HLEDÁNÍ SPRÁVNÉHO POSTUPU MYŠLENÍ Aréna je připravena. Přicházím k vám, abyste se mě ujal jako instruktor pro metapozitivní myšlení. Vážím 121 kilogramů. Můj velký špatný návyk a ná vyk metanegativního myšlení nabyly na síle a budou brilantně bojovat proti všemu, co řeknete. Vaším cílem je nalézt tvrzení založené na pozitivním myšlení (afirmaci), které nevyhnutelně povede, budu-li si je opakovat, k posílení mého nového správného návyku. Opakováním této správné formule se musí budovat nový správný návyk tak dlouho, dokud nedosáhne kritické hodnoty, díky níž se stane dominantním návykem. Zároveň se opakováním této nové afirmace nesmí žádným způsobem po silovat velký špatný návyk nebo návyk metanegativního myšlení. Právě jsem v rámci naší imaginární hry přijel k vám domů, abyste se mě ujal jako instruktor pozitivního myšlení. Připravil jste se na mě jaksepatří. Čerpal jste z osvědčených knih o pozitivním myšlení, konzultoval jste pro blém s odborníky a prostudoval informační zdroje na internetu a nakonec se vám podařilo dát dohromady 36 možných tvrzení. Vymysleli je a používali (a to je pravda) sportovní instruktoři, trenéři pozitivního myšlení, velmistři duševních sportů.
RYCHLÝ MOZKOVÝ TEST 8 HLEDÁNÍ SPRÁVNÉ FORMULACE Pročtěte si následující seznam, který byl sestaven s přispěním pozitivně smýš lejících lidí, psychologů a britského ženského veslařského týmu (záměrné využívání metapozitivního myšlení mu pomohlo probojovat se poprvé do olympijského finále). Všem patří můj dík! Projděte si seznam velice pečlivě a rozhodněte se, která z uvedených tvrze ní by mohla stodvacetikilovému Tonymu pomoci a která ne. Poznamenejte
si u nich buď ANO, či NE a napište k nim klíčové slovo vystihující důvod či důvody vašeho rozhodnutí. Formulace s označením A N O seřaďte podle jejich účinnosti. Seznam tvrzení navržených pro „stodvacetikilového Tonyho" V dalším čtení pokračujte až poté, co dokončíte analýzu navržených afirmací a provedete vlastní výběr. ANO/ NE 1. Musím přestat jíst čokoládu. 2. Přestanu jíst čokoládu. 3. Když jím čokoládu, nemám pocit viny. 4. Budu mít z čokolády potěšení. 5. Nepotřebuji čokoládu. 6. Jsem důležitější než čokoláda. 7. Nenávidím čokoládu. 8. Mám raději sušené švestky, mrkev a saláty než čokoládu. 9. Skvělé! Jsem tlustý a líbí se mi to! 10. Jsem štíhlý. 11. Jsem zdravý. 12. Když to takhle půjde dál, budu tlustší a budu mít ještě víc problémů. 13. Nezabije mě to. 14. Čokoláda chutná jako výkaly. 15. Když nepřestanu jíst čokoládu, zemřu/ budu nemocný/budu zvracet/upadnu do agonie/budu ještě tlustší a ošklivěj ší/budu mít zácpu/zůstanu sám. 16. Většina lidí opačného pohlaví nemá ráda tlusťochy. 17. Co je malé, to je hezké. 18. Jsem báječný člověk. 19. Bez práce nejsou koláče. 20. Mám to pod kontrolou. 21. Dokážu zhubnout.
Důvod
Pořadí
22. Zasloužím si být štíhlý. 23. Myslím štíhle. 24. Jsem ztělesněním úspěchu. 25. Já rozhoduji, co mám dělat. 26. Dokážu překonat návyk. 27. Musím to zvládnout. 28. Chci být přitažlivější. 29. Chci být zdravý. 30. Budu k sobě upřímný. 31. Budu mít zdravé a krásné tělo. 32. Budu fit. 33. Budu jíst pouze zdravé jídlo. 34. Budu dbát o své tělo; v opačném případě zemřu. 35. Pokusím se to zvládnout. 36. Tato poslední afirmace spočívá vtom, že se svléknete do nahá, stoupnete si před zrcadlo, podíváte se na sebe a bu dete opakovat: „To nejsem já; já jsem ve skutečnosti fit, pružný a sexy." Tento rituál opakujete každé ráno pětkrát, než se vydáte ven za svými denními povin nostmi, a jednou večer, před ulehnutím do postele.
Analýza afirmací Teď si afirmace spolu projdeme, budeme je postupně analyzovat a uvidíme, zda se podaří velkému špatnému návyku a návyku metanegativního myšle ní najít nějakou skulinku; budeme také hledat základní prvky, jejichž spo jením získáme dokonalý postup metapozitivního myšlení. Čísla 1-6 Žádné z nich nefunguje! A nejenže nefungují, ale celou situaci ještě značně zhoršují. Proč? Protože se zaměřují právě na tu věc, na kterou bych podle vás neměl ani pomyslet - na čokoládu. Když budu opakovat například větu „Musím přestat jíst čokoládu", jaké slovní spojení mi uvízne vhlzvé? Jíst čoko lád u\ Pokaždé, když si toto tvrzení budu opakovat, přestanu význam prvních dvou slov postupně vnímat a stále více mě bude přitahovat slovní spojení „jíst čokoládu":
Musím přestat jíst čokoládu. M u s í m přestat jíst čokoládu.
Musím přestat jíst čokoládu.
Musím přestat jíst čokoládu. Musím přestat jíst čokoládu.
Musím přestat jíst čokoládu.
Musím přestat jíst čokoládu. Musím přestat jíst čokoládu.
Musím přestat jíst čokoládu.
Zazní-li mi v uších minimálně pětkrát denně ono svůdné „jíst čokoládu", jak to asi skončí? Začnu se jí ládovat ještě víc než předtím. A budu vážit 122 kilo gramů! Tím jsme se při našem hledání dokonalého postupu metapozitivního myšlení dostali k prvnímu závěru: Cíl, na nějž se zaměříte, musí být naprosto pozitivní. Musí být také přesný a nasměrovat vás k požadovanému pozitivnímu výsledku.
Při dalším hledání budeme přidávat do naší krabičky postupu metapozi tivního myšlení, pěkně kousek po kousku, jednotlivé magické ingredience (viz obrázek 10 na straně 75). „Pozitivní myslitelé", kteří se s nejlepším úmyslem zaměří na něco, co ani vlastně dělat nechtějí, jsou vlastně „negativní myslitelé" a ve svých pokusech být pozitivní se stávají čím dál tím více negativními. To může vést k obrovské mu nedorozumění, frustraci a zklamání. Snaha o zastavení negativní činnosti může jednoduše vést k jejímu zvýšení!
Chcete-li se pobavit a poučit se o tomto aspektu metapozitivního myšlení, pak čtěte sportovní stránky novin a všimněte si, kolik trenérů a sportovců jak na národní, tak mezinárodní úrovni se dopouští chyby negativního cíle, pro tože neznají vnitřní mechanismy a procesy myšlení mozku. Zapamatujte si zásadu pozitivního myšlení: vždycky musíte nasměrovat mysl na vizi (jasnou představu), která je pozitivní.
U k a ž m e si to na dvou příbězích: Příběh veslařského týmu Jako kouč jsem pomáhal veslařskému týmu, který se připravoval na olympijské hry. Byl tak slabý, že se často neobjevoval ani na mezi národních žebříčcích. Když jsem zkoumal myšlenky a pocity jeho čle nů, všichni jako své dvě největší slabosti uvedli nedostatek fyzické sí ly a psychické odolnosti -opravdu skvělá kombinace! K tomuto závěru došli na základě svých obvykle špatných umístění, od nichž jim nepo mohly ani postupy pro zdokonalení duševních sil, které zkoušeli. K hlavní metodě - když se měli utkat s posádkou, která je již v před chozích závodech porazila - patřiio opakování věty: „Už si nesmíme dovolit znovu prohrát..." Co se jim však ukládalo v hlavách? „Opět prohrát!" A také samo zřejmě prohráli - a se všemi. Jakmile si osvojili vhodnější postupy metapozitivního myšlení, jejich duševní i fyzický projev se změnil a během tří měsíců se z všeobecné nálepky totálních outsiderů vymanili a vypracovali se až na čtvrté místo v olympijském finále.
Příběh golfisty Špičkovému hráči Profesionální golfové asociace se stávalo, že na jednom a tomtéž turnaji mu míček až příliš často skončil v jezírku. Když se na turnaj vrátil opět za rok, kroužili kolem něj reportéři a pta li se jej, jestli si to znovu zopakuje. Ujistil je, že nikoli, protože se během roku cvičil v používání technik pozitivního myšlení a věřil si, že tento krát bude hrát lépe. Pak se dostal na kritické odpaliště a hádejte, co se stalo. Strefil se přímo do vody! Jak se připravoval k odpalu, z jeho pohybů a zraku upřeného k jezírku bylo zřejmé, že si jeho mozek opakoval něco jako „tohle je to místo, kde jsem vloni skončil v jezírku; tentokrát to do toho jezírka nezahraju; nezahraju znovu do jezírka. Jezírko je odsud 70 metrů, pod úhlem 15 stupňů vlevo; tentokrát to jezírko stoprocentně netrefím". A jak si opakoval myšlenky „pozitivního myšlení", mohli jste si všimnout, že se jeho tělo podvědomě nastavuje tak, aby míček po odehrání směřoval k vodní hladině. Mozek, který byl instruován ceíý rok a ještě intenzivněji v den tur naje a pak ještě na samotném hřišti, si však ve skutečnosti řekl: „Tak jo, šéfe! Když pořád mluvíš o tom jezírku, máš ho míti" A i tentokrát míček zamířil, a snad ještě přesněji než minulý rok, přímo do jezírka.
Čísla 7-11 Tyto afirmace jsou také nevhodné, a ačkoli některé mají i více nedostatků, jeden z nich je pro všechny společný. Víte který? Vraťte se k nim a znovu se nad nimi zamyslete... Ano, mají společné to, že lžoul Není pravda, že nenávidím čokolády — mi luji je možná víc než cokoliv jiného. Nelíbí se mi, že jsem tlustý. A nejsem ani štíhlý, ani zdravý. Znamená to, že když si tyto věty budu denně opakovat, vytvořím si dalš] hrozivý myšlenkový vzorec, a to: „Jsem lhář; jsem lhář; jsem nečestný; jsem lhář..." Jak se asi budu cítit, když ve mně toto poznání poroste jako nádor na moz ku? Vnitřně rozervaný, morálně nečistý, prolhaný, trestuhodný a znepoko jený. Když se takhle rozčilím a znejistím, co mě asi nejlépe uklidní? ČOKOLÁDA! A zase vážím o kilo víc...
MOZKOVÝ PRINCIP ČÍSLO 3 - PRINCIP PRAVDY Spatřujme bystré vzezření z pravdy, klidu a rozkošný pocit ze studia. John Milton Je výsadou času uklidnit soupeřící krále, odhalit klam a vyjevit pravdu. William Shakespeare
Třetí mozkový princip pravdy je důležitý a povzbudivý. Jednoduše říká, že mozek je mechanismus hledající pravdu. Proč? Protože shromažďování prav divých údajů funguje v mozku v podstatě jako mechanismus přežití. Kdyby ste totiž měli o světě kolem sebe chybné informace, pak byste rozhodnutími učiněnými na jejich základě riskovali svůj život. A opačně, má-li mozek k dis pozici správné, pravdivé údaje, pak jsou jeho rozhodnutí inteligentnější a pod loženější, a vaše šance na přežití je tudíž vyšší. Není bez zajímavosti, že mnozí velcí géniové prohlásili, že základním cílem jejich života je hledání Pravdy. Mám tři přátele - Sokrata, Aristotela a Pravdu.
Isaac Newton
Jestliže neznáte pravdu o vztahu například mezi relativně nepohyblivým člo věkem a řítící se pětitunkou, pak se může stát, že sledování onoho náklaďáku bude tou poslední informací, kterou váš mozek přijme! Mozkový princip pravdy vysvětluje, proč se většina lidí, zejména pak děti, vyrovnávají až s udivující mírou s nepohodlím, nesnázemi či špatným zachá zením, ale téměř vždy je zraní či rozčilí, když jim někdo lže. Když mluvíte sami k sobě, musíte říkat pravdu co nejčastěji a nejjasněji, jak jen to dokážete. To je obzvláště důležité u metapozitivního myšlení, pro tože své myšlenky opakujete mnohokrát za den a mnohotisíckrát za rok. Čísla 12-16 Afirmace 12—16, stejně jako 7—11, mají jeden společný nedostatek. Vraťte se na stranu 68 a zkuste ji najít. Jejich společným rysem je to, že jsou děsivě negativní v představách, které nám vkládají do mozku. Jen pomyslete: každý den si budu připomínat, a to několikrát denně, že jsem tlustý, umírám, mám stále více problémů a v hlavě se mi budou honit představy lidských výkalů, nemocí, zvracení, bolesti, zácpy a osamělosti. A aby toho nebylo málo, tak si ještě budu říkat, že se můj se xuální život postupně zhroutí! V daném okamžiku tedy bohužel převládají negativní přístupy pozitivního myšlení. Miliony lidí na celém světě se snaží, aby jejich životy byly šťastnější, příjemnější a úspěšnější tím, že nevědomky mění své mozky na hromadu smetí. Teď se však vraťme k tlustému Tonymu. Co myslíte, jak se asi budu cítit, když budu každý den přemýšlet o takovýchto věcech? Odmítnutý, sklíčený, neschopný a osamělý. A co mi pomůže překonat všechny tyhle příšerné po city? No přece ČOKOLÁDA!! A Tony už váží 123 kilogramů... Myšlenky metapozitivního myšlení musí být pro váš mozek přitažlivé. Už samotné slovo „přitažlivé" vysvětluje proč; jestliže jsou myšlenky přitažlivé, pak k nim bude mozek přitahovati. Nepříjemným myšlenkám se bude mozek bránit, což nutně vyvolá v těle stres.
Zajímavou obměnou takovéhoto negativního přístupu je nacpat se čokolá dou, až vám z ní bude špatně; tím se vytvoří negativní asociace na čokoládu, čímž by se měl návyk překonat. Terapie averzí však funguje jen velice zřídka, jestli vůbec kdy. Mozek s návykem metanegativního myšlení prosté zaloví v historických knihách a najde si v nich, že už Římané dovedli umění přejídání a uměle vyvolaného zvracení k dokonalosti; s velkým potěšením si vyprazdňovali žaludek jen proto, aby se zase mohli pustit do svých zamilovaných jídel. Já zase miluji čokoládu, takže takovýto postup by v mém případě ve skutečností vedl jen k její vyšší konzumaci. Čísla 17-20 Bohužel ani žádná z těchto afirmací není účinná. Jejich společným nedostat kem je, že se k dané situaci příliš nevztahují. Tak například tvrzení, že „co je malé, to je hezké", může být sice ptavdivé, ale co s tím? I středně velké věci mohou být ktásné, což může platit i pro ty velké. A když si budu stále opako vat „co je malé, to je hezké", jen rozšířím svůj výzkum čokolády a propracuji se do lahodného světa maličkých čokolád, které si nakonec přidám k těm už zavedeným. A už vážím 124 kilogramů a konce to nemá... Vaše afirmace se musí vztahovat k situaci, kterou řešíte. Čísla 2 1 - 2 3 Zdají se, že by snad mohly vyhovovat. Chyba lávky! Rafinovaně totiž v sobě obsahují skrytý cíl, který se může stát velice nebezpečným a který opravdu přivedl tisíce lidí do hrobu. Je naším společným cílem, abych prostě zhubí a byl štíhlý? Ne. Snížit hmotnost přece mohu i tak, že si useknu nohu nebo budu hladovět až na pokraj smrti. Úbytek hmotnosti je příliš chabým cílem pro člověka s pozitivním myšlením. A jak jsem již řekl, může mít nebezpečné následky. Mezinárodní kampaň módního průmyslu přesvědčující ženy (a stále více i muže), aby byly velice štíhlé, vedla již k mnoha tragédiím. Dívka si pak stoupne před zrcadlo a v hlavě se jí dokola honí myšlenka: „Měla bys zhub nout, měla bys zhubnout, měla bys zhubnout, mela bys zhubnout...", jež nabý vá na intenzitě v podobě velkého špatného návyku. Co proto vidí v zrcadle, kdykoli se do něj podívá, a to bez ohledu na to, jak už je hubená? Přebyteč né tukové polštáře. A co ptoto musí udělat? Její mozek jí neustále našeptává zhubni. A tak v dietách pokračuje tak dlouho, dokud ji snaživý mozek ne promění v živoucí kostru. Tomuto stavu se říká anorexia nervosa a já jsem toho názoru, že příčinu, proč tolik anorektiček a lidí, kteří se jim snaží pomoci, svádí úpornou (a bo hužel často nevítěznou) bitvu, nelze zdaleka hledat jen mezi standatdními psychologickými příčinami. Lze ji nalézt u rostoucího velkého špatného návyku, jenž posiluje metanegativní myšlení, a to je zase posilováno den co
den velkou částí společnosti a samotnými oběťmi, čímž se stále zvyšuje prav děpodobnost, že u nich dojde k sebedestrukci. Při vymýšlení vlastního postupu metapozitivního myšlení mějte toto nebezpečí na paměti a formulujte pro sebe afirmaci tak, aby byla skutečné pozitivní a její dopad byl pro vás celkově přínosný. Čísla 24-26 Stejně jako tři předchozí, tak i tyto afirmace se tváří, že by mohly být užiteč né. Ale opět tomu tak není. Zamyslete se například nad větou „Já rozhoduji, co mám dělat". Jistě, vtom vám nikdo nebtání, ale co má být? Takováto sa mozřejmost není žádným novým přínosem k vašemu dosavadnímu objemu znalostí a neposkytuje vám žádné vodítko. A ke všemu vám dává naprostou svobodu ve vašem rozhodování o tom, co dělat, a tedy i nešťastnému příteli Tonymu. Pro co se asi tak rozhodne? Pro ČOKOLÁDU!! A tak chudák Tony váží již 125 kilogramů... Společným nedostatkem všech těchto afirmaci je, že neposkytují žádné příkazy k akci, žádný motiv. Správná afirmace metapozitivního myšlení musí být podnětná a proaktivní.
Čísla 27-29 Jsou tedy tyto afirmace správné? Ne! Každá z nich obsahuje nenápadnou chybu, která nevyhnutelně povede k selhání. Vraťte se na stranu 69 a pokuste se ji odhalit. Samozřejmě, že si přeji být aktivnější a chci být zdravý. Ale i milion korun by se hodil. A také bych chtěl, aby bylo životní prostředí čisté. A chci také tryskové letadlo a chci... Společný nedostatek těchto tří afirmací lze charakterizovat rčením „přání otcem myšlenky". Je to myšlení na úrovní zbožných přání. Znovu připomí nám, že vám neposkytují žádný motiv ani směr a jejich neustálým opaková ním se pouze zvýší pravděpodobnost, že si budete přát ještě něco většího, a pravděpodobnost, že pro to cokoliv uděláte, bude stále nižší, zatímco pravdě podobnost, že budete čím dál tím frustrovanější a zklamanější, se dokonce zvýší. Opakováním nereálných přání, která se vám budou bez užitku honit hlavou stále dokola, nikdy žádného cíle nedosáhnete; takové snažení připo míná psa, který si snaží chytit svůj vlastní ocas. Jsem si jist, že v takové situaci byste jak vy, tak i já připsali na seznam přání - co asi? ČOKOLÁDU! Tak to vidíte, zase máme o kilo víc... Čísla 30-35 Tato skupina afirmací patří ve školách pozitivního myšlení k nejoblíbeněj ším a mohla by tedy obsahovat to, co hledáme. Je to pravda? Ano! ... A zároveň ne! Když říkám ano, je to proto, že tyto afirmace nás vedou k předposlední mu a důležitému faktu, jenž musí být zařazen do postupu metapozitivního myšlení. Ne, platí proto, že obsahují jen stěží postižitelnou a velice záludnou chybu myšlení — chybu, jež přinesla milionům inteligentních, cílevědomých lidí vedených dobrými úmysly dlouhé roky zklamání a neúspěchů, které si zřej mě ani nedokázali vysvětlit. Všimněte si, co se v těchto afirmacích neustále opakuje: budu... budu... budu..." Tím se ovšem mozek pomalu dostává do nadmíru důmyslné a téměř nepostřehnutelné pasti. Byl totiž ošálen tvrzením, že se zlepší. Ale kdy? V bu doucnosti! A co v době, než ona budoucnost nastane, podnikne velký špat ný návyk a návyk metanegativního myšlení? Ano, nabídnou mi další krabici ČOKOLÁDY! A když ji celou sním, nakynu na 127 kilogramů a pěkně metanegativně se budu cítit neschopný, tlustý a příšerný. Co s tím udělám? Zopakuji si tvrzení „Budu..." ještě jednou a znovu si tak nevědomky posunu cíl do bu doucnosti, čímž opět dostanu příležitost a možnost... sáhnout po další kra bici ČOKOLÁDY!! Ale to už vážím 128 kilogramů a stále přibírám...
Jak se na to dívat z hlediska metapozitivního myšlení? Je nabíledni, že nemůžeme opakovat větu, která je v minulém čase, protože ta nás nikam nenasměruje a pouze by potvrdila, co sami víme. Teď jsme přišli na to, že situování tvrzení do budoucnosti vede k nekonečnému odkládání naší akti vity „na zítra". Z toho plyne jasný závěr: tvrzení musí být formulována v pří tomném čase. Sice už vážím 128 kilogramů, ale pomalu se už blížíme k cíli! Číslo 36 Je toto konečná odpověď? Spousta lidí si myslí, že ano, a tato forma pozi tivního myšlení se také velice rozšířila. Jakkoli se zdá být lákavá, ve skuteč nosti představuje tu největší katastrofu! Zamyslete, co se stane z hlediska vašich mozkových buněk a nárůstu návyku. Stojím tedy nahý před zrcadlem, dívám se na svých 128 kilogramů netré novaného, ochablého, tukem vypolštářovaného těla a jeho každičký kousek je můj. A čím že se na něj dívám? Očima se 130 miliony světelných receptorů. Každý z nich přijímá každou sekundu miliardy fotonů o viděném objektu a každý jednotlivý foton a světelný receptot potvrzují objektivní skutečnosti, že ta věc v zrcadle jsem opravdu já. A co říkám, když pozoruji tuto pravdu? „To nejsem já!"
Mozku tak vlastně při každém zopakování svého tvrzení nejen říkám, že to nejsem já, ale i to, že mé oči lžou. Tím si vytvářím v mozku další obrov sky návyk, a to na základě nevědomého opakování myšlenky: „Mé oči lžou to, co vidí, není skutečné; mé oči lion — to, co vidí, není skutečné; mé oči lžou — to, co vidí, není skutečné." Lidé, kteří používali takovouto afirmaci, často postupně ztratili vizuální kontakt s realitou a ostatními lidmi, neboť neustále od něčeho odvraceli oči a nikdy se přímo nesoustředili na skutečnosti kolem sebe. A kromě toho, pokud ona bytost, jež na mě ze zrcadla civí, nejsem já, protože já jsem přece ve skutečnosti pružný, fit, sexy a silný, takže vlastně na sobě nevidím žádné nepříznivé dopady svého návyku, a z toho tedy plyne, že mohu ... jíst víc ČOKOLÁDY!! Až se znovu podívám do zrcadla na již 129kilogramového Tonyho Buzana a potvrdím si, že dokonce ani zvětšená verze sebe samého nejsem já, proto že já jsem stále ten skvělý, atraktivní sportovec, jak přece prohlašuji (a při tom lžu), zjistím, že tedy není žádný důvod, proč bych si nemohl dopřávat ČOKOLÁDY ještě víc!! T e d už ovšem vážím 130 kilogramů a potřebuji okamžitou pomoc!
*
*
*
Nyní máte k dispozici všechny informace potřebné k tomu, abyste mě za chránili.
METAPOZITIVNÍ MYŠLENÍ - NEJLEPŠÍ POSTUP Velký špatný návyk a návyk metanegativního myšlení už mají na kahánku! Doplňme nyní poslední chybějící části puzzle. Víme, že afirmace musí být osobní, protože mluvím k sobě já. Také víme, že musí být formulována v pří tomném čase, takže musím říkat „Já jsem..." Rovněž jsme zjistili, že musím být nasměrován k pozitivnímu cíli a říkat přitom pravdu. Takže zatím máme: Já jsem ... („..." = pozitivní cíl). Jaký je tedy můj pozitivní cíl v příkladu, který používáme? Je to být štíhlý? Nikoli. Již jsme došli k závěru, že to je nebezpečná vize. Také víme, že to není přestat jíst čokoládu, protože to jen povede k posílení návyku. Základní pozi tivním cílem je být zdravý— zdravý tělesně (a duševně) a užívat si všech výhod, které zdraví přináší. K těm patří lepší držení těla, větší vytrvalost, vytvarova nější a svalnatější tělo a vyšší pružnost a vitalita. S takto postaveným cílem se dostaví snížení hmotnosti jaksi mimochodem jako důsledek širší, úplnější a užitečnější představy o zdraví. Myšlenka zdraví je také reálný a dosažitelný cíl, což jsou další dvě vlastnosti metapozitivního myšlení.
Můžeme tedy říkat: „Jsem zdravý?" Očividně nikoli, protože to je v této situaci dokonce ještě větší lež než na začátku naší společné hry! Takže co je tím posledním chybějícím článkem pro vyřešení problému, jak zvítězit nad velkými Špatnými návyky a návykem metanegativního myš lení a jak umožnit mozku, aby se bez omezení vydal na nekonečnou cestu vlastního zdokonalování? Co je podle vašeho názoru to správné slovo či slovní spojení? Musí být takové, které vyjadřuje nějaký PROCES; musí zahrnovat činnost, jež je měřitelná a. jež nutí váš mozek, aby se do takového procesu zapojil. Mojí definitivní afirmací v souladu s metapozitivním myšlením bude proto která koliv z těchto následujících:
• „Uzdravují se." • „Stávám se zdravějším." • „Postupně se uzdravuji." • „Jsem stále zdravější a zdravější."
NOVÝ SPRÁVNÝ NÁVYK Ted se podívejte, co se děje v mém mozku a s myšlenkovými vzorci, když si opakuji minimálně pětkrát denně, den co den, „Uzdravuji se" nebo „Stávám se zdravějším". Má mozek s návykem metanegativního myšlení šanci někudy proklouznout? Ne! Je chycen v přítomném, reálném čase, je spojován s pravdou a přinucen k plnění pozitivního cíle z sám sebe zvýšenou měrou směruješ procesu a před stavě uzdravování. Tento nový správný návyk přežije, a to bez ohledu na urputnost odporu velkých špatných návyků a návyků metanegativního myšlení, a bude se posilovat s každým opakováním, čímž se bude neustále zvyšovat pravděpodobnost, že se chování bude orientovat na zdraví. Vtomto postupu metapozitivního myšlení nejsou skryty žádné léčky, na rozdíl od jiných postupů rádoby metapozitivního myšlení, a tak, když se nový správ ný návyk rozvíjí, velký špatný návyk a návyk metanegativního myšlení ne jsou nijak posilovány ani podporovány. V určitých etapách vašeho snažení se stane, že velké špatné návyky a návyky metanegativního myšlení získají navrch. Není to nic překvapujícího, neboť váš nový správný návyk je dosud nevyzrálý a velice malý. Při opakování afirmací mějte neustále na paměti, že opakováním se zvyšuje pravděpodobnost opakování. I ve chvílích, kdy vás možná napadne, že bitvu prohráváte, si připomeňte, že každým novým opakováním
napomůžete vašemu novému správnému návyku k dalšímu růstu a zvýší se pravděpodobnost, že svého cíle nakonec dosáhnete. V prvních několika dnech a týdnech svého růstu bude nový správný návyk v porovnání se starým návykem zřejmě stále ještě velice malý. Budu proto jíst víc čokolády? Samozřejmě, že ano. Současně však, jak nový správný návyk poroste, si bude mozek uvědomovat skutečnost, že jím čokoládu v době, kdy se postupně uzdravuji. Učiním proto nějaké změny, možná lehce změním jídelníček, aby byl zdravější, možná začnu chodit na delší procházky či se při hlásím do fitcentra. S postupem času, jak se bude můj nový správný návyk zvětšovat a nabývat na síle, se bude mé chování dál měnit, až nastane onen magický den, kdy nový správný návyk dosáhne kritické hodnoty a bude větší než velký starý návyk. Vtom okamžiku budu skutečně zdravý jak fyzicky, tak duševně. Dalším opakováním afirmace si budu zdraví dále zlepšovat. Někdy se doslechnete o lidech, kteří se náhle změnili. Obvykle se jako pří klady uvádějí osoby, které se ze zcela nepořádných a chaotických změnily na téměř vojensky upravené a vnitřně organizované, či takové, které byly mrzoutské, uzavřené a nevlídné, a pak se z nich staly osoby štastné a vstřícné. Určitě vás ujistí, že se rozhodně nejednalo o náhlé změny: Tito lidé na sobě pracova li mnoha různými způsoby a onou „náhlou změnou" byl okamžik, kdy nový správný návyk dosáhl kritické hodnoty.
METAPOZITIVNÍ MYŠLENÍ Zatímco jsem si budoval svůj nový správný návyk, vytvářel jsem si zároveň něco ještě zajímavějšího a pro mě dokonce cennějšího — návyk metapozitivního myšlení. Stejně jako předtím velký špatný návyk vyvolal metanegativní myšlení, tak i nový správný návyk vyvolá svůj vlastní velký myšlenkový návyk. Tento návyk je protipólem metanegativního návyku a stejně jako u návy ku metanegativního myšlení se jedná o návyk návyků - návyk všech dob rých návyků myšlení: o metapozitívní myšlení. Člověka, který používá metapozitívní myšlení, lze popsat těmito slovy: • • • • • •
aktivní cílevědomý rozhodný příjemný spokojený plný naděje
• • • • • •
sebeovládající se otevřený optimistický vytrvalý silný úspěšný
Návyk metapozitivního myšlení je jako kouzelný zlatý důl. Čím více jej těží te, tím více je v něm zlata! Je to jakási metoda myšlení, kterou můžete apliko-
vat na kterýkoli aspekt svého života, kompas, jenž vás vede ke všem vašim žádoucím cílům. Slova, která jej vystihují, mohou být ta samá, jakými jsme výše popsali pozitivně myslícího člověka. Výsledky výzkumu stále více ukazují, že tyto pozitivní stavy mysli již samy o sobě mohou vytvářet silnější imunitní systém a celkově zdravější tělo; přispí vají i k prodloužení života. (Více o tomto naleznete v kapitolách 7 a 8.) A také život sám je příjemnější! Mysli a buď fit V roce 1998 ohlásili Dave Smith a jeho kolegové z Manchesterské me tropolitní univerzity výsledky výzkumu, kterými prokázali, že mozek má takovou moc, že pouhým myšlením lze zvýšit vlastní tělesnou kondici. Požádali skupinu 18 dobrovolníků, aby prováděli kliky. Rozdělili je do tří podskupin. Šest dobrovolníků se mělo podle pokynů věnovat cvičení dvakrát týdně po dobu jednoho měsíce. Dalších šest si mělo představovat, že velice tvrdě trénují, ale ve skutečnosti vůbec cvičit neměli. Posledních šest dobrovolníků požádali, aby po stejnou dobu nedělali vůbec nic (ale ne tak často!). Z výsledků vyplynulo, že členové skupiny, kteří skutečně cvičili, zvý šili svůj výkon o 33 procent. Skupina, která nedělala vůbec nic, svůj výkon nijak nezlepšila. Ve skupině, v níž si dobrovolníci cvičení pouze představovali, se zvýšila výkonnost o 16 procent. Profesor Smith k tomu poznamenal: „Neníto o tom, co se děje ve svalech, ale v mozku. Jestliže dokáže te zlepšit neurální vstup do svalu, můžete zapojit více svalových vláken a vyvinout větší sílu." Výzkumný tým došel k názoru, že imaginárnícvičenízapojilo v moz ku stejné motorické programování jako skutečné cvičení, čímž se zlep šily neurální dráhy mezi mozkem a příslušnou skupinou svalů. Kdykoli tedy nebudete moci cvičit (v kapitole 7 je návod, jak sku tečně udržovat tělo zdravé a v dobré kondici), prostě si celý trénink jen velice názorně představte. Přinese to docela slušné výsledky.
Z výše uvedeného vidíte, že jste architekty svého vnitřního vesmíru; vaše myšlenky mohou nejen zvyšovat skutečnou fyzickou složitost a dokonalost vašeho mozku, ale zároveň zajištovat, aby miliardy myšlenkových vzorců, jež vytváříte, byly stále větší měrou připraveny pomáhat při rozvíjení všech aspek tů vaší osobnosti.
