Hlídka v duchu mušketýrů Reportáž z 10. ročníku mezinárodního cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis

OBSAH O BSAH Mozaika z oslav

..............................

2

Průběh Dne vzniku samostatného československého státu

První pandury předány

Hlídka v duchu mušketýrů

........

30

Reportáž z 10. ročníku mezinárodního cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis

...............

4

Výcvik v mnohém v novém

.........

32

...............

34

Z několika cvičení příslušníků v aktivní záloze

4

„Přežití“ o 12 dějstvích

O letošním ročníku mezinárodního mistrovství AČR v přírodním víceboji „Summer Survival 2009“

Kaleidoskop .................................... 36 Za odměnu Česko ........................... 37 Vítězové mezinárodní vědomostní soutěže pro středoškolské studenty Aliante letos navštívili Českou republiku

......................... ................

6

.............

Vzpomínky v originále

Terapie formou hry

................

12

Hráz proti teroristům

...................

14

Reportáž z prvního společného cvičení příslušníků 102. průzkumného praporu Prostějov a policistů Zlínského kraje

....................

47

.....

48

Bilance vojenského pětiboje ..... 49 Kaleidoskop .................................... 50 Přátelství díky sportu .................. 51

10

Váleční veteráni navštívili místa bojů, kde před šedesáti pěti lety bojovali proti nacistům

V Praze zasedala alianční skupina AOSpWG pro podporu vzdušných operací

Z jedenáctého setkání Asociace křesťanů v armádě

9

Z pražského jednání odborníků Visegrádské čtyřky

42

Kaleidoskop .................................... 45 Podruhé z Bruselu, poprvé u nás ................................... 46

Víkend oddychu a rozjímání

Generální štáb Armády ČR si připomíná 90 let svojí existence

V4 o svých zkušenostech

............................

Armáda dostane dva komplety nových bezpilotních průzkumných prostředků

V Brně se konala mezinárodní konference o jazykovém vzdělávání

Z návštěvy zástupců 29 zemí OBSE

Devadesátileté „srdce“

Úspěšný krkavec

Jednou z cest je sdílení zkušeností

37 Důvěra především

42

.......................

38

O nové metodě léčby válečných veteránů trpících posttraumatickou stresovou poruchou

Mezinárodní sympozium CISM 2009 v Praze

51

Narozeninová party v „maxihangáru“ .......................... 40 Roční bilancování v největším hangáru ve střední Evropě

Vítězem je každý

............................

52

Armádní půlmaraton v Pardubicích

Vojenská zotavovna Bedřichov ......................................... 54 Český Pentagon .............................. 56 O vzniku Generálního štábu AČR

14

56

Poděkování a kázeňské odměny

......................

17

Ocenění profesionálů za povodně

Dvakrát do stejné řeky...

.............

18

Reportáž z míst v Kosově, odkud je složité chodit i do školy

Vojáci od vody

.................................

20

Invalidovna odkryla svou historii

Společný výcvik českých a maďarských ženistů na Labi

Předvoj bojového uskupení

.......................

22

Na velitelství RFOC v německém Ulmu působí přípravný tým česko-slovenského Battle Group

Střetnutí s ptačí chřipkou

..........

.............................

Z mezinárodního setkání pyrotechniků

58

Od Marie Terezie po současnost ................................. 60 Vojenská nemocnice v Brně oslavila 225. výročí

26

O výcviku vojenských záchranářů z Rakovníka

Přínosný INMEP

....................

Pražská Invalidovna se může pochlubit nejen zajímavou architekturou, ale i bohatou vojenskou historií

Military English 28

26

.............................

62

.................................................

64

Jazykový koutek

A spoj

VÝROČÍ VZNIKU REPUBLIKY

VÝROČÍ VZNIKU REPUBLIKY

MOZAIKA

z oslav

Střípek 3. Malá splátka dluhu

A report 21/2009

Pět dní před státním svátkem přistál v Praze letoun, který z Ukrajiny přivezl ostatky neznámého vojína padlého v bitvě u Zborova. Příští rok v květnu budou pietně uloženy do Hrobu neznámého vojína v Národním památníku na Vítkově. „Zborovem dobyli jsme si na Rusku rázem vojensky i politicky mnohem lepší pozice, nežli jsme měli předtím,“ prohlásil u příležitosti 10. výročí zborovské bitvy T. G. Masaryk. „Zborov vydatně působil na Spojence a Prahu a tím na Rakousko... Třebaže v celkové světové válce je epizodou, nám byl počátkem samostatné armády a odsud jeho značný význam politický.“ Druhého července 1917 totiž ve svém prvním samostatném vystoupení vybojovala československá střelecká brigáda vítězný střet s pluky rakousko-uherské armády. Ve svém důsledku Zborov otevřel cestu k 28. říjnu 1918.

2

„Bez obyčejných lidí, kteří mnohdy neváhali obětovat svůj osobní majetek, soukromí, zdraví a často i život, bychom dnes neměli nezávislost,“ řekl při příležitosti předání resortních vyznamenání v Panteonu Národního muzea v Praze v předvečer Dne vzniku samostatného československého státu ministr obrany Martin Barták. „Jsou to mnohdy neznámí hrdinové, o jejichž činech neví ani nejbližší příbuzní, protože oni sami nemají pocit, že by vykonali něco mimořádného. My všichni jsme jejich dlužníky a máme jen omezené možnosti, jak jim vyjádřit svůj dík. Udělení vyznamenání je jen malou splátkou morálního závazku, který k nim cítíme. Oslavy vzniku republiky jsou příležitostí, aby se jejich příběh stal součástí našeho národního povědomí.“ Mezi dekorovanými byli vedle příslušníků prvního, druhé a třetího odboje i současní vojáci, kteří prokázali odvahu a schopnost sebeobětovat se nejen během nasazení v Afghánistánu, ale například při záchraně tonoucího dítěte. Vedle nich stáli též vojenští historikové a lidé, jež se významným způsobem zasloužili o resort. Poprvé v historii byli oceněni řadoví příslušníci československé armády, kteří padli kulkou sudetoněmeckých záškodníků v roce 1938 a v lednu 1939 během bojů s maďarskou armádou o mukačevské předměstí Rozvegovo. Celkem ministr obrany Martin Barták vyznamenal devět osob Křížem obrany státu ministra obrany ČR, sedm Vyznamenáním Zlatá lípa ministra obrany ČR, sedmnáct Záslužnými kříži ministra obrany ČR a dvacet sedm čestnými pamětními medailemi k devadesátému výročí vzniku ČR. Některá vyznamenání udělil in memoriam.

Vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus u příležitosti státního svátku jmenoval na Pražském hradě generály Armády ČR do vyšších hodností. Nejvyšší vojenskou hodnost armádního generála získal náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. Ondrej Páleník, ředitel Vojenského zpravodajství, byl jmenován do hodnosti generálporučíka. „Předpokládám, že jste si vědomi, že povýšení v rámci generálské hodnosti je vrcholem, kterého lze dosáhnout. Přál bych si, aby vám generálská hvězdička dodala patřičné sebevědomí a sebejistotu, aby váš hlas byl dostatečně slyšet nejen v Armádě ČR, ale aby generálská hodnost byla slyšet, vidět a cítit i v našem veřejném životě,“ konstatoval Václav Klaus.

Tři sta třináct nových podpraporčíků – studentů Univerzity obrany a Vojenského oboru FTVS Univerzity Karlovy den před státním svátkem vykonalo v Brně před více než 1 200 diváky slavnostní vojenskou přísahu. „Vojenská přísaha je rozhodujícím závazkem, který na sebe dobrovolně berete. Její složení je i veřejným vyjádřením vašeho odhodlání sloužit své zemi. Znamená

Povyšování do hodnosti plukovníků mělo tentokrát poněkud netradiční průběh. Už v brzkých ranních hodinách 27. října předal náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek telefonicky rozkaz o povýšení veliteli kontingentu českého provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru podplukovníkovi Milanu Schulcovi. Dalších čtrnáct vyšších důstojníků obdrželo jmenovací dekrety z jeho rukou již osobně, a to týž den v pražském Domě armády. Generál Picek jim při této příležitosti připomenul, že se stávají plukovníky v době, kdy je situace v české armádě zejména v oblasti financování a rozpočtových změn mimořádně komplikovaná. „I vy ve svých nových hodnostech tak budete stát před řadou výzev osobního a pracovního charakteru. Budete rozhodovat nejen o práci a kvalitě života svých podřízených, ale ve svém důsledku o úspěšnosti celé reformy AČR.“ Do plukovnické hodnosti byli jmenováni Róbert Bielený, Pavel Brynda, František Kratochvíl, Richard Kraus, Jozef Lauro, Josef Pospíšil, Petr Procházka, Zdeněk Rýpar, Milan Schulc, Jaromír Šebesta, Jaroslav Štrupl, Jan Třináctý, Václav Valeš, Radovan Vích a Václav Vlček.

ztotožnění a sepětí vojáka se zájmy a osudy národa, armády a útvaru, s osobností svého velitele, ale i s ostatními příslušníky jednotky,“ uvedl po přehlídce nastoupených jednotek a přivítání hostů rektor-velitel UO Rudolf Urban. „V průběhu služební kariéry nebudete před zadanými úkoly nikdy stát sami. Vedle rodičů a blízkých to budou především vaši nadřízení a kamarádi z řad příslušníků jednotky, o které se budete logicky opírat a hledat u nich radu a pomoc.“ Slavnostní atmosféru ceremoniálu umocnily průlety vrtulníků Mi-35 z letecké základny Přerov a stíhacích letounů JAS-39 Gripen z letecké základny Čáslav.

Dvoustranu připravili: Jana DECKEROVÁ, Zdeňka DUBOVÁ, Vladimír MAREK a Jaroslav PAJER, foto: Zdeňka DUBOVÁ, Olga HALADOVÁ, Radko JANATA, Marie KŘÍŽOVÁ a Vladimír MAREK

A report 21/2009

„Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa.“ Provolání Národního výboru československého o samostatnosti československého státu, 28. října 1918. Tak byl před 91 lety vyhlášen náš samostatný stát. Oslavy letošního výročí zahájil český prezident Václav Klaus položením věnců u Národního památníku na pražském Vítkově jako vyjádření úcty všem, kteří položili život za naši samostatnost. Pietního aktu se zúčastnili také premiér Jan Fischer, předsedové obou komor Parlamentu ČR Přemysl Sobotka a Miloslav Vlček, vicepremiér a ministr obrany Martin Barták, náčelník Generálního štábu Armády ČR Vlastimil Picek, zástupci politických vězňů, válečných veteránů a další hosté. „Je to nejvýznamnější den v historii Československa a České republiky,“ řekl Martin Barták. „Přál bych si, aby Armáda ČR a Ministerstvo obrany ČR měly to samé postavení jako za první republiky nebo těsně po druhé světové válce a byly jedním z pilířů právě té demokracie, po které tolik voláme.“

3

MODERNIZACE

MODERNIZACE

PRVNÍ PANDURY

do České republiky se zúčastnili zástupci řady českých výrobních a obchodních společností a zástupci našeho resortu a Ministerstva průmyslu a obchodu. Součástí programu bylo symbolické předání klíče k výrobě obrněných transportérů náčelníkovi Generálního štábu, který jej předal dále reprezentantovi prvních uživatelů, veliteli 4. brigády rychlého nasazení plk. gšt. Ladislavu Jungovi. Evidentně spokojený náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva převzal symbolické desky s výrobní dokumentací.

REALIZÁTOŘI Poslední zářijový den se v Novém Jičíně nejednalo pouze o oficiální událost. Všichni přítomní si mohli prohlédnout výrobní linku pro obrněné transportéry s několika vozidly v různých fázích rozpracování. Pro technologicky znalé odborníky byla nečekaně malá. Zabírá prostor necelé jedné výrobní haly. Dominovala otočná stolice pro temperování a sváření pancéřové korby pandurů. Slavnost se tak stala rovněž zajímavou technologickou exkurzí. A právě transfer technologií je přínosným, i když obecně neviditelným

kladem celého programu. Návštěvníci se mohli dále seznámit s některými z dalších nových výrobků VOP 025, např. s dálkově ovládanou zbraňovou základnu pro malé typy vojenských vozidel. Na dvou pandurech probíhaly ukázky výrobních postupů. Techničtí specialisté a další zaměstnanci opravárenského závodu pravděpodobně nebyli příliš nadšeni slávou a davy návštěvníků, přestože oni sami jsou velmi důležitými partnery. Bez jejich odborných znalostí a praxe by nebylo možné zakázku realizovat. Neopomněl to zdůraznit jejich ředitel. „

General Dynamics

Text a foto: Martin KOLLER

A report 21/2009

„Konečně,“ řekl náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek ve svém vystoupení při slavnostním převzetí prvních kolových obrněných transportérů Pandur II 8 × 8 dne 30. září ve Vojenském opravárenském podniku 025 Nový Jičín.

4

Nové obrněné transportéry jsou jedním z prostředků realizace zásadních změn v naší armádě směřující ke stále širšímu zapojení do zahraničních misí NATO a EU. Oproti zavedeným typům zvyšují standardní úroveň mobility a snižují provozní náklady. Jejich taktické i technické parametry jsou srovnatelné s typy zavedenými do výzbroje jiných států NATO. Výzbroj tvořená teleskopickou zbraňovou základnou společnosti Rafael patří ke světové špičce.

NÁVRAT K TRADICI Výroba kolových obrněných transportérů znamená návrat k produkci obrněné techniky, která u nás probíhala před druhou světovou válkou i po ní. Stačí připomenout tanky Lt 35 a Lt 38 nebo kolový obrněný transportér OT-64 SKOT. V poválečném období se však naše výroba obrněné techniky opírala především o komponenty, kooperace, úpravy nebo více či méně licenční výrobu zahraničních vzorů. Výjimkami byly samohybný protiletadlový dvojkanon vz. 53/59, známý jako Ještěrka, a samohybná kanonová houfnice vz. 77 Dana. V posledních dvaceti letech vyvíjela a vyráběla lehká kolová obrněná vozidla firma SVOS a tříkusovou sérii obrněných Tater 815 dodal armádě pražský LOM.

PŘÍNOSNÁ NADNÁRODNÍ KOOPERACE Celý program výroby pandurů má několik zásadních kladů, které nelze pominout především v současném období všeobecné ekonomické krize. Hodnota offsetového programu má činit 150 % celkové ceny zakázky, tedy kolem

20 miliard korun pro české a moravské podniky. Z toho má být 40 % přímých offsetů. „Očekáváme zakázky ve výši dvě až dvě a půl miliardy korun, a to jak pro armádu, tak i jiné programy v rámci spolupráce s General Dynamics,“ řekl výrobně-technický ředitel VOP 025 Adolf Veřmiřovský. Pandury znamenají zajištění pracovních míst rovněž pro další české firmy, které se na výrobě podílejí. Konkrétně jsou to Meopta Přerov, DICOM Uherské Hradiště, RayService Staré Město, ZVI Praha a Colorlak Uherské Hradiště. Důležité je, že se tyto společnosti neúčastní pouze jako dodavatelé součástek pro obrněné transportéry. „Máme s českými a moravskými podniky výborné zkušenosti také v oblasti výzkumu a vývoje pro transportér Pandur II 8 × 8. Pokud si udrží současnou kvalitu a personální zázemí, tak zde existuje potenciál pro další rozšiřování dosavadní spolupráce,“ řekl k tomu John Ulrich, viceprezident nadnárodního konsorcia General Dynamics a prezident její evropské filiálky General Dynamics European Land Systems sídlící ve Vídni. Slavnostního předání prvních sériových OT Pandur II 8 × 8 a jejich výroby

Pancéřová korba panduru na otočné svářecí a temperovací stolici

Jeden z prvních českých sériových pandurů

A rreport epo epo ep port rt 21/ 21/2009 1/2 1/ 200 20 009

předány

Nadnárodní, původně americké konsorcium se opírá o tradici několika slavných značek, např. Electric Boat Company (založena 1899), Chrysler, Cessna, Canadair, Gulfstream atd. Ředitelství je dislokováno ve virginském městě Falls Church. Zaměstnává téměř 93 000 osob. Tržby dosáhly v minulém roce objemu 29,5 miliardy USD. Divize Land Systems se zabývá vývojem a výrobou výzbroje pozemních sil. Evropská filiálka má provozy v Německu, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku s celkem 3 250 vývojovými a technickými pracovníky. Z produkce lze jmenovat např. různé verze kolových obrněných vozidel Pandur, Piranha, BMR, bojová vozidla pěchoty Ulan, tanky M 1 Abrams, víceúčelové bojové letouny F-16 Fighting Falcon, ponorky tříd Virginia a Ohio či nové lodě LCS 2.

5

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

DŮVĚRA především

techniky z výzbroje 4. brigády rychlého nasazení. Jednalo se především o kolový obrněný transportér Pandur II 8 × 8 CZ. Nemenší zájem vzbudil také terénní automobil Caiman se zvýšenou odolností. Jako poslední novinka se představilo velitelské obrněné vozidlo BVP-1 VOV. Účastníci si mohli prohlédnout rovněž pěchotní výzbroj a další vybavení příslušníků brigády. Většina ze 48 členů skupiny neodolala a otestovala si osobně interiér panduru. „It is not for me“ (to není pro mne), konstatoval se smíchem reprezentant italské armády vysokého vzrůstu, když v hlubokém předklonu sestupoval po záďové rampě. Avšak jinak se vozidlo členům skupiny zalíbilo a s chutí si ho fotografovali. Osádce panduru nezbylo, než jejich nadšení zchladit upozorněním na možnost aktivace vnitřního požárního senzoru blesky fotoaparátů a následné pěnové sprchy.

Text: Martin KOLLER Foto: autor a Jan KOUBA

V problematice mezinárodní bezpečnosti má důvěra nezastupitelnou roli, mnohdy doslova zásadní. To potvrdily rovněž akce, které proběhly ve dnech pátého až devátého října na našem území.

Kulometník caimanu

zorganizovat návštěvu pozorovatelů – reprezentantů OBSE. Konkrétně návštěvu letecké základny, vojenského zařízení pozemních sil nebo pozorování vojenského cvičení. Dále do jednoho roku

Sesednutí družstva z panduru po napadení kolony

po zavedení nového druhu některého z hlavních zbraňových systémů do výzbroje provede ukázku pro reprezentanty signatářů.

UKÁZKA TECHNIKY Pozvání přivedlo do Prahy reprezentanty z 29 států OBSE, CPC OBSE (Střediska pro předcházení konfliktů) a RACVIAC (Centra pro bezpečnostní spolupráci v jihovýchodní Evropě). V úvodu programu proběhlo za účasti ředitele sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR Ivana Dvořáka a prvního zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajora Josefa Prokše seznámení pozorovatelů OBSE s bezpečnostní a obrannou politikou, vojenskou strategií, strukturou a úkoly AČR. Následně byla provedena volba vedoucího, a zároveň mluvčího skupiny, který po dobu akce prezentoval názory přítomných. Stal se jím plukovník José Evaristo z Portugalska, jenž stejně jako většina zahraničních pozorovatelů má dlouholetou praxi na poli implementace odzbrojovacích smluv. Ve výcvikovém prostoru Hradiště proběhla 6. října ukázka nové vojenské

Zástupce velitele společných sil-velitel pozemních sil brigádní generál Miroslav Žižka seznamuje členy kontrolní skupiny s plánem cvičení.

Největší zájem vzbuzovaly teleskopická zbraňová základna dodávaná společností Rafael a senzorové vybavení. Objevovaly se rovněž dotazy profesního charakteru. Jeden z členů komise chtěl vědět, jak bude vozidlo pokračovat po zničení kola a nápravy výbuchem miny. Dostalo se mu odpovědi, že konstrukce podvozku zaručuje pohyblivost i v případě zničení dvou kol a jejich závěsů. Odborný výklad v angličtině

poskytovali příslušníci brigády. Lehce šokující výjimkou se pro některé účastníky stal reprezentant Švýcarska nadporučík Richard Janda, mluvící dokonalou češtinou.

CVIČENÍ V TERÉNU Po ukázce techniky mohli pozorovatelé sledovat část cvičení jednotek 4. brn, řízené jejím velitelem plk. gšt. Ladislavem Jungem. Novou výzbroj její

A report 21/2009

Vídeňský dokument o opatřeních pro posílení mezinárodní důvěry a bezpečnosti byl přijatý v roce 1999 v Istanbulu a je aktualizací původních verzí z let 1990 a 1994. Podepsali jej zástupci 56 účastnických států OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). Je vedle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě z roku 1990, známou pod zkratkou KOS, dalším, pro Českou republiku závazným dokumentem v oblasti kontroly odzbrojení. Signatářské státy se snaží o posilování vzájemné důvěry a spolupráce cestou široké výměny informací. K jejich získání slouží, mimo jiné, i provádění inspekcí podle potřeby zúčastněných zemí. Jednou za pět let je každý z účastnických států povinen na svém teritoriu

Mnozí zatoužili zhlédnout interiér panduru.

7

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

UDÁLOST

LETECKÁ ZÁKLADNA Nazítří skupina pozorovatelů OBSE návštívila leteckou základnu v Čáslavi. Tam byly připraveny víceúčelové bojové letouny JAS-39 Gripen, lehké bitevní letouny L-159 ALCA a víceúčelové transportní vrtulníky Mi-171 z Přerova.

Kromě prohlídky letadel se návštěvníci mohli seznámit s trenažérem pro letoun L-159, činností na řídicí věži a vyslechnout předletový briefing. Pravděpodobně největší nadšení však sklidila tzv. biologická ochrana letiště, tvořená několika cvičenými dravými ptáky. Mimo uvedených ukázek probíhaly ještě další bez přítomnosti médií. Důležité však bylo závěrečné celkové hodnocení akce ze strany zástupců OBSE. Pozorovatelé se shodli, že Česká republika zorganizovala tuto návštěvu na vysoké úrovni a rovněž svůj závazek plynoucí z Vídeňského dokumentu 1999 splnila beze zbytku. „

A report 21/2009

Plukovník Evaristo odpovídá na dotazy novinářů.

8

příslušníci prezentovali v situaci, jež může nastat v misích prakticky denně. Jednalo se o napadení kolony vozidel za přesunu po komunikaci a poškození jednoho z nich minou či improvizovaným výbušným systémem. V rámci této ukázky bylo možno vidět několik dílčích činností pozemních i vzdušných sil. Po zahájení útoku kolona zastavila a vozidla vedla střelbu ostrou municí z lafetovaných zbraní na terče do prostoru pravděpodobné dislokace protivníka. Část vojáků sesedla z pandurů a zaujala pozice v terénu. Odtud byla vedena palba vložnými hlavněmi z tarasnic Carl Gustaf a z ručních zbraní. Velitel kolony zároveň povolal leteckou podporu a evakuační vrtulník pro transport raněných. Jedna z osádek provedla vytyčení prostoru přistání a signalizovala jeho dislokaci dýmovnicí. Bitevní vrtulníky Mi-35 z Náměště nad Oslavou se přehnaly těsně kolem kontrolní věže, provedly úder neřízenými raketami a poté napadly protivníka palbou z kulometů. Pod jejich krytím přistál transportní vrtulník Mi-171 a provedl evakuaci raněných. Jednalo se o verzi upravenou pro misi v Afghánistánu instalací doplňkové balistické ochrany. Piloti se jako vždy předvedli a jejich manévry nízko nad terénem sklidily zasloužené uznání. Poškozené vozidlo zůstalo nepojízdné, proto bylo zničeno na místě „náloží trhaviny“ simulovanou dýmovnicí a kolona pokračovala v přesunu. Přestože příslušníci 4. brn mají pandury i caimany ve výzbroji opravdu krátce, zvládli vše bez problémů. Je evidentní,

Prezentace letounů v Čáslavi

Představení „příslušníků“ biologické ochrany čáslavského letiště

Devadesátileté „srdce“ Text: Pavel LANG Foto: Radko JANATA a Marie KŘÍŽOVÁ

Devadesátiny Generálního štábu Armády České republiky si jak civilní, tak resortní veřejnost připomněla na slavnostním nástupu konaném 15. října u Památníku čs. zahraničním vojákům, účastníkům 2. světové války, na Vítězném náměstí v Praze 6-Dejvicích. „Jsem velmi rád, že si takovýmto důstojným způsobem připomínáme toto významné výročí,“ řekl prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil ČR Václav Klaus a připomněl, že za devadesát roků svojí existence prošel Generální štáb velmi krkolomným vývojem. „Jsem však přesvědčen, že dnes je naše armáda v dobré kondici a schopná plnit veškeré úkoly, které jsou na ni kladeny.“ „Příslušník Generálního štábu musí patřit k elitě svého oboru,“ prohlásil ve svém vystoupení místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. „Před desítkami let to nebylo výjimkou,

ale samozřejmostí. To vše musí přispět k tomu, aby příslušnost k české armádě a jejímu GŠ byla i nadále společensky vysoce ceněným posláním.“ Často vyslovovanou tezí na slavnostním ceremoniálu bylo, že Generální štáb Armády České republiky je pomyslným srdcem, bez kterého není možný život armádního organismu. „Když před pěti roky, k pětaosmdesátému výročí vzniku Generálního štábu, vycházela kniha ‚Srdce armády‘, možná někomu připadal název trochu nadnesený. Ale já jsem přesvědčen, že GŠ AČR je opravdu centrem armády a že si toto označení

plným právem zaslouží,“ dodal náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Vlastimil Picek. A právě křest aktualizované knihy „Srdce armády“, již vydalo Prezentační a informační centrum Ministerstva obrany ČR, se stal součástí oslav 90. výročí GŠ AČR. „K napsání knihy mě vedl především zájem o osudy vojáků, kteří na Hlavním a následně Generálním štábu sloužili. Hovoříme-li o devadesátinách GŠ AČR, dobře víme, že za každou institucí stojí konkrétní lidé,“ vysvětluje autor podplukovník Eduard Stehlík, jenž ve své knize podrobně zaznamenal uplynulé, někdy unikátní, mnohdy tragické, devadesátiletí Generálního štábu Armády ČR. Přítomní poté zhlédli na velkoplošné obrazovce filmový dokument zachycující historické okamžiky existence Generálního štábu. Na závěr bylo oceněno sedm příslušníků GŠ AČR za osobní podíl a příkladné plnění úkolů spojených s výstavbou profesionální Armády České republiky čestným odznakem Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, a zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-inspektor Armády ČR generálmajor Čestmír Tesařík Záslužným křížem ministra obrany 1. stupně. „

A report 21/2009

že podobné situace mnohokrát nacvičovali a někteří z nich je zažili v praxi. Dokazovaly to různé detaily, např. signalizace, způsob pohybu v terénu a další činnosti, které laik ani nepostřehne. K hodnocení nebylo třeba dlouhých diskusí. Plukovník Evaristo, obležený zástupci médií, mohl konstatovat, že 4. brn udělala na pozorovatele OBSE ten nejlepší dojem a úkoly pro tento den byly splněny.

9

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

V4 o svých ZKUŠENOSTECH Text: Pavel LANG a pplk. Jana RŮŽIČKOVÁ Foto: Vladimír MAREK a kpt. Jan ŠULC

A rreport epo ep e po p ort rt 2 21/ 21 21/2009 1//2 1 200 20 00 0 09

Zkušenosti z nasazení a následná spolupráce v zahraničních operacích, zvláště pak v Afghánistánu, byly nosnými tématy na pracovním jednání odborníků států Visegrádské čtyřky, které se uskutečnilo v Praze.

1100

Zástupci armád České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska, kteří participují na vysílání a řízení národních jednotek v zahraničních operacích, se koncem září sešli v Praze, aby si vyměnili zkušenosti z výstavby, přípravy a působení jednotlivých kontingentů v misích. V úvodu seznámil přítomné zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel Společného operačního centra MO generálmajor Jiří Halaška s aktuálním nasazením českých profesionálů a se specifiky, s nimiž se v současné době Armáda ČR potýká vzhledem k restriktivním omezením v důsledku snížení finančních prostředků pro resort obrany. „Přijatá opatření neovlivní schopnosti a plnění úkolů jednotek AČR v zahraničí. Máme přislíbeno, že na příští rok budou naplánované mise finančně zabezpečeny. U vysílaných jednotek tomu bude plně podřízena jejich logistická podpora a výcvik. Již v současné době probíhá plánování na roky 2011 až 2013,“ vysvětlil generál Halaška.

V dílčích vystoupeních se armádní odborníci zaměřili na aktuální témata, mezi něž patřily poznatky z procesu výstavby, přípravy a výcviku jak česko-slovenského bojového uskupení (CZE/SVK BG EU), které je od počátku července až do konce letošního roku v pohotovosti, tak zkušenosti z přípravy a nasazení českého kontingentu AOMLT (Air Operational Mentoring Liaison Team), jehož příslušníci se v Kábulu podílejí na přípravě a výcviku afghánského létajícího personálu. Nemalá část jednání odborníků ze zemí V4 se také týkala činnosti

provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu. Je známo, že český PRT působí v provincii Lógar, kde je prioritním úkolem jeho vojenské části ochrana civilních pracovníků Ministerstva zahraničních věcí ČR, kteří se starají o rozvoj této oblasti, a spolupráce s místními složkami na převzetí správy regionu do rukou místních obyvatel. „Není tajemstvím, že situace na Balkáně se postupně stabilizuje, dokonce až do té míry, že může docházet k určitému útlumu aliančních aktivit. To by se mělo dít zhruba do druhé poloviny příštího roku. Můžeme tedy

V druhém říjnovém týdnu se v Budapešti sešli ministři obrany Česka, Maďarska, Slovenska a Polska s cílem zhodnotit úroveň dosavadní spolupráce a stanovit priority pro období maďarského předsednictví skupiny V4. Jednání se zúčastnili také zástupci resortů obrany Ukrajiny, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Makedonie a Srbska. Na programu byl mj. strategicko-politicko-vojenský plán pro působení v Afghánistánu. Ministr obrany ČR Martin Barták seznámil partnery s přístupem České republiky k obnově Afghánistánu, výstavbě místních bezpečnostních složek a účasti v protiteroristických operacích. Vyzdvihl rovněž potřebu reflektovat současné výzvy v oblasti afghánsko-pákistánských vztahů. Projednán byl také postoj zemí V4 k novému strategickému konceptu NATO a strategické partnerství NATO – EU. V otázkách mnohonárodnostních kapacit považuje česká strana za důležité sdílení vojenských schopností, které může pozitivně ovlivnit efektivitu národních ozbrojených sil a eliminovat zdvojení aktivit. Martin Barták vybídl země V4 k výměně zkušeností mezi jednotlivými středisky COE (Centre of Excellence) a ocenil slovenskou nabídku v oblasti společného využívání výcvikových kapacit. Ministři se rovněž shodli na zájmu zahájit jednání o možnosti vytvoření případného společného bojového uskupení EU zemí V4. Text a foto: Věra ČERNÁ

operativně přesunout část lidí a techniky do prioritního místa, kterým je Afghánistán. Počítáme s nasazením některých technických prostředků, které zvýší bezpečnost a akceschopnost jednotek AČR v této operaci,“ řekl J. Halaška. Samozřejmě že veškeré aktivity by probíhaly v souladu s mandátem k vyslání jednotek AČR do zahraničních operací schváleným Parlamentem ČR na rok 2010. Další blok patřil vrtulníkové iniciativě, projektu, ke kterému se Česká republika přihlásila v loňském roce a jehož cílem je zvýšení počtu vrtulníků nasaditelných do operací NATO. Na pražské schůzce představitelů Visegrádské čtyřky česká strana nabídla

přítomným partnerům možnost budoucí spolupráce v Afghánistánu, a to ve využití zázemí a logistického zabezpečení, jež bude mít Armáda ČR již vybudováno na základně Sharana a které by dalším státům mohlo následně ulehčit případné vyslání jejich vrtulníků do této oblasti. Závěrečná část byla věnována logistické podpoře. Českými zástupci zde byla prezentována možnost spolupráce v rámci zvažovaného vytvoření společného mnohonárodního logistického a koordinačního centra pro výměnu zkušeností a informací právě z oblasti logistiky. „Prodiskutovali jsme celou řadu praktických poznatků a naznačili cesty, jak naše společné úsilí k maximální efektivitě nasazení spojit,“ zhodnotil pracovní jednání generálmajor Halaška. „

A report 21/2009

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

11

UDÁLOST

UDÁLOST

Sedm panychid ve dvou republikách. Takový byl počet pietních aktů k 65. výročí karpatsko-dukelské operace, které proběhly v polských městech Dukla, Zarszyn, Nowosielce a v Dukelském průsmyku a Svidníku ve Slovenské republice.

VZPOMÍNKY v originále „Někteří lidé hovoří o tom, že boj o Dukelský průsmyk nebyl třeba a zbytečně to stálo mnoho životů,“ říká dvaadevadesátiletý plukovník ve výslužbě Alexander Beer, který se zde zúčastnil bojů za 2. světové války. „To je ale téma pro historiky, a ne pro nás, bývalé řadové československé vojáky, kteří tady před pětašedesáti roky plnili svůj nejčestnější úkol. Hodně mých kamarádů při tom padlo a my na to nesmíme nikdy zapomenout. Zaslouží si, abychom je měli v trvalé paměti,“ zdůrazňuje.

A report 21/2009

NA POLSKÉ STRANĚ KARPAT

12

Vojenský hřbitov v Dukle je prvním místem pietních ceremoniálů, na nichž si nejen váleční veteráni, ale také představitelé Polska, Česka, Slovenska a dalších států připomínají průběh bojů karpatsko-dukelské operace. „Pro generace, které tyto události nezažily, se jedná o ideální možnost, jak jim boj proti fašismu a za osvobození vlasti věrohodně přiblížit. Je to na konkrétním místě a s přímými účastníky bojů,“ dodává velvyslanec České republiky v Polsku Jan Sechter a oceňuje početnou účast zástupců aktivních záloh AČR a Československé obce legionářské. „Pro nás je to pocta pobývat

s druhoválečnými veterány na místě bojů a poslouchat v originále jejich vzpomínky,“ vysvětluje kapitán v záloze František Trávníček, velitel pěší roty AZ brněnského krajského vojenského velitelství. Místopředseda ČsOL Jindřich Sitta považuje za samozřejmost, že si bojová vystoupení čs. vojáků každoročně připomínáme: „Je třeba se s pokorou sklánět před tím, co pro nás tito lidé obětovali,“ říká. Následuje kladení věnců, udělování medailí a modlitby u dukelského Krzyža Pojednania, dále v Zarszynu (v září 1944 zde padlo sedmnáct příslušníků 2. čs. samostatné paradesantní

brigády) a hlavní vzpomínkový akt v Nowosielcích.

V DUKELSKÉM PRŮSMYKU Na druhý den se oslavy 65. výročí karpatsko-dukelské operace a Dne obětí Dukly přesouvají na slovenské území. Přesně v devět hodin přijíždějí k Památníku československých vojáků oficiální hosté. Za SR prezident Ivan Gašparovič, předseda vlády Robert Fico, ministr obrany Jaroslav Baška a další představitelé. Za Českou republiku se pietního ceremoniálu zúčastňuje místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták, jeho náměstkové Jan Fulík a Tomáš Perutka, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Josef Bečvář a další funkcionáři resortu obrany. „Nikdy nesmíme dopustit, aby se v jakékoliv formě opakovaly krutosti druhé světové války. Proto dnes naši profesionálové slouží v zónách konfliktů a v mírových misích,“ zdůrazňuje ve svém vystoupení prezident Slovenské republiky.

Za necelou hodinu se již kolona vozidel přesouvá do města Svidník k soše velitele 1. čs. armádního sboru armádního generála Ludvíka Svobody. Po hymnách obou států a položení věnců je pamětní medailí MO SR mj. vyznamenán čestný předseda Československé obce legionářské armádní generál ve výslužbě Tomáš Sedláček. Poté se ujímá slova ministr obrany M. Barták: „Karpatsko-dukelská operace se právem stala jedním z trvalých symbolů zápasu českého a slovenského národa za svobodu a samostatnost. K odkazu tehdejších hrdinů se hrdě hlásí také Armáda České republiky.“ Nadšený potlesk doprovází přivítání dcery generála Svobody paní Zoe Klusákové. „Jsem nesmírně vděčná místním obyvatelům, s jakou pietou udržují mnoho pomníků, jež jsou místem posledního odpočinku vojáků 1. čs. armádního sboru. Těžko to mohu vyjádřit slovy,“ říká dojatě. Obdobná odezva provází u svidnického Památníku Sovětské armády také Nataliu Koněvovou, dceru maršála I. S. Koněva, tehdejšího velitele 1. ukrajinského frontu, v jehož podřízenosti byl 1. čs. armádní sbor. Závěrečnými body dvoudenních oslav jsou hymnická píseň a pravoslavná modlitba. „

A rreport epo e po p orrtt 2 21/ 21 21/2009 1//2 1 200 20 00 0 09

Text a foto: Pavel LANG

13 13

REPORTÁŽ

1144

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv 102. průzkumného praporu

V polovině září nezaskočilo řidiče na Zlínsku pouze deštivé počasí, ale také společné kontrolní hlídky policistů a vojáků, které jakousi bezpečnostní hrází doslova uzavřeli část tohoto kraje. Poprvé v historii se zde totiž konalo společné cvičení armádní jednotky s Policií České republiky. Námětem cvičení s názvem Hráz 2009 bylo dopadení dvou desítek teroristů, kteří se měli na Zlínsku pohybovat. Jednalo se o nebezpečné pachatele pokoušející se infiltrovat mezi mladé lidi a zmanipulovat je k extremistickým názorům a k odmítnutí účasti České republiky v zahraniční misi v Afghánistánu. Skupiny měly být financovány z kriminální činnosti, zejména z peněz drogových dealerů. Úkolem policistů i vojáků bylo tyto simulované teroristy pochytat. Cvičení svým námětem tak trochu připomínalo dnes již téměř kultovní film z vojenského prostředí „Copak je to za vojáka?“ Také v tomto případě totiž někteří z hledaných pachatelů mohli cestovat civilními auty, a tak se ozbrojeným kontrolám nevyhnulo ani několik desítek překvapených řidičů. „Smyslem tohoto výcviku bylo ověřit součinnost s Policií České republiky v nestandardních situacích. Část sil jsme totiž převedli přímo do podřízenosti

policie, naši příslušníci posilovali jejich hlídky a působili v jejich prospěch,“ říká velitel 102. průzkumného praporu podplukovník Pavel Andráško. „Celá akce měla ale ještě jeden efekt, zdokonalovali jsme se během ní i v průzkumné odbornosti. Naše týmy sehrávaly také roli polovojenských skupin, které se policisté snažili odhalit a zadržet. Ukázalo se, že jsme schopni fungovat na základě nějaké nahrané situace. Že naše průzkumné skupiny mohou působit ve velice zahuštěné a sledované oblasti. To je samozřejmě něco jiného, než cvičit ve výcvikovém prostoru.“ Sto padesát policistů, pět městských strážníků ze Zlína a sto třicet šest vojáků, z nichž dvě desítky imitovaly teroristy, cvičilo převážně na Vizovicku. Vojáci si zřídili základnu v Těchlově. Sloužila jako podpůrné a logistické zázemí a zároveň přispívala ke koordinaci celé akce. Společné operační středisko bylo rozvinuto v Sirákově.

A report 21/2009

A rreport epo ep e po p ort rt 21 21/ 2 21/2009 1//2 1 200 0 00 09

HRÁZ proti teroristům

REPORTÁŽ

15

REPORTÁŽ

16

Úkolem vojáků imitujících teroristy bylo vyhledávat mrtvé schránky, ve kterých dostávali nejen informace kudy dál postupovat, ale také pokyny s kým se spojit, případně jakou diverzní akci připravit. Na operační středisko v Sirákově se dostává hlášení o úspěšném zadržení další diverzní skupiny. „Na cestu jsme se vydali před třemi dny. Plnili jsme úkoly jako hloubková skupina v týlu nepřítele. Zároveň jsme měli pro potřeby policistů imitovat teroristickou skupinu. Trasa nebyla zas až tak dlouhá, jak jsme běžně zvyklí, měřila okolo pětadvaceti kilometrů. V členitém terénu Valašska to ale přesto bylo poměrně náročné. Když cvičíme podobnou činnost ve vojenských prostorech, nemusíme se tak často

PODĚKOVÁNÍ a kázeňské odměny

vyhýbat civilním osobám. Určité problémy jsme měli i s elektrickými ohradníky. Pastviny pro ovce a krávy jsou tady na každém kroku. Otevřené prostory jsme překonávali v noci, přes den jsme zůstali skryti. Kromě dvou lidí na stráži mohli ostatní odpočívat, takže na spánek bylo dost času,“ vypráví velitel zadrženého týmu podporučík Tomáš Galek. „V zadání jsme měli i variantu, že můžeme získat pro spolupráci nějakého civilního občana a s jeho pomocí se dostat přes uzávěru. To se nám téměř podařilo. Jeden řidič nás chtěl odvézt tranzitem, pak ale dostal informaci, že na silnici stojí kordon policistů, a tak si to rozmyslel. Šli jsme tedy nakonec pěšky.“ Vyrazili v noci ve dvě hodiny. Přesouvali se od poslední mrtvé

Text: Pavel LANG Foto: autor a Jan KOUBA

schránky na místo, kde se měli setkat s hnutím odporu. Museli urazit asi deset kilometrů. V náročném terénu, v noci a navíc s těžkými krosnami jim to dalo ale pořádně zabrat. A tak se zdrželi. K uzávěře dorazili až za světla. Policisté tam stáli třicet metrů od sebe. Neprodyšně izolovali celou oblast mezi dvěma zakázanými prostory, kam neměli průzkumníci možnost vstupu. „Pokud by to záleželo na nás, šli bychom jinudy a v jiném čase. Cvičení bylo ale takto koncipováno. Měli jsme imitovat diverzanty, aby si policisté vyzkoušeli, zda je dokážou včas odhalit,“ popisoval podporučík Galek. „Asi deset policejních hlídek se nám podařilo obejít, pak jsme se ale dostali do takového terénu, kde nebyla možnost krýt se. Pokusili jsme se tedy proplížit přes cestu, tam nás však zadrželi. Všiml si nás jeden kolega z těžké roty, která posilovala policii.“ Celkově byla zadržena polovina průzkumných hlídek. „Vyhodnocovat úspěšnost policistů při uzávěře či naopak průzkumníků při unikání je velice těžké. Existuje celá řada faktorů, které v tomto případě přímo či nepřímo ovlivňují úspěšnost. Vedle počasí je to náročný terén a samozřejmě také množství prvků, které vyčleňuje policie a armáda pro vytvoření hráze. V tomto konkrétním případě počet nasazených prostředků nedával průzkumníkům příliš velké šance proniknout. Chtěli jsme si prostě procvičit i takto náročné varianty,“ argumentuje na závěr podplukovník Andráško. „Součinnostní akce nám pomohla odhalit i určité problémy. Zjistili jsme například, že komunikační kanály mezi našimi a policejními řídícími prvky občas selhávají. Naštěstí se nám to podařilo vyřešit.“ „

Poděkování za rychlou, účinnou a obětavou pomoc občanům České republiky při letošních záplavách vyslechlo na Ministerstvu obrany ČR od místopředsedy vlády a ministra obrany Martina Bartáka a náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Vlastimila Picka padesát vybraných profesionálů AČR.

Červnové a červencové ničivé povodně vyvolaly krizový stav převážně v Moravskoslezském, Jihočeském a Severočeském kraji. Do nejvíce postižených míst byli vedle jednotek integrovaného záchranného systému nasazeni

také příslušníci Armády České republiky. Pomáhali tam při odstraňování napáchaných škod, asistovali při odvozu odpadu, demolicích poškozených domů a nezištně pomáhali občanům. Kromě toho stavěli provizorní přemostění namísto zničených, respektive poškozených mostů. „Byl jsem nasazen v Jeseníku nad Odrou. Vodní apokalypsa zde napáchala veliké škody. Pro občany se udělalo opravdu maximum možného. Jejich odezva vůči nám byla pozitivní,“ vzpomíná nadpraporčík Pavel Kostelníček

z vojenského útvaru v Hranicích. Jeho nadřízený, plukovník gšt. Ivo Střecha, velitel 7. mechanizované brigády, dodává: „Nejtěžší byl pro nás pohled na následky vodního živlu. Neštěstí povodněmi postižených obyvatel bylo obrovské.

V této souvislosti si nesmírně vážím přístupu svých lidí. Nebylo to jenom o jejich fyzické práci, ale také o psychické podpoře trpícího obyvatelstva.“ Na základě návrhů velitelů útvarů a zařízení ministr obrany vyslovil ve svém rozkaze poděkování pětatřiceti příslušníkům Armády České republiky z vojenských útvarů v Bechyni, Bučovicích, Hranicích, Lipníku nad Bečvou, Olomouci, Přáslavicích a Rakovníku. Zvláštním rozkazem náčelníka Generálního štábu AČR byla udělena kázeňská odměna dalším patnácti profesionálům AČR. „Za těchto krizových situací, kdy je potřeba okamžitě nasadit větší množství osob a techniky, má armáda nezastupitelný význam. To jste potvrdili při vašem nasazení při povodních. Odvedli jste tam profesionální výkon, za který vám chci upřímně z celého srdce poděkovat. Vaše úsilí bylo příkladné. Moc si toho vážím,“ řekl při slavnostním ceremoniálu ministr obrany Martin Barták. „

A report 21/2009

A report 21/2009

Do pátrání po záškodnících se zapojil dokonce policejní vrtulník vybavený termokamerou. Policisté museli odvrátit několik hrozících fiktivních bombových útoků. Neznámí pachatelé umístili například výbušninu na policejní stanici ve Vizovicích. „O celém cvičení jsme včas informovali starosty obcí a měst, abychom je zbytečně neděsili,“ vysvětluje kapitán zlínského policejního krizového řízení Vratislav Šubčík. „Nevyhnuli jsme se i jedné poněkud kuriózní situaci. Načapali jsme skupinku motorkářů, kteří se na svých neoznačených strojích proháněli po lese. Když se před nimi uprostřed odlehlé oblasti objevili čtyři policisté, pořádně je to zaskočilo. Děláme sice na ně pravidelné kontroly, ale většinou se o nich dozvědí dopředu.“

UDÁLOST

17

RUBRIKA MISE

MISE

Reportáž z míst, odkud je složité chodit i do školy

Nový „stonožkový“ dům s barevným symbolem dětského mírového hnutí na štítu (2003)

Chalupa Bajčinových v letošním roce

Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ Foto: autorka a archiv nrtm. Zdeňka Brejchy

A report 21/2009

Člověk má zvláštní potřebu vracet se po svých stopách do minulosti, aby našel, co po něm zůstalo. S kaplanem nadporučíkem Romanem Lukášem a nadrotmistrem Zdeňkem Brejchou jsme se po takových stopách vydali do kopců nad kosovským Podujevem, kde koncem roku 2003 postavila skupina ženistů z českého kontingentu KFOR místní rodině Bajčinových nový dům. Na štítu se tehdy usmívala barevná stonožka, symbol stejnojmenného dětského mírového hnutí, které se na stavbě podílelo.

18

Rodina Bajčinových bydlela ve starém stavení společně s domácími zvířaty. Matka jako jediný živitel byla bez příjmu a podmínky života v horách nedávaly velké naděje na zlepšení. „Tenkrát naše patrola našla v kopcích velice početnou rodinu,“ vzpomíná účastník tehdejší akce Zdeněk Brejcha. „Děti běhaly v listopadu bosé, na sobě jen chatrné oblečení. Šanci na vzdělání měly jen minimální, nehledě na to, že do školy to bylo třináct kilometrů.“ O rodině se prostřednictvím vojáků dozvěděla zakladatelka dětského mírového hnutí Stonožka Běla Gran Jensenová a sama se do Kosova rozjela.

Bajčinovým přivezla oblečení, kočárek, hračky a na místě potvrdila, že projekt majora Petra Blechy a majora Zdeňka Frola z jednotky CIMIC na stavbu nového domu finančně podpoří.

NA KONCI ROZČAROVÁNÍ Vydali jsme se zpátky do minulosti. Už samotná cesta do kopců nezačala příliš dobře. Náš tlumočník se rozhodl, že to vezmeme jinou cestou, protože existencí té původní si nebyl jist. Optimismus jej neopouštěl ani v situaci, kdy se naše

nová, avšak velice špatná cesta postupně změnila v pěšinu obklopenou z obou stran lesem. Za menších i větších nesnází a za pomoci místního pasáka krav jsme se ale nakonec do cíle dostali. Drobný vlezlý déšť jen dokreslil marnost toho, co jsme tu našli. Z domu mnoho nezbylo a ze zvědavého těšení všech účastníků „výpravy za minulostí“ také ne. „I po pěti letech jsou ty vzpomínky živé a očekávání ze setkání s Bajčinovými velké. Říkal jsem si, jak asi žijí, jak se jim daří? A nakonec přišlo zklamání, šok. Stál jsem uprostřed ruin a tam, kde kdysi žila početná rodina s tolika dětmi, bylo pusto a ticho,“ dodává Zdeněk Brejcha. Cestou zpět do údolí jsme se zastavili u chalupy o pár metrů níž. Před lety odtud vojáci při stavbě brali vodu. I nyní nás přijali velmi pohostinně. O to srdečněji, o co míň nám mohli nabídnout. Podobný obrázek jako před pěti lety. Žena s manželem a dvěma dětmi. Ani jeden z dospělých nemá práci. Do Podujeva je to pěšky téměř dvě hodiny. Z toho důvodu starší dcera nechodí do školy. Před čtyřmi lety ji cestou přepadla smečka zdivočelých psů a od té doby má strach. Druhé dceři už letos bylo pět let, což je horní věková hranice pro nárok na měsíční příspěvek na dítě. Ztrátou 40 eur tak rodina přišla o jediný stálý příjem. Blíží se zima a cesta sem bude brzy nesjízdná. Ani si netroufáme

Tak rostl nový dům (2003)

odhadovat, jaký může být další osud této rodiny. Alespoň jsme se dohodli, že se sem ještě před zimou vypravíme a přivezeme, co bude potřeba. Na otázky po původních obyvatelích „našeho“ domu jen krčili rameny. Snad vyhořeli a odstěhovali se s tím málem, co jim zbylo, někam do města. Začátkem roku tu prý ještě byli. Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. „Aspoň budou mít jejich děti šanci chodit do školy a lepší podmínky pro život vůbec,“ uzavírá naši cestu Zdeněk Brejcha novou nadějí. „

Na návštěvě u sousedů Bajčinových, posledních obyvatel v horské oblasti nad Podujevem

Příslušníci roty zabezpečení 15. kontingentu AČR v silách KFOR nedávno pomohli obyvatelům kosovské vesnice Sekirača poblíž Podujeva postavit most, jenž přispěl k lepší dostupnosti pozemků na druhé straně řeky. Prostřednictvím kanceláře styčného monitorovacího týmu LMT na radnici v Podujevu požádali obyvatelé této vesničky o pomoc při jeho dostavbě. Kancelář LMT zde funguje právě jako prostředník mezi kontingentem a místními obyvateli. Na betonové pilíře, které již byly na místě, se musela pomocí jeřábu usadit mostní konstrukce. Tohoto úkolu se ujali členové vyprošťovacího týmu roty zabezpečení – podpraporčík Jan Havlíček, rotmistr Petr Česánek, rotmistr Robert Vytasil a rotný David Šácha. Místní nejprve zvědavě přihlíželi, pak se ale také zapojili do práce a během jednoho dopoledne byly oba břehy propojeny. A nejen ty přírodní, ale i ty mezi lidmi různých národností. Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ, foto: pprap. Lukáš ČERNÍK

A report 21/2009

DVAKRÁT do stejné řeky...

19

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Text a foto: Vladimír MAREK

čtyři dny cvičení. Předtím se však měsíc účastnili mnohem rozsáhlejšího výcviku na Dunaji. Díky tomu prý bez problémů naskočili do „rozjetého ženijního vlaku“. „Takovýto most jsme vloni stavěli v Děčíně. Je to náročné především na přípravu, vycvičenost vojáků a na organizovanost celého zaměstnání. Pro technologický postup stavby jsou důležité konkrétní podmínky na vodní překážce,“ upozorňuje velitel mostu nadporučík Jan Albrecht. „Při povodních jsou příliš silné proudy. Podobný most se tedy použít nedá. V těchto případech většinou nastupujeme, až když opadne voda. Letos v červenci jsme se po povodních podíleli na stavbě mostního provizoria.“ Počet pontonových dílů, které mají naši ženisté k dispozici, by nestačil na přemostění širšího vodního toku, než je Labe. V budoucnu by ale rádi uspořádali

A report 21/2009

Na labském břehu se seřadila dlouhá kolona tatrovek s pontony. Ty přímo elegantně ve tvaru lotosových květů sklouzávaly na vodní hladinu a zde se proměňovaly v plovoucí vory. Člověk by ani neřekl, že každý z těchto kolosů váží šest a půl tuny. Ženisté je zachytávali a zručně spojovali v dlouhý pás. Ještě dříve, než si diváci stačili uvědomit, že podél břehu roste sto čtyřicet šest metrů dlouhý most, začaly hladinu čeřit motorové čluny. Jejich úkolem bylo právě dokončené pontonové dílo obrátit o devadesát stupňů a překlenout jím tak největší českou řeku. Dvoutýdenní cvičení českých a maďarských ženistů pod názvem „Labe 2009“ právě vrcholilo. Více než dvě stě vojáků a padesát osm kusů techniky přijelo na vodní cvičiště do Litoměřic 14. září. Již týden předtím zde však bylo potřeba vybudovat veškeré zázemí včetně ubytovacích kapacit ve stanech. Následovalo seznámení s pontonovými díly a rozdělení do pracovních skupin. „Cílem tohoto cvičení bylo uskutečnit soustředění pontonových jednotek v součinnosti se zahraniční armádou. Jestliže v minulosti jsme spolupracovali s německými ženisty a v loňském roce se Slováky, tak tentokrát jsme si zvolili

velké cvičení na Dunaji, do kterého by se kromě nás zapojili ženisté z Maďarska, Slovenska, Polska a z Německa. Most přes Labe je konečně pevně ukotven ke břehům. Nyní je potřeba spustit břehové pontonové díly. Ženistům nastává okamžik největší dřiny. Deset vojáků musí pořádně zabrat, aby se jim podařilo prvek převrátit. „Dělám v této oblasti již deset let, systém práce se při stavbě pontonového mostu příliš nemění. Vyžaduje sice určitou fyzickou kondici, jsem ale přesvědčen, že pontonové soupravy jsou vymyšleny dokonale. Nemyslím si, že by v dohledné době mělo při překonávání vodních toků dojít k nějakým revolučním změnám,“ vysvětluje podplukovník František Richter. „Určitou modernizací procházejí motorové čluny, ani ty, co máme, však nejsou špatné. Je to sice starší technika, ale dobří strojníci ji dokážou udržet v provozu. Dobré by bylo obměnit plovoucí prostředky PTS 10, které již také mnohé pamatují. Pokud bychom je nahradili něčím modernějším, rychlejším, byly by vhodné nejen pro nás, ale mohly by významně pomáhat i při povodních. V minulosti jsme měli zapůjčená vznášedla, těmi však již nedisponujeme. Osobně si myslím, že je to spíše hudba vzdálené budoucnosti.“ Neuplynulo ani dvacet minut a dílo je hotové. Na litoměřickém břehu se rozjíždí mostní tank. Zhoupne se a bez sebemenšího zaváhání vjede na pontonový most, pro který několikatunová zátěž není zjevně problém. O chvíli později již vidíme, jak tank šplhá po protějším břehu. „

A report 21/2009

VOJÁCI od vody

příslušníky maďarského 37. ženijního praporu Rakoczi Ference II. ze Sentesze,“ řekl nám velitel 151. ženijního praporu z Bechyně podplukovník František Richter. Netajil se přitom tím, že jedním z důvodů, proč si ke spolupráci vybrali Maďary, byla právě kompatibilita jejich techniky, a tudíž i obdobný výcvik. Používají stejné pontonové díly, pouze je mají umístěné na jiné přepravní technice. Dvacet tři maďarských ženistů přijelo do Litoměřic až na poslední

Na vodním cvičišti v Litoměřicích vykukovaly z mlžného oparu jen nejasné kontury Radobýlu. Během zlomku sekundy je světelná raketa rozřízla ve dví. Jestliže ještě před chvílí se dalo ticho doslova krájet, nyní ho nahradilo burácení dieselových motorů.

20

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

21

BATTLE GROUP

BATTLE GROUP

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv velitelství RFOC

Německý Ulm se v turistických průvodcích chlubí nejvyšší kostelní věží na světě a pak také ještě tím, že je rodištěm Alberta Einsteina. Pro Armádu České republiky je mimořádný především proto, že je zde dislokované velitelství Response Forces Operations Command odpovědné za velitelství Evropské unie v Postupimi. Odtud by se v případě aktivace řídilo česko-slovenské Battle Group.

Zatímco břeh Dunaje lemují zbytky hradeb ze čtrnáctého století, vysoko nad historickou částí Ulmu se vypíná mohutná pevnost. A právě tu se podařilo velice vhodným způsobem urbanisticky zakomponovat do ještě rozsáhlejšího objektu Bundeswehru Wilhelmsburgkaserne. Je krátce po sedmé hodině ranní. Přijíždějí první příslušníci velitelství. Poddůstojník u vchodu je namátkově kontroluje a doslova předpisově každému salutuje. Vybraným funkcionářům podává hlášení. Původně zde sídlilo velitelství 2. sboru, ze kterého při transformaci Bundeswehru v roce 2005 vzniklo velitelství EU. Mezi dlouhou kolonou vozidel se objevuje i auto s českou vojenskou poznávací značkou.

A rreport epo e ep po p orrtt 21/2009 21/ 2 21 1//2 1 200 20 00 0 09

S DVOUMĚSÍČNÍM PŘEDSTIHEM

2222

Naši zástupci zahájili svou misi v Ulmu počátkem dubna letošního roku. Celkově se jednalo o pět důstojníků, kteří měli zajistit přípravu případného nasazení česko-slovenského Battle Group a zároveň působit jako styčný tým v době jeho pohotovosti. Kromě velitele kontingentu tvořil skupinu logistik, zpravodajský, finanční a operační důstojník. „Byli jsme zde dva měsíce před zahájením pohotovosti. Ze všeho nejdříve jsme se museli seznámit s prostředím. Kromě jiného jsme navázali kontakt s naší Stálou delegací při EU v Bruselu. Potřebovali jsme dokonaleji poznat

systém unijního plánování na strategické úrovni. Ten je přece jenom trochu odlišný od toho aliančního. Jiné jsou nejen instituce, ale i kompetence,“ upřesňuje velitel českého kontingentu plukovník gšt. Miroslav Hlaváč. „Kromě toho jsme museli řešit celou řadu koordinačních záležitostí, jako je dokončení smluv o spolupráci mezi námi a německou stranou. Připomínkovali jsme příslušnou technickou dohodu. Koordinovali jsme rovněž závěrečnou část přípravy aktivačního cvičení Sharp Response 2009. Je potřeba si uvědomit, že nejen pro nás, ale i pro Bundeswehr to byla nová zkušenost.“ Naše začlenění do struktury velitelství v Ulmu proběhlo bez komplikací. Stali jsme se tak nedílnou součástí mezinárodního štábu, který je tvořen nejen příslušníky Bundeswehru, ale i jiných armád. Jeho činnost se prý příliš neliší od stylu práce a podmínek na Velitelství společných sil v Olomouci. „Jde jen o to, poznat vnitřní systém činnosti daného štábu. Pokud působíte v mezinárodním prostředí, vždy se něčemu naučíte,“ dodává Miroslav Hlaváč. Muselo se řešit také logistické zajištění české skupiny. „Bydlet v hotelu po celou dobu působení zde v Ulmu by bylo finančně náročné, proto jsme kontaktovali místní realitní kanceláře se žádostí pronájmu malometrážních bytů. Nakonec se nám podařilo zvládnout i tento problém,“ říká operační důstojník major Miroslav Stříž. Jako podstatně snadnější se jevilo zajištění stravování našich vojáků. Obědy v pracovní dny připravuje přímo na velitelství jedna z místních firem. Když jsme se ptali českých důstojníků, jak jim zde chutná, odpovědi se poměrně lišily. Zatímco jedni byli spokojeni, německá strava je prý velmi blízká té naší, druzí tvrdili, že si na tato jídla nemohou zvyknout a stravují se jinde.

NÁROČNÉ ČASOVÉ LIMITY Myšlenka Battle Groups vznikla v roce 2003. Evropa tehdy dospěla k závěru, že žádná ze současných

hrozeb nemůže být řešena čistě vojenskými prostředky. Zabránit vypuknutí případného konfliktu je tedy nezbytné veškerými politickými a diplomatickými nástroji. Pokud selžou, nezbývá než nasadit takové vojenské síly a prostředky, které by byly schopny co nejrychleji a nejefektivněji situaci řešit. O čtyři roky

později dosáhl tento koncept plných operačních schopností. Od tohoto okamžiku má Evropská unie v pohotovosti k nasazení dvě Battle Groups. Kromě našeho je to ještě belgicko-francouzské. Uskupení musí být schopno operovat kdekoliv na světě v okruhu šesti tisíc kilometrů od Bruselu. Tento rádius byl

A report 21/2009

PŘEDVOJ bojového uskupení

23

24

BATTLE GROUP navržen jako jeden z parametrů pro operační plánování. Battle Group by mělo rychle dosáhnout místa konfliktu, vést samostatné operace v malém měřítku, případně zahájit operace většího rozsahu. V místě konfliktu má působit minimálně třicet dnů, po doplnění až sto dvacet dnů. K jeho úkolům by patřilo oddělení znepřátelených stran použitím síly, předcházení konfliktu preventivním nasazením vojsk, evakuace v nepřátelském prostředí, asistence při humanitárních operacích, obsazení tzv. míst vstupů operace, tedy přístavů a letišť. „Do pěti dnů od přijetí rozhodnutí musí rada EU schválit případné nasazení. Zároveň je aktivováno operační velitelství, které bezodkladně zahajuje proces vojensko-strategického plánování. Do deseti dnů od přijetí rozhodnutí EU musí být síly Battle Group v prostoru operace a zahájit plnění stanoveného úkolu. Časové limity jsou velice tvrdé. Ne náhodou se stále ještě diskutuje o jejich reálnosti. Vojáci by se museli připravovat již v okamžiku, kdy se začínají vést politické diskuse o jejich možném nasazení. V tomto směru bychom zřejmě určitou roli sehráli i my. Jsme totiž prvkem, který monitoruje to, co se děje ve světě. A to samozřejmě se zaměřením na případné nasazení,“ říká plukovník gšt. Hlaváč. „Náš tým představuje jakési základní jádro, klíčový štáb, který by zejména zpočátku ve spolupráci s velitelstvím v Ulmu zabezpečoval aktivaci vyčleněných českých a slovenských jednotek.“ Německá strana by v případě aktivace operačního velitelství v Postupimi zajišťovala technické podmínky pro přijetí jeho příslušníků. Měla by na starost zajištění spojení mezi Postupimí a naším velitelstvím nasazeným v prostoru operace a dále veškeré logistické zázemí v Postupimi. Kromě toho by vyčlenila zhruba čtyřicet příslušníků, kteří by se zde zapojili do práce štábu a jednotlivých sekcí. Český přípravný tým by pomáhal aktivovat velitelství v Postupimi, které je v současné době prázdné. Je tam jen několik osob zajišťujících technickou údržbu. O přesunutí naší skupiny do Postupimi by rozhodoval zástupce náčelníka Generálního štábu-ředitel Stálého operačního centra MO. Za určitých okolností by se tato skupina mohla podílet i na počátečním plánovacím procesu vojenského výboru Evropské unie v Bruselu. „Všechno by záleželo na konkrétních podmínkách a na rozhodnutí našich nadřízených. Němci před

několika lety zabezpečovali operaci EU v Kongu. Z jejich zkušeností víme, že tento proces ovlivňuje celá řada faktorů,“ dodává plukovník gšt. Hlaváč.

PENÍZE PODLE ATHENY Pokud dojde k aktivaci česko-slovenského Battle Group, bude muset naše republika obsazovat v Postupimi vedoucí pozice na J5, tedy plánování, a na J8, což je finanční zabezpečení. To vysvětluje, proč je součástí přípravného týmu i finanční důstojník plukovník Zdeněk Zbořil, předurčený pro druhou z funkcí. „Finanční postupy jsou v tomto případě zcela odlišné od toho, na co jsme zvyklí při vojenských misích pod hlavičkou NATO. Vycházejí ze systému, který EU nazvala Athena. Určitá část prostředků by byla z unijních fondů, zbytek pak z našeho rozpočtu,“ připomíná plukovník Zbořil. „Z peněz EU by se zjednodušeně řečeno platilo vše, co je spojené s provozem velitelství a štábu, nasazení jednotek bychom ale už hradili my.“ Náklady na vlastní Battle Group je možné rozdělit na několik částí. Základ

tvoří vystrojení, vyzbrojení a výcvik uskupení. Další objem prostředků je spojený s jeho případnou aktivací. Nejdražší by ale byla strategická přeprava do místa nasazení. Část tohoto transportu by se musela realizovat leteckou technikou. Armáda České republiky má nakontraktováno v systému Salis dvacet pět letů, přičemž jedna letová hodina by stála dvacet pět tisíc eur. Za předpokladu délky trvání letu dvacet hodin by jen tato část přepravy přišla přibližně na dvanáct a půl milionu eur. Nejde ale pouze o přepravu jednotek, důležitá je také jejich udržitelnost v místě nasazení. Ani ta by z hlediska zásobování nebyla právě jednoduchá. „Je potřeba si uvědomit, že by se s největší pravděpodobností jednalo o oblasti, kde jsou naprosto nedostatečné komunikace a inženýrské sítě, kde i získání pitné vody je velký problém. Zásobování potravinami, pohonnými hmotami a dalšími komoditami by se řešilo formou outsourcingu. V Evropě existuje několik firem, které se na tyto záležitosti specializují,“ vysvětluje logistik podplukovník Pavel Crhonek, který má již za sebou mise v Bosně a Afghánistánu. „Předpokládáme také, že v místě

nasazení bychom nakontraktovali externí dodavatele pro nezbytné komodity a služby. Bylo by to obdobné jako v případě operací NATO.“ Zda je strategická přeprava či zásobování kontingentu v místě nasazení dostatečně zajištěno, bychom s největší pravděpodobností zjistili až v okamžiku, kdy budeme skutečně aktivováni. „Myslím si, že podobný úkol v takovémto rozsahu u nás zatím nikdo neplnil. Určitě by bylo zajímavé ověřit si, zda něco podobného zvládneme. Byla by to obrovská zkušenost,“ říká plukovník gšt. Hlaváč. V září došlo ke snížení počtu členů českého přípravného týmu. To je další z indikátorů toho, že se pravděpodobnost nasazení v době hospodářské krize snižuje. „V druhém pololetí, tedy v době švédského předsednictví EU, by se měla otevřít otázka případného nasazení Battle Group. Není totiž příliš hospodárné připravovat tato uskupení, držet je v pohotovosti a pak je nepoužít. Dřív nebo později bude muset dojít k reálnému ověření jejich schopností. Každý členský stát EU, pokud už investuje prostředky do jejich přípravy, by asi chtěl vidět nějaký přínos a výsledky,“ uzavírá velitel přípravného týmu. „

A report 21/2009

A report 21/2009

BATTLE GROUP

25

IZS

IZS

K mimořádné situaci v areálu drůbežárny u obce Myslív na Domažlicku byli povoláni vojenští záchranáři z Rakovníka

STŘETNUTÍ s ptačí chřipkou

složky IZS ČR. Je třeba urychleně uzavřít celou zasaženou oblast a začít realizovat stanovená opatření v krizové situaci. „S vyčleněnými silami a prostředky samostatné záchranné roty jsme se přesunuli do prostoru cvičení,“ říká kpt. Řehoř a dodává, že ve skutečnosti reprezentovalo resortní uskupení osmnáct profesionálů a dvanáct kusů techniky. „Armádní specialisté mají k dispozici jak vozidla Tatra T 815 ACHR, tak mycí zařízení MZ-82 a postřikové rámy POR-69. Po příjezdu k hale velkochovu drůbeže Myslív jsme vystavěli týlové stanoviště pro zasahující jednotky a zřídili dekontaminační místa pro osoby a techniku,“ upřesňuje. V této souvislosti je třeba neprodleně zajistit dálkovou dopravu vody ze zhruba dva kilometry vzdáleného všerubského rybníka. Hasiči z několika stanic HZS Plzeňského kraje tento nelehký úkol zdárně zvládají. Na poradě u velitele zásahu jsou přítomní nejprve seznámeni s krizovou situací v myslívské drůbežárně a následně si vyslechnou postupy jejího řešení. „Velitel zásahu rozhodl, že naše jednotka zde zřídí tři speciální pracoviště. Dekontaminační linku pro techniku budou tvořit tři rámy s příslušenstvím. Na prvním se provede opláchnutí vozidel čistou vodou, na druhém se nanese dezinfekční směs a na posledním dojde k závěrečnému oplachu, čímž je zabezpečena biologická čistota,“ vysvětluje

Kapitán Zbyněk Řehoř, zástupce velitele rakovnické samostatné záchranné roty

Z. Řehoř a pokračuje: „Dále vybudujeme dekontaminační linku pro zasahující příslušníky, kteří budou vynášet a likvidovat uhynulou drůbež. Lidé projdou třemi nafukovacími stany, v nichž si sundají zásahový oděv a ochranné pracovní pomůcky, poté se osprchují a převléknou do čistého oblečení. Naším úkolem je rovněž výstavba materiální základny humanitární pomoci pro případnou evakuaci obyvatelstva.“ Pár minut po desáté hodině hasičská vozidla začínají projíždět mycími

zařízeními. O pár metrů dál se u příslušníka Armády ČR registruje skupinka šestnácti osob z řad cvičících jednotek a po jeho instruktáži postupně procházejí dekontaminačním místem. Vše probíhá „pod drobnohledem“ štábu velitele zásahu a sboru rozhodčích. Byť jde o štábní formu součinnostního cvičení neboli o nasazení jenom „jako“, na každém ze specialistů je očividné maximální úsilí a snaha o osvojení si základních taktických postupů pro zásah vůči ptačí chřipce. „Na nic si tady nehrajeme, pro nás je to důležité taktické cvičení,“ konstatuje kpt. Z. Řehoř. „Příslušníci samostatné záchranné roty jsou nasazováni do situací, kdy je mimo síly základních složek integrovaného záchranného systému dosáhnout ochrany obyvatelstva. Mezi takové případy patří provozní havárie a přírodní katastrofy, včetně epidemií. Toto cvičení je optimální možností vyzkoušet si, jak by v reálných podmínkách vypadal zásah při výskytu ptačí chřipky.“ S jeho slovy souhlasí i podpraporčík Josef Martínek, zástupce velitele chemické čety. „Přede dvěma roky jsem byl nasazen do ostré akce. Podíleli jsme se na likvidaci následků ptačí chřipky v Kosoříně. V těchto krizových situacích nemůžete absolutně nic podcenit ani zanedbat. Věřte, že každá, byť sebemenší zkušenost z předcházejících cvičení rozhoduje o splnění úkolu,“ dodává na závěr. „

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

26

Účelem zásahu na Domažlicku je procvičení součinnosti složek integrovaného záchranného systému Plzeňského kraje a rakovnického vojenského záchranného útvaru při mimořádné události většího

rozsahu. Tu tentokrát představuje ptačí chřipka ve velkochovu drůbeže. Její výskyt potvrzuje krajská veterinární správa a vzápětí jsou do areálu firmy Česká drůbež nedaleko Všerub povolány všechny

A report 21/2009

A report 21/2009

Z radiostanice kapitána Zbyňka Řehoře zaznívá pokyn: „Velitelé cvičících jednotek, dostavte se na štáb.“ – „Armáda ČR, rozumím,“ odpovídá zástupce velitele rakovnické samostatné záchranné roty a vydává se k nedalekému oranžovému stanu. O pár minut později si vyslechne nepříjemnou zprávu – výskyt ptačí chřipky v drůbežářské firmě u obce Myslív je potvrzen.

27

PYROTECHNIKA

PYROTECHNIKA

Přínosný INMEP Text a foto: Martin KOLLER

A report 21/2009

Setkání specialistů v oboru pyrotechniky poskytuje možnost nejen akvizice, ale také neformálního transferu informací, které mají zásadní hodnotu z hlediska ochrany lidských životů.

28

Pyrotechnika je z pohledu většiny občanů poměrně nestandardní činností, spíše exotickou. Přitom právě její aktuálnost roste i z hlediska bezpečnosti obyvatel většiny zemí současného světa. Útok pomocí trhavin je v poslední dekádě nejvíce pravděpodobnou formou napadení kohokoli. Výbušniny jsou totiž nejdostupnějším ofenzivním prostředkem ničení jak živé síly, tak materiálu.

působení. Ten je atypický z hlediska šíře spektra jak výrobců, tak uživatelů. Snad s výjimkou japonské lze v jižních Čechách objevit munici všech hlavních účastnických států druhé světové války. Navíc se objevují různá neznámá a nestandardní konstrukční řešení a úpravy, což přináší změny z hlediska technologie likvidace. Další část programu byla vyhrazena prezentaci různých nových domácích a zahraničních výrobků. Nejednalo se pouze o nějaké reklamní akce, ale informace o nových technologiích a také o jejich reálné použití.

Patronkou pyrotechniků je svatá Barbora

UKÁZKY V TERÉNU Dva dny byly věnovány předvádění různého pyrotechnického vybavení v praxi. Pravděpodobně nejvíce zaujal přítomné britský expert Sydney

POTVRZENÍ TRENDŮ Jednou z nepopiratelných vývojových tendencí se od konce studené války stal nárůst počtu tzv. konfliktů nízké intenzity. Ty obvykle přesahují geografické hranice a mají dopad na mírumilovné obyvatele zemí vzdálených tisíce kilometrů. Dalším nepopiratelným faktem je, že ozbrojené síly působící v prostoru konfliktu se z hlediska taktiky a techniky výrazně odlišují od standardních vojenských formací, tvořících základ ozbrojených sil před dvaceti lety. Jejich praktická činnost nejvíce připomíná asistenční akce jednotek četnictva. Nestandardní je z tohoto hlediska nasazení víceúčelových a bitevních bojových letounů. Ty do značné míry nahrazují, byť s vyššími náklady, palebnou podporu. Důvodem je především jejich lepší přehled z hlediska získávání informací a rovněž možnost izolace a pacifikace prostoru bojů, daná působením v prostoru nad terénem. Pyrotechnici, ženisté, případně další specialisté, označovaní v zahraničí nejčastěji

Netradiční způsob otevírání obálky

zkratkou kratkou EOD (Explosive Ordnance Disposal), se proto stávají stále důležitějšími účastníky přímé bojové činnosti.

Nový typ hloubkové minohledačky

INFORMACE A PREZENTACE Účastníky a návštěvníky letošního mezinárodního setkání pyrotechniků INMEP (International Meeting of Pyrotechnics) byli především příslušníci AČR a Policie ČR. Jejich pětidenní setkání v Boleticích se neslo v duchu transferu informací. Uzavřené společenství odborníků umožňilo neformální diskusi. V prvních dnech probíhala většina činností v pronajatých prostorech formou odborných přednášek. Z domácích měli pravděpodobně nejzajímavější příspěvky pyrotechnici Policie ČR z jižních Čech. Prezentovali nálezy a technologii likvidace letecké munice z prostoru svého

Prezentace „vodní“ nálože

Charizmatický Sydney Alford zaníceně pěchuje SEMTEX

C. Alford, jehož společnost Alford Technologies má praxi v čištění prostorů zamořených dělostřeleckou, leteckou a ženijní municí po celém světě. Jeho neoddiskutovatelná profesionalita kombinovaná s naprosto neformálním jednáním si získala všeobecnou úctu. Na mnohé účastníky působil, s trochou nadsázky, jako mytický čaroděj Merlin. Všichni si mohli prohlédnout také nové typy minohledaček německé společnosti Foerster, výbuchové komory společnosti OMZ Research a systémy dálkové iniciace náloživa německé společnosti Chemring EOD. Zajímavá byla rovněž ukázka reprezentanta bratislavské společnosti Špeciálna technika a pyrotechnika. V jejím rámci bylo možno vidět jak otevření obálky náloží bez poškození obsahu, tak posun nebezpečného předmětu o několik metrů. O další terénní show se postarali výrobci obrněné techniky. Britskou společnost BAE Systems reprezentovaly dvě verze kolového obrněného vozidla RG 31 Nyala, které používají pyrotechnici řady armád. Poprvé u nás bylo představeno vozidlo stejné kategorie Tur polské společnosti AMZ Kutno. Novinkami zavedenými nedávno do výzbroje naší armády se pochlubila domácí společnost URC Systems. Jedná se o elektronické prostředky ochrany vojáků a vozidel před dálkově iniciovanými nástražnými výbušnými systémy. O zajímavosti konference svědčí i velký počet zahraničních účastníků. V praxi se tak podařilo realizovat mezinárodní transfer informací potřebný k zefektivnění ochrany životů a majetku občanů našeho státu. Další informace lze získat na adrese www.pyrosekce.unas.cz. „

A report 21/2009

Nedestrukční posun balíčku náloží zleva doprava

29

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

HLÍDKA

TACHOVSKÁ PREMIÉRA

v duchu mušketýrů

A report 21/2009

Rychlost, vytrvalost, zručnost a smysl pro týmovou práci se při jubilejním desátém ročníku mezinárodního vojenského cvičení PHEE 2009 (Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis) ukázaly jako nezbytné předpoklady pro úspěšné zvládnutí všech připravených disciplín.

30

Text a foto: Jan PROCHÁZKA

Dvoudenní klání pěti desetičlenných smíšených týmů příslušníků armád Německa, USA a České republiky prověřilo nejen fyzickou a psychickou připravenost vojáků, ale především jejich schopnost řešit stanovené úkoly v mnohonárodním prostředí. Organizátorem cvičení, které se koncem září konalo v Tachově a v německém Marienbergu, bylo za českou stranu Krajské vojenské velitelství Plzeň. Již samotné složení družstev – šest Němců, dva Češi a dva Američané, signalizovalo, že bez základů angličtiny a umění se dorozumět i ve vypjatých situacích nebude možné pomýšlet, natož dosáhnout na vítězný pohár. Jednotlivé disciplíny byly navíc koncipovány tak, aby sice vynikly schopnosti jednotlivců, ale výsledný čas či bodový zisk byly vždy závislé na hodnocení celého kolektivu. Jednoduše řečeno, platilo mušketýrské „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

Přestože město Tachov hrálo v historii armády významnou roli, mezinárodní cvičení PHEE zde mělo svou premiéru. Český den byl navíc spojen s dynamickými a statickými ukázkami činnosti jednotlivých složek integrovaného záchranného systému pro veřejnost, a tak se soutěžící představili nejen rozhodčím a pozvaným hostům, ale také tisícům přihlížejících občanů, zvláště školákům z místních základních a středních škol. V připravených pěti disciplínách museli účastníci prokázat schopnosti nejen v oblastech typicky vojenských, jako jsou střelba, kontrola podezřelého vozidla či překonání minového pole, ale také v činnostech spojených se záchranou lidského života, tedy při překonávání překážek požárnického víceboje a poskytování první pomoci. „Mluv, mluv! Musíš s námi mluvit,“ bylo slyšet již z dálky, když jsme se blížili k simulované dopravní nehodě, kde vojáci vyprošťovali sténající raněné z havarovaného vozidla. „Obvaz! Dejte sem obvaz a tu zlomenou nohu rychle zafixujte,“ neslo se éterem. V hlase soutěžích zaznívala nervozita, protože každý jejich pohyb se zraněnými neustále sledovali rozhodčí. Stejně tomu bylo u simulátoru umělého dýchání, kdy na figuríně lze přesně měřit nejen frekvenci promáčknutí hrudníku při obnovování srdeční činnosti, ale také správnost vdechů.

O nic jednodušší to družstva neměla ani během požárního víceboje. Běh se žebříkem a vylezení na střechu domu patří k obecným zdatnostem, avšak rozvinutí hasičských proudnic a jejich zapojení již pro příslušníky armády není zcela rutinní záležitostí. Nicméně přesnost i v této disciplíně hrála svou roli, zvláště v závěru, kdy se měl proudem vody „sestřelit“ kanystr stojící na podstavci. Skandování školáků v rozlehlém sportovním areálu vytvořilo pro všechny týmy úžasnou atmosféru.

MARIENBERGSKÉ FINÁLE Jestliže česká část mezinárodního vojenského cvičení PHEE 2009 byla v některých oblastech „civilnější“, pak v saském Marienbergu na vojáky čekalo pět ryze vojenských disciplín, včetně střelby ze samopalů G36. Téměř kilometrová překážková dráha, na jejímž konci museli vojáci na laně odtáhnout nákladní vozidlo, se pro některé skupiny stala „noční můrou“ dvoudenního snažení. Zde se ukázalo, pro koho jsou plazení a hod granátem na cíl součástí běžného vojenského výcviku. Lehčí to ale nebylo ani při překonávání vodního toku a stavění dřevěné ochranné stěny. „Musíš jen tahat, a ne tu pilu tlačit,“ znělo z úst českých vojáků při zkracování dřevěných klád téměř dvoumetrovými břichatkami na stanovenou délku. Každý

centimetr při závěrečném hodnocení hrál svou roli. Tolerance totiž byla „krutá“ – pouhé dva centimetry. Snazší to neměli ani ti členové týmů, kteří pomocí páčidel a dubových fošen zdvihali 400kilogramovou klec naplněnou pytli s pískem. Nesměla při tom chybět jednak souhra paží a fyzické síly, jednak schopnost domluvit se. „Nejvíce bodů jsme ztratili právě při stavbě ochranné stěny a zdvihání klecí,“ svěřil se nám později poručík Martin Šimandl, vedoucí vítězného družstva, jež soutěžilo pod českou vlajkou. „Zkrátka bez jasné domluvy a vymezení postupu to nešlo. Nejtěžší na fyzičku byla určitě překážková dráha. Museli jsme se hecovat a to, že jsme někomu pomohli přes dvoumetrovou dřevěnou stěnu, bylo v souladu s pravidly.“ „Pro mne byla nejtěžší střelba ze samopalu. Protože jsem zbraň neměl zastřílenou, jak jsem zvyklý, mířil jsem podle prvního nástřelu,“ sdělil nám své dojmy další člen vítězné skupiny, příslušník americké armády štábní rotmistr Alvin White. České vojáky v družstvu chválil. „Je vidět, že jsou zvyklí pracovat v týmu. Občas sice docházelo k jazykovým obtížím, ale nakonec jsme se vždy dohodli a zadaný úkol splnili. Byl to skvělý zážitek a nová zkušenost spolupracovat s nimi.“ „

A report 21/2009

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

31

AKTIVNÍ ZÁLOHA

Text: rtn. v z. Dušan FOJTÍK, prap. Michal HUBÁLEK a Jana DECKEROVÁ Foto: archiv KVV Zlín, mjr. Ladislav SAJDL a rtm. v z. Zdeňka PUSTAYOVÁ

Poprázdninové období je jako stvořené pro povolání příslušníků v aktivní záloze na cvičení. Každý útvar a krajské vojenské velitelství, jež mají jednotky AZ ve své péči, si jejich výcvik organizují „po svém“. Přinášíme několik příkladů za všechny.

VÝCVIK v mnohém v novém

A report 21/2009

ZAČALO TO MOBILIZACÍ

32

„Byla vyhlášena mobilizace,“ věta, která je mnohým známá především z naší historie. Na Krajském vojenském velitelství (KVV) ve Zlíně však měla zcela reálné obrysy jako při ostré akci. Ve dnech 2.−3. září proběhlo cvičení s mobilizační tematikou, kterou uvedlo KVV Zlín do zvýšené bojové pohotovosti

po vyhlášení stavu ohrožení státu. Vzhledem k omezeným možnostem využilo velitelství k nácviku prostory a komunikační spojovací prostředky CSTT Univerzity obrany v Brně. Do akce se zapojilo i 28 příslušníků pěší roty AZ ze Zlína. Plk. Radek Henner, ředitel KVV, se mimo jiné mohl přesvědčit o schopnostech příslušníků velitelství povolat předepsaný počet vojáků v záloze do mimořádné služby a provést odvodní řízení s povolanými branci stanoveného ročníku narození. Úkol to byl nelehký, neboť do plnění standardních postupů organizátoři zařadili i prvky z oblasti krizového řízení. Proto nechyběly ani chemický poplach a jiné „záludnosti“, které prověřily odbornou připravenost všech zúčastněných. „Bylo to trochu odlišné cvičení, na jiné téma a v jiném prostředí, než

jsou záložníci zvyklí,“ říká plk. Henner. „Vzhledem k dnešnímu trendu, kdy s profesionalizací AČR roste význam odborné připravenosti, považuji za velmi důležité problematiku odvodního řízení oživit a věnovat jí patřičnou péči.“

SPOJENEC RADOST, PROTIVNÍK STAROST O deset dní později v Boleticích začalo svou přípravu 62 středočeských záložníků z pěší roty 121. strážního praporu při KVV Praha. Pod velením ppor. v z. Martina Kuběnky zahájili společný výcvik s 16 příslušníky průzkumné roty 71. mechanizovaného praporu z Hranic, kteří v čele s prap. Janem Rolným působili jako instruktoři a opoziční jednotka. Tři dny a dvě noci byly vymezeny pro nepřetržitou činnost. „Ve dne probíhal taktický výcvik pod dohledem profesionálů z Hranic a pozdní odpoledne a noci patřily bojovým

akcím, kdy obě jednotky operovaly proti sobě,“ uvádí rtm. v z. Petr Švihovec, příslušník pěší roty AZ. „Poprvé jsme si vyzkoušeli činnost při obraně kolony a eskorty přes území obsazené nepřítelem. Role těch ,zlých‘ se velmi úspěšně zhostili průzkumníci a nedali nám oddechu. Poté vojenský dril ve formě taktických postupů družstva a čety. Vše jsme nadšeně zkoušeli stále dokola, dokud jsme nebyli spokojeni. Své si tentokrát užili i řidiči, kteří museli projíždět neznámým terénem a okamžitě reagovat na napadení. Každé odpoledne končilo pěším přesunem, kdy jsme nacvičovali reakce na napadení, pronásledování a přechod postřelovaného území. Po večeři jsme okamžitě zahájili přípravu na noční obranu základny. Každý večer jsme vše zdokonalovali, až se náš tábor stal velice dobře bráněným postavením. Noci patřily snaze průzkumníků o přiblížení se, zajmutí ,jazyka‘ nebo dobytí části základny. Sami přiznali, že to bylo velice těžké. My se učili od nich a je jsme neustále překvapovali našimi postupy a nadšením. Bojovat s námi prý je radost, proti nám starost...“ Však se také všichni, příslušníci KVV, záložníci i hraničtí průzkumníci, v závěru shodli, že společný výcvik pro ně bude přínosem i v budoucnu.

TÝDEN V MASKÁČÍCH Náš největší vojenský výcvikový prostor Hradiště, mezi vojáky se mu neřekne jinak než Doupov, se stal v polovině září na sedm dnů domovem pro 61 příslušníků pěší roty AZ 111. strážního praporu z Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy. Záložníci nacvičovali celkem 26 témat z oblastí taktické, tělesné, pořadové, střelecké a zdravotní přípravy. K letošní atraktivitě přispěla přeprava vojáků vrtulníkem Mi-17 z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. „Opravdovou lahůdkou byla lezecká příprava, kterou pro nás připravili příslušníci ze samostatné záchranné roty z Rakovníka,“ vzpomíná rtm. v z. Zdeňka Pustayová, která působí v jednotce AZ jako zdravotník. „Cvičení bylo ze strany KVV hl. m. Prahy perfektně připravené a nenašlo se tam jedno hluché místo. Škoda, že se cvičení nemohli zúčastnit někteří moji kolegové. Ne všichni zaměstnavatelé mají pro záložníky takové pochopení, s jakým se na svém pracovišti, ve Vojenském ústředním archivu Praha, setkávám já.“ „

A report 21/2009

AKTIVNÍ ZÁLOHA

33

VÝCVIK překážku. Soutěžící však měli ztížené podmínky tím, že po úvodním „zahřátí“, kdy běželi po příjezdové cestě k okraji bazénu, se museli svléknout, skočit do bazénu a přeplavat na druhou stranu. Na trase je čekaly hladinové překážky, po jejichž zdolání museli v závěru z pětimetrové hloubky vylovit součástky samopalu a na břehu zbraň zkompletovat. V následujícím dni se družstva přesunula do výcvikového prostoru Březina. Tam absolvovala celodenní, asi 25km pěší trasu se vší výstrojí, s níž plnila tři samostatné disciplíny. První byla střelba z paintballových zbraní na střelnici u obce Hamry. Týmy procházely vytyčeným koridorem, kde se objevovaly pohyblivé terče. Cílem bylo projít trasu

„PŘEŽITÍ“ o 12 dějstvích

A report 21/2009

Text: kpt. Monika NOVÁKOVÁ a kpt. Dušan NEČAS Foto: Hana JURČOVÁ a Olga KARAFFOVÁ

34

V pondělí 5. října byl v kasárnách Dědice velitelem Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyškově (VeV-VA) slavnostně zahájen již 9. ročník mezinárodního mistrovství AČR v přírodním víceboji „Summer Survival 2009“. Jeho pořadatelem je sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO, organizátorem tradičně VeV-VA. Na startovní čáru letos nastoupilo 20 družstev ze šesti zemí – 15 zástupců z ČR a po jednom týmu z Maďarska, Německa, Rakouska, Turecka a Velké Británie. Přestože již od prvních ročníků této soutěže jsou jednotlivé disciplíny zaměřeny především na dovednosti z oblasti speciální tělesné přípravy, daří se klání stále více přibližovat činnostem vojáků v odloučení a slovíčku „survive“ – přežít. O jeho významu letošní účastníci určitě nepochybovali a pod heslem „Kdo je připraven, není překvapen“ se pustili do bojů o vítězství.

Po zahajovacím ceremoniálu ve Vyškově se družstva přesunula do Slavkova u Brna. Zde se v bazénu místního koupaliště uskutečnila první disciplína. Úkolem bylo překonat vodní

co nejrychleji s co nejvyšším počtem zásahů. Zde se projevily zkušenosti vojáků z bojových útvarů, pro které je hlídání perimetru a zasažení cílů profesním návykem. Další disciplínu představoval

přesun po lanovém traverzu o délce 350 metrů přes údolí v Drahanském žlebu. Závěrem klání se stalo vyproštění zapadlého vojenského vozidla pomocí lezeckého materiálu. Po této náročné etapě odstoupila dvě česká družstva. Třetí den na závodníky čekala asi 20km trasa. V jejím úvodu absolvovali přespolní běh „Cross country“ ve velmi členitém terénu. Na jeho konci se kromě informací o dalším postupu dozvěděli, že materiál, který museli před startem odložit, jim již nebude vrácen, takže v příštích 24 hodinách budou odkázáni jen na to, co měli při sobě. Druhou disciplínou dne byl „Water Gross“ – překonání vodní překážky. Pomocí materiálu, jako jsou celta, PET lahve, provázek, igelitový pytel, kartička s morseovkou aj., si mohli usnadnit přepravu své výstroje, ale tyto věci se jim mohly hodit také k dalšímu přežití. Pak přišel na řadu „Rádiový orientační běh“. Jeden z členů družstva-navigátor svým dvěma kolegům-běžcům udával vysílačkou azimuty a vzdálenosti jednotlivých kontrol vyčtené z mapy. Rozhodující byl čas, za který tým všechny kontroly objevil. Po splnění úkolu byli závodníci odměněni syrovou bramborou a jablkem. Postupně se dostali až ke kontrole, kde si převzali zprávu v morseovce o možnosti prodloužit si trasu, na jejímž konci mohli získat nouzový balíček potravin a deku. Tím by ale ztratili drahocenný čas. Více než polovina družstev se rozhodla pro kratší variantu, a tak strávila noc v chladu a o hladu. Následovala rychlá a na souhře všech členů družstva závislá soutěž nazvaná „Ptačí hnízda“. Závodníci měli v co nejkratším čase vybrat vejce ze tří ptačích hnízd. Přitom se k nim nesměli přiblížit po kmeni stromu, ale pomocí čtyřmetrové klády. Všechna vejce pak museli do cíle donést neporušená. Při závěrečném úkolu měli závodníci za použití křesadla co nejrychleji rozdělat oheň. Poslední, čtvrtý, soutěžní den se odehrál v areálu dědických kasáren.

Družstvům zbývalo splnit tři disciplíny, ovšem tentokrát před očima VIP hostů. Při zdolání lezeckého trenažéru JAKUB museli soutěžící dokola „oblézt“ konstrukci po vytyčené „fixní“ lanové cestě a během ní z okna zasáhnout maketami granátů na zemi vyznačený cíl a na konci cesty slanit. Ustrojeni byli do neprůstřelné vesty, taktické vesty, kevralové přilby a s sebou nesli maketu samopalu. Při plnění následujícího úkolu vojáci prokázali

Vítězové Summer Survivalu! Z důvodu chybějící databáze žádáme vítěze 1. až 4. ročníku soutěže, aby se přihlásili organizátorům a mohli tak být zapsáni na pohár vítězů Summer Survivalu. Za organizační sbor kpt. Dušan Nečas, 451 483, VeV-VA Vyškov

technickou zručnost, fyzickou sílu i týmovou spolupráci. V co nejkratším čase měli na vozidle vyměnit kolo a poté automobil odtlačit k vyznačené značce. Na závěr je čekalo zdolání překážkové dráhy NATO, při kterém byli všichni členové družstva spojeni lanem. V pátek 9. října v aule kasáren Dědice velitel VeV-VA plk. gšt. Jaromír Zůna 9. ročník „Summer Survival 2009“ zakončil. Absolutním vítězem se po velmi dramatickém boji stalo družstvo Vojenské policie I z Prahy. Ziskem 1 341,6 bodu s rozdílem pouhých tří bodů vystoupilo na nejvyšší stupínek před týmem „A“ z Přáslavic. Třetí skončilo mužstvo „A“ z Chrudimi s celkovým počtem 1 281,9 bodu. Nejlepším zahraničním účastníkem se stal kolektiv z tureckého Istanbulu, který se se ziskem 1 101,7 bodu zařadil na celkové šesté místo. Všech 60 soutěžících pak bylo odměněno pamětní medailí Summer Survivalu. „

A report 21/2009

VÝCVIK

35

KALEIDOSKOP

36

Česko-britské velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany je předurčené a vyčleněné pro operace Spojeneckého sboru rychlé reakce (ARRC CBRN Def Bde HQ). Zajišťuje velení a řízení mnohonárodních chemických jednotek přidělených k velitelství ARRC a chemické zabezpečení během operace, případně výcviku. Příslušníci štábu velitelství brigády se ve dnech 21. až 24. září zúčastnili v prostoru bývalé Královské letecké základny v německém Elmptu cvičení Arrcade Charger. Jednalo se o prověrku připravenosti štábu v oblasti plánování a řízení operací na úrovni sboru. Čeští zástupci byli zařazeni do sestavy štábu ve společném operačním centru CJOC (Combat Joint Operation Centre) a oddělení tiskové služby PAO (Public Affairs Office). Mezinárodní zastoupení ve štábu spojeneckého sboru představovalo nemalé nároky na odbornou a jazykovou připravenost. „Cvičení bylo pro nás o to náročnější a složitější, že jsme museli být připraveni řešit komplexní operační úkoly na úrovni celého sboru,“ dodal náčelník odboru logistiky major Jiří Hanke. Závěrečnou prověrku připravenosti všech příslušníků štábu velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro ARRC představuje cvičení Arrcade Fusion, které se konalo na přelomu října a listopadu v německém Sennelageru. Text a foto: kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ

„Cvičení, které probíhalo ve dne i v noci, bylo nejenom prověrkou odborných dělostřeleckých kvalit, ale zároveň schopností velitelů a jejich podřízených adekvátně reagovat na vzniklé situace, jež mohou nastat při plnění úkolů v zahraničních misích.“ To jsou slova velitele 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu podplukovníka Jana Cífky, kterými zhodnotil nácvik střelby a řízení palby s bojovou střelbou. Stalo se tak v polovině září ve výcvikovém prostoru Brdy. Jednalo se o první cvičení, při němž oddíl plnil úkoly odpovídající operaci vyšší intenzity – Force Protection (ochrana sil). Jeho cílem bylo především sladit činnost dělostřeleckých baterií s prostředky průzkumu, včetně radiolokátoru ARTHUR, a to při vedení palby do zastavěných prostorů a jejich blízkosti. A tak bylo na fiktivně vytvořené alianční základně vybudováno postavení zabezpečující palebnou podporu spojeneckým jednotkám. Střelba byla vedena do „zastavěných“ částí imaginárního města rozkládajícího se na dopadové ploše Brda. Úspěšnost jednotlivých paleb závisela na bezchybné práci obsluh průzkumných prostředků a radiolokátoru ARTHUR, jejichž hlavním úkolem bylo vyhledávání cílů a samotné řízení palby. Druhou důležitou částí cvičení bylo zajištění ochrany vojsk na přístupových komunikacích ke spojenecké základně při incidentech s improvizovaným výbušným zařízením, respektive nástřelu pěchotními zbraněmi a RPG. I tuto oblast jednotlivé baterie úspěšně zvládly. Text: kpt. Michal ABRHÁM, foto: mjr. Marcel KŘENEK

„Byla to úžasná zkušenost. Komu se kdy podaří prověřit si svoje schopnosti skutečně ze všech stran,“ doplňuje svého spolužáka Dmytro Suslov. Mezi členy prvních šesti týmů, které se vydaly na desetidenní zářijovou cestu po České republice, se probojovali i další dva čeští zástupci, Oliver Kunc a Tereza Jedličková. Tyto a další třicítku těch nejlepších studentů přijal 21. září v prostorech Domu armády Praha náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek. Hovořili spolu o tématech bezpečnostní politiky u nás, ale i ve světě. Děti se zajímaly o působení našich vojáků v zahraničních misích, padaly i dotazy na naši vojenskou výzbroj

Za odměnu ČESKO Text: Jana DECKEROVÁ a kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ Foto: npor. David TOMČÍK

Severoatlantická aliance, bezpečnostní problematika a mezinárodní vztahy. To jsou témata vědomostní mezinárodní soutěže pro středoškolské studenty Aliante, kde hlavní odměnou pro vítěze je vždy studijní cesta do jedné z aliančních zemí. Letos proběhl už IX. ročník a atraktivní odměnou pro ty nejlepší se stala Česká republika. Finále vyvrcholilo v červenci u litevského výcvikového pluku Velkohejtmana Jonáše Radvily poblíž města Kaunas. „Na začátku roku se do soutěže zapojilo přes čtyři a půl tisíce studentů ze 13 zemí, do finále postoupilo šedesát studentů rozdělených do čtyřčlenných mezinárodních týmů,“ konstatuje Petr Zlatohlávek ze sdružení Jagello 2000, mezinárodního koordinátora akce. „Loni děti procestovaly Norsko, letos se cesta vrací do země, kde před lety soutěž vznikla.“

Absolutními vítězi se stali i dva Češi, Petr Josef Gaertner a Dmytro Suslov, kteří měli v týmu ještě Litevce Klemensase Mečejuse a Adomase Pilinkuse. „V Litvě jsme dostali pěkně zabrat. První den sice proběhla teoretická vědomostní část soutěže, ale druhý už šlo do tuhého. Mnohakilometrový přesun s veškerou výbavou na zádech, střelba, orientace v neznámém terénu, vybudování nouzového přístřešku, nocování v lese a průchod minovým polem,“ vzpomíná Petr Josef Gaertner z Gymnázia Václava Hlavatého z Loun.

nebo jak pomáhá česká armáda obyvatelstvu v případě ohrožení živelními pohromami. Před setkáním s generálem Pickem se zúčastnily jedinečné show při Dnech NATO v Ostravě. Poté navštívily základny našich elitních vojenských jednotek, včetně libereckých chemiků a letiště v Čáslavi. V Chotyni se seznámily s výcvikem služebních psů a v Žatci se setkaly s příslušníky 4. brigády rychlého nasazení. „Děti si u nás mohly vyzkoušet ochranné masky, protichemické oděvy a došlo i na dekontaminaci a hygienickou očistu osob v poli,“ říká kpt. Vlastimila Cyprisová z 31. brchbo Liberec. „Měly spoustu dotazů a bylo vidět, že jsou z návštěvy u nás nadšené.“ „

A report 21/2009

A report 21/2009

Otázku jak si poradit s požáry lesa často kilometry vzdálenými od zdrojů vody řešilo na pět set hasičů během mezinárodního záchranářského cvičení Forest Fires 2009, které proběhlo ve Vojenském újezdu Hradiště ve druhé polovině září. Šlo o největší akci svého druhu pořádanou v České republice. Vojenskou techniku tentokrát nahradily skoro dvě stovky hasičských vozidel, vrtulníky a letadla. Iluzi lesního požáru vytvářely četné dýmovnice a zapálené hromady dřeva. Hasiči si vyzkoušeli sestavení tzv. hadicového vedení vody v délce devět kilometrů s převýšením 200 metrů, kdy museli zajistit dodávku vody v objemu 4 000 litrů za minutu po dobu jedné hodiny. Na nepřístupná místa nalétávala letadla Letecké hasičské služby a vrtulníky Ministerstva vnitra ČR. Cvičení začalo povoláváním jednotek z Hlučína, Vojenské hasičské jednotky Hradiště, jednotek z Karlovarského, Ústeckého, Plzeňského a Moravskoslezského kraje. Přizváni byli rovněž záchranáři ze SRN, aby při požáru lesa pomohli s evakuací obyvatel. Cílem akce bylo prověřit postupy krajského operačního a informačního střediska, součinnost s Generálním ředitelstvím HZS, kroky při vyžadování zahraniční pomoci a samozřejmě ověřit řízení rozsáhlého zásahu, jakým by byla likvidace velkého lesního požáru. Text: Stanislav STEBILA, foto: archiv SOVZ Hradiště

UDÁLOST

37

ZDRAVOTNICTVÍ

ZDRAVOTNICTVÍ

TERAPIE formou hry Živý obraz z Iráku nebo Afghánistánu – střelba z kulometu, nářek zraněných nebo zápach oleje a střelného prachu z obrněného vozidla. Tak realisticky můžete být vtaženi do děje ne nové počítačové hry, nýbrž do léčby virtuální realitou speciálně vyvinuté pro válečné veterány trpící posttraumatickou stresovou poruchou – PTSD, ale i pro pacienty s fobiemi nebo závislostí na návykových látkách.

A report 21/2009

„Léčba touto metodou tak trochu připomíná počítačovou hru, kde hlavní roli hraje právě pacient,“ říká primář psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze plukovník Vlastimil Tichý. Kromě příslušníků armády, kteří se po návratu z nebezpečné oblasti vyrovnávají s následky prožitého stresu, může být tato moderní metoda využita například k léčbě lidí trpících fobiemi nebo k rehabilitaci pacientů postižených mozkovou příhodou. U vojáků reagujících zvýšenou mírou úzkosti na podněty, které jim připomínají traumatickou situaci, pomáhá tento druh psychoterapeutické léčby k postupnému zvládání příznaků. Spouštěčem silné úzkosti se může stát třeba zvuk, zápach nebo situace jenom vzdáleně

38

Primář psychiatrického oddělení ÚVN Praha plk. Vlastimil Tichý (vpravo) a Juraj Mikuláš, lékař psychiatrického oddělení

připomínající traumatický zážitek, který je stále pronásleduje jako černá můra. „Podstatou léčby je simulace reality, která navozuje uživateli iluzi bytí ,uvnitř‘ prostředí generovaného počítačem a interakce s tímto

prostředím, což se nazývá ,pocit přítomnosti‘. Léčba umožňuje pacientovi v bezpečném prostředí postupně zpracovat emoce vázané k traumatické události. Je založena na opakovaném a stupňovaném znovuprožívání traumatické události v prostředí virtuální reality. To vede k ,vyhasnutí‘ nadměrné úzkosti, kterou podněty připomínající traumatickou událost vyvolávají. Vyhýbání se obávaným podnětům je jedním ze základních příznaků poruchy. Nutnost opětovného vystavení se traumatu v rámci léčby je pro pacienty významným problémem. Nechtějí si představovat obávané situace, některým chybí dostatečná představivost nebo jsou emočně ,odpojeni‘ od situace. Virtuální realita pomáhá překonávat tato omezení dosavadní imaginativní expoziční

Američtí vojáci používali metodu léčby virtuální realitou přímo v terénu během války v Iráku. Speciální program nabízí konkrétní situace traumatických zážitků, které vojákovi pomáhají pod lékařským dohledem terapeutickou zkušenost navodit, a stres, jímž trpí, postupně zvládnout.

léčby. Pro pacienty, kteří odmítají nebo si nedokážou vybavit traumatickou událost, poskytuje smyslově bohaté virtuální prostředí, jež pomáhá terapeutickou zkušenost navodit,“ vysvětluje průběh léčby Juraj Mikuláš, lékař psychiatrického oddělení. Totožný systém terapie už využívá Izrael, Itálie a Španělsko. Střešovická nemocnice je tak dalším místem, kde se o moderním způsobu léčby uvažuje. K zakoupení metody a programů je však nutný souhlas americké armády. Ochrana před zneužitím metody k jiným než léčebným účelům je určitě na místě. Američané už několik let vyvíjejí podobné projekty pro veterány z Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu,

kteří se dodnes potýkají se stresem. Při vývoji programů spolupracují dokonce s filmovými grafickými a počítačovými odborníky. „Pacient se vystavuje virtuálnímu prostředí svým vlastním tempem. Je pro něj snazší udržet si kontrolu a nebýt zahlcen opětovným vystavením se stresu, který doprovázejí nepříjemné psychické, ale i tělesné projevy úzkosti, jako pocení, sucho v ústech, bušení srdce a zrychlení tepu. Součástí zařízení je proto i monitorovací systém, který zaznamenává tyto tělesné projevy a umožňuje tak objektivizaci míry úzkosti prožívané pacientem,“ pokračuje Juraj Mikuláš. Posttraumatická stresová porucha postihuje vysoké procento

válečných veteránů. Její výskyt například u veteránů vietnamské války je přibližně patnáct procent u mužů a osm procent u žen. U vojáků z Iráku statistická čísla dokládají až patnáct procent u mužů i žen. U nás je počet postižených nižší. Prostředí příliš nepřipomíná lékařskou ordinaci. Pacient si nasadí helmu, ve které je umístěna obrazovka. Přes tu je pak postupně vystavován podnětům podobným traumatu, které poruchu způsobilo. „Může se začínat příjemnými vjemy, které pacienta zklidní. Náročnost podnětů se postupně zvyšuje,“ dodává primář Tichý. Metoda by se dala samozřejmě využívat i v rámci prevence před přípravou do mise. K tomu už byly vyvinuty výcvikové protokoly „očkování proti stresu“ pro taktický vojenský výcvik i pro výcvik v péči o zraněné. Metoda je zajímavá i pro další výzkum a následnou aplikaci i v jiných medicínských oborech. „Lékaři musejí sledovat nové trendy a možnosti ve vývoji léčebných metod a zprostředkovat jejich výhody svým pacientům,“ dodává Vlastimil Tichý. „Je nutné dodat, že ani tato léčebná metoda nemůže v žádném případě nahradit lidský kontakt pacienta s psychoterapeutem, který mu v rámci terapeutického vztahu poskytuje podporu a pomáhá rozebrat jeho pocity a stavy, které léčba přináší.“ „

A report 21/2009

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a www.virtuallybetter.com

39

MODERNIZACE

MODERNIZACE

Narozeninová party v „maxihangáru“ Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

Sto čtyřicet dva, třicet čtyři a devět metrů – to jsou míry halových prostor náměšťského hangáru, který se pyšní přívlastkem největší svého druhu ve střední Evropě. Resortní „maxipracoviště“, jež je domovskou základnou 223. letky oprav letecké techniky, má za sebou první rok provozu.

Hangár údržby a dílny vyrostl u 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou takřka na zelené louce. Po jedenadvaceti měsících intenzivní výstavby a následném zkušebním provozu byl náměšťským profesionálům předán počátkem října loňského roku. Součástí stavby je celá řada moderních technologií a prostředků, které technickému personálu výrazně usnadňují jeho práci. Nadstandardní kvalitu splňují také kancelářské prostory a sociální zázemí hangáru. Součástí objektu dále jsou

speciální laboratoře, zkušebny, příruční sklady a dílny. Na 8 690 čtverečných metrech plochy tak lze zabezpečovat provozuschopnost nejen letecké techniky vzdušných sil Armády České republiky, ale i dalších aliančních letectev, neboť zdejší letiště figuruje v plánech NATO jako operační základna pro rozvinutí sil. „V prostorách hangáru je rozmístěno osm pracovišť, z nichž je pět předurčeno pro bitevní vrtulníky Mi-24/35 a zbývající tři pro cvičné proudové letouny L-39 Albatros,“ říká velitel 223. letky

oprav letecké techniky podplukovník Alois Matýzka a upřesňuje, že se na nich provádějí jak předepsané práce, tak odstraňování závad. „V případě potřeby je zde možné vytvořit stání pro pět strojů aliančních jednotek. Pracovní prostory nejsou fixní, tudíž je lze na základě aktuální situace měnit. Zmíněnou kapacitu opravovaných strojů můžeme bez problémů zvýšit,“ vysvětluje A. Matýzka a dodává, že stávající počet sto dvaceti zaměstnanců lze navýšit až na dvě stě čtyřicet specialistů technického personálu. „Tím se samozřejmě zrychlí provádění požadovaných prací,“ konstatuje velitel letky. Špičkové kvalitě náměšťského hangáru odpovídá cena za realizaci stavby. Celkové náklady činily 594,4 milionu korun, z nichž zaplatila Česká republika 454,2 mil. Kč a Severoatlantická aliance (v rámci programu bezpečnostních investic NATO, tzv. NSIP) zbytek. K těmto částkám je třeba připočíst také investice do venkovních prostor ve výši

89,2 milionu korun, z nichž Aliance pokryla 18,2 mil. Kč. „Náklady na tento letištní projekt jsou sice obrovské, ale jde o generační skok vpřed, který zcela naplňuje technologické požadavky na kvalitu a jakost prováděných prací. Příslušníci letky oprav letecké techniky zde mají odpovídající prostředí, což se pozitivně odráží na kvalitě jejich práce. Bez jejich odborných znalostí a profesionálního přístupu by nebylo možné provozovat žádnou leteckou techniku na základně,“ říká plukovník gšt. Libor Štefánik, velitel 22. základny letectva v Náměšti nad Oslavou.

GRATULACE TAKÉ OD KOVÁŘE První narozeniny dvou náměšťských jednotek (kromě 223. letky oprav letecké techniky si připomněli první výročí působení na základně i příslušníci 221. vrtulníkové letky) se vydařily. Nejprve ve vestibulu hangáru odhalil

Velitel 223. letky oprav letecké techniky pplk. Alois Matýzka

umělecký kovář Jaromír Čížek dar zástupci velitele společných sil-veliteli vzdušných sil AČR brigádnímu generálovi Jiřímu Vernerovi nesoucí název „Průnik českého letectva do nové dimenze“ a poté dvě kované plastiky vrtulníku Mi-24/35 a letounu L-39, jež věnoval zaměstnancům 223. letky. Následoval slavnostní nástup letecké základny, jehož se kromě velitele VzS AČR a dalších představitelů resortu obrany zúčastnili zástupci civilních společností spolupracujících s 22. ZL.

„Vážím si toho, že se podařilo zabezpečit letecký výcvik a obnovu technického resursu provozovaných strojů i s minimálním počtem vyškoleného a zkušeného technického personálu, který kromě toho, že opravoval a připravoval leteckou techniku, zaškolil také nové příslušníky,“ zdůraznil ve svém vystoupení plk. Štefánik. Ukázky vyšší techniky pilotáže s „čtyřiadvacítkou“ a „devětatřicítkou“ byly působivou tečkou za výjimečným dnem náměšťské letecké základny. „

4400

A report 21/2009

A repo rreport ep epo e port p r 21/2009 21/ 2 21 1/200 1 009 00

Dvě náměšťské jednotky se ohlédly za prvním rokem svojí činnosti na letecké základně

41

MODERNIZACE

MODERNIZACE RUBRIKA Tier II (typy pohybující se ve středních výškách a s velkým doletem, např. MQ-1 Predator), Tier II+ (typy pohybující se ve velké výšce a s velkým doletem, např. RQ-4 Global Hawk) a Tier III (typy pohybující se ve velké výšce a s velkým doletem, avšak s omezenou možností pozorování, např. RQ-3 Dark Star). Uvedené dělení akceptuje část států NATO. V některých případech se však pro stejné kategorie používají různá označení. Mimoto existují další dělení, např. podle úkolu, konstrukčních specifik atd. Všeobecně platné a uznávané rozdělení bezpilotních letounů neexistuje. V době tzv. studené války bylo používáno, ve srovnání se současností, výrazně méně bezpilotních letounů. Navíc se všeobecně jednalo o typy větších rozměrů. Některé z nich byly pouze dálkově řízenými verzemi zavedených typů stíhacích nebo průzkumných letounů. Přepravu jednotky s několika letouny zajišťovala skupina nákladních automobilů. Díky technologickému pokroku průběžně dochází k jejich zmenšování a zároveň snižování hmotnosti. Proto může současnými bezpilotními letouny malými a mikro, přepravitelnými jedním vojákem, disponovat stále menší jednotka. V rámci současných vyspělých armád se malé bezpilotní letouny používají už na stupni praporu, což představuje

Text: Martin KOLLER Foto: autor, USAF a US Army

Pro naléhavé potřeby mise v Afghánistánu Armáda České republiky pořizuje dva komplety bezpilotních průzkumných prostředků Raven. Jedná se o šest letounů včetně technického zázemí. Dodávka by měla proběhnout do konce letošního listopadu. Ve prospěch ravenů hovoří plná kompatibilita v rámci NATO a kladné zkušenosti z dlouhodobého operačního nasazení tohoto prostředku koaličními partnery přímo v misi ISAF.

Úspěšný KRKAVEC Příslušník 1. obrněné divize US Army skládá raven před startem. V otevřených boxech je několik náhradních přídí trupu s elektronikou.

Jedním z technologicky nejvyspělejších a zároveň nejrozšířenějších bezpilotních letounů současnosti je americký Raven (krkavec). V rámci americké klasifikace bezpilotních letounů spadá do skupiny tzv. miniaturních, dálkově řízených bezpilotních letounů.

Americké ozbrojené složky rozlišují několik kategorií bezpilotních letounů označovaných jako stupně (tier). V praxi se jedná o Tier N/A (malé a mikro), Tier I (typy pohybující se v malé výšce, avšak s velkým doletem, např. Gnat 750),

Řídicí přístroj operátora

A rreport epo e ep po p orrtt 21/2009 21/ 21 2 1//2 1 200 20 00 0 09

MINIATURIZACE NA POSTUPU

43 43

MODERNIZACE

A report 21/2009

TECHNOLOGICKÁ CESTA

44

Ve druhé polovině devadesátých let minulého století vyvinula americká společnost AeroViroment malý bezpilotní letoun FQM-151 Pointer (ukazovátko). Zakladatelem podniku a tvůrcem letounu je fenomenální technolog a letecký konstruktér Paul McReady. Právě on sestrojil roku 1971 první funkční letoun poháněný lidskou silou Gossamer Condor a roku 1998 neméně slavný letoun Panthfider Plus poháněný sluneční energií. Od počátku se zaměřil na využití nových konstrukčních materiálů. V současnosti pracuje na dalších specializovaných projektech letounů s velkým dostupem a vytrvalostí. Impulzem pro vznik ravenu se stal požadavek armády na bezpilotní letoun schopný nasazení v rámci programu vojenských operací v urbanizovaném terénu MOUT (Military Operations in Urban Terrain). Letoun byl označován jako malý bezpilotní letoun SUAV (Small Unmanned Aerial Vehicle). Výsledkem vývoje se stal již zmíněný technologický demonstrátor Pointer. Byl natolik dobrý, že došlo k jeho zavedení do výzbroje americké armády. Roku 1999 jich převzala celkem 50 kusů. Pointer byl první sériový malý bezpilotní průzkumný letoun, který ukázal cestu dalším konstruktérům. Revoluční byl rovněž použitím kompozitního materiálu Kevlar. Při délce 1,83 m a rozpětí 2,74 m dosahovala jeho hmotnost, včetně elektronického vybavení, pouze 4 kg. Konstrukce byla na první pohled poměrně subtilní, avšak ukázala se jako dostatečně odolná vůči mechanickému poškození. Úspěch pointeru vedl k vyhlášení programu Panthfider ACTD. O tři roky

později byl dokončen vývoj letounu vzhledově podobného pointeru, ale menšího. Znamenal další pokrok, nicméně jeho konstrukce nebyla vhodná pro velkosériovou výrobu. Do výzbroje byla zavedena jeho modernizovaná verze Block I Raven. V květnu 2003 převzala americká armáda první sériový kus. Právě včas, aby nový letoun s označením RQ-11 (R – průzkumný, Q – americké označení bezpilotních letounů) otestovala v Iráku a Afghánistánu, kde již působily pointery. Raveny si získaly značnou oblibu pro svoji jednoduchost a spolehlivost. Aktuální počet vyrobených kusů není znám (údajná produkce křídel je až kolem 9 000 kusů, avšak část z nich jsou náhradní díly). Do konce roku 2006 jich bylo ve službě více než 3 000. Slouží v armádách Austrálie, Dánska, Itálie, Libanonu, Nizozemska, Španělska, USA a Velké Británie.

ZÁKLADNÍ TECHNICKÝ POPIS Bezpilotní letoun Raven je hornoplošník s klasicky řešenou konfigurací vodorovné a svislé ocasní plochy. Zalomení křídel zvyšuje stabilitu letu. Při konstrukci draku (letoun bez motoru, zdrojů energie, elektroniky a podvozku) byly v široké míře použity nové materiály a pokročilé technologie. V přední části trupu je umístěna elektronická část. Tu tvoří přijímač dálkového řízení, gyroskopický systém stabilizace letu,

Detailní pohled zdola na raven po odhozu

servosystém řízení letu, systém pro let podle programu, přijímač navigačního systému GPS a průzkumné vybavení, tvořené obvykle videokamerou schopnou pořizování záznamu i v noci. Pohon zajišťuje elektromotor zásobovaný sadou akumulátorů. Tlačná vrtule je umístěna za odtokovou hranou křídla. Při přistání je zdola chráněna nosníkem tvořícím zadní část trupu. Start provádí operátor z ruky jako při házení velkého modelu letounu. Při přistání dosedá raven na spodní část trupu. Pro transport jsou od trupu demontována křídla a ocasní plochy. Letoun je poté uložen do plastového boxu, který jej chrání před mechanickým poškozením, prachem a vlhkostí. Dále obsahuje přenosnou řídicí jednotku s displejem a nabíječku akumulátorů. V soupravě jednoho letounu může být několik přídí trupu s různou elektronikou. Dosavadní zkušenosti s ravenem jsou veskrze pozitivní. Zajišťuje totiž rychlé informace v rozsahu potřeb velitele praporu. „

Hlavní takticko-technická data Hmotnost ____________ 1,9 kg Rozpětí ______________ 1,3 m Délka _______________ 1,1 m Doba činnosti ________ max. 80 min Operační výška _______ 300 m Max. rychlost letu_____ 97 km/h

První říjnový den se v Domě armády Praha konala malá oslava. K osmdesátým druhým narozeninám sem přišli popřát armádnímu generálovi v. v. Karlu Pezlovi všechno nejlepší náměstek ministra obrany František Padělek a rovněž současní i bývalí čelní představitelé Generálního štábu AČR v čele s jeho náčelníkem generálporučíkem Vlastimilem Pickem. „Ačkoliv se nyní vidíme již jen zřídka,“ uvedl na setkání s gratulanty generál Pezl, „ve svých myšlenkách jsem stále s vámi a pozorně sleduji vývoj v armádě.“ Armádní generál Karel Pezl se narodil 14. září 1927. V srpnu 1948 byl vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích a do roku 1950 zde sloužil jako velitel čety akademiků. Poté prošel řadou vojenských funkcí, až v letech 1965–1971 začal pracovat na Generálním štábu ČSLA. V únoru 1971 byl odvolán z funkce náčelníka oddělení operační přípravy a z politických důvodů byl propuštěn do zálohy. Do resortu Ministerstva obrany ČSFR se vrátil v březnu 1991 jako poradce, od května téhož roku do června 1993 pak vykonával funkci náčelníka Generálního štábu ČSA, resp. AČR. V této době se významným způsobem zasadil o transformaci armády. Text: Jaroslav PAJER, foto: kpt. Jan ŠULC

V podzimním termínu se pravidelně scházejí královéhradečtí členové klubu vojenských důchodců (KVD) vedeného plk. v. v. Pavlem Fillou na společenském posezení. Cílem není hodnotit činnost KVD za uplynulé období, ale spíše shromáždit poznatky k dosavadní činnosti, kterými by se měl patnáctičlenný výbor klubu ještě do únorové výroční členské schůze zabývat. Po oficiální části, v níž mj. vystoupil ředitel Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové plukovník Václav Špaček, následovala neformální beseda. V ní se se sto dvaceti dvěma přítomnými podělil o zajímavé informace například velitel Nemocniční základny pplk. gšt. Jan Österreicher. Zvláštním bodem programu bylo přijetí za čestného člena KVD pplk. v z. Václava Ševčíka, zpěváka z populární pěvecké dvojice Eva a Vašek. Královéhradecký klub vojenských důchodců slaví v letošním roce dvacáté výročí svého trvání. Na svém počátku měl necelou padesátku členů, dnes jich čítá sto pětaosmdesát. Výjimkou nejsou ani ženy, bývalé vojákyně z povolání a občanské zaměstnankyně. Původní obavy, že s postupem let bude členů ubývat, se nenaplnily. Jen za loňský rok se klub rozrostl o dvanáct lidí. Jedním z důvodů, proč zájemci přicházejí, j je j bohatá klubová činnost. Text: Pavel FILLA, foto: archiv KVD Hradec Králové

Pracoviště oddělení geografické podpory v podřízenosti roty zabezpečení sil podpory, které donedávna sídlilo v Táboře, bylo přestěhováno do Staré Boleslavi. Současně přešlo do podřízenosti Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu Dobruška. Celkem devět specialistů oddělení bude poskytovat informační servis silám podpory a zabezpečovat jejich požadavky na geografické produkty. „Například krajská vojenská velitelství vyžadují různé geografické podklady pro operační přípravu státního území, pro topografickou přípravu aktivních záloh i vojáků z povolání,“ říká kapitán Vlastimil Novotný, vedoucí oddělení geografické podpory. „Dokážeme připravit nejen klasické tematické mapy, ale také nestandardní mapové produkty, jako jsou například letecké měřičské snímky s nadstavbou.“ Současně velmi oceňuje, že se oddělení stalo součástí VGHMÚř Dobruška. Od tohoto kroku očekává, že jeho příslušníci budou mít snadnější přístup k datové základně úřadu a že úzká spolupráce s kvalifikovanými specialisty z východních Čech prospěje k jejich odbornému růstu. Slavnostní zahájení činnosti oddělení geografické podpory ve Staré Boleslavi proběhlo 1. října nástupem za účasti zástupce geografického p ředitele Vojenského j a hydrometeorologického úřadu Dobruška podplukovníka Kamila Dvořáka. Text a foto: kpt. Marcela JANDOVÁ A report 21/2009

několik set vojáků. Při nasazení v misi může tyto letouny dostat i rota. V takovém případě se jedná nejčastěji o jednotky průzkumné, nebo dělostřelecké. Počty vojáků jsou závislé na organizaci konkrétní armády každého státu. Do budoucna mají dostat bezpilotní letouny i menší jednotky. Mezi novinky posledního období patří typy na jedno použití, které jsou vystřelovány z granátometu nebo jiné hlavňové zbraně. K tomu lze připomenout zajímavou historickou skutečnost. Už v šedesátých letech minulého století probíhal u naší armády vývoj podobného průzkumného prostředku v rámci programu Ping Pong.

KALEIDOSKOP

45

STANDARDIZACE

JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA

Podruhé z Bruselu, poprvé u nás

A report 21/2009

Text a foto: mjr. Richard ŠTECHA

46

Air-to-Air Refuelling Panel (AARP), Air Transport Panel (ATP), Aeromedical Panel (AMDP), Flight Safety Panel (FSP) a Search and Rescue Panel (SARP), to jsou názvy pracovních podskupin, jež řídí skupina AOSpWG (Air Operations Support Working Group) při Vojenském výboru pro standardizaci vzdušných sil MCASB (Military Committee Air Standardization Board) Agentury NATO pro standardizaci NSA (NATO Standardization Agency). Z názvů jednotlivých podskupin je zřejmý okruh činností, kterými se zabývají, a sice zpracováváním standardizačních dohod STANAG (Standardization Agreement) z operačních oblastí, jako jsou doplňování paliva za letu, letecká přeprava, letecké zdravotnictví, bezpečnost letů, pátrání a záchrana, tedy obecně řečeno z podpory vzdušných operací jako celku. Ve skupině AOSpWG a jejích podřízených podskupinách za Českou republiku pracují zástupci sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO, sekce logistiky MO, odboru vojenského zdravotnictví a Inspekce ministra obrany. Skupina AOSpWG zasedá jednou ročně obvykle na Hlavním velitelství

NATO v Bruselu. Z důvodu omezených možností agentury NSA pro poskytnutí jednací místnosti pracovních skupin však byly na 7. zasedání v říjnu 2008 členské státy požádány o zajištění zasedání mimo Brusel. Zástupce ČR přislíbil uspořádat následnou schůzku v Praze. Bylo to tedy po druhé v historii skupiny, kdy se jednání nekonalo v hlavním sídle Aliance (v roce 2006 proběhlo zasedání v Kanadě). Do našeho hlavního města tedy počátkem letošního října přijelo na 8. zasedání skupiny celkem 24 zahraničních účastníků reprezentujících Belgii, Francii, Chorvatsko, Itálii, Kanadu, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko, Spojené státy, Turecko a Velkou Británii a dále strategická velitelství NATO ACT (Allied Command Transformation), ACO (Allied Command Operations) a JAPCC (Joint Airpower Competention Centre). Zasedání řídil nový předseda, plukovník tureckého letectva Gokhan Sonmezates. Naše republika byla na jednání velmi kladně hodnocena zejména za přínos v činnosti panelů FSP a ATP. Naše podklady a aktivita pravidelně přispívají ke zpracování kvalitních standardů pro konkrétní činnost. V úvodu vystoupil zástupce ředitele odboru obranné standardizace Úřadu

Recommendation) a souvisejících spojeneckých publikací. Jeho vystoupení mělo dva dopady. V diskusi byly citovány některé z přednesených myšlenek a sloužily jako „červená nit“ v případě nejasností a hledání řešení. Neméně důležité rovněž bylo, že alespoň část přednášky zůstane v povědomí rozhodujících členů pracovní skupiny a pomůže jim přijímat takové závěry, které přispějí ke zlepšení a zjednodušení procesu standardizace v NATO. K projednávaným tématům patřily zejména schopnosti provádět přesné shozy nákladu, zpracování doktríny pro leteckou přepravu a doplňování paliva za letu AJP-3.3.4, doktríny pro vzdušný zdravotnický odsun (AEROMEDEVAC) a dále vydání přepracované doktríny pro leteckou logistiku ALP-4.3. V oblasti leteckého zdravotnictví není nezajímavý trend využívání civilních postupů při provádění AEROMEDEVAC osob s malými nároky na zdravotnickou péči během letu. Pro zpestření programu byla uspořádána prohlídka Leteckého muzea v Praze-Kbelích. Tato exkurze stejně jako informace o sousední 24. základně dopravního letectva přispěly ke zvýšení povědomí řady účastníků o vzdušných silách AČR. „

Jednou z cest je SDÍLENÍ ZKUŠENOSTÍ Text: Eva STAŇKOVÁ a Jana TOMŠŮ Foto: Milan ROHRER

Cílem jazykové politiky Evropské unie je, aby každý občan EU uměl kromě své rodné řeči hovořit alespoň dvěma cizími jazyky. Multilingvní občané mají lepší předpoklady k využití vzdělávacích příležitostí, které integrovaná Evropa nabízí. V armádě může být navíc schopnost dorozumět se doslova otázkou života a smrti. Celoživotní jazykové vzdělávání proto patří k programovým prioritám členských zemí EU i NATO.

Jak je možno nadále zkvalitňovat jazykovou výuku dospělých? Jakými způsoby lze objektivně měřit znalosti a dovednosti studujících? Jak motivovat učitele k inovativním přístupům? Nad těmito i dalšími otázkami se zamýšlelo 70 účastníků mezinárodní konference „Kompetence v cizích jazycích jako důležitá součást profilu absolventa vysoké školy“, jejíž druhý ročník se konal v Centru jazykové přípravy (CJP) na Univerzitě obrany v Brně koncem září. Zaznělo zde 36 příspěvků ve čtyřech

světových jazycích – 26 v angličtině, šest v němčině, dva ve francouzštině a stejný počet v ruštině. Velkým tématem jednání byla oblast profesního jazyka a terminologie v uvedených řečech. Přednášející z CJP představili jednak výsledky své několikaleté práce na terminologických projektech zpracovávaných ve prospěch UO Brno a resortu MO, jednak výsledky hodnocení kvality výuky odborného jazyka v němčině. Posluchače rovněž zaujal příspěvek autorek Tamary Kopřivové a Aleny Holé z Lékařské fakulty UK v Plzni, které posluchače seznámily s příkladem testování odborného jazyka pro organizaci sdružující studenty lékařských oborů IFMSA (International Federation of Medical Students Associations). Na základě dosažených výsledků pak mohou být studenti vysláni na zahraniční pobyt s cílem rozšířit si své odborné znalosti a řečové dovednosti. Největší zastoupení na konferenci měly přednášky o možnostech využití

informačních a komunikačních technologií. Učitelé z CJP je při výuce již několik let úspěšně uplatňují. Ve svých vystoupeních informovali o originální tvorbě interaktivních cvičení pro výuku obecné i odborné angličtiny, němčiny a ruštiny, o využívání systému správy elektronických materiálů LMS (Learning Management System) Barborka a zejména o videokonferencích s Kanadou. Vyvrcholením pak bylo půlhodinové virtuální spojení s kanadskou lektorkou Paulou Charbonneau-Goudy, která nadšeně hovořila o zdokonalení řečové dovednosti mluvení u studentů, již se pravidelně podobných videokonferencí účastní. Diskuse k jednotlivým příspěvkům ukázala, že v evropském kontextu se výuka jazyků potýká víceméně s podobnými problémy. Na jedné straně se požadavky na jazykové kompetence zvyšují, na druhé straně se počty hodin věnovaných jazykové přípravě spíše snižují, přičemž počty studentů rostou. Tento tlak učitele vede k hledání efektivních způsobů, jak situaci řešit. Jednou z cest je právě mezinárodní diskusní fórum, jež účastníkům nabízí unikátní příležitost ke sdílení výsledků vědecké práce i praktických zkušeností se zaváděním inovativních přístupů do jazykové výuky. „

A report 21/2009

pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Miloš Lízner. Jeho přednáška na téma „Řízení standardizace jako nástroje pro dosažení interoperability“ zaznamenala velkou pozornost všech účastníků a do značné míry pomáhala najít východiska při řešení odlišných názorů na jednotlivé body jednání. Miloš Lízner na příkladech osvětlil, jak může být rozhodování AOSpWG pozitivně ovlivněno připravovanou novelou spojenecké publikace AAP-3, která stanovuje zásady pro tvorbu a vyhotovení standardizačních dokumentů – STANAG, STANREC (Standardization

47

DUCHOVNÍ SLUŽBA

SPORT

Nedostatek času a jeho špatná organizace – to bylo téma jedné z přednášek, jež si vyslechli účastníci 11. setkání Asociace křesťanů v armádě, které se konalo první říjnový víkend v rekreačním středisku Drak poblíž Křižanova. Tajemník České a předseda Evropské evangelikální aliance Jiří Unger ve svém vystoupení upozornil na často diskutovaný problém naší doby. Hovořil především o času, který máme jako rodiče věnovat svým dětem. Na mnoha názorných příkladech ukázal, jak rozpoznat varovné signály, které naznačují, že něco není v pořádku. Tyto signály vysílají nejen naše děti, ale i naše tělo a duše. V další přednášce kaplan Vojenské policie mjr. Petr Svoboda promlouval o ostražitosti a též o nutnosti správné

BILANCE vojenského pětiboje Text: Kateřina DĚDÁKOVÁ Foto: archiv autorky

A report 21/2009

Víkend oddychu a rozjímání

48

orientace křesťanů. Ta je totiž velmi důležitá zvláště v dnešním světě, jenž je vychýlen ze své rovnováhy. Hovořil o hledání a poznávání konkrétního životního úkolu, který čeká každého z nás.

V sobotu večer pak Petr Svoboda vedl ekumenickou bohoslužbu a celebroval nedělní mši svatou. Po ní účastníky setkání seznámil se životem vojáků v misích. Poutavé vyprávění o působení 1. kontingentu PRT Lógar v Afghánistánu doplnil množstvím fotografií, jimiž přiblížil rovněž každodenní realitu tamních obyvatel. Ve volném čase pak zájemce provedl Křižanovem a jeho blízkým okolím, které velice dobře zná, neboť to bylo místo jeho prvního veřejného působení po kněžském svěcení.

Všechny velmi potěšila návštěva manželů Casnerových a Exnerových z USA, kteří s sebou přivezli pozdravy ze spřátelené Asociace pro křesťanské konference, vzdělávání a službu ACCTS (Association for Christian Conferences, Teaching and Service). Sue Casnerová, jež s manželem Earlem Česko navštívila již opakovaně, ve svém příspěvku akcentovala důležitost společných modliteb za naši armádu, zvláště pak za vojáky působící v zahraničních misích. „

„ Podzimní soustředění závodníků ve vojenském pětiboji: 23.–27. 11. v Praze „ Zimní příprava na horách: únor 2010 „ První závody příští sezony: přebory AČR, 4.–7. 5. 2010

Závodní sezona vojenského pětiboje začala tradičně přebory AČR ve Vyškově. Letos byly ve znamení přípravy na mezinárodní závody, které se měly konat na témže místě v červnu. Ve všech směrech dobře připravená soutěž, na níž se podíleli příslušníci VeV-VA Vyškov, ASO Plzeň-Lobzy, tělovýchovní pracovníci SpS a studenti Vojenského oboru při FTVS UK, se bohužel z důvodu nízké účasti a souběžně probíhajících závodů v Nizozemsku neuskutečnila. Úspěšná však byla účast českého týmu na předcházejících květnových regionálních závodech ve slovinské Vipavě. Soutěžící se tu potýkali s nepřízní počasí. Střelba z velkorážní pušky probíhala za silného větru a soutěž v překážkové dráze musela být kvůli dešti a větru odložena na další den. I přesto odjížděla česká výprava s cennými kovy. V jednotlivcích získaly npor. Kateřina Dědáková druhé a pprap. Markéta Janatová

třetí místo. Tým mužů ve složení prap. Jaroslav Matoušek, pprap. Matěj Picka, rtn. Ivo Vrba a rtn. Milan Wurst zde získal bronzové medaile. Ve dnech 10.–14. srpna se v rakouském Wiener-Neustadtu konaly závody ve vojenském pětiboji s mezinárodní účastí. Česko tu reprezentovalo deset atletů, šest mužů a čtyři ženy. Muži mezi sebou přivítali dva nováčky, kteří se pokusili splnit kvalifikační limit pro účast na mistrovství světa. Bez větších potíží ho zdolal pprap. Matěj Picka, jenž na svých prvních zahraničních závodech předvedl fantastické výkony. Náš ženský tým zde dosáhl na třetí příčku za Norskem a druhým Nizozemskem. Posledním závodem v pětibojařské sezoně bylo mistrovství světa pořádané 1.–11. září v Mnichově, kam se sjelo na 200 atletů z 29 států. Přestože většina z nich se vojenskému pětiboji věnuje

profesionálně, výkony českých atletů trénujících ve svém volném čase se mnohým vyrovnaly. Výtečně se opět předvedl Matěj Picka, který tu vytvořil nový český rekord v překážkovém plavání na 50 m a zařadil se mezi nejlepší světové plavce. Vrcholným českým závodníkem však i nadále zůstává Jaroslav Matoušek. I když se věkem sice řadí mezi veterány, v Mnichově potvrdil svou výtečnou formu. Jako jediný z Čechů zatím prolomil hranici 5 000 bodů, přitom letos už po sedmé. Je držitelem několika českých rekordů – ve střelbě z velkorážní pušky na vzdálenost 200 m, v hodu granátem na cíl i na dálku. Divácky atraktivní bývá štafeta na překážkové dráze. Náš mužský tým (por. Kamil Doležal, Ivo Vrba, Jaroslav Matoušek a Matěj Picka) zde dokázal překonat svůj čas z loňského mistrovství světa v turecké Ankaře a vytvořil tak nový český rekord. „

A report 21/2009

Text: Marie HRČKOVÁ Foto: archiv AKA

49

KALEIDOSKOP

CISM Text: pplk. Lubomír PŘÍVĚTIVÝ Foto: archiv Vojenského oboru při FTVS UK

50

Na návrh ministra obrany Martina Bartáka zrušila vláda usnesení o bezúplatném převodu služebních bytů v Praze do majetku města. Tím se otevřela cesta k prodeji tohoto majetku bytovým družstvům zřízeným současnými nájemníky. Půjde o postup podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle stejné metodiky, která byla schválena Ministerstvem financí u služebních bytů Ministerstva vnitra. „Další kroky jsou připraveny tak, aby konečný výsledek co nejvíce odpovídal našemu záměru vyřešit tuto situaci především ve prospěch nájemníků,“ uvedl k budoucímu postupu Martin Barták. Podle ředitele Správy vojenského bytového fondu (SVBF) Romana Hošty budou do konce května 2010 zpracovány znalecké posudky na jednotlivé bytové domy. Následně bude družstvům předložena nabídka na odkup, kdy v případech většinového zájmu stávajících nájemců o koupi

Příslušníky 72. mpr z Přáslavic, kteří se chystají do zahraniční operace ISAF v rámci 5. úkolového uskupení (kontingentu) AČR PRT Lógar v Afghánistánu, navštívili ve výcvikovém prostoru Libavá počátkem října hlavní praporčík AČR nprap. Miroslav Švadlena a vrchní praporčík SOC MO nprap. Tomáš Reimer. Přijeli zhlédnout výcvik simulující nastřelení vozidla protivníkem, který probíhal pod vedením vrchního praporčíka 72. mpr prap. Vladimíra Vrby v prostoru Čermná. Po návratu na velitelské stanoviště měli vojáci možnost posoudit celou akci z videozáznamu. Vedoucí praporčík 3. mr prap. Stanislav Holotík poté tuto část přípravy vyhodnotil. Pod vedením vedoucího praporčíka 2. mr prap. Josefa Nemetha následně proběhly střelby v prostoru Velká Střelná pod námětem napadení jednotlivce. Nprap. Miroslav Švadlena na závěr vyjádřil s průběhem přípravy spokojenost a ocenil vysokou profesionalitu všech zúčastněných vojáků. Text a foto: nprap. Tomáš REIMER

bytového domu a splnění procesních podmínek budou zpracovány kupní smlouvy, jež by měly být uzavřeny do konce příštího roku. Kupní smlouvy poté musejí být schváleny Ministerstvem financí. „Dokončení celého procesu zápisem do katastru nemovitostí se předpokládá v první polovině roku 2011,“ doplnil Roman Hošta. Více informací lze získat na stránkách www.svbf.cz. Pro nájemníky bude rovněž zřízena bezplatná telefonní informační linka, jejíž číslo najdou na webových stránkách SVBF i Ministerstva obrany. Text: Jan PEJŠEK

To je hlavní myšlenka Mezinárodní rady vojenského sportu – CISM (Conseil International du Sport Militaire), sportovní organizace založené v roce 1948 ve Francii armádami Belgie, Dánska, Francie, Lucemburska a Nizozemska. Armáda České republiky je řádným členem od roku 1991.

PŘÁTELSTVÍ díky sportu Po Mezinárodním olympijském výboru a Mezinárodní federaci univerzitního sportu je CISM třetí největší organizací ve sportovním světě. V současné době sdružuje 131 zemí z Evropy, Severní i Jižní Ameriky, Afriky a Asie. Organizace spojených národů ji v roce 2007 uznala za největší nevládní organizaci světa, podporující prostřednictvím sportu mírové hnutí. Ve druhé polovině září proběhlo v Praze Mezinárodní sympozium CISM 2009, jehož konání inicioval Vojenský obor při FTVS UK (Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy) u příležitosti 55. výročí vysokoškolského vzdělávání specialistů ve vojenské tělovýchově. Jednání se zúčastnilo 63 zástupců zabývajících se sportem a tělesnou připraveností příslušníků armád z 25 států světa. V duchu hlavního motta „Sportovní věda − základní prostředek moderního sportovního managementu“ se nesla jednání v pěti odborných sekcích. Vystoupení reprezentantů z jednotlivých zemí na témata „Ozbrojené síly jako účastník na rozvoji sportovní vědy“, „Tréninkové metody: zvyšování výkonnosti na základě poznatků vědy“, „Testování v ozbrojených silách jako zdroj vědeckého výzkumu“, „Věda jako účinný nástroj řízení sportu“ a „Kreativní spolupráce mezi vědou a managementem“ vedla

k čilým diskusím i v kuloárech a přinesla účastníkům mnoho nových zkušeností, poznatků a postřehů, které budou moci uplatnit ve své práci. Jednání však neprobíhala jen na diskusní úrovni. Studenti oboru Vojenská tělovýchova demonstrovali v praktické ukázce delegátům na stadionu FTVS UK část svých dovedností v kontaktním boji zblízka nebo ve vojenském lezení a spolupráci s vrtulníkem při záchranných i bojových akcích. Parašutisté Dukly Prostějov předvedli vysazení z vrtulníku a přistání na přesnost v těsné blízkosti delegátů na tribuně. Vážnost sympozia potvrdil svou přítomností i prezident CISM, italský generál Gianni Gola, který ocenil systém začlenění armádního sportu jak v armádních strukturách, tak i jeho propojení s civilní sférou prostřednictvím Vojenského oboru při FTVS UK. Vysoké uznání vyslovil také kvalitě a formě univerzitního vzdělávání vojenských tělocvikářů a český model této přípravy označil za ideální a následováníhodný vzor pro mezinárodní využití. Na závěr sympozia byla po více než desetileté pauze znovu obnovena Akademie CISM − vědecké a pedagogické centrum zabývající se výzkumem a výměnou informací z oblasti pohybových aktivit v armádách téměř celého světa. Z minulosti se může pochlubit

i takovou osobností jako Kenneth Cooper, major vzdušných sil americké armády, který v roce 1968 na podobném fóru prezentoval vojenské metody tělesného a sportovního tréninku. „Cooperův test“ (běh na 12 minut) je dodnes v tělovýchově používán a Armádě ČR slouží při ročním přezkoušení vojáků z povolání. „

A report 21/2009

A report 21/2009

Organizátoři IV. ročníku turistického pochodu „Českou Kanadou v kanadách“ pořádaného pod záštitou 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec s obavami sledovali vývoj zářijového počasí a doufali, že se po deštivém pátku účastníci probudí do příjemné podzimní soboty. Jejich přání bylo vyslyšeno. Výletníci vykročili sice do větrného a oblačného, nicméně pěkného dne. Pochod začal na úzkokolejce v Malém Ratmírově, jež turistické nadšence dovezla do zastávky Kaproun, proslavené tím, že tu byl před dávnými lety z přepravy vyloučen známý český velikán Jára Cimrman. Však také mnozí k jeho mohyle na důkaz úcty přiložili kámen. Poté se všichni vydali na cestu do kilometr vzdálené obce, kde se na oficiální start akce postavilo osmdesát párů nohou (z toho dva psí účastníka jménem Alf). První úsek trasy turisty zavedl ke zřícenině hradu Landštejn, kde byl i čas na občerstvení. Odtud cesta pokračovala pod vrchol Vysokého kamene, který je svými 738 metry nejvyšším místem České Kanady. Zde skončila pouť těch, kteří si zvolili dvaadvacetikilometrovou trať. Ostatní pak pokračovali ve zdolání dalších 14 km přes městečko Kunžak až do cíle v Malém Ratmírově. Zde na všechny účastníky čekaly suvenýry v podobě pamětního listu a odznaků pochodu. Text: Petr POKOVBA, foto: Jan LANGE

51

SPORT

SPORT

„Vy se starejte běhat, my se postaráme o vás,“ říkají organizátoři Armádních běhů Letiště z pardubického 141. zásobovacího praporu

VÍTĚZEM je každý

A report 21/2009

Text a foto: Pavel LANG

52

„Začátek těchto běžeckých závodů byl vskutku spartánský,“ vzpomíná na rok 2006 praporčík Tomáš Sova. Tehdy, společně s několika útvarovými kolegy z velitelské roty, zrealizovali myšlenku konání vojenského půlmaratonu. „Nultého ročníku se zúčastnilo pět nadšenců. Není to sice mnoho, ale jejich pochvala, že jsme v tomto směru originální, organizační výbor doslova ‚nakopla‘. O pokračování soutěže nebylo pochyb,“ říká prap. Sova a upřímně přiznává, že kdyby napoprvé nepřišel nikdo, asi by je to odradilo. Byla by to velká škoda, neboť o rok později již stály na startu pardubického resortního klání desítky závodníků. „Počítali jsme s padesátkou vytrvalostních běžců, a proto si připravili padesát startovních čísel. Závodníků však přijelo zhruba jednou tolik. Tím nám pořádně zkomplikovali situaci,“ směje se pardubický profesionál.

Vloni k doposud jediné disciplíně, tj. k půlmaratonu jednotlivců, organizátoři přiřadili další dvě soutěže. „Nejprve štafetový půlmaraton. Jedná

se o přijatelnou alternativu pro ty závodníky, kteří si netroufnou na silniční běh o délce jedenadvaceti kilometrů a devadesáti sedmi a půl metru. Dále jsme

ze 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu v Jincích. Jeho čas se zastavil na 1:17:18. „V Pardubicích je to super, dobrá organizace, skvělá atmosféra a rovinatá trať,“ říká český reprezentant ve vytrvalostních bězích a dodává, že svoji letošní účast na armádních bězích bral jako test před listopadovým maratonem v Řecku. I když nepřekonal vlastní traťový rekord z roku 2007 (1:13:43), spokojenost neskrýval. „Je znát, že kvalita závodu rok od roku roste. Do poslední chvíle jsem si nebyl jistý prvenstvím.“ Ještě hodinu po něm dobíhali do cílového oblouku závodníci. Nebojovali s časem jako špička závodního pole, ale sami se sebou. „Z mého pohledu jsou vítězové všichni, kteří se postavili na start,“ konstatuje praporčík T. Sova. Pro sportovní statistiky dodáváme, že zlato v závodě na kolečkových bruslích získal major Martin Kuchař (19:32), nejlepší štafetu půlmaratonu tvořili poručík Martin Kališ, nadporučík Jaroslav Vlček, praporčík Libor Kysel a podpraporčík Martin Vokoun (1:19:14) a nejrychlejší ženou v půlmaratonu byla nadporučice Zlata Lukášková (1:40:35). Zajímavostí je i to, že ve startovním poli nechyběli jak devatenáctiletý žák vojenské školy, tak útvarový „veterán“. „

V půlmaratonu byl nejlepší nadrotmistr František Zouhar, starší operátor ze 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu Jince s časem 1:17:18.

A report 21/2009

Někomu se to může jevit jako pohádka, avšak zasvěcení dobře vědí, že je to skutečnost. Za tři roky od zrození nápadu se hrstce nadšenců ze 141. zásobovacího praporu v Pardubicích podařilo pozměnit původní domácký vojenský půlmaraton na masové armádní běhy.

uspořádali závod na kolečkových bruslích na deset kilometrů,“ vysvětluje T. Sova. Kolik fandů běhání se v Pardubicích sešlo letos? Z prezenčních listin vyplývá, že závodníků na in-line bruslích přijelo třiadvacet, čtyřčlenných družstev do štafetového půlmaratonu se přihlásilo dvaadvacet a běžců do půlmaratonu jednotlivců sto šest! Suma sumárum, 217 přihlášených. Není sporu o tom, že zorganizovat takto obsazený závod v armádních podmínkách je náročné. „Trať nevede pouze po komunikacích v areálu kasáren. Zhruba půldruhého kilometru závodníci běží po civilních pozemcích, jež navíc patří třem rozdílným správním subjektům. S každým zvlášť jednáme o povolení. Navíc, v současné době je zde ve výluce kbelská základna dopravního letectva, která je dislokována v některých lokalitách, v nichž se v předcházejících ročnících běhalo. Tím pádem bylo třeba trať nově vytyčit a samozřejmě pečlivě přeměřit,“ konstatuje praporčík Sova. Letošní, třetí ročník Armádních běhů Letiště odstartoval výstřelem z pistole zástupce velitele 14. brigády logistické podpory plukovník Jaromír Hlobílek. Na trati, jejíž povrch je ze sedmdesáti procent asfaltový a zbývající část tvoří panely, se naplno závodilo od samého začátku. Taktika netaktika, každý jednotlivec „šel“ v půlmaratonu za sebe. Nejlépe nadrotmistr František Zouhar, starší operátor

53

VLRZ

VLRZ

BEDŘICHOV Text a foto: Václav KUPILÍK Mapa: VGHMÚř Dobruška

Představujeme vojenská lázeňská a rekreační zařízení

A report 21/2009

VZ Bedřichov, Bedřichov 62, 543 51 Špindlerův Mlýn, tel.: (973) 259 111, fax: (973) 259 007, e-mail: [email protected], www.volareza.cz

54

buňky mají dva pokoje se společnou předsíňkou a sociálním zařízením. V depandancích VI a VIII je ubytování zabezpečeno v buňkách o dvou pokojích. V buňce je k dispozici předsíňka, kuchyňka, WC a sprchový kout. Pobyt zvířat může povolit na základě žádosti držitele poukazu ředitel zotavovny. V případě povolení je pak pobyt zvířete hrazen účastníkem podle ceníku služeb.

Ve Špindlerově Mlýně nalezne každý návštěvník možnost vyžití po celý rok. V zimním období se bude jednat především o používání sjezdovek a běžeckých tratí, v letním období pak o pěší turistiku či cykloturistiku, bobovou dráhu a další atrakce. Pro účastníky domácích rekreací v letním období jsou organizovány sportovní aktivity.

(vzdálenost cca 600 m). V případě použití soukromého vozidla je možno využít odstavnou plochu VZ.

UBYTOVÁNÍ Hlavní budova disponuje jedno až čtyřlůžkovými pokoji, které jsou vybaveny úplným příslušenstvím. Pouze některé pokoje mají možnost přistýlky. Některé tří a čtyřlůžkové

STRAVOVÁNÍ Plná penze je zabezpečována v hlavní budově formou švédských stolů.

DOPRAVA Vlakem do železniční stanice Vrchlabí a odtud autobusem do Špindlerova Mlýna. Lze použít i přímé autobusové dopravy do Špindlerova Mlýna. K odvozu z autobusového nádraží do hotelu lze využít místní taxislužby

TIPY NA VÝLETY V blízkém okolí Špindlerova Mlýna je velmi široká nabídka pěší turistiky: např. na Labskou přehradu (2 km), do údolí Svatého Petra (4 km), na Horní Mísečky a Harrachovu skálu (3 km), na Dívčí lávky (3 km), k chatě u Bílého Labe (7 km), na Sněžku úpatím Kozích hřbetů (12 km). Za zvážení rozhodně stojí i návštěvy vzdálenějších míst: kupř. Jilemnice – rázovitého krkonošského městečka se zámeckým Krkonošským muzeem, zachovalými roubenými

domy a barokním kostelem (21 km), Harrachova – střediska zimních sportů se sklárnami s možností exkurze do výrobny skla (50 km), Pece pod Sněžkou (45 km), Pomezních Bud s možností výletu lanovkou na Sněžku (50 km), Dvora Králové nad Labem s největší zoologickou zahradou v ČR (55 km), Kuksu s ukázkami vrcholných děl barokního sochařství M. B. Brauna (60 km) či Vrchlabí – turistického centra s renesančním zámkem, roubenými domy, augustiniánským klášterem a muzejní expozicí „Kámen a život“ (13 km).

DOMÁCÍ REKREACE Zdejší pobyt je doporučován zejména milovníkům hor a pohybu. Je vhodný pro rodiny s dětmi. Díky bohatému hotelovému zázemí vytváří skvělé možnosti pro rekreaci v každém ročním období. V rámci připravených výletů je využíván autobus VZ Bedřichov.

PREVENTIVNÍ REHABILITACE Ve VZ Bedřichov – středisku Bedřichov je po celý rok organizována pouze preventivní rehabilitace s tělovýchovným programem, která je v rámci zvyšování fyzické kondice v zimním období zaměřena na sjezdové a běžecké lyžování, snowboarding a zimní turistiku. V letním období je hlavní náplní programu plavání, posilování, squash, cykloturistika atd. V rámci PR I s řízeným tělovýchovným programem je organizován i turnus se zaměřením na výuku v carvingovém lyžování a snowboardingu pro začínající a pokročilé lyžaře. „

A report 21/2009

Vojenská zotavovna

Vojenská zotavovna Bedřichov – středisko Bedřichov s celoročním provozem, se nachází v centru Krkonoš – ve Špindlerově Mlýně. Středisko Bedřichov nabízí možnost ubytování v hlavní budově a v depandancích. Po celkové rekonstrukci jsou zde poskytovány ubytovací služby na velmi dobré úrovni. Ještě vyšší úrovní se mohou zdejší pracovníci pochlubit s poskytovanými doplňkovými službami. Hostům je k dispozici moderní sportovně-rehabilitační centrum s bazénem, saunami, vířivkami, masáží, dvěma squashovými kurty a tělocvičnou. V prostoru hlavní budovy se nacházejí kuželník, posilovna, půjčovna sportovních potřeb, kulečníky, kinosál, lyžárna a botárna. Dále je tu možno rovněž využít služeb kadeřnictví a pedikúry. V areálu depandancí je k dispozici tenisová hala se dvěma vnitřními kurty a jedním venkovním.

55

VÝROČÍ

VÝROČÍ

Historie Generálního štábu sahá do roku 1919

A report 21/2009

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA a VHÚ

56

Práce na budování československé armády a s ní i na jejích organizačních strukturách včetně Hlavního štábu byly zahájeny prakticky okamžitě po vzniku samostatného státu 28. října 1918. Již od 5. listopadu 1918 začal pplk. gšt. Rudolf Kalhous připravovat organizační skupinu. Z té po dvou týdnech vznikl III. odbor (vojenský) Ministerstva národní obrany. Podařilo se mu podchytit organizační struktury bývalé c. k. armády a obnovit fungování vojenského doplňovacího systému. Bylo potřeba urychleně zajistit především naše pohraničí, ve kterém převládalo obyvatelstvo německé národnosti, a území Slovenska. Českoslovenští vojáci byli tehdy nasazeni v bojích o Těšínsko. V té době již v naší armádě působili jak francouzští, tak i italští důstojníci, kteří přijeli do Československa s legionářskými pluky zřízenými za první světové války ve Francii a Itálii.

Další významný posun při přípravných pracích na vybudování Hlavního štábu československé armády je spojen s příjezdem francouzské vojenské mise, jež dorazila do Prahy 13. února 1919. Její vedoucí generál Maurice Pellé byl zároveň jmenován náčelníkem dosud neexistujícího Hlavního štábu. Do té doby působili v nejvyšších velitelských funkcích naší armády italští důstojníci a generálové. Po rozpoutání bojů s maďarskou armádou na jihu Slovenska se již tak nepříliš dobré vztahy s nimi ještě zhoršily. A tak se počátkem června 1919 stal generál Pellé také vrchním velitelem čs. armády bojující na Slovensku. Nově vytvořený Hlavní štáb se musel hned od počátku vypořádat s celou řadou úkolů spojených s budováním armády. Unifikace legionářských útvarů a jednotek přicházejících z Francie, Itálie, Ruska a bývalých rakousko-uherských pluků se stala jen jedním z nich. Bylo rovněž potřeba vybudovat vojenské školství, jehož nedílnou součástí se stala Vojenská akademie v Hranicích

a Válečná škola v Praze. V říjnu 1920 se do Maďarska vrátil svržený rakousko-uherský císař Karel I. V Šoproni sestavil legitimistickou vládu a s podporou části armády vytáhl na Budapešť. Prezident

organizace válečné armády, následovaná reorganizací armády mírové. Vzniklo sedm sborových velitelství. Všeobecná mobilizace z 23. září 1938 navázala na částečnou mobilizaci z května téhož roku spojenou s ostrahou hranic. Všude vládlo obrovské nadšení. Mnozí muži se hlásili u svých útvarů

V únoru 1919 se náčelníkem utvářejícího se Hlavního štábu stal francouzský generál Maurice Pellé (ve světlé uniformě).

bez toho, že by dostali povolávací rozkaz. Přicházeli dokonce i dobrovolníci, na které se mobilizace nevztahovala. Během čtyřiadvaceti hodin nastoupilo osmdesát procent povolaných osob. Mezi těmi, kdo se nedostavili do kasáren, převládali naprosto jednoznačně lidé německé národnosti. Československá armáda měla po dokončení mobilizace 1 128 000 vojáků. Ještě ten samý den v noci se hlavní velitelství označované

V roce 1934 na Hlavním štábu vzniklo Ředitelství opevňovacích prací. Po vzoru Francie se začala budovat betonová obrana republiky.

poválečné armády. Již v květnu 1945 byla přijata prozatímní organizace čs. armády, kterou v říjnu 1945 nahradila tzv. zdokonalená organizace čs. branné moci. Největší proměny však čekaly Hlavní štáb po únoru 1948, a to nejen personální. V roce 1950 byl přejmenován na Generální štáb a dalších bezmála čtyřicet let věrně kopíroval organizační změny velení sovětských ozbrojených sil. Po roce 1990 prošel Generální štáb dalšími reorganizacemi reagujícími na vývoj v demokratické republice a na její zapojování do euroatlantických struktur, zejména v rámci NATO a Evropské unie. „

A report 21/2009

Český PENTAGON

T. G. Masaryk na to okamžitě reagoval vyhlášením mobilizace povolávající do služby všechny vojáky od pěchoty, dělostřelectva, jezdectva a letectva narozené roku 1895 a mladší. Objekty kasáren se zaplnily rekvírovanými automobily, koňmi, povozy a obrovským množstvím dalšího nezbytného materiálu. Okamžitě byl také zahájen intenzivní doplňující výcvik. Právě mobilizace a následná demobilizace byly nemalou prověrkou schopností jen dva roky fungujícího Hlavního štábu. Počátkem třicátých let minulého století začala operační skupina 3. oddělení Hlavního štábu připravovat rozsáhlý plán reorganizace a modernizace ozbrojených sil. Studii „Armáda v poli“ schválil 9. května 1933 náčelník Hlavního štábu generál Jan Syrový. Jen o několik měsíců později nastupuje do této funkce generál Ludvík Krejčí, který udělil reformě štábu a armády ještě výraznější dynamiku. O rok později došlo k dalšímu strategickému rozhodnutí. Po vzoru Francie získala prioritu betonová obrana republiky, začaly se budovat pohraniční bunkry. Na Hlavním štábu vzniklo Ředitelství opevňovacích prací. Během pouhých tří let se této složce podařilo postavit 227 pěchotních srubů, pět mohutných dělostřeleckých tvrzí a téměř deset tisíc objektů lehkého opevnění. V květnu 1935 vstoupila v platnost nová

krycím názvem Palacký přesunulo do Klánovic u Prahy, později bylo přemístěno na Vyškovsko. Podoba velícího a řídícího štábu našich jednotek působících během druhé světové války v zahraničí se poměrně často měnila. V dubnu 1945 se ministrem národní obrany v nové vládě stal generál Ludvík Svoboda. Náčelníkem Hlavního štábu byl pak jmenován generál Bohumil Boček. Prakticky okamžitě po skončení druhé světové války začala obnova

57

HISTORIE

INVALIDOVNA

odkryla svou historii

Text a foto: Vladimír MAREK

A report 21/2009

Před vchodem do karlínské Invalidovny v Praze se točí dlouhý had čekajících lidí. Busta investora této monumentální stavby hraběte Petra Strozziho na ně shlíží z kamenného podstavce bez mrknutí oka. Jako by něco podobného bylo naprostou samozřejmostí. Jako by veřejnost tento architektonický skvost plný významných historických mezníků nenavštívila poprvé po dlouhých desetiletích.

58

„Oslovila nás společnost, která se spolupodílí na otevírání památek u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví, zda bychom objekt Invalidovny nezpřístupnili veřejnosti. Jedná se o velice zajímavou myšlenku, a tak jsme s tím souhlasili. Příští rok bychom rádi na tuto akci navázali,“ řekl nám zástupce ředitele Vojenského ústředního archivu a ředitel správního archivu MO Jan Kolář. „Zvládnout to organizačně je poměrně náročné. Naši pracovníci se do této akce přihlásili dobrovolně. Dělají to vysloveně

z fandovství. Vloni, když se zpřístupnil vodojem v Libni, přišlo na tisíc lidí. Takže jsme s tím náporem tak trochu počítali (na prohlídku se čekalo minimálně hodinu – poz. red.). Chceme, aby návštěvníci získali určitou představu nejen o zdejší architektuře, ale i o tom, jak Invalidovna dříve fungovala. Zároveň bychom rádi také propagovali vojenské archivnictví a vojenský archiv.“ Průvodce vede lidi z vestibulu za branou do prvních místností v přízemí. Během povodní v roce 2002 zde voda

sahala až do výšky tři metry osmdesát. Odloupala ze stěn několik vrstev barev. Na světlo se derou nápisy z předminulého století. Skoro to vypadá, jako by úmyslně poodkryla historii této budovy a chtěla nám vyprávět příběhy staré téměř tři sta let.

Hrabě a polní podmaršálek Petr Strozzi pocházel z florentského válečnického rodu. Byl to úspěšný diplomat a vojenský velitel, již ve třiceti letech velel vlastnímu pěšímu pluku. Na našem území vlastnil panství Hořice a Třebovětický statek. Po bitvě u Allesandria della Paglia, kde byl těžce zraněn, na vlastní kůži okusil, jaké je to být válečným invalidou. V srpnu 1658 tedy sepsal závěť, ve které pro případ bezdětnosti odkázal většinu svého majetku pražskému arcibiskupovi kardinálu Harrachovi a jeho nástupcům s podmínkou, aby zisku z těchto prostředků využívali pro zaopatřování válečných invalidů jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami. O pouhých šest let později byl jako bezdětný zabit ve vítězné bitvě s Turky o ostrov na řece Muře. Závěť vstoupila v platnost. Mezitím nechal „král slunce“ Ludvík XIV. postavit pro své vojáky v Paříži Invalidovnu. A právě ona nabízela řešení, jak co nejvhodněji naložit s odkázanými prostředky. Strozzi si sice přál, aby podobná stavba vznikla na jeho panství v Hořicích. To ale bylo zamítnuto s tím, že zařízení pro válečné invalidy musí být postaveno v bezprostřední blízkosti Prahy. Pražský arcibiskup tedy zakoupil sedmdesát hektarů pozemků v dnešním Karlíně. Stavbu uskutečnil význačný barokní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer. Základní kámen položil v roce 1732 sám

císař Karel VI. a o osm let později, již po jeho smrti, byla první budova o rozměrech sto krát sto metrů dokončena. Plány počítaly s devíti takovýmito celky, které by dohromady vytvořily objekt o rozměrech tři sta krát tři sta metrů s náměstím, na kterém by byl zbudován velký kostel. Záhy se však ukázalo, že prostředky nadace nebudou ani zdaleka stačit. Plánovaný objekt by totiž vyšel na milion zlatých a stavěl by se čtyřicet let. Zůstalo tedy u pouhé devítiny. Kostel nahradila dvoulodní kaple sv. Kříže. I tak ale vzniklo mimořádné dílo. Původně se předpokládalo, že by zde mohlo žít až čtyři tisíce vojenských invalidů i s rodinami. Tento projekt byl ale následně snížen na polovinu. Nejvíce vojenských invalidů a vysloužilců tu pak žilo v roce 1854, a sice 1 404. Z toho 17 poddůstojníků, 1 115 vojínů, 138 žen a 134 dětí. Procházíme místností, která sloužila k ubytováni, připadá nám příliš malá a spartánská. Jedná se o čtverec o rozměrech dvanáct metrů kopírující motiv původně navrhované devítidílné budovy. Zde žila četa třiceti sedmi vojáků na jednoduchých i dvojitých lůžkách. Galerie patřila poddůstojníkům a vojákům s rodinami. Kromě toho zde existovaly správní a reprezentační místnosti, důstojnické kasino, čítárna, klubovna a salon. V kapli sv. Kříže v přízemí hlavní budovy býval oltář zhotovený z vojenských pušek a nábojnic. Součástí Invalidovny byly obchody, kantýna, prádelna, hasiči a kominík, lékárna, nemocnice se 138 lůžky, mlýn, jatky, pivovar, vinopalna, dvoutřídní škola pro děti invalidů a vlastní hřbitov. Do roku 1761 k ní patřil Riedlovský mlýn, ten dodával mouku a chléb. Míjíme vězeňské cely. „Fungoval tady vojenský režim života. Drobnější přestupky řešil domácí soud. Do těchto cel byli zavíráni odsouzení například za opilost,“ upozorňuje Jan Kolář. „Nechyběla

ani odvšivovací stanice. Na okolních pozemcích si vojáci pěstovali zeleninu. Zahrádky tu fungovaly až do povodní v roce 2002.“ Rozsáhlé prostory v okolí patřící Invalidovně umožňovaly pořádání celé řady akcí. Vzniklo zde vojenské cvičiště a střelnice. V roce 1836 se zde konala slavnost u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda. O tři roky později tady bylo zbudováno první pražské dostihové závodiště. V roce 1883 v sousedství Invalidovny startoval první závod velocipedistů. V třicátých letech dvacátého století v těchto místech rozbíjel své stanoviště cirkus Kludský. Po první světové válce žilo v Invalidovně již jen osmdesát válečných invalidů. Bylo to způsobené tím, že péči o ně převzal stát. Až do roku 1927 tady tvořil významný český fotograf Josef Sudek, který ve válce přišel o ruku. V letech 1933 až 1934 byla z prostředků Strozziho nadace postavena nová invalidovna v Hořicích. Sem se přestěhovalo zhruba sto vysloužilců. Poslední vojenský invalida nadace zemřel v roce 2001. V osmdesátých letech minulého století se v karlínské Invalidovně točily některé scény z Formanova filmu „Amadeus“. „

A report 21/2009

HISTORIE

59

VÝROČÍ

Vojenská nemocnice Brno nedávno oslavila dvě stě dvacet pět let své existence

Od Marie Terezie po současnost

V současném objektu v Zábrdovicích sídlí vojenská nemocnice od 4. září 1784. Jak historie této instituce, tak i objektu je však mnohem starší. Vojenská nemocnice v Brně byla zřízena už v roce 1756. Dějiny budovy někdejšího kláštera premonstrátů, ve které nemocnice nyní sídlí, se začaly psát roku 1209. Klášter, i když s notnými šrámy, přežil husitské války a švédské obléhání. Umíráček mu začal zvonit až v roce 1783, kdy ho navštívil císař Josef II., který rozhodl o jeho uzavření. Po přestěhování vojenské nemocnice z nevyhovujících prostor v Křenové ulici do uvolněného konventu a prelatury byl následně zrušen a odsvěcen i kostel sv. Kunhuty a přilehlý hřbitov, jenž sloužil jako skladiště a márnice. Tyto změny se staly součástí rozsáhlé reorganizace a centralizace vojenské zdravotní služby, kterou zahájila císařovna Marie Terezie a pokračoval v ní Josef II. Reagovalo se tak nejen na nízkou odbornou úroveň vojenského zdravotnictví v rakouské armádě, jejím cílem bylo rovněž zakládání stálých vojenských zdravotnických zařízení. Jeden z největších náporů zažila nemocnice po tzv. bitvě

A report 21/2009

Podle podkladů VN Brno připravil: Vladimír MAREK Foto: archiv VN Brno

60

O Vojenské nemocnici v Brně se ví, že poskytuje velice kvalitní zdravotnickou péči a její lékaři se zapojují do celé řady vědeckých programů. Představuje klinické pracoviště pro příslušníky Nemocniční základny, se kterými se můžeme setkat v zahraničních misích. Jedná se ale také o jedno z nejstarších doposud existujících vojenských zdravotnických zařízení u nás.

tří císařů u Slavkova v prosinci 1805. Bezprostředně po skončení konfliktu zde ošetřili asi dva a půl tisíce raněných. V sedmdesátých letech devatenáctého století získala posádková nemocnice Brno při číslování vojenských zdravotnických zařízení označení 5. Další prubířský kámen představovala pro nemocnici první světová válka. Na jejím konci měla nemocnice

tři odbočky s celkovým počtem osm set padesát nemocných. V listopadu 1918 přechází pod správu nově vznikající československé branné moci. V té době je v nemocnici jen pět českých důstojníků, z toho jsou tři lékaři. Nemocnice má chirurgické, kožní, zubní, nervové a ušní oddělení a prosekturu. Prvním jejím velitelem se stává chirurg, plukovní lékař Rudolf Katholický. Po několika dnech ji od něho přebírá vrchní štábní lékař František Czesaný. Kromě posádkové nemocnice je v Brně v té době v provozu ještě další vojenské zařízení, a sice záložní nemocnice ve Střelecké ulici. Roku 1922 dochází k jejich sloučení. V Zábrdovicích vzniká divizní nemocnice 6, která se rozšiřuje ještě o oddělení vnitřní a oční. Z důvodu navýšení počtu lůžek je ve třicátých letech vystavěna budova, v níž dnes sídlí neurologie. Dochází také k vybudování nového operačního sálu a přestavbě řady pracovišť a oddělení. V té době je toto zařízení přejmenováno na sborovou nemocnici 6. Po okupaci zabírá areál Wehrmacht, stává se z něj Reserve Lazarett I. Pacienti i personál jsou propuštěni. Objekt během druhé světové války trpí nejen

bombardováním sousední Zbrojovky Brno, ale i špatnou péčí jeho uživatelů. Když v dubnu 1945 osvobozuje Brno Rudá armáda, zřizuje si zde polní lazaret. Pro potřeby obnovené československé armády je nutné provizorně rozvinout zdravotnické zařízení v objektu nemocenské pojišťovny Na Vyhlídce. V září 1945 se konečně objekt v Zábrdovicích po více než šesti letech vrací do československých rukou. Prvním poválečným velitelem nemocnice je jmenován pplk. Josef Dobiáš. Dalšímu rozvoji tohoto vojenského zdravotnického zařízení brání stísněné prostory, a tak se začíná uvažovat o výstavbě nové nemocnice. Nakonec ale zůstane jen u úvah. V roce 1950 se ve starém objektu staví nový čtyřpodlažní pavilon. Další významná změna přichází v roce 1994. Nemocnice se z rozpočtové organizace mění v příspěvkovou. Poslední desetiletí je také ve znamení významných stavebních úprav. Kromě opravy střechy a barokní fasády je rekonstruován ambulantní trakt v budově bývalého kláštera. Dochází rovněž k propojení tohoto objektu s odbornými ambulancemi a pavilonem postaveným v padesátých letech minulého století. Nově rekonstruovaná kaple sv. Kunhuty byla přebudována v lékárnu. Úpravou Kapitulní síně bývalé prelatury a vstupních částí včetně sociálního zázemí vznikly prostory pro reprezentaci, koncerty a slavnostní obřady obyvatel města. V současné době má nemocnice kapacitu dvě stě padesát lůžek. Na sedmi lůžkových odděleních pracuje přes pět set zaměstnanců. „

A report 21/2009

VÝROČÍ

61

MILITARY ENGLISH

Military salutes are greetings exchanged between military personnel. All army personnel normally use the hand salute, however, when under arms, the salute prescribed for the weapon is used. If running, a person comes to a walk before saluting. Drivers of vehicles salute only when the vehicle is stationary. Gate guards normally salute an officer’s vehicle when so recognised. When actively engaged in sports, one does not salute. When in combat, or under simulated combat conditions, one does not salute. When an officer enters a dining facility, enlisted personnel sitting at meals remain sitting at ease and continue eating unless the officer directs otherwise. When an officer enters a dormitory or a tent, individuals rise, remove headdress and stand to attention. If more than one person is present, the first to perceive the officer calls ‘Attention!’. The officer commands: ‘Relax!/As you were! or At ease!’ when expecting to remain in the room and not desiring them to remain at attention. In officer’s quarters, such courtesies are not observed. When reporting to a superior officer in his or her office, the subordinate removes any headdress, knocks, and enters when told to do so. Upon entering, he or she marches up to within about two paces off the officer’s desk, halts, salutes and reports, for example: ‘Sir, Private Smith reporting.’ or ‘Sir, Lieutenant Brown reporting.’ After the report, conversation is carried on.

● Arms = zbraně, druhy vojsk; ● dining facility = stravovací zařízení, v U.S. armádě se také používá zkratka DFAC. Též dining hall/canteen (převážně v BrE kantýna, jídelna; nádoba na vodu, polní láhev), mess (hall) nebo slang. chow (hall). Officers’ mess = důstojnická jídelna. Mess kit = polní nádobí (ešus včetně příboru); ● dormitory, zkráceně též dorm = ubytovna, civilní pojem se užívá zejména v souvislosti s internátním nebo nízko rozpočtovým turistickým ubytováním (hostel BrE), v U.S. armádě je ubytování též billeting nebo hovorově stables/billeting stables; ● enlisted personnel = mužstvo a poddůstojníci (USA), other ranks (GB); ● Lieutenant – AmE /luˈtɛnənt/ a BrE /lɛfˈtɛnənt/. Na rozdíl od AČR, která má tři poručické hodnosti, v USA a GB mají dvě hodnosti: 2nd Lieutenant (nižší) a 1st Lieutenant (vyšší); ● Lieutenant-Colonel oslovován jako Colonel. ● personal versus personnel: personal = osobní (patřící jednotlivci), soukromý, vlastní; personnel = zaměstnanci, personál, posádka, osobní/personální (oddělení); ● stationary = stojící – nezaměňujte za stationery = kancelářské potřeby.

in action at attention civilian combat courtesy enlisted drill in motion hand salute vehicle hand salute personnel 1. All who are saluted return the salute . 2. One of the essentials of military courtesy is the __________. 3. The custom of saluting is a demonstration of __________ among military personnel the world over. 4. Except when walking, stand __________ when saluting. 5. Avoid making the following common errors in saluting: saluting with pipe, cigar, or cigarette in your mouth or in your __________, waiting too long to begin a salute. 6. Normally, you do not render salutes while wearing __________ clothing. 7. The driver of a __________ may omit the salute while the vehicle is __________. 8. Saluting is improper in the following situations: __________ or under simulated __________ conditions, when assembled for recreation or entertainment. 9. When introducing __________ personnel to civilinas, give the title and name. 10. When in uniform, remember that your conduct will represent the conduct of all military __________.

3. Read the statements. Are they true or false? Write T (true) or F (false). The first has been done for you. True/False 1. When addressing an officer whose rank includes a modifier T /___ (i.e. brigadier general), the modifier may be dropped. ___ 2. Military and civilian practices do not differ in the introduction and address of personnel. ___ /___ 3. You may address an officer of the Chaplain Corps as Chaplain. ___ /___ 4. Gate guards salute all enlisted personnel and civilians going or coming over the gate. ___ /___ 5. When reporting in an office, juniors uncover upon approaching the senior officer but do not salute. ___ /___

4. Match the numbered adjectives with the lettered nouns. One has been done as an example. 1. ___ chow a) facility 2. ___ commissioned b) grade a dining 3. ___ c) hall 4. ___ enlisted d) kit 5. ___ mess e) officer 6. ___ military f) personnel

Zpracoval tým ÚJP Vyškov, foto: Jaroslav Pajer

3

62

● Army = the land component of the armed forces. In certain nations covers all the armed forces. NATO: usually two or more army corps; ● command = an order given by a commander, that is the will of the commander expressed for the purpose of bringing about a particular action; ● commission = a written order giving a person a rank and authority as an officer in the armed forces; ● commissioned officer – an officer who holds a commission and ranks as a second lieutenant or above (U.S.). The commissioned ranks are: second lieutenant, first lieutenant, captain, major, lieutenant-colonel, colonel, brigadier general, major general, lieutenant-general, general; ● enlisted ranks (U.S.) = any rank below a commissioned officer; ● hand salute = pozdrav rukou, v hovoru běžně jen salute ; ● military courtesy = is the respect shown to superiors by subordinates and the mutual respect demonstrated between senior and subordinate personnel. It is a set of rules and regulations which are to be closely followed by the military personnel.

2. Use the words from the box to fill in the blanks. There is one extra word you do not need. Here is an example for you.

200

A report 21/2009

All members of the Army are addressed in a prescribed way. Lieutenants are addressed as ‘Lieutenant’. The adjectives ‘First’ and ‘Second’ are not used except in written communications. Senior officers may sometimes address junior officers by family names only. The warrant officers are addressed only as ‘Mister’ or ‘Miss’. ‘Ma’am’ may be used in addressing a female officer when the use of ‘Sir’ would be appropriate for a male officer. Chaplains are officially addressed as ‘chaplain’, regardless of their military grade.

● Chaplain /ˈtʃæplɪn/ – vojenský duchovní, kaplan; ● command /kəˈmænd/ – velet; ● dining facility /daɪnɪŋ/ /fəˈsɪlɪti/ – stravovací prostory a zařízení; ● dormitory /ˈdɔrmɪˌtɔri/ – ubytovna; ● enlisted personnel /ɛnˈlɪstɪd/ /ˌpɜrsəˈnɛl/ – mužstvo a poddůstojníci; ● gate guard /geɪt/ /gɑrd/ – služba na bráně, strážný; ● junior officer /ˈdʒunyər/ /ˈɔfəsər/ – hodností nižší důstojník; ● military courtesy /ˈmɪlɪˌtɛri/ /ˈkɜrtəsi/ – vojenská zdvořilost; ● military grade /ˈmɪlɪˌtɛri/ /greɪd/ – vojenská hodnostní třída; ● military personnel /ˈmɪlɪˌtɛri//ˌpɜrsəˈnɛl/ – vojenské osoby, personál, ● military salute /ˈmɪlɪˌtɛri//səˈlut/ – vojenský pozdrav; ● quarter /ˈkwɔrtər/ – ubytovna; ● remain at attention /rɪˈmeɪn/ /æt/ /əˈtɛnʃən/ – zůstat (stát) v pozoru; ● remove headdress /ˈhɛdˌdrɛs/ – sejmout pokrývku hlavy; ● senior officer /ˈsinyər/ /ˈɔfəsər/ – hodností vyšší důstojník; ● stand to attention /stænd/ /tə//əˈtɛnʃən/ – postavit se do pozoru; ● stationary /ˈsteɪʃəˌnɛri/ – stojící; ● superior /səˈpɪəriər/ – nadřízený; ● unarmed /ʌnˈɑrmd/ – neozbrojený, beze zbraně; ● under arms /ˈʌndər/ – ozbrojený, se zbraní; ● warrant officer /ˈwɔrənt/ /ˈɔfəsər/– důstojnický zástupce, praporčík. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

1. Answer the following questions. 1. What is the meaning of the military salute? 2. Of all forms of military salutes, which is considered the most common ? 3. What should a soldier do if he is running and encounters a situation requiring a salute? 4. When does a driver of a military vehicle salute? 5. When are you not required to salute?

Answer key to the exercises Ex. 1: Based on the text, answers may vary; Ex. 2: 1 salute, 2 hand salute, 3 courtesy, 4 at attention, 5 hand, 6 civilian, 7 vehicle, in motion, 8 in action, combat, 9 enlisted, 10 personnel, the extra word is drill; Ex. 3: 1T 2F 3T 4F 5F; Ex. 4: 1c 2e 3a 4f 5d 6b

A report 21/2009

Military courtesy includes special acts and procedures which are prescribed in military regulations.

MILITARY ENGLISH

63

A SPOJ

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

„ Velitel VÚ 4339 Jince nabízí systemizované místo volné od 1. 11. 2009 pro VZP: Š Náčelník skupiny přípravy operačního oddělení Požadavky: SH 63, KvPř. 12 (Bc.), STANAG AJ 2222, ČVO 84, BP „D“, PT 10. Kontakt: alc. 372 100 „ Ředitel Inspekce ministra obrany nabízí systemizovaná místa právníka se zaměřením na správní a obchodní právo. Kvalifikační předpoklady: ukončené vysokoškolské magisterské studium v oboru právo. Požadavky: bezpečnostní prověrka stupně „T“; Stanag 1111 u PT 13; základní práce s PC; velmi dobré komunikační schopnosti. Předpokládaná PT 12 a 13. Termín obsazení systemizovaných míst je od 1. ledna 2010. Kontakt: JUDr. Magdaléna Lukovičová, alcatel 200 309

A report 21/2009

„ Hledáte ubytování v Praze, Brně, Ostravě? Volejte 222 507 890. „ Koupím zápalkové nálepky, odznaky, vyznamenání a telefonní karty. Kontakt: alc. 443 667, mob. 607 702 994

64

„ Hledám spolucestující na trase Plzeň–Strakonice k dennímu dojíždění do posádky. Tel.: 774 358 253 „ Vyměním byt 1 + k. k. v Praze 6 za jakýkoliv větší v Praze. Tel.: 211 883 nebo 739 426 932 „ Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění Plzeň–Praha. Tel. 602 880 900 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem.

Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Hledám systemizované místo pro vojáka z povolání, poručík, Bc., speciální telekomunikační systémy, ČVO 038, BP „T“, AJ 2222, případná účast v misi není problém. Kontakt: alc. 244 621 „ Hledám volné SM v rámci AČR, nástup možný ihned. Jsem prap. Bc., BP „V“. Pro bližší informace volejte 723 449 223. „ Oznámení: V pátek 11. září 2009 byly nalezeny pánské hodinky ve výcvikovém srubovém táboře Libavá v umývárně. Pravděpodobně je majitelem někdo z přáslavického útvaru, který zde v 37. týdnu končil výcvik a střídal se s britským kurzem pozorovatelů. Kdo hodinky postrádá, může nálezce kontaktovat na alcatelovém čísle 481 727. „ Hledám možnost spolujízdy denně Jindř. Hradec – Bechyně a zpět, od ledna 2010. Tel.: 325 112, mobil 777 190 467 „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Vladimír Marek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 27. 10. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 16. 11. 2009

Kontakty Dne 9. 11. 2009 se v plné svěžesti dožívá 95 let plk. let. v. v. Ing. František Bohdan-Bauer, absolvent VA Hranice v roce 1935, pilot Leteckého pluku 2 Olomouc-Neředín. V dalších letech vykonával velitelské, odborné a veřejné zájmové funkce na stupni letecký útvar až MNO. V roce 1969 odešel do starobního důchodu, ale o dění v AČR se nadále aktivně zajímá. Do dalších let osobní spokojenost a pevné zdraví přejí bývalí spolupracovníci a přátelé z posádky Náměšť nad Oslavou.

Lze tak činit následujícími způsoby: „ intranetem: [email protected], [email protected], [email protected] „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB

až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 1800 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 200 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje:

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

– jméno a příjmení – datum narození – údaj, zde jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště – číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (nutno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního úřadu odeslat.