Hlavní směry EU týkající se násilí páchaného na ženách a boje proti všem formám diskriminace žen
1.
Cíl hlavních směrů Přijetí hlavních směrů týkajících se násilí páchaného na ženách vyjadřuje jasnou politickou vůli EU učinit práva žen prioritním tématem a zaměřit činnost EU dlouhodobě na tuto oblast. Tím, že se EU zaměří na otázku násilí páchaného na ženách a dívkách, získá možnost účinně jednat proti jednomu z nejrozšířenějších projevů porušování lidských práv v dnešním světě. Tyto hlavní směry spočívají na pevném základě mnohostranných zkušeností, jejichž nejnovějšími mezníky jsou hloubková studie generálního tajemníka OSN o všech formách násilí vůči ženám (2006), práce o ukazatelích násilí Yakin Ertükové, zvláštní zpravodajky OSN pro otázky násilí vůči ženám (2008), rezoluce OSN 61/143 o zesílení úsilí k eliminaci veškerých forem násilí na ženách (2006), rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) a 1820 (2008) o ženách, míru a bezpečnosti, rezoluce Evropského parlamentu 2005/2215 o situaci žen v ozbrojených konfliktech a jejich úloze při rekonstrukci a v demokratickém procesu v zemích v postkonfliktní situaci, příslušné články úmluv týkajících se lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Tyto hlavní směry mají rovněž za cíl podpořit provádění většího počtu konkrétních projektů ve prospěch žen a dívek, financovaných zejména v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, ale i pomocí jakéhokoli jiného vhodného finančního nástroje EU a členských států. Přijetí těchto hlavních směrů znovu jasně potvrdilo všeobecnou platnost lidských práv.
1
2.
Definice
Definice násilí páchaného na ženách vychází pro účely těchto hlavních směrů z Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách:
„výrazem „násilí páchané na ženách“ se rozumí jakýkoli násilný čin namířený proti ženám, jehož výsledkem je nebo může být fyzická, sexuální nebo psychologická újma či utrpení žen, včetně hrozeb takových činů, nátlaku nebo svévolného zbavení svobody, ať už ve veřejném, nebo soukromém životě,“ 3.
Směry praktického postupu
EU připomíná, že třemi hlavními neoddělitelnými cíli v oblasti boje proti násilí páchanému na ženách jsou předcházení násilí, ochrana obětí a pomoc těmto obětem a stíhání pachatelů tohoto násilí.
3.1. Operativní cíle:
3.1.1.
Prosazovat rovnost žen a mužů a bojovat proti diskriminaci žen:
EU bude připomínat, že překážky bránící výkonu sociálně-ekonomických či politických práv vystavují ženy násilí. V tomto ohledu a v zájmu předcházení tomuto násilí se musí strategie členských států, ale také EU v rámci její vnější činnosti, zaměřit především na právní předpisy a veřejné politiky, které mají diskriminující účinky vůči ženám a dívkám, ale také na nedostatek snahy potlačovat diskriminaci v soukromí a související stereotypní představy.
2
3.1.2.
Shromažďování údajů o násilí páchaném na ženách a vývoj ukazatelů: Navzdory úsilí vynaloženému v posledních letech je nezbytné mít k dispozici přesné a srovnatelné kvantitativní i kvalitativní údaje o všech formách násilí páchaného na ženách a dívkách, jakož i příslušné ukazatele, aby byly činnosti a strategie států vypracovány se znalostí věci. Stále ještě existují značné rozdílnosti, pokud jde o druh shromažďovaných údajů, sledované skupiny obyvatelstva a druh posuzovaného násilí. EU bude usilovat o nalezení institucionálních i jiných mechanismů umožňujících shromažďování údajů, ale také o přispění k posílení vnitrostátních kapacit pro shromažďování a šíření spolehlivých a přesných údajů.
3.1.3.
Vytvoření účinných a koordinovaných strategií: EU bude svými postupy připomínat státům jejich dvojí odpovědnost v oblasti předcházení násilí páchanému na ženách a dívkách a reakce na něj. Jejím úkolem je zavést strategie předcházení násilí a strategie ochrany a podpory obětí násilí a obhajovat je na všech úrovních (místní, vnitrostátní, regionální a mezinárodní) a ve všech oblastech společnosti, ve veřejné i soukromé sféře, v občanské společnosti i ve sdělovacích prostředcích, a to především prostřednictvím politických představitelů. Na místní, regionální i vnitrostátní úrovni musí být zavedeny důrazné institucionální mechanismy pro zajištění provádění, koordinace a sledování těchto strategií.
3
3.1.4.
Boj proti beztrestnosti pachatelů násilí páchaného na ženách a přístup obětí k právní ochraně: EU bude klást důraz na to, že je absolutně nutné, aby státy zajistily, že násilí páchané na ženách a dívkách bude právně stíháno, a dbaly na to, aby se pachatelé násilí páchaného na ženách a dívkách zodpovídali ze svých činů před soudem. Státy musí násilí páchané na ženách a dívkách zejména rychle, do hloubky, nestranně a odpovědně prošetřit a zajistit, že systém trestního soudnictví, zejména pravidla týkající se řízení a důkazu, stanoví nezbytná ustanovení, která budou ženy v rámci stíhání pachatelů trestných činů páchaných na ženách povzbuzovat, aby svědčily, a zároveň jim poskytnou ochranu, a zejména umožnit obětem a jejich zástupcům, aby uplatňovali občanskoprávní nároky. Boj proti beztrestnosti zahrnuje i pozitivní opatření, jako jsou odborná příprava policejních a bezpečnostních úředníků, právní pomoc a účinná ochrana obětí a svědků a vytváření takových podmínek, aby oběti nebyly na pachatelích násilí nadále ekonomicky závislé.
3.2. Intervenční nástroje EU:
Intervenční nástroje mají umožnit zapojení všech aktérů EU, zejména velvyslanectví členských států, delegací Komise a generálního sekretariátu Rady EU.
EU zajistí, aby byly řádně zohledněny součinnosti mezi prováděním těchto hlavních směrů a ostatních hlavních směrů EU v oblasti lidských práv, zejména hlavních směrů v oblasti práv dítěte a hlavních směrů týkajících se zastánců lidských práv.
V souladu s operativními cíli EU v oblasti boje proti násilí páchanému na ženách se použijí tyto hlavní intervenční nástroje:
4
3.2.1.
Obecné postupy: EU bude dbát na to, aby při styku se třetími zeměmi a regionálními organizacemi byla opakovaně řešena otázka boje proti násilí páchanému na ženách a dívkách a otázka projevů diskriminace, které jsou původem tohoto násilí. Předmětem těchto postupů bude zejména soulad vnitrostátního právního rámce s mezinárodními normami a závazky států v této oblasti a jejich účinné provádění a sledování. EU rovněž zajistí, aby všechny mandáty zástupců a zvláštních vyslanců EU obsahovaly odkaz na práva žen.
V přípravné fázi všech svých postupů EU zajistí:
a)
identifikaci všech forem násilí páchaného na ženách a dívkách a rozbor příslušných údajů a ukazatelů, které se jich týkají;
b)
identifikaci právních předpisů a zvyklostí, jež jsou výslovně a de facto diskriminační a z nichž toto násilí vychází;
c)
identifikaci neexistence nebo nedostatků veřejných politik stanovených v reakci na násilí páchané na ženách;
d)
identifikaci mezinárodních a regionálních nástrojů na ochranu práv žen, které tyto země ratifikovaly, včetně případných výhrad, a jejich začlenění do vnitrostátních právních předpisů;
e)
identifikaci doporučení mezinárodních a regionálních mechanismů určených těmto zemím, které se týkají práv žen a násilí páchaného na ženách.
5
V rámci kroků, které podnikne, zaujme EU zejména tyto postoje a přijme tyto iniciativy:
f)
prosazovat ratifikaci Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a jejího opčního protokolu, jakož i protokolu k Africké chartě lidských práv a práv národů týkajícího se práv žen a Meziamerické úmluvy o předcházení násilí páchanému na ženách, jeho trestání a vymýcení;
g)
podporovat stažení výhrad vůči úmluvě, a zejména výhrad, které jsou v rozporu s cíli a záměry úmluvy, a vycházet přitom především z výkladu těchto výhrad Výborem pro odstranění diskriminace žen (CEDAW);
h)
podporovat, případně i prostřednictvím technické pomoci, včasné předávání zpráv výboru CEDAW a monitorování zpráv a doporučení výboru;
i)
udržovat dialog a pravidelné konzultace se zastánci práv žen a organizacemi žen;
j)
podporovat účast zastánců práv žen a organizací žen na vytváření, provádění a hodnocení veřejných politik v této oblasti;
k)
podněcovat státy, aby se v rámci všeobecného pravidelného přezkumu konkrétně zavázaly k boji proti násilí a diskriminaci vůči ženám;
l)
podporovat rozvoj nových vhodných nástrojů na regionální a mezinárodní úrovni.
6
3.2.2.
Další konkrétní postupy zaměřené na boj proti násilí páchanému na ženách:
Postupy zaměřené na boj proti násilí páchanému na ženách budou prováděny prostřednictvím těchto iniciativ:
a)
v případech, kdy se jedná o hromadné násilí páchané na ženách, které zůstává ve velké míře nepotrestáno, prosazovat pozvání zvláštního zpravodaje OSN pro otázky násilí páchaného na ženách;
b)
pokud proběhla návštěva, zajistit monitorování doporučení, závěrů a připomínek zpravodaje;
c)
podporovat boj proti beztrestnosti v případech násilí páchaného na ženách a dívkách, zejména sledováním každého soudního řízení týkajícího se případu násilí páchaného na ženách;
d)
podporovat zastánce práv žen a zastánkyně lidských práv, zejména ty, které jsou ohroženy nebo které jsou obětí konkrétní a cílené represe nebo obtěžování;
e)
prosazovat a podporovat politiky a kampaně na zvyšování povědomí o rovnosti žen a mužů a kampaně proti násilí páchanému na ženách, zejména kampaně na zvyšování povědomí zaměřené zvláště na muže a chlapce;
f)
prosazovat a podporovat kampaně zaměřené na systematické zanedbávání dívek v útlém věku, zejména pokud jde o zápis narození na matričním úřadě a školní docházku.
7
3.2.3.
Jednotlivé případy:
Pokud se EU dozví o obzvláště závažných případech, zejména o případech násilí spáchaného nebo tolerovaného státem, který porušuje své mezinárodní závazky a základní práva týkající se fyzické integrity a zákazu diskriminace, a jestliže nedošlo k uspokojivému postihu na vnitrostátní úrovni, zváží podniknutí konkrétních kroků.
Bude se to týkat především případů, kdy došlo k obzvláště hrubému porušení, které splňuje jedno nebo více z těchto kritérií:
3.2.3.1. případy násilí, kdy se pachatelé násilí nebudou s největší pravděpodobností zodpovídat ze svých činů před trestním soudem, přiměřeně závažnosti spáchaného trestného činu; 3.2.3.2. případy násilí, kdy oběti nebudou mít s největší pravděpodobností přístup k přiměřené nápravě před trestním a občanským soudem nediskriminačním způsobem; 3.2.3.3. případy, které odrážejí přetrvávající, systematickou a rozsáhlou praxi a ve kterých zákony a veřejná politika buď neexistují nebo jsou nedostačující, zejména nejzávažnější případy, jako jsou případy spojené s vraždami a vynucenými sebevraždami spáchanými ve jménu cti; 3.2.3.4. případy spojené s diskriminačními právními předpisy a zvyklostmi; 3.2.3.5. případy násilí, ohrožování, obtěžování a represe zastánkyň lidských práv.
8
3.2.4.
Rámec pro dialogy EU:
V rámci konkrétních dialogů o lidských právech a případně dalších politických dialogů EU bude Evropská unie opakovaně řešit otázku násilí páchaného na ženách a projevů diskriminace, které jsou původem tohoto násilí.
Tato problematika bude moci být zařazena na pořad jednání v rámci dialogů buď formou konkrétního bodu jednání nebo tak, že se začlení do jednoho nebo více bodů, které mají konkrétní genderový rozměr.
V tomto rámci bude EU monitorovat doporučení a závěry mezinárodních a regionálních mechanismů na ochranu práv žen a pro boj proti násilí páchanému na ženách, zejména doporučení a závěry zvláštního zpravodaje OSN týkající se násilí páchaného na ženách, doporučení a závěry týkající se žen v rámci všeobecného pravidelného přezkumu, závěry a doporučení výboru CEDAW a regionálních ochranných mechanismů.
3.2.5.
Vypracování zpráv o lidských právech:
Vedoucí misí budou muset do svých zpráv systematicky začleňovat analýzu týkající se dodržování základních práv žen, s upřesněním zejména práva žen na fyzickou integritu a zákaz diskriminace a dodržování mezinárodních závazků států v oblasti boje proti násilí páchanému na ženách.
Tyto zprávy budou informovat o:
•
institucionálních a jiných mechanismech pro shromažďování kvalitativních a kvantitativních údajů na celém území a ve všech prostředích (domácnosti, pracoviště, vzdělávací zařízení, místa výkonu trestu odnětí svobody a jiné veřejné instituce atd.);
•
statistikách rozdělených podle pohlaví, věku a jiných vhodných faktorů a o informacích týkajících se šíření těchto statistik mezi hlavní zúčastněné subjekty a veřejnost;
9
•
legislativním rámci stanoveném během předběžných postupů, zejména o existenci diskriminačních právních předpisů a zvyklostí.
Zástupci a zvláštní vyslanci EU musí zohlednit práva žen a informace o těchto právech zahrnout do svých zpráv.
3.2.6.
Prosazování práv žen na mezinárodních fórech: EU bude i nadále aktivně prosazovat práva žen, zejména předcházení násilí páchanému na ženách, na mezinárodních fórech a především v systému OSN. Bude dbát na řádnou koordinaci se všemi orgány OSN zabývajícími se právy žen, na nepřetržitou podporu jejich práce a na vydávání harmonizovaných a ucelených sdělení v těchto kruzích, čímž se posílí činnost EU a její dopad.
3.2.7.
Dvojstranná a mnohostranná spolupráce:
V rámci dvojstranné a mnohostranné spolupráce na ochranu lidských práv a ve spolupráci s občanskou společností, včetně oblasti práva a odborného vzdělávání, bude boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách považován za prioritní otázku. Této spolupráci bude věnována zvláštní pozornost v rámci Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva a dále ve všech vhodných finančních nástrojích EU a členských států.
Cílem této spolupráce je především podpořit programy, zejména programy občanské společnosti, zabývající se těmito prioritními oblastmi:
10
3.2.7.1. Náprava, rehabilitace a přístup ke zdravotní péči:
a)
podpořit programy, jejichž cílem je prosazovat a zajistit přístup obětí násilí k právní ochraně, včetně účasti obětí násilí u soudu;
b)
podpořit přístup obětí násilí a jejich dětí k vhodné a bezplatné zdravotní péči, psychologické podpoře, právnímu poradenství a ke službám poskytujícím ubytování a umožňujícím opětovné začlenění do společnosti, mimo jiné prostřednictvím kampaní pro informování veřejnosti o těchto službách;
c)
podpořit přístup žen a dívek k informacím o zdravotní péči a jejich práva na tyto informace, zejména v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, mimo jiné s cílem lépe je chránit před nákazou HIV, a zároveň potvrdil podporu EU v souvislosti s úplným prováděním káhirského akčního programu přijatého v roce 1994 na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji(ICPD) a hlavních opatření pro další provádění akčního programu ICPD, která byla dohodnuta na konferenci ICPD + 5, jakož i v souvislosti s kodaňskou deklarací a akčním programem, pekingskou akční platformou a rozvojovými cíli tisíciletí;
d)
podpořit programy prosazující, aby ženy mohly svobodně rozhodovat o otázkách týkajících se jejich sexuality, aniž by byly vystaveny nátlaku, diskriminaci nebo násilí;
e)
podpořit programy určené kategoriím žen, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost z důvodu zvýšeného rizika, že se stanou obětí násilí.
11
3.2.7.2. Předcházení násilí:
a)
prosazovat a podporovat boj proti beztrestnosti v případě násilí páchaného na ženách a dívkách;
b)
podporovat vzdělávání zaměřené na základní práva a zlepšení postavení žen a dívek;
c)
podpořit kampaně, zejména na zvyšování povědomí a informační kampaně, jejichž cílem je rovnost žen a mužů a boj proti násilí páchanému na ženách a dívkách díky vyloučení genderových stereotypů, které přispívají k pokračování násilí páchaného na ženách a dívkách.
d)
podpořit programy, jejichž cílem je ekonomická nezávislost žen;
e)
podporovat odbornou přípravu policejních a justičních úředníků v oblasti násilí páchaného na ženách a dívkách, jeho příčin a následků.
3.2.7.3. Posilování kapacit:
a)
poskytovat pomoc vnitrostátním akčním plánům s cílem provést doporučení výboru CEDAW, včetně interní distribuce;
b)
poskytovat pomoc při zavádění koordinovaných a účinných mechanismů pro shromažďování údajů týkajících se násilí páchaného na ženách a dívkách;
c)
podporovat sdružení žen a zastánkyně lidských práv, a v širším slova smyslu organizace občanské společnosti, které bojují proti násilí páchanému na ženách;
12
d)
zajistit, aby všichni pracovníci, jejichž posláním je zabývat se násilím páchaným na ženách, jeho příčinami a následky (policie, soudy, zdravotnický a pedagogický personál, sdělovací prostředky), mohli získat příslušnou odbornou přípravu;
e)
podporovat programy, jejichž cílem je posílit schopnosti zásahu policejních jednotek v případě násilí, zejména domácího, zavedením jednotných intervenčních protokolů podle rezoluce OSN o předcházení trestné činnosti a o opatřeních trestního řízení pro odstranění násilí páchaného na ženách;
f)
podpořit zavedení útvarů ústřední a místní správy pověřených zlepšením postavení žen;
g)
poskytovat pomoc vnitrostátním akčním plánům, jejichž cílem je provést rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1325.
3.3. Hodnocení:
Pracovní skupina Rady pro lidská práva bude provádět pravidelné hodnocení provádění těchto hlavních směrů, zejména na základě zpráv vedoucích misí a po neformální konzultaci s občanskou společností. Pracovní skupina bude Radu informovat o provádění hlavních směrů a navrhne Radě nezbytná zlepšení týkající se tohoto provádění.
_______________
13
Příloha 1 Úvod do otázky násilí páchaného na ženách, jeho forem, příčin a důsledků
Násilí páchané na ženách a dívkách představuje ve všech svých formách skutečnou hrozbu. Dostupné údaje dosvědčují, že se jedná o celosvětový a systematický jev. Formy a projevy tohoto násilí jsou rozmanité, navzájem propojené a liší se v závislosti na sociálním, hospodářském, kulturním a politickém kontextu společností.
Násilí páchané na ženách a dívkách zahrnuje, aniž by tento výčet byl konečný, formy fyzického, sexuálního a psychického násilí páchaného a) v rámci rodiny (prenatální selekce podle pohlaví zárodku (s výjimkou zdravotních důvodů); systematické zanedbávání dívek v útlém věku; nucené sňatky; předčasné sňatky; násilí páchané partnery a bývalými manželi; zohavování žen kyselinou; násilí v souvislosti s věnem a násilí, vraždy a vynucené sebevraždy spáchané ve jménu cti; bití; sexuální zneužívání dětí ženského pohlaví v domácnosti, včetně incestu; znásilnění stálým nebo spolubydlícím partnerem; mrzačení ženských pohlavních orgánů a další nepřípustné tradiční zvyklosti poškozující ženy; b) v rámci společnosti (znásilnění; sexuální zneužívání; sexuální obtěžování a všechny formy obtěžování související s pohlavím obětí; zastrašování na pracovišti, ve vzdělávacích zařízeních a jinde; obchodování se ženami a nucená prostituce; novodobé formy otroctví; vraždění žen; násilí páchané na ženách a dívkách v konfliktních a postkonfliktních situacích; obchodování se ženami a dívkami za účelem sexuálního vykořisťování a všech dalších forem vykořisťování); c) násilí páchané na ženách se vztahuje na všechny činy uvedené výše, ať už je státem pácháno či tolerováno.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ačkoli k velkému procentu násilí páchaného na ženách dochází ze strany soukromých pachatelů zahrnujících různé jednotlivce a subjekty, jak ve své hloubkové studii uznává generální tajemník Organizace spojených národů, tato skutečnost nikterak nezprošťuje státy jejich povinnosti péče stanovené v doporučení č. 19 Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen.
14
Určité faktory činí oběti ještě zranitelnějšími, neboť jsou vystaveny několikanásobné diskriminaci vztahující se jak k jejich pohlaví, tak k jejich příslušnosti k menšinové skupině, etnické menšině, k jejich náboženskému vyznání nebo jazyku, ke skutečnosti, že se jedná o ženy domorodé, ženy migrující, vysídlené nebo uprchlé, ženy žijící v nerozvinutých oblastech nebo v odlehlých venkovských společenstvích, ženy v ústavní péči nebo ve vězení, ženy se zdravotním postižením nebo HIV pozitivní, ženy lesbické, bisexuální nebo transgenderové, dívky, starší ženy nebo vdovy, a o ženy, které jsou oběťmi všech dalších forem diskriminace. A rovněž v krizových situacích nebo ozbrojených konfliktech představuje znásilňování, zotročování, sexuální zneužívání a vykořisťování nejsystematičtější a nejrozšířenější projevy násilí páchaného na ženách.
Kromě závažných následků pro tělesné zdraví (zejména podstatného zvýšení rizika nákazy virem HIV) i duševní zdraví obětí má násilí páchané na ženách rovněž značný sociální dopad a podstatné ekonomické náklady. K nim je třeba připojit náklady spojené s politickou a sociální nestabilitou, jež je výsledkem dědění tradice násilí z jedné generace na druhou. Násilí páchané na ženách tak přispívá k ochuzování jak těchto žen samotných, tak i jejich rodin, komunit, společností a zemí. Násilí páchané na ženách je proto překážkou rozvoje.
Násilí páchané na ženách a dívkách má určité strukturální příčiny, jako jsou historicky nerovné vztahy mezi muži a ženami, dívkami a chlapci, které jsou typické pro řadu společností. Násilí, jehož oběťmi jsou ženy, je navíc odůvodňováno tradičními a náboženskými zvyklostmi. Rozhodujícími faktory násilí jsou ekonomická nerovnost žen a nedostatek jejich nezávislosti, neboť omezují schopnost žen jednat a rozhodovat a zvyšují jejich zranitelnost vůči násilí.
15
Dalšími zdroji násilí páchaného na ženách a dívkách jsou politická nestabilita a ozbrojené konflikty. Atmosféra násilí přetrvává i dlouho po konfliktech a v četných zemích, ve kterých došlo k ozbrojeným konfliktům, vedlo zvýšené uznávání násilí a všudypřítomnost zbraní k nárůstu násilí i mimo tento konflikt. Aby bylo možné proti této hrozbě účinně bojovat, je nezbytné brát všechny tyto aspekty v úvahu
___________
16
Příloha 2 Mezinárodní právní rámec a povinnosti států v boji proti násilí páchanému na ženách
Mezinárodní společenství se zavázalo chránit práva a důstojnost mužů a žen prostřednictvím četných smluv a politických závazků. Uplynulo 60 let od vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, která jasně potvrzuje, že „všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv“ a že každý „má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle…pohlaví“.
Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), který dohlíží na uplatňování úmluvy z roku 1979, definoval násilí páchané na ženách jako formu diskriminace ve smyslu této úmluvy, což vedlo k pevnějšímu zakotvení této otázky do pracovního programu orgánů a mechanismů na ochranu lidských práv.
V návaznosti na Světovou konferenci o lidských právech konanou roku 1993 ve Vídni jmenovala Komise OSN pro lidská práva v roce 1994 zvláštního zpravodaje pro otázky násilí vůči ženám a Valné shromáždění OSN v témže roce přijalo deklaraci o odstranění násilí páchaného na ženách. Světová konference znovu potvrdila univerzálnost a nedělitelnost lidských práv.
Tato deklarace stanoví řadu opatření, která státy musí přijmout pro předcházení tomuto násilí a jeho odstraňování. Požaduje se v ní zejména, aby státy odsoudily násilí páchané na ženách a aby se neodvolávaly na zvyklosti, tradice či náboženské přesvědčení s cílem vyhnout se své povinnosti toto násilí odstraňovat.
17
Pekingská platforma přijatá v roce 1995 získala na historické konferenci OSN o situaci žen na celém světě podporu 189 zemí. Tato platforma stanoví dvanáct oblastí, v nichž je třeba zlepšení, včetně oblasti násilí páchaného na ženách. Tyto aspekty byly projednány na konferenci pořádané v roce 2005 v New Yorku u příležitosti 10. výročí platformy. Unie vyjádřila podporu Pekingské akční platformě na nejvyšší úrovni ústy předsedů vlád na summitu v Madridu v prosinci roku 1995. Od roku 1999 přijímá Rada Evropské unie každý rok závěry týkající se ukazatelů a referenčních kritérií, které zajišťují lepší cílenost a strukturovanost každoroční navazující činnosti. K problematice násilí páchaného na ženách byla v roce 2002 vypracována řada kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Vyhodnocení Pekingské akční platformy po pěti letech (Peking +5) vyzývá vlády, aby přijaly vhodná opatření k odstranění násilí a diskriminace žen spáchaných jakoukoli osobou, organizací nebo podnikem a aby posuzovaly všechny formy násilí páchaného na ženách a dívkách jako trestný čin.
Rezoluce Valného shromáždění OSN 61/143(2006) o zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí páchaného na ženách, která byla přijata konsensem, znovu potvrdila všechny mezinárodní závazky států, včetně povinnosti prosazovat a chránit všechna lidská práva a základní svobody žen a dívek a jednat ve snaze zabránit násilí, stíhat je a trestat jejich pachatele a rovněž poskytovat pomoc obětem, a potvrdila, že jakékoli nedodržení této povinnosti porušuje lidská práva a základní svobody žen a dívek nebo znemožňuje jejich výkon.
18
Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 (2000) a 1820 (2008) stanoví povinnost mezinárodního společenství bojovat proti násilí páchanému na ženách v ozbrojených konfliktech. Rezoluce 1820 potvrzuje souvislost mezi udržováním míru a mezinárodní bezpečnosti a bojem proti sexuálnímu násilí páchanému na ženách v konfliktních situacích. Rezoluce 1820 (2008), která přebírá ustanovení článku 7 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, státům zejména připomíná „že znásilnění a jiné formy sexuálního násilí mohou představovat válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo být součástí zločinu genocidy, zdůrazňuje, že je třeba vyloučit trestné činy sexuálního násilí z působnosti ustanovení o amnestii v rámci postupů pro řešení konfliktů [...]“. Rezoluce 2005/2215 Evropského parlamentu o situaci žen v ozbrojených konfliktech a jejich úloze při rekonstrukci a v demokratickém procesu v zemích v postkonfliktní situaci poskytuje obecný rámec pro činnost EU týkající se žen v ozbrojených konfliktech, a zejména násilí na nich páchaného. Násilím páchaným na ženách se rovněž zabývají četné iniciativy, zejména v rámci Rady Evropy, OBSE a organizací, v nichž hraje EU důležitou roli. Tato rezoluce Evropského parlamentu z roku 2005 uvádí konkrétní kroky, postupy a opatření, které je třeba učinit, aby bylo možné proti této hrozbě účinně bojovat. Tyto hlavní směry začleňují tyto povinnosti do rámce EU. Zároveň tak posílí evropské nástroje na ochranu práv žen a na prosazování rovnosti žen a mužů ve vnějších vztazích, jak byly stanoveny v cestovní mapě pro rovnost žen a mužů, ve sdělení Komise z roku 2007 o rovnosti mužů a žen a o zlepšení postavení žen v oblasti rozvojové spolupráce a v příslušných závěrech Rady či v jiných hlavních směrech, které se týkají lidských práv a byly přijaty v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.
______________
19
