které by zahrnovalo potrat jako nutný lékařský zákrok pro zraněné a nemocné – tedy ženy znásilněné ve válečných konfliktech. Děti takto počaté jsou tím pádem považovány za „válečné zranění“, které je třeba odstranit a „vyléčit“ jejich matky. Ženevské úmluvy zaručují právo na lékařskou péči zraněným a nemocným ve válečných konfliktech. Na četných světových konferencích OSN a dalších humanitárních summitech zaznívají opakovaně požadavky a státy slibují stále větší angažovanost v humanitárních programech financujících tzv. sexuální a reprodukční zdraví. Tento termín zahrnuje i neexistující právo na potrat v případě otěhotnění pro znásilnění během válečných konfliktů. Na nedávném Světovém humanitárním summitu OSN v Istanbulu připomenula vatikánská delegace, že žádné právo na potrat podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva neexistuje. Vyzvala státy a nestátní strany, aby se zdržely „expanzivních a sporných interpretací“ mezinárodního práva. Skupiny pomáhající znásilněným ženám a jejich počatým dětem zdůrazňují, že tlak na podstoupení potratu jejich celkovou společenskou situaci nesmírně ztěžuje. Odmítnou-li podstoupení potratu, přestávají být vnímány jako oběti, ale za své rozhodnutí jsou i s dětmi celoživotně stigmatizovány jako zrádkyně a komplicové ozbrojených skupin jako ISIS či Boko Haram. Vatikán opakovaně vyzývá náboženské a katolické instituce k doprovázení obětí znásilnění v krizových situacích. Potřebují efektivní a dlouhodobou psychologickou, duchovní a materiální pomoc jak pro sebe, tak pro své děti počaté při znásilnění. c-fam.org


Pavel Bělobrádek pomohl rozšířit projekt Nesoudíme. Pomáháme Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek napomohl šíření projektu Nesoudíme. Pomáháme. Dopisem požádal všechny starosty zvolené za KDU-ČSL, aby ve spolupráci s Hnutím Pro život ČR podpořili ve svých obcích pomoc ženám, které se cítí být nuceným k potratu.

Nesoudíme. Pomáháme v pražském metru Reklamní agentura JCDecaux spravující reklamu v pražském metru poskytla Hnutí Pro život ČR bezplatně reklamní plochy pro projekt Nesoudíme. Pomáháme. Jeho propagace mimo zdravotnická zařízení mění společenské vnímání potratů a připomíná zodpovědnost mužů a možnosti řešení.

Skupina poslanců navrhla legalizovat eutanazii Poslanec Jiří Zlatuška (ANO) podal spolu s několika poslanci návrh zákona o tzv. „důstojné smrti“. Má zbavit trestnosti lékaře, který zabije pacienta na jeho žádost. Je postaven na falešném předpokladu údajné svobodné vůle, která je ale u starých a nemocných lidí lehce manipulovatelná. Předkladatelé nepravdivě tvrdí, že zákon nebude mít dopad na státní rozpočet, i když lze očekávat snížení nákladů na zdravotní péči. Návrh nemá šanci být do voleb schválen. Jeho podání má změnit společenské klima a otestovat společenskou reakci. Skutečnou péčí o nemocné není jejich zabití, ale paliativní a hospicová péče, která se věnuje jak léčbě bolesti, tak psychickému a duchovnímu stavu pacientů. Tomu se však předkladatelé nevěnují.

Pochody pro život v Ostravě, Jihlavě, Třinci a Novém Hrádku Začátkem června prošel Ostravou první Pochod pro život. Zúčastnilo se ho více než dvě stě lidí z celého regionu. Po roce se v červnu uskutečnil Pochod pro život také v Jihlavě, který přišla podpořit téměř stovka účastníků. Pochod pro život se poprvé konal v Třinci, kam v dubnu přišlo na osmdesát lidí. První Pochod pro život uspořádali v květnu také obyvatelé Nového Hrádku. Regionální pochody pro život organizují dobrovolníci po celé republice. Konají se pravidelně také v Praze, Mělníku, Brně a dále v Českých Budějovicích, Karlových Varech, Plzni, Znojmě, Havířově a Olomouci.


ve zkratce

Zprávy

Národní pochod pro život

Foto: David Sís, fotografsis.cz

ČT24

Když bych šel v jednom průvodu s Vojtěchem Filipem [...] vše se neslo v duchu pochopení pro tíživou situaci žen, které někdy uvažovaly o potratu, nebo jej nechaly provést. Nechci z rozhodování vylučovat ani muže, i ti přece nesou odpovědnost nejen za vznik života, ale i za to, že umožní, aby děťátko přišlo na svět a bylo o ně postaráno. Kromě pochopení pro složité životní situace jsme také zdůraznili, že církev nestojí se založenýma rukama. Nejen že neodsuzuje, ale snaží se pomáhat systémem poraden a sociálních zařízení pro matky s dětmi. [...] Kritikové také uvádějí, že se pochodu účastnila iniciativa D.O.S.T. Pochod byl zaštítěn státními autoritami, například prezidentem republiky, i autoritou církevní, tedy mým jménem. Pokud se někdo k pochodu přidá, neptáme se, jakého je politického či náboženského přesvědčení. Řeknu to možná tvrdě: kdy-


Dominik Duka, blog.aktualne.cz


Foto: Lucie Horníková, clovekavira.cz

Již šestnáctý ročník má upozornit osamělé ženy zaskočené těhotenstvím na to, že nemusí situaci řešit umělým přerušením.

by chtěl v tom průvodu jít předseda KSČM pan Vojtěch Filip a chtěl tím vyjádřit svou podporu nenarozenému životu, nebudu ho odstrkovat, budu jen rád, že alespoň tady můžeme nalézt společný postoj. [...] „Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby. S děsem hovoříme o stovkách mrtvých při takových útocích a na tisíce mrtvých dětí zapomínáme.“ Nijak tím nesnižuji přece tragédii těch, kdo přišli o život vinou teroru. Jen jsem použil metaforu, tedy přirovnání, které se podivuje nad tím, že na jedné straně nás hluboce zasáhne teroristický útok, havárie vlaku či autobusu, kde přijdou o život desítky lidí a na druhé straně nevšímavě necháváme oběti potratů, kterých jen u nás bylo v uplynulém roce na 20 000. [...] Je mou povinností nejen jako biskupa, jako věřícího, ale i jako člověka upozornit, že zabíjení nenarozených dětí nesmí být normou, nemůže být něčím samozřejmým. Život je dar a měli bychom za něj být vděčni, měli bychom k němu přistupovat s úctou. Jinak se stane v očích mnohých jen neužitečnou přítěží, jak vidíme ze zemí, které uzákonily euthanasii.

Foto: Aleš Náhlý

Dítě je vždy nadějí, nesli účastníci pochodu pro život

Foto: Aleš Náhlý

V sobotu 2. dubna 2016 zaznělo v Praze poselství tisíců účastníků Národního pochodu pro život, aby se změnil postoj společnosti k lidskému životu, aby společnost byla vnímavá k ženám zaskočeným početím dítěte a aby povzbudila muže, otce těchto dětí k zodpovědnosti. Vybíráme střípky z některých mediálních ohlasů.

Foto: Aleš Náhlý

Ohlédnutí za Národním pochodem pro život

Národní pochod pro život

Foto: Aleš Náhlý

Od roku 2001 se i v České republice každým rokem pořádá Národní pochod pro život. Tak jako jinde po Evropě mu i v České republice dominují katoličtí aktivisté a zástupci hierarchie této církve v čele s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Pochodují za právo na život, tedy proti potratům. Katolíci mají dar působit ve chvíli, kdy vyrazí do ulic, na (nás) nekatolíky urputně a ne úplně sympaticky. Téměř se mezi nimi nevyskytují holky s piercingem. Přesto se letos Národního pochodu v Praze zúčastnilo podle převládajícího odhadu médií „víc než 4000“ lidí. Organizátoři a spřízněné katolické weby hlásili dokonce až sedm tisíc. I když se budeme držet nižšího odhadu, je to skoro desetkrát víc, než kolik Pražanů to šlo vytmavit Si Ťin-pchingovi na Hrad, a přesně desetkrát víc, než byli schopni na Prvního máje mobilizovat konvičkovci. Přesto byl v sobotu 2. dubna Národnímu pochodu pro život vyhrazen krátký klip až v 37. minutě Událostí ČT, skoro na konci zpráv, po příspěvcích o zahájení turistické sezony na hradech a o hřebčíně v Kladrubech. V dalších médiích bylo zpravodajství podobně povinnostní. Dá se ten dvojí metr nějak srozumitelně vysvětlit? Nemá náhodou ČT

ze zákona povinnost uspokojovat potřeby všech menšin? Přitom u interrupcí nejde o pouhé simulování dramatu, jako je to mezi antiislamisty a antifašisty. Na potrat se u nás každý rok odhodlá jít víc než 20 tisíc žen. Ať jsme stoupenci interrupce, nebo ochránci nenarozeného plodu, asi se shodneme, že to je 20 tisíc dramatických situací ročně. Nemyslím si, že v malé publicitě pochodů pro život byla nutně zlá vůle, spíše si někdo s tímto typem občanské společnosti, která má úplně jiný soubor předsudků a axiomů, než jaké jsou známé jemu, absolutně neví rady. Což samozřejmě není omluva. Daniel Kaiser, Týdeník Echo

Heslo „Nesoudíme. Pomáháme“, které si zvolilo Hnutí pro život jako motto své kampaně, je správné. Základem přístupu k umělému přerušení těhotenství by vždy mělo být pochopení pro situaci těch, kteří k takovému kroku přistupují, nikoli jejich odsuzování. Snaha pomoci těm, kteří o potratu uvažují, jak v psychologické, tak v sociální rovině by měla být společná všem, kterým skutečně jde o to, aby umělých potratů ubývalo a naopak přibývalo rozhodnutí přijmout nový život.

Foto: Aleš Náhlý

Podceňovaný: Národní pochod pro život

Filip Outrata, denikreferendum.cz

Pomozte nám obměkčit srdce lidí ve vašem okolí

Foto: Flickr, marco

monetti

Umělé potraty jsou především lokální problém. Využijte nabízené materiály a s jejich pomocí zkuste změnit klima ve svém okolí. Jsme vděčni za příspěvek na uhrazení výrobních nákladů. Objednávat lze se i na adrese hnutiprozivot.cz nebo na telefonu 603 976 231.

modlitby

za nejmenší

Nesoudíme.

Pomáháme

Čekáte nečekan ě Pomůžeme vám, dítě a cítíte se nucena k umělém abyste nemuse u potratu? la jednat pod nátlakem. kampan-poradna.indd

1

volejte: 800 108 000 nesoudimepom ahame.cz 17.2.2015 11:20:05

Model dítěte ve 12. týdnu těhotenství Ideální dárek pro všechny věkové skupiny. Každý, kdo si model vezme do ruky, si jasně uvědomí dokonalost, krásu i bezbrannost dětí ohrožených potratem. K dispozici jsou i „Ručičky dítěte ve 12. týdnu“ vhodné k připnutí na oděv.

Jméno a příjmení:

Propagační trička

Nesoudíme. Pomáháme

Modlitby za nejmenší

Objednáním a přispěním na úhrady nákladů na výrobu triček pomůžete nejen s propagací kultury života, ale i na projekty konkrétní pomoci.

Pomozte nám rozšířit letáky s nabídkou pomoci ženám, které se cítí nuceny k podstoupení potratu. Letáky pomáhají ženám i lékařům najít cestu ke skutečné pomoci.

Děti (tj. ty, které živíte) 0 Kč Těhotné maminky 0 Kč Červené tričko 230 Kč Dámské modré tričko 280 Kč

Můžete si objednat také informační leták „A pak dám pryč děťátko“ vhodný k rozdávání.

Připojte se k téměř třem tisícům lidí, kteří se denně modlí za zastavení umělých potratů, obrácení lékařů a uznání práva na život každého dítěte od okamžiku početí. Ročně je u nás připraveno o život 20 tisíc dětí před narozením.

Adresa:

E-mail, telefon: Každý jsme jedinečný a nenahraditelný od početí do přirozené smrti.

[email protected]

Požadované materiály:

podrobný seznam všech materiálů je na adrese hnutiprozivot.cz


Foto: archiv rodiny

Rozhovor

Tereza a Aleš Juchelkovi se svými dětmi

V těžké situaci jsem nezdrhl od rodiny, ale zachoval se jako chlap Aleš Juchelka (40) je známý především jako usměvavý a vtipný moderátor České televize. Žije v Ostravě, je ženatý a má tři děti. Nejmladší syn je nemocný a starost o něj není žádná sranda. Tento rok jste poprvé moderoval Národní pochod pro život. Podpořil jste také projekt Nesoudíme. Pomáháme. Co Vás k tomu přimělo? Prvotním impulsem byl respekt a úcta k životu samotnému. A to nejen z hlediska sebe sama, ale hlavně z hlediska tolerance k životu těch druhých a také práva na život. Není mi blízké pojetí života, kdy středobodem jsem já sám. Nemám rád nezodpovědné


zacházení se životy druhých. Manipulace se životy těch nejmenších a bezbranných, která se vydává za normální, je mi odporná. I proto je mi Hnutí Pro život ČR velmi blízké. Pokud se má pomoci nastávajícím maminkám v nouzi, jsem k dispozici.

syndrom. Je to vzácné střádavé onemocnění, kterým trpí pár jedinců v republice. Dozvěděli jsme se to v jeho skoro čtyřech letech. Do té doby se náš kluk vyvíjel normálně, jen byl abnormálně hyperaktivní, nespavý, nezvladatelný a extrémně běhavý.

Mohl byste něco říct o své rodině? S manželkou jsme společně patnáct let. Máme celkem tři děti, nejmladšímu je devět let. Máme z nich velikou radost. A v tuto chvíli je to opravdu legrace, děti přicházejí do puberty, skvěle argumentují a jsou úplně jako my v jejich věku. A my se můžeme zbláznit. Koloběh života pokračuje v nich.

Tušili jste, že je Váš syn nemocný? Tato vzácná diagnóza se určuje až z krevního obrazu a to pouze v Praze. Do té doby se řešila například nedoslýchavost, pomočování, nějaké věci u psychologů, na neurologii apod. Až poté, když se krevní testy poslaly na genetiku, tak nás postavili před hotovou věc. Je to jako pěstí mezi oči. Všichni lékaři byli ale skvělí. Opravdu nám pomohli a jsem jim moc vděčný.

Váš nejmladší syn je nemocný. Kdy jste se to dozvěděli? Ano, náš Oliver je velmi vážně nemocný. Trpí genetickou vadou metabolismu zvanou mukopolysacharidóza typu IIIA, Sanfilippův

Je něco pozitivního na této nemoci? Na nemoci jako takové nic pozitivního není. Zkušenost každodenní péče je však k neza-


Foto: Miloš Schmiedberger

Rozhovor

Foto: archiv rodiny

placení. Obrnili jsme se neuvěřitelnou trpělivostí, jsme výkonní, odolní a děláme vše s láskou. Máme skvělé přátele. Dalo nám to schopnost rozlišovat důležité věci od prkotin a nestěžovat si na těžkosti, které přináší běžný život. Máme životní nadhled a stmelilo nás to. Nemoc nám vzala volný čas, který si musíme tvrdě plánovat, a některé kamarády, kteří tu situaci nechápou a nejsou ji ochotni tolerovat. Zvládáme to tak, že Bůh nám dává sílu a já jsem za to rád. Jak se taková nemoc projevuje? Tato nemoc se projevuje opravdu těžce a to na všech frontách. Nedá se vyléčit, pouze se snažíme kontrolovat veškeré vedlejší účinky. Lidé s tímto typem onemocnění se dožívají okolo 14 let. Průběh se vyznačuje velmi rychlým regresem, což znamená, že z mluvícího a chodícího dítěte teď máme doma během čtyř let ležáka. Oliver je například silný epileptik. Těžce v tuto chvíli polyká jídlo a neustále se jeho stav zhoršuje. Musíme ho mít na očích ve dne v noci. Máte někoho, kdo Vám se synem pomáhá? Máme dvě asistentky. Jednu, která s ním tráví čas ve speciální škole, druhou, která je s ním doma a pomáhá nám. Někdy taky pomáhají rodiče, ale síly jim už moc nestačí. Asistentky jsou fakt skvělé. Víkendy jsou však v naší režii a je to pořádná makačka. A to i když jedna z asistentek onemocní. Přes přípravu speciální stravy, krmení, přebalování, koupání, oblékání, procházky s vozíkem, přenášení, uspávání, podávání léků a já nevím, co ještě. Jste v zápřahu pořád.

Z natáčení klipů Nesoudíme. Pomháme. Zleva Radim Ucháč, Aleš Juchelka, Jana Studničková a Otakáro Schmidt

Můžete nám přiblížit Váš běžný den? Podle zakázek, moderování či hraní apod. jsem v práci. Řeším klienty, psaní, natáčení a běžný chod firmy. Kvůli synovi jsem tak trochu musel opustit sportovní aktivity, poněvadž fyzicky jsme opravdu oba s manželkou hodně unavení. Jen Olivera přebalit a vykoupat je náročné i se všemi pomůckami, které jsou k dispozici. Máte s manželkou nějakou možnost relaxace? Snažíme se s manželkou si navzájem vyjít vstříc. Někdy se poštěstí a jedeme pryč jen ve dvou, ale to maximálně na dvě noci, jinak se musíme střídat. Nicméně na „čas nabírání sil“ musíme myslet cíleně. Jaký vztah k bráchovi mají jeho starší sourozenci? Ti k němu mají vztah jako k nejmladšímu bráchovi. Mají ho rádi. Na druhé koleji nejsou. Snažíme se, aby tomu tak nebylo. Podporujeme je v jejich koníčcích, vozíme na tréninky a o víkendu na zápasy. Snažíme se s nimi trávit čas i odděleně od Olivera a soustředit se na ně. Nicméně až čas ukáže, jak tomu bylo doopravdy, poněvadž všechny naše psychické i fyzické síly jsou upřeny na Olivera, obzvláště ve chvílích, které jsou nestandardní, tedy pro nás. Třeba, že jeden z nás se s ním ocitne v nemocnici apod. Může být nemoc darem? Upřímně nevím. My jsme Olivera hned po oznámení diagnózy pokřtili a svěřili do rukou Nejvyššího. [Pozn. red.: V Církvi bratrské, kam manželé Juchelkovi patří, se malé


děti obvykle nekřtí.] To mě osobně uklidňuje. V praktické rovině nemoc pro Olivera dar není, ale permanentní stres pro něj i pro nás. U dospělého si dovedu představit, že ho nemoc může zastavit, že se může nad svým životem zamyslet, spoustu věcí a vztahů vyřešit, najít i cestu k Bohu a spasení, což těžkosti dokáže ulehčit. Vnímali jste doma, že postižení je trestem Božím? Zlobili jste se někdy v této souvislosti na Boha? Bůh není pro mě ten, který takto trestá. Bůh je milující a odpouští. Snažím se, řečeno křesťanskou hantýrkou, být dobrým služebníkem. Nestydím se za křesťanské hodnoty, dokážu otevřeně hovořit o své víře. Nicméně nemoc nám vztah s Bohem opravdu neulehčila. Já jsem byl opravdu zmatený. Zuřil jsem, prosil jsem, prostě jsem si to s Bohem vyříkával. A protože Bůh opravdu je a je živý, není to žádná psychická berlička, došli jsme do bodu, kdy to vnímám jako součást svého vztahu s ním. Vnímáte nějak Boží pomoc při péči o Olivera? Máme opravdu skvělé asistentky. I přes náročnou péči – a říkám to na rovinu – jsem obstál jako chlap před sebou samým a nezdrhl jsem od rodiny, jak se to někdy stává. Díky Bohu. Proto opravdu někdy nerozumím mužům, které unavuje, že by mohli mít zdravé dítě a řeknou té své do té doby milované, ať si ho nechá vzít. Takovou manipulací opravdu pohrdám. redakce


Svědectví

Příběh nalezeného chromozomu

Foto: Flickr, roberto volterra

Když se objeví podezření na postižení nenarozeného dítěte, zdravotnický personál často přesvědčuje rodiče k potratu. Kdo odmítá, jako by byl nezodpovědný, rozmařilý. Tito rodiče přes všechny překážky „pokračovali v těhotenství“, i když cítili jen malou naději na uzdravení miminka. Nakonec poznali Boží uzdravující moc.

Něco není v pořádku Loni po návratu z dovolené mi moje sestra s pláčem volala, že třetí dítě, které čeká, není v pořádku. Cysty na mozku, nález na srdci dítěte, neznámý útvar mezi plící a páteří, velká hlava a mnoho mozkomíšního moku. Bylo to 12. srpna. Vzhledem k vyššímu věku maminky byl ihned odebrán vzorek plodové vody.

„Matka si přeje pokračovat v těhotenství“ Druhý den výsledek odběru vyloučil pět nejvážnějších postižení, ale do týdne vyšetření prokázalo část chybějícího chromozomu, který způsobí, že dítě bude ležák nebo nebude mít polykací reflex a bude mentálně postižené. 26. srpna byla diagnóza potvrzena. Lékaři vidí jediné východisko – potrat. Rodiče miminka to odmítají, a tak se v každé lékařské zprávě na konci objeví věta: „Matka si přeje pokračovat v těhotenství.“

Postižení dítěte je prakticky jisté Sestra i její manžel byli na pokraji sil. Stanovisko lékařů tížilo jako kámen, který táhne ke dnu. Celá rodina se semkla v modlitbách. I malí caparti šli bez odmlouvání na mši svatou, která byla sloužena za malou Nelu Marii. Poprosili jsme našeho pana kaplana o udělení svátosti nemocných. Manželé ze společenství mi nabídli modlitbu za uzdravení, za sestru a za nenarozené miminko. Po delší modlitbě a postu našeho bratra byla sestra povzbuzená, a proto se ptala lékařů, jestli se chybějící část chromozomu nemůže někde najít. Odpověď zněla, že postižení je na 99 % jisté. Můj muž nás povzbuzoval, že Pánu stačí i to jedno procento k uzdravení, ale sestra se prodírala hlubokou temnotou.

Lékaři říkají, že čekáme postižené dítě. Co dělat? Nejednejte unáhleně. Ne všechna vyšetření jsou užitečná [viz s. 11]. Vřele doporučuji konzultace prenatálních testů u odborníků zprostředkovaných nějakou poradnou pro život. Máme zkušenost, že analýzy výsledků často přinesou zcela nové informace. Nepodlehněte případnému zastrašování. Může se stát, že se rodiče potkají s tlakem a dokonce i s vyhrožováním: „Přinesete státu narozením tohoto dítěte jen výdaje a sobě starost.“ V takové situaci se na nás obraťte. Pokud zůstane pravděpodobnost postižení nadále vysoká, je dobře se na to připravit – oslovit specializované pracoviště a zeptat se na základní informace, které jsou potřeba do začátku. Na Lince pomoci umíme kvalitní kontakty zprostředkovat. Zdeňka Rybová, linkapomoci.cz, tel.: 800 108 000


Stanovisko lékařů tížilo jako kámen, který táhne ke dnu: postižení je na 99 % jisté. Lékaři mají nové výsledky Dne 2. září sestře telefonovali z genetiky, že se zdá, že chybějící část chromozomu přece jen našli – úspěšně se navázala na jiný chromozom. Na kardiologii lékařka zjistila, že srdíčko se vyvíjí v pořádku a nález na plicích se zmenšil. Mezi mozkem a lebkou už není nebezpečný prostor, který by měl za následek mentální postižení. Jiskřička naděje zahřála rozbolavělou sestru. Situace se postupně vyjasňovala, až mohl být 16. prosince vyvolán porod. Sestra mi telefonovala: „Máme Nelu Marii, zdá se, že zdravé a krásné děvčátko.“ Ještě v porodnici Nela prodělává vyšetření a opět je potvrzeno, že cysty na mozku nejsou, že je vše v pořádku. „Zdá se mi, jako by nám ani nepatřila,“ říká sestra. „Jako bychom ji dostali jako velký dar. Jsem ráda, že v tuto chvíli se podniká všechno proto, aby se jí pomohlo, a už jí nehrozí zánik. Všechno to trápení nás posunulo blíž k Bohu.“ Petra, Středočeský kraj anonymizováno, redakčně upraveno


Svědectví

Můj malý velký bráška V červnu loňského roku zemřel můj bratranec Jiří. Narodili jsme se oba ve stejném roce. Na podzim by se byl dožil 67 let. Jako děti jsme se vídali často, v dospělosti z různých důvodů zřídka. Jirka měl Downův syndrom, učení mu dělalo potíže. Ale pamatuji si, jak mě po telefonu instruoval o práci s počítačem v době, kdy jsem ho já neuměla ani zapnout. Poslední léta žil v rodině svého o sedm let mladšího bratra Michala. Při posledním rozloučení vyslechli Jirkovi příbuzní a přátelé upřímné Michalovo vyznání:

Jirka, to byl, co si pamatuji, můj malý velký bráška V dětství jsme bydleli s rodiči v Moravské ulici na pražských Vinohradech. Můj – tehdy velký – bráška chodíval pro mně těch asi padesát metrů do školy v Sázavské ulici. To abych se nebál, to aby se mi cestou nic nestalo. I když jsem ho pak postupně výškou přerostl, pořád se ke mně choval tak samozřejmě ochranitelsky, s určitým nadhledem a se svojí velkorysostí. Bráška se našim narodil, když bylo mamince dvacet let. Naši se rozhodli brát jeho existenci přes jeho postižení jako velký dar.

Foto: Flickr, molly

Jirka měl Downův syndrom, učení mu dělalo potíže. Ale pamatuji si, jak mě po telefonu instruoval o práci s počítačem v době, kdy jsem ho já neuměla ani zapnout. A on jim tím darem byl. Pro svoji rodinu, pro své okolí, pro své přátele. Všem z nás cosi hezkého dal a všechny si bez přetvářky získal. Jirka měl spoustu krásných vlastností. Byl přirozený. Nepředstíral hezký vztah k nikomu, ke komu ho neměl. Nestyděl se projevit svoji lásku těm, ke kterým ji cítil. Nebral si servítky, když se rozhodl si to s někým vyříkat. Dokázal se divit našim starostem, které si nepřipouštěl. Náš tatínek měl v době své

I potrat může být odpuštěn Slovo kněze k roku milosrdenství Umělý potrat je těžký zločin proti lidskému životu. Není divu, že se lékaři již ve starověku zavazovali Hippokratovou přísahou, že potraty nebudou provádět, a prvotní Církev ho uvádí jako smrtelný hřích v Didaché (Učení 12 apoštolů z konce 1. stol., kap. 5). Přirozený mravní zákon vylučuje zraňování nastávající matky a zabíjení dítěte, které se v ní vyvíjí. Jelikož je dnes tento hanebný čin v západní společnosti velmi rozšířen a podpo-

rován státní legislativou, katolická církev zařadila v novém Kodexu kanonického práva umělý potrat mezi zločiny, které s sebou nesou samočinný trest exkomunikace (oddělení od svátostí; viz kánon 1398). Trest se týká lékařů-potratářů a žen, které s potratem souhlasily, ale též těch, kteří se na provedení potratu aktivně podíleli nebo ženu k potratu nutili. Sejmout trest exkomunikace za hřích umělého potratu může místní ordinář (diecézní biskup či administ-


těžké nemoci jen jednu starost, starost o Jiříka. Měl starost, aby zůstal s námi v rodině, aby nemusel žít s cizími. Před rokem a půl se nám se stejnou starostí svěřovala i moje maminka, když odcházela. A bráška s námi v rodině vždycky zůstal. Děkuji, že jsem měl tu příležitost mít takového bratra, jakým byl Jirka. Michaela Prentisová a bratranec Michal redakčně kráceno

rátor diecéze). Biskupové často udělují tuto pravomoc i některým kněžím. Stejné privilegium mají některé řeholní řády. Letos prožíváme Svatý rok Božího milosrdenství a tak byly možnosti prominutí tohoto trestu ještě více rozšířeny. V tomto roce mohou všichni kněží sejmout exkomunikaci a udělit rozhřešení z hříchu potratu. Podmínkou samozřejmě zůstává opravdová lítost, rozhodnutí se od toho hříchu oddělit. Je-li Pán tak milosrdný a touží-li nás očistit, nebojme se k němu přistoupit a s Ním se ve svaté zpovědi smířit. fr. Pavel Maria Mayer OP


Svědectví

Ani chlapeček, ani holčička? Na „velkém“ ultrazvuku se nerovnoměrný vývoj nepotvrdil, ale miminko bylo menší, než mělo být. Dlouho se zaměřovali na oblast genitálu a po konzultacích různých doktorů mi řekli, že mají podezření na malformaci genitálu. Jednoduše řečeno, že pokud to bude chlapeček, něco mu chybí, pokud holčička, něco přebývá. Měla jsem navštívit genetiku a dohodnout se na dalším postupu. Lékař mi doporučil amniocentézu. Kývla jsem jen proto, abychom věděli, jak vlastně miminko pojmenovat. Bála jsem se odtoku plodové vody po vpichu, ale prý procento pravděpodobnosti prasknutí plodového obalu je nula celá nula nic...

Život v ohrožení

Foto: Flickr, jasonbachman

S pravděpodobností nula celá nula nula nic Po dvanácti letech na mateřské jsem se pomalu vracela do pracovního procesu. Naši čtyři kluci (17, 16, 14 a 10 let) vyrůstali, my s manželem jsme si užívali, že už jsou samostatní. A najednou jsem byla znovu těhotná. Ve čtyřiceti letech, ve chvíli, kdy zastávám novou pracovní pozici… Jako všechny naše děti jsme i toto miminko přijali. Abych ho neohrozila, odmítla jsem odběr plodové vody, protože bychom přijali i postižené miminko. Nešla jsem ani na konzultaci na genetiku, kvůli zkušenosti s nejstarším synem.

Nejstaršího syna radili potratit Zpočátku těhotenství tehdy diagnostikovali srdeční vadu a navrhli „ukončení těhotenství“ pro podezření na mentální postižení. Byli velmi překvapeni, že jsem se rozhodla „v těhotenství pokračovat“. Syn se nakonec narodil s těžkou srdeční vadou, ve dvou letech a poté v patnácti letech mu implantovali umělou chlopeň, ale jinak je mentálně a po operaci i fyzicky zdravý a dnes studuje střední školu.


Každé další těhotenství jsem absolvovala sonografii v kardiocentru, abychom byli my i lékaři připraveni, kdyby se srdeční vada opakovala. Srdíčko našeho posledního miminka bylo v pořádku a pan doktor říkal, že nevidí úplně dobře, ale že na 95 % budeme mít pátého chlapečka. Začali jsme mu říkat Josífek.

Mozek je v pořádku, ale... Po Vánocích jsem šla na ultrazvuk a pan doktor dlouho měřil a zkoumal a poté řekl: „Hlavička se vyvíjí dobře, mozek je v pořádku, ale nožičky a bříško jsou menší, než by měly být.“ A odeslal nás na podrobný ultrazvuk s podezřením na tzv. IUGR [intrauterinní retardaci růstu] plodu.

Druhý den ráno mi začala odtékat plodová voda. Ve 32. týdnu těhotenství! Jeli jsme do porodnice. Z amniocentézy stejně nevyšel žádný výsledek, protože vzorek DNA byl kontaminován mou krví. Ještě tři dny mé těhotenství udržovali, píchali mi kortikoidy, aby miminku trochu dozrály plíce. Vyslali jsme prosby o modlitby ke všem do farnosti, příbuzným a známým, dokonce se za mne a miminko v charitě, kde pracuji, modlili i mí nevěřící kolegové. Miminko přišlo proto, aby nás naučilo se modlit… Ve 33. týdnu těhotenství se císařským řezem narodila dcera Ivana Dominika.

Úplně normální holčička Už na porodním sále porodník, který předtím prováděl 3D ultrazvuk, řekl, že neví, co tam tehdy viděl, a že kdyby věděl, že se narodí úplně normální holčička, tak by mi odběr plodové vody „rozmluvil“!?! Myslela jsem si: „Nebo spíše modlitby fungují“. Velikostí odpovídala Ivanka Dominka 25. týdnu, vážila jen 970 g a měřila 36 cm. Nemohla jsem se zbavit smutku, když její velikost odpovídala poslední možnosti potratu. Tady všichni dělali, co mohli, aby ji zachránili. Konsilium lékařů ji prohlásilo za normální holčičku a nová zkouška DNA vyloučila i možné mentální postižení. Dcerka byla v inkubátoru s nitrožilní výživou a sondou do žaludku pro krmení odstříkaným mlékem. Teď už je doma a má se k světu. Bráškové jsou nadšení, všichni si naši holčičku velmi užíváme. Dnes jsme lékařům spíše vděčni, ale dokážu pochopit, že podobná situace a tlak může matku dovést až k potratu. A vůbec bych jí nedávala vinu, nemá-li se o koho opřít. Ivana V. redakčně upraveno


Prenatální selekce

Prenatální selekce dětí před narozením Maminky v požehnaném stavu podstupují řadu vyšetření. Některá z nich jsou užitečná, jiná jsou však výhradně eugenická, určená k vyhledání nemocných dětí a jejich usmrcení před narozením.

Užitečná vyšetření Vstupní kontrola, 10.–12. týden – z odebrané krve se zjišťuje krevní skupina a Rh faktor, krevní obraz, protilátky a případné onemocnění hepatitidou B (HbsAg), virem HIV či syfilis. Pokud se tato onemocnění prokážou, provedou se preventivní opatření, aby nedošlo k přenosu nemoci na dítě. Provádí se také vyšetření moči a první ultrazvuk. Kolem 20. týdne těhotenství se provádí tzv. „velké“ ultrazvukové vyšetření. Sleduje se růst dítěte, stav placenty a plodové vody a výskyt vývojových vad. Zjistí-li se například vývojová vada srdce, je naplánován porod na specializovaném pracovišti a dítě může být bezprostředně po porodu operováno. Výjimečně se provádějí i náročné nitroděložní operace. Pro možnou pomoc dítěti po porodu je toto ultrazvukové vyšetření zvláště vhodné. Ve 36. týdnu je kontrolován krevní obraz a provádí se stěr z pochvy a čípku na zjištění přítomnosti nežádoucí bakterie Streptococcus agalactiae (SAG/GBS). Při porodu jsou pak aplikována antibiotika. Od 38. týdne do porodu se kromě základních vyšetření provádí amnioskopie, tj. bezpečné vyšetření plodové vody, a vyšetření srdeční činnosti dítěte – kardiotokografie (CTG).

Eugenická vyšetření Některá vyšetření se provádějí výhradně za účelem vyhledání nemocného dítěte. Prokážou-li vyšetření zvýšené riziko postižení dítěte, je matka často přesvědčována k potratu. Protože dítěti nelze během těhotenství na základě těchto vyšetření nijak pomoci, je rozumné je jednoznačně odmítnout. Odmítnutím vyšetření zaměřených na prenatální selekci si rodiče ušetří mnoho zbytečných stresů. Kombinovaný screening (též NT screening), 10.–12. týden – odběr krve matky

Postup při amniocentéze. Foto: cmflb.com

plus sonografie o 14 dní později. Zkoumá se výše hladin hormonů PAPP-A a beta hCG v kombinaci s ultrazvukovým měřením šíjového projasnění (NT) a dalších parametrů, které ukazují na riziko vrozených vývojových vad a chromozomálních odchylek (např. Downův syndrom). U výsledku je uvedena pravděpodobnost, např. 1:300 ( jedno dítě nemocné na tři sta zdravých). Matce je u pozitivního výsledku navrženo vyšetření plodové vody. I když se později podezření vyvrátí, je matka zbytečně do konce těhotenství stresována. Uvádí se vysoká spolehlivost a míra chybovosti (falešných pozitivních výsledků) kolem 3–5 %, ale podobná ujištění zněla dříve i u triple testu, který je teď lékaři často kritizován. Triple test, 16. týden – vyšetření výše hladin tří hormonů v krvi (AFP, hCG, uE3). Pro velkou nespolehlivost a chybovost se od triple testu postupně upouští. Integrovaný screening – spojuje analýzu hodnot kombinovaného screeningu s triple testem. Uvádí se zvýšená spolehlivost výsledků.

Nebezpečná eugenická vyšetření Odběr plodové vody (amniocentéza, AMC), od 15. týdne – provádí se v případě pozitivního výsledku screeningových testů nebo při dalších indikací (rodinná anamnéza, věk matky). Za kontroly ultrazvukem se


propíchne břišní stěna matky, stěna dělohy a plodové obaly, aby se jehlou odebral vzorek plodové vody. Výsledky jsou k dispozici během tří týdnů. Po tomto invazivním vyšetření dochází až v 5 % k těhotenským komplikacím a 1–2 % žen spontánně potratí. Odběr choriových klků (CVS), 10.–13. týden – postup i rizika jsou obdobné jako u amniocentézy. Odběr krve z pupečníku (kordocentéza, CC), od 18. týdne – postup i rizika jsou obdobné jako u amniocentézy, provádí se po neúspěšné amniocentéze, vzácně při podezření na infekci dítěte.

Kde hledat pomoc Linka pomoci nabízí konzultace k jednotlivým vyšetřením a jejich výsledkům. Zprostředkuje kontakty na odborníky a v případě narození nemocného dítěte kontakty na podpůrné a pomáhající organizace, které se věnují a pomáhají rodičům a dětem s daným typem onemocnění. Linka pomoci volejte: 800 108 000 [email protected] linkapomoci.cz podle doporučených postupů ČGPS


Život s postižením

Foto: Flickr, proimos

Jak jsem se nemusel narodit V ústavu to nikdy není jako doma

Narodil jsem se 3. ledna 1963 v OstravěZábřehu. Rodiče se moc a moc těšili na děti, já byl první ze tří sourozenců. Narodil jsem se s dětskou mozkovou obrnou a dalšími nemocemi. Jako malé dítě jsem byl skutečně hodně opožděný. Vůbec jsem nechodil, nemluvil, jen jsem vydával zvuky. Byl jsem zcela nepohyblivý na obě horní končetiny, včetně rukou, loktů, ramen a páteře. Dolní končetiny jsem měl také dost zkrácené a ztuhlé, nemohl jsem ani chodit. Ovšem pomocí intenzivní rehabilitace jsem se později rozpohyboval – v kolika letech, to už si nepamatuji. Horní končetiny se nepodařilo napravit, jen se je snažím rehabilitací udržovat, aby se jejich hybnost ještě nezhoršila.

Tehdy na začátku mého života mě zachránila jedna zdravotní sestra. Měla mě zabít, ale odmítla to. Vyhodili ji za to z nemocnice. červen 2016 / strana 12

Bydlel jsem v různých zdravotnických a sociálních zařízeních, domů jsem chodíval jen na letní prázdniny a na různé svátky jako Vánoce, Velikonoce, někdy v neděli. Rodina za mnou hlavně jezdila na návštěvy. V sociálních zařízeních skutečně domov a lásku nelze nahradit. Prošel jsem různými ústavy: ve Šternberku, kde se o mě staraly laskavé řádové sestry, v Nových Zámcích u Litovle, kde panovaly jen samé zákazy a příkazy, v domě Naděje v Otrokovicích a naposledy v Hrabyni u Opavy. Tady je to moc dobré, vídám se také se zdravými lidmi, scházíme se pravidelně s dalšími postiženými přáteli.

Měla mě zabít, zachránila mě Nic z toho ale nemuselo být. Tehdy na začátku mého života mě zachránila jedna zdravotní sestra, která mě měla původně zabít, protože tehdejší lékařská věda si ještě vůbec neuměla poradit s tělesnými nemocemi a jinými poruchami. Ta sestra byla prý věřící, tak se mě snažila zachránit. Tenkrát ji za to vyhodili z nemocnice. Prý říkala, že ze mě bude dobrý, věřící člověk. Moji rodiče byli velice smutní, že jsem se narodil postižený, a dlouho se s tím vyrovnávali. Ještě dnes je to často mrzí. Já jsem se s tím naučil žít, hlavně díky mojí víře, která je velkou pomocí v těžké životní situaci.

Nevinní lidé by se zabíjet neměli Velmi si vážím postižených lidí, protože mají různé talenty a mnohdy je obdivuje celá veřejnost. Mnohdy se od nich můžeme skuteč-

ně hodně naučit. Jsem vděčný Pánu Bohu za tento nesmírně velký dar, který jsem od něho dostal. Proto vůbec nepodporuji zabíjení nevinných lidí. Život dal jen Bůh. Je moc důležité denně děkovat za ten dar, že zde můžeme na zemi žít. redakčně vybráno a upraveno ze vzpomínek Otty Pokorného

Manipulující fráze „Ať máte jistotu“ – prenatální screeningová vyšetření nedávají žádnou jistotu. Naopak mohou rodiče velmi rozhodit. „Jaký by to byl život“ – o nic méně hodnotný než můj nebo váš. Každý člověk je stejně vzácný, každý může poznat lásku a radost, kterou dává. Řada postižených lidí se ze života dokonce těší víc než ti zdraví. „Jen by trpělo“ – bolest je součástí tohoto světa, ale v dnešní době ji dokonce dokážeme efektivně tlumit. Dítě nebude trpět, pokud bude cítit lásku. Ale hlavně: utrpení není omluvou pro zabití člověka. „Vady neslučitelné s životem“ – všichni jednou umřeme, někdo dřív, někdo později. Předpokládaná délka života nijak nesnižuje hodnotu člověka. Pokud má dítě před nebo po narození umřít, dejme mu tu šanci. Jsou také případy, kdy dítě přes všechna ujištění lékařů o beznadějnosti jeho stavu žilo řadu let, třeba i do plné dospělosti nebo stáří.


Hodnota lidského života – teologie

Proč Bůh dopouští postižení? „I řekl Bůh: ,Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.´ … A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ (Gn 1,26.31) Jak je možné, že když to, co Bůh stvořil, je velmi dobré, tedy božsky dobré, přece je zatíženo nějakým defektem, zlem? To Bůh nedokáže tvořit bezchybné věci? Odpověď najdeme o dvě kapitoly dále: První lidé byli svedeni ďáblem ke vzpouře proti Bohu (srov. Gn 3,1-7).

Lidé si tuto cestu zvolili Vzpoura prvních lidí proti Stvořiteli, které říkáme dědičný hřích, byla obrovským zlem nejen pro Adama a Evu, ale má nedozírné důsledky pro celé lidstvo. Rozlišujeme duchovní a duševní důsledky a také tělesné, organické. Především se lidem zatemnil intelekt, takže nepoznáváme pravdu zřetelně. Mnoho lidí dnes má dokonce problém uznat pravdu tak samozřejmou, jako je existence Boha Stvořitele. Druhým důsledkem dědičného hříchu je oslabení vůle, ba i náklonnost ke zlému. Člověka fascinuje zvrhlost, mysterium iniquitatis, tajemství nepravosti. To do značné míry zneužívá např. zábavní průmysl.

Prvotní hřích poznamenal i naše těla A pak přicházejí na řadu fyzické důsledky. Kvůli prvotnímu hříchu jsme vystaveni utrpení, bolestem a nejrůznějším nemocem a nakonec umíráme. A tady nacházíme odpověď na otázky: „Proč se náš Honzík narodil slepý?“ „Proč má naše Kristýnka Downův syndrom?“ „Proč se rodí děti všelijak tělesně deformované a mentálně zaostalé?“ apod. Starozákonní Židé byli přesvědčeni, že nemoc je trestem i za osobní morální selhání, jak je popisuje sv. Jan: „Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: ,Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý?‘ Ježíš odpověděl: ,Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.‘“ (Jan 9,1-3) Ježíš toto přesvědčení nevyvrací, ale rozšiřuje jejich pohled. I dnes jsou případy, že malé dítě vážně onemocní kvůli mravnímu defektu svých rodičů, a jakmile se rodiče

Foto: Flickr, peteashton

napraví, obdivuhodně se uzdraví. Někdy se jedná pouze o přirozené důsledky nezdravého životního stylu rodičů. Zvlášť brutální zásah do ženského organismu s možnými dopady na počaté dítě představuje hormonální antikoncepce.

Hledáme vinu u Boha Obvyklé obviňování Boha zní: „Jak se na to Pán Bůh může dívat?“ „Kdyby Pán Bůh byl, určitě by něco takového nedopustil.“ Takoví lidé zapomínají, že na vině je nikoliv Bůh, ale člověk. Bůh sice někdy následky dědičného hříchu ve formě nemoci zázračně odstraní, ale obvykle nás nechává je snášet. Sleduje jiné cíle než materialisticky založený člověk.

Smyslem života není výkon nebo zábava Před léty jsem slyšel: „Člověk, který se nemůže hýbat, nemá plnohodnotný život. Takový život nestojí za to žít.“ Ale smyslem života přece není pohyb, cestování, zábava, ba ani intelektuální výkony! Věříme-li Bohu, věříme-li Ježíši, pak život může naplnit ke štěstí pouze láska, kterou nemůže zrušit ani předěl smrti. Pokud bychom žili jen pro tento viditelný svět jako zvířata, pak by jistě nemělo cenu


opatrovat a chránit tak ubohý život, jaký podle představ zdravých lidí vedou tělesně a hlavně duševně postižení. Ovšem mezi člověkem a zvířetem je propastný rozdíl, jako je nekonečný rozdíl mezi omezeným životem zvířete a věčným určením člověka, byť byl viditelně omezen na vegetativní a sensitivní život kvůli nějaké organické poruše. Naštěstí si asi většinou uvědomujeme, že i těžce postižené děti jsou schopny vnímat a opětovat LÁSKU. To je dobro tak veliké, že pro ně Bůh nechává žít i takové ubožáky. Apoštol Pavel přirovnává Církev, potažmo lidské společenství, k tělesnému organismu, kde se jednotlivé údy o sebe vzájemně starají. Rozlišuje údy ušlechtilé, na kterou se žádné zvláštní ohledy neberou, a údy méně ušlechtilé, jimž se prokazuje tím větší péče, aby v těle „nenastala roztržka, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý“ (srov. 1 Kor 12,22-25). P. ThLic. Filip Maria Stajner Autor je kněz, člen Sdružení kněží a jáhnů sv. Dominika. V roce 2000 vážně onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), dnes je ochrnutý na celé tělo.


Hodnota lidského života – filosofie

Člověk má hodnotu už ze své podstaty Existuje známá hádanka: Žena má už osm dětí, z kterých tři jsou hluché, dvě slepé, jedno mentálně postižené, a ona sama má syfilis. Doporučili byste jí potrat? Pokud ano, právě jste zabili Beethovena. Na první pohled zní velmi pro život, ale stojí na špatném předpokladu. Argumentace je totiž založena na talentech a schopnostech dítěte. Prostě na výkonu. Ale co když to nebude génius? Budeme pak stejně horliví? Foto: Flickr, Etahos

Člověk není stroj Pokud hodnotu lidského života určuje výkon, znamená to vlastně, že z člověka děláme pouhý nástroj, prostředek k dosažení něčeho, co je nám užitečné, co nám přináší štěstí. Na člověka bychom se ale neměli dívat jako na pouhý prostředek, ale vždycky jako na cíl. Proč?

Odkud pramení lidská hodnota? Bytost, která má hodnotu sama o sobě a která má nezcizitelná práva (nebo též důstojnost), označujeme obvykle termínem osoba. Osoba je bytost odpovědná za své skutky, tj. subjekt práv a povinností. Jsou osobami všichni lidé? Na tuto otázku lze odpovědět buď ano, nebo ne. Prvnímu pojetí říkáme inkluzivní (tj. všechny zahrnující), druhému exkluzivní (tj. být osobou je jen pro některé, ostatní jsou vyloučeni). Dříve otroci, černoši, židé, dnes nenarození. Exklusivismů jsme už v dějinách lidstva zažili celou řadu. Někdy bylo kritériem osoby barva pleti, někdy sociální původ, jindy rasa. Dnes je většina těchto exklusivismů tvrdě odmítána a kriminalizována, kromě jediného, totiž exklusivismu založeného na stupni ontogenetického vývoje.

Jste-li moc mladí a málo vyvinutí, nejste pro mnohé lidi osobou a nemáte tedy zásadní hodnotu. červen 2016 / strana 14

Jednoduše řečeno: Jste-li moc mladí a málo vyvinutí, nejste pro mnohé lidi osobou a nemáte tedy zásadní hodnotu a žádná práva. Otázkou není, zda jste nebo nejste člověk – málokdo může ještě tvrdit, že jste mlok nebo žirafa. Otázkou je, zda jste osobou.

Jaký typ bytosti si může nárokovat hodnotu a důstojnost? Jsem přesvědčen, že odpověď je věcí zdravého rozumu. Co dělá někoho osobou, může být založeno buď v samotném bytí oné bytosti, nebo je věcí stupně nějakého vývoje, nebo je dáno pouze a jen rozhodnutím společnosti. První dvě možnosti jsou nějak objektivní – jestli je někdo osoba záleží na pevně daném kritériu, třetí možnost je ryze subjektivní.

Hodnota vychází z podstaty člověka Příkladem první možnosti je definice pocházející od Boethia (6. století): osoba je individuální podstata rozumové přirozenosti. Zygota či embryo je člověkem a má tedy rozumovou přirozenost, i když je ve velmi raném stádiu vývoje, takže konkrétní uskutečnění rozumovosti je zatím jen v možnosti, nikoli aktuální. Křesťanští myslitelé vidí také příbuznost v biblickém vyjádření o stvoření k Božímu obrazu: Božím obrazem je člověk právě pro svou rozumovou přirozenost.

Můžeme soudit podle intelektu? Druhé pojetí osoby zdůrazňuje schopnost myslet a je už exkluzivistické. V takovém

případě musíme stanovit, kdy začne daný tvor myslet, abychom ho mohli prohlásit za osobu. Není to snadné a existují etikové, kteří upozorňují, že ani novorozeně nemá pořádné myšlení, takže by nebylo osobou. Důsledky jsou zřejmé.

Je hodnota člověka pouze dána společností? Třetí možností je úplná rezignace na objektivní určení osobovosti. Představuje vlastně jen lidmi dohodnuté podmínky toho, komu nějaká práva či hodnotu jako společnost přiřkneme a komu nikoli. Kterékoliv skupině lidí by pak bylo možné odebrat veškerá práva dle libovůle dominantních sil ve společnosti.

Osobou je každý člověk Křesťanské pojetí člověka je inkluzivistické, tj. první z oněch třech výše nastíněných možností. Osobou je každý člověk, protože každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a je rozumové přirozenosti (na tom nic nemění rasa, ani stupeň ontogenetického vývoje). Na komplexní argument zde ovšem není prostor. Proto potřebujeme víru a také vzdělané filosofy a teology, kteří by objasňovali tyto zásadní otázky všem, kdo mají ochotu používat rozum a nejen emoce a povrchní politické cíle. Doc. Ing. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D. katolický teolog a filosof, rektor Jihočeské univerzity


Nesoudíme. Pomáháme

Jaroslava Trajerová ve vysílání TV Noe během přímého vstupu z Národního pochodu pro život. Foto: TV Noe

Každý z nás někoho zná Jaroslava Trajerová, dlouholetá konzultantka Linky pomoci, převzala koordinaci projektu Hnutí Pro život ČR Nesoudíme. Pomáháme. Jedním z jeho cílů je s pomocí místních lidí domluvit podporu tohoto projektu ve všech městech, kde se provádějí umělé potraty. Řekněte nám něco o sobě. Šíření projektu Nesoudíme. Pomáháme je pro mne osobně (nejen jako maminku pěti dětí) velká výzva a snaha v některých konkrétních případech předběhnout čas. Již pět let sloužím jako odborná konzultantka poradny Linka pomoci. Opakovaně jsem konfrontována s nezměrnou bolestí a utrpením žen po umělém potratu. Ve vzduchoprázdnu zůstávají nezodpovězené otázky klientek: Proč mi to někdo neřekl? Proč jsem o vás nevěděla dřív?... Vždy jsem si po takovém telefonickém hovoru sama říkala: Proč tolik bolesti a utrpení? Mělo by se s tím něco dělat. Poslední kapkou k přijetí výzvy byla úpěnlivá prosba plačící klientky po prodělaném potratu, abych jí vrátila dítě do jejího břicha. No a bylo rozhodnuto.

Proč má kampaň smysl? Z výše uvedeného jasně vyplývá, že kampaň má hluboký význam a je potřeba, aby se povědomí o projektu a nabízené pomoci dostalo všude do společnosti a nejen tam, kde se může vyskytovat těhotná žena či dívka, která pro sebe hledá a potřebuje pomoc. Je to samozřejmě i podaná ruka pro již tak pře-

tížené zdravotníky a duchovní, kteří nemají ani čas ani zkušenosti na řešení sociálních či partnerských těžkostí žen čekající nečekaně dítě.

Projekt Nesoudíme. Pomáháme podporuje řada měst a obcí po celé republice, včetně Prahy. Pomáhají města a jiné instituce s propagací? Například v květnu poskytla reklamní agentura JCDecaux bezplatně reklamní plochy v pražském metru v hodnotě několika desítek tisíc korun. Ale vzhledem k tomu, že projekt vedu poměrně krátce, mohu čerpat jen z několika málo setkání se zastupiteli měst a obcí, kterým se tato iniciativa velmi líbila a přislíbili pomoc se šířením – rollupy, plakáty, letáčky, umístění informací do místních novin nebo na webové stránky obcí. Zkušenosti mám ale zvláště s přijetím a šířením projektu zdravotníky. Vždy je zapotřebí vysvětlit náš přístup, cíl projektu a zaměřit pozornost na skutečné problémy, kvůli kterým ženy o potratu uvažují. Zdravotníci pak udělají krok k dobrému a sami nabízejí spolupráci a poskytují nové kontakty pro šíření povědomí o projektu – viz nesoudimepomahame.cz.


V čem vidíte úspěch projektu? Budou lidé ochotnější k pomoci ženám v požehnaném stavu? Budou to ty maminky vědět? Nevím, zda se jedná o úspěch projektu, nicméně pokud se spojí mnoho lidí dobré vůle k ochraně života, je to vždy skvělé. No a to se tu opravdu děje. Domnívám se, že mohu z tohoto místa říci, že díky projektu Nesoudíme. Pomáháme i Lince pomoci máme již řadu zachráněných dětí. Mnohem důležitější je, že hodně lidí začalo přemýšlet o životě tak trochu jinak. Vidím to na reakcích i v mém bezprostředním okolí. Hlavně slogan, kterým se propaguje projekt, si získává srdce i jinak zatvrzelých lidí. To je mimo jiné i cílem projektu – změnit lhostejnost těch nejbližších, kteří mají na rozhodnutí ženy hlavní vliv, ve skutečný zájem. No a to všechno přeci za tu velkou snahu a námahu stojí. Uvědomuji si stále více, jak velkým a hlavně křehkým darem život je. Dlouhá léta se věnuji i seniorům a problematice stáří. Je důležité chránit životy těch nejbezbrannějších – ať na počátku, tak na konci. Jak můžeme pomoci my jako jednotlivci? Vše začíná u nás rodičů, jaký postoj k ochraně života uvidí naše děti u nás. Chtěla bych ale také všechny z celého srdce poprosit o spolupráci v šíření projektu Nesoudíme. Pomáháme. Každý z nás někoho zná a spojíme-li síly, můžeme rozšířit povědomí o projektu do každého koutu naší vlasti. Jaroslava Trajerová [email protected] mobil: 607 870 457


Linka pomoci

Dlouho skrývaný žal v něm přerůstal v nenávist

Linka pomoci, poradna Hnutí Pro život ČR, se úzce zaměřuje na pomoc ženám, které bývají zaskočeny nečekaným očekáváním dítěte, ale relativně často se stává, že do takové situace nějak zasahují i muži. Nejčastěji to činí svou pasivitou, když ženě nevysloví jasnou podporu a neujistí ji, že vše zvládnou. Nastávající maminka si pak mužovo chování vyloží jako nezájem a výzvu k tomu, „aby nebyly zbytečné potíže v dalším životě“. Méně často sehraje muž aktivnější úlohu v dané situaci. Chce pomoci své ženě i svému dítěti, ale bohužel do jejich osudu přijdou další osoby a okolnosti, které ženu k potratu donutí. Mohou to být rodiče ženy, strašící nedokončeným studiem, nebo tým lékařů, který těhotnou ženu posílá na četná a mnohdy zbytečná prenatální vyšetření, jejichž výsledky nebývají stoprocentní a spíše stresují dítě i matku. Mužům pak, podle dikce současné legislativy, nezbývá než sklapnout boty a vyrovnat se s tím, co nastalo či nastane. Současný zákon o potratech, který platí v podstatě téměř šedesát let, nenabízí otcům nenarozených dětí vůbec nic. Kromě jedné věci: pokud se žena rozhodne, může dítě porodit a tvrdě otce dítěte, aniž by s ním chtěla dítě vychovávat, vydírat a slušně kasírovat o alimenty. Takové situace také známé a víme, že jde o syrovou realitu ilustrující určitým způsobem stav společnosti.

Čekáte-li nečekaně dítě volejte 800 108 000

Foto: Flickr, enthuan

Osudy dětí se vždy dotýkají obou rodičů. Ať už jsou rodiče manželé nebo nejsou, spontánní nebo umělý potrat poznamená jejich vzájemný vztah a navždy jej hluboce ovlivní. Pojďme se tentokrát zaměřit na to, jak potrat prožívají muži.

Mužský postabortivní syndrom K nám do poradny už několikrát dorazil dotaz či telefonát otce dítěte, které bylo usmrceno umělým potratem. Muži to mají v něčem paradoxně složitější: neodžili si fyzickou ztrátu dítěte (výkon potratu). Mnozí cítí vztek a hroznou bezmoc, zmatek a strach z budoucnosti. Nejprve pociťují naštvání na druhého, pak přijde pocit viny ze sebe samého – přijdou otázky, co jsem mohl udělat lépe, jak jsem se měl chovat, aby to všechno dopadlo jinak. Častým příznakem je ukrývaný žal, který se objevuje u mužů, jež dlouhou dobu hledali pro sebe pomoc v situaci, kdy jejich manželka byla po potratu. Pamatuji si na situaci, kdy nám volal zcela anonymně muž, který nás žádal o informace, jak se rozvést. Po chvíli jsme zjistili pravý důvod aktuálního stavu věcí. Jeho manželka i přes jeho výrazný nesouhlas absolvovala potrat. Cítil k ní čím dál větší nenávist. Přestali spolu úplně komunikovat. Po téměř roce od této události bylo manželství zralé na rozpad. Muž dostal od naší psycholožky nabídku k osobnímu setkání, které pak několikrát proběhlo. Práce s ním měla fáze, kdy vše vypadalo skvěle, a při dalším setkání byla krize totožná s tou, s níž na začátku te-

lefonoval. Díky doprovázení se po několika sezeních a intervencích opravdu podařilo manželství zachránit. Muž se snažil a trochu pochopil postoje ženy, která se bála nároků mateřství třetího dítěte, protože necítila výraznou záruku toho, že to spolu zvládnou. On jí toto nebyl schopen adekvátně zprostředkovat, protože cítil, že uvažuje o potratu a vznikla v něm již v té době výrazná komunikační bariéra.

Jak potrat ovlivní partnerské soužití? Trauma potratu zasáhne všechny zúčastněné. Některé páry to rozdělí a uchýlí se k vzájemnému obviňování. Pro jiné se taková tragédie stane katalyzátorem, který už dříve problematický vztah definitivně ukončí. Mnohým zasadí smrt miminka zbytečný klín do jinak zdravého partnerství. Zkrátka většina párů zažívá velmi intenzivně, že potrat dopadá na jejich vztah, a to na dlouhou dobu. Vše se dá ale uzdravit a v poradně se nám to Bohu díky daří! Zdeňka Rybová linkapomoci.cz

Informační oběžník Hnutí Pro život ČR ISSN: 1214-4096 Registrace: MK ČR E 14715 Hnutí Pro život ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha tel.: 603 976 231, e-mail: [email protected], http://hnutiprozivot.cz Hnutí Pro život ČR usiluje o obnovu úcty k lidskému životu od početí do přirozené smrti. Osvětovou a humanitární činnost vyvíjí výhradně díky podpoře drobných dárců. Dary lze podle § 15 odst. 1 zákona 586/1992 Sb. uplatnit pro snížení základu daně. Bankovní spojení: 2900089089/2010, var. sym.: 5030

HNUTÍ PRO ŽIVOT ČR. Naše dítě nedáme. Budeme ho milovat

Recommend Documents